FMG - 25. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

LIAM

Poprvé po několika letech nebudu jíst na Díkůvzdání sám. Když mi Katelyn zavolala a pozvala mě, okamžitě jsem pozvání přijal. Věděl jsem, že strávit svátky s Josie a Noahaem nebude možné. Po tom, co sem přijela na konferenci, je mezi námi napjatá atmosféra. A jako vždy je to moje vina.

Vím, že jsem to s ní pokazil a nejspíš jsem to pokazil i jí.

Tentokrát to bude v Beaumontu lepší. Zůstanu u Katelyn místo v hotelu, a jsem za to vděčný. Budu moct strávit čas s Noahem v pohodlí domova. Sobotu spolu strávíme prohlídkami domů, protože jsem na pátek slíbil Katelyn, že pohlídám dvojčata, aby mohla zajít nakoupit.

Jedu přes město, abych měl šanci zahlédnout Josie v obchodě. Vím, že je to výstřel na prázdno, ale jsem zoufalý. Jsem zamilovaný do ženy, která mě milovat nemůže. Musí mi stačit to, co dostanu. Projedu kolem dvakrát, ale ani jednou nemám štěstí.

Když vjíždím na příjezdovou cestu u domu Katelyn, Peyton už tam stojí a mává na mě z kapoty auta. Jakmile vystoupím, seskočí a křičí moje jméno.

„Ahoj, slečno Peyton.“ Otevřu kufr a vytáhnu tašky. Tentokrát jsem si zabalil víc věcí pro případ, že bych chtěl zůstat déle. Minule jsem tu byl skoro dva týdny a musel jsem si oblečení kupovat. Zároveň vytáhnu tašku od Applu, ve které mám notebook pro holky. Chci mít možnost Peyton volat a dívat se s ní na fotbal, aby nebyla o nedělích sama.

„Co je v té tašce, strejdo Liame?“ Zastavím se na místě, když mě osloví strejdo. O tomhle jsme s Masonem žertovali, když jsme mluvili o našich životech a kam budou směřovat.

„Nic důležitého. Jen dárky pro tebe, Elle a mámu.“ Nadšení v obličeji za ty dárky stojí. Nejsem si jistý, jak na ně bude Katelyn reagovat nebo jestli je vůbec přijme.

Peyton mě vede do domu. Jakmile ucítím dýňový koláč, začne mi kručet v břiše. Katelyn je v kuchyni, zástěru má uvázanou kolem pasu. Stejně jako Elle. Katelyn přijde, aby mě přivítala. Dám jí pusu na tvář a obejmu ji.

„Děkuju, že jsi mě pozvala.“

„Peyton potřebuje někoho, s kým se bude zítra dívat na fotbal.“ Podívám se na Peyton a ta jen pokrčí rameny. Drží svou sestru nadšeně za ruku a čeká na dárky, co jsem jim přivezl. „Peyton ti ukáže tvůj pokoj.“

Peyton mě vede do suterénu. „Pamatuješ si tu televizi?“

„Samozřejmě,“ odpovím. Zahneme za roh do Masonovy pracovny a je mi jasné, proč se na to zeptala. Uprostřed pokoje je velká díra. „Co se stalo?“

„Elle se naštvala a hodila do ní všechny tátovi míče.“

Nevím, co na to říct, tak jsem zticha. Jsem rodičem teprve necelý měsíc, takže nevím, jak tyhle situace zvládat. Peyton otevře dveře a vstoupí.

„Tohle je bouda.“

Nemůžu si pomoct, začnu se smát. Nejenom proto, že tady trávil Mason hodně času, ale taky proto, že je tak vyzdobena. Musím Katelyn poděkovat za to, že do mého života opět přinesla smích. Peyton odejde, abych si mohl vybalit. Napíšu sms Noahovi, aby věděl, že už jsem ve městě a bydlím u Katelyn, a že se uvidíme v pátek. Chtěl jsem se s ním sejít už dnes večer, ale Josie byla neústupná. Chce, aby strávil svátky s ní, Nickem a jejich rodinami. Na to jsem nemohl nic říct, jen se s tím smířit a nechat je.

