Nero - 32. kapitola

Překlad: Simča

Nechtěl jsem tě vyděsit

Chloe seděla pod krásným bílým altánem, který stál uprostřed toho, co bylo možná zahrada s bílými světly svítících kolem. Myslela si, že zahrada byla hezčí než vnitřek.

Lehce sněžilo, oprašujíc zahradu. Nikdy neviděla nic bělejšího.

Zahrada byla obrovská na Kansas City. Mohla si jen představit, jak zahrada vypadala na jaře. Jen si přála, aby ji mohla vidět.

Altán měl lavičky z železa, dvě židle a stolek, vše blízko u sebe. Naštěstí nebyl nahromaděn sníh díky střeše. Rozhodla si sednout na lavičku, protože byla ve středu, s výhledem na celý dvůr.

Cítila tady na zahradě náhlý klid. Žila bych tady, kdybych mohla.

Technicky, Chloe chtěla žít kdekoli kromě toho, kde žila teď. To byl důvod, proč se prakticky přihlásila na všechny vysoké školy v zemi. Měla jen pár měsíců a pak uteče tak daleko, jak se jen bude moci dostat.

Byla šťastná, že se rozhodla sem vyplížit, dělajíc to, co vždy dělala. Chloe se vždycky vyplížila pryč, když měla jít na slavnost s otcem, nebo pokud důležití lidé přišli k nim. Chloe tam vždycky byla na pohled.  Pro obraz perfektní rodiny. Město vědělo málo, kolik z podvodu to bylo.

Chloe přestěhovala oči do domu, zadívala se do něj, viděla je všechny sedět kolem stolu, smáli se a jedli pizzu. Já nepatřím nikam.

Měla problémy zapadat. Pokaždé, když se setkala s novou osobou, cítila, jako by jen zírali na její jizvy. Ztratila veškerou svou sebedůvěru, když dostala značky. Před nimi, chodila často ven a byla volná. A teď, stěží s někým mohla mluvit, jen minimálně reagovala.

Jediný člověk, s kterým můžu být sama sebou, je Elle.

Být kolem Elle, se cítila v bezpečí a stará Chloe mohla vyjít. Avšak poté, co někdo jiný přišel kolem nich, přikrčila se. V poslední době však její hlava vykukovala, když byla s Nerem, Amem, Vincentem, Leem a právě teď s Marii. Neměla ani tušení, proč tomu tak bylo, protože upřímně řečeno, bála se lidí a měla dobrý důvod, proč.

Chloe se na ně nadále dívala. Nemyslím si, že si všimli, že jsem pryč. Její srdce bylo prázdné příliš dlouho, chtěla najít bezpečné místo, by mohla patřit.

"Hej, zlatíčko," za ní zazněl hluboký hlas.

Chloe za zvuku skočila. O chvíli později se člověk objevil na druhé straně zábradlí. Byl děsivě krásný a vyděsil jí, bez ohledu na to, jak je krásný byl. Nemyslela si, že muž, který tak dobře vypadal, mohl vůbec existovat, ani muž, který by byl tak chladný.

Chloe nepohnula ani svalem, byla úplně zmrzlá na místě.

On pokračoval v chůzi směrem ke vchodu do altánu a šel ke schodům. "Nechtěl jsem tě vyděsit."

Neměla ponětí, jak ho nemohla slyšet. Neměla ani tušení, odkud se vzal.

Dívala se, jak se opřel o sloup, blokujíc jí východ. Každému vlasu na jejím těle se podařilo postavit, při pohledu do jeho očí. Chloe vrhla svůj pohled dolů do klína a začala si hrát s rukama.

"Já jsem Nerův bratr, Lucca. Potřásl bych si s tebou, ale tak jako tak, by sis semnou nepotřásla. "

Chloe se rychle na něj ohlédla, než se zase podívala dolů. Jak to může vědět?

Lucca, jí četl z očí. "Zaslechl jsem, že jsi zřejmě germaphobik."

Chloe se znovu na něj ohlédla. Zřejmě? Opravdu jí teď začínal děsit.

Chloe se pokoušela rozhodnout, zda by se měla poctivě bát a pokusit se utéct. Ano, měla bych. Nicméně, Lucca blokoval jediný východ, a ona rozhodně nechtěla jít k němu nijak blízko.

Chloe ho viděla se pohnout; v důsledku toho se bohužel musela znovu se na něj podívat. Zadržela dech, když si dal ruku do kapsy, něco vytáhnul. Jak balíček cigaret vyšel, nadechla se. Pokračovala sledovat ho vytáhnout cigaretu a pak jí držel mezi rty, když dal balíček zpátky do kapsy. Natáhnul se do své druhé kapsy, vytáhl zapalovač. Chloe si myslela, že bude mít infarkt, kdyby šel znovu do kapsy.

Lucca převrátil jeho zapalovač a zapálil konec, což vypálilo jasnou červenou barvu, když se nadechl.

"Nevadí ti, že ne?"

Chloe pomalu zavrtěla hlavou. Přála si, aby mohla odtrhnout od něj oči, ale bála se. Mohla by říct, že byl bezesporu Nerův bratr; z obou prosakovalo sebevědomí a sex. Taky vypadali velmi podobně.

