SU - 9. kapitola

Překlad: Anet
Kor.: An

Řídili jsme už deset hodin a já začínala být unavená. Měli jsme už tři hodiny zpoždění. Podle našeho plánu to znamenalo ještě dalších pět hodin cesty.

"Myslím, že bychom měli zůstat na noc v motelu" řekl Logan.

Zívla jsem. Kývala jsem hlavou v souhlasu.

"Máš pravdu" řekla jsem mu.

"Podle GPS by tu měl být jeden asi za pár mil" řekl Logan.

V dálce jsme viděli zářivé nápisy " The Highway Inn." Zastavili jsme a zaparkovali před recepcí. Motel vypadal docela dost slušně.

"Chtěli bychom dva pokoje na jednu noc." Řekl Logan recepčnímu. Obézní, starší pán s pleškou jménem Fred.

"Jediný pokoj, který máme volný je svatební apartmá." Řekl Fred a vypadal, že lapá po dechu.

Logan se podíval na mě. Hodila jsem po něm pohledem, který říkal, že v žádným, zasraným případě, s ním nebudu sdílet pokoj.

"Jak daleko odtud je další motel?" zeptal se Logan Freda.

"Není tady žádný motel v okolí dvou hodin." vydechl znovu.

"Co byste víc chtěli. Udělám Vám návrh. 300$ místo 500$. A k tomu láhev šampaňského."

Logan mě odvedl stranou.

"Podívej Willow, klidně můžeš mít postel. Já se vyspím na gauči. Vypadá to jako naše jediná možnost jestli nechceme spát v autě." Snažil se mě přesvědčit. Byla jsem vyčerpaná, takže jsem souhlasila.

"300$?" Zeptala jsem se Logana. Zdálo se mi to trochu drahý na motel a ani jsem neměla tolik peněz na vyhození.

"Neboj se. Zaplatím to." Řekl Logan. Šel k Fredovi. "200$ a můžete si nechat to šampaňské." Smlouval s ním Logan.

"Dobře." řekl Fred a hledal klíče od pokoje.

Logan položil peníze na pult. "Pokoj číslo 8." řekl a podal Loganovi klíč.

Vzali jsme si svoje věci z auta a šli do pokoje. Logan se začal smát, jakmile jsme vešli dovnitř. Všechno v pokoji bylo růžové nebo červené se srdíčkama. Dokonce i postel byla vytvarovaná do srdce.

"Jejda" řekla jsem a položila mojí tašku na zem. "Osprchuju se" řekla jsem a podívala se na Logana.

"Jasně. Zatím nám seženu něco k jídlu. Určitě musíš mít hlad." Řekl.

"Ani ne." Pokrčila jsem rameny. Ani jsem neměla moc chuť.

"Musíš jíst Willow. Zatím se osprchuj, za chvíli jsem zpátky." Řekl Logan a byl pryč.

Vklouzla jsem pod teplou vodu a nechala ji stékat po mém těle. Zdálo se to příliš hrozný, že jsme dnes skončili v tomhle pokoji s Loganem. Nemohla jsem si pomoci, ale snila jsem o tom, co by se dneska mohlo stát. Přestaň Willow! Snažila jsem se přesvědčit sama sebe, abych na to nemyslela. Je to jenom jedna noc a navíc budeme spát každý jinde. Zítra s Loganem stejně skončíš, přestěhuješ se a zapomeneš na něj. Opakovala jsem si v hlavě pořád dokola.

Vzala jsem si na sebe dlouhé tričko a vyšla z koupelny. Logan se zatím nevrátil. Zapnula jsem televizi a začala klimbat na posteli. Logan se vrátil o několik minut později a nesl s sebou hromadu čokoládových tyčinek a brambůrků.

"Tohle je všechno, co měli v automatu." zatřásl hlavou. "Není to moc výživné, ale měli skittles! Vím, že jsou tvoje oblíbené." Hodil po mě červený pytlíček. Překvapilo mě, že si pamatuje mojí oblíbenou sladkost, ale jelikož jsme spolu žili pod jednou střechou víc jak 5 let, neměla bych být tak překvapená.

