RP - 19. kapitola

Překlad: Simča

"Ten, kdo dělá ze sebe zvíře

zbaví se bolesti být člověkem. "

~ Samuel Johnson

CORALINE

Den 1.

"Ach!" Křičela jsem ze svých plných plic, jak příval ledově studené vody mě polil a mou postel. Seskočením z postele jsem přišla tváří v tvář s… Adrianou, myslím? Tvářila se, jako bych byla otravný spratek.

"Jdeš pozdě." Zírala a položila kbelík na zem.

"Je šest ráno!" Křičela jsem na ni, příšerně jsem se třásla. Proč na světě, nemohla prostě se mnou zatřást jako normální člověk?

"Trénink začíná hodinu před východem slunce. Slunce vyšlo, což znamená, že jdeš pozdě."Přešla ke skříni a vytáhla dva náhodné kusy oblečení, které se ani neshodovaly a pak je na mě hodila.

"Já ne -"

"Svlékni se."

"Co?" Chtěla, abych se před ní převlékla?

Obrátila oči v sloup a ukázala na pyžamo. "Sundej si šaty a převlékni se, abys mohla začít trénink, pro který jsi prosila Bosse."

"Dobře, dovol mi jít do koupelny."

"Proč? Máš zvláštní dámské partie, které já nemám? "Zamračila se na mě.

"Nevzpomínám si, že bys byla hubatá na Mel."

"Co to bylo?" Zeptala se, až mě donutila povyskočit.

"Nic, tyto se šaty se nehodí," odpověděla jsem a přešla k mé skříni.

Adriana mě samozřejmě následovala. "Není jedno, v jakém oblečení budeš krvácet?"

"Krvácet?"

"Existuje důvod, proč lidé říkají, že cvičí prostřednictvím krve, potu a slz." Obrátila oči v sloup, čímž jsem se cítila jako idiot a nechtěla jsem to dělat, abych se cítila ještě hůř.

"Podívej, jsem nová v celé -"

"Být silná? Být sebevědomá? Být zasraný Callahan? Jo, to chápu. Což je důvod, proč jsem otrávená, protože to nejsi ty. Nebo aspoň bys to neměla být. Nemají být černé ženy silné?"

"Ty mě neznáš, ty rasistická děvko!" Křičela jsem na ni. Ano, měla jsem být "typická" černoška, která nenese hovna a je připravena k boji v každém okamžiku. Nedej bože, aby byla černá žena, která by byla plachá, která by nenáviděla konfrontaci, která by nevešla do stereotypu.

Ona se ušklíbla, tlačíc nahoru po jejím malém nosu brýle. "Ne, já tě neznám, ale ty sebe jo? Je to mírná, drobná žena přede mnou opravdová Coraline, nebo je to tvář, kterou nosíš, protože se bojíš vypořádat se svými hovadinami? "

Nebyla jsem si jistá, jak na to reagovat.

"Popřemýšlej o tom, proč jsi o to žádala. Mohla sis vybrat jakýkoliv jiný způsob, jak předělat samu sebe- vylepšit se. Mohla jsi jít zpátky do školy, shodit dvě kila, napsal knihy o lepším já. Ale místo toho, jsi chtěla se naučit bojovat. Lidé, kteří si vyberou tuto možnost, se narodí jinak, než zbytek světa. " Přistoupila až k mému obličeji a cítila jsem potřebu ustoupit.

"Je v tobě Coraline pohon a hlad. Snažíš se vymanit ze své skořápky, ale brzdí tě strach, abys tak učinila. Bojíš se, protože všechno co víš, je jak se schovat za nemocné děti a pěkně tučné šeky. Schováváš se za všechno, dokonce i za oblečení. To je důvod, proč se před ostatními nesvlékáš. Nech mě hádat, ty a Declan máte sex ve tmě? Schováváš se a čekáš pod přikrý- "

"Drž kurva hubu!" Křičela jsem, moje pěst rychle na ní vzlétla, nicméně jí snadno chytila a usmála se.

"Skutečná Coraline vybuchla. Možná, že nejsi beznadějná. Zítra se budeš snažit a raději ať nepřijdeš pozdě." Zírala na mě, před tím než ode mě odešla.

Když odešla, cítila jsem, jak padám a ležela jsem v mém šatníku. Kdo byla skutečná Coraline Wilson Callahan? Nebyla jsem si jistá. Celý můj život byl nejistý, s výjimkou Declana. Byl jiskrou v mém životě. Ani jeden z mých rodičů opravdu se mnou nechtěl mít nic co do činění, když jsem viděla, že oni nebili mí skuteční rodiče. Byla to moje zahořklá teta a strýc. Poté, co zemřeli mí skuteční rodiče, vzali si mě v naději, že by mohli dostat peníze, které po mě zbyly.

Nezáleželo jim na mě a byli naštvaní, když zjistili, že jen já jsem mohla všechno získat a ne dřív, než do svých šestnáctých narozenin. Nikdy mi jako dítěti neřekli vlídné slovo a pak na mé šestnácté narozeniny mě vzali na nákupy - spíš já vzala je. Ale oni byli šťastní a chovali se ke mě lépe, tak jsem nakupovala. A teď mi bylo dvacet dva*, stále se snažíc koupit lásku. Ale to nefungovalo tak dobře, když všichni kolem vás měli právě tolik peněz, ne-li víc.

Nevěděla jsem, jaké mé skutečné já bylo. Ale věděla jsem, že chci zabít tuto Coraline. Ne všechno z ní jen většinu z ní. Chtěla jsem být tím, kým jsem byla, když jsem se poprvé setkala s Declanem, volná, živá, šťastná. Nebyla jsem si jistá, kdy jsem ji ztratila. Myslím, že to bylo jen několik měsíců poté, co jsme se vzali. Viděla jsem jeho temnou stránku a znervóznilo mě to, začala jsem se bát a vybudovala jsem proti němu zeď.

Čím více krve jsem viděla a zranění se kterými se vracel, tím víc jsem odcházela, což bylo hloupé, protože se přiznal na našem třetím rande, kdo byl a co dělal. Řekl mi, že mě miluje natolik, že mě nechá odejít. Řekl, že kdybychom šli na ještě jedno rande, tak by nezvládl, kdybych ho opustila. Nechtěla jsem ho opustit, a tak jsem zůstala, a pak jsem ho za to kopla do břicha. Přijala jsem tento život a nechtěla jsem, aby mě ovládnul. Chtěla jsem být na stejné vlně jako Melody a Evelyn. Evelyn by šla pro Sedrica do ohně, zabila by pro něj a já chtěla jít také tou cestou. Chtěla jsem být skutečnou Callahan ženou.

Den 2.

Šla jsem rovnou do Adrianina pokoje a našla jí, jak pokládala nože na postel. Podívala se na mě a usmála se.

"Půl páté ráno. Jsem ohromena. Připravena na krev, pot a slzy? " zeptala se.

"Ano. "

***

*Když někdo v Americe říká, že je mu 22 nebo se tak cítí, tak to znamená, že je mu něco po dvacítce a má ještě jenom pár let na to, aby si urovnal své věci (hovadiny, hovna). Tak abyste si nemysleli, že je nějaká mlaďounká… Coraline je ve skutečnosti jen o rok starší než Melody. :-)