DAO - 3. kapitola

Překlad: Simča

Savannah

Hlasité bouchání mě vytrhne ze spánku. Podívám se na barevnou střechu svého auta dezorientovaná, jak někdo buší na okno za mou hlavou.

 "Otevři, já vím, že jsi tam."

 Mé srdce vyskočí ke krku, jak se všechno zastaví. Vyškrábu se do sedu, moje deka spadne do palubky, jak popadnou kabelku a zoufale hledám svůj pepřák.

 Více bušení. "Otevři ty zatracený dveře, Savannah."

 Počkej, je to-

"Declane?" Zeptám se a nakloním se, zadívám se přes nekryté kousky prostoru mezi kartonem a mých dveří, a zahlédnu potetované svaly. Úleva mě zaplaví, ale to nemá dlouhé trvání.

 Co ten tady dělá?

 Odemknu auto a otevřu dveře. "Declane, co tady-"

"Věděl jsem to." Zavrtí hlavou, když přechází délku mého auta a přitom se dívá na nějaký neurčitý bod přes ulici. Jeho čelist pracuje pod napjatým svalem, jak uchopí svůj telefon tak pevně, že mu klouby začnou bělat a vše, co mohu udělat, je, že se na něj dívám zmateně.

 Proč vypadá tak naštvaně?

 "Kurva věděl jsem, že jsi mi lhala." Pak se zastaví a čelí mi, pohledem, tak smrtícím, že o krok ustoupím dozadu. "Spaní v autě, Savannah? Opravdu? Prosím, řekni mi, že nejsi tak hloupá. "

 Oh, do prdele. "Tak to ne-"

 "Nelži mi!"

Ucuknu, jak jeho křik narušuje klidnou noc a odráží se mezi prázdné budovy. Je to zbabělá reakce a sama si pro sebe zanadávám, hloupá reakce, i když nejsem, dost hloupá, abych si myslela, že mi neublíží. Declan je v podstatě cizí a já upřímně nemám ponětí, čeho je schopen.

 Vím jen to, že je dvakrát tak velký jako já a mohl by mě přemoci, byla bych jen jako polštář.

"Ježíš." Štípne se do nosu a tiskne si kořen, zavře oči. Sesune se dolů, dostane se na bobek tak, že je blíž výšce mých očí. "Je mi to líto, Savannah." Je klidnější, tišší. "Nechtěl jsem tě vyděsit. Já ti neublížím, slibuju. "

Některá malá, naivní část mě chce věřit těch okouzlujících zelených očí, které se na mě dívají tak vážně, ale já vím, že krásná tvář a sexy tělo nedělá hned dobrého člověka. Pěkný obal může maskovat některé z nejhorších druhů ošklivé.

"Proč bych ti měla věřit?" Slova jsou velmi tichá, protože mě opustila a já jsem si přála, aby vyzněla tvrdě nebo hořce, nebo tak něco. Místo toho, to jen zvuk nízký a bezmocný.

Klidně mě hodnotí, jak na mě zdola zírá, oči doutnající a záměrné, a já cítím, jak se má ledová vrstva roztápí. Jak jeden jeho pohled na mě může mít takový účinek?

 Než to můžu vstřebat, přejde k zadní části auta a otevře dveře. Vyškrábu se k němu a sleduju ho nevěřícně, jak vytahuje mé věci ven. "Co to děláš?"

"Beru ti věci. Zůstaneš se mnou." Říká to bez pauzy, aniž by se na mě podíval.

Vydám ze sebe překvapený/uškrcený smích ze zadní části krku a říkám, "Ne, já určitě s tebou nezůstanu."  Jsem naprosto dospělá a starám se sama o sebe od doby, co si pamatuju. Nepotřebuju Declana a jeho poklady.

No, až na práci. Potřebuju práci.

Položí na chodník koš na prádlo a podívá se na mě. "Buď to, nebo mi udělej místo ve tvém autě. Tvoje volba. "

 Otevřu ústa, ale nic z nich ze začátku nevyjde. Myslím, že jsem oněměla. "Proč to děláš?"

 Zírá na mě. "Proč odmítám opustit atraktivní dívku samotnou v autě přes noc? Páni, já nevím. Musím být nějaký hajzl. "

Hněv vzplane ve mně a jsem vděčná za své známé emoce. Declan mi to vše popletl a nelíbí se mi to.

"Jak si na to přisel, kreténe. Nejsem nějaká kočka, kterou si jen tak můžeš vzít domů."

Jeho rty se zkroutí do úsměvu. "Vezmu si svoje věci, kotě."

Zatnu čelist nad jeho přezdívkou. Nelíbí se mi, ani trochu. "Neříkej mi kotě, ty zkurvy-"

"To kotě má ale drápy." Declan se usměje-opravdově, opravdovým úsměvem, který mu rozsvítí obličej a odhaluje řadu důlků. Nevěděla jsem, že je má, perfektní a roztomilé, a to mě nasere ještě víc.

"A ten hajzl je plný sraček, " vystřelím zpět, překřížím si ruce a zamračím se na něj.

Declan napodobí můj postoj. "Tenhle hajzl ti poskytuje místo k pobytu. Takže, nech svého nadávání, vezmi si svoje věci a následuj mě nahoru. " Dívá se na mě s výrazem, abych se neopovažovala hádat.

Zaklapnou mi ústa a zamrkám. "Nepotřebuju pomoc, " řeknu prostě.

Obličej mu potemní. "Tu a tam, každý potřebuje pomoc. Není, proč se kvůli tomu stydět." Zvedne dva koše na prádlo a dá je na sebe, tak že je z toho jeden. Zvedne je do potetovaných paží a jednou zavře kufr.

"Ty opravdu chceš, abych s tebou zůstala?" Zeptám se nevěřícně. "I přesto, že nechci."

 "Jo."

 Jdu za ním přes ulici, když utíká s mými věcmi. "Někdo by to mohl brát za únos, víš."

