POS - 18. kapitola

Překlad: Nemedi

Eden

MÉ SRDCE bouchá okolo v mém hrudníku jako osmi uncový pinball. Stěží mohu dýchat a vzpomínky mě přepadávají jako démoni ve vzduchu, utíkají ke mně ze všech směrů. Říkám si pro sebe pořád dokola a dokola, že je to minulost, že už mi nemůže ublížit. Říkám si, že Cole je odlišný. Ale jeho slova… mnou rezonují. Jako křik rozléhající se prázdnou jeskyní. Skrz halu času.

Neobtěžuji se oblékáním. Jen se skulím na bok a stočím se do nejtěsnějšího klubíčka, jaké mé tělo dokáže udělat. Zavřu oči a soustředím se na teplo plamenů. Představuji si to jako utěšující ruce, vztahující se, aby se jemně dotkly mého obličeje. Představuji si, jak mě zahřívají, vyhánějí chlad, utišují pryč mé obavy. A temnotu. A démony.

Nevím, jak dlouho jsem takhle zůstala, než jsem konečně vytuhla. Hodinu. Tři. Týden. Celý život.

Když jsem se probrala, bylo to brzy. Jsem rozpláclá na břiše, obličejem otočená směrem k dohasínajícímu ohni a můj tep buší. Jakoby mi někdo objasnil budoucnost přímo do mého ucha, aby mě probral, najednou jsem došla ke zcela jasnému závěru, že jsem si právě nechala něco úžasného proklouznout mezi prsty. Jen kvůli něčemu ošklivému v mé minulosti. Jak dlouho můžu nechat Ryana, aby mě pronásledoval? Jak dlouho můžu být vězněm včerejška? A kolik zítřků kvůli tomu bude trpět?

Uvažuji o své dceří, která tvrdě spí ve své posteli. Uvažuji o jejích obavách z budoucnosti, jejím strachu, že mé štěstí je jejím břemenem. Žádné dítě by nemělo cítit takovou zodpovědnost. A rozhodně ne dítě, které už tak má na svých úzkých ramenou váhu špatných vzpomínek, které ho tlačí.

Cole by mohl být dobrý. Dobrý pro mě, dobrý pro nás. Cítím to. Ve všech kostech svého těla. Je zlomený, ano, ale ne zvráceně zlomený. Ne jako byl Ryan. Ani tak zlomený jako jsem já. Je zlomený tím dobrým způsobem, tím ctihodným způsobem.

A já jsem ho odstrčila pryč kvůli strachu. Protože jsem se dostala z toho momentu do své hlavy, svých vzpomínek. Nechala jsem se upadnout do temnoty, do propasti, kde číhají příšery. A ony vyhnaly moji šanci na normálnost, na štěstí. Dokonce i na lásku. Možná. Tedy alespoň naději na lásku.

⌘⌘⌘⌘⌘

Démoni z mé minulosti mě nahánějí. Minulou noc útočně běžely skrz mé sny, obracely je do nočních můr, které mě nechávaly v kaluži mého vlastního studeného potu. Šeptaly ke mně dnes z každého rohu. Dělaly to tak po léta. Říkaly mi, že nejsem normální, že jsem poškozené zboží a že mě nikdo nikdy nebude chtít. A povětšinou jsem jim věřila.

Až dosud.

Až do Colea.

Celý den jsem se po něm dívala. Dříve toho dne jsem ho viděla uvnitř domu naproti přes ulici a dívala jsem se po něm, jestli nevyjde. To neudělal. Když byla tma, rožnuly se uvnitř světla a stále jsou zapnutá.

Přesunula jsem se do obýváku, pryč od okna. Pryč od Colea. Ale nenechala jsem ho za sebou. Vzala jsem ho s sebou. Lpěla jsem na něm, jak jsem si sedala, zírala jsem do ohně, který jsem opatrovala od doby, kdy ho rozdělal. Nějak jsem si to spojila s tím, co hoří mezi námi, jako kdyby když oheň vyhasne, tak vyhasne i přitažlivost. Ta možnost. Naděje.

Naděje na Colea.

Nikdy mě to k žádné jiné osobě tak netáhlo. Nikdy jsem takto nikoho nechtěla. A chci. Bože, jak já ho chci! Než pronesl ta slova, než mě zabarikádoval svými pažemi, byla jsem ztracená. Vytrženě, euforicky ztracená.

