LV - 11. kapitola

Překlad: Romana
Kor.: Marty

Sleduji Isis odejít předními dveřmi. Její úzká ramena jsou shrbená. Popotahuje pryč zbytky slz, pěsti sevřené u jejích boků.

Vloupala se do mého domu. Posunula sama sebe blíž k Sophii, aby mi ublížila. Ona je nepříjemnost. Neměl bych cítit nic k nepříjemnosti jako je ona. Zvláště ne jemný plamen sympatie, který odkapává vzadu v mé mysli. Nutkání, že se mílím, že nejsem ta spodina, co jí ublížila. Nutkání urvat tomu bastardovi koule a nacpat mu je do jeho krku dokud se nezadusí.

Nutkání ji ochránit.

Ušklíbnu se a otočím se pryč od okna. Avery sedí v Isisiném autě. To je typické pro Avery donutit ostatní, aby udělali špinavou práci za ni, ale Isis stejně s tím souhlasila. Je napůl vinná.

Avery si nezaslouží žádnou část Sophii. Ona si dokonce nezaslouží číst slova, které Sophia píše.

Povzdechnu si a běžím rukama skrz mé vlasy. Smrdím jako psí hovno, které někdo- pravděpodobně Isis- hodila na auto. Byl jsem v myčce, ale bylo to tvrdohlavé. Přesně jak Isis. Ta holka je záhada. Většina lidi je pro mě jako otevřená kniha, ve kterých můžu číst během pár minut. Zbloudilé zvířecí chlupy na jejich bundách- milovník zvířat. Soucitný. Žluté zuby- kafé, cigarety nebo špatná hygiena- všechny známky závislosti, aby se sami potrestali. Každý je jednoduchý. Nikdo se neobtěžuje schovávat sám sebe dobře. Nastříkají se parfémem a nalíčí se, obléknou značkové oblečení, ale je to povrchní štít, který mohu číst. Trvá mi to minuty, abych věděl, kdo jsou, pokud jsou zvláště obtížní, pár minut. Lidé v Northplains v Ohiu nejsou přesně komplikovaní a obojaký. Mají sklon k obchoďákům a soudkům, drbům a fotbalu.

Ale potom přišla ona. Nová holka- kompletní záhada. Většina nových lidí se usadí rychle, ale ne ona. Ona vystupuje s žádnýma kamarádama kromě dychtivé Kayli. Nepřipojila se k žádné partě, vyhrožovala každému se stejným prudkým, veselím a vlastním efektem humoru. Nebojí se být sama.

Nikdy nepřestala být ostražitá - její úsměvy a její vtípky. Je to jen projev, tlustý, tvrdý štít zapomínaní po letech bolesti. Teď to vím. Ale pořád se pod tím nezakoktá. Držela to, i když jsem ji políbil, i když obrázek jejího starého já obíhal a šepot o ní se změnil na zlomyslný. Byla silná. Vzala ty nápory a udeřila zpět na mě s více vroucností než kdykoliv.

Jediná výjimka byla na té party. Možná to byl ten alkohol, možná to byl jen noční vzduch. Možná prostě cítila, že je to správná chvilka. Ale to bylo poprvé a jediné kdy spustila svůj štít dolů. Ukázala mi letmý pohled jaká opravdu je, drzý ďábel-se- možná-stará nová holka se slabostí pro praktickou nezbednost má srdce drásající starostlivým centrem stále nedotčená světem a jeho krutostí. S tak silným štítem jsem očekával, že bude prázdný uvnitř, zatvrzelá skrz na skrz. Ale když mi poděkovala za to, že jsem ji políbil, skoro jsem se bál podívat jako když můj pohled by byl moc na jemné plátky dívky, která vykukovala ven. Holky, která nic neočekávala. Holky kompletně jiné od zdánlivě sebejisté, která kráčí chodbou. Holky, která si o sobě myslí tak málo, že ona opravdu, upřímně, čistě věřila, že si nezaslouží být dokonce políbena. Nebyla to pro ni ani možnost.

Will Cavanaugh ji zničil.

Byla pravděpodobně věřící, naivní holka před ním jako sedmikráska. A potom přišel on a utrhl její okvětní plátky jeden po druhém, nutící jí obklopit se osteny, aby přežila.

Ale vynechal jeden plátek. A ona si ho hlídá s tygří zuřivostí.

