FMG - 34. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

JOSIE

Mohla bych jednoduše zapadnout do Liamovi rutiny. Kdy je ale ještě brzy? Existuje nějaká kniha pravidel, kterou bych se měla řídit?

Liam a já jsme spolu nikdy nebydleli. Nešli jsme na stejnou vysokou a neměli tak příležitost spát v pokoji toho druhého. Být tady a dělit se s ním o stejný prostor, je příjemné. Jako by zdi nasávali jeho přítomnost.

Od Vánoc jsem pořád tady. Neprobírali jsme, že tu zůstanu. Prostě jsem zůstala. Myslím, že v tomhle jsem jako Nick. Prvních pár nocí spal Liam na gauči ve studiu, dokud jsem to už nemohla vystát. Konečně jsem se odhodlala a vzala ho nahoru ke mně do postele. Celou noc mě držel a jeho ruce zůstaly celou dobu jen na mém boku.

Evidentně udržujeme něco jako platonický vztah, i když vím, že mě chce. A já ho chci taky.

Děsím se návratu domů. Za pár dní zase začne škola, a i když tohle byla příjemná dovolená, realita se zase hlásí ke slovu. Přistihla jsem Liama a Harrisona, jak se baví o možném přestěhování do Beaumontu. Vím, že bych z toho měla být šťastná, protože Liam nebude muset jezdit tam a zpátky. A myslím, že se Harrison zamiloval do Katelyn. Není o tom pochyb, má oči jen pro ni. Nerada to říkám, ale když jsem ho sledovala přes Vánoce, jak si hrál s dvojčaty, vím, že by ho Mason schválil.

Na dnešní večer mi Liam slíbil noc plnou zhýralostí. Prý jsme přišli o hodně společných oslav Silvestra. Když jsem se ho zeptala, co to znamená, jen se usmál a odešel. Lhala bych, kdybych řekla, že nevědět nic, mě přivádělo k šílenství.

Celou cestu k rodičům, kam vezu Noaha, mám nervy nadranc. Nelíbilo se jim, že se Liam vrátil. Ne že bych se jim divila. Kvůli tomu, že se Liam seznamoval s Noahem, museli být moji rodiče v ústraní. Není to tak, že bych je nechtěla poblíž, ale vzhledem k okolnostem si myslím, že je lepší, aby Liam poznal Noaha bez přítomnosti mých rodičů.

Neobviňuju své rodiče z jejich pocitů k němu. Byli ti, kteří mě museli dát dohromady a starat se o těhotnou dospívající dceru. Máma byla se mnou a držela mě za ruku, když jsem rodila, i když tam měl být Liam. Moji rodiče jsou zahořklí, což chápu, ale lidé se mohou změnit.

Tohle bude poprvé, co se od Díkůvzdání uvidím s našima. Zrovna se vrátili z dovolené. O Nickovi jsem jim řekla přes email. Nebyl to přesně způsob, jak jsem jim chtěla říct, že můj přítel, se kterým jsem byla šest let, se sbalil a odjel, ale zároveň jsem nechtěla, aby to zjistili z místních drbů.

Táta na nás už čeká na verandě, když vjíždím na příjezdovou cestu. Noah vyskočí z auta ještě předtím, než zastavím, a vběhne mu do náruče. Kdyby mu nebylo devět, řekla bych, že se na prarodiče těší, ale mám pocit, že je to spíš kvůli druhým Vánocům.

Přinesu do domu plnou náruč dárků. Miluju vůni jejich domu. Vůně čerstvě upečeného chleba, koláče nebo dortu dává pocit, že je tu každý vítán.

„Veselé Vánoce a šťastný nový rok,“ řeknu, když vstoupím. Rodiče už sedí na gauči a poslouchají Noahovo vyprávění o tom, co všechno dostal na Vánoce, a o novém kamarádovi Quinnovi.

Pokaždé, když zmíní Liamovo jméno, se na mě táta podívá. Věděla jsem, že s tím nebudou moc souhlasit, ale je to můj život a já udělala to nejlepší rozhodnutí pro mě a mého syna. Měli by to respektovat a ne se chovat, jako bych udělala něco špatně.

Jakmile Noah skončí, rozdáme si dárky. Noah není přes tu hromadu dárků doslova vidět.

„Můžu začít?“ zeptá se. Táta se rozesměje a řekne mu, ať začne trhat. Takhle Vánoce ráda nemám, je to moc rychlé a člověk přijde o výraz u rozbalování dárků. Svoje dárky – svetry, sukně a šály, jako každý rok – mám položené vedle sebe na podlaze a pozoruju Noaha.

„Bezva! Dálkový ovladač. Tátovi se to bude líbit.“

Táta zabručí a vyjde z pokoje. Vstanu a jdu za ním do kuchyně. Ruce má opřené o roh stolu a něco si mluví pod vousy.

„Tati,“ řeknu a dotknu se jeho ramene. Postaví se a pohlédne na mě se smutkem v očích. „Vím, že jsi na Liama naštvaný, ale nechci, aby tě takhle Noah viděl nebo slyšel. Ví jen, že Liam je jeho táta, nic víc. Liam se moc snaží vybudovat si s Noahem nějaký vztah a my to musíme podpořit. Vím, že se ti to nelíbí, ale nasaď kvůli svému vnukovi veselý obličej.“

„Ublíží ti, Josephine.“

Zavrtím hlavou. „Neublíží, tati.“

„To nemů-“

„Vím to, cítím to. Je to jiné. Nevěděl o Noahovi. Měl jsi ho vidět, když to zjistil. Už tehdy jsem poznala, že by zůstal. Moje srdce to poznalo.“

Obejmu ho a chvíli tak stojíme. Dlouho pro mě byl oporou. Vím, že se bojí, že Liam uteče, ale v tomhle mu musím věřit.

