DAO - 5. kapitola

Překlad: Simča

Savannah

"Ach můj bože, to bylo tak dobré." Declanovy oči pohasnou v blaženém, téměř opilém výrazu, když si mne žaludek a vypadá v malém kómatu po snězení talíře mého Fettuccine Alfredo. Musím se kousnout do vnitřku tváři, abych se nesmála.

Jsem ráda, že se mu tak chutná mé vaření. Je to doslova jediná věc, kterou můžu přispět k tomu velmi zvláštnímu, velmi jednostrannému… partnerství? Přátelství? Já ani nevím, co jsme.

"Říkala jsem ti, že dělat to od začátku, je mnohem lepší," Stojím a chytím prázdné talíře, ale Declan je ode mě vezme.

"Mám to."

Pozvednu obočí. "Ty umyješ nádobí? "

Blýskne se na mě perfektními zuby a ďolíčky, když říká: "Pokud "umýt nádobí "znamená dát toto nádobí do myčky, pak ano." Pak kývne na gauč vykukujícího z obývacího pokoje. "Jdi. Posaď se. Relaxuj. "

Nemusí mi říkat dvakrát…

Zvednu dálkový ovladač ze stolku, vklouznu do černé kůže,  a zapnu plochou obrazovku. O minutu později vejde a přisedne si ke mně. Podám mu ovladač, ale jen zavrtí hlavou a řekne, "cokoliv chceš sledovat, je v pohodě. "

Pohledem sjedu zpět k obrazovce, ale mám pocit, že mě sleduje. "Co? "

"Nic. Zrovna jsem si říkal, že asi není tvůj životní sen pracovat v posilovně, tak… co chceš dělat se svým životem? "

"To je dost hluboká otázka."

 Pokrčí rameny, rty zakřiví vzhůru. "Jsem pěkně hluboký chlap."

Zakroutím očima – přišla jsem na to, že v jeho blízkosti to dělám docela často. "Já nevím. Myslela jsem si, že budu mít čas přijít na to v prvním ročníků, ale vysoká škola tak úplně nevyšla."

Zamračí se. "Proč ne? " 

Moje oči zabloudí zpět k televizoru. Nelíbí se mi o tom mluvit. Připomíná mi to, jak blízko jsem se dostala do této stupidní, chudé říje.  Připadá mi, že jsem v tom odsouzená strávit celý svůj život. "Co je to se všemi těmi otázkami?"

"Jenom zvědavost. Nemusíš na ně odpovídat, pokud nechceš. "

Něco, jakým způsobem to řekne, mě nutí se cítit zle. Jako kdybych kopla štěně nebo tak něco. Povzdechnu si a řeknu, "Stipendium, pro které jsem se přihlásila, aby mi platilo vysokou, tak trochu propadlo, když jsem odešla ze školy. Teď si můžu nárokovat finanční podporu, ale na tom vůbec nezáleží, od té doby, kdy nemám na pokrytí nákladů, které stejně nepřijdou." Vidím ho jenom z mého periferního vidění a tak nemůžu rozeznat jeho výraz. Vsadila bych, že by se mi to nelíbilo. "Přísahám bohu, že pokud se na tebe teď podívám a uvidím lítost, tak tě praštím. "

Zasměje se. "Dobře, budu držet své pocity jen pro sebe. Slibuju. "

"Uvažovala jsi o tom, že bys byla šéf kuchař? Jsi v kuchyni génius. "

"Děkuji ti. A ne, ne vážně. "

"Jak to, že jsi tak dobrá? "

Dech mě opustí, na dlouhé vydechnutí, skrčím se tak moc, jak jen to jde na pohovce. "Částečně z nutnosti a částečně z touhy potěšit své pěstouny. "

Svraští obočí a já říkám, "pěstouni jsou jako obyčejní rodiče. Někteří z nich jsou skvělí, někteří jsou dobří a někteří nemají co vychovávat děti. Když jsem byla mladší, tak jsem skončila u páru vyšší střední třídy. Zdáli se být perfektní na papíře – dobrá práce, pěkný dům, pěkná auta – ale byli zanedbávající a zneužívající. Měli dvě další děti v pěstounské péči a tři z nás byli jejich malými sluhy. Měli jsme na starosti úklid domu, praní jejich prádla, vařit jídlo, a když jsme něco zanedbali anebo zpackali, tak nás uhodili. Ohledně toho byli chytří. Věděli, kam nás uhodit, aby to nebylo vidět. Měli rádi mé vaření, takže jsem se snažila víc, zaměřila jsem se na to." Zírám do prázdna, když si vzpomenu, jak moc jsem se snažila na to zapomenout. Stejně jako bodání přezkou opasku a chuť ponožky strčené v mé puse, za účelem utlumit můj křik. "Strašně mi to udělalo bordel s mou hlavou, víš? Snažit se uspokojit lidi, kterým jsem nevěřila a tak nenáviděla. V mé mladé, naivní mysli jsem si říkala, "Kdybych je mohla přimět, aby mě měli rádi, pak možná budou milejší."

Declan se předkloní, má bradu napjatou, jak se opírá lokty o kolena. "Chci vědět víc o tobě, ale čím víc se dozvím, tím víc mě to štve."