Ukradl jsem letmý pohled na něco, na čem pracuje tak tvrdě, že předstírá, že to neexistuje.

A v mém vzteku na ní dedukce s mým životem. Ohrozil jsem ten plátek.

Část mě se cítila vinná. Část mě se cítila hrdá. Ochránil jsem Sophii, která nemá nikoho jiného na světě jen mě. Jsem její jediná ochrana proti stejnému zlu, které straší Isis, tak hluboce. Sophia se přibližuje k tomu, aby se stala jako Isis- naštvaná, zatrpkla a smutná- z toho mě mrazí. Isis je to co se Sophie mohla stát, pokud bych se tak nezachoval té parné srpnové noci.

Isis mě ospravedlňuje.

Isis ospravedlňuje to, co jsem udělal- ona je ztělesnění bolesti, která obrací holky v týrané věci. Vidět jí každý den je důkaz, že jsem udělal tu správnou věc. Ztišuje to ty pochybné hlasy v mé hlavě, i když jen na pár vteřin. Wrenův vyhýbavý pohled a Aveřin bojácný nepíchá, tak moc když je Isis poblíž. Vím, že jsem udělal správnou věc a to přesvědčení je silnější, když jsem poblíž ní.

Zajímá mě, jak by se Isis změnila, kdybych tam byl, jako jsem byl pro Sophii. Pokud bych já nebo někdo jiný udělal pro Isis to, co já jsem udělal pro Sophii, jaká by byla Isis teď? Usmívala by se více? Ne, ten nepřirozený kočičí úsměv, který dělá, když je prohnaná nebo se cítí uspokojená, ale opravdový, šťastný úsměv. Byla by jen stejně šílená samozřejmě, ale dělala by ty její praktické vtípky a žerty z radosti ne, protože utíká před svými démony. Ne, protože jsou jediné věci, které ji rozptýlí od její bolesti.

"Jacku?" Mámin hlas zavane skrz dveře. "Můžu vstoupit?"

"Jo."

Otevře je opatrně a vstoupí dovnitř se stejně opatrnýma pohybama. Modrá barva je máznutá na její tváři, její vlasy v nepořádném drdolu.

"Myslím-" zhluboka se nadechne. Nikdy nebyla dobrá v disciplíně. Vždycky jsem měl na to dědu. Ale když je o něčem pobouřená, nikdy neustoupí a řekne to. V tomhle ohledu je jako Isis.

"Myslím, že byla velice sladká dívka. Opravdu se mi líbila. To co jsi řekl, nebylo fér. A bylo to kruté.

"Já vím."

"Tak proč jsi to řekl?"

"Protože jsem zpanikařil. Ona a Já- mami ona a já máme tuhle věc-"

"Nechodíte ven, že?"

"Ne Ježíši ne. Mám Sophii."

"Já vím, ale ona opravdu-" přestane, oči pohybující kolem pokoje. "Mám ráda Sophii, opravdu. A vím, že tě miluje. Ale nemyslím si, že tě miluje stejně jak ty-"

"Omluvím se Isis."

Máma upustí proud myšlenek, o kterých nesnáším mluvit, a usměje se.

"Děkuji, zlatíčko." Přijde ke mně a poplácá mě po rameni. "Nenáviděla bych, kdybych viděla, že si ztratil potenciálního kamaráda. Máš jich jen pár."

"To proto, že žádný z nich nebyl zajímavý," říkám a civím z okna naposled tam, kde Isisino auto bylo. "Až do teď."

***

3 roky

17 týdnu

5 dní

Spala jsem celý den.

A když se vzbudím, jsem nový člověk.

Jsem prázdná. Vybrečela jsem všechno, co jsem měla v sobě. Jsem prázdná schránka, která čeká, až se naplní něčím novým.

Nebo jsem jen totální herečka.

Nejsem prázdná. Jsem pořád člověk. Brečela jsem kvůli špatným věcem, které se mi staly, ale pravděpodobně jsem neměla. Ve srovnání s máminými krizemi byly moje malé. Ve srovnání s ostatními holkami po celém světě, moje jsou bezvýznamné. Nebylo to špatné. Ne, ve srovnání s každým jiným.

Bylo to jen pár vteřin.

Nebyly to roky, nebyli to měsíce jako u mámy. Nebyl to člen rodiny. Nebyl to nikdo, koho bych ještě viděla. Dokonce to ani nebolelo. Nebyla tam žádná krev.