Zbytek odpoledne uběhne v poklidu, i když pokaždé, když Noah zmíní Liamovo jméno, vystřelí na tátově obličeji něco jako úsměv. Vím, že s tím bojuje. Neumím si představit, jak se cítí. Když jsem ho potřebovala, byl tu, ale teď potřebuju Liama.

Noah ho taky potřebuje. Potřebuje svého tátu, i když měl Nicka. Ale to okamžité pouto mezi ním a Liamem nelze popřít. Viděla jsem to hned, když jsem je spatřila spolu. Noah věděl, že je Liam jeho táta a choval se k němu skvěle, i když o tom nikomu neřekl. Vím, že jsem se rozhodla správně.

Jakmile dojíme večeři, políbím Noaha na rozloučenou. Slíbím mu, že ho zítra odpoledne vyzvednu, abychom stihli odvolanou fotbalovou párty u Katelyn. Rodiče se mě neptají na plány na večer, ale když odcházím, tak mi táta pošeptá, ať jsem opatrná.

Cesta zpátky domů se zdá neskutečná. Když otevřu dveře, je tam chladno a nepříjemně. Poprvé se podívám na zdi a pomyslím si, že jsou nudné a potřebovaly by natřít, i když jsme malovali na jaře. Všechno mi přijde bez života. Vím, že pokud chci být s Liamem, musím mu to ukázat. Slova nestačí, alespoň ne jemu. Potřebuje to cítit v srdci, ke kterému se chci zavázat. Chce, abychom byli rodina, a já to chci taky. Nechci strávit už ani jedinou noc bez něj.

Od patnácti let čekám na příležitost probouzet se každý den v jeho náručí. No a co, že jsme měli desetiletou pauzu. Ta příležitost je tady teď a já mám v úmyslu ji využít.

Rychle se vysprchuju, ale dávám pozor, abych si nenamočila vlasy. Chci si konečky natočit. Dneska si obleču námořnicky modré šaty na jedno rameno. Katelyn a já jsme je objevily v povánočních výprodejích a skvěle mi seděly. Když si nanáším make-up, třesou se mi ruce. Několikrát to pokazím, tak musím začínat od začátku. Posledně, když jsem byla tak nervózní, jsem šla na první rande s Liamem. Samozřejmě, že všechny holky jsou nervózní, když jdou na svůj první ples, ale pro mě to tehdy bylo něco víc a teď také.

Chci, aby bylo vše perfektní.

Umyju si obličej a začnu znova. Roztřeseně přejdu ke stolku, stěží můžu stát, jak se mi klepou kolena. Nasadím si sluchátka a pustím hudbu. S hlubokými a uklidňujícími nádechy se snažím vykouzlit kouřové stíny.

Učesat se a nalíčit mi zabere mnohem víc času než obvykle. Připnu si vlasy na stranu tak, aby na odhaleném rameni nebyl ani pramínek. Nasadím si náušnice a jsem připravená se obléct. To si opakuju, když stojím před skříní a zírám na ni, zatímco ona se mi vysmívá. Co když se mu nebudou líbit? Co když si bude myslet, že se až moc snažím? Možná bych si měla obléct jen džíny a kozačky. To se mu vždycky líbilo.

Ale to bylo předtím, než odešel do Hollywoodu, stal se známým a měl ženy – nádherné, překrásné ženy, které se mu samy nabízely. V neskutečně krátkých šatech. Zavrtím hlavou, abych se těch představ zbavila, a v hlavě si řeknu povzbuzující řeč. Takhle přemýšlet nemůžu, protože pokud ano, tak se ze mě stane hromádka nervů ještě předtím, než Liam přijede. Opatrně vytáhnu šaty ze skříně, obléknu si je a prostrčím ruku rukávem.

Nazuju si lodičky a zhluboka se nadechnu, než se na sebe podívám do zrcadla. Stojím tam se zavřenýma očima a představuju si, že se na mě Liam dívá. V mých představách se usmívá a prohlíží si mě. Vzpomene si, jak jsem se cítila, když se mě dotýkal a jak moje tělo odpovídalo na jeho polibky. Přitáhne si mě k sobě, vynese mě nahoru a na náš večer zapomene, protože ví, že jsem připravená.

Připravená pro něj a ne nikoho jiného.

Potí se mi ruce. Tělo mám vzrušené. Otevřu oči a zírám na ženu v zrcadle. Na mě se dívá dívka, kterou jsem kdysi znala. Tu, která zářila pokaždé, když měla vidět svého přítele. Ta dívka vypadá šťastně.

Snažím se nespěchat, když jedu zpátky k Liamovi. Toužím po něm a srdce mi bije jako o závod. Ruce mi několikrát sjedou z volantu. Noha mi na brzdovém pedálu několikrát ujede. Pro lidi na silnici jsem nebezpečná, ale nemůžu pospíchat. Moje myšlenky jsou u Liama, jak se semnou miluje. Musím Liama donutit, aby mě chtěl stejně tak moc, jako chci já jeho.

Liam je u dveří dřív, než se stačím dotknout kliky. Když ho uvidím, ztěžka polknu. Je oblečený od hlavy až k patě v černé. Má vyhrnuté rukávy od košile, takže vidím jeho tetování. Olíznu si rty v očekávání, že mu přes ně přejedu prsty. Na pravém zápěstí má černý kožený náramek a na druhé hodinky. Oboje chci sundat, abych se ho mohla kdekoliv volně dotýkat. Když se na mě podívá, jeho modré oči ztmavnou. Podlomí se mi kolena, když si olízne rty a já se musím přidržet dveří.

Nevím, jestli jsem na rande s Liamem Pagem nebo Westburym, ale myslím, že dnes si chci vyrazit s Liamem Pagem.