Like - 11. kapitola

Překlad: Jilyan

Filmová hvězda @VaughnAsher

#TajemstvíVyrovnávajíÚčty

Bože můj, půlky jejího zadku z tohoto úhlu dělají perfektní tvar srdce, který mně strašně vzrušuje. Její štěrbina se leskne z jejího vzrušení, a když stisknu pupen jejího zadku, sevře se. „Tohle je ten nejkrásnější pohled na světě, Grace,“ řeknu konejšivým hlasem. „Tak, tak krásný.“ Skloním se dopředu, abych dovolil mému péru rychle do ní vstoupit, předtím, než se odtáhnu. Její zadek mně následuje, zoufale se mně snaží udržet v sobě. „Líbí se ti to?“

„Bože, ano,“ zavzdychá, její slova jsou jen výdech vzduchu, když tiskne její líčka proti ubrusu.

Přirazím trochu silněji a tohle ji udělá. Její tvář se napne, její záda ztuhnou a její ústa se otevřou, aby dlouze vzdychla. Je neschopná se kontrolovat. A to je to, co chci. Ženu, která se do toho ponoří, nechá všechno plavat a užije si tu jízdu tak, jako já.

„Vydrž tak, zlato. Vydrž tak, jak můžeš. Chci, aby sis to užila. Chci, aby sis to plně vychutnala. Tak prostě vydrž tak a nech mně si tě vzít.“

Zastaví svůj kroutící se zadek a přizpůsobí se, takže její čelo je schoulené v jejích rukách na stole.

„Oh, myslím, že to můžeme udělat lépe, než takhle, Grace. Rozevři své paže.“

Nechá sklouznout své dlaně přes plátno, udělá cestu skrz různé mísy a zakryté talíře a pak tvrdě přirazím, nadzvednu tím celý stůl a voda vyprskne ze sklenic. Znovu přirazím, přiměju její ruce sevřít ubrus.

„Ano, zbožňuji to, prosím šukej mně tvrději.“

„Oh, zlato, ještě jsi nic neviděla.“ Buším do ní svými boky, naše kůže plácá k sobě, stůl se téměř pohybuje. „Vydrž a já ti vyšukám mozek z hlavy, cukříku.“ A pak sáhnu dolů, vytáhnu anální kolík a nahradím ho svým tvrdým ptákem. Hlasitě zavzdychá a pokusí se vstát ze stolu, ale já ji strčím dolů, vezmu její vlasy, zatočím si je okolo ruky a přirazím hluboko do ní.

„Oh, kurva, ano!“ Vzdychnu. „Tvůj zkurvený zadek je neuvěřitelný.“ Položím ruku kolem jejího pasu, mé ruce zoufale hledají její bod potěšení, a když ho najdu, divoce ji třu, když se vzpírá a křičí a kroutí svým tělem, zoufale se snaží získat kontrolu.

Ale už jsme moc daleko. Je pozdě. Vytáhnu se a namířím své semeno na záda její blůzy v dlouhých lepkavých proudech, když se zhroutí na stůl a vydýchává.

„Perfektní,“ řeknu, zrovna tak bez dechu, jako ona. Vezmu ubrousek a namočím ho do sklenice s vodou, která je teď pouze z půlky plná, kvůli třesoucímu se stolu a poté se očistím, zastrčím své péro zpět do mých kalhot a pak se postavím a otočím ji. „Tady, zlato. Klekni si na koberec. Odpočiň si.“ Spadne na kolena, její dech pořád roztrhaný z uspokojení a ona ke mně vzhlédne s napůl zavřenýma očima, díky kterým bych si ji nejradši vzal ještě jednou. „Zničil jsem tu blůzu, pojďme ti ji sundat.“ Podívá se dolů a sleduje mé prsty, když ji vysvlékají. Jeden knoflík, druhý knoflík, až k poslednímu, mezi jejími perfektními ňadry. Sundám košili z jednoho ramene a nechám jemnou bavlněnou látku sklouznout po její paži. Zopakuji to s druhou rukou a pak je jen v její černé podprsence a sukni.

