Unbearable - 19. kapitola

Překlad: Markéta

SLADE

Hodím klíče na kuchyňskou linku, když vejdu dovnitř. Pak následuju Anděla do ložnice. Hodí kabelku a telefon na postel a chystá se vyjít ven, když jí popadnu za zápěstí.

Vyskočí a zasyčí při nádechu. "Co se děje?" ptám se přistupujíc k ní.

"Nic."

Zamračím se, dívajíc se dolů na své ruce okolo jejích zápěstí. Zahlédnu, jak se snaží stáhnout si dolů rukávy, jak to jen jde. Popadnu její zápěstí a shrnuju rukávy zpátky nahoru, abych odhalil otisky po poutech z minulé noci.

"Anděli, proč jsi mi to neřekla?" beru jí za druhou ruku a posunu rukáv stejně.

Ona jen pokrčí rameny. Zavrtím pro sebe hlavou. Neměl jsem tušení, že to bylo tak špatné. "Už to nikdy znovu neudělám." Pustím její ruku a začnu odcházet.

"Cože?" popadne mě za rameno. "Proč?"

"Protože jsem Ti ublížil," říkám skrz zaťaté zuby.

Pustí mou paži a povzdechne si. "Ale mě se to líbilo."

"Líbilo se Ti, že jsem Tě zranil?" ptám se a mračím se.

Podívá se na podlahu a pak zpátky na mě. "Nikdy jsem se nebála síly, které má tvé tělo nad mým, Slade." Přiblíží se ke mně. "A vím, že Tobě se to taky líbilo."

"Mám rád, když Ti dominuju. To není tajemství." Popadnu její zápěstí a zvednu ho mezi nás. "Ale zanechat Ti modřiny, jako jsou tyhle?" Věděl jsem to líp.

Na tváři se jí objevil nezbedný úsměv. "Na co myslíš?"

"Dovolíš mi je získat?"

"Co s něma máš v plánu?" Odstoupím od ní.

"Dovol mi použít je na Tobě." Zvedne obočí.

"Ale ne." Tvrdě se zasměju. "Nechytneš mě do pout." Rychle mířím do koupelny a ona mě následuje.

"Ani když já jsem ta, která Ti je nasadí?" Našpulí rty.

Rychle zavrtím hlavou. "Ne."

"No, to není fér." Dá si ruce v bok.

Sundám si tričko a rozepnu džíny. "Pravděpodobně bys ani nevěděla co dělat, kdybych ti dal šanci mít je na starost." Zavtipkuju.

Její ústa se otevřou dokořán, když jí urazím. "Ach, dokážu si představit pár věcí."

"No, to je všechno, co budeš dělat ….." dokončím svlékání a pak se na ní podívám. "Myslet na to."

Nafoukne se a otočí, než vstoupím do sprchy. Usměju se pro sebe, když si představím, jak na mě používá pouta. Tady není ani možnost. Jsem příliš moc posedlý kontrolou, zvláště když dojde na ní. A dokonce se všemi těmi sračkami, co jsem udělal - bojování a párty - nikdy jsem nebyl zatčen.

********************************

Jakmile jsem se dostal ze sprchy a oblékl se, našel jsem jí v obýváku dívat se na TV. Právě když si sednu vedle ní, zazvoní domovní zvonek.

Vstanu z gauče a jdu otevřít dveře. Zadržím povzdech, když uvidím Tatea stát na naší verandě. "Co tady děláš?" Položím ruku na dveře.

"Jen jsem myslel, že bych se stavil a pozdravil vás," říká, když se nemá k odchodu.

"Ahoj Tate." Anděl vklouzne vedle mě. "Pojď dál." Otočí se k odchodu a zúží na mě oči.

Ustoupím do strany, umožňujíc mu projít a pak za sebou prásknu dveřma.

"Přišel jsem nevhod?" ptá se Tate dívajíc se na Anděla.

"Ne. Vůbec ne." Vesele se na něj usmívá.

Prásknu sebou na židli v kuchyni, když Tate promluví. "Už jste slyšeli něco o tom vloupání?"

