´TD, VT - 27. kapitola

Překlad: Simča

KATIA

"No tak, K," Wyatt říká, tahajíc mě za ruku. "Musíš jít ven."

Dívám se na něj ze svého místa na pohovce. "Ne děkuju."

"Nemůžeš tu sedět, trápit se nad člověkem, který šel jasně dál."

Bolí mě srdce, při jeho slovech. Už je to další týden, co mi můj otec řekl, že Marcus všechno prodal, a od té doby nikdo nic neslyšel. Nikdo neví, kam šel, nebo co dělá. Vše, co vím, je, že on je pryč, a on se nevrátí.

"Řekla jsem ne, Wyatte."

"Dobře, to je ono," říká Wyatt, prudce mě vytahujíc až klopýtnu. "Nemáš na výběr."

"Wyatte!" Protestuju.

"Candice!" Křičí na schody.

Moje nejlepší kamarádka se objeví o chvíli později s šaty, hřebenem a nějakým make-upem. Od té doby mě prakticky dováděli k šílenství, dokud jsem nesouhlasila, že se převléknu, a pak jsem držela, zatímco mi Candy dělala make-up a vlasy. Nedali mi na vybranou, a vím, že se z toho nevymotám.

"Tati," sténám, když mě táhnou ke dveřím. On houpe Penny na svém boku.

Šklebí se na mě. "Bav se, zlato. Penny a já máme v plánu filmový večer. "

"Vážně, tati?" Snažím se znovu.

"Užijte si to."

Wyatt a Candy mě dotáhnou do auta a celou cestu na ně plivu kletby. Když přijedeme do Uptown klubu, vím, že nemá smysl bojovat, tak se ochotně dostanu z auta, tolik k mému zoufalství. Seřadíme se do fronty a já rukama zkříženýma se mračím do Wyattovy tváře.

"Mrač se na mě, jak jen chceš, holčičko, tohle uděláš."

"Nejsme přátelé, já a ty," vyplivnu se na něj. "Máš to?"

"To nevadí." Šklebí se. "Jsem tvůj bratr; Nemůžeme jen tak skončit tyhle sračky. Jsi se mnou uvízlá. "

"Blbče," zamumlám.

Candy šťouchne její rukou do mé. "Bude to nejlepší noc svého života, zlatíčko. Uvidíš."

"Proč jsi si tak jistá?"

Usmívá se. "To jsou hvězdy, víš."

Zakroutím očima a my zamíříme dovnitř. Přejdu k baru, kde si objednám panáka tequilly. Hodím ho do sebe a objednám si další.

"Neopij se, zlatíčko," Candy mi křičí do ucha. "Jen se bav. Podívej se, tamhle jsou nějací žhaví chlapi na tanečním parketu. "

Střelím tam pohledem a vidím Dustyho dělajíc si cestu davem. Můj obličej se rozsvítí do úsměvu.

Nemůžu si pomoci. Byl pryč na týden kvůli práci, a chyběl mi. Hodím do sebe dalšího panáka a spěchám k němu.

"Holka, jsem tak rád, že tě vidím venku!" Křičí, točíc se semnou dokola.

"Jsem ráda, že jsi tady. Tihle dva mě mučili. "

On se šklebí, zvedajíc nos. "Jsem tu, abych tě taky mučil." On vypukne do super - cool tanečního

pohybu a otočí se předtím, než na mě ukáže. "Tancujíc semnou."

Zavrtím hlavou, ale můj úsměv je opravdový a to je pěkné. Možná měli pravdu; Možná, že udělali dobré rozhodnutí sem jít.

"Fajn, jeden tanec."

Se šťastným tlesknutím, sáhne po mě a táhne mě na taneční parket. Třeseme sebou a pohybujeme se, smějeme a tleskáme, dokud nejsem zpocená. Říkám mu, že se potřebuju napít a uháním z tanečního parketu, abych si objednala, pak najdu Candy a Forda u stolu. Nevím, kdy přišel, ale v současné době má jazyk v krku mé nejlepší kamarádky. Nechutný.

"Fuj," řeknu, skočím vedle nich. "Forde, vážně, dost jazyka."

On se stáhne zpátky a zabliká na mě zlým úsměvem, než se opře do křesla. Candy se ke mně s otočí s úsměvem. "Takže, nějací žhaví chlapi?"