„Polož ruce na stehna, prosím.“

Poslechne a já lehce povzdechnu nad jejím podřízením. Jsem si jistý, že to zachytila, protože se na mně podívá a usměje se. Tahle noc probíhá mnohem lépe, než jsem mohl očekávat. Nebyl jsem si jistý, jestli bude naštvaná, když se tak nečekaně ukážu. Je tak těžké předpovědět, co ji naštve. Rozhodně je to chytrá žena schopná mnoha věcí. Pravděpodobně si myslí, že nepotřebuje muže. Ale plete se. Plete. Můžu říct, že po tom touží.

Narovnám ubrus, jak nejlíp to svedu, přesouvám všechny zakryté talíře, aby byly na dosah ruky, a pak se usadím do židle s Grace mezi mýma nohama. Zvednu víko malého talíře. Kolem se rozplyne vůně masa s oblakem páry. „Je to pořád horké, dobře.“ Řeknu spíše pro sebe, než k ní. Vezmu malý kousek křehkého hovězího a dám ho k jejím rtům. „Nakrmím tě, Grace. Otevři pusu a sněz to maso.“

Podvolí se a mé srdce se trochu zatřepe. Abych byl upřímný, nebyl jsem si jistý, jak to vezme. Mohla vstát a odejít, vykřikovat, že je naprosto schopná se nakrmit sama. Ale možná je chápavá? Nebo možná jsem ji právě svléknul a je příliš nasycená a uvolněná, aby se starala, že ji krmím z ruky.

„Proč tě krmím, Grace? Proč tě nenechám sedět u stolu se mnou?“

Vzhlédne ke mně s velkýma modrýma očima a usměje se, zatímco žvýká, dává si načas, než polkne. „Ashere, nevím a je mi to jedno. Jsem hladová a unavená. Zrovna teď bys mi mohl udělat téměř cokoliv.“ Trhnu sebou a ona si toho všimne. „Špatná odpověď?“

Přikývnu, ale zůstávám potichu.

„OK,“ řekne, tentokrát zastaví, aby si to promyslela. „Nech mně to zkusit ještě jednou.“ Podívá se na koberec z ovčí kůže, její prsty ho chvíli hladí a pak zakloní hlavu, aby se mi mohla dívat do očí. „Ty… chceš být za mě zodpovědný?“

Zachichotám se na souhlas. „Drahý Bože, ty jsi perfektní.“ Skloním se a něžně ji políbím na rty a pak vezmu další kousek masa a vložím ho, do její otevřené pusy.

Znovu pomalu žvýká a pak ho procítěně spolkne, „Mmmm.“

„Proto jsem ti dal peníze, Grace. Ne, abych si tě koupil, ale abych se o tebe postaral. Pokud to chceš všechno dát pryč, je to tvoje volba, ale na tvém účtu bude víc peněz, jakmile znovu klesne pod třicet tisíc. To je hranice. Třicet tisíc je dost na to, abys mně mohla opustit a jít dál, takže to je míra, kterou potřebuji, aby zůstala na tvém účtu.“

„Cože?“ zajíkne se, šokovaná z mých slov.

„Odejdi ode mě, Grace. Nepodplácím tě, abys zůstala. Chci to vyjasnit, že nejsi placena, abys zůstávala. Jsi placena, abys odešla. Chci, abys byla v pohodě, až budeš připravená odejít. Až sebe navzájem budeme mít dost. Chci, aby tu ty peníze pro tebe byly, takže bys nikdy nemusela přemýšlet, jestli si můžeš dovolit ukončit naši dohodu.“

Její ramena poklesnou a skloní hlavu v porážce. Nesnáším to, že to musím říct tak necitlivě, ale musí to být řečeno. Musí to přijmout, nebo musí vzít ty peníze a posunout se dál. „Souhlasíš?“

„Můžu si to promyslet?“ zeptá se potichu, její hlava pořád skloněná. „A pak ti dát vědět?“

„Samozřejmě,“ odpovím a zvednu jí bradu pomocí konečků prstů. „Máš moc velký hlad?“ zeptám se jí, když vezmu další sousto z talíře.

„Ano,“ řekne, trochu poražená. „Vážně jsem. Cítím se vyhladověle.“

„Musíš na to jít pomalu, aby sis to užila. Jinak bys mohla jíst moc rychle. A to nikdy není dobře. Nemůžeš si užít náš společný čas, když máš moc práce s vylizováním talířů. Jen buď trpělivá a věz, že budeš spokojená, když skončíme. I když to bude trvat déle, dostat se tam takhle, rozumíš?“

„OK,“ řekne.

