SYL - 25. kapitola

Překlad: Verča

Bylo brzo odpoledne, když se mi konečně podařilo vypařit se z Jettovo teplé postele a poslat sms Sylvii, že budu doma za hodinu. V případě, že na to zapomněla. Vzhledem k tomu, že moje auto bylo stále zaparkované na letišti, Jett se nabídl, že mě odveze. Neměla jsem zájem o jeho rychlou jízdu, ani jsem nechtěla jet metrem. Nakonec jsme se rozhodli zavolat do firmy, aby pro mě přijelo auto, které mě odveze domů. Nechala jsem mu klíčky od auta protože na tom trval a dokonce mi nesl zavazadla ze svého bytu, zatímco na mě jeho řidič čekal.

„Napíšeš mi?“ Třásla jsem se ve vlhkém chladu deštivého odpoledne a kousala se nervózně do rtu. Hraní přilnavé přítelkyně nebylo pro mě. Bylo to jiné. Byli jsme jiní.

Jett se dotkl mého nosu špičkou prstu a oči mu zářili ironickým pobavením. „Nebudeš se cítit divně, když s tebou zůstanu v autě?“

Teplá exploze se usadila hluboko v mé hrudi. „Ne, ráda bych abys jel.“ Umístil na mé rty jemný polibek, a pak mi držel otevřené dveře.

Poté, co jsme spolu strávili dva týdny, mi to přišlo samozřejmé. Jett byl tam, kam patřil. K mému překvapení si mě k sobě přitáhl; to zapříčinilo, že moje srdce bilo rychleji a v mém břiše poletovaly stovky motýlích křídel.

Bylo to poprvé, co jsem jela v limuzíně. Byla tu malá lednička s občerstvením a šampaňským, které jsem zdvořile odmítla. Nebyla jsem tu kvůli jídlu; chtěla jsem si užívat výhled. A bylo se na co dívat.

Seděla jsem na zadním sedadle, dívala se tónovanými skly na New York. Město se probouzelo k životu a nějakým způsobem jsem cítila, že já taky. Stanovili jsme si náš vztah, a dnešek byl náš první den jako pár. Randila jsem se žhavým a úspěšným mužem.  Poprvé v životě jsem se cítila, tak jak jsem vždycky chtěla. Rozhodli jsme se držet náš vztah v tajnosti ještě pár dní, dokud se neusadím v mé práci. Nechtěli jsme aby si lidé mysleli, že jsem dostala tuto práci, protože jsem spala se šéfem. Teoreticky ano, ale mým záměrem nebylo si vyspat cestu ke své práci. Měla jsem s Jettem sex, protože mě to k němu přitahovalo. Jett mě najal, protože mě chtěl. Byl to chtíč na první pohled.

Zrušili jsme naší smlouvu hned po našem posledním dovádění. Byla jsem konečně volná a mohla jsem odhalit naše tajemství Sylvii. Ve skutečnosti, Jett na to naléhal, ale neřekl mi proč. V mé logice, to bylo znamení, že chce vstoupit do mého okruhu přátel a musí být uveden jako můj přítel. A já jsem se nemohla dočkat, až se celý svět dozví, že jsme spolu.

Přijela jsem do našeho bytu krátce po třetí odpoledne a otevřela jsem dveře s obavami, nejistá co mám očekávat. Moje nejlepší kamarádka by mohla být jednou ze dvou věcí: být nadšená, že mě vidí a nějakou náhodou zapomněla, že jsem před ní ukryla pravdu, nebo naštvaná, že jsem to držela v tajnosti po dobu dvou týdnů. Když jsem otevřela dveře, rozhodně jsem nečekala, že v našem obývacím pokoji bude tolik lidí a křičet “překvapení“. Jak se sakra podařilo Sylvii shromáždit tolik známých včetně těch, které jsem ani neznala? Musela to plánovat několik dní. A pak mi došlo, byla tu třetí věc: párty.

„Děkuju, lidi.“ Postavila jsem kufr na zem u dveří a nechala se obejmout několika přáteli, kteří mi poblahopřáli k novému zaměstnání. Můj pohled putoval přes celou místnost. Našla jsem usměvavé, opilé tváře, červené kelímky. Moje pozornost ale padla na Sylvii, která si razila cestu ke mně. Její emoce byly jasně viditelné v jejích našpulených rtech a přivřených očí.

