SU - 17. kapitola

Překlad: Anet
Kor.: An

Tak co myslíte, bude malý Logan nebo malá Willow? Úplně mám chuť přečíst si to až dokonce :D Jinak máme přečteno už 75 % knížky, takže se asi začnu koukat po další. Tak kdyby jste někdo měl nějaký tip, tak mi to pošlete do komentářů :-). Anet

"Doprdele, musím se dostat do třídy!" koktala jsem, když jsem se podívala na hodiny.

"Odvezu tě, zlato." řekl Logan.

„Ne, ne, to je v pohodě, jdi zpátky spát, zavolám ti později." řekla jsem a políbila ho na tvář, když jsem vylézala z postele, abych si oblíkla šaty z minulé noci. Logan už zase spal a já se usmála, protože byl tak sladký, jak tiše oddechoval. Udivuje mě, že někdo tak silný a mužný může vypadat tak zranitelně.

Naštěstí byl Loganův byt v rušné části centra, takže vždy tu jela nějaká tramvaj. Jednu jsem chytla a dostala se do školy na čas.

Bylo těžké se soustředit na hodinu, místo toho jsem myslela na úžasný sex, který jsme měli. Přemýšlela jsem o jeho rukou na mém těle, o jeho rtech, které se tiskly na mé, když se ve mně pomalu pohyboval. Mohl být sladký a jemný, mohl se semnou milovat tím nejromantičtějším způsobem, ale měl také druhou stránku, kde se stával divokým, když se ztrácel v mém těle. Nemohla jsem se rozhodnout, který stránka se mi líbí víc – obě mě pokaždé posílaly přes okraj.

„Willow!“ slyšela jsem hlas, který na mě volá, když jsem šla z hodiny.
Otočila jsem se a uviděla Sarah, jak tam stojí. Neviděla jsem jí od našeho incidentu v klubu.
„Ahoj Sarah,“ řekla jsem, když jsem jí šla obejmout.

„Jak se máš? Veronica říkala něco o tobě a Loganovi“ řekla a usmívala se na mě.
„Říkala?“ smála jsem se, samozřejmě, že říkala. Veronica nebyla ta, která dokázala udržet tajemství.
„Mám se fajn, musím dohonit hodně práce, právě se jdu učit do knihovny. Chceš se přidat?“
„Ano, musím do zítra napsat esej, ale ještě jsem ani nezačala.“ řekla mi.

Vzaly jsme si kafe a šly společně do knihovny. Doháněly jsme novinky za posledních pár dní.
„Doufám, že je Alex v pohodě.“ řekla jsem nervózně.
„Oh ano, je v pohodě. Víš, není to poprvé, co byl trochu sukničkář. Od tý doby, co ho znám, to nebylo poprvé, co ho někdo nakopal, když to zkoušel na něčí holku.“ řekla Sarah a odhodila si její rudé vlasy dozadu. Měla tuto přirozenou krásu, která sedí k její sladké osobnosti.

Když jsem seděla v knihovně a procházela si poznámky, tak se mi najednou udělalo nevolno.

„Budu hned zpátky.“ řekla jsem Sarah, když jsem šla použít toalety.

Jakmile jsem zamknula dveře, začala jsem se dávit, dokud moje latté neskončilo v záchodové míse. Dala jsem víko dolů a posadila se na něj. Otřela jsem si ústa papírovým kapesníkem. Přemýšlela jsem o tom, z čeho se mi najednou udělalo tak blbě. Nedovedu si představit, že jsem dostala otravu z jídla ze včerejšího sushi, protože to bylo opravdu hezké místo. Musel to být ten plátek pizzy, který jsem jedla včera na oběd. Krabice s pizzou totiž zůstala otevřená na stole přes noc.

 „Jdu domů. Necítím se moc dobře.“ řekla jsem Sarah, když jsem si došla pro věci.

„Oh, ne, zlato! To není dobrý. Odpočiň si, doufám, že ti bude brzo líp.“ řekla, když se na mě soustředěně koukala.
„Díky, odpočinu, neboj.“

Šla jsem domů a dokončila učení. Po pár hodinách jsem se zase cítila dobře. Bylo to divný, ale brzy jsem na to zapomněla. Později večer jsem šla k Loganovi do bytu. Vzala jsem si s sebou tašku s oblečením, takže jsem mohla zůstat přes noc.

„Proč se prostě nepřestěhuješ ke mně?“ zeptat se mě Logan, když jsem k němu přišla s taškou.
„Opravdu?“ ptala jsem se.
„Vážně, proč ne?“ řekl a usmíval se. „Je tady hodně místa, a navíc budeme moc strávit víc času spolu. Bude to jednodušší, hlavně, když musím i trénovat.“

Měl pravdu, mezi studováním a Loganovým tréninkem bylo těžké si najít čas pro nás.

„Miluju to.“ řekla jsem, přitáhla si ho za košili a políbila ho. Byl o stopu vyšší než já, takže jsem se musela postavit na špičky. Zakolísala jsem a spadla na gauč. Logan spadl na mě a dal mi nedbalou mokrou pusu, jak jsem se smála.
„Můžeš mít ten volný pokoj a vyzdobit si ho, jak jen budeš chtít.“ řekl.

„Díky Logane.“ řekla jsem a usmála se na něho. 

„Přemýšlela jsem o mamce a Chrisovi, měli bychom jim to říct?“ zeptala jsem se ho a změnila tón hlasu.

„No, nejsem si jistý. Chci jim to říct, ale zároveň se chci soustředit na budování našeho vztahu.“

„Ano, máš pravdu. Může to počkat.“ řekla jsem. „Plus jsem vyděšená jak peklo, z toho, jak budou reagovat.“

„Smíří se s tím. Neboj se. Jsme spolu napořád Willow, a každý to bude brzy vědět.“