Nebylo to špatné.

Ne, jako u ostatních.

Takže bych měla přestat brečet.

Pomalu se obléknu, opatrně. Je to nobl místo, ale ne zas až tak nobl, takže vyberu košili a rifle. Moje ruce se vznáší přímo nad krabicí od Chanel s krásnou růžovou blůzou. Tou krásnou růžovou blůzou, která mi nesluší. Pořád bych ji mohla nosit. Mohla bych ji nosit s bundou, takže by ji nikdo neviděl. Máma by ji neviděla. Někdo by neviděl, jak blbě v ní vypadám, ale mohla by se využit alespoň. Je to drahá blůza. Nechci, aby byla na škodu.

Vím, že mi tahle krásná blůza nesedí. Ale pro jednou, na jednu noc chci být pěkná. Ne žhavá, ne úžasná, ne hlasitá, vlezlá nebo otravná. Prostě……pěkná. Pěkná a sladká a milá jako Kayla. Jako plno jiných holek kdo je lepší v tom být holka.

Natáhnu ji na mě šifon jako jemné květy proti mojí kůži. Oblíknu si bundu, zkontroluji make-up v zrcadle. Vypadám bledě a vyčerpaně. Trochu lesku na rty a tužky na oči to nemůže schovat. Nemůžu dokonce vidět mé oči v odraze. Všechno je tak čerstvé, otevřené a krvácející.

Ale Kayla čeká na rande, na které chtěla jít celý její život. Máma čeká, až se na ní usměju a řeknu ji, že je vše v pořádku. Musím být v pohodě. Musím být ta jediná osoba, na kterou se může spolehnout, osoba, která je pořád v pohodě- obrovsky houževnatá, stála jako skála v matoucím oceánu jejího zotavení.

Máma vzhlédne od novin. "Jdeš ven?"

"Jo s pár přáteli do obchoďáku." Jsem si jistá, že by to bylo fantastický, kdybych ji řekla, že platím doprovodu, aby vzal mou kamarádku na rande a následně jdu čmuchat, abych se ujistila, že za to moje peníze stály.

"Bav se! Jeď opatrně."

"V ledničce jsou zbytky. Pokud mě budeš potřebovat, mám svůj mobil zapnutý-"

Odmávne to. "Jen běž!"

"Jsi si jistá? Jako, opravdu jistá, že budeš v pořádku?"

"Budu v pohodě! Ty tady nejsi matka, dobře? Takže prosím jdi se bavit."

"Miluji tě."

"Já tebe víc."

Skoro to vyjde ven. Právě tady s jejím obličejem zářícím a úsměvem. Skoro ji řeknu, co se stalo. Ale okamžitě se zastavím. Pokud by to věděla, byla by zklamaná. Byla by devastovaná, že se to stalo mně. Rozmazlovala by mě a zkoušela by být silná pro mě. Ale to není to, co právě teď potřebuje. Může být sotva v pohodě. Je zlomená. Snaha mě opravit by byla hloupá, když ona není taky opravená. Je lepší, když to neví.

Dělala jsem to takhle dlouho.

Můžu to dělat ještě déle.

Protože jsem silná. Protože jsem Isis Blake a ona možná není hezká nebo sladká nebo nemá dobrá mravy ale je velmi velmi silná.

***

Slunce je sotva za horizontem a schyluje se k večeru, když zaparkuji u Red Ferm. Nejasná modrá obloha je rámovaná červánky. Vypadá to, jak aby někdo vzal benzín a polil tím celou oblohu a zapálil. Ale v dobrém slova smyslu. The Red Fern je čistá a tichá s naleštěnými stolami a pohodlnými židlemi. Jsou tu všude palmy a tropické rostliny. Hosteska se po mě blýskne úsměvem. Natáhnu krk a podívám se přes ni na stoly. Tamhle je, je na telefonu. Ukážu a ona mě odmávne. Sednu si naproti Jackovi, který je v tmavé košili a riflích. Jeho vlasy učesané a lehce nagelované. Vypadá znuděně, shrbený na své židli a sledující vše kolem. Díky němu to vypadá jako kdyby se tu měli fotit fotky pro Pradu nebo něco. Když ho vidím je mi nevolno- jak mě včera rozpáral je stále v mé hlavě. Ale tohle je pro Kaylu. Je to vše o čem snila. Pro ni je to lepší než omluva takže technicky to je taky to o co jsem v téhle válce bojovala.