"Ne. Mluvila jsem se šerifem na druhý den a on říkal, že neměli žádné další hlášené vloupání v této čtvrti." Napiju se trošku piva, které přede mě postaví Anděl.

"Možná to byl jen nějaký náhodný člověk, který si myslel, že nejsme doma," naznačuje Anděl. "Měli jsme všechna auta v garáži a bylo brzy nad ránem. Elektrika nešla." Pokrčí rameny. "Prostě se stalo, že si vybrali náš dům." Myslím, že se snaží přesvědčit sama sebe víc, než nás.

"Pravděpodobně máš pravdu," říká Tate předtím, než přesune svoje oči ke mně. Vím, že si myslí to samé, co já. Byl to někdo, kdo nás zná, někdo, kdo měl důvod něco chtít v tomhle domě. Jen mám pocit, že cokoli chtěli, nedostali to, což je velké plus.

"Hned budu zpátky," omluví se Anděl.

Jakmile slyšíme zavřít dveře naší ložnice, Tate promluví. "Řekl jsi jí o našem rozhovoru?"

"Ne. Podezřívá mě, že si myslím, že jí chceš, ale nepotřebuje vědět, že jsem Tě konfrontoval."

Přikývne, když ona vstupuje do kuchyně, teď už držíc svůj telefon. "Byl jsi dneska v práci?"

"Ano, pracoval jsem v opravně."

"Nemůžu uvěřit, že Marcus stále vlastní ten obchod," říkám. Myslel jsem si, že Jacob, bratr Missy, to teď převzal po svém otci.

Anděl se na mě podívá. "Ty víš, kdo je Missyn otec?"

"Ano, ten obchod vždycky podnikal. Marcusův otec byl ten, kdo to rozjel." Beru doušek svého piva. "Neznám ho tak dobře, ale já, Micah a Josh jsme chodili do školy s Jacobem, který je bratr Missy."

"Přátelili jste se s ním?" ptá se, když si sedá.

"Ne. Marcus byl na Jacoba velmi přísný. Šel do školy a pak hned domů. Začal pracovat v obchodě ve velmi mladém věku." Neměl dovoleno chodit ven, tak jsme chodili my. Měli jsme spolu několik hodin, ale ne dost na to, abychom se považovali za přátele.

"Takže, tak to jde u Larryho?" ptá se Tate měníc téma.

"V pohodě."

Začne Tateovi vyprávět, jak si myslí, že je její šéf k ničemu a jak Holly vede bar. Podle výrazu v jeho obličeji můžu říct, že už ví všechno o tom, co mu říká. A já tuhle chvilku nenávidím.

 
Samantha

Sedím na gauči v obýváku, zatímco se dívám na urny na krbové římse. Jsou to už čtyři týdny, co moje máma zemřela. Její ztráta nic neusnadnila. Zdá se, že se všechno vracelo k normálu, až do dnešního rána. Neslyšela jsem o Jessice od té doby, co jsem jí poslala obrázek Slada a mě, jak mě před týdnem políbil. No, něco jsem dostala zpátky, a byl to znovu on v posteli s jinou ženou. Nemůžu poznat tu ženu, ale jasně můžu vidět, že mají sex. Nejhorší část je, že jsou ve Sladově posteli, dobře v posteli, kterou teď sdílíme spolu. Všechno vypadá stejně: záclony, prostěradla, a přehoz - všechno až po polštáře. Okamžitě jsem všechno sundala z postele a začla všechno prát. Vím, že to bylo už dávno a vím, že už jsem to od té doby prala. Jen jsem měla pocit, že se budu cítit lépe, když to znovu vyčistím.

Žádné takové štěstí!

Vše co teď dělám je, že vejdu do našeho pokoje a představím si všechny ty ženy, které tady měl, a to mě trápí. Chci to všechno spálit, ale to by vyvolalo otázky, týkající se mého rozumu. A já stále ještě nechci, aby Slade věděl, co se děje mezi mnou a Jessicou.