Vrátím se zpátky nahoru s taškou plnou sladkostí. Katelyn sedí u stolu s hlavou v dlaních. Zahlédnu šekovou knížku a štos účtenek. Odsunu si židli a sednu si naproti ní. Lehce jí poklepu na čelo. Snaží se usmát, ale přes pláč jí to nejde.

„Kde jsou holky?“

Zvedne papíry a odsune je stranou. „Dívají se u sebe na film.“

„Chceš si o tom promluvit?“ kývnu směrem k hromádce účtů. Zavrtí hlavou a otře si slzy z tváře.

„Nezvládnu to. Musím prodat dům.“

Vím, že tím překročím hranice, ale nemůžu si pomoct. Podám si její šekovou knížku a podívám se. Není tam dost ani na krabici mléka. Sáhnu po účtech, ale chytne mě za ruku.

„Nech mě ti pomoct, Katelyn. Vím, že nechceš dary, ale vyslechni mě. Mám v úmyslu se o to postarat. Kvůli Masonovi.“

„Nemůžu, Liame.“

„Stejně nemůžeš prodat dům. Je to domov, ve kterém holky žily se svým tátou. Mají na něj vzpomínky.“ Natáhnu se přes stůl a chytím ji za ruku. „Chci to udělat kvůli holkám. Prosím, nech mě to napravit.“

Odtáhne ruku, aby si zakryla obličej. Přikývne, čímž mi dá svolení postarat se o ty účty. Mám v plánu udělat víc.

Snažím se přesvědčit Katelyn, že potřebuje jeden večer volno, ale to odmítne a vyšoupne mě ze dveří. Chci, aby šla se mnou k Ralphovi. Řekl jsem mu, že u něj párkrát zahraju. Chci, aby ze mě měl nějaký zisk. Je to to nejmenší, co můžu udělat.

Přijdu tam brzy, mezi dveřmi je jen tvárnice. Vejdu dovnitř. Uvidím ho na pódiu a hned za ním zamířím, abych mu podal ruku.

„Ahoj, jsi tu brzy.“

„Jo, chtěl jsem si s tebou ještě o něčem promluvit.“ Podám si zástrčky k zesilovači a mikrofonu, abych se ujistil, že budou sedět.

„O co jde?“

„Rád bych udělal benefiční večer pro Katelyn Powellovou a její holky. Přijedu i s kapelou a domluvím to s manažerkou. Budeme hrát zadarmo, ale výběr ze vstupného pak musí dostat Katelyn.“

Ralph se poškrábe na bradě. „Samozřejmě!“ řekne až moc s velkým nadšením. „Sakra, už dnešní vstupné půjde na ni.“

„Díky, Ralphe.“ Poplácám ho po zádech předtím, než odejde z pódia. Vrátím se do auta pro klávesy a kytaru. Řekl jsem Ralphovi, že chci dnes vystoupit. Jakmile připravím nástroje, udělám rychlou zvukovou zkoušku. Nebojím se o kvalitu zvuku, ale chci vědět, jak zde bude znít hudba se zesilovačem.

Kolem pódia se začnou motat holky, některé oblečené do snad nejkratších sukní. Dřív bych jednu z nich vzal dozadu na jednu rychlovku, ale dnes ne. Ani jedna z nich se mi nelíbí. Popravdě to, jak jsou oblečené jen ukazuje, jak lehké jsou.

Hned jak Ralph ztlumí světla, začnu zpívat. Dnes mám v plánu dvanáct písniček, možná i přídavek. Ještě jsem se nerozhodl. Začnu s písničkou Unforgettable. Bude to náš druhý singl. Sam mě zabije, pokud zjistí, že už jsem ji hrál, ale to je mi ukradené.

Mezi sety zahraju pár písniček na přání. Pár jich chce starší songy, ale většina chce ty z posledního alba.

„Dobře, tak ještě jedna žádost,“ řeknu směrem k davu.

„Já mám jednu,“ zakřičí mužský hlas od baru. Podívám se na tu osobu, aby vyšla dopředu, ale nikdo se nehýbe.

„Řekl jsem, že mám jednu žádost!“

„Dobře, tak si ji poslechneme,“ odpovím a pořád čekám, až se dotyčný ukáže.

