NLTL - 26. kapitola

Překlad: Katka
Kor.: Yanica

Když jsem ráno vzbudil, oči mě stále pálily únavou. Zabralo mi to hodiny, než jsem usnul, protože jsem nemohl přestat myslet na to, co řekla, když spala. Rychlý pohled na hodiny mi ukázal, že bylo téměř deset ráno. Rozhodl jsem se, že ji musím vzbudit. Měli jsme jen několik hodin, než musíme vyrazit na letiště a chtěl jsem strávit trochu více času tady s ní. Cítil jsem rozdíl být tady spolu jen sami dva, se žádným dalším strážcem; bylo to více jako bychom byli opravdový pár. Samozřejmě stále jsem byl extrémně ostražitý a dělal svou práci, tak jak bych ji dělal normálně, ale nechtěl jsem odsud odejít a vrátit se zpátky do reality být jen její bodyguard a nic víc. Nyní jsem měl ochutnávku, jaká by byla skutečnost a chtěl jsem to tak zatraceně moc, že bych pro to udělal cokoliv.

"Kotě, je čas se probudit," zašeptal jsem, neochotně rozplétajíc své tělo od jejího a posunujíc boky dozadu tak, aby si nemohla všimnout mé nevhodné ranní erekce.

Zavrtěla se a stulila se zpátky do mého náručí. "Mmm, jsem stále unavená," zamumlala, líbajíc mě na rameno.

"Raději bychom měli vstávat, je téměř deset. Musíme si zabalit a tak." Vytáhla mi z pod hlavy polštář a praštila mě s ním. "Pšt, jsem stále unavená!"

Zasmál jsem se, když si přitiskla polštář na tvář, zakrývajíc se před světlem. "Chceš ještě půl hodiny?" nabídl jsem.

"Hmm hmm," potvrdila, přetáčejíc se, aby mi položila hlavu na hrudník. "Počkat, zatraceně proč jsem nahá?" zeptala se potichu o několik vteřin později.

Ach můj bože. Byla včera večer opilá? Do prdele! Zneužil jsem příležitosti s ní? "Anno, myslel jsem… my… ty… my byli," koktal jsem, zaskočeně.

Zasmála se a hravě mě štípla do břicha. "Jen si dělám srandu, dobrovolně nezapomenu na včerejší noc."

Mé tělo se uvolnilo, zatímco jsem káravě vrtěl hlavou. "Zatraceně, to nebylo směšné! Myslel jsem, že jsem tě zneužil nebo tak něco."

Zahihňala se. "Byl jsi to ty, kdo měl pouta, takže můžu říct, že sem tě zneužila já."

Zasmál jsem se a přejel ji rukou dolů po zádech, vychutnávajíc si pocit z její kůže na moji, když jsem se na ni podíval v naději. "Takže minulá noc byla zase naprostá výjimka? Nic se nezměnilo?"

Zkousla si ret a znepokojeně se zavrtěla. "Ashtone, nic se nemůže změnit. Myslela jsem, že jsme souhlasili." Polkla nahlas. "Oba dva jsme si to užili, ne?" Nervózně se zamračila, zatímco její prsty kreslily vzory na mém břiše.

Povzdechl jsem a přikývl. "Jo oba jsme si to užili. To je v pořádku. Tak od této chvíle jsme se vrátili do normálu. Co se stalo v LA, zůstane v LA jo?" navrhnul jsem žertovně, snažíc se odlehčit náladu. Udělal jsem ji šťastnou, dal jsem ji, co chtěla, takže budu muset s tím žít a být vděčný, že mám svůj čas s ní. Mohl jsem počkat, až bude připravená; pouštěla mě k sobě každým dnem blíž a blíž. Stále jsem měl čas přimět ji, abych se do mě zamilovala předtím, než skončí můj úkol.

"Jo, a zamilovala jsem si LA," flirtovala.

To znělo tak moc podobně jako slova ze včerejší noci, až se mi zachvěly vnitřnosti. "Taky jsem si zamiloval LA." Miloval jsem ho více, než bych ji kdy dokázal říct. "Takže o čem se ti zdálo včera v noci?" sondoval jsem, snažíc zvolit neformální přístup v zjišťování, jestli mluvila se mnou, když řekla ta tři slůvka.