"Děkuju." Řekla jsem a otevřela pytlík. Vždycky jsem si třídila barvy, než jsem je snědla.

"Pořád to děláš?" zeptal se mě Logan a smál se. Taky si to pamatoval.

"Jdu se taky osprchovat." řekl, odešel do koupelny a zavřel za sebou dveře.

"Dívala jsem se na dokumentární film na Global Warming a začala jsem jíst fialové skittles. Vždycky byly moje oblíbené. Snažila jsem se soustředit, ale nemohla jsem nemyslet na Loganovo nahé tělo, které je několik metrů ode mě.

Vyšel z koupelny pouze v jeho boxerkách. Všimla jsem si modřin kolem jeho žeber.

"Z čeho je máš?" zeptala jsem se ho a ukazovala na modřiny.
"To nic není." zaskuhral a vytáhnul si triko z batohu. Mohla jsem vidět na jeho obličeji, že ho to bolí.
"Ježiši Logane, to nevypadá na to, že to nic není. Takže, co se stalo?" chtěla jsem to vědět, vstala jsem z postele, abych si to prohlídla zblízka.
"Bojování?" zeptala jsem se. Modřiny byly tmavě fialový, a když jsem se jich dotkla, trhl sebou. Logan si povzdechl a přikývl. "Takhle jsi získal ty peníze? Bojováním?" zeptala jsem se ho a najednou mi došlo, kde vzal tolik peněz.
"Nejsi detektiv, sestřičko?" řekl Logan.
"Neříkej mi tak." řekla jsem a odtáhla se pryč. Proč tolik miloval takhle mě trápit?
"Nazývat tě jak? Sestřičkou?" řekl a smál se. Natáhl si triko.

"Dobře, chtěla jsem ti říct, že můžeš jít spát do postele, ale když jsi takovej idiot, tak myslím, že ti gauč bude stačit." řekla jsem mu a sarkasticky jsem se zasmála.
"Proč nemůžeme sdílet jednu postel? Je velká dost. Můžu postavit polštářovou přepážku, takže se nebudeš muset bát, že se budu převalovat a dotýkat se tě ve spánku." vtipkoval.

Spát v jedné posteli? Myslím, že by to nemuselo být tak divný.
"Cokoliv." řekla jsem mu a skočila do postele.

Logan zhasnul a vlezl na druhou stranu postele. Ani nepostavil žádnou polštářovou bariéru, jak říkal. Otočila jsem se na druhou stranu, takže jsem na něj neviděla. Měla jsem doširoka otevřené oči a nastražené uši, abych slyšela jakýkoliv zvuk od Logana. Ležela jsem dvacet minut, za předpokladu, že Logan už usnul. Najednou si lehl za mě. Nejdřív jsem nevěděla, jak se mám cítit ohledně toho, brzy jsem se ale uvolnila a přivítala Loganovo objetí. Natáhla jsem se po jeho ruce a objala se jí. Logan se pohnul a já cítila jeho tvrdý penis na mých zádech. Jeho ruka se sunula nahoru na moje prsa. Celé moje tělo se třáslo a bradavky mi ztvrdly pod Loganovým dotekem. Třela jsem se proti jeho ptákovi.

"Ahh… Willow" sténal Logan, jeho ztěžklý dech byl na mém krku. "Nemůžeme to dělat." Nic jsem neřekla, místo toho jsem se znova k němu přitiskla. Nikdy jsem se takhle ve svém životě necítila. "Přestaň Willow" zašeptal znova a odstrčil mě od sebe. Mohla jsem říct, že přestat pro něho taky nebylo jednoduché.
"Proč?" zašeptala jsem. Věděla jsem, že to bylo špatný, když jsme nevlastní sourozenci, ale část mě chtěla vědět, proč se mnou nechtěl nic mít, když jsme byli tak blízko.
"Jsi moje sestra Willow. Proto." řekl a třásl hlavou.
"Nevlastní sestra." opravila jsem ho. Věděla jsem, že to bylo pro nějaké lidi divné, ale neměli jsme stejnou krev. Buď s tím lidé byli v pohodě, a když ne, tak mi na tom nezáleželo. Jediná věc, na které mi záleželo, byl Logan.