Ale nechala jsem příšeru, aby to zničila. Příšeru, která žije jen na pomezí mé hlavy, protože je stovky mil daleko. Všechno, co jsem kdy chtěla, bylo být normální, být šťastná a zdravá a celistvá, a část mě věří, že bych tohle všechno být s Colem mohla. Že on je ten, komu je určeno vytáhnout mě z mé minulosti. Jen si nemyslím, že je ten typ, který by mě tahal, když budu odolávat. Včera večer se zastavil hned v momentě, kdy ucítil, že mu odolávám. A zranila jsem ho. Mohla jsem to vidět. Byl ohledně toho tak milý, ale mohla jsem vidět ten zmatek a ublíženost.

Co když jsem to úplně zkazila? Co když už to znovu nebude chtít zkoušet? Co když teď si myslí on, že jsem poškozené zboží a nebude se mnou chtít mít co dočinění? Co když nedostanu další šanci? Co když jsem se dívala do jeho krásně intenzivních modrých očí naposledy?

Vizualizuji si svůj další život víceméně stejně. Miluji svou dceru a žiji pro ni, ale tahle věc s Colem… cítím se jako část něčeho jiného, jedna polovina celku… Nikdy jsem si nepředstavovala, že by to mohlo být takto. Že bych se mohla cítit takto.

Ale tomu může být konec. Můžu pokračovat po zbytek mého života a nikdy se tak znovu už necítit. Nikdy nedostat motýlky z vzrušení. Nikdy neroztávat pod pohledem. Nikdy nebýt spálená dotekem. Nikdy netoužit s takovou intenzitou. Všechno kvůli tomu, že jsem se bála. Nechala jsem někoho, kdo už mi nemůže ublížit, aby mi ublížil. A bude mi dál ubližovat, pokud se přes to nedostanu.

Hned.

Podívám se okolo sebe, na způsob, jakým se prsty světla roztahují do temných stínů okolo místnosti. Nebo to ty temné stíny narušují světlo? Napodobuje to sílu boje, který ve mně je. Má minulost - černá nicota, číhající, sledující, posmívající se. Má přítomnost – teplá, zlatá, slibující. Živá.

Aniž bych se zastavila k zamyšlení nad tím, co dělám, vklouznu svýma nohama do bot, nakouknu, abych zkontrolovala Emmy a pak zamířím přímo ke dveřím. Ani si nevezmu kabát. Prostě jen vypadnu do chladné, zasněžené noci a mířím na ulici.

Klopýtám skrz závěje, nevšímám si větru, šlehajícímu mými vlasy a vloček zvlhčujících mé tváře. Mám v mysli jedinou věc – Colea. Potřebuji ho. Potřebuji, aby přišel zpátky. Potřebuji, aby mě donutil zapomenout spíš, než vzpomenout. Potřebuji, aby nahradil to hnusné něčím krásným.

Pochoduji po schodech nahoru a zaťukám na dveře. Mohl by otevřít. A taky by nemusel. Ale já neodejdu, dokud to neudělá. Protože ho potřebuji. A myslím, že on potřebuje mě.

Vyskočím, když se dveře rozrazí. Nečekala jsem tak rychlou odpověď.

Na pár sekund jsem oněměla horkem v jeho divoce modrých očí. Jsou té nejúžasnější barvy a způsob, jakým mě drží… jakým se na mě dívají… je to jakoby se mě dotýkal. Skrz na skrz.

Cole setřese své vlasy dozadu. Má skvělé vlasy. Sexy vlasy. Delší lokny leží tak, jako by je upravil kadeřník a pak je tak akorát rozcuchal. Ofina mu visí blízko u brady, bez námahy rámuje jeho nádherný obličej.

Mé srdce se v mém hrudníku zajíkne, když vstřebávám jeho nahý trup a jeho nízko položené džíny. Než bych riskovala, že řeknu něco hloupého, jen se sehnu a vezmu boty u dveří a podám je Coleovi. Zadržím dech, jak čekám. Co když už nemá zájem od doby, kdy jsem vyletěla? Co když se mě začne ptát na otázky, na které nemám odpovědi? Co když je tohle celé velký omyl?

Rychle se zdrchám. Teď už není návratu. Prostě není. Ne pro mě.