Pokrčila rameny a zvedla se do sedu, přidržujíc si přikrývku na hrudníku. "Nemám ponětí, proč?"

"Mluvila jsi ze spaní," vysvětlil jsem.

Zvědavě pozvedla jedno obočí. "Opravdu? Co jsem říkala?"

"Říkala jsi něco o Jackovi," lhal jsem. "Zdálo se ti o něm?" zeptal jsem se, doufajíc, že budu schopný dostat odpověď, kterou jsem chtěl, aniž bych se musel zeptat přímo.

Našpulila rty, zcela jasně vzpomínajíc. Ale pak pokrčila rameny. "Upřímně nevím. Možná, ale obvykle se mi nezdá o Jackovi, pokud to není noční můra," trhla sebou.

Povzdechl jsem si a stáhl ji zpátky vedle sebe. Srdce mi divoce bušilo v hrudi. Jestli se ji obvykle o Jackovi nezdá, pak mluvila včera v noci se mou? Hluboko uvnitř jsem věděl, že mě možná slyšela to říct a její podvědomí si myslelo, že to byl Jack. Pravděpodobně se to asi nikdy nedozvím, takže bych si s tím měl přestat dělat starosti, než se z toho zblázním. "Neměla jsi noční můru, kotě. Já jsem si jen myslel, že jsem tě slyšel říct Jacku, to je vše."

Pokrčila jedno rameno. "Nepamatují si, že bych se mi zdálo o něčem."

Usmál jsem se. Tahle odpověď byla pro mě dost dobrá.

"Jdu udělat něco k snídani. Chceš míchaná vajíčka nebo tak něco? Mám chuť na něco teplého." Vylezla z postele a natáhla si moje boxerky a tričko, které měla na sobě předchozí noc.

V krku se mi vytvořil knedlík. Vypadala v mém oblečení vážně žhavě. Zasmál jsem se mému vzrušenému tělu a zvláštně se na mě podívala. "Myslím, že tohle je to nejvíc sexy oblečení, které jsem na tobě viděl," vysvětlil jsem, pomalu jsem po ni přejížděl očima, berouc každý nádherný kousek jejího těla.

Podívala se dolů na sebe a nevěřícně se zasmála. "Jo, jasně Ashtone." Zamítavě zavrtěla hlavou, posílajíc mi od dveří jako obvykle polibek a zamířila do kuchyně.

Když jsem osaměl, podíval jsem se dolů na svůj rozkrok a těžce si povzdechl. Byla zapotřebí další studená sprcha. Stávala se pro mě docela obvyklá za poslední dva měsíce. Tak jak jsem milovat probouzet se vedle dívky mých snů, dřevo, které nechtělo odejít a bolavé koule opravdu nebylo něco, z čeho bych se moc radoval.

Po extrémně rychle sprše, jsem se oblékl a poté vyšel z mé ložnice, zastavujíc se u dveří do kuchyně. Opřel jsem se o rám dveří sledujíc Annu, jak dělá snídaní v mém nadrozměrném oblečení. Nikdy jsem ve svém životě neviděl nic tak sexy - a Nate si to myslel očividně také, protože se opíral o pult, sledujíc její nohy, zatímco ona zády k němu vařila.

"Takže máš sestru, se kterou bys mě mohla dát dohromady?" zeptal se jí.

"Ne, a i kdybych měla, nedala bych tě s ní dohromady," odpověděla Anna, smějíc se.

"Hej, proč sakra ne?" vykřikl, znějíc trochu ublíženě.

"Protože jsi hráč a hráči lámou dívčí srdce," odpověděla, krčíc rameny, zcela nevšímajíc si, že si ji prohlíží.

"No Ashton je taky hráč a ty s ním chodíš," opáčil. Zneklidnil jsem z toho výroků. Změnil jsem se; ani náhodu se znovu nevrátím k tomu životu. Chtěl jsem ji a jen ji.