Nelíbí se mi její poraženecký přístup. Preferuji divokou Grace, místo její rezervované imitace. Ale potřebuji, aby dnes podepsala tu dohodu a tohle byl jediný způsob, jak toho dosáhnout. „Teď mi řekni o tvém dni, cukříku. Řekni mi o tvé nové práci.“

„Je to jen práce. Nechci o tom s tebou mluvit. Pokud nemáš o mně vážný zájem, jako o člověka a tohle je jen o podmanění si mně během sexu, potom nemám zájem svěřovat se ti s mým dnem.“

„To není všechno, co mně zajímá, Grace. Jen se snažím být k tobě upřímný, to je všechno. Nechci ti ublížit. Chci, abychom si navzájem užili sebe samých. Myslím, že můžeme mít pěkný vztah.“

„Vztah?“ vyštěkne. „Tohle není moje představa o vztahu. Ve vztahu nemá být odchodné.“

„Tak to dej pryč.“

„Ty prostě na můj účet vložíš víc.“

„Tak to dej taky pryč. Dej to pryč všechno. Až to skončí, můžeš dát těch posledních třicet tisíc taky pryč. Problém vyřešen. Můžeš strávit každou minutu se mnou trénováním své role filantropistky.

„To není“- Podívá se na mně a polkne. „Vůbec nejsi, jako ten muž, kterého jsem si představovala.“

„Hmm. Myslím, že být nereálnými je znak všech fantasií, nemyslíš?“ Neodpoví, jenom na mně zírá. „Ale když už o tom mluvíme, ty jsi přesně ten typ ženy, o kterém jsem snil.“

„To je má cena útěchy?“

„Grace,“ řeknu, vkládám maso z talíře proti jejím rtům. Otevře pusu a vezme sousto, pomalu žvýká. „Zase mi posíláš nejasné signály. Myslela sis, že tohle je vážný vztah? Vedl jsem tě k tomu?“

Zatřese hlavou a pak spolkne jídlo. „Ne, jen to není moc romantické, když ti někdo dává peníze, abys odešla.“

„Ha!“ řeknu. „Já jsem romantik v této dohodě, Kinsello. Ty jsi ta, která se nikdy nechce vdát! Prakticky připouštíš, že nejsi romantička. Dnes jsem ti poslal peníze. Poslal jsem ti blahopřání k prvnímu dni. Naplánoval jsem tento perfektní večer sexu, zábavy a jídla. Navíc tu dráždivou konverzaci. Co víc chceš?“

„Chci, aby to bylo skutečné,“ řekne obranně. „A ne nic falešného. Ne něco, co děláš, protože chceš dostat něco na oplátku.“

„Skutečného? Vážně? Tak proč mně pořád srovnáváš s tvou fantasií?“

Vzdychne a pak se sesune zpátky na koberec, její dlouhé nohy natažené po straně mých. „OK, na tom nezáleží. Mé pocity se nepočítají. Chápu to.“

Lehnu si dolů vedle ní, podpírám si hlavu rukou. „To jsem nikdy neřekl. Proč seš tak konfliktní? Prostě se bav, do prdele. Prostě si to užij. Usměj se, buď šťastná. Řekni mi o svém dni.“

Podívá se na mně podezřívavě s kradmým pohledem. Pokud ti řeknu o mém dni, potom mi ty musíš říct o tom tvém.“

„Domluveno,“ řeknu rychle.

„Všechno, i tajemství?“

„Jaká tajemství?“

Zhluboka vydechne a pak se usměje. „Nevím.“ Zasměje se a napětí povolí. „Osobní věci, tak abych se necítila tak… neosobně.“

Odsunu jí zatoulaný pramen vlasů z očí a zastrčím jí ho za ucho. „To můžu. Pokaždé, když se sejdeme, řeknu ti něco, co nikdo jiný neví. Udělá tě to šťastnou?“

Přikývne. „Teď mi něco řekni. Něco, co se dnes stalo, co nikdo jiný neví.“

„Hmmm.“ Úplně se natáhnu vedle ní a složím si ruce na břicho. „Nikdo neví, jak šťastného jsi mně dnes udělala.“