Šťouchnu ramenem o jeho. "Tak se přestaň ptát."

Vypadá pozitivně rozzuřený, když se dívá na zem, nepatrně vrtí hlavou. "Není to kurva správné, Savannah. Řekla jsi to někomu? Sociálnímu pracovníkovi, nebo…? "

"Jediný případ, kdy jsem viděla svého sociálního pracovníka, bylo, když jsem se přestěhovala do nového domova a nebyla zrovna nápomocná. Nikdy se neptala na věci, jako proč, co a jak. Pokaždé, když jsem se přestěhovala, to bylo děsivé a matoucí a vždycky jsem se musela naučit předstírat, že se mi nový domov líbí, jinak by to pěstouni brali moc špatně. Bylo to něco jako moje "vstupenka ven z vězení", akorát, že místo být "volná", jsem se dostala do dalšího vězení." Přejedu si rukama po svých vybledlých kraťasech, hlas mám tišší. "To je, jak jsem se nakonec dostal ven."

Zúží oči, jak mě studuje, jako kdyby mě opravdu viděl poprvé. Nikdo nikdy předtím neviděl tuto mou stránku. Je to děsivé a skličující, způsobuje to, že zarytě mlčím a už s ním nic dalšího nesdílím.

Údiv se odráží v jeho tónu, když se zeptá, "Jak to že nejsi prostě… zlomená? "

Přes rty mi přejede smutný úsměv, když řeknu, "Kdo říká, že nejsem? "

Vyhledá mě očima, odstraňujíc mi odřeniny, dokud se necítím víc odhalená, než jsem byla, kdy předtím. "Nejsi," říká jednoduše. "Jsi příliš statečná. Pokud bys byla zlomená, nezbyde v tobě žádná bojovnost."

A pak musí jít a říct něco takového, něco co mě nutí mu dát víc těchto malých záblesků kolem mé zdi. Vím, že nastavuju nebezpečný precedent, ale zdá se, že nemůžu přestat.

"Tak co se stalo s dalšími dvěma dětmi?"

Pokrčím rameny. "Sakra, jestli to vím." Neměla jsem způsob, nebo touhu být neustále v kontaktu.

Declanovy oči se široce rozšíří, když na mě přistanou, jako kdyby došel k nějakému děsivému poznání. "Prosím, řekni mi, že víš, že pro mě nemusíš vařit. Víš to, že ano? Nemusíš pro mě nic dělat, abys tu mohla zůstat. "

Nijak se netají, že je ustaraný o mé blaho a přesto, pokaždé když to ukáže, jsem jak omámená. Nikdy bych nepomyslela, pod tolika svaly a tetováním je tak veliké srdce.

Děsím se, že by mi ukázal, jak používat to své.

Oči mi klesnou zpět do klína. "Já vím. Ale chci. Je to můj způsob, jak dávat zpět. "

"Jsi si jistá? Nemáš s tím spojené negativní pocity? "

"Declane, nejsi jako oni. Skutečnost, že se kvůli tomu bojíš, to dokazuje. Slibuji ti, že to není, tak veliký problém. "

Mračí se a mne si bradu. "Já nevím… stále se kvůli tomu cítím na hovno. "

"A já se budu cítit na hovno, pokud nebudeš jíst mé jídlo. " Měkký smích ze mě vyjde, jak se na něj dívám. Je tak směšný. "Declane, stále potřebuju jíst, takže pořád budu vařit a bude hloupé, pokud budeš jíst něco jiného, když já se budu patlat s vařením celého jídla. Chceš ranit mé pocity? "

Dramaticky si povzdechne a opírá hlavu o opěradlo pohovky. "Fajn. Překruť mi ruku, co ty na to?" (Twist arm –  aby mu překroutila rukou tzn: tím by ho tlačila, dokud by nesouhlasil)

Moje oči automaticky zabloudí do vzorů a barev vložené do jeho kůže. "Já bych to neudělal takové pěkné paži."

"Myslíš si, že je pěkná?"

Slyším úsměv v jeho hlase, ale já se ztrácím v nástěnné malbě po předloktí. Mé oči se toulají po růžích, kapesních hodinkách, na lebce a stínování, které spojuje všechno. Většinou v provedení odstínech černé a šedé, ale růže jsou tlumeně červené a hodinky jsou v matně zlaté, aby nedošlo k vytrácení nebo odvádění celého obrazu. Je tu rolující nápis mezi hodinkami a lebkou, která říká: Čas nečeká na nikoho.

 Nástěnná malba splývá velmi realisticky s černými a šedými anděly na jeho bicepsu, jejich křídla se šíří do modrého hrotu nebe, které vykukuje zpod trička. Je to téměř decentní a překvapivě vkusné na něco, co zabírá každý viditelný centimetr kůže.

"Myslím si, že je to krásné," řeknu, mé prsty dosahují až ke křídlům andělů. Jeho kůže, napjatá přes tolik svalů, je horečně teplá a pošle chvění přímo skrze mne.

Zvednu svůj zrak, potká se s jeho zahalenýma očima, přesně, když začne Ramones’ “Beat on the Brat”, muřvát z kapsy.

