THU - 5. kapitola 1/2

Překlad: Marta

DŮM JE větší, než vypadal zvenku. V patře je bludiště dlouhých, temných chodeb, táhnoucích se ve tvaru dvou křídel do L. Některé pokoje jsou obsazené, zvuky přicházející zevnitř nikoho nenechávají na pochybách proč. Chodba je prázdná – lidé pravděpodobně jdou dolů hned, jakmile si uvědomí, že se nedostanou k tomu pokoje využít.

Jdu dál, diskrétně poslouchám pokoje, abych našla jeden, který je tichý. Potřebuji koupelnu a nejsem ochotná někoho načapat, než jí najdu.

Naštěstí malá koupelna na konci chodby je neobsazená. Jakmile jsem uvnitř, zhluboka se nadechnu a vydechnu. Je tady chválabohu ticho, řvaní basů hudby je tlumené. Moje kůže je zrudlá a srdce bije stále příliš rychle. Je to jako bych uběhla míli za minutu. Horší je, že část mě chce jít zpátky dolů, kde je on.

Klející pustím studenou vodu do rukou a nějakou si stříknu na zátylek. V odrazu zrcadla jsou moje tváře růžové a oči září. Vypadám vzrušeně.

„Kruci.“

Usuším se, znova se nadechnu na uklidněnou a opouštím místnost. A prakticky do někoho vběhnu. Moje rameno udeří do chladné zdi za mnou, když ustoupím dozadu, abych se dostala pryč. Baylor tady stojí, jeho výraz je zmatený, jako kdyby neočekával, že na něj vyskočím. Pak se pohne blíž, bere můj vzduch a rozptyluje mé myšlenky. Jeho oči, intenzivní a odhodlané, jsou vše, co vidím.

A vše, na co můžu myslet je, že jsme tady spolu sami. Naprosto. Definitivně. Nemůžu se na něj podívat. Ne přímo. On je slunce, jasně hořící.

„Proč jsi tady?“ Můj hlas je pramínek zvuku v malém prostoru.

Stejně tak jeho. „Chci tě.“

Podlaha pode mnou poklesne, jeho doznání mi bere příliš moc vzduchu. Baylor vypadá právě tak šokovaně jako jsou jeho slova, oči se mu rozšířily a rty oddělily. Ale postaví se k tomu s vyrovnanými širokými rameny. „Řekni mi, že mě nechceš, a já půjdu.“

Otevřu pusu, popření na rtech, pak se po mne natáhne. Je to stěží dotyk, jen konečky jeho prstů na mém lokti, jako by měl v plánu odvést mě zpátky dolů. Je to ten nejmenší kontakt. Nic opravdového. A přesto je to všechno. Ten malý kontakt pálí, vlní se podél mé kůže s bleskovou intenzitou a dech se mi zadrhává.

Jeho také. Letmý pohled vzhůru a natahuje se po mé tváři, jako by hledal čestné prohlášení. Cokoliv vidí, mu musí říct, že v tom není sám, protože ji nepouští.

Ani jeden z nás nic neříká. Krev v mých žilách spěchá, horká a hustá, když bříška jeho prstů kloužou pomalu, ach tak pomalu po mé paži. Jeho tep duní, rychle a viditelně pod zlatavou kůží jeho krku. Chci to místo olíznout, dát tam svá ústa a sát. Chci ho. Chci ho tak strašně moc, že jsem jako v plamenech.

Unikne mi tichý, bolestný zvuk, když se jeho klouby posunou k vnitřku paži, hned vedle mých prsou. Hluboko uvnitř sebe se třesu, rostoucí třes, který se šíří směrem ven a můj trhavý dech mě vyděsí k smrti, když bojuji o kontrolu.

Co to dělám? Tohle je Drew Baylor. Nic dobrého z toho nevzejde. Potřebuji být silná. Potřebuji tohle zastavit. Odejít.

Škubnu sebou, opřu se do jeho doteku, potřebujíc ho víc.

Jeho rty se oddělí s povzdechem, jako kdyby dotýkání se mě bylo obojí, úleva i zdroj bolesti. Nějak se moje ruce usadí na jeho bocích, kosti jsou pevné pod kůží. Napne se, viditelně zatne bicepsy. V příštím okamžiku se moje prsty vkradou pod košili.