„Ne, to nebude fungovat. Nesmí to být nic o mně.“

„OK, mám adoptovanou dceru“-

„Dceru?“

„Uh, jo. Myslím tím, že není moje dcera, ale beru ji tak. Felicity je v posledním ročníku na vysoké. Adoptoval jsem ji, když jí bylo šestnáct. Každopádně, najal jsem dnes svého bratra, aby se naboural do jejího mobilu, abych na ni mohl dávat pozor.“

Podívám se na ni a její čelist je pokleslá. „Oh, můj Bože, to je tak špatné.“

„Já vím. Je to tajemství. Chtěla jsi jedno, tak tady je. Máš to. Špehuji Felicity, protože jsem kontrolou posedlý zmrd, který si nemůže pomoct. Přeji si, aby byla moje od začátku. Mrzí mně to, že měla v životě všechny ty důležité momenty a já o ně přišel. Uvnitř mě to trhá, když myslím na to, kolik zkurvených narozenin měla před tím, než vešla do mého života. Nebo kolik Vánoc musela přetrpět bez rodiny, která by ji milovala.“

Několik vteřin tam sedíme v tichu a já přemýšlím, jak to vezme.

„Myslím,“ potichu zašeptá Grace, „Myslím, že to je ta nejsladší věc, kterou jsem kdy slyšela.“

„Dobře,“ řeknu s upřímnou úlevou. „Vykoupil jsem se. Jenom doufám, že to Felicity nezjistí, nemusela by si myslet, že je to tak sladké. Teď,“ řeknu, vstávám na nohy a pak ji vytahuji, když si sedám na židli. „Pojď zpátky sem a řekni mi o tvém dnu, zatímco tě budu krmit.“

A ona tak udělá. Zastavuje vždy po několika větách, aby si vzala jídlo, kterým ji krmím, ale pak pokračuje tam, kde přestala, poté co to spolkne. Využívám ten čas, abych se najedl sám, krájím svůj steak a užívám si její vyprávění, když poslouchám pozorným uchem, zatímco žvýkám. A pak jí řeknu o svém. O obědu s mým agentem. O naplánovaných produkcích a ostatních obyčejných věcech, o kterých lidé mluví při obědě. Takhle spolu obchodujeme, ona mluví, zatímco já jím, já mluvím, zatímco ona jí.

Už jsme našli naše tempo.

V době, kdy dojíme vše na našich talířích, vypadá vyčerpaně, ale nechci jí odepřít dezert, pokud po něm touží, takže ji nechám si vybrat. „Mám bobule, srdíčko. Chceš nějaké bobule před tím, než půjdeš do postele? Nebo jsi moc unavená na dezert?“

Vzdychne, když se podívá na dveře budovy. „Jsem unavená, ale ještě nechci jít do postele, takže bobule, prosím.“

„Tady, pojď blíž. Polož si hlavu na mé stehno. Odpočiň si a nech mně tě nakrmit malinami.“

Udělá, jak řeknu, vtěsná se pohodlně, mezi mé nohy a položí si líčko na m stehno. Můžu přes kalhoty cítit její horký dech a znovu mně to nažhavuje. Ale už jsme pro dnešek skončili s šukáním. Byla by moc unavená, aby si to užila.

Vezmu maliny z misky a dám je k jejímu nosu, „Voní úžasně, co?“

Nadechne se a zavře oči. „Mmmm. To ano.“

Položím bobuli proti jejím rtům, ale neotevře pusu, takže obtahuji tenkou linii jejích rtů jemným ovocem. Bobule snadno popraskají a vyteče šťáva, pokape její rty několika kapkami, předtím, než je slízne jazykem. Položím bobuli na její jazyk a ona zavře pusu, pomalu žvýká způsobem, kterým mi dává vědět, že si to užívá.

„Užíváš si náš večer, Grace? Nechci to zkazit, ale chci, abys dnes podepsala ty papíry. Myslím, že toto rande nastavilo naše pravidla. Pokud budeš souhlasit, můžeš očekávat více nocí, jako je tato. Ale nemůžu ti slíbit, jak často.“

Nabídnu jí další bobule, ale ona sevře své rty a nepatrně zatřese hlavou. Mít její hlavu v mém klíně, tak blízko k mému ptákovi- no, to je něco na co bych si mohl zvyknout. A musím přiznat, už dlouho jsem z rande neměl tolik uspokojení. Možná nikdy. Dnes večer, po vší té sexuální frustraci, která mezi nás byla vložena, spojily jsme se jako klíč v zámku.