Coleovo čelo se zbrázdí, výrazem, který se učím milovat. Na chvíli si myslím, že bude odporovat nebo mi řekne, ať se ztratím, ale neudělá to. Místo toho si z mých rukou beze slova vezme boty a upustí je na verandu. Mé srdce se na sekundu potápí, jelikož se domnívám, že to je tak daleko, jak to půjde, ale pak, s jeho očima na mých, do nich vstoupí.

Váhavě vztáhnu pro jeho ruku a zatáhnu. Můj žaludek se obrátí, když se jeho prsty obtočí okolo mých a on sáhne dozadu svou druhou rukou, aby za sebou zavřel dveře.

Když znovu přecházím ulici, nemrhám časem. Mé odhodlání je stále na vrcholu, ale začínají mi pracovat nervy a jsem nervózní, což mým krokům přidává jedině na rychlosti.

„Eden, co se děje?“ zeptá se konečně Cole, když se blížíme k mým předním dveřím. Na verandě se k němu otočím čelem. Vzhlédnu nahoru a nahoru a nahoru, dokud se nesetkám s jeho bezednýma půlnočníma očima. „Včera v noci jsem se probudila a tys byl pryč,“ vysvětluji. „Připadalo mi to špatné. Tak špatné. A dnes…“

Aniž by se hnul, stojí a pozoruje mě, jeho velká ruka stále drží tu mou, jeho zamračení je stále pevně na svém místě. „Včera v noci jsem nemohl spát. Vůbec. To je důvod, proč dneska večer pracuju,“ konečně přizná.

Má duše si úlevou oddechne. Možná dokáže přehlédnout mou šílenost. Možná mě může milovat navzdory mým problémům. Možná je to ten pravý. A možná je tohle ten první krok.

A druhý krok je se dostat blíž. K němu. Takže to udělám. Pohybuji se a nezastavuji, dokud se můj hrudník neotírá o ten jeho. Položím své dlaně na jeho chladné, ploché břicho. Cítím napětí jeho svalů. Pak cítím, odpovídající škubání mých vlastních. „Potřebuji tě, Cole,“ zašeptám. „Potřebuji, aby ses mě znovu dotýkal, znovu mě líbal.“ Slyším jeho ostrý nádech. „Potřebuji tě. Prosím.“ Zvednu se na svých prstech u nohou, abych ho políbila na bradu.

Tak jemně jako vítr obrací padající sníh do víru bílé mlhy kolem nás, mě Cole smete z mých nohou. Pomalu mě nese nahoru po schodech a dovnitř. Zastavuje se pouze proto, aby si skopl boty, jeho oči ani jednou neopouští ty mé. Drží mě stejně tak bezpečně jako jeho silné paže.

Když jsme ještě jednou před krbem, pouhé centimetry od místa, kde jsme stáli včera v noci, položí mě na nohy. „Budu se milovat s každým centimetrem tebe, dokud mi neřekneš, abych přestal,“ prohlásí. Je to stejně tak smyslný slib, jako je to záruka, že neudělá ani jednu věc, která by mi nebyla příjemná. Co mu neřeknu a místo toho mu to ukážu je, že tentokrát ho nezastavím. Potřebuji to víc, než on.

S jeho intenzivním pohledem soustředěným na mě Cole ukáže hlavou směrem k chodbě. „Emmy?“ zeptá se.

„Spí,“ odpovím. „Spí jako zabitá.“

Cole se natáhne po mých rukou a přivede mé klouby ke svým ústům. Tahá jeho rty tam a zpátky po nich, malý úšklebek dělá na jeho tváři důlek. „Stejně budeme potichu.“ Pomalu natahuje mé ruce nad moji hlavu, obtočí prsty kolem lemu mého trička, zadní část jeho studených prstů se otírá o mé bříško. „Táááák. Tááák. Potichu.“ Přeruší každé slovo jemnou pusou na mé rty předtím, než jeho ruce začnou vysunovat materiál nahoru po mém těle.

Tahá můj svetr přes mou hlavu a pak ho zahodí na gauč, aniž by se podíval. Je to, jakoby tak váhal s tím odvrátit ode mě oči, jako já váhám odvrátit oči od něj. Tento okamžik… je tak křehký, zdá se. Skoro se bojím odvrátit zrak. Zlomit to kouzlo. Zapomenout jedinou sekundu. Toho jak vypadá, jak ho cítím.