Byla šílená, ale taky zvědavá. Náš telefonický rozhovor nebyl zapomenut. Věděla jsem, že to teď s tolika lidmi okolo nebude řešit. Ale viděla jsem na ní, jak je naštvaná, syčela výčitkami a jedovatým vzhledem.

Zhluboka jsem se nadechla a usmála.

Vypořádám se s tím. Krčící tygřice byla lepší než vrhající se.

„Hej, ty,“ řekla jsem, a popadla ji do těsného objetí. „Stýskalo se mi po tobě jako blázen.“

„Stewartová, ty jsi tak...“ Její modré oči zářily, ale její špulení zůstalo.

Začala jsem si rozepínat bundu jako ve zpomaleném filmu, a podívala jsem se na ní zpod svých řas, škádlíc jí svým škodolibým úsměvem. „Z toho usuzuji, že nechceš slyšet špinavé věci.“

„Zabíjíš mě.“

Směju se nad jejím výrazem, vezmu si kelímek a napiju se.

„Tvoje letadlo přistálo včera. Kde si sakra byla?“ V jejích očích plápolá oheň. „Uvědomuješ si, že jsem tuhle párty připravovala celou noc a den? Dlužíš mi majlant za chlast.“

„Spala jsem s ním a teď jsme spolu,“ vyhrkla jsem, neschopná potlačit vzrušení v mém hlase.

Z nějakého důvodu jsem očekávala, že se zeptá, o kom mluvím, ale Sylvie jen sklonila hlavu a mlčela.

„Alespoň, že zavolal,“ to bylo vše, co řekla.

„Cože?“ Zeptala jsem se pomalu a zmateně jsem potřásla hlavou. „Alespoň kdo zavolal?“ Co to říká?

Mávla rukou a vydechla dlouhý výdech. „Řekla jsem mu, že po něm půjdu s vidlemi, pokud to neudělá.“

„Kdo?“ Zkřížila jsem ruce na prsou, můj pohled skenoval její tajemný výraz. Opravdu jsem neměla ponětí, o čem mluví.

„Kdo?“ Obrátila oči v sloup. „Jett, samozřejmě.“

„Znáš jeho číslo?“  A jak to, že zná jeho jméno?

„Samozřejmě, že ano.“

„Jak to?“ Byla to hloupá otázka. Její zvednuté obočí říkalo všechno. Vyměnili si čísla té osudné noci, když jsem se s ním probudila v posteli. Nebo možná během ranního rozhovoru, když jsem byla ve sprše a připravovala jsem se do práce. Později mi nabídla, že mi řekne jeho jméno, ale myslela jsem, že blafuje. Nelíbí se mi to. Ani trošku. Všechno teplo odešlo z mých tváří, když mi něco blesklo hlavou.

„Zůstali jste v kontaktu?“ Můj hlas zněl jako ptačí zakrákání, nízký a chraplavý. První vlna šoku mě zasáhla tvrdě. Nebylo to proto, že na něj měla moje nejlepší kamarádka číslo. Nebyla jsem žárlivá ani nejistá. Prostě se mi nelíbí, když o mně někdo mluví za zády.

„Mluvili jste spolu, když jsme byli v Itálii?“ Zeptala jsem se a navlhčila své náhle suché rty.

Její rty se sevřely do tenké linky. A tak jsem pochopila, že věděla všechno, co se tam stalo.

Jako by vycítila mou podrážděnost, otevřela ústa, aby promluvila a potom je zase zavřela, jen aby je otevřela o chvíli později. „Brooke, lidi jako on nedělají vztahy. Nevadí mi, že s ním chodíš, ale příliš do toho netahej city.“

„Vždyť ho ani neznáš,“ zasyčela jsem.

„Fajn, neznám ho tak dobře, ale-“ Odmlčela se. Jako by se na mě nemohla podívat, zabořila svoje oči do kelímku. Dala mi tak čas abych se na ní podívala. Měla na sobě cudné šaty, dosahující těsně pod kolena a výstřih, který sotva odhalil jakoukoliv kůži. Možná, že flirt s Ryanem se jí dotkl víc, než jsem si myslela. Kdybych byla vyhozena a zklamaná tak jako ona, také bych začala přemýšlet, proč muži nedělají vztahy. Ale Jett nebyl jako Ryan.