Je to tedy konec? Je konec téhle naší války?

Vyhrál?

"Tady," podám mu obálku s penězi, "dvě stě, jak jsme se domluvili."

Vzhlédne. Jeho ledové oči neprozrazují vůbec, co si myslí nebo cítí. Nemůžu říct, jestli vůbec lituje toho, co mi včera řekl. Je vzteklý kus ledu. Natáhne se a přepočítá peníze. Spokojený je dá do kapsy.

"Pokud mě políbí, je to extra dvacet pět. Pokud se pokusí se mnou vyspat, odcházím."

"Mluvíme tady vůbec o té samé Kayle? Kayla je časovaná a panenská jako peklo. Ona se ani nepodívá na tvůj rozkrok, natož jít blízko k němu. Což podle mého názoru je sprostě dobrý pojmenování, když uvážíme, že jediné věci, které vychází z té anatomické oblasti, jsou víc než nechutné příšery."

"Vypadáš líp."

Posmívám se "Nevím, jak vypadá lepší vzhled."

"Jsi veselá dost, aby si vtipkovala. Ale pak znovu vtípky jsou jako brnění pro tebe, že? Snadné se za nimi schovat. Snadné rozptýlit lidi tak, že nevidí, jak se doopravdy cítíš."

"Budu sedět tamhle-" Ignoruji ho a ukážu na vzdálený stůl, napůl skrytý. "A budu sledovat každý tvůj pohyb, abych se ujistila, že vše probíhá v pořádku."

"Technicky pracuji," říká. "Tvoje ostražitost je nadbytečná. Jsem velmi vážný v práci a hraju skvěle."

"Oh, jsem si jistá, že jsi."

Vstanu a jdu ke stolu a objednám si Sprite. Kayla přijede o deset minut později a cítím moji bradu klesnout. Její tmavé vlasy jsou učesané do dokonalosti, zářící na světle a stočena přes jedno rameno. Má na sobě jasně zelené šaty bez ramínek, které jsou k jejím bronzovým ramenům a její černé podpatky zvýrazňují její dlouhé nohy. Oči má jasné a má krásné kouřové stíny její rty růžové. Zahlédne Jacka a začervená se, ramena zbarvená růžově jak se tam podívá. Je perfektní panenka neuvěřitelná umělecká práce, ten druh holky básnicí píšou v knihách. Dokonce Jack- Jack král kamenného výrazu a ledového srdce- vypadá uchvácený.

Není divu, že se Wrenovi líbí! Podívej se na ni! Je perfektní bohyně! Ale Wren je hodný kluk, takže jsem si jistá, že to pro něho nejsou jen kozy a zadek. On vidí jak je chytrá. Um. Chytrá na věci mimo školu! Jako rtěnka! Viděla jsem ji poznat rtěnku jen podle vůně! A může se dotknout svého loktu s jazykem, a dělá neuvěřitelné brownie, ale upřímně jediná věc, kterou musíš vědět je, jak udělat když vypadáš jako chcánky a kysličník uhelnatý-

"Madam," Cítím lehké poklepání na mé rameno. Servírka se na mě usměje. "Vy vyrušujete ostatní zákazníky."

Starý pár a rodina na mě zírají. Kayla a Jack jsou na druhé straně a nedívají se, takže jsem v pohodě a rychle zašeptám.

"Wow, omlouvám, zase jsem myslela nahlas, dělám to často, mohu dostat nudle? Tady tyhle?" Ukážu na menu. "Díky, wow. Sorry. Ale to bylo pravděpodobně dokonalé, takže není mi to opravdu líto, ale stejně omlouvám se."

Servírka odcupitá pryč, a já střelím pohledem k starému páru, kteří stále zírají.

"Nemáte nic lepšího na prací?" zasyčím. "Jako golf, jezení sušených švestek nebo umírání?"

Stará dáma vypadá šokovaně.

"Okay, pardon ne umírání. Ale vážně, sušené švestky jsou dobré pro vás."