Cole vyhledá krajkový okraj mé podprsenky špičkou svého prstu. Následuje ho celou cestu až k ramínku a nahoru na mé rameno. Přes můj hrudník vytryskne vzrušení, když uhladí ramínko dolů z mé ruky, dokud nevisí volně u mého lokte. Cítím, jak košíček podprsenky spadne dolů k mé bradavce a zastavuje se na tvrdém vrcholu. Stojím naprosto nehybně, dýchám tak tiše a vyrovnaně jak jen mohu, přestože mé vnitřnosti jsou chvějícími se troskami.

S nesnesitelnou záměrností opakuje pohyb i na druhé straně, dokud mu nejsou má prsa téměř úplně obnažena. Provokativně napůl zakrytá.

Cole mě nehybně pozoruje, jak se naklání blíž, naše oči jsou uzamčeny, dokud nepřejde z mého pohledu. O sekundy později cítím jeho rty na svém uchu. „Tak krásná,“ zašeptá, vyhledává ulitu špičkou svého jazyka a dráždí mé bolestivé bradavky zády svých prstů.

Otírá své rty a švihá svým jazykem okolo mé čelisti, dokud se nedostane k puse. Vznáší se na okraji mých rtů, dostatečně blízko, aby mě políbil, a přesto to neudělá. Olízne roh a já reflexivně otevřu, hladová po jeho chuti na mém jazyce. Ale on nejde dovnitř. Musí ale vědět, co mi dělá, protože cítím závan teplého vzduchu a lehké zadunění jeho smíchu, následovaného jemným „Buď trpělivá.“

Zavřu oči, když si Cole prolíbává cestu dolů po mém hrdle, přes mou klíční kost a pak dolů k mým dmoucím se prsům. Cítím jeho teplý dech. Očekávám jeho dotek, jeho pevný dotek, tak moc, že se mi z toho chvějí ruce.

Malilinko prohnu záda, tichou žádostí pro něj, aby si vzal, co nabízím. Ale stejně, neudělá to. Pouze klouže svou otevřenou pusou tam a zpátky přes mé pulzující bradavky, popichuje je svým vlhkým dechem. Popichuje, ale nebere si je.

Cítím jeho ruce, jak se pohybují okolo mých žeber, lehce bruslí přes moji kůži, jak pokračuje. Se švihnutím tak rychlým a jemným jako by to byla motýlí pusa, jeho prsty odepnou mou podprsenku.

Když se ode mě odtáhne, cítím to. Cítím to ve ztrátě jeho tělesného tepla, ve ztrátě téhle šíleně magnetické přitažlivosti, která mezi námi je. A když se nadechne, cítím to ve vzduchu, jakoby jeho pomalé natahování dechu vytvořilo vakuum, bublinu, kde existujeme jen on já.

Otevřu oči, když se ticho stane příliš nápadným. Coleův pohled je vyškolen na můj hrudník, i když jeho ruce jdou k ramínkům u mých loktů, pomalu je stahují dolů z mých rukou, centimetr po nesnesitelném centimetru. Musím se kousnout do jazyka, abych nezasténala, když se mé bradavky osvobodí z krajky a Colův dech nezasyčí skrz jeho zuby. „Sakra, ty si nádherná,“ dýchá, jeho zorničky se rozšiřují, jak mě nasává. Po pravdě jsem se nikdy necítila tak krásně, jako se cítím právě teď, když jeho oči bezostyšně milují to, co vidí.

Cole nechá mou podprsenku spadnout k podlaze. Pomalým, velmi pomalým pohybem se natáhne k mým prsům, dá si je do dlaní, potěžkává je, pohrává si s vrcholky bříšky svých palců. Mé bradavky se pro něj krásně zvrásňují a on vydechne nezvučným zasténání. Na sekundu zavře oči. Čas se, zdá se, zastavil. Ale když je znovu otevře, jsou na mých, intenzivněji než předtím. Žhavější než oheň za námi.

„Dokonalá,“ řekne jemně, sklání hlavu, aby zaplétal svůj jazyk okolo mého brnícího masa.

Nechám svou hlavu spadnout dozadu, provlékám své prsty do jeho vlasů, abych ho držela u sebe. „To je tak příjemné,“ zamumlám, svírám své nohy k sobě, zintenzivňuji puls, který si mezi nimi zabírá místo.