 Když se dostaneme k posilovně, přikývne k tašce na zemi. "Vezmeš jí?"

Zvednu jí a následuju ho do betonových schodů. U dveří na vrcholu schodiště se zastaví.

"Mé klíče jsou v kapse. Nevadí, když mi je vytáhneš? " Posune koše na prádlo na druhou stranu, aby byl blíž ke mně.

"Chceš, abych ti vsunula ruku do kalhot a hmatala kolem, poblíž tvého rozkroku? Vážně? "

Štěká smíchy a naklání se bokem ke mně. "No, nekousne tě. Slibuji. "

Povytáhnu obočí, jak si dám jeho tašku na druhé rameno. "Dobře, ale nechoď ke mně brečet, když tě tvoje nasraný rukojmí praští do koulí. "

Opatrně proklouznu svou rukou do jeho kapsy, nenávidím, jak mé srdce bije rychleji, jen z dotýkání se ho. Snažím si namluvit si, že je to jen proto, že jsem už dva měsíce bez sexu a je blízkost k chlapovi rozdmýchává staré, známé pocity chtíče, ale vím, že to není pravda. Je to Declan, kdo ve mně řídí tyto závrativé pocity.

Měkký smích ve vzduchu mezi námi odeznívá, takže malý přístřešek vypadá ještě menší. Jak může smích znít sexy? To by nemělo být ani možné.

 "Kotě," říká a jeho hluboký hlas se plazí kolem, to zatracené slovo je jako pohlazení, takže je snazší se ho nést. Sakra, já si myslím, že by mohl číst telefonní seznam a mě by to rozžhavilo. "Viděl jsem, jak ses na mě předtím dívala," pokračuje. "Vážně pochybuji, že nebudeš milá na mé koule."

Zamrznu, moje ruka se přilepí uvnitř kapsy vybledlých, až příliš těsných džin.  Ústa mám otevřená.

 To mi právě neřekl, že ne.

 Culí se, jak drží hromadu svinstva v náručí, můj obličej se zbarví do jasně červené, když na mě mrkne.

Mám nutkání jeho kluky rozdrtit, jak se na mě dívá. "Můžeš být pěkný, ale jsi tak trochu osel." Dám mu kyselý úsměv, moje prsty se dotknou chladného kusu kovu, jeho klíčů.

"To je to, co všechny říkají." Jeho dolíčky jsou v plné síle, jak se šklebí se na mě. Je to jako, by byl čestný k bohu.

 Nevím, co si o tom nebo tom myslet, jak reagovat, a tak ho ignoruju a vytáhnu klíčky. "Který z nich to je?" Ptám se, proséváním přes uzel zamotané kovu.

 "Černý".

Snadno si všimnu, obarveného punk černého klíče s bílou lebkou a pařáty. Pohybem zápěstí otevřu dveře a jsme uvnitř.

Světlo z chodby doléhá do tmavého obývacího pokoje. Stačí to na to, abych si všimla na zdi obří ploché obrazovky a naproti ní velké tmavé rohové sedačky. Jeho půdorys je otevřený tak, že obývák splývá s kuchyní na mé levici. Všechno je s nerezovými spotřebiči a lesklé desky.

Vsadím se, že je to žula. Formica neodráží takové lesky.

Tento nobl, zřejmě nedávno zrekonstruovaný byt, není vůbec takový, jaký jsem si představovala od krásného, potetovaného osla/potenciálního sériového vraha.

Declan nese moje věci halou do temné místnosti vlevo. Položím mu tašku na gauč a natahuju krk, abych viděla, kam jde. Vůbec se mi nechce jít do tmavé místnosti za sto devadesáti a půl vysokým cizincem, který vypadá na to, že by mohl stáhnout dolů dva takové, jako jsem já.  Nezajímá mě, jak moc pěkný je anebo, co za sprostosti mi má vagína šeptá. Některé věci – jako dělat z někoho méně – za to nestojí.

Pokoj zaplaví světlo, když rozsvítí. "Můžeš zůstat v mém pokoji."

Vystrčím hlavu vpřed a vidím královsky velkou matraci. Položí mé věci na stranu místnosti a já zůstávám zády u zdi. Vplížím se rukou do kabelky, a snažím se nenápadně vytáhnout svůj pěpřák, jen pro případ.

Svlékne své povlečení a hodí jej do koše, potom otevře svou skříň a zmizí. Po sekundě se vrací s novým povlečením. "Můžeš schovat své drápy, kotě. Neublížím ti."

Narovnám se v zádech. "Nevím, o čem mluvíš. "

"Nech si toho. " Rozloží prostěradlo. "Viděl jsem tvůj pepřák v kabelce a taky jak ses ho snažila uchopit. " Táhne látku přes rohy a podívá se na mě. "Nejsi tak nenápadná, jak si myslíš. A teď pojď sem a udělej ty rohy. "

S nechutí jím plácnu o stolek, vylezu na postel. "Mohla bych být vrah, víš? "

Dolíčky se zase objeví. "Myslím, že se ubráním proti takovým, jako jsi ty. "

Sakra, on pravděpodobně může ubránit sám sebe i proti grizzlymu. "No, taky bych ti mohla něco ukrást. Zítra se probudíš a všechny tvoje kraviny budou pryč. "

Polovičně se zamračí a usměje najednou. "Nedělej to "

Zkousnu si ret a snažím se nesmát, jak utahuju na rozích, selhávám. "No, dobře. Ale jen proto, že to tak pěkně říkáš. Jinak, bych tě celého okradla. "

S úsměvem zavrtí hlavou. "Jsi moc. Co jen udělám s petardem, jako jsi ty? "

Teplo se plíží do mé tváře, jak se dívám dolů na prostěradlo. Nevím, jak reagovat. Žaludek se mi stahuje a kolena se mi chvějí.  Jsem zvyklá na lidi, s menší jemností, kteří mi říkají "miláčku" a slibují pro mě celý svět. Oba víme, že tyto sliby jsou asi tak hluboko, jak panák, ale ty extravagantní a prázdné z nich jsou ty, s kterými si poradím, protože vím, že jsou neškodné. Tato hranice od Declana je jako slib něčeho, co přijde, a já nepochybuji o tom, že dodrží slovo.

