RP - 21. kapitola

Překlad: Simča

"Není snadné najít štěstí v sám sobě,

a není možné jej najít jinde. "

~ Agnes Repplier

CORALINE

Den 3.

"Nemůžu to dělat!" Dusila jsem se ještě jednou před zvracením do mísy.

"Coro, vedeš si dobře, a já nebudu tím, kdo řekne Bossovi, že jsi to vzdala po třech dnech," řekla Adriana a držela mi vlasy dozadu.

Odtlačením jí, jsem se opřela proti vaně. "Moje kůže je tak pobitá, že mění barvy. Sotva stojím. Nemůžu to dělat. Nemůžu. Po celou dobu jsem tak bolavá, Adriano. Prosím, dovol mi se vzdát. "

Adriana si povzdechla, klekla si přede mě. Vzala mě za ruce a vytáhla mě na nohy.

"Jsi silnější, než si myslíš, Coro. Za tři dny, jsi došla tak daleko. Ano, vím, že jsi bolavá. Ale ty nejsi stejné Cora. Takže to vsaj, oblékni se a jdi na večeři, abychom mohly dnes večer cvičit, "řekla a podala mi oblečení na sebe.

Popadla jsem oblečení a hleděla jsem na ní. "Nenávidím tě."

"Ne, to ne." Ušklíbla se, než odešla. 

Bolelo to jako děvka dostat se do těch šatů. Mé paže byly jako v ohni. Kdybych to všechno nevyzvracela, tak bych šla hned do postele, ale byla jsem tak zatraceně hladová. Umyla jsem si ústa a opláchla se, než jsem se pomalu vydala po schodech. 

"Coraline?" Nadskočila jsem po hlase.

Ne Olivia.

"Ano, Olivie?" Otočila jsem se k ní, když jsme dorazily do jídelny.

Prohlídla si mě ze zdola nahoru, ale nic neřekla. Vcházejíc do jídelny, oba Sedric a Evelyn přestali mluvit a jen na mě zírali. Jak Mel zvládá to zírání? Kdykoliv, když na ní lidé zírali, tak ona prostě odešla ještě hrději.

Zhluboka jsem se nadechla a přešla ke svému místu. Položila jsem si ubrousek do klína, nandala si nějaké jídlo a předstírala, že tam nebyli.

"Dobře, Coraline, stačilo. Co se to s tebou děje? Jsi v pořádku? Bojím se, "zeptala se Evelyn, čímž mě přinutila nadskočit.

"Nic, jsem v pořádku," odpověděla jsem, naplňujíc svůj talíř.

"Tak, jak ucukneš, když se nadechneš, přinejmenším znamená, že máš pohmožděné žebro. Nemluvě o tom, že skrýváš roztržený ret pod make-upem. Ale to jsou jen rány, které můžeme vidět. Jsem ochoten vsadit na to Declanův život, tak mi řekni pravdu, Coraline," požadoval Sedric, jak ukrojil ze svého jehněčího. 

"Beru hodiny sebeobrany," odpověděla jsem a čekala, až to na mě vyklopí. Avšak pouze Olivia se zdála v šoku.

"Proč proboha bereš hodiny sebeobrany?" Zdálo se to jako hloupá otázka.

"Protože se chci umět bránit?"

"To je o Melody, že?" Odsekla. "Zabíjí tuto rodinu a trhá nás na kusy."

Není to, jako bychom byli předtím perfektní.

"Co by si Declan myslel, Coraline? Co kdyby ses zranila? Nemáš tušení, co děláš. Nejsi- "

"Drž hubu!" Zařvala jsem a rozzlobeně vstala. "To, co chci dělat se svým životem a mým tělem, není tvoje zatracená věc. Declanův názor je jediný, na kterém záleží. Chápeme to, ty jsi zahořklá, že Mel ti ukradla tvou zář a že časopisy se už o tebe nezajímají. Ale to neznamená, že si to budeš na mě vylívat. Jdi hledat jména miminek nebo tak něco, a nech mě do pekla na pokoji."

Když jsem skončila, tak jsem několikrát zamrkala, nejistá si, kde se to vzalo. Opět jsem se posadila, držela hlavu dole a dojídala.