Věděla jsem, že mi Sylvie neublíží; její emocionální jizvy se prostě dosud nevyléčily. Zabalila jsem ruku kolem jejích ramen a jemně je třela. „Ach, drahoušku. Díky, za to, že jsi takový dobrý přítel.“

Jako by moje slova prolomily ledy, váhavý úsměv nahradil ostražitou křivku na jejích rtech. „Jsi šťastná?“

Přikývla jsem. „Šťastnější než jsem byla za celou dobu.“

„Tak to jsem taky moc šťastná.“

Ignorovala jsem náhlý knedlík v krku a začala jsem jí vyprávět svůj výlet do Bellagia, vynechala smlouvu o sexu. Většinou jsem se zaměřila na krajinu a krásné italské výhledy, sídla a Jetta.

„Do prdele, ty jsi podlézavá.“

„Nejsem.“

Byla jsem.

„To je to, co zamilovaný dělá.“

Myslela jsem si totéž, ale slyšet přicházet pravdu z jejích úst mě vyděsilo. Zamilovanost by neměla přijít tak rychle…nebo tak intenzivně.

„Nejsem zamilovaná.“ Můj hlas byl hlasitější, než jsem zamýšlela. Byla to lež. Mohla jsem slyšet, že to slyší. Kruci, pravděpodobně celý svět.

Několik hlav se na nás obrátilo. Sylvie jim pokynula, aby se obrátili a pak se soustředila zase na mě. Její modré oči na mě koukaly s takovou intenzitou; naklonila se blíž, aby ji nikdo neslyšel. „Poslouchej, miláčku, jsem si jistá, že je Jett příjemný chlap a taky je to jeden z nejbohatších mužů v New Yorku. Možná ti nechce ublížit, ale jiní ano. Je to úplně jiná společnost. Dokonce, i když ho budeš všude doprovázet, nebudeš přijata do jejich kruhu, kvůli své minulosti.“

Nemohla být vážná. „O čem to sakra mluvíš? Děláš jako bych byla zapletená s mafií.“

„Je to mnohem horší.“

„Cože?“

Zvedla ruce. „Nic. Jen jsem si myslela, že tě budu varovat.“

„A před čím?“ Celá ta situace byla tak legrační, že jsem stěží mohla hysterčit. Samozřejmě, že ví všechno o bohatých lidech a vysoké společnosti. Narodila se v ní a strávila tam osmnáct let svého života, snažíc se potěšit svou matku. Nikdy se nezmínila o své minulosti, nebo rodině a já jsem se neptala.

„Koukni se na The Real Housewives a vynásob to deseti. A pak si udělej představu,“ řekla Sylvie.

Nechtěla jsem poukazovat na to, že na mě vytáhne nějakou televizní reality show, kde obvykle mají napsaný scénář. Nenatáčejí normální věci jako je čištění zubů a lenošení, protože o tyhle věci nikdy nemá zájem. „Chci být sama a jsem unavená, musím se vyspat.“ Umístila jsem jí měkkou pusu na tvář.

„A co ten večírek?“

Pokrčila jsem rameny. „Možná je čas je poslat domů.“ Milovala jsem své přátele a ocenila, že mi přišli poblahopřát k mé práci. Ale přiznejme si to, víc se zajímali o to, jak naplnit své poháry pitím, než aby poslouchali moje příběhy z cestování. „Ale díky za to. Řekla jsem ti někdy, že jsi nejlepší přítel?“

Sylvie zkřížila ruce na prsou, rty měla stále našpulené, a mlčela. S omluvným úsměvem jsem odešla do svého pokoje a zamkla za sebou dveře. Ani jsem se neobtěžovala vysprchovat, jen jsem si svlékla šaty a zachumlala se do peřiny, připravena dohnat všechen spánek, který jsem vynechávala po dobu dvou týdnů. Byla jsem sice unavená, ale Sylviina slova mi stále zvonila v hlavě. Vše, na co jsem mohla myslet, bylo, to, že jsem byla v dluzích, bez úspor; mnoho žen bylo bohatší než já, krásnější a úspěšnější, kteří by zabíjeli za to, mít kousek z Jetta. Pokud by se mě zeptal, co mu můžu dát, kromě mého srdce, moje odpověď by byla: Já nevím.

