POS - 9. kapitola

Překlad: Nemedi

Eden

Přestože velmi zbožňuji naši malou chatku, musí mít habaděj trhlin. Zdá se, že je nemožné ji vyhřát. Nehledě na to, jak vysoko nastavím termostat, nikdy tu není tepleji. Nemrzne, ale není tu ani na opékání. Emmy a já nosíme svetry, i když jsme uvnitř.

Mrknu z okna, když ho míjím cestou do obýváku, i když jsem neviděla Colea pracovat naproti přes ulici od té doby, co je tak chladno. Ale stejně, podívám se… kdyby náhodou…

A dnes jsem trefila do černého. Skrz přední okno chaty, která je příčně od mé, ho vidím. Mé srdce se zatřepotá v hrudníku a chvíli jsem bez dechu.

Támhle to topit musí, protože má na sobě jenom bílé tričko. Můžu ho vidět jenom od pasu nahoru, ale to je dostatečné. Je to dostatečné na to, abych z toho měla motýlky v břiše a zahřálo to mou studenou kůži. Cole stojí před oknem s pár hřebíkama zasunutýma mezi svými rty a tluče něco nad svou hlavou. Nechala jsem své hladové oči bloudit po něm, bloudit po jeho božském obličeji, po jeho špičatých bicepsech, jeho úzkém pase. Materiál jeho trička se posouval nahoru, jak se natahoval a odhaloval úplně poslední řadu svalů na jeho vytesaném břiše. Můj žaludek se protočí, když si představím, jaká musí být ta kůže na dotek – hladká a drsná. Pravděpodobně teplá. Možná i horká.

„Co je, mamko?“

Provinile nadskočím, byla jsem tak fascinována, že jsem ji neslyšela se přiblížit. „Vyděsila si mě! Co jsi, ninja ve výcviku?“ škádlím ji.

Emminy oči se rozsvítí. „Jako želvy ninja?“ zeptá se.

„Dokonce lepší! Nejsi zelená a nemusíš celý den nosit na zádech ten těžký krunýř. Ale jestli to chceš zkusit, možná můžeš začít tím, že budeš nosit mě.“ Vezmu ji a předstírám, že se snažím vylézt jí na záda. Ječí a vrtí se, takže nakonec skončím tím, že ji místo toho lehtám.

„Máš studené ruce,“ řeknu jí, když přeletí svými ledovými malými prsty nahoru k mému krku v pokuse mě také polechtat. „Co takhle horká koupel, aby tě rozehřála?“

„Koupel?“ ptá se s děsem. „Bleeeeeeeee!“ Podobně jako u každého jiného dítěte na světe, koupele nepatří mezi Emminy oblíbené věci.

„Čistá malá holčička? Blééééé!“ tancuji svými prsty nahoru a dolů po její páteři a ona se točí a obrací, aby se jim vyhnula. „Fajn. Asi si budu muset vystačit s čistou a teplou mamkou.“

„To zní lépe,“ přizná s rozpustilým úsměvem.

„A potom… oběd. Pak školní práce,“ varuji.

Vidím, jak Emmy obrátí oči v sloup než se otočí, aby se pomocí poskoků vrátila zpátky do obýváku. Školní práce, zejména od doby, kdy ji učím doma a nemá žádné spolužáky, kteří by ji odreagovali, spadá v jejím seznamu věcí, které se jí oškliví hned za koupele.

V koupelně zapnu kohoutek s horkou vodu a zmírním ji jen troškou studené, jak si rozpouštím vlasy a shazuji oblečení. Myslím, že se mi oči stočily do hlavy, když dovnitř strčím prst u nohy. Zasténání, které mi unikne z hrdla, když se ponořím do horké tekutiny je nepotlačené. „No sakra, to je skvělé!“ řeknu do prázdné místnosti. Je tu dost ticho, jen tlumené ječení televize přerušuje ten klid.

Nechám oči, aby se zavřely a vidiny Colea tancují mými myšlenkami. Jeho krásný obličej, jeho neuvěřitelné tělo, jeho zjevná síla. Jeho skrytá zranitelnost. Je jako všechny věci, které jsou delikátní, nádherné, schopné, tajemné, sbalené v balíku, který má na sobě vepředu naškrábaný nápis DRŽ SE ZPĚT. Dohromady se jedná o tu nejneodolatelnější kombinaci, s jakou jsem kdy přišla do styku. Je tak jednoduché si ho představit, jak mě zvedá z mých nohou, drží mě ve svých silných pažích, drtí má ústa svými perfektními rty, zahřívá mou kůži svým vzrušeným dotekem. Bože!

Nevím, kolik času uplynulo v mém světě fantazie, když jsem zvedla hlavu, abych se rozhlédla okolo. Emmy si šťastně zpívá společně s jedním z jejích oblíbených DVDček a moje voda značně zchládla. Nepřipravená pustit Colea, jsem zahákla prst u nohy za špunt u vany a škubla. Vypustila jsem pár litrů vlažné vody než jsem dala špunt zpátky a otočila kohoutkem s horkou vodou, abych přidala do vany trochu tepla. Uslyšela jsem duté cinknutí a prakticky celá ta věc mi skončila v ruce, načež následovala potopa vody.

Silný příval mě udeřil přímo do obličeje. Zaječela jsem a přitlačila jsem ruku na díru v trubce, abych ji zakryla. Voda je v mých očích, střílí nahoru na strop a vylévá se z vany na zem, než se mi ji podaří aspoň nějak dostat pod kontrolu. A i pak stálé chrlí jak pominutá. A je čím dál tím víc horká.

„Mamko! Co se stalo?“

Emmy stojí ve dveřích, oči široce otevřené. Přikryla jsem dlaní konec trubky, abych zastavila příval a rozhlížela jsem se po nějakém uzavíracím ventilu. Jediný, který jsem viděla, byl u toalety přímo vedle vany.

Moje myšlenky uhání. Nejsem žádný instalatér! Nemám tušení, co dělat jiného v situaci jako je tato, než nechat zatopit dům, což by byla noční můra! Jedna myšlenka, jedna osoba, mi vytane na mysli. Ať už je to vhodné nebo ne, držela jsem se toho obrázku.

„Emmy, potřebuju, abys běžela do té chaty naproti přes ulici. Víš ta, ve které pan Danzer pracoval tohle léto?“

„Jo, vím která.“

„Běž rovnou tam a zaklepej na dveře. Nezastavuj se a nemluv s nikým jiným, slyšíš mě?“

„Nebudu, mamko.“ Její oči vypadají vyděšeně, ale už couvá ven ze dveří.

„Emmy, vezmi pana Danzera a přiveď ho sem, ano?“

Kývne a pak se otočí k útěku.

„Emmy!“ zaječím. Vydechnu úlevou, když se objeví znovu ve dveřích, líčka už teď zčervenalá. „Podej mi dva ručníky,“ řeknu. Vezme jeden z umyvadla, kde jsem ho nechala a další ze skříňky pod ní a oba mi je podá. Voda mi hojně uniká kolem prstů, když povolím, jak si jeden hážu kolem předku, zpola vláčený vodou a pak nacpu druhý na trubku, abych zastavila příval horké vody. „Ok, běž, běž, běž!“

Utíká pryč a já se modlím, aby to, že jsem ji poslala pro něj, byla správná věc. Tohle by bylo hrozné období na to shánět si nějakou alternativu ubytování. Ale jestli to někdo může spravit, vsadím se, že Cole.

Vytáhnu špunt znovu z odpadu a poslouchám, jak voda v trubce klokotá pryč a můj žaludek sebou škube v nervózním očekávání.