Hučení mého srdce kdesi hluboko v údolí mého trupu jako je trpký, skoro jako pocit viny, jako pocit topení se. Neumím to vysvětlit, ale je to skoro pocit, jako bychom byli přichyceni, dělat něco špatného. Možná, že je to jen adrenalin, který proudí skrze mne.

Declan sténá a obrátí oči v sloup, když se posune a vytáhne svůj telefon. Stisknutím tlačítka na boku, vypne vyzvánění a naklání se dopředu, aby ho položil na stolek.

 Je pozdě. Díky jeho reakci, si myslím, že volající je nějaká holka. Ex? Nebo možná něco víc aktuálního?

 Snažím se znít lhostejně, jak se ptám, "Nezvedneš to?"

 "Ne." Jeho odpověď je stručná, jak najednou ukáže zájem o dávno zapomenutou televizní show.

 "Proč ne? Nechceš své přítelkyni dát vědět, že se poflakuješ se mnou? "Ptám se s úsměvem a hravě ho šťouchnu do ramena.

 Dívá se před sebe. "Víš, že nedělám přítelkyně. Jamie je to jen… vycpávka."

 "Fuj, nesnáším to jméno," řeknu a zašklebím se. "Když jsem chodila do školy, tak tam byla jedna holka jménem Jamie, která se po mě vozila a no… nikdy jsem se přesto nedostala."

Ve skutečnosti, "vozit se" není správný výraz. Tahle mrcha dělala z mého života peklo, několik let. Její vláda teroru trvala od sedmé třídy, až dokud jsem nevypadla z maturitního ročníku. Tak jo, to jméno zanechává kyselou chuť v mých ústech, a já vím, že je to naprosto iracionální, ale jsem trochu naštvaná na Declana, že jednou takovou spí.

 "Chceš, abych jí nakopal zadek?"

 Dívám se na něj, vidím jeho škádlivý úsměv.

"To udělám sama, pokud jí ještě někdy uvidím. "Kdyby nebylo strachu a politiky nulové tolerance naší školy, když přišlo k boji, tak bych ji nakopala zadek už dávno. Ale měla jsem strach, že budu vyhoštěna, kdybych to udělala a ztratila šanci na získání stipendia.

Tak jako tak, stipendium mi skončilo…

"Co dělala, že to bylo tak špatné?"

Zasměju se a opřu si hlavu zpátky na pohovku. "Zní to teď opravdu hloupé, ale v sedmé třídě, to byl jako konec světa. Každopádně jsem se vyvinula mnohem dřív, než ostatní holky-některé ploché holky, si mysleli, že jsem si vycpávala podprsenku. "

"Jamie byla vůdce jejich malého davu, a ona šířila o mně nejrůznější fámy. Víš, vycpávání podprsenky, že jsem byla špinavá coura, a tak dále. A Jamie, samozřejmě, byla bohatá a populární, takže všichni jí věřili. Těch pár přátel, co jsem měla, přestali se mnou mluvit, protože nechtěli spáchat společenskou sebevraždu a chlapci… no, byla jsem "děvka" s "velkýma" prsama ". Zasměju se nevesele. "Netřeba dodávat, že chlapci byli moji noví nejlepší přátelé. Takže v osmé třídě se mezi námi odehrávala válka a já jsem měla to štěstí, že jsem uvízla s Jamie ve třídě tělocviku. Dva týdny do konce školního roku, ona a její malí přisluhovači, mě vtáhli do rohu v šatně a vyhrnuli mi mé triko na cvičení přes mou tvář, dočasně mě oslepující, zatímco oni zvedli mou podprsenku. Myslím, že očekávali, spoustu tkaniny nebo ponožky, nebo něco, co by vypadlo, ale vše, co dostali, byl dobrý pohled na mé obrovské kozy," zamumlám sarkasticky, ukážu na mé krásné béčkové košíčky.

"Poté, drby o mé podprsence ustály, ale vždycky si něco našla, čím by mě mučila. Že mé oblečení nebylo značkové anebo že jsem neměla žádné přátelé… Potom zjistila, že jsem byla v pěstounské péči a tahle munice jí stačila, dokud jsem neodešla ze školy. " 

Nechtěla jsem mít takovou zdlouhavou triádu, ale člověče, nesnáším tu holku.

 "Taková kunda."

Podívám se na Declana, vidím ho s pohledem tak znechuceným, že mě rozesměje. Uchopím se po stranách, jak se slzy začnou kutálet po mých tvářích. Když jsem konečně schopna mluvit, utřu si oči a řeknu: "Děkuji ti. Potřeboval jsem to…Takže, jaká je tvoje Jamie? "

 Světlo v jeho očích ze sledování mé reakce ztlumí, protože se mu mračení usadí po tváři. "Není to moje Jamie."

 Mé oči se zúží, když studuju jeho profil. "Ví to?"

 Smích mu zadrhne v hrdle. "Ach, ano." Pokrčí rameny a říká, "občas jsme se sešli, ale je to pryč."

 "Proč? Omrzela tě? "

"Přesně tak."

"A to je důvod, proč jsem singl," zamumlám, když jeho upřímnost je osvěžující.