***

Vytrvalé tahání za paži, následovalo volání mého jména. Zamrkala jsem omámeně proti oslňujícímu jasu a snažila se vytáhnout přikrývku přes hlavu.

„Brooke, probuď se,“ řekla Sylvie, škubajíc mojí přikrývkou.

Vědoma si svého polonahého těla, jsem se posadila a přitáhla zpátky přikrývku na má prsa. „Co sakra chceš?“ Hodila po mě rozpačitý výraz.

„Promiň.“ Řekla. „Nějaký chlap je na telefonu. Trval na tom, že tě musím probudit, tak-„ Odmlčela se.

Podívala jsem se na hodiny a zasténala. Spala jsem pouhé tři hodiny. „Takže, ty, moje dobrá přítelkyně riskuješ, že chytnu infarkt z nevyspání, protože některý prodávající žralok ti to řekl.“

Pokrčila rameny a obrátila se k odchodu, a zavolala na mě přes rameno: „Má pěkný přízvuk. A říkal, že chceš slyšet, to co ti řekne.“

Samozřejmě.

To samozřejmě dávalo smysl.

Ignorovala jsem nutkání zalézt zpátky do postele. Zabalila jsem se do županu a vešla do haly, abych dostala toho ctižádostivého prodavače z mého života.

„Jak vám mohu pomoci?“ Můj hlas zněl trochu chraplavě z nedostatku spánku.

„Slečna Brooke Stewartová? Jmenuji se Jake Clarkson z Clarkson & Miles. Snažil jsem se Vás zastihnout po dobu dvou týdnů. Dostala jste můj dopis?“

Svatá krávo. „Nemyslím si, že ho mám,“ řekla jsem pomalu a prohrabávala se časopisy a novinami, které jsou úhledně srovnané vedle telefonu, když jsem si vzpomněla, že se mi Sylvie zmiňovala o záhadné obálce. Požádala jsem ji, aby mi ji nechala v pokoji, protože z ní šílela. „Vlastně jsem to ještě neotevřela, protože teprve dnes jsem se dostala domů.“

„Žádný problém. Můžeme prodiskutovat jeho obsah. Chtěla byste se se mnou setkat? Lepší dřív než později.“

Jeho otázka mi přišla divná. Proč by se se mnou chtěl setkat? „Stalo se něco?“

Krátce se zasmál, věděla jsem, že je to falešný smích. „Ne, samozřejmě, že ne, slečno Stewartová. Pochopte prosím, že nejsem v pozici, abych projednával důležité obchodní věci po telefonu. Jel jsem celou cestu z Londýna, a opravdu potřebuju, abyste si se mnou promluvila v soukromí.“

Obchodní věci, to znělo důležitě, i bez vážného podtónu. A pokud ten člověk opravdu přijel z Londýna, určitě to byla důležitá věc.

„Jak jste říkal, že se jmenujete?“ Popadla jsem zápisník a tužku. Když zopakoval své údaje, načmárala jsem si je do něj.

„Jake Clarkson. Jsem advokát ve firmě Clarkson & Miles, centrála v Londýně.

Advokát. Zdálo se mi to jako ještě větší nesmysl, než jsem myslela. Nemám ráda právníky. Nepřináší nic než jen špatné zprávy. Můj puls zrychlil a ruce se mi potily. Otřela jsem si své dlaně do županu a odkašlala si, snažíc se zbavit hrudek v krku. Britská část byla celkem zřejmá z jeho přízvuku.

Co by ode mě někdo jako on mohl chtít… co když jsem udělala něco špatně…

„Je všechno v pořádku?“ Zeptala jsem se.

„Všechno je v pořádku. Máte dnes čas?“ Trval na svém. „Můžu kdykoliv. Dokonce i večer. Nebude to trvat dlouho.“

„Dnes? Je to tak naléhavé?“ Vzhledem k tomu, že mi digitální hodiny na našem záznamníku říkaly, že je už deset minut po šesté, byl ten chlap dychtivý po této schůzce. Krátce jsem zvažovala, zda to byl dobrý nápad, setkat se s ním v tuto dobu. To asi nebyl, ale přesto jsem se rozhodla, že půjdu.