Položím se zpátky na gauč a vytáhnu svůj telefon. Znovu se podívám na obrázek. Slade leží na svých zádech a ruce má na ženských bocích, která leží na něm. Má dlouhé tmavé vlasy v copu a její hruď se tiskne k němu. Nevím, kdo k čertu dělal tenhle obrázek, a nemám odvahu se zeptat. Není tajemství, že v té době se mu líbilo mít víc jak jednu ženu, takže hádám, že je to ještě nějaká další kočka s foťákem v telefonu.

Vyjedu z toho a hodím si telefon do klína. Nejhorší na tom je, že jsem si to uložila do telefonu. Nevím proč, ale myslím, že si to schovávám jako připomínku, že Jessica je děvka, která se tvrdě snaží mě nasrat. Chci říct, co si od toho vlastně slibuje? Chce, abych jí nakopala zadek? Chce, abych se rozešla se Sladem? Musí vědět, že pokud by se se mnou z nějakého šíleného důvodu Slade rozešel, ona by nebyla jeho další volba.

V tu chvíli pípne můj telefon a já se na něj podívá. Zatnu zuby, když vidím, že je to znova od Jessicy, a že mi tentokrát poslala video. Tenhle den je stále lepší a lepší.

Zmáčknu play a dívám se na scénu, která se přede mnou odehrává. Samozřejmě, že ta žena v posteli s ním je Bridgette. Sladu musí být ten, kdo to nahrává, protože kamera směřuje dolů, zatímco Bridgette klečí na kolenou, nohy má rozkročené. Její krátké blond vlasy jí padají do obličeje, takže je těžké jí vidět, ale můžete slyšet, jak se nadechne předtím, než položí rty kolem horní části jeho ptáka, a pak se její hlava pohybuje nahoru a dolů.

"Kurva," slyším ho zasyčet za kamerou.

Doslova mám pocit, že ze mě byl vysán všechen vzduch. Všechny pocity mi byly sebrány, moje tělo je ztuhlé, ale nemůžu se odtrhnout. Je to jako sledovat autonehodu ve zpomaleném záběru. Vím, jak ta scéna přede mnou skončí, ale nemůžu se přestat dívat. Pořád doufám, že by jí mohl od sebe odtlačit, nebo jí říct, ať přestane.

Vidím, jak se jedna jeho ruka natáhne a posune jí vlasy z cesty. Slyším ho zhluboka vydechnout a pak kamera směřuje ke stropu.

"Nechceš to po tom všem dofilmovat?" říká její hlas.

"Ne. Raději si budu užívat tohohle než se starat o natočení toho."

Vyjde z ní smích a pak slyším, jak šoupou nohama. Cítím, jak se mi svírá hrdlo, když mi slzy vstoupí do očí, když uslyším jejich sténání a jejich těla narážejíc na sebe.

Podržím tlačítko vypnutí, dokud se můj telefon nevypne úplně. Vstanu z gauče a hodím svůj telefon na místo, kde jsem právě seděla.

"Seru na to," říkám nahlas, tvrdě utírajíc slzy z tváře. Nemyslím si, že jsem kdy v životě byla takhle nasraná. Otočím se a mířím do koupelny. Pustím vodu a opláchnu si obličej. Cítím nutkání nalít si bělidlo do očí, aby se pokusilo vymazat vzpomínku na tuhle bohovsky děsivou scénu.

Utřu si svou tvář a stojím ve dveřích naší koupelny. Dívám se na naše čerstvě vyprané povlečení a je to všechno, co najednou nebude fungovat. Přeženu se postelí a rvu znovu všechno pryč a hážu to do všechno ven do naší popelnice, která stojí u našeho domu. Když jsem hotová, opráším si ruce a naskočím do Nadie. Půjdu nakoupit veškeré nové povlečení a přikrývky. Sakra, raději bych novou postel a matrace.

Jakmile se dostanu na dálnici, zapnu svůj telefon a volám Holly, abych jí řekla, co se dnes stalo.

"Co máš v plánu udělat? Musíš jí poslat drsnější obrázek Tebe a Sladea spolu."

"Nemyslím, že je to dobrý nápad," říkám a sama pro sebe potřesu hlavou. "Při mém štěstí by mohla tyhle sračky zveřejnit online nebo něco a Slade by dostal kurevský záchvat."

"Hmmm, takže je tvůj plán?"