Putuju prstem po voštinovém vzoru na prostěradle. Tyto různé odstíny šedé, pěkně odpovídají černému čelu postele.

"Nemusíš mi dát svou postel," zamumlám. "Budu v pohodě na gauči."

Povlečení se zavlní ve vzduchu, jak jím vrhne na postel. "Nenechám tě spát na gauči. Nejsem totální osel." Jeho oči se na okamžik střetnou s mými, když sebere šedou deku z lavice rohu postele.

Je to jeden z těch plyšových, super-měkkých mikro vláknových přikrývek, a já sotva ustálím své veselí, jak se šíří ven. Zkousnu se do rtu, při pohledu na toužebně obří postel a deky, když mě přemůže pocit viny, že Declan nebude ve své vlastní posteli. "Opravdu to nemusíš dělat. Gauč je v pořádku, opravdu."

"Jsem tvůj šéf a ty budeš muset dělat to, co řeknu, a já říkám, že spíš tady. Tak se přes to přenes. "

 Usměje se a jeho úsměv odpovídá mému. Kde je ten náladový a napjatý chlápek z dřívějška? "Díky… Bude hezké se rozvalit ve skutečné posteli."

Jeho bezstarostný úsměv mizí, mračí se na mě z druhé strany postele. "Pořád nemůžu uvěřit, že jsi spala v autě. Máš nějakou představu, jak nebezpečné to je? Nemluvě o tom, bezohledné a hloupé. "

Rozhořčení ve mně víří jako tornádo, které po cestě vyzvedává bolest a rozpaky, všechno ve mně ničí a nemá kam jít. Tak ho vypustím ven.

"Musí to být hezké nikdy se nemuset starat o nalezení bezpečného místa na spaní v noci, kde šance, že tě někdo znásilní a zavraždí, nejsou pryč, ale jen o něco méně pravděpodobné. A musí být pěkné nikdy se nemuset rozhodnout mezi jídlem a praní prádla, protože si nemůžeš dovolit obojí. "

Declan zbledne, ale já pokračuju, slyším samu sebe, jak na něj ta slova syčím.

"Věci, které bereš jako samozřejmost, jsou věci, pro které bych zabíjela, takže se neopovažuj tam stát a soudit mě, když nevíš, první věc, o mně, nebo volby, které jsem musela udělat."

 Vypadá zle. "Máš pravdu. Máš naprostou pravdu. Savannah… Je mi to tak líto. "

 A je to tu - lítost. Bože, jak já nenávidím ten pohled. Declan si může svůj soucit strčit do zadku. Nepotřebuju to a nechci to.

 Přežila jsem bez něho v pohodě, takže jdi kurva do prdele.

Má rozzlobená slova drží mezi námi prostor. Mlčí docela dlouho.

Zabalím ruce kolem sebe, protože potřebuju fyzickou bariéru. Vím, že jsem řekla příliš mnoho, a najednou si přeju, abych to mohla vzít zpět. Emocionální výbuchy nejsou pro mě samozřejmostí. Umím v sobě vše dobře udržet a potlačit, a nemám ponětí, co to sakra bylo nebo odkud to přišlo.

"Nedělej to." Podívám se od něj pryč, čelisti mám zatnuté a cítím se trapně, nevítané slzy mi zaplňují oči. Nesnáším, že přirozená tendence mého těla je pláč, jako bych se opravdu zbláznila. Proč ne, vím, že pláč nic neřeší? "Nedívej se na mě, jako bych byla nějaká zlomená malá věc, která potřebuje opravit. Nesnáším ten pohled. "

Když se na něj podívám, jeho čelist se napíná tak silně, že vypadá jako kámen. Než se dozvím, co se děje, chytne jeden z mých košů na prádlo a vyjde z místnosti.

 Sakra, opravdu jsem to teď udělala. Vykopne mě.

 Běžím za ním a volám jeho jméno, ale on mě ignoruje. Nemůžu ho vinit za to, že, se občas proměním v mrchu, nemůžu mu to zazlívat.

 Je to jen mechanismus.

Lidé nechtějí, se k vám přiblížit, pokud jste zlí, a pokud lidé vám nejsou dost blízcí, pak vám nemohou ublížit. A opravdu, není to tak, že bych o to stála. Citově řečeno, nemám co nabídnout každému. Jsem úplně na mizině.

Obočí se mi svraští, když vidím jít Declana přímo do kuchyně, místo toho, aby šel k hlavním dveřím. Vedle kuchyně je místnost, která slouží jako úklidová komora, nachází se tam pračka, do které začne házet moje čisté prádlo.

On… pere moje oblečení? Proč?

Snažím se sledovat, co vkládá do velkého kovového bubnu, ale ztrácím se, jak tam rychle hází mé oblečení po velkých hromadách. "Co to děláš?" Všimne si, že se mi to nelíbí. Proč prostě nepřestane?

"Peru, jak můžeš vidět." Jeho slova koušou, že si toho nevážím. Nežádala jsem ho, aby mi vypral. O nic z toho jsem ho nežádala.

"Přestaneš?" Šaty jsou ztracený případ, a tak jdu ke zdroji, popadnu jeho obrovské ruce, jak se ho snažím zastavit. "Declane! "

Nakonec se zastaví a čelí mi. Jeho obočí je pevně zkroucené a jeho čelist je pevně zatáhla svaly, když se na mě dívá tak intenzivním pohledem, že se mi všechen vzduch odpaří z plic.

Co jsem mylně považovala za jaký si nemístný hněv, je ve skutečnosti… úzkost.

Ale proč?

Najednou už nevím co na to říct. Jsem zmatená a ohromená. "Proč mi pereš prádlo?"

Slova jsou téměř neslyšitelná, jak Declan na mě vrhá svým pohledem nože.