 "Ne, to není-" Jeho obočí se střetne, když nakloní hlavu. "Počkej, proč jsi sama? Protože se bojíš, že ho přestaneš bavit? "

 Červeň se šíří po tváři, a hned je mi líto, že jsem něco řekla. "Přestaň se mě snažit psychoanalyzovat. Co jsi chtěl říct? "

Mračí se na mě, jeho pohled se zužuje nepatrně před tím, než si povzdechne. "Nepřestala mě bavit, prostě jí nemám rád. Ona není hodný člověk, a myslím, že právě jsem se dostal do bodu, kdy sex nestačí, abych si nevšimnul jejího hovna." Zamračí se. "Bože, to zní ještě hůř, že?"

 "No. Aspoň něco o její osobnosti víš. Já jsem ráda, když jsem od nich dostala křestní jméno. "

 "Opravdu máš takový náhodný sex?"

 Slyším rozsudek v jeho hlase, barvený tón a ošklivý stín. Já vím, co jsem. Děvka, coura, už jsem to všechno předtím slyšela. Nemyslete si, že to pokaždé nebolí.

A jako pokaždé, usměju se přes tu bolest, takže nebude mít uspokojení z vědomí, jak moc to bolí. "Jako co? Děvka? "

 Mračí se. "Ne. Jako muž. "

 Chycena nepřipravená, zamrkám a podívám se dolů. "Ne tak moc ne. Mám trochu pauzu od sexu. "

 "Proč? "

Declan se na mě dívá, jako bych byla úplně šílená a já si nemůžu pomoci a vybuchnu smíchy, nad jeho směšným výrazem. "Ehm, jsi neslyšel, že většinou si neříkám ani o jméno? Myslím si, že je to docela dobrý důvod. "

Pokrčí svými masivními rameny, jak říká, "já si neříkám o jména polovinu času a nezastaví mě to. "

Zakroutím očima. "Jo, ale ty jsi chlap. Ženský mají standarty. "

Odkašle si. "Jak dlouho jsi, ehm, abstinent? "

"Asi dva měsíce. "

"Nechybí ti to? " Ptá se zasněně, vrtíc hlavou. "Nemyslím si, že bych dal dva měsíce. "

Rozhodně nechovající se jako dáma si odfrknu. "Pochybuji, že bys vydržel dva dny."

"Pro tvou informaci, jsou to - " Nesklapne ústa. "To je jedno. "

Můj úsměv je tak široký, že se divím, že mi neroztrhne tváře. On se červená? Uháním k němu, jak mu visí hlava dozadu. "Ne, ne, ne. Řekni mi jak je to dlouho, co jsi neměl sex? Pár hodin? Den? Co? "

Zvedne hlavu a olizuje si rty. Jo, tváře jsou určitě zabarvené do růžova. "Tři dny, v pořádku? Noc předtím, než jsem tě potkal. "

Něco uvnitř v mé hrudi bolí, takže můj úsměv váhá, ale rychle ho obnovím. Proč mi to tak moc vadí? Myslím tím, Ježíši, já jsem ta, kdo se zeptal. "Řekni mi o tom, " říkám, abych to nějak zahrála. "Jak se jmenuje? Byla dobrá? "

Vyklene se mu obočí. "Hm…"

"Co je? Nemůžeme mluvit o tvém sexuálním životě, ale o mém ano? "

Stáhne rty a přikývne. "Tak dobře. Jamie mě zatáhla na nějakou party a byla obzvlášť… já nevím… Jamie a nemohl jsem jí vystát. Tak jsem byl na sračky, zbavil se jí a užil si s někým jiným. "

Rozšíří se mi oči a zamrkám. "Páni, jste docela gentleman, pane. "

Obličej se mu stáhne do grimasy. "Já vím, jasný? "

"No, byla k něčemu? "

Směje se. "Do prdele, já si nemyslím, že jsem byl k něčemu. Byl jsem tak v prdeli, upřímně si moc nepamatuju. Já ani nevím, jak se jmenuje, nebo jak vypadala. "

"Takže, to beru tak, že jí znovu neuvidíš. "

"Kdybych jí potkal, tak jí ani nepoznám. "

Chvíli je mezi námi ticho, než řekne, "Jaké to bylo u tebe naposledy?  Doufám, že to bylo dost dobré, před tvým obdobím sucha. "

"Bylo to v pohodě. Taky jsem byla dost opilá, ale něco si pamatuju. Byl roztomilý a pěkný, trochu starší. "

Zvedne obočí. "O kolik starší? "

"Něco… přes třicet?"

Něco se mu zlomyslně zableskne v očích. "Takže máš slabost pro starší chlápky, jo? "

Zúžím na něj pohled. "Proč? Kolik ti je? "

"Dvacet čtyři. "

(Zaznamenejte si už milionté zakroucení očima, tento večer.) "Jen jsi o čtyři roky starší. "

"Starší je starší, kotě. " Mrkne na mě. "Takže, tenhle pěkný, starší chlápek – on, ehm, tě poslal do celibátu bez řádného rozloučení?"