"Omlouvám se za nadávání, Evelyn."

"Vůbec se neomlouvej. Vypadá, že jsi to v sobě už nějakou chvíli držela. "Zasmála se, když jsem se podívala nahoru.

Sedric se zamračil. "Kdo ti dává tyto lekce? Jsou důvěryhodné? "

"Adriana, Melina-"

"Otrokyně, která následuje Melody kolem jako ztracený pes?" Odfrkla si Olivia, upíjejíc své víno.

"Olivie, to stačilo," vyštěkl Sedric, a ona se okamžitě narovnala. "Coraline, kdy znovu trénuješ?"

"Zítra v pět," odpověděla jsem a usmála se na Olivii.

"Velmi dobře, pak bych vás dvě měl vidět."

Do prdele.

Den 5.

"Udělej to," řekla jsem Adrianě, jak jsem seděla před zrcadlem.

"Jsi si jistá, Coro?" Zeptala se Evelyn, při pohledu na mé vlasy.

"Jsou to jen vlasy. Narostou zpátky, ne? Adriana včera málem vytrhla můj cop během našeho boje, " řekla jsem. Po tom všem, Evelyn a Sedric nás oba sledovali, jako by to byl nějaký zatracený sport. Sedric vlastně nemluvil. Avšak, zamračil se pokaždé, když mé tělo narazilo do podlahy.

Adriana se zaměřila, abych se naučila využít svou velikost k výhodě, takže všechno, co jsem se naučila, byly rychlé a krátké údery a kopy. Nechala mě skákat nahoru a dolů hodinu přímo před tím, než mě nechala jí kopnout do rukou. Ale já jsem nebyla schopna rovně stát, natož kopnout. Když jsem se pozvracela, dala mi vodu, chleba a šesti minutovou přestávku, než jsme se daly znovu do práce.

"Jdeme na to," řekla Adriana a já zavřela oči. Všechno, co jsem slyšela, byly nůžky, jak mi stříhaly vlasy.

"Evelyn, tvůj synovec mě bude i nadále milovat, pokud budu plešatá, že?" Vtipkovala jsem.

"Um-"

"Evelyn!" Mé oči se otevřely a dívala jsem se na svůj odraz. Vypadala jsem tak odlišné. Ne špatné odlišně, prostě jinak.

Evelyn zalapala po dechu. "Adriano, od nynějška mi musíte stříhat vlasy." Dotkla se některých okrajů mých vlasů, než se potkala s mými oči v zrcadle. "Vypadáš nádherně, a Declan se do tebe zase znovu zamiluje."

Bože, doufala jsem.

"Teď ty, Adriano." Usmála jsem se, vstala a táhla jí dolů.

"Cor… "

 "Ne, uděláme to, a pokud ne, ostříhám ti vlasy, zatímco budeš spát," vyhrožovala jsem jí, na což ona zakroutila očima.

"Nespím," žertovala.

"Proč mě to nešokuje?" Usmála jsem se a popadla žehličku.

"Myslím, že máme nějaké spojení. Podívám se, jestli je pro tebe nějaký předpis, "řekla Evelyn rychle a vyšla z místnosti.

"Sexy Adriana je někde uvnitř." Zašklebila jsem se. "Bude to jako v jednom z těch teen filmů."

Den 7.

Stáhla jsem šaty dolů, muselo být to po deváté, co jsme vystoupili z auta. Měla jsem pocit, jako bych se chystala vyskočit z kůže. Byla jsem tak nadšená, že ho uvidím. Nicméně, první osoba, která vystoupila z tryskáče, byl jeden z mužů, kterého jsem neznala, následovaný Mel. Podívala se na mě a zamířila ke mně.

Ale nemohla jsem dávat pozor, protože tam byl můj Declan. Jeho obočí se stáhlo dohromady, když se podíval na moje vlasy.

"Líbí se ti to?" Zeptala jsem se ho, když jsem si je stáhla dozadu.

Natáhl se a hrál si s nimi, než se podíval zpátky ke mně. "Jsem trochu v šoku, ale vypadáš roztomile."

Roztomile, ne krásně, ale já bych ses tím pro tuto chvíli mohla spokojit. Bylo to lepší než nic.