Jeho čelist se pomalu uvolňuje. "Protože ti chci pomoc. "

Je toho víc, než jen to. Vidím to v jeho očích.

"Vážím si toho, ale-"

"Jen mě nech to pro tebe udělat." V jeho hlase je náznak zoufalství a nerozumím tomu, ale místo toho, abych se tím zabývala, nechám to jít, protože je důvod, proč to pro mě nemusí dělat. A pro jednou, to nemá nic co dělat s mou pýchou.

Polknu, bojím se mu přiznat svůj přestupek. "Ty šaty jsou již čisté. Vplížila jsem se dnes do tělocvičny a vyprala je." Žvýkám si palec, podívám se na něj a uhnu mu pohledem na bavlněnou, napnutou látku na jeho prsou. Stydím se mu podívat do očí. "Je mi to líto. Už se to nikdy znovu nestane."

Používání majetku společnosti pro osobní použití je přestupný čin v téměř jakékoliv práci, a jestli mě vyhodí, tak to tak bude. Jsem vina, potom všem.

 "Hele." Jeho hlas je jemný, jak jeho drsné prsty mi proklouznou pod bradou a lehce nakloní hlavu dozadu, nutí mě podívat na něj. "Je mi to jedno. Můžeš použít ty stroje kdykoliv budeš chtít. "

 Tato něha přichází od člověka, který vypadá kysele, je znepokojující. Nevím, co si o něm myslet a jak reagovat.

 "Proč jsi ke mně tak milý?"

Zamračí se a dá pryč ruku z mé brady. "Dělám jen to, co by měl udělat každý na mém místě."

Něco se mi ve mně posmívá a vře napovrch, ještě předtím, než to stačím zastavit, okamžitě se cítím jako nevděčná p**a. Jsem vděčná za všechno, co Declan udělal, ale dává příliš velkou důvěru v lidstvo. Kdokoli jiný na jeho místě by se otočil a toleroval to.

"Jestli máš pocit, že něco takového přede mnou musíš tajit, tak to nedělej, dobře?  Cokoliv potřebuješ udělat, tak udělej. "

Dám mu tuhé přikývnutí a stále od něj odvracím pohled, když dodává. "Pokud mi něco ukradneš, tak to nějak skryj, nechci o tom vědět. "

Téměř okamžitě, mé rozpaky roztají a nemůžu si pomoc, ale rty se mi zkroutí do úsměvu. Vtipkovat. To můžu. Intenzivní pohledy a říkat nahlas to, co si myslím? To moc ne. 

Můj úsměv se rozroste jen tehdy, když se rozhlédnu a vidím se ho usmívat široce s těmi roztomilými drny na každé straně úst. Tyto důlky mě dostanou do problému, já to vím.

 "Dohodnuto". Ukážu  na černou krajku, kterou Declan stále svírá v ruce. "Teď, můžu mít své kalhotky zpátky?"

 "Cože?" Jeho oči se do široka rozevřou. "Ježíš." Hodí mi je, jako by ho spálili.

Směju se tak moc, až to bolí. Po straně mám křeč a oči mi slzí.

Nervózně si otře ruce do džinu, dívá se kamkoliv jen ne na spodní prádlo, které si držím u hrudi. Nemůžu si vzpomenout, kdy naposledy jsem se tak smála.

 Možná nikdy…

Declan se poškrábe na zadní straně krku a uvolňuje se. "Já, ehm, chtěl jsem nám udělat něco k jídlu. Koupelna je na chodbě, pokud jí potřebuješ použít. "

Úsměv mi odumře, když si palcem setřu slzy a překřížím si ruce, abych bariéru mezi námi zase obnovila. Někdy tuto bariéru potřebuju, jako vzduch v plicích. Je to uklidňující a známé. Některé děti měly bezpečnou deku nebo oblíbeného plyšáka. Já se schovala za masku lhostejnosti.

"Nemám hlad." Ve skutečnosti hladovím, ale nechci, aby pro mě něco dalšího udělal.

Nejsem charitativní případ a on toho už dost udělal. Musíme si někde načmárat hranice a krmení mě zní jako jedna z nich.

Declan svraští obočí a jeho tvář ztuhne. "Nezajímá mě to. Jsi příliš hubená. Budeš jíst. "

Mé oči se rozšíří v hněvu. Otevřu ústa, abych mu řekla, ať si to někam strčí, ale zvedne ruku a zamračí se, jako by věděl, že ho čeká příval urážek.

"Prostě to udělej kvůli mně, jo? Nebudu moci spát dnes v noci, když si budu myslet, že máš hlad. Dovol mi, abych tě viděl něco sníst, a pak tě nechám na pokoji, slibuju. "

 Nebudu moci spát dnes v noci, když si budu myslet, že máš hlad.

 Jeho slova se odrážejí v mé hlavě a já stojím tam a přemýšlím, proč se stará, pozdě si uvědomím, že můj zmatený pohled může být nesprávně jako oslnění.

 "Prosím," říká.

A je to tady znovu – mučí mě svým úzkostným výrazem. Něco uvnitř mé hrudi škubne, něco pohřbeného a zapomenutého. Přistihnu se, jak mu přikývnu, "ano", když se má ústa zavřou a utáhnu ruce kolem sebe.

O sekundu později se otočí a odejde, slyším pohyb přepínačů, jak je kuchyň zaplavena světlem.

Zírám na chaotickou hromadu svého čistého oblečení, poházeného na podlaze a visí ven z tmavě šedého stroje. S tolika knoflíky a velkou digitální obrazovkou, vypadá spíš jako zařízení cestování v čase než jakýkoli pračka, co jsem kdy viděla.

 S povzdechem začnu cpát mé šaty zpět do koše na prádlo. Stejně jako jsem byla hotová, Declan volá: "Je to hotové."