„Nikdy jsem neviděl nic tak krásného,“ řekne směrem ke mně. „Bujná. Oblá. A tvoje bradavky… Ježíši! Perfektně pasují do mých úst. Prosí můj jazyk, aby je lízal. Mé rty, aby je cucaly. Mé zuby, aby je kousaly.“ To poslední řekne s nějakým jakoby zavrčením. Rozléhá se to skrz můj hrudník a svine mé bradavky ještě pevněji. „Mmmm!“ zamumlá a otírá se svými zuby lehce o mě a způsobuje, že jsou mé vnitřnosti v křeči.

Jak trapné by bylo mít orgasmus v tomhle okamžiku téhle noci? Jak trapné, ale jak úžasné. Nikdo jiný předtím mi potěšení nepřinesl. Jen já. Já a moje představivost. Já a mé fantazie o muži, který by mohl všechno změnit. Muž, jako je Cole. A nyní, v reálném životě, bych nemusela být schopná své tělo zastavit od reakce.

Cole dělá hladové zvuky, jak hltá mé poprsí. Jsem do něho tak hluboce zaklesnutá, že je div, že v jeho ústech není celé mé poprsí. Ale chci ho tam. Chci, aby mě zkonzumoval. Aby mě snědl zaživa, nenechal po mně nic než kosti.

Jeho ruce si najdou cestu k mému opasku, bez námahy ho odepínají a odepínají i mé džíny, jak jeho ústa pracují na tom, aby mě rozmotala. Klesne na své koleno přede mnou, jeho jazyk stále kmitá po mé levé bradavce, jak mi stahuje kalhoty a kalhotky dolů.

Když je cítím u svých nohou, vystoupím z nich a kopnu je na stranu. Vzduch proudí mezi mýma nohama, ochlazuje mé horké, vlhké maso. Stimuluje mě. Týrá mě. Svaly ve mně se vlní a svírají, říkají mi, že za chvíli budu.

„Dobrý bože!“ zasténá Cole, když opouští mé bradavky na plochou úroveň mého břicha. „Cítím tě. Tak sladká, že se mi z toho sbíhají sliny.“

Láva tryská do mého nitra a čím blíž se k tomu Cole dostává, tím těžší je zůstat stát. Ale Cole to spraví. Jakoby nemohl čekat další sekundu, stáhne mě dolů na má kolena a položí mě na záda před krbem.

Pak jsou jeho ústa zpátky na mě. Drtí mé rty, cucá můj jazyk, umývá mé bradavky, testuje můj pupík. A když se jeho ruce natáhnou mezi mé nohy a roztáhnou je do široka, jsem bez dechu očekáváním. Tentokrát jsem tu pouze s Colem. Nejsou žádné vzpomínky, žádní duchové. Žádné tragédie a žádná bolest. Pouze teď. Jen nádherné teď.

Zasténá do mě, když jeho jazyk najde můj záhyb. Plácá a olizuje, jeho prsty mě dráždí a popichují, jak postupují vpřed a zase ustupují. Nikdy moc hluboko, nikdy dost k uspokojení. Jen k mučení. Sladkému, sladkému mučení.

Ačkoli se nesnaží mě dotlačit k okraji, nemohu zastavit své tělo od reakce. Je to tak příjemné, chci ho tak moc. 

Když se přese mě přelije první vlna vyvrcholení, ztratím dech. Je pomalá a hluboká a tak, tak příjemná, že nemůžu dělat nic moc víc, než čekat, dokud nepomine. Dokud mě nepustí ze svého kouzla.

Jenže to není konec.

„Bože, ano!“ zamumlá Cole směrem ke mně, jeho prsty a jazyk závodí s mým centrem, potýkají se společně tím nejnádhernějším možným způsobem. S každým dalším vražením a otočením, s každým olíznutím a okousnutím, se přese mě rozprostře další vlna, svírá mé břicho a propíná mé záda. Mé hýždě se rytmicky upínají okolo jeho hlavy a mé prsty se zlomyslně boří do koberečku. Mé uši zvoní zvuky jeho zápalu a mou extází a nechci slyšet nic jiného.

Než poslední z křečí mohou zmizet, Cole si líbá svou cestu nahoru mým tělem, vláčí do mých úst mou příchuť, točí jí okolo mého jazyka špičkou svého. A pak do mě začne přirážet. Pomalu, nepřetržitě. Dává mi čas, abych se pro něj roztáhla, uvítala ho, hýbala se s ním.