"No Ashton je výjimečný," odpověděla.

Usmál jsem se tomu.

"Výjimečný, jo? Miluješ ho?" zeptal se Nate.

Záda ji ztuhla, když její ruka strnula ve vejcích, které míchala na sporáku. "Chceš dva tousty?" zeptala se, zcela se vyhýbajíc otázce.

Prosím řekni ano, prosím řekni ano! Křičela má hlava, prosíc ji, aby odpověděla na otázku.

"Neměň téma; miluješ mého nejlepšího kamaráda? Musím vědět, jaké jsou vaše úmysly, mladá dámo," škádlil Nate, používajíc otcovský autoritativní tón hlasu.

Pokrčila rameny. "Chodíme spolu dva měsíce. To není dost dlouho na to zamilovat se do někoho." Její hlas byl znepokojený a napjatý.

"On tě miluje," prohlásil Nate.

Kurva! Proč jsi to říkal? Zatraceně drž hubu, žvanile! To je podruhé, co ji tenhle víkend řekl, že ji miluji.

Zavrtěla hlavou, přesunujíc tři talíře na pult vedle ní, když začala natírat tousty máslem. "Ne nemiluje, myslí si, že jo. Neví, co jsem za mrchu; až to zjistí, opustí mě. Všichni to dělají. Jsem prokletá," žertovala, smějíc se.

"No, jestli to udělá, zavolej," odpověděl Nate, prohlížejíc si znovu její nohy.

Jak jsem tam ohromený stál, pomalu jsem zpracovával, co řekla. Zcela jasně si stále myslí, že ji opustím. Možná, když ji ukážu, že neodejdu, pak by se mi konečně otevřela.

Odkašlal jsem si, vstoupil do pokoje, nutíc se usmívat. Usmála se na mě, v jejích očích mihotaly jiskry, které tam měla po celý víkend. Když jsem došel k Nateovi, plesknul jsem ho zezadu přes hlavu. "Přestaň zírat, je to neslušné."

Zasténal a třel si vzadu hlavu, šklebíc se. "Do prdele, Taylore, kdy sakra odjíždíš? Než tenhle skončí víkend, budu všude sama modřina!" zakňučel.

Zakřenil jsem se a posadil se vedle něj ke stolu. "Okolo čtvrté," odpověděl jsem, nalívajíc si sklenici mléka.

Anna se usmála, když servírovala kouřící hromadu vajec přede mě. Žaludek mi zakručel a v ústech se mi sbíhaly sliny, když se vzduchem linula vůně. Všichni jsme se pustili do jídla, když se Anna posadila vedle mě. "Co budeme dnes dělat?" zeptala se.

Pokrčil jsem rameny. "Nevím. Cokoliv co chceš. Musíme si zabalit a odjet na letiště okolo čtvrté, ale stále máme nejméně několik hodin tady."

Našpulila rty a přikývla. "Nepotřebujeme na další hodinu auto nebo tak, že ne?"

"Myslím, že ne," odpověděl jsem, zmatený, kam tím mířila. Anna se zakřenila a sevřela v ruce klíče našeho pronajatého auta, posunujíc je přes pult k Nateovi. "Do toho Nate, pobav se," zašvitořila.

Zalapal po dechu. Oči se mu rozšířily v šoku. Děláš si srandu. Vážně?" zeptal se, křeníc se a vyskakujíc ze židle, opouštějíc napůl snězenou snídani.

"Jasně," souhlasila. "A neboj se, jestli ho poškrábeš nebo tak něco, je to na Ashtonovo jméno," vtipkovala, mrkajíc na něj.

Ušklíbl jsem se a rychle zavrtěl hlavou. "Raději by ses měl zatraceně bát to poškrábat!" varoval jsem ho.

Skutečně se hihňal jako malá holka, když v podstatě vybíhal ze dveří. "Budu opatrný," slíbil, zabouchávajíc dveře za sebou.

Zasténal jsem. "Miluji to auto," zakňučel jsem, rozesmívajíc Annu.