"Ne."

"Vážně? Ani jeden? "

Zamračím se na ni. "Ne, Candy."

Ona se usměje a ukáže. "Co on? Mňam. "

Otočím se a následuju její prst, a když vidím muže, na kterého upozornila, mé srdce se rozbuší a můj

dech zrychlí. Prochází davem směrem ke mně, je to Marcus.

Vypadá přesně tak, jako tu noc, kdy jsem se s ním setkala, ale tentokrát má na sobě nádhernou modrou kravatu přes bílou košili, která je nahoře rozepnutá a rukávy má vyhrnuté k loktům. Jeho vlasy jsou chaotické, jeho oči intenzivní a Bože, vypadá krásně jako vždy.

Dech se mi zadrhne.

"Já ne…"

Neodešel. Neopustil nás. Něco, možná úleva, ucpává můj krk, takže, když se ke mně dostane, nemůžu ani otevřít pusu, abych něco řekla. Nechám to na něm. Je tady, aby řekl sbohem? Bože, co když ano? Nebo možná, že je tady, protože něco požaduje? Možná, že chce vidět Penny? Možná, že má novou slečnu? Bože, proč se dívá na mě takhle?

Zastaví se u stolu a natáhne ruku ke mně. "Ahoj," říká tichým a hrdelním hlasem. "Viděl jsem tě tančit a přemýšlel jsem, jestli bys mi dovolila ti koupit drink?"

Huh?

Přišel o rozum?

Candy se za mnou chichotá. Co mi uniká?

"Marcusi, co to děláš?"

On nakloní hlavu na stranu. "Ptám se hezké dívky, zda by si nedala něco k pití. Jak se jmenuješ, miláčku? "

"Přestaň být čurák," řeknu a strčím do jeho hrudi. "Co to děláš?"

Na jeho tváři se objeví pomalý, sexy úsměv. "Řekl jsem, ptám se hezké dívky, jestli by si dala semnou drink. Nyní, řekneš mi svoje jméno, nebo mám hádat? "

Zúžím na něj a on drží můj pohled. Vidím, pak, že je tu něco jiného na něm; něco chybí v jeho očích… zalapám po dechu, když si uvědomím, že je to bolest. Už se neobjevuje v tmavě hnědých očích. Vše, co mohu vidět, je štěstí, humor a láska. Žádný další hněv. Žádná další bolest. Žádný další stres. Co se to sakra stalo?

"Co to děláš, Marcusi?" Zašeptám, ukazujíc mu jasně svou bolest v očích.

Pustí ruku a přiblíží se.

"Řekl jsem ti, že tě nemohu milovat jako Marcus, kterým jsem byl. Nemohl jsem být to, co jsi potřebovala. Potřeboval jsem to všechno nechat jít. Rozvedl jsem se s tebou, prodal jsem svůj dům, prodal jsem svůj podnik a začal jsem od znova. Právě teď, bydlím v třípokojový bytě ve čtvrtinové velikosti mého starého domu, a pracuju v poměrně velké strojařské společnosti, ve které nejsem šéfem. Nikdy bys tomu neuvěřila, ale nosím i tu a tam džíny. Řekl jsem ti, že jsem tě nemohl milovat, jaký jsem byl, ale nikdy jsem neřekl, že bych tě nemohl milovat znovu. Pro nový začátek, minulost musela být pohřbena. Musíme tohle udělat správně. Musíme začít od začátku. Takže, já se tě znovu zeptám, miláčku, jak se jmenuješ? "

Ret se mi chvěje a slzy stékají po mých tvářích, jak všechno do sebe zapadá. Vzdal se toho všeho pro

mě. Rozvedl se semnou, protože muž, kterým byl, by nikdy nemohl být můj manžel nebo Pennynin táta. On prodal jeho dům, protože bychom nikdy nemohli postavit naše životy na starých základech, a dal pryč jednu věc, která způsobila tolik trápení v našem životě – podnik. Vzdal se toho všeho… pro mě. Pro nás. A tak s roztřesenou rukou, se natáhnu a zašeptám: "Mé jméno je Katia."

Usměje se, široce, krásně a skutečně.

"Je hezké tě poznat, Katio."

"Tebe taky, Marcusi.