Dívám se na Kaylu skrz listy. Vidím stranu jejího obličeje a je prakticky svítící. Objednali si, a zatímco čekají, míchají s jejich drinky a Jack se ptá na otázky. Kayla nadšeně mluví, používajíc její ruce, a Jack to sleduje s intenzivní soustředěností na rozdíl od jeho obvyklé nudy. Usměje se jemně, a když řekne něco legračního a když ztichne nebo mluví pomalu jeho výraz je milý a starostlivý. Někdy poznamená šibalsky a Kalya se směje. Je to jako totální rozdíl, jako by někdo převzal kontrolu nad jeho dobře-vypadajícím tělem. Je celá práce a práce znamená dělat ženy šťastné. Je rozhodně toho schopný tak dlouho, jak jsou v tom peníze.

Zajímá mě, jestli to Sophia ví? Její dopis říkal, že ví, že pracuje, ale řekl ji, že dělá doprovod? Očividně dává vydělané peníze na Sophiné účty za nemocnici což mě nutí přemýšlet, že její rodiče nejsou v obraze vůbec a vím s určitostí, že vládní podpora pro nemocné nezletilé je malá. Pokud Sophia věděla, odkud se ty peníze berou, jsem si jistá, že by ho přiměla přestat. Ale on si nemůže dovolit přestat, že? Její nemoc je vážná a podle Avery se jen zhoršuje. Jack chce co nejlepší péči o ni. On ji opravdu má rád. Miluje ji.

Donesou jim jídlo a oni jí a mluví. Moje jídlo přijde krátce po jejich a já si dám nudle do pusy, zatímco je sleduji. Kayla je šťastnější, než jsem ji kdy viděla. Jack je trpělivý, směšný, jemný a vše co Kayla chce, aby byl. Je to jen zrcadlo. Není to jeho pravé já, ale ona je tak do něho zamilovaná, že to nemůže vidět.

Je to smutné.

Možná proto Jackovi oči vypadají trochu smutné.

Nebo možná přemýšlí o Sophii, jak moc si přeje, aby to byla Sophia místo Kayli.

Po večeři si objednají dezert, Jack vstane a jde na záchod a střílí po mě významné pohledy. Chce, abych ho následovala. Počkám pár minut a pak vstanu, vklouznu za sklo tak, aby mě Kayla neviděla. Otevřu dveře do pánské toalety a modlím se, aby mě nikdo neviděl. Jack je opřený o umyvadlo, ruce složená přes hrudník a všechna ta jemnost co měl s Kaylo je pryč. Je to zase chladný Jackass.

"Takže?" zeptá se.

"Je to dobré," přikývnu. "Vedeš si dobře. JE to trochu znepokojivé jak dobře si vlastně vedeš."

"Řekl jsem ti, aby si o mě nepochybovala."

"Nikdy. Jen vím, že nerespektuješ lidi."

"Respektuji. Pokud mi platí."

Směji se. "Ježíši, ty si teda něco."

"A ty ne? Nikdy jsem nepotkal víc tvrdohlavou, vyčerpanou, cynickou holku za celý můj život."

"To je pravdu. Jsem velmi speciální."

Posmívá se, ale něco v jeho očích to zmírňuje. Pro kratičký moment je jemný, trpělivý Jack jak říká:

"To jsi."

A pak se nakloní, máta a holící krém a kokosové mléko z čehokoliv co jedl a přejede jeho palcem přes mé rty. Podívá se do mých očí a zmrzne jako by si uvědomil, co dělá. Odtáhne se pryč.

" Co to-" zamumlá, a dívá se na své ruce jako by mu nepatřily. "Zapomeň, co jsem právě udělal. Prostě- prostě zapomeň. Měla jsi něco na tvém rtu."

Sleduji to v zázračném hororu jak Jack Hunter ledový princ East Summit High se začervená.

" Čer… červenáš se?" zašeptám.

"Ne! Necítíš tu teplotu? Je tu směšně horko," řekne. "Odcházím a dokončím mou práci. Zůstaň a sleduj, pokud chceš, je mi to jedno."

On je naštvaný. A není to chladný vztek- je horký, bezprostřední a vře přes jeho ledové oči a perfektní rty. Prudce otevře dveře a kráčí zpět ke stolu. Počkám pár minut, pak jdu ke svému. Znovu se usmívá ale jeho obličej pořád trochu červený a jeho smích je hlasitější, než byl. Kayle to nevadí. Jí mandlovou zmrzlinu s nějakými sušenkami. Kayla se snaží ho krmit, ale on odmítá a střelí pomě pohled, který říká 'pokud mě přinutí to sníst z jejího prstu, bude tě to stát víc'. Potřesu hlavou a on ji znovu slušně odmítne.

