FMG - 1. kapitola

Překlad: Nika
Do češtiny: An

Slabé chrápání mně připomíná, že nejsem sám. Váha rozvaleného těla, mě okamžitě odsune pryč. Stará vůně parfému přetrvává ve vzduchu a na mém prostěradle. Odtáhnul jsem závěsy, slunce svítí skrze velké okno, které mi umožňuje nejlepší výhled a soukromí.

Převrátí se a její obličej si nepamatuju. Tvář, která nemá žádné jméno v mých vzpomínkách, anebo v jakékoliv jiné živé paměti. Nepamatuju si, jak skončila v mém hotelovém pokoji a už vůbec ne v mojí posteli. Na tu postelovou část mohu snad přijít.

Blond vlasy mi říkají, že jsem se neobtěžoval zeptat se jí na jméno anebo její oblíbený nápoj.

Zaručuju, že náš rozhovor byly oči, ruce a rty. Je pouze jedna barva vlasů, která může způsobit, aby moje srdce bilo, a blond to opravdu není.

Ani červená.

Oči taky.

Rozhodně ne modré.

Musí být hnědé nebo zelené, nikdy ne modré.

Není to klesající spirála nebo nějaká droga, která vytvořila tento moment. Nechci brát drogy, nikdy, ale když mám příležitost, tak hodně piju, jako minulou noc. Takhle se vyrovnávám s mými chybami a selháním. Možná jsem úspěšný, když jsem na jevišti, ale v noci jsem sám. A mám šílený strach z toho, že umřu sám.

Dosáhnu na telefon, abych zkontroloval čas. Ale místo toho kliknu na galerii, kde mám její obrázek a palcem se vznáším nad její tváří. Uvidím ji, až pojedu domů, ale nevím, co jí řeknu.

Vím, že mě nenávidí. I já se nenávidím.

Zničil jsem jí život. To je to, co mi řekla do hlasové zprávy. Jedinou, kterou jsem uložil za posledních deset let. Tu, kterou jsem si posílala z telefonu do telefonu jen proto, abych mohl slyšet její hlas. Můžu odrecitovat každé nenávistné slovo, které mně řekla, když jsem byl příliš zaneprázdněný jí odpovědět a nikdy jsem si nenašel čas, zavolat jí nazpět.

Nikdy jsem si nenašel ani jednu sekundu na to, abych jí zavolal a vysvětlil, co jsem pro nás udělal. Byla moje nejlepší kamarádka a nechal jsem si ji proklouznout mezi prsty. Jen jsem chtěl chránit sám sebe od smutku a od toho, že by mi řekla, že už mě nechce, už ne.

Také jsem měl sny. A moje sny ji zahrnují, ale ona na to nikdy nepřijde. Nebudu žít svůj americký sen. Žiju svůj vlastní. Moje rozhodnutí všechno zničilo.

Moje bezejmenná postel, s kterou jsem strávil noc, se natáhne, aby mně pohladila ruku. A já se rychle odtáhnu. Teď, když jsem střízlivý, nemám chuť být s tou osobou. „Liame“, řekne svůdným hlasem, ale zní jako malé dítě. Když takto ženy mluví, vyskočí mi husí kůže. Neměla by takhle mluvit, copak neví, že ji to dělá směšnou? Žádný muž nestojí o děcko. Není to sexy. Zabalil jsem prostěradlo okolo pasu, posadil jsem se a dal nohy ven přes okraj postele. Chtěl jsem být pryč od ní a jejich nenechavých rukou. Záda se mi napínají, když cítím na její straně, že se posouvá. Utáhnul jsem si prostěradlo ještě víc, abych byl aspoň trochu zakrytý. Mělo by mi to být jedno, ale není. Viděla mě ve tmě, ale nedovolím, aby její oči dostaly další pohled. „Mám hodně práce.“ Můj hlas je přísný, hodně krát jsem ho použil. „ Jorge, který je na recepci, se ujistí, že se dostaneš taxíkem domů.“ Záměrně jsem se otočil směrem do koupelny, takže jsem se na ně nemusel nikdy dívat, když jsem jim říkal, aby odešly. Je to jednodušší cesta, žádné emoce. Nechci se dívat na jejich tváře a vidět, jak jejich naděje umírají. Každá z nich doufá, že bude ta, která mě zkrotí, a že dosáhnou závazku.

