SW - 10. kapitola 2/2

Překlad: Marťa
Kor.: Jitka

***

Později v noci, když jsem seděla s Beccou ve svém pokoji, tak jsem se snažila současně přemýšlet a nepřemýšlet o Liamu Wilderovi. Cítila jsem se špatně za to, že jsem na něj byla tak krutá, ale ta situace byla přinejmenším frustrující. Nikdy jsem nevěděla, jak se mnou bude jednat nebo jak bych se měla chovat já k němu. Potřebovala jsem držet hlavu zpříma, a to byl důvod, proč tam byla Becca.

„Takže, pojďme si to zrekapitulovat,“ oznámila Becca, která sundávala z mé zdi plakáty postav ze seriálu Hra o trůny, seřazených podle toho, jak moc byli sexy. Nebyla moje chyba, že mám slabost pro Jamie Lannistera... s rukou nebo bez.

„Hej! Já je potřebuju,“ namítla jsem.

„Jo, jasně. Obě víme, že je znáš nazpaměť. Kromě toho, nemůžeš si myslet, že je sexy. Praštil svou sestru.“

„Jo, to je jedno. Začni s rekapitulací, abychom zjednodušily můj život, prosím?“

Becca přikývla, než zavřela dveře a zapnula hudbu, která přeruší naše hlasy.

„Začneme od začátku,“ řekla a začala psát na horní část bílé tabule:

Důvody, proč by Kinsley neměla myslet na Liama:

1.       Podvedli tě dva milenci. Závěr: chlapi jsou hajzlové. Nechoď s nimi.

Vzala jsem si značkovač do ruky a začala psát body dva a tři.

2.       CÍLE: Olympijské hry a tréninkový plán ULA      > NA KLUKY NEZBÝVÁ ČAS!

3.       Je NAPROSTO mimo hru. (Vykopli by mě kvůli tomu z týmu). DRŽ SE OD NĚJ CO NEJDÁL.

4.       Je to zlý kluk. (Napravený nebo ne). Což nás vrací zpět k bodu 1, který vynásobíme deseti.

Pak, konečně, jsem napsala bod pátý.

5.       Nemá mě rád. A nebo mě aktivně nenávidí.

„Dobrá práce,“ řekla Becca, když si vzala zpět fixu a opřela se vedle seznamu o můj šatník.

„Necítíš se líp? Mám na mysli, máš pět pádných důvodů, proč bys právě na něj měla úplně zapomenout.“

„Přesně tak,“ souhlasila jsem, ale můj hlas nezněl příliš přesvědčivě. Co to se mnou sakra bylo? Copak musí mít ještě bláznivé vraždící štěně, než moje libido nakonec uzná, že on pro mě prostě není?

„Takže, můžeme jít v sobotu na kostýmovou párty, a ty si nemusíš dělat starosti, že tam bude. Vzpomínáš si, jak se minulý týden ukázal až na konci? Vsadím se, že se tam ani neukáže.“

Becca chtěla jít na kostýmovou párty LA Stars, protože a) kolikrát v dospělém životě se dostanete na kostýmovou párty a b) už naplánovala, že se oblékneme, jako Superman a Batman... Jako jejich ženské verze. Chystaly jsme se vyzvednout kostýmy příští den.

Nemohla jsem říct ne jen proto, že jsem se bála, že se tam Liam ukáže. Jen bych se mu ráda vyhnula, jako se mu vyhýbám celý týden, potom to bude pořádku.

„Chceš, abych tu tabuli smazala?“ Zeptala se.

Na chvíli jsem se zamyslela. „Ne, jen vymaž jeho jméno. Kdybych potřebovala připomenutí.“

***

V pátek po tréninku si mě do kanceláře zavolala trenérka Davisová. Na opačné straně psacího stolu stál pohledný chlap oblečený v obleku s tlustými, černými brýlovými obroučkami. Okamžitě jsem ho poznala. Byl to Bryan King, bývalý profesionální fotbalista, který působil na ESPN, jako zpravodajský komentátor.

Měl obličej stvořený pro televizi, což byl důvod, proč po něm stanice skočila, jakmile v požehaném věku 24 let opustil profesionální kariéru. Když mu podruhé diagnostikovali přední koronární syndrom a ani sebevětší operace by mu nemohla pomoc se vrátit ke hře.

„Kinsley, tohle je pan King,“ představila nás trenérka Davisová a já natáhla ruku, abych si potřásla s tou jeho.

Byla jsem si vědoma toho, že jsem se právě osprchovala, takže jsem alespoň nesmrděla potem. Ale měla jsem na sobě šortky Nike a tričko, zatímco on byl v obleku. Takže jsem se cítila přinejmenším nejistě.

„Moc ráda vás poznávám, pane Kingu.“

„Ach, prosím, říkej mi Brian,“ usmál se. Sedla jsem si vedle něho a obrátila svou pozornost zpět k trenérce.

„Brian je tady proto, že by s vámi chtěl udělat rozhovor o vašich cílech pro nadcházející sezónu a Olympijské hry.“

Rychle jsem se podívala na Briana, který se na mě zlehka usmíval. Opravdu nevypadal, jako špatný chlap, ale neměla jsem ponětí, proč se zajímal o mě, když byly v mé pozici stovky dalších dívek.

„Oh, dobře,“ přikývla jsem a čekala na další informace.

„Snažil jsem se kontaktovat vaše rodiče, ale myslel jsem si, protože jsem byl v Los Angeles, že bych mohl přijít sem a setkat se s tebou tváří v tvář,“ vysvětlil Brian.