Zachichotala se a postavila, seškrábala zbytky jejího jídla do koše předtím, než se otočila ke mně. "Takže co budeme dělat našich posledních pár hodin?"

Rozhodujíc se užít si co nejvíce z našich posledních několika hodin svobody, přistoupil jsem k ní a chytil ji za pás, lehce ji zvedajíc a házejíc si ji přes rameno. Zaječela a zahihňala se, když jsem ji nesl do obýváku a shodil ji na pohovku. "Mazlení, muchlování a svlíkání zní dobře," odpověděl jsem, usazujíc se vedle ní.

Zahihňala se a dloubla mě do žebra, čím právě spustila lechtající válku, kterou zcela jasně prohrála, než mě začala prosit, abych přestal, prohlašujíc, že se počůrá. Šťastnější než jsem byl za dlouhou dobu, posadil jsem se na pohovku vedle ní, jen tak ji vdechoval, když jsme mluvili o ničem konkrétním. Vzadu v mé mysli jsem věděl, že musím být ten nejšťastnější chlap na světě, protože Annabelle Spencerová byla v mém náručí.

Když zvuk otevírajících se předních dveří prořízl šťastný oblak, na kterém se mi zdálo, že jsem plul, mé srdce začalo sprintovat. Reagoval jsem instinktivně, vyskočil jsem a vyrval svou zbraň z pouzdra u kotníku, míříc na dveře, připravený střílet, kdyby to byl Carter nebo někdo z jeho mužů.

Místo toho však Nate zalapal po dechu a zvedl ruce v nevinnosti. "Whoa do prdele! To jsem já. Zatraceně Ashtone, uklidni se!" zařval, vrtíc nevěřícně hlavou.

Rychle jsem ucuknul a okamžitě zacvaknul bezpečnostní pojistku na mé zbrani. "Do prdele, promiň. Nečekal jsem tě zpátky tak brzy," přiznal jsem rozpačitě.

"Brzy? Kámo, byl jsem pryč hodinu," zavrčel, mračíc se na mě, jako bych se zbláznil.

"Ach, neuvědomil jsem si to," přiznal jsem, projíždějíc si rukou skrz vlasy. Neuvědomil jsem si, že jsme se mazlili a mluvili tak dlouho. Oči mi zalétly k Anně; podle všeho seděla zmrzlá na místě, s vytřeštěnýma očima a pusou dokořán. Klekl jsem si vedle pohovky k ní a zavrtěl hlavou. "Omlouvám se kotě. Jsi v pořádku?"

Přikývla, konečně zavírajíc pusu. Postavila se, aniž by se na mě podívala. "Jdu si dát sprchu."

Když odcházela, pohled mi padl na její ruce, všímajíc si, že se ji třásly. Zamračil jsem se, nenáviděl jsem sám sebe, že jsem ji vyděsil. Následujíc ji do chodby, plácl jsem omluvně Natea po rameni. Moje ruce sevřely ty její, když došla ke koupelně. "Jsi opravdu v pořádku? Je mi to tak líto, že jsem tě vyděsil. Byl to šok, nečekal jsem nikoho, já prostě reagoval," vysvětlil jsem.

Přikývla. Její tváře byly bledé a její oči trochu duchem nepřítomné. "To je v pořádku."

Přejel jsem ji rukama nahoru po pažích, svírajíc její ramena. "Jestli je to v pořádku, tak proč se potom celá třeseš?"

Po tváři ji ztekla slza. "Já… já jsem si prostě myslela, když jsi takhle vyskočil, na sekundu jsem myslela, že tam byl a že se vrátil pro mě," zašeptala. Rty se ji třásly, když mluvila.

Zasténal jsem, dívajíc se na konec chodby a uviděl Natea jak nás zvědavě sleduje. Nemohl jsem mít tenhle rozhovor před ním. Sáhl jsem za ní, otevřel dveře od koupelny a zavedl ji dovnitř, zavírajíc dveře pevně za sebou. "Znovu ti neublíží, slibuji. Už se nemusíš bát. Nikdy mu nedovolím, abych ti ublížil," přísahal jsem, líbajíc ji na vrch hlavy, když jsem si ji přitáhl do objetí. Přikývla a přilnula těsně ke mně. "Je mi to tak líto, že jsem tě rozrušil, je to moje chyba."