„Za prvé nech moji snoubenku na pokoji. Za druhé vypadni z Beaumontu a už se nikdy nevracej. A jako třetí požadavek mám, abys řekl svému synovi, jaký jsi ubožák, aby mě nemusel nesnášet za to, že tě z tohoto města vykopnu.“

Nesnáším opilce.

Konečně se Nick objeví v mém zorném poli a kýve se ze strany na stranu. Z každé strany má kamarády, co se ho snaží usměrnit. Všichni v baru jsou zticha. Polovina se dívá na mě, ta druhá na něj.

Brnknu na kytaru, abych přenesl pozornost davu na sebe.

„Můžeš mi odpovědět, Westbury?“

„Ne, Ashforde. Není vhodná doba ani místo.“

„Tak pojď ven.“

Zavrtím hlavou a sundám kytaru. „Omlouvám se, představení je u konce. Ale nezapomeňte na ten benefiční koncert, který tu pořádáme.“

Sbalím si kytaru a klávesy, zatímco Ralph se mi za Nicka omlouvá. Odpovím mu, aby si o Nicka nedělal starosti, že je opilý. Rozhlédnu se po baru, jestli ho neuvidím, ale je pryč.

Když vyjdu ven, je opřený o auto. Nemám náladu ho provokovat tím, jestli je s tím autem spokojený. Dám si věci na zadní sedadlo a otočím se směrem k němu. Šourá se směrem ke mně, neschopný jít rovně.

„Kde máš kamarády?“

„Nepotřebuju je k tomu, abych ti nakopal zadek, Westbury.“

„Nebudu se s tebou prát,“ řeknu a poodejdu od auta.

„No, já se s tebou chci poprat. Musím bojovat za svou rodinu. Od té doby, co ses tu ukázal, je to samé Liam to a Liam tamto. Můj táta to a můj táta tamto. Já jsem jeho táta, doprdele, ne ty. Já ho vychoval. Ošetřoval jeho rozbitá kolena a učil ho, jak hrát fotbal. Všechno tohle jsem dělal já, zatímco ty jsi oblboval polovinu ženské populace.

A moje brzo-manželka… bože, jaká se z ní kvůli tobě stala kráva-“

„Neříkej jí kráva, Nicku. Jsi opilý a budeš toho litovat.“ Vytáhnu telefon a napíšu Josie zprávu, aby si pro něj přijela, než se stane něco moc špatného.

„Opustil jsi ji. Já posbíral drobky. Trpělivě jsem čekal, než se podívá mým směrem, a když to konečně udělala, byl jsem šťastný. Ale ne, ty ses musel vrátit a zkazit nám to. Miluje mě, ne tebe, tak proč se nesbalíš a neodejdeš. Udělej nám všem laskavost a vypadni odsud. Chci zpátky svou rodinu a ty mi stojíš v cestě.“

„Je to můj syn, Nicku. Neopustil jsem ho. Zaslouží si mě poznat.“

Nick zatřepe hlavou a nahne se k mému autu, hlavu má na stranu. Kdybych ho tak dobře neznal, řekl bych, že brečí. Chápu ho, ale v žádném případě se Noaha nevzdám. Josie – na tu počkám, ale Noah je můj a já mám v plánu s ním zůstat.

Josie přijede a namíří světla proti Nickovi. Podívá se do nich a zastíní si oči. Stojím na stejném místě, kde jsem stál, když se do mě začal navážet, a čekám, až vystoupí z auta.

„Ahoj, zlato,“ řekne, když Josie uvidí. Zlehka se na mě usměje, než zatáhne Nicka za ruku. „Miluju tě, Josephine. Řekni, že mě miluješ. Řekni Westburymu, že sis vybrala mě a ne jeho.“

„No tak, Nicku, jdeme domů.“

„Řekni mu to, Josie. Řeknu mu, ať vypadne a nechá nás být. Chci zpátky svou snoubenku.“

„Slyší tě. Nemusím opakovat to, co jsi řekl.“

„Spala jsi s ním v LA?“

„Ne, Nicku. Teď už pojď. Jsi opilý a já chci jet domů.“ Josie táhne Nicka k autu a pomůže mu dovnitř. Ani se na mě nepodívá, když sedne za volant ani když vyjede na silnici.

Nasednu do auta a prásknu dveřmi.

Zničený perfektní večer.