"Myslím, že tentokrát nic neudělám. Nechci dostávat víc takových obrázků nebo videí, kde má sex. Možná, že když jí budu ignorovat, přestane mě s tím obtěžovat." Pochybuju o tom, ale snít o tom můžu, ne?

"Takže jí prostě necháš jen tak vyhrát?" ptá se podrážděně.

"Já to takhle nevidím. Slade je můj, ne její." Skřípu zuby frustrací. Byla bych mnohem raději, kdybych jí hodila náš vztah do tváře, než abych se vzdala, ale jaké další možnosti mám?

"Pravda. Jen nenávidím, že Tě nenechá na pokoji. Mohla by sis změnit číslo," nabízí.

"A co bych jako řekla Sladovi jako přesný důvod změny mého čísla?"

Hluboce vydechne. "Já nevím. Možná se nebude ptát." Zní nadějně.

"Bude. Sakra, volá mi pokaždé, když nastavím alarm na odchod a chce vědět, kam se chystám. Jediný důvod, proč doteď nevolá na můj telefon je ten, že jsem nenastavila alarm."

Holly se směje.

"Kam to vlastně míříš?"

"Jsem na cestě koupit nějaké nové povlečení a přikrývky. Ty ostatní jsem hodila do koše."

"A Ty si nemyslíš, že se Tě bude ptát, proč jsi to udělala?"

"Ach, to bude. Ale jakmile mu řeknu, že je musíme pokřtít, okamžitě zapomene na všechno." Doufám. Směje se, ale pak najednou ztichne. "Co si o tom myslíš?" ptám se, když zaparkuju před obchodem.

"No, prostě nemůžu přijít na to, proč Ti pořád posílá ty obrázky."

"Já taky ne," říkám, kousajíc se do spodního rtu.

"Zatím na všech z nich byla Bridgette, je to tak?"

"No to ne. Byla na třech z nich, a pak to jedno video. Ten obrázek, který jsem dostala dnes ráno, na tom byl s brunetkou. Neviděla jsi, kdo byl za kamerou."

"Možná v tom jede Bridgette s Jessicou. Pokud si dobře vzpomínám, Bridgette měla vážně ráda Slada."

"Nevím, proč by se Bridgette starala o to, že je Slade se mnou. Do prdele, vždyť už dostala mého bývalého přítele," říkám se smíchem, překvapujíc samu sebe. Kdo věděl, že jsem se dostala přes Jaxe? Nestarala jsem se o to, s kým skončí.

"Správně." Holly se také směje. "Nech mě se vykoupat a já se k Tobě vrátím s tím, co zjistím."

"To zní dobře. Díky, Holly."

Když popadnu telefon a vystupuju z auta, volá mi Vivian. Mluvím s ní celou dobu, co nakupuju. Chce zjistit, jestli bych jí nepomohla s vyzdobením jejich každoroční Halloweenské párty, kterou mají tenhle víkend.

Se Sladem jsme o tom mluvili minulou noc. Řekl mi, že obrátí celý jejich dům na strašidelný hrad a každý se za něco převlíkne.

Jsem docela nadšená. Myslím, že to bude legrace mít čas napít se s přáteli a nemuset se bát jít ven. Vivian řekla, že můžeme zůstat na noc ve Sladově starém pokoji a že Holly a Micah zůstávají každý Halloween od té doby, co se dali dohromady. Vždycky si o nás dělá starosti, když jdeme všichni ven a pijeme. Byla velmi nadšená, když mí říkala, že koupila několik lahví Barefoot Moscato. Takže mám pocit, že plánuje udržet mou sklenici plnou po celou tu dobu.

"Děkuju," říkám platíc za naše nové povlečení a přikrývky. Koupila jsem všechno nové, od záclon až po polštáře a dokonce i několik koberečků, které odpovídají přikrývkám.

"Děkuji Vám," říká pokladní vesele. "Mějte krásný den."

Hodím všechny své tašky do vozíku a tlačím ho z obchodu. Jakmile se dostanu k zadní části parkoviště, všimnu si rozbitého skla na zemi vedle Nadie. Vzhlédnu, abych viděla, že víc jak půlka zadního okna je vyražená.