Rychle zavrtěla hlavou. "Není to tvoje chyba, je to moje. Jsem takový hloupý idiot." Odtáhla se ode mě a drsným švihnutím si stírala prozrazující slzy.

"Ty nejsi idiot kotě. Jsi dokonalá." Nenáviděl jsem, když o sobě myslela tak špatně. Vypadalo to, jakoby všechno špatné okolo byla její chyba. Nebylo divu, že se s tím někdy nevyrovnávala moc dobře; nesla na ramenou příliš mnoho pocitu viny a provinění.

Popotáhla a podívala se na sprchu. Vzal jsem to jako náznak, že mám odejít a sklonil jsem hlavu, líbajíc ji na tvář předtím, než jsem vykročil ke dveřím. "Budu jen venku," zamumlal jsem.

"Počkej!" zvolala právě, když jsem v ruce sevřel kliku. "Nechci být sama. Zůstaneš se mnou?" žadonila. "Prosím? Jen si sedni na záchod nebo tak něco."

Chtěla, abych tu zůstal, zatímco bude ve sprše? "Ehm, jo, jasně, dobře," odpověděl jsem, přikyvujíc. Šel jsem a posadil se na záchod, sledujíc jak si čistí zuby předtím, než zapnula sprchu. Uvnitř jsem zasténal, protože jsem se chytal být s ní nahou v jedné místnosti. Když mé tričko, které měla na sobě, slétlo na podlahu, zavřel jsem oči, tak abych nemohl vidět.

"Opravdu budeš sedět na záchodě se zavřenýma očima?" zachichotala se slabě.

"Hmm, hmm," zamumlal jsem, nevěřil jsem, že můj hlas bude mluvit.

Zvuk vody se změnil, takže jsem věděl, že je pod sprchou. Položil jsem si hlavu do dlaní a zkoušel myslet na něco jiného, než na vodu hladící její bezchybné tělo. Bylo to jako mučení.

"Ashtone?"

"Jo?"

"Stále jsem v LA, víš to?" zachichotala se.

Mé tělo sebou trhlo. Znamená to, co si myslím?

"A?" pobídl jsem, nechtěl jsem si dělat zbytečné naděje.

"A dostaň svůj žhavý zadek do sprchy se mnou a přiměj mě myslet na něco pěkného, místo toho na co myslím právě teď."

Rychle jsem se postavil, takže jsem téměř klopýtnul, když mé ruce sjely k lemu mého trička. Nemusela mě žádat dvakrát. Jakmile jsem byl nahý, vstoupil jsem do sprchy a zasténal, kvůli tomu jak ohromně vypadala.

Slabě se zasmála. "To bylo rychlé," škádlila.

"No to je nabídka, která se neodmítá," odpověděl jsem, můj hlas byl nakřáplý a prosycený chtíčem. Sledoval jsem, jak ji voda stéká po těle, laská každý její kousek. Svůdně se na mě usmála a vstoupila dál pod sprchu, natahujíc jednu ruku ke mně. Uchopil jsem ji za třesoucí se ruku, slibujíc, že ji pomůžu zapomenout na to, co se stalo, i kdyby mě to mělo zabít.

Den utekl neuvěřitelně rychle. Zatímco si balila své oblečení, poflakoval jsem se s Nateem v obýváku. I když jsme hráli videohry, nemohl jsem dostat z hlavy malou žhavou scénu ve sprše, která se odehrála před hodinou. Pravděpodobně se nebudu znovu nikdy schopný sprchovat, aniž bych na to nemyslel. To byla další věc, pro kterou mě zničila.

Najednou Nate zasténal a podíval se na hodinky. "Musím jít do práce. Kde je ten sexy zadek tvoji přítelkyně? Chci se rozloučit."

"V ložnici, balí." Zvedl jsem se a on mě následoval do ložnice, kde stále shromažďovala oblečení. Všiml jsem si, že mi taky začala balit věci.