Bezpečně od jeho malého vzteku, který měl v koupelně. (Jack Hunter! Vztek! Ty slova jsou přesný opak!) Všechno šlo hladce. Kayla nebrečela nebo neutekla. A jak Jack zaplatí účet a nabízí Kayle jeho ruku, ona jí dá do jeho a já mám pocit, že to byla nejlepší noc jejího života. Zaplatím můj účet a čekám, sleduji je skrz okno. Stojí na chodníku ponoření v zlaté září nad nimi. Kayla se naklání v jeho rukách, podívá se na něho a na něco se ho ptá. On ztuhne, zastaví a pak se nakloní a políbí ji. Je to pomalé a jemné a ona do něho taje. Vypadají perfektně- dva nádherní lidé na rande, nádherně se líbající. Obvykle lidé vypadají jako prasata namačkané na sobě, poslintaní a celí jazyk, ale Jack a Kayla jsou pěkní pro to. Vypadá to jako film. Vypadá to, jako že odejdou do západu slunce, aby žili šťastně až navěky.

A já se cítím…… žárlivě?

Dám si ubrousek kolem mého krku a pokusně zatáhnu. Byla by to skvělá oprátka. Žárlit na lásku? Odkdy se to stalo? Kdy jsem se o to vůbec starala? Nikdy. Je to falešný slib, bláznovo zlato něco co se nestává lidem, jako jsem já. Ale tady jsem, žárlivá. Ne, na Jacka ne. Na Kaylu. Jsem žárlivá na tu sladkou lásku, která září v jejích očích. Ona pořád může cítit lásku. Ona pořád myslí, že je to úžasná, čistá věc. Dokonce, i když je to naivní, je to pořad lepší se na to dívat takhle než jedovatě.

Ne, není mi už čtrnáct. Nemůžu se vrátit k vizi čisté lásky. Je pryč. Navždy.

Žárlím na Kaylu a jak nebyla nikdy zraněná.

Samozřejmě Jackass ji urazil párkrát s jeho extrémní řeknu-to-jak-je-to racionalita. Možná jí Avery řekla, že má nemocnou přítelkyni v nemocnici a to ji zranilo. Ale ona nebyla roztrhaná na kousky. Nikdo se jí nesmál, tahal a strkal.

Je pořád čistá.

Nechám ubrousek spadnout a dám ruku přes mou pusu, abych zastavila náhlému pocitu na zvracení. Bolí to. Rána je otevřena a bolí to znovu a já se musím dostat domů. Musím najít temnou místnost a stočit se do klubíčka a snažit se zapomenout. Vyběhnu ze dveří, zvonek zvoní za mnou. Pouze to slyším slabě. Všechno je v mlze a nemůžu dýchat. Snažím se vdechnout, ale oheň začne hořet v mých plicích skrz celé mé tělo. Třesu se. Možná umírám. Je to na nic umřít bezdůvodně. Umřít kvůli něčemu tak hloupému a idiotickému jako je láska. Tady Leží Blbá Malá Holka, Která Kolapsovala Do Obyčejné Paniky A Žalostných Vzlyků Nad Myšlenkou Lásky. PS. Amor Vyhrál Tohle Kolo. To by byl můj hrobní kámen a holubi by na něj srali a puberťáci by na něm měli sex, a když ty slova obeplují od globálního varovaní, popluje to a moje ubohé kosti vypluji napovrch a budu jako duch a budu naříkat do mileneckých uší-

"-Jsi," hlas přesekne mé myšlenky. "Jsi v pohodě?"

Vzhlédnu. Zamlžený Jack se nade mnou vznáší.

A já se elegantně vyzvracím na jeho boty.

***

Trvá mi deset minut zvracení bez mým nepřítelem abych si uvědomila, že mi pomohl do jeho auta a vlastně na co zvracím, není udidlo ale strana spolujezdce na jeho černém sedanu. On sedí na sedadle řidiče a celou dobu ťuká do mobilu. Když tu je krátká pauza vzhledné.

"Skončila jsi?" ptá se.

Okamžitě se stážím vypadnou z auta a utíkat pryč ke svému takže můžu strčit hlavu do výfuku a umřít, ale on zatáhne za moje tričko a stáhne mě zpět.

"Nech mě prostě umřít!" naříkám.

"Ne tak docela. Mám pro tebe využití."