„Takže, budete dělat rozhovory i s ostatními děvčaty z týmu?“ Zeptala jsem se.

Brian si otočil židli tak, aby jeho tělo směřovalo spíš ke mně, než k trenérce.

„V tuto chvíli jsi jedinou osobou z ULA, se kterou chci udělat rozhovor.

V následujících měsících před Olympijskými zkouškami, ukážeme dalších pět mladých Olympijských nadějí. Naše publikum opravdu touží poznat atlety, jako jsi ty. To dělá hry mnohem zábavnější, když fanoušci vědí podrobnosti o svých oblíbených sportovcích.“

„Ale já se do týmu zatím nedostala,“ snažila jsem se protestovat. „Proč chcete dělat rozhovor se mnou?“

„Ty sis sama sebe v poslední době nevygooglila, že ne?“ Zeptal se Brian, sepjal ruce v klíně a naklonil se ke mně.

„Ne,“ odpověděla jsem popravdě, hledajíc pohledem podporu u trenérky. Povzbudivě se na mě usmála a lehce přikývla.

Brian se sklonil a sáhl dolů do aktovky. „Tady je moje vizitka. Myslím, že bychom si měli někdy příští týden naplánovat kávu a můžeme si popovídat podrobněji.“ Pak se postavil a ukončil tak setkání.

„Děkuji vám za váš čas, trenérko Davisová. A Kisley, těším se na setkání s tebou příští týden.“ Usmál se širokým kamerou milujícím úsměvem, a pak opustil kancelář. Jeho kolínská se na židli vedle mě stále držela. Já jsem chvíli zůstala sedět a snažila se všechno vstřebat.

„Kinsley, je to všechno na tobě. Pokud ten rozhovor nebudeš chtít udělat, mohu mu poslat zdvořilé odmítnutí a jako omluvu uvést rušné tréninky.“

Zavrtěla jsem hlavou a otočila Brianovu vizitku v ruce. Jeho mobilní telefonní číslo, e-mail i číslo do kanceláře bylo vytištěné tučným černým písmem.

„Jen musím přemýšlet. Nejsem si jistá, jestli jsem připravená na takovou pozornost.“ Chtěla jsem dodat, že nikdy nebudu připravená na takovou publicitu. Byla jsem soukromá osoba, když přišlo na většinu věcí. Nemluvě o tom, že jsem pořád měla pocit, jako bych ve fotbalovém světě ještě nic nedokázala. Nechtěla jsem, aby ode mě všichni očekávali velké věci, zvláště ne, když jsem na sobě cítila tak velký tlak.

„Myslím, že se půjdu na chvíli proběhnout,“ prohlásila jsem, vstala z koženého křesla a věnovala trenérce závěrečný úsměv.

„Nebuď na sebe příliš tvrdá, tenhle týden už jsi trénovala dost,“ odpověděla.

Ne dost.

Když jsem se po svém běhu vrátila domů, Emily si v naší koupelně myla obličej.

„Ahoj, Em,“ usmála jsem se, posadila se a stáhla si běžecké boty. Po takovém běhu mě budou holeně bolet dlouho, ale cítila jsem se tisíckrát líp, než jak mi bylo po tréninku. Nic nevyčistí hlavu tak, jako běh.

„Ahoj, Kinsley,“ řekla Emily, když vešla do mého pokoje, sedla si a opřela se o dveře.

Seděly jsme tam chvíli mlčky. Vypadala, jakoby o něčem přemýšlela, ale měla příliš velký strach, než aby to řekla.

„Jak to jde?“ Zeptala jsem se povzbuzujícím tónem.

Kousala se do spodního rtu a nakonec se na mě podívala. „Je to dobré... Jen jsem ti chtěla poděkovat za to, co si pro mě udělala ve středu ráno. Vím, že jsi byla stejně unavená, jako já a Becca.“

„To není velký problém, Emily. Abych řekla pravdu, myslím, že jediný důvod, proč vás do toho zapojily, byl ten, že mě Tara nenávidí a snažila se zjistit, jestli jí prozradíme.

„Jo, trochu jsem si to dala dohromady sama. Stojí to za to, víš? Mám na mysli, ty a Becca jste si opravdu blízké a jsem opravdu ráda, že jsme přátelé, moc, ale pokud to znamená, že se budeme muset vypořádat s Tarou, pak to za to pořád stojí,“ řekla Emily s lehkým úsměvem.

Její slova mě překvapila a nemohla jsem si pomoct, ale cítila jsem se trochu naměkko. Jistě, Becca a já jsme si byly blíž, ale Emily byla ten typ přítele, na kterého se můžete vždycky spolehnout. Tichá, loajální. Takové přátelství vydrží léta.

„Můžu tě obejmout, i když jsem super smradlavá?“ Zeptala jsem se, už když jsem se jí plazila do klína.

„Ehhh! Ty smrdíš!“ Emily se zasmála, když mě ze sebe shodila.

„Omlouvám se! Přátelé se musí vypořádat se smradlavým obětím. Ptala jsem se tě!“

Ozvalo se bušení na moje dveře a ozvalo se. „Vy dvě se tam bavíte beze mě? Co to k čertu je? Otevřete!“ Volala Becca.

Emily a já jsme se posunuly dopředu a otevřely jsme dveře dostatečně na to, aby se skrz ně mohla Becca protáhnout.

„Eh. Co tu děláte? Voní to tady, jako shnilé nohy!“ Becca si zacpala nos a předstírala, že chce odejít.

„Ach, to přejde! Půjdu si dát sprchu, jo? Ale neodcházej! Musíme ještě naplánovat naše kostýmy na sobotu.“