FMG - 31. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

LIAM

Od té doby, co jsem se nastěhoval, zvonila Josie jen jedinkrát. Takže když jsem otevřel dveře a za nimi stála ona, věděl jsem, že není něco v pořádku. Vypadala naštvaně. V jejím postoji jsem viděl vzdor. Je naštvaná a já nevím, co jsem provedl, ale je mi jasné, že je naštvaná na mě.

Vyjít ven na verandu je nejspíš ta nejhloupější věc, kterou jsem za celý týden udělal. Je zima, sněží a já nemám ani ponožky, ani boty. Že nemám bundu, mi nevadí. Snažím se k ní být upřímný, když jediné, co chci je, aby vběhla do tepla mého domova.

Není nic horšího, než žena, která vám neodpoví, když se jí zeptáte, co se stalo. Chci jí chytit za ruku a odpověď z ní vytřepat. Stojí přímo přede mnou se shrbenými rameny, odmítá se na mě podívat a ukázat mi své nádherné oči, z kterých dokážu číst, jako z otevřené knihy.

Otevřu obálku, kterou po mně hodila. Jsou tam slova jako opatrovnictví, návštěvy, alimenty a obyvatel Kalifornie. Poslední strana mě dostane nejvíc – píše se tam, že vyžaduji test otcovství, který by potvrdil, že Noah Michael Preston je můj syn.

Josie se obejme, jako by se bála. Nezajímají ji slzy, které jí stékají po jejím nádherném obličeji. Zklamal jsem ji. Nedivím se, že chce s Noahem odejít. Řekl jsem, že jí ho nikdy nevezmu a tyhle papíry dokazují opak.

Tohle není to, co chci. Chci, abychom byli rodina. Nikdy jsem nad tímhle nepřemýšlel, když jsem to o Noahovi zjistil. Ani za milion let by mě tohle nenapadlo.

„Kde jsi to vzala?“ zajímám se. Uchopím papíry a zmáčknu je, jak ji s nimi mávám před obličejem. Protočí oči a otočí se ke mně zády, což mě naštve ještě víc.

„Jen chci vzít Noaha a jet domů.“

„Odpověz mi.“

Zavrtí hlavou. „Dej mi mého syna!“ zakřičí a rukama si instinktivně zakryje obličej.

Nemůžu, nechci. Nedám jí Noaha, aniž by mi odpověděla. Chytnu ji za rameno a vtáhnu ji do domu. Brání se a bojuje se mnou, když ji vedu do kuchyně a pak dolů do studia. Je to odhlučněné, takže na sebe můžeme vzájemně křičet a Noah nás neuslyší.

Strčím ji do pokoje, zabouchnu za námi dveře a zamknu je.

„Kdo ti dal ty posrané papíry, Josephine?“ Nesnáším, když jí říkám celým jménem, ale získám si tak její pozornost. Odhodlaně se na mě podívá.

„Víš, myslela jsem, že to zvládneme, ale mýlila jsem se. Nechci tvoje peníze, Liame. Nepotřebuju je. Noah a já jsme to celou dobu zvládali sami, tak se nemusíš bát, že tě chci o všechno obrat.“

„Josie-“

„Ne, nech mě domluvit.“ Zvedne ruce a odejde ode mě, co nejdál to jde.

„Ne!“ Zakřičím na ni. „Nenechám. Řekni mi, kdo ti dal ty zatracené papíry. Není tu žádná známka, takže ti je někdo musel přinést. Zrovna tu přicházím o důležité věci, tak mi to řekni.“

„Co na tom záleží?“

„Protože jsou to sračky!“ zakřičím. „Tohle jsem já neudělal. Nechci to. Nechci vzít Noaha z Beaumontu.“

Přejdu k ní a natlačím ji na zeď. Přilepím se na ni tělem a lehce jí položím ruku na tvář. Jediné, co chci udělat, je políbit ji. Strhat jí všechno zimní oblečení z těla a cítit její kůži.

„Já našeho syna miluju, Josie. Strašně moc. Neudělal bych nic, co by mu mohlo ublížit. A kdybych ho od tebe odvedl, ublížilo by mu to.“ Snažím se uklidnit. Vím, kdo za tím je a je to poslední kapka.

„Jmenuje se Sam,“ řekne tak potichu, že ji stěží slyším, ale slovo Sam jí přečtu z úst.

„Poslouchej,“ řeknu a nadzvednu jí bradu, aby se na mě mohla podívat. „Tenhle dům jsem koupil a myslel přitom na tebe. Jsem tady, protože tady mám rodinu, tebe a Noaha. Chci být s tebou.