„Dnes jsem se skvěle bavila, Vaughne,“ řekne, když otevře oči a usměje se na mně. „Vážně. Všechno to bylo perfektní. Ale pořád netuším, co po mně chceš.“

„Tohle, Grace. Dnešek. To je to, co po tobě chci. Proč je to tak složité?“

„Složité není to, co děláme. Složité je to, jak se okolo toho cítím.“

„Rozumím. Možná se cítíš použitá, nebo ponížená, nebo mimo kontrolu. Ale díváš se na to špatně. Jenom mi musíš věřit, že se o tebe postarám. Pojď do toho, nech mně tě vést a já přísahám, že tě udělám šťastnou. Vezmu tě na místa daleko za tvými nejdivočejšími představami. Obrazně i doslova. Jestli chceš, můžeme cestovat. Můžeme zůstat tady. Můžeš mně přijít navštívit v LA. Můžeme se znovu sejít na Saint Thomas. Cokoliv. Všechno je to na domluvě.

Povzdechne si a znovu zavře oči, je potichu, zatímco o tom přemýšlí. Hraji si s jejími dlouhými zlatými vlasy, beru prameny a nechávám si je proklouznout mezi prsty. Zlehka ji pohladím na hlavě, hladím ji, jak by někdo mohl hladit malé kotě. Její dýchání se prohloubí a na chvíli mám skoro strach, že usnula.

„Podepíšu to,“ řekne konečně, odežene mé obavy o její dřímotu.

Je to skoro nečestné se jí teď zeptat. Je moc unavená. Ale její kapitulace mi udělá radost. Skloním se a políbím ji na hlavu a pošlu zprávu, zatímco Grace zůstává potichu v mém klíně. Za chvíli se dveře na střechu otevřou a do našeho magického světa vejde notářka. Grace ztuhne a začne se zvedat z místa mezi mýma nohama, ale má ruka, pevně položená na její hlavě jí v tom zabrání. Je buď moc unavená, nebo hraje roli svou roli mé sub. Každopádně, jsem rád, když její líčko zůstává na mém stehně, zatímco mluvíme.

„Grace, tahle dohoda“ natáhnu se a vezmu od ženy, stojící o pár kroků dál- „stvrzuje, že všechno, co spolu budeme dělat, od telefonátů přes textovky po konverzace na Twitteru, každá interakce, kterou budeme mít, je soukromá a ty se zavazuješ, že nebudeš probírat s nikým nic z toho, pokud nedostaneš výslovné povolení. Rozumíš tomu a souhlasíš?“

„Ano, pane Ashere, souhlasím.“

„Hodné děvče. Tady to máš srdíčko. Podepiš se a pak Paní Lancaster vyplní dohodu a podepíše to po tobě. Mám poslat sluhu, aby donesl tvé doklady z tvého bytu, Grace? Aby byl kontrakt legální, potřebuješ doklad totožnosti.“

Znovu si povzdechne, ale souhlasí.

A o patnáct minut později máme naše dokumenty. Dva originální, oba podepsané, oba svázané. Odeženu notářku a znovu hladím Graceiny vlasy. „Jsi připravená jít do postele?“

„Ano,“ řekne ospalele. „Jsem připravená jít do postele.“

Vezmu ji do náruče a snesu ji dolů po schodech. V době, když ji přinesu dovnitř a svléknu ji z podprsenky a sukně už spí. Nové luxusní prostěradlo na posteli spolu s nadýchanou přikrývkou ji se zašustěním zahalí bílou bavlnou. Poslal jsem sem tým pracovníků, aby přetvořili její ložnici, zatímco jsme šukali a večeřeli na střeše.

Ještě jednou jsem ji políbil na hlavu a pak jsem jí napsal krátký vzkaz a položil jsem ho na noční stolek, spolu s její kopií Dohody o mlčenlivosti.

Podívám se na ni ještě jednou, předtím než zhasnu světla, sejdu po schodech k čekající limuzíně, která mně vezme na letiště Centennial, kde čeká mé soukromé letadlo.

Nejsem si jistý, kdy se vrátím, píše se ve vzkazu. Ale postaral jsem se, aby o ni byli během mé nepřítomnosti dobře postaráno.

Usmívám se celou cestu na letiště. Grace Kinsella je moje.

Celá. Moje.

Konec