Jeho kůže je horká, jako kdyby zevnitř hořel. Moje paže klouže podél vlnících se svalů, pevných a hladkých, bavlněná látka košile mi lechtá hřbet ruky, když jí pohybuji. Drží bez pohnutí, i když se třese jako zemětřesení. Můj pátrající palec najde bradavku a úplně přestane dýchat. Ten malý kousek jeho bradavky mezi mými prsty mě tak moc vzrušuje, že musím skousnout rty, abych nezasténala. Oh, ale dostává ho to také. Slyšitelně polkne, ty malé otřesy v něm sílí.

Stisknu tvrději.

S přidušeným výkřikem klopýtne dopředu, předloktím udeří zeď vedle mé hlavy, když se snaží sebrat. Teplý dech mě hladí po tváři, zvuk jeho funění mi naplňuje uši.

Baylor tady stojí, třese se, je tak blízko, že mě obklopuje jeho opojná vůně a teplo. Vdechnu tu ostrou, čistou vůni a zatočí se mi hlava. Neschopná odolat šlehnu svým nehtem přes bradavku. Zavrčí, trhne boky, jako kdyby byly na struně. A pak začne oplácet.

Dlouhým prostředníčkem krouží kolem ramínka mého trička. Na okamžik jednoduše přejíždí prstem nahoru a dolů po ramínku, pohrává si s ním, s každým tahem se blíží k mé hrudi. Pak zatahá, sklouzne ramínkem přes rameno o několik bolestných stupňů.

Oh, bože. Má víčka se třepotají. Chci zavřít oči, ale nemůžu. Uvízla jsem v zírání na jeho rychle bijící puls, veškeré mé vědomí se soustředí na postup mého ramínka, jak mě škrábe dolů po paži, na tričko, které odírá křivky mé hrudi, což způsobuje rostoucí bolest. Nemyslím si, že jsem si někdy byla víc vědomá mých prsou, mého těla.

Top klouže dál, odhaluje víc kůže.

Chvátej, chci křičet. V době, kdy se okraj topu zachytí za tvrdou perličku mé bradavky, se třesu. Uvíznutá.

Zdá se, že oba zadržujeme dech. Pod mými dlaněmi mu bije srdce divoce a silně. Cítím jeho pohled, žádostivý a žhavý. Chci, aby mě viděl. Chci být před ním odhalená.

Zavane k nám zvuk smíchu a hloubka basů muziky rozechvívá stěny. Kdokoliv nás tady může najít, vidět ho, jak mi stahuje top. Jako kdyby myslel na tu samou věc, posune Baylor svou váhu a skryje mé tělo vlastním. Tohle malé gesto, jeho uvažování, zlomí můj odpor. Skousnu si rty a vyklenu záda ve stejné sekundě, kdy znova zatáhne za top. Moje bradavky vyskočí, vysvobozené.

Baylor udělá zvuk, který je hrdelní. Jeho dech mi sípe u ucha, když do velké ruky bere moje prso. Potěšení z jeho dotyku je tak intenzivní, je to úleva a pak je to daleko od toho. Toužím ještě víc a tak z hlouby duše, že se moje pohlaví svírá.

Nepohne se, jen zírá na jeho opálenou ruku proti mé bílé hrudi, vyčnívají jen moje růžové bradavky přes jeho prsty, jako by se snažil přijít na smysl věcí. Nebo si možná jen vychutnává tenhle okamžik. Vyrazí ven jazykem, aby si olízl spodní ret. Ježíši, také ho chci olíznout. Pořád držím.

Neomalená špička jeho palce přejíždí po mé bradavce. Jednou, dvakrát, pak zatlačí.

Šíp horké, ostré bolesti vystřelí do prázdného místa mezi mýma nohama.

S výkřikem klesnu, sklouznu po zdi, kolena se pode mnou podlomili. Ale je tady, obalí mi paži kolem pasu. Drží mě. Stále mě drží. Jemnými prsty mi drží bradu a nakloní mi hlavu. Podívám se mu do očí. Je tam neovladatelný chtíč, temný jako spálený cukr. Pohledem se usadí na mých rtech a jeho vlastní části. Sníží hlavu, jeho dech se třepotá na mých tvářích, když si jde pro mě.

Bez přemýšlení otočím hlavu na stranu. „Ne. Ne na rty.“ Bolí to říct, protože větší část mě křičí. Ano. Teď. Prosím. Ale nemůžu. Hluboký, nepopiratelný instinkt mi říká, že pokud mě políbí na ústa, ztratím k němu veškerý odpor.