Sam je moje manažerka a tímhle překročila hranice. Nevím, jak se o Noahovi dozvěděla, ale zjistím to. Poslední věc, kterou chci, je ublížit ti, Jojo.“

„Prosím, neber mi ho,“ prosí. Nemám rád, když brečí. Nelíbí se mi ta beznaděj v jejich očích. Za tohle, co Josie, udělala, Sam zabiju. Tohle v našich životech nepotřebujeme.

Zastrčím jí pár pramínků vlasů za ucho. Opře mi svou tvář do dlaně. Nebráním se. Zlíbám jí všechny slzy a pak se přesunu k ústům. Třikrát ji krátce políbím, dvakrát na koutky, abych ji otestoval, než se přesunu do středu. Dovolí mi ji políbit. Přitáhne si mě blíž.

Zastavím nás. Chci ji, ale ne takhle.

„Copak mě nechceš?“ zašeptá.

„Chci, děsně moc, ale ne takhle. Ne ve studiu, kde nás může Noah vidět.“ Odtáhnu se od ní a podívám se do jejích krásných modrých očí. „Chci každou tvoji část ve svém životě, Jojo. Ale až budeš připravená.“

Ruku v ruce vyjdeme nahoru, papíry necháme ve studiu. Vypořádám se s nimi později. První, co musím udělat, je zavolat právníkovi, aby je zrušil. Nevím, co udělat se Sam. Jako další se zeptám právníka, jestli ji můžu vyhodit. Kolik mě bude stát odstoupit od smlouvy? Tentokrát zašla příliš daleko.

Začneme s Noahem zdobit stromek, který je přímo před francouzským oknem v obýváku. Josie vejde s odměřeným výrazem. Znám všechny její výrazy a tenhle je váhavý, jako by měla přejít přes skořápky. Musím to napravit a to rychle.

Schválně k ní nakloním stromek. Když se lekne, otočím se, abych schoval úsměv. Začne nám dávat příkazy, říkat doprava nebo doleva, až nakonec rozhodí rukama, protože ji neposloucháme. Nechá nás chlapi dozdobit stromek, zatímco jde do kuchyně připravit svačinu na večer. Katelyn, holky, Harrison a Quinn tu brzy budou.

To si ale Westburyovi chlapi nenechají líbit. S Noahem se vplížíme do kuchyně. Vybafne na ní z jedné strany a já z druhé. Když vypískne, začneme se smát. Nemůžu si pomoct a políbím ji. Slyším, že Noah odejde z kuchyně, tak ji políbím znovu. Vím, že bych neměl, ale nemůžu si pomoct. Miluju ji.

Potřetí ji políbím jen krátce, protože se otevřou vchodové dveře. Katelyn křičí na holky, aby se chovaly zdvořile. Josie mě odstrčí. Měl bych se urazit, ale neurazím. Vím, že se chce během svátků soustředit na Katelyn. Rozhodl jsem se, že se o ni zase budu snažit. Potřebuje být rozmazlovaná.

Když s Josie přineseme jídlo do obývacího pokoje, děti se na něj okamžitě sletí jako supi. Nechám je a jdu otevřít. Stojí tam Harrison a Quinn, oba mají v ruce kytici.

„To jste neměli,“ řeknu a natáhnu se pro kytky.

„No, jsi sexy zvíře.“ Řekne Harrison posměšně. Pozvu je dál a zavedu je přímo do centra oslav. Josie a Katelyn vzhlédnou, když vejdeme.

„Tohle je moje Josie a náš syn, Noah.“ Ukážu na Noaha, který se na nás podívá a zamává.

„Ráda tě poznávám, Harrisone. Ahoj, Quinne,“ řekne Josie a klekne si k němu.

Quinn stojí pořád u Harrisona, ale natáhne se, aby jí podal květiny.

„Víš, že je květinářka, že jo?“

„Sklapni, Liame. Jsou nádherné! Děkuju, Quinne.“ Josie se na mě podívá, jako bych byl v maléru. Přeju si, abych využil příležitosti tam dole, když se na mě takhle dívá.

„Harrisone, tohle je naše kamarádka Katelyn a její dcery, Peyton a Elle.“ Obě vzhlédnou a usmějí se, ale hned se vrátí k jídlu.

Katelyn si s Harrisonem potřese rukou a ten jí předá květiny. Vezme si je a přivoní si. Harrison ale stále květiny drží ve své ruce.

„Ahoj,“ vydechne, jako by zrovna uběhl deset kilometrů.

„Sakra,“ řeknu a zavrtím hlavou. Josie se přesune pohledem ke mně.

Chytnu Harrisona za rameno a začnu se smát. Lehce zavrávorá, ale nespouští oči z Katelyn. Vánoce se právě staly zajímavější.