Ponechám koš na podlaze, abych si prorazila cestu do jídelny výklenkem vedle kuchyně. Declan již sedí u malého kulatého stolu, lokty odpočívá na tmavém, lesklém dřevě, když si vezme sousto z jeho masivního sendviče. Podívám se na prázdnou židli naproti němu a talíř před ním, hromadou krůtího masa, salátem a rajčaty. Moje nohy ztuhnou.

 To nemůže být pro mě. Ten sendvič je velikosti mé hlavy.

Declan přistane očima na mě, když vytáhnu svou židli. "Nevěděl jsem, jestli máš ráda majonézu, ale - " pokrčí rameny. "- napadlo mě, že ti poslouží jako kalorie. "

Překroutím očima, jak předstírám, že mě to moc nebodlo. "Je mi líto, že mé tělo není podle tvých představ. " Nejsem slepá, vím, že jsem za poslední dva měsíce shodila dobrých 5 kilo. To se ale stává, když si nemůžete dovolit luxus, jako jídlo a tak dál. Ale že to slyším od Declana? Úžasný. "on je tak perfektní, nemůžu uvěřit tomu, že není z photoshoopu. "

No, jeho náznak, že nejsem dost dobrá, bolí. Poslední věcí, na kterou chcete poukázat u někoho, kdo vám přijde atraktivní, tak to uděláte, no, nedělejte to.

Pravděpodobně využívá holky, jako Striptérka s opálením, pevnými křivkami a velkýma kozama až přetékají. Mám hrudník čtrnácti letého kluka oproti holkám.

Declan se zakousne do dalšího sousta svého sendviče, jeho pohled je na úrovni s mým, když žvýká a pak polkne. "Nikdy jsem neřekl, že se mi to nelíbí, jen tím chci říct, že by to nebylo na škodu. "

Teplo propukne po mé tváři, když padnu pohledem na nedotčený sendvič přede mnou. Bože, chovám se jako hloupý pštros. (Většinou jde o lidi, kteří odmítají čelit realitou a pravdou, místo toho zahrabávají hlavu do písku.) Jenom proto, že ho nemůžu vidět, neznamená, že on nevidí mě a mé zčervenalé tváře.

Zvednu svůj sendvič a začne se rozpadat. "To není sendvič, ale jídlo formou bufetu. "

Nějak se mi podaří sníst pár soust, aniž by všechno spadlo z druhého konce. Cítím, že mě Declan sleduje celou tu dobu. Nesnáším, když mě někdo sleduje jak jím, zejména když jde o někoho extrémně sexy. Strašně moc mě přivádí do rozpaků a já se nemůžu vůbec přimět se na něj podívat.

Mimochodem, sendvič je opravdu dobrý. Tak dobrý, že se snažím nekroutit očima a zasténat tak, kdy je to vhodné jen při pohlavním styku. Myslím si, že to může být klidně ten nejlepší sendvič, jaký jsem kdy jedla, a to klidně může být, protože jsem celý den nic nejedla.

Sním půlku a zbytek položím. Polykám své současné sousto a natáhnu se pro sklenici mléka na své straně talíře.

Usrknu si a odvrátím svůj pohled do obýváku, když Declan zavrtá svůj pohled do mě.

"Mé kulinářské schopnosti jsou dost omezené, takže…"

 Položím sklenici dolů a olíznu si rty, abych se zbavila drobků na svých rtech. "Ne, je to dobrý. " Přinutím se k úsměvu.

Mračí se na mou nedojedenou půlku. "Tak proč nejíš? "

Protože na mě nepřestáváš zírat a bojím se, že si upatlám celé své jídlo po obličeji a budu vypadat jako nějaký neschopný hlupák.

"Jsem plná. " Popostrčím talíř od sebe, který bych pravděpodobně vybílila, pokud bych neměla publikum.

Declan mi ho prostrčí zpět. "To mi je jedno. Jez. "

Nic nepřináší mou tvrdohlavou stránku rychleji, než panovačný postoj a jeho dožadování mě zase posílá do mrchy režimu. "Ne, pokud tu budeš sedět a dívat se na mě jako na nějakého podivína. "

Nakloní se dopředu a opře si lokty o stůl. "Co, když tu budu sedět a mluvit? "

"Ne že bych tě mohla zastavit. " O čem svědčí sled událostí dnešního večera…

Zvednu zbytek svého sendviče a opatrně si kousnu, kterým mu dávám, "dobře? " pohled.

"Co tě dovedlo ke spaní v autě? Vyhodil tě přítel, nebo tak něco? "

Samozřejmě, že se zeptal. Povzdechni si, protože o tom nehodlám mluvit. Zvednu si sklenici mléka k ústům a než jí položím, se dlouze napiju. Mé pohyby jsou pomalé, přetrvávající a mírně sexuální.  "To je tvůj způsob, jak se mě zeptat jestli mám přítele? "

"Ne. Pokud bych se tě chtěl na to zeptat, tak to rovnou udělám. "

Jeho oči se potulují ke kousku kůže, kterou nezakrývá mé tílko a pak se vrátí zpět. Úsměv si hraje s koutkem jeho úst, ale ne úplně. "Máš přítele? "

 Zasměju se a třepu hlavou. "Ne. Vztahy nedělám. "

Declan popadne pivo a připravuje se napít. "To víš, většina holek, co to říkají, ve skutečnosti dělají opak. "

Pokrčím rameny a stydlivě se usměju. "Nejsem jako většina holek. " To bylo rychlé, dokonce i na mě. Úplně zapomněl na jakékoliv otázky, ohledně toho jak jsem skončila se spáváním v autě.

Lokne si piva a zeptá se mě, "Tak proč neděláš vztahy? "

Obočí se mi zvedne, jak se na něj dívám. "Chceš mi říct, že ty děláš? " Ne. V žádném zatraceném případě, tento krásný, potetovaný bůh neupřednostňuje monogamii před nekonečným proudem žen, které čekají na příležitost na něj skočit.

"Proč to zní nesmyslně? " zeptá se zamračeně.