"Hej Anno, musím už jít do práce. Opravdu bylo skvělé tě poznat," řekl Nate, kráčejíc k ní s nataženýma rukama. Ztuhl jsem vědomím, že by nechtěla být blízko u něj.

Viděl jsem ji zadržet dech, když ho objímala. "Jo, já tebe taky Nate. Děkuji, že jsi mi dovolil zůstat ve tvém mládeneckém kvartýru."

Chlípně se zakřenil. "Ty víš, že můžeš přijít kdykoliv a zůstat jak dlouho chceš." Otočil se ke mně, plácajíc mě po ruce. "Vážně Taylore, přivez ji zpátky ke mně, je s ním hodně legrace." Mohl bych říct, způsobem jakým to říkal, to vypadalo, jakoby měl Annu upřímně rád.

"Přivezu," potvrdil jsem. Určitě na ni budu pracovat, snažíc se ji přesvědčit, abych se semnou vrátila zpátky, až bude další plánované volno ve škole. Doufejme, že s tím její otec bude souhlasit i na podruhé, když uvidí, že tenhle výlet byt tak úspěšný.

Objal mě a tvrdě mě udeřil do zad. "Zavolám ti, můžeme si domluvit, kdy si zahrajeme," zašvitořil nadšeně. Zakřenil jsem se a souhlasně přikývl, láskyplně myslíc na můj PS4, který na mě čeká v našem bytě.

"Jo rozhodně. Zavolej."

Anna se usmála a zamávala, když odcházel z pokoje, zavírajíc za sebou dveře. "Nate je skvělý chlap. Už chápu, proč ho máš rád."

"Jo, je super, všechny holky si to myslí," odpověděl jsem, křeníc se na ní.

"Hmm, to je ohromná sranda; pro mě prostě není," mrkla na mě a oba jsme se zasmáli a dobalili zbylé věci. Předtím, než jsme odešli z bytu, vyfotil jsem si několik fotek bytu. Už jsem měl určité fotky, které jsem tady chtěl. Bylo tam nejméně patnáct dobrých fotek mě a Anny a více než to jen jejích, vypadajíc jako bohyně.

Po cestě na letiště jsme se zastavili u Dennyho, abychom si vzali další chilli hotdog. To byla další věc, která mi bude z LA chybět. Předtím, než jsme nastoupili do letadla, zavolal jsem Deanovi, abych se ujistil, že ví kde a kdy se s námi má setkat až přiletíme. Když bylo vše zařízené, byli jsme uvedení dovnitř a usazení do první třídy. Jakmile jsme seděli v pohodlných křeslech, přisunula se blíže ke mně a ovinul jsem pevně ruku okolo ní. Během několika minut mi oči ztěžkly kvůli nedostatku spánku z minulé noci. Když jsem věděl, že s tím nedokážu déle bojovat, opřel jsem si hlavu o křeslo a prostě podřimoval.

"Ashtone, pomoz mi prosím" žadonila. Slyšel jsem ji brečet, její dýchání se někde ve tmě zadrhávalo, ale neviděl jsem ji. Otočil jsem se, běžíc směrem, kde jsem si myslel, že je, ale nenašel jsem ji. Dveře a chodby se táhly do dálky a její pláč jakoby se odrážel od zdí, takže jsem se nemohl zorientovat. To místo bylo jako bludiště. "Prosím, přichází. Prosím pomoz mi!" křičela.

Z toho zoufalství mi bylo špatně od žaludku, když jsem běhal a běhal, vrážejíc do dveřmi za dveřmi, snažíc se dostat k ní. "Nemůžu tě najít Anno! Kde jsi?" křičel jsem, točíc se v kruhu, zatímco jsem rukama pevně svíral vlasy, zasažený totální panikou.

"Prosím pomoz mi," její hlas je šeptání a to láme mé srdce, když jsem začal znovu bezcílně běhat.

Zlý smích se ozýval chodbou a mé vlasy vzadu na krku se postavily, když jsem uslyšel jeho hlas. "No ahoj Princezno, dlouho jsme se neviděli."