Když začne ustupovat, rozhodím nohy okolo jeho boků, abych ho držela blízko. Vrazí ho do mě zpátky, dokonce hlouběji, dokonce silněji.

Tam a zpátky, tam a zpátky, odsune se pryč a pak bouchne zase dovnitř. Nikdy dost na to, aby mi skutečně ublížil, ale dost na to, abych cítila lahodné píchnutí, utěšené roztažení. Nemůžu si pomoct nepřemýšlet, kolik mu ještě zbývá.

Popoženu ho svými patami a on zvedne hlavu, aby se podíval dolů na můj obličej. Jeho výraz je skoro bolestný a na čele se mu třpytí jemný lesk potu.

„Dal jsem ti slib. A nechci ti dávat žádný důvod, abys mi řekla, abych přestal. Ale sakra, Eden, vydržím jenom něco.“

Ohne se v bocích, téměř jakoby zvíře jelo na jeho zádech a snaží se vší svou vůlí udržet se na uzdě. Aby mě od toho uchránil. Nebo mě uchránil od sebe.

Jenže tentokrát nechci být zachráněna. Nebojím se. Nevidím nikoho, necítím nikoho než Colea.

A teď ho chci cítit celého.

Zatlačím na jeho ramena, dokud ze mě nesleze a zamračení nezbrázdí jeho obočí. Dál ho tlačím, dokud se nevymaním zpod něho a pak tvrdě zatlačím, abych ho donutila lehnout si na záda. Se zoufalstvím, kterému příliš nerozumím, na něho vylezu a uvelebuji své tělo na jeho. Naše oči se setkají, jeho jsou podsvícené ohněm, který hoří zářivěji než plameny za jeho hlavou. Je nádherný a intenzivní a mohu cítit jeho chtíč jako fyzickou horkost, otírající se o mé tváře, líbající mé rty, mazlící mé tělo.

Mé bradavky se svraští při prvním doteku jeho široké hlavičky do mého otvoru. Cole zamručí a zmáčkne své oči, aby se zavřely. Cítím se mocná a smyslná a víc ženská, víc normální, než jsem se cítila jakýkoli den v mém životě.

Snížím se na něho, jen trochu, než se vytáhnu zpátky. Cítím, jak si úsměv pohrává s mými rty. Cítím touhu, jak se mnou svíjí.

Coleovy oči se švihnutím otevřou, jakoby to také mohl cítit. Vztáhne nahoru a bere mé prsy, točí bradavkami mezi svými prsty, tahá je a štípe je. Trhnu hlavou dozadu se zalapáním po dechu, vlhkost zaplavuje místo, kde jsme propojení. A pak, s jednou rukou obtočenou kolem mého pasu a jeho ústy na mých prsou, Cole mě stáhne dolů na sebe, jak pozvedne své boky nahoru.

A já jsem probodená.

Rozpouštím se nad Colem.

Hýbe se do mě.

Hlasitý vzduch opustí mé rty a pak je jeho ruka na mém týlu, nutí můj obličej ke svému vlastnímu, kde on polyká zvuky mého podvolení, zvuky mého těla, které je naprosto přemoženo tím jeho. Jsem nahoře, ale nemám kontrolu. V tomto momentě mě vlastní. Ovládá mě. A já se ráda vzdávám všeho, co jsem, pro něj.

S jeho ústy hltajícími ty mé, jeho prsty, které lákají a škádlí, mnou Cole na sobě pohybuje. Rychleji a rychleji, silněji a silněji. Výše a výše.

Dokud nejsem zase na vrcholu. Padající přes okraj. Létající skrz vzduch jako tisíc malých ptáčků.

Jsem si vědoma toho, že mě převrátí, na má záda a pak mě jeho váha a horko zakryjí. Nepřestává mě líbat. Nepřestává mě vzrušovat. Nepřestává mě ojíždět, dokud necítím těžký tep jeho péra, když začne pulzovat. Vystříkne do mě horko a já ho zabalím svými končetinami, držím ho u sebe, držím ho v sobě. Chci všechno, co mi může dát. Každé slovo, každý zvuk, každou unci. Chci to všechno.

„Tak dokonalé,“ zašeptá, když jeho pohyby zpomalí a stanou se blaženě letargickými. „Tak dokonalé.“

To jsou slova, která mě uvedly do pokojně vyčerpané dřímoty. Jsem zastrčená v rukou muže, který proměnil tuhle holku v ženu. Normální ženu.