Zamrkám, než se mé oči rozšíří. Zdá se, že to dělá, aby mě okouzlil. "No… podívej se na sebe, " řeknu a ukážu na potetované rukávy, které mu vyčnívají z bílého trička. "Opravdu nevypadáš jako typ na vztahy. "

"Na jaký typ vypadám? "

Lehkomyslný typ, který se specializuje na úžasný sex.

Pokrčím rameny a instinktivně si olíznu rty. "Jako že žiješ jen jednou. "

Opře se o židli a dá si ruce za hlavu. Rameny líně pokrčí a dá mi arogantní úsměv. "Moc se nemýlíš. Nedělám vztahy, jenom si užívám. "

Rty stáhnu do těsné linky, snažím se potlačit úsměv. Já to věděla. Já jsem to zatraceně věděla. "Cpeš mě sračkama a zatím co mám pravdu? Ty osle. " Hravě ho pod stolem kopnu.

Směje se hluboce a hrdelně, zatím co se jeho hlava naklání dozadu. Docela se mi to líbí. Když se na mě znovu podívá, jeho zelené oči svítí teplem. "Tak mi řekni kotě, proč neděláš vztahy? "

Oči se mi na něj zúží, když zvednu sendvič a vezmu si další sousto.  Vůbec by se mi ta přezdívka neměla líbit, ale nějak na to zapomínám. Poté co dožvýkám a polknu, řeknu, "Proč ty ne? "

Rty pobaveně škubne. "Ptal jsem se první. "

Oči se mi obrátí, nad tou nezralou reakci, ale tato konverzace ji obrátila v mnohem zábavnější a tak se mu rozhodnu hodit kost. "Vzhledem k tomu, že je to ztráta času a dokonale dobré řasenky. Já říkám, ušetři zármutek a drama. Místo toho si kup vibrátor "

Declanova židle se přisune dopředu, lokty si opře o stůl a v obličeji oživne. "Počkej – ty máš vibrátor? Můžu ho vidět? "

Málem se udusím smíchy. "Ne. A sakra ne." Nikdy bych mu ho neukázala. Radši bych umřela.

Můj obličej se zahřívá pod jeho pohledem. Měla jsem vědět, že se chytí té věci s vibrátorem.

"Jen mi odpověz na jednu otázku. Jak velký je? "

Moje čelist prakticky udeří do podlahy a přísahám, že můj obličej asi vzplál. Ale jeho arogantní úsměv mě přinutí stisknout rty dohromady a snažit se udržet úsměvu, jak říkám, "vetší než cokoliv, co schováváš, jsem si jistá."

Smích z Declanem lomcuje, jak mu kmitá hlava dozadu. "V každém případě, kotě, podívej se pod stůl a porovnej je." Kouše se do rtu, jak se posune na židli a zatahá džíny pod stolem.

 Ach můj bože, on je tvrdý.

 Zamrkám a uhnu pohledem, zvednu zbytek svého sendviče, abych se nějak zaměstnala, protože jsem vážně v pokušení ho okukovat.

"To nemůže být moc… naplňující.," pokračuje. "Žádná slovní hříčka. "

Zakroutím očima, jak jím. Žádná slovní hříčka jako moje prdel.

Pokrčí rameny. "Je hodně věcí, které člověk dovede a vibrátor ne. "

Věnuju mu cynický úsměv a zakousnu se do posledního kousku sendviče. "Možná, " říkám ohledně toho a polknu. "Ale vibrátor ti nemůže zlomit srdce. "

Declan mě sleduje, jak se natahuju pro sklenici mléka a vypiju ji. "Takže tak to je? Ty jen přejíždíš životem v celibátu?

"Nikdy jsem neřekla, že se držím celibátu, řekla jsem, že jen nedělám vztahy. Sex a monogamie se vzájemně nevylučují. "

Sklenice cinkla o stůl, když jí položím na stůl a smyslně se na něj podívám. Nemusí vědět, že jsem teď v celibátu. Trochu neškodného flirtování nikomu nikdy neublížilo.

Povytáhne obočím. "Myslím, že tě miluju." Se smíchem říká: "Vážně, kde jsi byla celý můj život?"

Navzdory úsměvu, který si pohrává s mými rty, obrátím na něj oči v sloup. "Láska je mýtus. Je to jen svazek chemického zmatku, který si pohrává s tvým mozkem. "

S úsměvem si Declan zkousne ret, praští o stůl. "V tom se mýlíš. Láska je skutečná, viděl jsem to. "

Zvednu obočí nad jeho vášnivou reakci. "Ale, opravdu? "

Přikývne. "Můj děda byl ženatý s mou babičkou čtyřicet jedna let, než umřela, do dne kdy umřela, díval se na ní každý den… já nevím. Jako kdyby byla Vánoční ráno. "

Můj sarkasmus umře s jeho vyjádřením.

Jasně si připomíná život a rodinu naplněnou láskou, které nerozumím. Podle mých zkušeností láska neexistuje, mimo knih či filmů.

Bez přemýšlení řeknu, " beru to tak, že se tvůj táta nikdy takhle nedíval na tvojí mámu? " a hned si přeju, abych to mohla vzít zpět. Je to trochu drsná otázka a vůbec mi do toho nic není.

Declanovi rty se stáhnou a vypadá to, že na něco vzpomíná. "Ne. Obvykle házel takové pohledy na něco speciálního jako je Jack, Jim nebo Jose. "

"Ach," říkám a usiluju o lhostejnost. Takže jeho otec má problémy s pitím, nebo měl. Nebudu se ho na to ptát.

Lidé se ptají na otázky z minulosti ostatních a čekají, že se oni budou ptát zpátky, ale nemohou, ne mě. No, můžou, ale já na ně neodpovím.

Naklání hlavu na stranu a překříží si ruce na prsou. "Vůbec jsi mi neodpověděla na mou otázku a víš to. O tom jak jsi skončila spát v autě. Odbočila si na řeči ohledně sexu a vibrátoru. "

"Hm. Ty ses držel vibrátoru. "

Zúží očima, jako by mě studoval. "Už to děláš zase. "

Pomalu přikývnu. "Jo. "

Sakra. Declan je vnímavější, než jsem si myslela.