Jak jeho narážku zaregistruju, tak se po mé kůži rozletí husina. "Ptáš se mě, jestli jsem se udělala? Ach, Bože. " Pohřbím svou tvář do dlaní.

"Já jen říkám, že pokud budeš potřebovat zmírnit své napětí, tak jsem mnohem lepší než pár baterek." Slyším samolibý úsměv v jeho hlase. Podívám se na něj přes prsty, jo, pořád tam je.

Nechám ruce dopadnout, mračím se na něj. No, zkus to. "No, vsadím se, že jsi. "

"Tak co na to říkáš? "

Vytahuje obočí a já se málem udusím smíchy. "hm – hm, nebudu s tebou spát. "

Zvedne ruce v obraném gestu, obočí mu stoupá. "Hele, nikdy jsem nic o tom mít sex neřekl, existuje mnoho způsobů, jak zmírnit stres. "

"Jasně. " Vysměju se mu. "A co z toho budeš mít? "

"Nic. Bude to jen o tobě. "

Sarkasticky se usměju. "Jak nesobecké. Procházet se kolem a udělovat orgasmy z dobroty srdce. "

Stále se usmívá, ale už nevtipkuje. "Není žádné "kolem", tahle nabídka je jen pro tebe. "

"Aha, takže ostatní holky ti musí něco dát na oplátku? Třeba vykouření? "

"Ostatní holky? " Křivý úsměv mu zvedá rty, jak uchopí mé vlasy stranou. "Kotě, nikoho jiného nevidím, jenom tebe. "

Tato zdánlivě nevýznamná slova, způsobí, že se můj žaludek stáhne a srdce skočí salto, zničíc tak mou strojenost. A potom Ramones se zase ozve z telefonu, posílajíc, tak mé už dost závodící srdce do epického záchvatu.

Vyskočím a položím ruku na rychlý tlukot, když se natáhne a zvedne telefon. Přetáhne palcem po dolní části displeje, přidrží si ho u ucha a říká, "přestaň mi volat Jamie, je konec. " Zavěsí a položí ho zpět na stůl, zatímco mi v hlavě poletují myšlenky.

"Dávíš každému vlastní vyzvánění? "

Nakloní se lokty o kolena a poškrábe se na zátylku, jak se na mě podívá. "Jo, proč? "

"Jaké je moje? "

Něco se mu mihne po tváři, než se podívá jinam. "Ještě jsem neměl čas něco pro tebe vybrat. "

Rty se mi ohnou nahoru. "Lháři. " Vytáhnu svůj telefon z kapsy a modlím se, aby mě neodpojili kvůli neplacení, a najdu číslo, které mi včera dal.

Declan na něj zaútočí, snaží se mi ho vytrhnout z ruky. Zakňučím a spadnu na záda, držím svůj telefon vysoko nad hlavou. Vyleze na mě a snaží se mi ho ukrást a já se směju, když vytočím jeho číslo. Oba stále mezi sebou bojujeme a smějeme se, dokud nezazvoní telefon na konferenčním stolku.

Naše malá hra o udržení ho od sebe je zapomenuta, když se zaměřím na rockovou písni, kterou nepoznávám. Je to trochu pomalé, alternativní a téměř bluesové, s lehce zkreslenými kytarovými akordy, a muž a žena zpívají "sladko kyselý" znovu a znovu. Osoba, o niž zpívají, je ze začátku kyselá, ale postupem času sladší. Neexistuje žádný skrytý smysl písně, nebo proč to Declan pro mě vybral.

Je to trefné pro naši situaci, ale jsem taková jen s Declanem, zřejmě. Proč, to já nevím. Nechci se zblízka podívat na to, co se mnou dělá anebo pojmenovat pocity, které ve mně vyvolává.

Písnička končí, přesouvá náladu a já odpojím hovor. Náhle si uvědomím naše intimní postavení, a jak blízkou jsou naše ústa.

Declanova váha je těžká na vrcholu mně, a přestože jeho svaly jsou tvrdé a neústupné, není to děsivé a nedusí mě. Je to… pěkné. Teplé. Příjemné. Přitlačená hruď na hruď, mám pocit, že cítím každý jeho dech, každý srdeční tep. Nutí mě to ho cítit ještě víc.

Polknu a položím si ruku dolů. "Pravděpodobně jsi jediný člověk na světě, který by o mě řekl, že jsem sladká. Každý jiný by se zasekl u slova kyselý. "

Protože, to je to jediné, co jsem jím dokázala ukázat.

Jeho tmavé vlasy mě šimrají na čele, jak jeho oči hledají mé. "Nemyslím si, že jsi sladká, ještě ne. Ale myslím, že bys mohla být. "Palcem mě pohladí po tváři a jeho oči klesnou k ústům, jeho hlas je měkčí. "Myslím, že bys mohla být velmi sladká k té správné osobě."

Zrovna, když si myslím, že mě políbí, tak se podívá znovu nahoru. Kdybych nebyla přišpendlená na místě, tak by to jeho pohled udělal. Z tohoto závěru, vidím, že zlaté skvrny mu tečkují jasně zelené oči, které hoří směsí touhy a něhy. Nikdy se na mě nikdo, takhle předtím nedíval, a já si nejsem úplně jistá, co to znamená, ale je to tak vzrušující a děsivé.

