FMG - 22. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: An

JOSIE

S blížícím se Halloweenem a s tím spojené odpočítávání dní do Liamova návratu, je Nick čím dál nervóznější. Od té doby, co Liam odjel, se moc nezměnil, a není to tím, že bych se nesnažila. Je podrážděný a vystresovaný. Říká, že za to může práce, ale vím, že je to mnou. Moje chování a nerespektování jeho citů. Vnesla jsem do našeho vztahu určité břímě a nebyla jsem k němu fér.

Ponořila jsem se do práce, jak jen to šlo. Rozhodla jsem se rozšířit obchod a pronajala si sousední budovu, abych získala víc místa. Plánuju přidat kavárnu a občas živou hudbu. Když jsem Nickovi představila svůj podnikatelský plán, myslela jsem, že bude veselý. Mýlila jsem se. Obvinil mě z toho, že hledám místo pro Liama, aby měl kde hrát. Když jsem mu jemně připomněla, že Liam Page nepotřebuje mou pomoc, ani nedojedl a odešel od stolu.

Než jsem to všechno pokazila, byli jsme partneři. Teď to musím napravit, ale nevím jak. Všichni říkají, že to je jen malý výmol v životě, ale je to spíš cesta plná děr, která nekončí. Musím to napravit, protože mi Nick chybí, a nelíbí se mi, že jsem ho ranila.

Jenna přijde s dodavatelem v zádech. Celou dobu jí zírá na zadek. Někteří chlapi jsou neomalení. Vejde za pult a než se mu začne věnovat, hodí kabelku na skříňku. Myslí si, že je to zákazník, a po dnešku by mohl být. Možná bych ji mohla přemluvit, aby s ním šla na rande, a třeba bychom dostali super nabídku.

Právě jsem se nestala jen hroznou snoubenkou, ale i špatnou kamarádkou. Potřebuju pomoc.

„Ahoj, Harry,“ houknu přes Jennu.

„Čau, Josie,“ odpoví, ale pořád zírá na Jennu. Prokřupu si prsty, abych získala jeho pozornost. Trvá nekonečně dlouho, než se na mě podívá. Super, po celou dobu, co tu bude Jenna, bude rozptýlený.

„Promluvíme si vedle,“ řeknu, popadnu klíče a projdu kolem pultu. Zatáhnu ho za rukáv, aby šel za mnou, a nepustím ho, dokud nejsme venku. Bouchnu ho do ramene. „Co to kruci děláš, Harry?“

„Je tak krásná.“

„Jo, ale máš smůlu. Ty jsi tu kvůli práci a ona nerandí, tak ne, že budeš něco zkoušet.“ Otevřu dveře vedlejší budovy. Harry jde za mnou. Jeho práce se mi líbí. Už mi zrenovoval květinářství, takže vím, že mu můžu věřit.

„Tady si představuju otevřenou zeď,“ kývnu směrem k jedné zdi. „A za ni dát buď chlaďák nebo kolem toho rohu udělat cestu k baru. Tahle strana místnosti,“ řeknu a projdu na druhou stranu, „má přístup k zahrádce, takže tam bych chtěla skleník. A v rohu u druhého okna bych si představovala pódium. Pult by šel přímo sem,“ kývnu k protější zdi.

Harry si začne dělat poznámky a měřit zdi. Ťuká na místa na zdi a ty si zapíše do bloku. „Můžu začít zítra, jestli jsi připravená.“

„Jsem připravená,“ rychle odpovím. Jsem nedočkavá začít a vnést do obchodu nový aspekt.

„Budeš chtít nový nápis zepředu?“

Přikývnu. „Asi ano. Objednám všechno potřebné a ty se postaráš o zbytek?“

„Uh huh,“ odvětí, zatímco si píše něco do bloku. „Budu muset najmout někoho, aby udělal zvukový systém.“

„V pořádku, Harry. Věřím ti.“ Vrátím se zpátky do obchodu a nechám Harryho, aby si dopsal poznámky. Bude super, až ta zeď bude pryč. Vím, že můj nápad je ambiciózní, ale mám vizi, a udělám vše proto, abych uspěla.

„Kdo to byl?“ zeptá se Jenna, když vejdu do dveří. Z jejího výrazu nevyčtu, jestli byla polichocena nebo znechucena, když na ni zíral.

„To byl Harry. Je to dodavatel, který mi pomůže s vedlejší budovou. Řekla jsem mu, ať na tebe nic nezkouší.“

„Dobře, díky. Chci říct, vím, že už to jsou tři roky, ale pořád nejsem připravená.“ Sváže kytici, na které do teď pracovala, a zabalí ji do fialového a zlatého papíru. Líbí se mi, že nabízíme zákazníkům různé barvy papírů. Většina květinářství nabízí jen zelený nebo novinový papír. Já ráda přidávám svému květinářství osobitost.