Co to sakra?

Dostanu se blíž k autu. Vytáhnu telefon a volím Sladovo číslo, zatímco moje oči skenují parkoviště.

"No ták," říkám, když poslouchám vyzvánění za vyzváněním.

"Haló?" slyším ženský hlas na druhém konci. Ztuhnu na několik vteřin, než si uvědomí, že ten hlas znám. Rose.

"Rose. Je tam Slade?" ptám se ve spěchu.

"Samantho. Právě teď má schůzku. Je tu něco, co pro Vás můžu udělat?" ptá se mile.

"Někdo se mi vloupal do auta." Skenuju znovu parkoviště. Máte někdy pocit, že Vás někdo sleduje? Já mám ten pocit právě teď a je to velmi znepokojující.

"Ale ne. Jste v pořádku?" ptá se s obavami v hlase.

"Ano. Byla jsem nakupovat a pak jsem přišla a zjistila, že se někdo vloupal do auta."

"Dovolte mi, ať ho pro Vás seženu, Samantho." Dojdu ke dveřím řidiče a snažím se je otevřít. Zamračím se, když zjistím, že jsou stále zamknuté. Zkouším další dveře na straně řidiče.

To samé.

Pokud se tam někdo vloupal zezadu, neotevřeli by prostě dveře, aby se dostali ven?

Rose si získá mou pozornost, když promluví na druhém konci linky.

"Pane Longu, máte na lince Samanthu." Cítím se špatně, že se strachuje. Můžete říct z jejího hlasu, že jsem jí vyděsila.

"Řekni jí, že jí zavolám zpátky za dvacet minut." Slyším Sladův hlas. On, na druhé straně, musí být zaměstnaný a nevšímá si jejích obav.

"Je to naléhavé."

Dívám se znovu dokola, když neslyším nic víc, než ticho, stále nikoho nevidím.

"Anděli," vyštěkne mi Slade do ucha, "je všechno v pořádku?"

"Slade, právě jsem vyšla z obchodu a zjistila, že mi někdo vyrazil zadní okno auta."

"Co myslíš tím vyrazil? A kde jsi?"

"Myslím tím, že je rozbité. Jako by do něj někdo udeřil basebalovou pálkou a vyrazil ho ven. Ale zkoušela jsem dveře a jsou zamčené." Vytáhnu klíče ze své kapsy a chystám se odemknout.

"Neodemykej je," prakticky vykřikne. "Jsem na cestě. Slyšíš mě Anděli? Nesnaž se dostat do toho auta."

Protočím oči, když si třu ramena rukama. "není to jako by venku bylo osmdesát stupňů, Slade." Minulý týden bylo chladno.

"Vrať se zpátky do obchodu. Jsem na cestě." Řeknu mu, kde jsem, než zavěsíme. Naposledy se rozhlídnu kolem, než se vracím zpátky do obchodu."

*****************************

Do patnácti minut vidím Sladovo auto přibližovat se k parkovišti. Zaparkuje vedle Nadie a sleduju ho vyjít ven s Micahem. Popadnu nákupní vozík a jdu ven, abych se s ním setkala.

"Policie je na cestě," říká, jakmile si mě všimne.

"Co můžou dělat?" Doteď neudělali vůbec nic s těma sračkama ohledně vloupání.

"Musíš vyplnit protokol." Podívá se dolů na nákup a pak zpátky na mě. "Co jsi tady vlastně dělala?"

Ukážu k nákupnímu vozíku. "Nakupovala," říkám se samozřejmostí.

"A co?"

"Koupila jsem nějaké nové povlečení a věci do ložnice."

"Neměla bys nakupovat."

"Takže teď nemůžu ani opustit dům?"

"Řekl bych, že je to ta nejlepší věc, dokud se to všechno nevyřeší." Pak se otočí a začne mluvit k Micahovi.

Znovu protočím oči. Skvěle, teď se mě chystá mít v domácím vězení, protože nějaký idiot se mi vloupal do našeho auta.

"Kde jsou klíčky?"