Vyskočil jsem, lapajíc po dechu, zatímco moje ruka vystřelila rovnou k mému kotníku, šmátrajíc, když jsem šahal po mé pistoli. Ale nebyla tam, mé pouzdro bylo prázdné. Musel jsem ji předat k odbavení, takže byla zamčená v malé bedně v kokpitu s pilotem, kvůli standartnímu postupu letecké dopravy. Na čele jsem měl krůpěje potu, když jsem se rychle rozhlédl, zjišťujíc, že jsem nebyl v nějakém potemnělém bludišti, snažíc se ji najít; ve skutečnosti jsem stále seděl v první třídě. Anna se na mě ustaraně dívala, skicák ji balancoval na kolenou.

"Ashtone, co se děje?"

"Nic kotě. Jen jsem měl špatný sen." Jakmile jsem to řekl, přál jsem si, abych to neudělal.

"Opravdu, o čem?" zeptala se, tulíc se ke mně. Její dotek způsobil, že moje panika mírně zeslábla.

Divoce jsem vymýšlel něco, co nemělo do činění s Carterem. "Automobilová nehoda."

Ucukla, krčíc nos. "Možná bych měla řídit, až přistaneme," odpověděla, zvedajíc škádlivě jedno obočí.

Zavrtěl jsem hlavou a zasmál se, cítíc, že se mé napjaté tělo uvolňovalo. "Ne. Ty jsi v mém snu řídila."

Hravě mě plácla po hrudníku. "Nejsem špatný řidič!"

"Jo jasně, nesvěřím ti naše děti, abys je vozila," vtipkoval jsem.

Hravě mě šťouchla do boku. "Nebudu mít tvoje děti, fešáku."

Ležérně jsem pokrčil rameny. "Doufám, že změníš názor. Stále mám čas, abych tě přiměl se do mě zamilovat. Předpovídám, že se během roku zasnoubíme," škádlil jsem, přitahujíc si její tělo blíže k mému, všímajíc si jak se na má slova napnula.

Na čele se ji vytvořila zamračená vráska, když přimhouřila oči. "Stále jsi přesvědčený, že se do tebe zamilují?" odpověděla sarkasticky.

"Doufám v to." Usmál jsem se a nemohl jsem si pomoct, ale musel jsem se smát; kdyby věděla, že to myslím vážně, zatraceně by vyšilovala! S vědomím, že musím změnit téma, než zjistí, že můj laškovný vtip ve skutečnosti vtip nebyl, jsem kývnul směrem k jejímu skicáku. "Co kreslíš?"

Usmála se a otočila to, tak abych to mohl vidět. Na stránce byl dokonale nakreslený portrét Natea a mě, jak sedíme na pohovce v mém bytě.

"To je úžasné." Žasl jsem, co dokáže udělat s kouskem papíru a tužkou.

"Díky," šťouchla mě ramenem do mého. "Takže, co ta dívčí noc…" odmlčela se, dívajíc se na mě v naději.

Potlačil jsem zasténání a přinutil se usmát. Nakonec jsem musel souhlasit, takže už se z toho nevykroutím. "Jo, kdykoliv budeš chtít."

Zářivě se na mě usmála a její tváře vypadaly, jakoby se rozsvítily. "Promluvím si s nimi o tom zítra, možná bychom to mohli naplánovat na páteční noc?" navrhla, sledujíc mou tvář.

Přikývl jsem a odvrátil se, tak aby neviděla paniku, která ve mně začala hořet při pomyšlení, že ji nechám samotnou. Prakticky vzato, neměl jsem dovoleno nechat ji samotnou, když tam byl někdo s ní, ale budu hned vedle. Možná bych mohl na ně udělat nějaké vyšetřování v pozadí předtím, než dorazí, prostě se ujistit, že jsem se vším obeznámen. Dnes je teprve neděle, takže mám několik dní na to, abych rozběhl nějaké to pátrání, než bude pátek. Ačkoliv rozhodně to zachovám v tajnosti, pravděpodobně by mě zabila, kdyby věděla, že si prověřují její kamarádky.