„Donesla jsem ti něco, co mi dnes ráno přišlo do schránky,“ řekne Jenna a přijde blíž k pultu. Zvednu papír, přečtu si nadpis a podívám se na ni.

„Co je to?“

„Když jsem tu začala, přihlásila jsem se k odběru emailů, jak se stát květinářkou. Nechtěla jsem, aby sis myslela, že si nikdy nemůžeš vzít den volna, tak jsem se učila. Každopádně, tohle dnes přišlo a myslela jsem, že by tě to zajímalo.“

Na papíru se píše o nějakém shromáždění. Možnost jít na přednášku, workshop a zúčastnit se odborného veletrhu ve všech lokalitách. Nikdy jsem se ničeho takového nezúčastnila, ale s tím rozšiřováním je možná na čase, abych rozšířila i svoje vědomosti.

„Měla bych do toho jít.“

„Ano, měla,“ odpoví. Když se na ni podívám, má úsměv od ucha k uchu.

„Co?“

„Je to v LA příští týden.“

Podívám se zpátky na papír, abych se ujistila. Moje srdce začne bít o něco rychleji při pomyšlení, že bych mohla vidět Liama. Co když ho uvidím jen tak jít po ulici? Objal by mě, kdyby mě uviděl, nebo ignoroval? Jsem hloupá. Je to velké město. Není možnost, že bych na něj narazila.

„Měla bys jít,“ řekne a dá mi ruku na rameno. „Ty a Nick potřebujete pauzu. Možná vám pár dní od sebe udělá dobře.“

„Jenno-“

Zvedne ruku, aby mě zastavila. Lehce zavrtí hlavou. „Ne, Josie. Neříkám, abys tam jela a podvedla Nicka. Říkám ti jeď a pracuj, a pokud zajdeš s otcem tvého syna na kávu nebo večeři, abyste prodiskutovali nadcházející svátky, tak v pořádku. Jen si tuhle příležitost neodpírej.“

Jenna se ke mně otočí zády, aby dokončila objednávku. Stojím opřená o pult a pořád dokola čtu ten kus papíru. Myslím jen na to, jestli uvidím Liama. Ale nevím, jestli neublížím Nickovi ještě víc, když to udělám. Už mu víc ubližovat nechci.

Sedím ve tmě a pořád držím ten letáček. Jenna odešla už dávno. Když skončila a zamkla za sebou, měla na tváři zase ten její naštvaný výraz. Chtěla jsem se jí zeptat, proč mi to donesla, ale žádná slova ze mě nevyšla.

Držím palec nad Liamovým jménem. Nejsem si jistá, jestli mu mám zavolat. Co když řekne, že to není dobrý nápad? Nebo ať přijdu, ale že nebude mít čas? Zvládnu odmítnutí?

Povyskočím, když uslyším klakson. Nedopatřením zmáčknu volací tlačítko a na tapetě mi vyskočí jeho a Noahův obličej. Je to fotka, kterou jsem vyfotila, aniž by o tom věděli. Ruka se mi třese, když zvedám telefon k uchu. Poslouchám vyzváněcí tón a doufám, že to nezvedne.

„Ahoj.“ Nezní udýchaně nebo uspěchaně, ale klidně, jako Liam.

„Neměla jsem úmyslu volat,“ řeknu potichu.

„Jsem ale rád, že jsi zavolala. Rád poslouchám tvůj hlas.“

„Takové věci bys mi říkat neměl.“

Zasměje se. „Pokud čekáš, že budu lhát nebo držet své pocity na uzdě, pak jsi na omylu. Čemu vděčím za to, že mi voláš? Opravdu moc rád tě slyším.“

„Bože, jsi tak milý ke všem tvým ženám?“

„Žádné další tu nejsou, Josie. Přísahám. Tak proč voláš?“

„Přemýšlím, že bych přijela do LA na odborný veletrh, a chtěla jsem vědět, jestli bys nechtěl zajít na kávu.“

Liam je chvíli zticha. Slyším jeho dech, takže vím, že nezavěsil. „Přijede s tebou i Noah?“

„Ne, je to další týden a to má s týmem soustředění. Přijedu sama. Ale pokud máš plno práce a nemáš čas, chápu to. Vím, že ti dávám vědět na poslední chvíli, a už máš nejspíš naplánováno plno večírků nebo tak-“

„Josie!“

„Co?“

„Buď chvíli zticha, ježiši. Chci tě vidět, Jojo. Udělám si čas. V kterém hotelu budeš?“

Rozložím letáček, abych se podívala. Řeknu mu, kde budu bydlet a on se začne smát. „Co je na tom tak legračního?“

„Nic. Já jen, že bydlím v nejvyšším patře.“

Strávím víkend v Liamově hotelu. Myslím, že mám problém.