Vytáhnu je z kabelky a předám je Sladovi. "Běž a zůstaň v mém autě." Kývne hlavou ke svému CTS.

Podívám se na auto a pak zpátky na něj. "Proč chceš, abych - "

"Anděli," vyštěkne, "jen běž a zůstaň v mém autě."

Vypustím obláček vzduchu, než abych vybuchla. Sleduju, jak se on a Micah dostanou do auta a začnou ho procházet.

Vylezou z auta a Slade na mě zavolá, "Viděla jsi na parkovišti ještě někoho jiného?"

Zavrtím hlavou a vracím se k nim. "Ne. Rozhlédla jsem se po parkovišti hned, jakmile jsem zahlédla sklo."

"No, museli skočit do zadní části auta a vytlouct to okno," říká Micah, dívajíc se na rozbité okno. "Náklaďák je moc vysoký na to, abys do něj udeřil, když stojíš vedle něj."

Hmmm. O tom jsem nepřemýšlela.

"Věděl někdo, že jdeš ven nakupovat?" ptá se Micah.

Proč na tom záleží? "Vůbec jsem nevěděl, žes byla nakupovat." Slade po mě střelí obviňující pohled. "Proč jsi nenastavila alarm v domě, když jsi odjížděla?"

Pokrčím rameny, nechci zodpovídat jeho otázku. "Holly to věděla. Mluvila jsem s ní dříve."

Slade rozhodí ruce do vzduchu. "Všimla sis, že by Tě někdo sledovat od domu?" ptá se, když se tře na zátylku.

"Ne." Zamračím se. "Tohle nemá nic společného s domem a vloupáním," říkám dívajíc se sem a tam mezi něma.

"Jak tohle víš?" vyštěkne Slade a udělá ke mně krok.

"Počkej," říká Micah klidně, "ještě nic nevíme." Podívá se na Sladea.

Slade se otočí a mluví k němu tlumeným hlasem, takže nemůžu nic slyšet.

"Hej," říkám získávajíc si jejich pozornost, "o čem si to šeptáte?"

Slade začne mluvit, ale Micah ho přeruší. "Támhle je policie."

Mám pocit, že snad po sté v několika posledních týdnech vysvětluju policii, co se stalo, což není moc, protože jsem nic neviděla. Ptají se mě na ty samé otázky, na které se mě ptal Slade, spolu s dalšími.

"Chybí něco v autě?" ptá se důstojník, dívajíc se na Slada.

"Micah a já jsme ho prohledali. Zdá se, že je všechno na svém místě."

Důstojník přikývne. "To není neobvyklé. Na parkovišti, jako je toto, jsou obvykle zloději vystrašeni, než dostanou šanci do rukou to, co chtějí."

Říkají Sladovi, že zůstanou v kontaktu, než nasednou do svých policejních aut a odjíždějí.

Slade se otočí ke mně. "Nechám Micaha řídit náklaďák domů."

Přikývnu a jdu k jeho autu. "Proč nemůžu já řídit náklaďák domů?" ptám se, jakmile jsme uvnitř.

"Není to bezpečné," říká, oči upřené na přední sklo, když vyjíždíme z parkoviště.

Dívám se dolů na své ruce, které jsou složené v klíně. Proč mám pocit, jako bych udělala něco špatně? "Jsi na mě naštvaný?" ptám se tiše.

Zhluboka se nadechne. "Chci vědět, proč jsi byla nakupovat sama."

"Proč je to tak špatné, že jsem šla nakupovat?"

"Protože někdo po tobě jde," vyštěkne.

"Nikdo po mě nejde. Dokonce i policie řekla, že to může být náhoda."

"Ten polda nic neví. Jen hádal."

"Tak pak proč jsi jim volal, když nám nemohou pomoct?" dožaduju se.

Neodpovídá, když zajíždí na příjezdovou cestu. Ani se neobtěžuju čekat na to, až vypne auto, než vyskočím a ženu se do domu.

Popadnu pro sebe láhev vody z kuchyně. Slyším, jak Slade a Micah spolu mluví v garáži, ale opět nerozumím tomu, co říkají.

Dojdu tiše ke dveřím garáže, snažíc se vyslechnout jejich rozhovor, když se dveře prudce otevřou, což mě přiměje poskočit.