Neměl jsem stabilní přítelkyni, proto jsem vstoupil do odvětví „ na jednu noc“ a nechci to měnit. Tyto holky pro mě nic neznamenají a nikdy nebudou. Mohl bych se změnit. Mohl bych se usadit a oženit. Mít jedno nebo dvě děti. Ale proč?

Můj manažer, Sam, měl jsem ji rád, i v tom případě, že to byla ona. Ona je jediná, s kterou jsem to zopakoval. Poprvé to byla chyba v úsudku, osamělý večer na cestě, chyba. Teď chce víc, já ne. Když mně řekla, že je těhotná, chtěl jsem skočit z útesu. Nechtěl jsem mít děti, aspoň ne s ní. Když si představím, že bych měl mít manželku, tak je to vysoká bruneta. Je posilněná z těch roků z roztleskávání a z jejího pěti kilometrového běhu každý den.

Sam navrhnula manželství, vyděsil jsem se a letěl do Austrálie, kde jsem se naučil surfovat. Potratila dva měsíce na to. Přísahal jsem, že od této chvíle udržíme věci v profesionální rovině. Od té doby jsem začal mít holky na jednu noc. Napříč všemu mě stále miluje a čeká na mě s tím, že změním názor.

„Víš,“ návštěva z minulé noci začala mluvit naštvaně, když si oblékala šaty. „Slyšela jsem, že jsi kokot, ale nevěřila jsem tomu, Myslela jsem, že mezi námi bylo něco zvláštního.“ Zasmál jsem se a potřásl hlavou. Slyšel jsem už všechno toto několikrát, každá z nich si myslí, že mezi námi se stalo něco speciálního, protože zažily nejúžasnější noc, kterou kdy měly.

„Nechtěl jsem tě obrat o tvůj rozum.“ Odešel jsem do koupelny a pořádně zavřel dveře. Opřel jsem se o ně a začal jsem tlouct hlavou o masivní dřevo. Za každou si říkám, že už s tím přestanu, ale vždycky se stane něco, na co mám chuť zapomenout. Z čisté frustrace si položím ruce na obličej.

Netěším se na návrat domů.

Důvod, proč se vracím, na mě zírá z pultu v mé koupelně. Dlouhý článek o chlapovi, který byl mým nejlepším přítelem. Zvednul jsem papír a četl slova, která tam byla napsaná.

Mason Powell, otec dvou dětí, byl tragický zabit, když couval autem a narazil do něj náklaďák.

Mrtvý. Je pryč. A já jsem tam nebyl. Odešel jsem jako zbabělec, bez rozloučení.

Změnil jsem svoje telefonní číslo, protože ona by mně nepřestala volat. Musel jsem to udělat, rozejít se a Mason byl toho součástí. Ona a Katelyn byly nejlepší kamarádky. Ona by jí řekla, kde bych byl, a co bych dělal. Takhle to bylo nejlepší.

Chtěl jsem být pryč jen rok. Říkal jsem si, že se vrátím po dvanácti měsících, udělal bych všechno správně a ukázal bych jí, že už nejsem ten stejný člověk, do kterého se zamilovala. Viděla by to, poděkovala mi a šla by dál a vdala by se za nějakého ctižádostivého podnikatele, který by se probouzel každé ráno, obléknul by si košili a kalhoty, které ona vyžehlila.

Zmačkal jsem papír v ruce a přemýšlel o všem, o co jsem přišel. Nelituji toho, nemůžu. Udělal jsem to pro sebe a to jediným způsobem, který jsem znal. Jen jsem si nemyslel, že se o to budu tolik starat, a že mně to bude tolik chybět.

Bylo mi smutno v ten den, kdy požádal Katelyn o ruku. Věděl jsem, že něco takového chtěl udělat, od té doby, kdy nám bylo šestnáct.

Bylo mně smutno v den, kdy měli svatbu a také, kdy se jim narodila dvojčata. Byl to otec a manžel. Měl tři lidi, kteří na něm byli závislí, a teď je pryč. Nikdy neuvidí svoje děti vyrůstat a dělat věci, které jsme dělali my, když jsme byli mladší. Všechny věci, o kterých jsme mluvili, které by naše děti dělali společně. Bylo mně to líto, protože jsem musel sám sobě něco dokázat. Vzdal jsem se snů a života, ve kterém jsme měli všechno naplánované.

A teď mířím domů čelit hudbě.