"Myslel jsem vážně, co jsem řekl. Žádné závazky, žádná očekávání a žádný sex. Jenom ty a jen jednou, pokud to chceš. "

Je tak krásný, nemůžu to vystát. Ani se mu nedokážu už podívat do očí. Je jako mužský ekvivalent Medúzy.  Jen místo přeměňování v kámen, jsem v nebezpečí, že zažehnu v plamenu.

Koušu si ret a snažím se udržet libido na uzdě. Ale je to nemožné s jeho boky kolébající se mi mezi stehny a tvrdé boule jeho erekce, která se mi tiskne do rozkroku mých šortek. Bere mi to všechno úsilí, se netřít svými boky o něj, když to na mě tak čeká. A všechno, co cítím je Declan a to tomu moc nepomáhá. Jeho opojná směs čistého prádla, mýdla a náznak kolínské, vaří mou krev úžasným způsobem.

To přesahuje zmírněnou verzi chtíče, kterou jsem cítila v minulosti, až moje nervová zakončení jsou v plamenech a krev pumpuje v mých žilách, moje tělo čerpá kapaliny v hmatatelné formě touhy. Je to nádherně chaotické, a nemyslím si, že bych někdy chtěla, aby tento pocit skončil, protože se poprvé v mém životě, cítím se opravdu naživu.

Jo, ale jak dlouho tento pocit vydrží? 

Mé poblouznění je nevítané a musím si připomenout, proč jsem se vzdala sexu na prvním místě. Myslím tím, jasně teď to chci, ale jak se budu cítit zítra? Budu toho litovat? Nebo se budu cítit špinavě a levně?

Něco mi říká, že to tak nebude, ale nejsem si jistá, jestli chci risknout tento krásný pocit, pokud se mýlím. Měla bych se snažit najít cestu zpět ke svému rozumu a sebeovládání, protože, pokud tento oheň vzplane, nepůjde ho zastavit. Potřebuju tuto malou hořící žhavost schovat v sobě. Skrýt ho v sobě, jako vše ostatní.

Věnuju mu arogantní úsměv, i když se na to vůbec necítím a říkám, "myslela jsem, že jsi říkal, že budu prosit."

Zakroutí mým pramenem kolem prstu, domýšlivým úsměvem, který jsem já jen předstírala. "Věř mi, kotě, po několika minutách se mnou mezi nohama, budeš."

Bůže. Moje stěny se svírají v reakci, a zajímalo by mě, jak bych mohla litovat něčeho, co chci tak moc.

 Nemůžeš. Nedělej to.

Všechny myšlenky opustí můj mozek, kromě jednoslabičných slov, jako je "ano" a "chci." Snažím se bojovat s touhou, která mi zakaluje hlavu, a musím přemýšlet, proč mi to vůbec nabízí?

"Proč? Zašeptám. "Co z toho budeš mít? "

Nikdy nedostanete nic zadarmo. Bude to jeho šach mat.

No ták, opravdu na tom záleží?

Jako kdyby vycítil mé oslabení, protože se skloní a jemně políbí mou čelist, tak že se mi zkroutí prsty. Telefon mi vyklouzne z ruky a spadne někam na podlahu, ale je mi to jedno. Jsem příliš zaneprázdněná svíráním širokých ramen, zatímco jeho strniště škrábe mou tvář, zavřené oči si libují, jak střídá hrubost a měkkost.

Jeho jazyk olizuje můj krk, škádlí oblast těsně pod mým uchem, než mě štípne a následně jemně políbí to místo. "Není to jasné?" Zamumlá proti mé kůži. "Dostanu tě."

Pouta držící mou kontrolu na místě, se začnou rozpadat z tepla, které ve mně stoupá, ale je mi to jedno. Je jednoduší s ním nebojovat a jen se nechat jím vést.

Bylo by opravdu zlé, kdybych se tomu jen pro jednou oddala? Co hrozného se může stát? Nebude to dokonce ani sex… bude to jen… přítel, který pomáhá příteli.

Ach, Bože, uvažuju o tom.

Sakra, sebekázeň nebyla nikdy mou silnou stránkou.

Declan

Musím právě teď snít. Neexistuje žádný způsob, jak by Savannah mohla ležet pode mnou, tahá mě za tričko, když jí líbám na krk. Žádný kurva způsob.

 Odtáhnu se a podívám se na ní. Růžová jí pokrývá tváře. Její rty jsou mírně pootevřené, jak jí mělce dech opouští. Šedé oči zírají na mě, divoce a trochu nejistě.

 Dokážu si představit, že vypadají hodně podobně jako moje právě teď.

 Moje pravá ruka je položená na boku, přes její šortky. Opatrně šáhnu a hladím jí prsty pod lem trička, škrábajíc jí na břichu.

 Jsem připraven, že mi odstrčí ruku nebo bude na mě křičet, abych z ní slezl. Myslím tím, že by mi nedovolila se jí dotknout. Nechce, abych z ní slezl.