Slade vejde s taškama, které jsem nechala v autě. Podá mi je a pak míří směrem k ložnici. Následuju ho.

Vstoupím do ložnice a najdu ho stát na konci naší postele. Podívá se na mě se zamračením ve tváři. "Co jsi udělala se všemi těmi prostěradly?"

Koušu si nervózně spodní ret, když přiznám, "vyhodila jsem je."

"Proč bys to dělala?"

"Protože jsem si myslela, že je čas na nové. Pokud se Ti nelíbí, můžu je vrátit a vzít nějaké jiné."

Dá mi malý úsměv a přejde ke mně. Natáhne se a zastrčí mi pramen vlasů za ucho. "Miluju je."

Usměju se na něj zpátky doufajíc, že ho to odvede od toho, co se stalo s Nadiou. "Ani jsi je ještě neviděl." Trošku se zasměju.

"Tys je vybrala, jsem si jistý, že jsou nádherné." Směje se. "A velmi holčičí."

"Pořád jsem na Tebe myslela, zatímco jsem nakupovala."

Přitáhne si mě k sobě blíž, objímajíc mě kolem pasu. Sníží hlavu níž k mojí a já se zvednu a obalím mu paže okolo krku.

"Proč si kvůli mně nevyzkoušíš Halloweenské oblečení?" Jeho dech mě hladí na krku, což mě nutí se zatřást.

"Ne. Musíš počkat ještě dva dny," zašeptám, "ale mám něco jiného, co pro Tebe můžu vyzkoušet."

Odtáhne se ode mě a padá na postel. Leží na jedné straně a podepře si hlavu jednou rukou. "Na co čekáš?" vyzve mě, hýbajíc obočím.

Směju se, když se otočím a jdu do naší šatny. Vytáhnu tašku Frederick´s, kterou jsem měla schovanou v zadní části skříně od svého posledního nákupního výletu s Holly minulý víkend.

Vklouznu do světle růžových krajkových tang, na kterých jsou stříbrné kamínky. Pak vytáhnu odpovídající korzet a začnu upevňovat háčky dohromady, začínajíc od spodku a propracovávám se až nahoru. Jakmile jsem hotová, nazuju si černé podpatky, které mi koupil k narozeninám. Vím, jak moc ho děsí, ale jsou sexy jako peklo a přidávají trochu temnoty k oblečení, jelikož jsou tak jasné.

Otevřu dveře do šatny a stojím ve dveřích, rozhlížejíc se po ložnici. Zamračím se, když ho nevidím. Skenuju pokoj několikrát a vstoupím do ložnice.

Stojím tu několik vteřin, dokud neuslyším jeho hlas přicházející z jeho kanceláře. Jdu chodbou a zastavím se u jeho dveří do kanceláře. Naklání se přes stůl, když si něco zapisuje.

"Můžu to udělat. Dnes už se do kanceláře nevrátím, ale vyřídím to jako první hned ráno," říká do telefonu. "Ano, prodiskutujeme komplikace hned ráno jako první věc."

Usměju se, když sám pro sebe přikyvuje, zatímco k němu mluví osoba na druhém konci linky.

"Naprosto, pane." Odtáhne telefon od ucha a zavěsí, uvolňujíc povzdech. Pak se posadí do křesla se zavřenýma očima, vydechujíc další povzdech.

Vejdu do jeho kanceláře a jdu se před něj postavit. Nakloním se k jeho uchu a zašeptám. "Proč se tak stresovat, zlato?"

Vyskočí a já se zasměju, obalujíc své paže okolo jeho krku. "Vyděsila jsi mě." Směje se sám sobě.

"No, stála jsem před Tebou asi dvě minuty a ty sis mě vůbec nevšiml," zašeptám tiše.

Natáhne se a položí své ruce na moje. "Omlouvám se Anděli. Jen toho mám moc na mysli."

Narovnám se a zatočím s jeho židlí. Usměju se, když se dívá na moje oblečení. Jeho oči si mě prohlédnou od shora až dolů předtím, než přistanou na mé hrudi. Přiznám se, že tyhle moje holky jsou tlačeny tak vysoko, že se prakticky dotýkají mojí brady.