„Mohla bych se s vámi setkat zítra po práci. Možná po šesté?“ Nabídla jsem se.

 Nastala pauza a pak. „Udělejme to v šest.“

Dala jsem mu adresu kavárny, která byla na trase ke mně domů, asi půl hodin odsud. Dost dobré na to, aby mě neobtěžoval, ale ne dost blízko aby mě mohl sledovat, v případě, že měl stalking tendence.

„Děkuji. Mějte krásný večer.“ Zavěsil, nenechávajíc mi žádnou šanci zeptat se ho na jeho telefonní číslo, v případě, že bych nemohla přijít.

„Divný, co?“ Řekla Sylvie ze dveří, která neskrývala fakt, že mě odposlouchávala.

„Hm,“ pokynula jsem jí, aby šla za mnou do pokoje a hledala jsem obálku na stole. Rychlým pohybem zápěstí jsem jí roztrhla a otevřela, ignorujíc Sylviin hrůzný pohled. Když nic nevybuchlo, krok za krokem se blížila, aby viděla víc.

Vytáhla jsem bílý papír z obálky. „Je to jen formální dopis, pozvání pro řešení naléhavých záležitostí.“

Klouzala jsem po obsahu dopisu, Sylvie pomalu přikývla. „Co myslíš, že chce?“

„Nic mě nenapadá. Myslím, že to zjistíme dost brzy.“ Nemohla jsem přestat skrývat starost v mém hlase.

„Chceš, abych tě doprovodila?“ Odmlčela se.

Zavrtěla jsem hlavou. „Vypadá to, že je všechno v pořádku. Pravděpodobně to není důležité. Možná jsem vyhrála v loterii, nebo tak něco.“ Navzdory mému pokusu o vtip, se mi nepodařilo skrýt nervozitu. Naštěstí Sylvie vždycky věděla, co má udělat.

Objala mě kolem ramen. „Zítra je první den, co budeš v nové kanceláři, co?“ Přikývla jsem, nejistá kam tím mířila, ale nechala jsem jí pokračovat. „Nikdy jsi mi nedala šanci to oslavit.“

Její záměr mi byl jasný. Chtěla párty. Samozřejmě.

„Oh.“

Přikývla s obrovským úsměvem na tváři, který rozzářil její velké modré oči. „Jo.“

Zavrtěla jsem hlavou, zatímco jsem se smála. „Ne, Sylvie. Nemůžu. Dnes ne.“

„Jen jeden drink. Neberu “ne“ jako odpověď. Našpulila rty a svraštila obličej, že vypadala jako štěně hodné Oscara. Znala jsem její triky. Jeden drink nebyl nikdy jeden, ale neviděly jsme se dva týdny. Slíbila jsem si, že budu pít sodu a budu zpátky před devátou. „Dobře. Ale pokud se opiješ, nebudu ti pomáhat dostat se domů.“

„Nebudeš muset. Víš, že jsem lehká. Na rozdíl od tebe. Napsala jsem Jettovi ať se k nám připojí, jen v případě, že potřebuješ žhavého chlapa do postele.“ Mrkla. „Stejně jako minule.“

„Psala si mu?“ Mé tváře plály.

„Někdo ho musel pozvat do naší party. Poté, co jste spolu strávili žhavou noc, myslela jsem, že ti dělám laskavost,“ řekla Sylvie, rozpačitě.

Můj Bože.

„Jsi moje nejlepší kamarádka a tvojí povinností je zeptat se mě ještě před tím, než uděláš takové obrovské rozhodnutí,“ uvažovala jsem, jestli mám být vděčná, rozzlobená, nebo zahanbená. Nakonec směs všech třech vyhrála. „A měla jsi mi říct, že jsi dostala jeho číslo.“

„No, někdo to musel udělat, když si neměla odvahu se ho na něj zeptat. Poděkuješ mi později.“

Zírala jsem na ní s otevřenými ústy, když vyběhla z mého pokoje se samolibým úsměvem na tváři.