"Jsi tak děsivý! Jsi tak děsivý a já tak pozvracená a já nenávidím všechno v tomhle myslitelném vesmíru."

"Včetně Kayli?"

Přestanu naříkat a podívám se na něho. "Od té doby co jsem ti zaplatila dvě stovky, aby si udělal Kaylu šťastnou očividně ne, ona je ta jediná věc, kterou mám ráda. Ona a zákusky. A malé koťátka. Ale vše ostatní se muže smažit v pekle!" švihám s mou hlavou divoce.

"Když o ní mluvím, kde je?"

"Šla domů."

"Ty… ty jsi měl jít domu taky." Pomalý natahuji nohu ven z auta. " Já jen-"

Uskočím pryč a utopím se v chcankách od bezdomovce, ale Jack mě zatáhne zpět, natáhne se přese mě a zavře dveře. Zatáhnu za kliku.

"Použil jsi dětskou pojistku!" zalapám po dechu.

"Zůstaň tady, dokud se nebudeš cítit lépe," zavrčí.

"Je mi dobře! Je mi alespoň šestnáct krát dobře," ujistím ho. "Podívej! Dýchám! Můžu používat nohy!" zahýbu nohama. " Můžu třískat hlavou!"

Zatřesu hlavou párkrát a Jack má dobrou intuici, že sroluje okýnko dolů jen vteřinu před tím, než začnu zvracet. Když vyprázdním můj žaludek od zbytků nudlí. Povzdechnu a stáhnu hlavu zpět do auta.

"Co? Udělal ses při sledování mého fantastického ohňostroje? To proto mě tu držíš proti mé vůli?"

"Není ti dobře," konstatuje stoicky. "Seď a odpočiň si, dokud nebudeš v pořádku."

"Odpočiň si! Prosím řekni mi, jak mám sakra odpočívat, když největší sněhulák na světě sedí vedle mě a mluví jako by měl srdce? Je to mimo tvůj charakter. Je to…Je to nechutné! Ty nejsi Jack! Ty jsi nějaký zkurvený mimozemšťan z Zabadoo, aby vzal jeho tělo zpět za tvoje nádhernou exemplářskou sbírku, že?

Jack nastartuje auto. Zatáhnu za kliku dvakrát tak silně.

"No, tak ty kuse proti dětského hovna! Jsem si jistá, že mimina se vlastně poserou, když se snaží to otevřít, ale já se neposeru! Právě jsem zvracela příštích dvacet čtyři hodiny sračky! Otevřu je, přísahám, že jo nebo taky ne a potom budu chycená mimozemšťanem a no bylo hezké tě poznat, ale opravdu myslím, že ten kdo tě pozval, udělal obrovskou chybu v úsudku, poněvadž nevzaly Zabadoobianskou chycenou dokonalou pubertální holku v jejich autě v úvahu-"

Jack zahne prudce v levou a vtom momentu mám obličej namáčklý na okně. Rychle si zapnu pásy.

"Kam jdeme?" ptám se.

"Beru tě na rande."

Okamžitě lituji toho, že jsem ho pro dnešek najala. A taky život. Jack musí vidět moji paniku, protože si povzdechne.

"Je to tvoje první rande, správně?"

"Um, ano? Ale opravdu to nemusíš dělat? Když vezmu v potaz, že to je něco, co nechceš udělat? A já opravdu jedno nepotřebuji nebo jako, dokonce opravdu nechci jedno? Rande jsou pro lidi, kteří jsou zamilovaní, a to si mi už nikdy nestane, takže si myslím, že to vážně není nutné-"

"Je to omluva. Za to jak jsem se choval včera. Nic osobního a nic romantického."

"Oh," zbystřím, ale nějaké pohřbená část mě se potopí. Dám ten pocit stranou spolu s posledním Zabadoobiansem. "Správně. Omluva. Okay."

"Zníš zklamaně."

"Nechci, aby si byl poplašený, ale myslím, že můžeš být šílený. Jsem pravý opak zklamané. Jsem opak. Není tu nic jiného, co bych dělala, než jít na ne-rande s nejhorším nepřítelem, který právě šel na rande s mou kamarádkou, což mimochodem jsem mu za to zaplatila-"

"Ty taky blábolíš."

"A já blábolím! Jak super tohle je! Jen jed a už s tím může být konec ty, mimozemšťane!"

Ušklíbne se a dupne na plyn.