 Zírá na mě po dobu několika sekund, jeho oči pátrají v mých, ale nezdá se naštvaný, nebo otrávený. Zdá se... zaujatý. "Ty mi to neřekneš, viď?"

 Declan je určitě vychytralý, budu si na něj muset dávat pozor, a hodně. Zavrtím hlavou, stisknu své rty, smutně se usměju. "Dnes ne. Je to příliš osobní. "

 Jeho obočí se zvedne. "A mluvení o sexu ne?"

 Znovu zavrtím hlavou. "Sex není osobní."

 Křivý úsměv se dotkne jeho úst. "Pak to děláš špatně."

 Nutím se, abych nad jeho laciným prohlášením nezakoulela očima. Místo toho položím své lokty dopředu na stůl, tím mu poskytnu dobrý výhled na svůj malý, ale viditelný dekolt. "A já jsem si jistá, že bys mi chtěl ukázat, jak na to mám jít správně, že jo"

Mrká očima, jako by se snažil nedívat se mi na kozy. Na můj posměšný úsměv, říká "A v tomto případě, myslím, že půjdu do postele, než udělám něco hloupého. "

Stiskne dlaně na stole, stojí a nastíní svou erekci, jeho džíny nejdou přehlédnout. Mé oči se rozšíří na to, že je nepochybně větší než můj vibrátor, a usměje se na mě, jako by myslel na to samé.

Declan

Přestaň na to myslet. Stačí jít spát.

Povzdechnu si a přejedu si rukou přes oči, blokuju tak stíny v temném obývacím pokoji, ale je to k ničemu. Jsem tvrdý jako skála. Za poslední hodinu.

Vše, na co mohu myslet, je Savannah a ten zatracený vibrátor. Jak vypadá. Jak ona vypadá, když ho používá.

Zasténám a přetáhnu si prostěradlo přes hlavu, silou vůle si přeju, aby ta boule zmizela. Vážně si ho nechci vyhonit, protože si myslím, že je to přes čáru. Savannah je můj zaměstnanec. Můj zaměstnanec bez domova. Honění si nad ní… bylo by to z mé strany nechutné, že jo?

Po dalších pěti minutách neklidu, zamumlám, "seru na to. " Stáhnu ze sebe prostěradlo.

Jsem chlap. Měl bych být nechutný. Kromě toho, o čem neví, jí neublíží. Vylezu z pohovky a jdu do koupelny, můj penis si razí cestu jako zatracený kompas.

Zavřu za sebou dveře a rozsvítím světla, mžourám přes jasné světlo. Oči se mi konečně uklidní a začnu se hrabat ve skříňce pod dřezem, hledám nějaký krém.

Myslí, že někde nějaký tady mám.

Nehoním si okurku (:D) moc často, ale když ano, tak vždy ve sprše. Čištění je tak moc jednodušší, ale necítím se moc právě teď na sprchu.

 "Bingo." Nakonec najdu starší láhev Jergensu (značka hydratačního krému) a stříknu si ideální množství do dlaně, stáhnu si boxerky pod koule a posunu svou ruku na svou ztopořenou hřídel.

Kurva, to studí.

Po pár zapumpování se zahřeje a pěkně brzy zjemní, strašně mi tím buší srdce a snažím se sám sebe uklidnit.

Myslí zatoulám k Savannah. Je tak rozdílná od ostatních holek, které jsem kdy potkal. Má tvář anděla, ale Ježíši Kriste ty její rty. Neměl jsem tušení, že bude tak hubatá. Celou naší konverzací jsem od ní nemohl odtrhnout oči, miloval jsem každou vteřinu. 

Představuju si, jak líbám ty její plné rty a zamotávám své prsty do jejích dlouhých hustých vlasů, zatím co se do ní hluboko nořím. Nebo jak vypadá, když má vibrátor mezi nohama, rty má rozevřené v extázi, jak se snaží udělat. Ruka mi pumpuje rychleji a můj dech je čím dál tím těžší. Mám pocit jako by se vše to napětí usadilo v mých svalech. Koule se mi stáhnou. Jsem tak blízko-

"Ach můj bože. " Savannah je překvapená, zděšené zajiknutí mě vytrhne z mého zamlžení a obrátí mou krev v led, jak zamrznu v polovině pumpování a setkám se jejíma očima.

To mě poser, to nemůže být pravda.

Vytáhnu své boxerky nahoru, jak se otočí a praští svou tváří o otevřené dveře. Chrání si nos v rukou, škubnu s sebou a spěchám k ní.

"Jsi v pořádku? "

Zakňučí a vytrhává se ze svého sevření, jak jí kape krev z nosu. "Nesahej po tom všem na mě! Zbláznil ses? "

Drahý Bože, zabij mě teď.

Chytím ručník visící na stojanu a podám jí ho a vedu jí pryč z koupelny do jídelny. "Sedni si, přinesu ti nějaký led."

To se mi nemůže dít. Musí se mi to zdát. V žádném případě za mnou nepřišla Savannah, když jsem onanoval. A ona? Co to má být! Svět není tak krutý, že ne? Musí to být nějaká noční můra a za chvíli se vzbudím.

Štípnu se do ruky, a nic.

Kurvaaaaaa.

Mizejíc do kuchyně si jako nejdřív umyju ruce, a až potom, co jsem hotový, nacpu nějaký led do sáčku. Když se vrátím do obýváku, stále si zakrývá krvácející nos ručníkem a já držím led. Nedůvěřivě se na něj podívá, jak tam vedle ní sedím, povzdechnu si. "Umyl jsem si ruce, jo? "

Vezme si ho ode mě a vymění ho místo ručníku. "Mrzí mě to. Nevěděla jsem, že tam jsi a jsi… zaneprázdněný," říká s pohledem do mého rozkroku.