Lucca, měl stejnou barvu pleti, ale nedokázala říct, jestli jeho vlasy byly černé nebo hnědé. Stejné to bylo s očima; nedokázala říct, jestli byly modré nebo zelené. Přísahala by, že byly jednou barvou před tím, než je světlo zvedlo zase na jinou, znovu a znovu měníc názor. Nicméně, Lucca byl miliarda krát děsivější a milionkrát hezčí než Nero. Usoudila, že to souviselo s věkovým rozdílem, ale jednou věcí, kterou se velmi lišili, bylo, jak se oblékali. Nero nosil jen košile s límečkem a kalhoty, na což Lucca měl na sobě černou mikinu a tmavé volné džíny.

Nebyla zvyklá vídat tak dlouhé vlasy, jako jeho. Vlnily se dozadu, ale přesto se dotýkaly zátylku. Jasně mu bylo jedno, jestli nebyl upraven a elegantní, stejně jako jeho neoholené strniště. Všichni kolem ní, byli vždycky bez poskvrnky, takže jeho bad-boy vzhledu byl spíš jako "nenaštvi mě nebo vyvraždím celý tvůj rodokmen." Nemyslím si, že je důležité, co má na sobě; bez ohledu na to, bude tak pořád vypadat.

"Není ti tady trochu zima, miláčku?" Jeho hlas také prosakoval stejnou důvěrou, jako Nerův. Cítila, jak nepříjemné jí bylo, když jí tak říkal. Když mu řeknu své jméno, přestane.

"J-jmenuji se Chloe."

Pozorovala, že se usmívá, když udělal obláček, držíc cigaretu mezi palcem a ukazováčkem. Vydechl. "Starosty dcera, ne?"

Chloe jemně přikývla. Věděla, že prakticky každý věděl, že byla starosty jediné dítě. Je to tak?

"Byla jsi před pár lety v autonehodě. Vzpomínám si, že jsem o tom četl v novinách. Tak říkáš všem, že jsi přišla ke svým jizvám? "Lucca poklepal popel do sněhu bez uhnutí oči od ní.

Chloe polkla a podívala se dolů na své ruce. "Tak j-jsem k nim přišla."

"Ne, to ne. Poznám řez nožem, když ho vidím. "

Chloe se znovu na něj zahleděla. Jak to mohl vědět?  "J-Já-nevím, o čem to m-mluvíš."

Lucca vyhodil cigaretu do zahrady. "Jo, víš."

Mráz jí přejel při jeho slovech po zádech, který jí přiměl, aby vstala, nebyla už schopna zůstat kolem něj a nelíbilo se jí, kam to směřovalo.

Šla krok kupředu, doufala, že by se pohnul. Jeho svalnaté tělo blokovalo celý vchod. Nechtěla vědět, kolik hodin strávil v posilovně; mohla vidět jeho svaly přes jeho tlustou, tmavou mikinu. Když se pořád nepohnul, postupně se posunula blíž. Prosím, uhni.

Chloe byla od něj už jen pár kroků, odmítajíc jít dál. "M-můžeš mě nechat projít?" Její nohy se začaly třást, když ponořil ruku do kapsy. Její podpatky byly těžké, nemožné se pohnout.

Lucca vytáhl další cigaretu a otevřel zapalovač. Pomalu zapálil konec, neodtrhujíc od ní oči. Vyfoukl kouř, tak, že se její tělo otřáslo. Místo toho, aby si zapalovač dal zpátky do kapsy, jím znovu švihnul a ze stříbra vyletěl plamen. Lucca udělal jeden ze svých triků, houpal si zapalovačem mezi prsty.

"Nechám, ale až mi řekneš, kolik ti je."

Počkej, co?

Chloe zůstala v transu, dívala se na plamen procházející mezi prsty. Nevěděla, jak se mu povedlo, že to hořelo samo.

Chloe bezmyšlenkovitě odpověděla a zeptala se ho na vlastní otázku, uchvácena záři. "Sedmnáct. Tobě? "

Lucca se náhle otočil a uzavřel zapalovač. "Dvacet šest."

Něco jí řeklo, že nebyl moc nadšený z její odpovědi podle výrazu ve tváři.

Dvacet šest. Neměla ponětí, proč se ho zeptala, jak byl starý.

Poté, co se podívala, jak se mírně posunul, aby ji nechal projít, si opravdu přála, aby jí dal více prostoru.

Chloe pomalu přistoupila a otočila její tělo na stranu, oči plné strachu, že by se pohnul, kdyby prošla. Zadržela dech, když se opatrně začala pohybovat k němu. Její tvář dosahovala do středu jeho hrudi, a to i v podpatkách a jeho ramena byla u její hlavy.

Když jí nechal úspěšně projít, nějak s jen pouhými centimetry od sebe, Chloe vykročila tak rychle, jak to jen šlo, snažila se běžet zpátky do domu.

Luccuv hlas se k ní nesl přes dvůr. "Nemůžeš od pravdy utíkat navždy, miláčku." "

Chloe zvedala nohy rychleji.

Ano, můžu. Dělám to už léta.