"Líbí se Ti?" Uchopím svá prsa a spouštím pomalu svoje ruce dolů po mém korzetu.

"Miluju to," říká v úžasu. Jeho oči nyní následují mé ruce.

Nakloním se a umístím své ruce na jeho stehna. Podívám se dolů a vidím, jak se jeho pták tlačí ven za zipem.

Natáhne se a popadne mě za zátylek. Vytáhne své rty k mým tak rychle, že málem ztratím rovnováhu. Jeho polibek je tvrdý, jeho rty mi kradou dech, když jeho jazyk vtrhne do mých úst. Opřu se o něj a nechám ho, ať si vezme, co chce. Chci, aby mě ohnul přes stůl, strhnul mi kalhotky a ošukal mě právě tady.

Odtáhne se, když mu zazvoní telefon. Vstanu, zhluboka se nadechuju a stahuju dolů korzet, když on otočí křeslo, aby mohl odpovědět na jeho telefon.

"Haló?" ptá se a odkašle si.

"To je on." Odmlčí se. "Ano, pane Nolande. Mluvil jsem s Vaším synem před pár minutami. Řekl jsem mu, že jeho případ budeme probírat hned ráno jako první věc."

Projdu kolem jeho stolu, snažíc se získat jeho pozornost. Podívá se na mě a pak se podívá zpátky na stůl, když si vezme pero do ruky. "Ano, to je to, co jsem řekl. Budu muset znát jména všech zúčastněných stran." Podívá se na mě a je to jako by zapomněl, že telefonuje. Jeho oči se uzamknou s mými a můžu vidět tu touhu. Chce se plazit přes stůl a přišpendlit mě k zemi. Chce si mě vzít právě takovým způsobem, jak to mám ráda.

"Cože?" říká s těma modrýma očima stále na mých.

Zavrtí hlavou a podívá se zpátky na stůl, když vyštěkne. "Okamžik, pane Nolande," říká, odtahujíc telefon od ucha, zakrývajíc jednou rukou reproduktor.

"Musím tohle vyřídit Anděli. Budu v ložnici hned, jakmile to dokončím." Pak si přiloží telefon zpátky k uchu a zvedne svoje pero.

Povzdechnu si a otočím se. Jdu do naší ložnice a sundám si boty a následně korzet, házejíc je na podlahu u postele. Pak zvednu tašky, kde je nové povlečení a odnáším to do prádelny k vyprání.

********************************

Povleču nové povlečení na polštář a lehnu si na vrchol našich nových, čistých prostěradel. Slade je stále ve své kanceláři. V určitém okamžiku, zatímco jsem prala prádlo, zavřel svoje dveře. Udělala jsem mu něco k večeři, zatímco se povlečení pralo. Napůl jsem očekávala, že se objeví a vezme si mě v kuchyni, ale to bylo jen zbožné přání.

Vstanu z postele a mířím do naší koupelny. Myslím, že perličková koupel zní dobře.

Přidám nějaké bublinky, zatímco voda stoupá. Sundám si kalhotky a vkročím do vany. Zasyčím nad tím, jak je voda horká, ale tak je to dobře. Jakmile se posadím, položím hlavu dozadu a jen poslouchám zvuk vody naplňující vanu.

"Můžu se k Tobě přidat?"

Otevřu oči a vidím Slada rozepínat si košili. "Jestli chceš." Pokrčím ledabyle rameny.

Sundá si košili a pak pracuje na svých kalhotách.

"Kurva, Anděli," zasyčí, když položí nohu do vody.

Trošku se usměju. "Miluju ji horkou," říkám, když si sedá za mě, takže voda stříká přes okraj vany.

Opřu se o něj a on zabalí své ruce kolem mých ramen. "Omlouvám se za ten dřívějšek."

"To je v pořádku." Chápu, že je jeho práce pro něj důležitá. Nikdy bych se nesnažila mezi ni vstoupit.

"Dovol mi Ti to udělat." Jeho ruka sjede k mému boku a on se natáhne, aby mi masíroval moje prsa.