 Oči se jí chvějí, jak je má zavřené, když se kouše do rtu, a moje oči jsou do široka rozevřené. Něco na co jsem nebyl připraven? Že do toho půjde.

Do prdele.

Prsty jí přejíždím níž, sotva, co ponořím ruku pod pás jejích džinových kraťasů, otevře oči a ztuhne a já zůstanu takhle, z půlky uvnitř, z půlky venku, po pár úderech srdce. S očima upřenýma na mě mi přikývne na souhlas a můj mozek exploduje.

Mírně jí nadzvednu a rozepnu jí kraťasy. Pak sklouznu rukou do jejích kalhotek, dolů k jejím hladkým, mokrým záhybům. Hlava mi spočívá na jamce jejího krku, jak uchopím opěrku gauče svou volnou rukou. Můj penis je napjatý proti džínům, jsem tak tvrdý, až to bolí, ale je mi to jedno. Je to o ní.

Se Savannah, celý život jenom vyjebávali a i když nechce můj soucit, tak ho má.  Vím, že rychlý orgasmus nespraví ty sračky, kterými si prošla, ale zaslouží si něco, co bude patřit jenom jí, něco, co jí udělá šťastnou.

Podívejte se na mě, celý nesobecký a v prdeli.

Její prsty sáhnou hluboko do mých ramen s každým průchodem přes její klitoris. "Tak citlivá," mumlám si. "Líbí se mi to."

Je to těsné s jejími kraťasy, které má stále na sobě, ale to mě nezastaví, abych jí sjel ještě níž a strčit jí tam prst. Čelist se mi zatíná, při jejím následném zasténání. Je tak mokrá a tak těsná.

"Na co jsi myslela včera v noci, když jsi použila vibrátor? Myslela jsi na tohle? "

 "Ne tak docela," dýchá. "Tvoje ústa dělala většinu práce."

Zasténám a tisknu jí polibek na bradu. "Kotě, já umírám touhou jít dolů a ochutnat to, co je na mých prstech právě teď. Lízal bych tě a sál celé hodiny, kdybych mohl, ale nevěřím si, že abych se tam zastavil. Pokud bych svlékl kousek tvého oblečení, obávám se, že bych musel svléknout všechno."

Dlaň mi v ní pomalu sklouzává. Ztrácím se v zápalu jejího dechu na mém uchu a chuti její kůže na jazyku, když jí líbám na krk. Její měkké tělo dokonale zapadá pode mnou a jak můj nos je zabořený v jejích vlasech, vše, co cítím, je její jahodový šampon a náznak mýdla stále přetrvávající na její bledé kůži. Není to hnusná sladká vůně a žádné skálové tvrdé kopečky pod mou hru -

Okamžitě mě zaplaví vina. Jamie tady nemá co dělat a není ode mě fer porovnávat Savannah s někým jiným, protože tohle – tohle dotýkání se i přes oblečení je mnohem víc intimní skutečnost, než jsem kdy s Jamie měl.

Překvapeně si uvědomím, že mé tempo slábne a Savannah dech se mi zadrhává v uchu, když mi drží v pěst košili. Odtáhnu se od jejího tepla a zaměřím se na citlivý bod, namočenými prsty jemně přes něj přejíždím. Ona sevře moje bicepsy a pohybuje boky pode mnou, jako nezvučné sténání přejíždí mým uchem, tak, že oči mám pevně zavřené, že vidím hvězdy.

Sténání… ach drahý Bože, tohle sténání si zapamatuju po zbytek života. Je jako z porna.

Můj penis se cítí, jako by se blížil k výbuchu, a já si krátce uvědomuju, že může velmi dobře vybouchnout do džinu, ale nemůžu se o to starat, když mě obejme kolem krku a táhne mě blíž. "Declane, prosím," dýchá mi na tvář.

 Potřeba v jejím hlase, spojená s tím, jak se nohama tře proti mně, způsobí, že do ní znovu vklouznu, dráždím jí, vnikám do ní tvrději, rychleji. Myslím, že bych jí dal jakoukoli zatracenou věc, kterou chce, jestli se mě zeptá, v tomto nezvučným, potřebným hlasem.

"Prosím, co?" Moje boky se začínají bezhlavě tlačit na její stehna, hledají jakékoliv propuštění z tohoto zadržovaného napětí, které, způsobuje, že jsem tvrdý, než jsem kdy byl. "Aby ses udělala?"

Zatne se kolem mě, zasténá a můj penis pulzuje v odezvě. "Nemáš ani tušení, jak moc chci mít péro takto stlačené kolem tebe."

Její ruce kloužou dolů na mé boky, dokud mě jimi nevede, tlačí je proti sobě. "Vezmi si kondom a můžeš."

Vydám ze sebe umučený povzdech. "Kurva, zlato, nemůžeš říkat něco takového. Slíbil jsem, že to bude jenom o tobě. Nenuť mě porušit svůj slib." Zavřu oči, jak se snažím zůstat pod kontrolou. Jsem jen krůček od toho, si sundat džíny a strčit ho do ní. Nepotřebuju, aby mě povzbudila.

 "Promiň." Zašeptám to slovo udýchaně, když ponoří své ruce pod mé tričko, a škádlí mé břicho, hladí mě po svalech. Chci víc, chci, aby šla níž.