"Ano…Ale ne jenom to, Willow. Nejsem ten typ kluka, se kterým by si měla být. Nejsem ten hodnej kluk. Nemohl bych žít s myšlenkou, že jsem ti ublížil." řekl Logan.
"Copak nevidíš, že když nejsi semnou , že mě to bolí?" řekla jsem a cítila, jak se mi zalévají oči slzami, ale zatlačila jsem je zpátky. Bylo mi na nic z toho, že jsem s ním byla tak slabá.
"Nevím, proč si myslíš, že jsi takovej špatnej kluk. Udělal jsi pár chyb, ale to přece každý. Snažila jsem se tak moc na tebe zapomenout, ale nejde to."
"Ani já na tebe nemůžu zapomenout, Willow." řekl Logan s povzdechnutím. " Ty jsi ta nejkrásnější dívka na světě, jsi jediná dobrá věc v mém životě a důvod, proč se snažím být lepší muž."
Byla jsem šťastná za to, co řekl, ale zmatená, protože to nic nezměnilo.
"Takže, co to pro nás znamená? Jestli je to všechno pravda, tak proč nemůžeš být se mnou, Logane?" brečela jsem. "Jenom mi dej jeden jediný důvod." Zoufale jsem ho prosila.
"Protože jsem špatný. Ani nevíš celou tu věc s Drewem…To šlo mimo tebe. Přistihl jsem ho, jak říká, že tě ošuká, protože jsi byla tak ožralá, že by si nedokázala říct ne. Byl jsem prostě naštvaný, proto jsem ho napadl tak šíleně. Ztrácel jsem se v tom momentu. Mohl jsem ho zabít, jako jsem zabil svojí mámu." řekl Logan.

O čem to mluvil? Nevěděla jsem důvod, proč Logan dostal Drewa do nemocnice a o jeho mamce jsme se nikdy nebavili. Chris vždycky říkal, že umřela, když byl Logan malý dítě a proto bylo pro Logana příliš bolestivé o tom mluvit. Nikdy jsem ho proto nepřiměla o tom mluvit. Sama jsem to chápala, protože jsem o svém tátovi nechtěla s nikým mluvit kromě mamky.
"Tvoje mamka?" Zeptala jsem se ho a snažila se zjistit, co tím myslel.
"Marylin." řekl Logan.
To tetování na Loganově hrudníku. Marylin. To byla jeho matka. Najednou jsem se cítila jako idiot, že jsem na ní žárlila.
"Zemřela, když jsem se narodil, Willow. Byla to moje chyba. Zabil jsem jí, protože jsem parazit a všem jsem zničil život." řekl to takovým způsobem, že mě utvrdil v tom, že si to doopravdy myslí. Moje srdce pro něj bolelo. Můj chudáček Logan.

Sedla jsem si a vzala jeho hlavu do rukou. Hladila jsem jeho vlasy a líbala jeho čelo. Byli jsme dva zlomení lidé, ale doopravdy jsem věřila, že se spolu přes to dostaneme.
"Tolik se mýlíš, Logane." řekla jsem mu a slzy mi tekly po tvářích. "Nejsi parazit. Nejsi zlý. Ty jsi mě zachránil, Logane. To ty jsi byl důvod, proč jsem se uzdravila s mojí nemocí s jídlem. To ty jsi důvod, proč jsem zůstala silná. Nezapomínej na to prosím. Neztrácej naději. Ty jsi nejlepší věc, která se mi kdy stala a nikdy nepřestanu bojovat pro tvoji lásku."
Logan mě objal, a moje hlava odpočívala na jeho hrudi.
"Děkuju Willow. Vždycky víš, co máš ve správný čas říct. Přál bych si, abych ti mohl věřit." řekl Logan.

Zůstala jsem opřená o jeho hruď, dokud neusnul. Ležela jsem a poslouchala jeho tlukot srdce. Byl to ten nejkouzelnější moment, ale něco mi říkalo, že je to jen menší vývoj v našem vztahu. I přes to si ale vezmu všechno, co můžu dostat.