 Přetáhnu si prostěradlo přes klín a svěsím hlavu. Aspoň už nejsem tvrdý, ale přesto. Chci zemřít. Co se týče mých koulí, mám pocit jako by se škvařily. Je to epické. "Je to tvoje vina, " zamumlám. "Všechno to o vibrátoru mě prostě dostalo. "

"Och můj Bože, ty si myslel na mě? "

Škubnu hlavou nad jejím znechuceným tónem. Pak si ale uvědomím, že se snaží zadržet smích a mé srdce začne znovu bít.

Ona si se mnou hraje?

Díky bohu.

Umístím svou ruku na srdce, abych jí uklidnil. "To není vtipné. "

"Dovoluji si nesouhlasit." Usmívá se na mě, zatímco její hlava spočívá na opěradle pohovky. "To bylo k popukání. Dokonce to všechno, "řekne a ukáže na sáček plný ledu na zmačkaném nosu.

"Nech mě se podívat." Předkloním se a vezmu si od ní sáček, položím ho na stolek. Umístím jí prsty pod bradu, jak jí nakláním hlavu ze strany na stranu. Nevypadá to zlomené. Kůže je celá červená, ale krvácení se díky ledu zastavilo. Vydechnu, pustím jí bradu a znovu jí podám led. "Můžeš mít modřinu, ale myslím si, že budeš žít."

Uhne očima a vytrhne mi sáček z ruky. "Opravdu je mi to líto. Nechtěla jsem- "

Ucuknu a zvednu ruce vzhůru, abych jí zastavil. "Můžeme, prosím přestat o tom mluvit? Chci zemřít tak, jak to tak. "

 "To je fér," řekne, opře si hlavu a umístí si ledový obklad na nos.

Dívá se na mé a přitom se usmívá. Vrtím hlavou nad neuvěřitelně směšným zvratem událostí tohoto večera. Měl bych spát ve své vlastní posteli, a ne sedět na gauči, diskutovat o svých masturbačních návycích se svou drzou zaměstnankyní, která vznítila masturbační epizodu.

Opřu si hlavu zpátky na gauč jako ona. "Vůbec nejsi taková, jak jsem si myslel."

Hne obočím. "Ale, jo? Co sis myslel, jaká že jsem? "

"Milá. Sladká. Tichá. "

 "Au," říká, i když jí to pobavilo. 

"Ne, je to dobře."

Udělá takový ten svůj roztomilý výsměch/úsměv a sundá si led z obličeje.

"V podstatě jsi mi právě teď řekl, že jsem zlá a hlasitá. Jak to může být dobré? "

Krčím rameny. "Je to osvěžující. Většina holek, které jsem potkal, jsou… příjemné a podle toho co jsem zatím viděl, ty taková nejsi. " Zasměju se a řeknu, "Kdybych ti řekl, že je obloha modrá, pravděpodobně by ses se mnou hádala, že není. "

"No, máš pravdu. Je hluboká noc. Právě teď je obloha černá. "

"Vidíš? Velmi protivná. Líbí se mi to. " Ačkoliv, neměl bych. Holka jako Savannah by zabrala práci. Zabrala by čas a úsilí.

Možná budu znít jako blbec, ale moje cesta je cesta nejmenšího odporu. Nemám trpělivost nebo chuť honit se za holkou, ne, když existuje tolik jiných, které jsou ochotné přijmout její místo.

 Ale z nějakého důvodu, Savannah odpor je zábavný. Vážně zábavný.

"Taky nejsi takový, jak jsem si ze začátku myslela. "

To musím vědět. "Co sis myslela? "

Pokrčí rameny a zabalí protékající sáček do ručníku. "Vážný. Možná i trochu náladový. "

Při mém zamračení říká, "Tady to přesně je. Tenhle pohled máš na tváři celý den. " Ztiší hlas, jako kdyby litovala, že něco nejdříve řekla. "Pokud nejsi opatrný, tvoje obočí takhle uvízne. "

Moje zamračení se prohlubuje. "To mi je líto. Takhle se tvářím, když se na něco soustředím. "

"Na co se tak usilovně soustředíš? "

Tebe. "Nic dobrého, " říkám s dlouhým povzdechem.

 Savannah zafuní, když vydechuje, zamračí se a opatrně se dotýká kořene nosu. Umístí si led zpět na tvář a říká, "Nečekala jsem, že dnes uděláš večeři a poskytneš mi show, takže díky ti za to. "

Rty se mi stočí do podrážděného úšklebku, abych zadržel smích, ale nakonec vypuknu ve smích.

Nečekal jsem, že budeš tak vtipná, takže díky ti za to.

Po pauze ticha, její ruka spadne z obličeje. Kouše se do rtu a setře kapku vody, která spadla ze sáčku na stehno, ztiší hlas a říká: "Vážně, děkuji. Za všechno. "

Obočí se mi napne, jak si odkašlu. "Nedělej si s tím starosti."

Věci se začnou otáčet v trapné, jak vteřiny ubíhají, a brzy vstane a mumlá něco o tom, že jde zpátky do postele. Snažím se nedívat se na kousek bledé pleti, vykukující mezi jejími bavlněnými šortkami a tílkem, ale je to těžké, protože je to v rovině očí.

 "Dobrou noc, Declane."

 Dokonce i způsob, jak říká, mé jméno má na mě vliv. Posílá můj tep, tak, že mé srdce propadne a cítím se jako ryba na suchu. Od kdy sakra, má část těla reaguje takhle na ženský?

Přinutím se jí podívat do tváře, vidím, jak se na mě usmívá. Sakra, musela mě nachytat, jak na ní civím.

Mračím se a rezignovaně na ní mávnu a sleduju, jak odchází, povzdechnu si při pohledu na její zadek v těch těsných šortkách. Když je už v mém pokoji, vezmu svůj polštář a sténám do něj, odešla a nechala mě se vypořádat se svýma odpornýma, modrýma koulema.

 Jsem v prdeli, pokud jde o tuto dívku. Tak v prdeli.