  Jako by mi četla myšlenky, posouvá svou ruku na jih a snaží se k němu dostat.

"Zatraceně," vytáhnu ruku z jejích kalhotek, natáhnu jí ruce nad hlavou a opřu se o ni. "Pokud opravdu chceš jít touto cestou, budu ti muset sundat kraťasy a pohřbím sám sebe tak hluboko uvnitř tebe, že nebudeš moc říct, kde ty začínáš, a já končím. Ale dovol mi, abych tě varoval, kotě, tím to neskončí. Před tím, než noc skončí, tě budu mít v každém směru, jak si jen dovedeš představit, a na každém zatraceném místě v tomto bytě. Jsi si jistá, že do toho jdeš? "

 Savannah se kouše do rtu, dívá se trochu nejistě.

Poslední věc, kterou chci udělat, je, aby začala přemýšlet nad tím, co děláme, ale musí vědět, jak slabé je teď moje sebeovládání. Chci jí příliš moc, a když stále tlačí, nebudu moci sám sebe zastavit.

 Uvolním jí zápěstí, políbím cestu dolů na pulzní místa na krku. Paže zabalí kolem mě, prsty se drží mých vlasů, když se vrátím k práci a vrátím svou ruku do jejích kalhotek. Ona naříká, jak do ní ponořím dva prsty.

 "Zapřeď pro mě, kotě."

 Její odpověď nezklame. "Drž hubu," zašeptá. "Ničíš to."

Zasměju se proti jejímu krku, jak se s ní pohybuju, zrychleně dýchá a její paže se kolem mě napnou. Prsty stisknu o její přední stěnu a pumpuju v ní, dlaň se mi posouvá tam a zpět a pak se to stane. Tělo se jí pode mnou napíná, její stěny mě pevně stisknou a vydechne tak silně, jak její tělo se pode mnou chvěje. Orgasmus jí ještě chvíli prodlužuju, dokud z jejího těla nevyždímám každé "ach Bože" a "Declane".

Nakonec zpomalím, prsty líně posílám dovnitř a ven z její těsnost jak se otřesy linou v křeči skrze ni, a usměju se jí do krku, jak její srdce bije divoce pode mnou. "Nemyslím si, že můžeš být ještě sladší."

 Vytáhnu z ní prsty a stáhnu svou ruku ze šortek, opřu se o ni. Neotevírá oči, a nejpodivnější věc mě napadá: jsem jí ani nepolíbil.

Už jsem v ní byl, ale vůbec jsem jí nepolíbil. Vůbec to ke mně nejde. Je to… rouhání.

Oči se jí rozšíří, když se k ní nakloním a umístím jí měkký polibek na rty. Nemá to být vášnivý polibek, který vede k něčemu dalšímu, má to být spíš jako… děkuji.

Ona zamrká, když se odtáhnu a posadím, zahlédnu její růžovo bílé puntíkaté kalhotky, které vykukují ze šortek. Stále cítím její vlhkost na prstech a já jsem stále tvrdý. Atmosféra se okamžitě změní, přejde do té trapné "Co teď?" fáze. Ticho přetrvává mezi námi, když se posadí a přizpůsobí své oblečení, závažnost toho, co jsme právě udělali, se nade mnou usadí.

Vyprstil jsem svou zaměstnankyně na svém gauči. Ach, Bože…

Moje hlava visí, když si přejíždím prsty do vlasů. Do prdele. Co jsem si sakra myslel?

Vyčistí si hrdlo a postaví nohy zpátky na zem. "Potřebuješ, abych ti…?"

Odvrátí se a poukazuje na bouli v mém klíně. Nemá smysl snažit se to skrýt. Mohl bych si na něm postavit stan.

Zavrtím hlavou, sotva se na ni podívám. "Řekl sem ti, že to není o mě."

"Jsi si jistý?" Má svůj spodní ret mezi zuby a její sepjaté ruce odpočívají mezi kolena.

Můj penis záškube na protest, a já mu tiše zašeptám "jdi do prdele". Bastard to je, to on mě dostal do této šlamastyky. Ale nemůžu na něj zlobit, protože to bylo… úžasné. Bylo to to nejlepší, kdy jsem ležel mezi nohama nějaký holky a přitom se taky neudělal.

Úšklebek mi povytáhne rty, jak si vzpomenu, když mě chytila za ramena a krk, když jsem měl v ní prsty, její horký dech na mém uchu. "Slibuji ti, že jsem v pořádku. Víc než v pohodě. Je to, jako bych byl na předávání Oscarů, kotě. Jsem rád, že jsem tady. "

Stáhne rty do linky, jako by se snažila neusmát. "Dobře, dobře… díky. "

 Díky? Udělal jsem jí a ona říká, díky?

 Dívám se na ni zmateně, když vstane a jde kolem stolku, vydá se z obývacího pokoje do chodby, kde zmizí z mého pohledu.

 S povzdechem si třu obličej rukama a opřu se do pohovky. Musím jít na pár minut na záchod, protože jestli půjdu do sprchy, tak z ní už nevyjdu, dokud moje koule nebudou prázdné.