DAO - 17. kapitola

Překlad: Simča

Savannah

První patro podkroví bzučí energií, lidé se stěhují na taneční parket. Barevná světýlka blikají v rytmu hudby. Osvětlení rozjasňuje všechny šťastné, usměvavé tváře.

Tím, že tu jsem, se cítím jako podvodník. Měla bych jít domů, nemyslela bych si, že to bude ještě horší než tohle.

"Hlavu vzhůru, zlato. Toto je tvoje noc." Macy sedí vedle mě na jedné z plyšových lavic lemovaných na okraji parketu.

 Nutím se na ní usmát, když mi podává neonový nápoj z koktejlové sklenky. Je tady, vypadá pěkně a čeká zábavný večer, a já jsem taková Debbie Downer (Postava z amerického pořadu, která je pokaždé deprimovaná.) Stojím za hovno.

Vydechnu a přiložím si sklenku k ústům. "Omlouvám se. Jen bych si přála, aby tu byl Declan a my jsme ne…" Pokrčím rameny a napiju se ovocného lektvaru. Cítím horko od alkoholu, jak se usazuje v břiše.

"Hádali?" Říká, předtím než se sama napije. 

 "Hádali se. Ubližovali si. Páreček blbců. Vyber si," říkám, dopiju zbytek svého nápoje.

 Macy si povzdechne. "Hele, kotě, máš tři možnosti: Buď se můžeš odstěhovat, nebo zůstat a pokusit se s ním mít skutečný vztah."

 Obě možnosti mě děsí. "Co je ta třetí možnost?" Vrátit se zpět v čase a nepustit ho do svých kalhotek? Protože si myslím, že by se mi líbila tahle možnost.

"Třetí možností je opožděná změna prvního. Zůstaň a pokuste se vrátit do vztahu pouze spolubydlících. Jeden z vás začne znovu randit, a druhý to bude s největší pravděpodobností muset slyšet v noci. Obejdete se oba tak ubližování si a nakonec to bude hnisat v nenávisti. Tam se tak jako tak budete pohybovat v každém případě." Setká se s mýma očima, říká pomalu a stručně:" Netvrdím, tuto možnost. "

 S bolavou srozumitelností si uvědomím, že má pravdu. Dnes jsme spolu mluvili nejvíce, od toho rána před dvěma týdny a to nebylo zrovna produktivní. Pokud v tom budeme pokračovat, skončíme tak že se budeme navzájem nenávidět a to já nechci. A nemyslím si, že Declan taky.

 "Vždy se můžeš přestěhovat ke mně, jestli chceš. Kelsey je krok od toho, abych její zadek vykopla ven na chodník."

Zírám na svíjející se těla na tanečním parketu, nepřítomně přikývnu. "Možná bych tě mohla vzít za slovo."

"Miluješ ho?"

Macyina otázka chytne mou pozornost, a já se zamračím, přemýšlím, jestli jsem slyšela správně. "Milovat?" Vyprsknu. "Hej, nikdo nikdy nic neřekl o lásce. Nikdy jsme na tom nebyli tak vážně. Byl to jen sex. "I když to řeknu, vím, že to není pravda. Bylo to víc než sex. Ale láska? To si nemyslím.

 Stejně na tom nezáleží, ne po tom, co jsem udělala dnes večer. Posrala jsem to. Opravdu jsem to posrala. Declan to sám řekl, skončil. Odstrčila jsem ho až příliš daleko.

Sakra, asi mě sám požádá, až přijdu domů, abych se odstěhovala, pronájem (myslí tu smlouvu) nebo ne. V krku mě bolí při tom pomyšlení, a snažím se spolknout uzel.

 Věděla jsem, že se to nakonec stane, a že to bude bolet, ale nikdy jsem nečekal tuto velikost bolesti. Je to ohromující, a to je moje vlastní zatracená chyba. Měla jsem ho držet na délku paže, stejně jako všechny ostatní. Pak bych neměla být v této šlamastyce. Byla bych… no, ne tak, ale mnohem víc neporušená, než jsem teď.

Zvednu se z lavičky, snažím si otřít oči, tak nenápadně, jak to jen jde. "Dobře, pojďme si to užít a opít se. Myslím si, že za tuto noc bylo už dost drama "

***

"Kdo to byl? Je roztomilý," říká Macy, když se blíží, natahuje krk, aby lépe viděla na vzdalující podobu chlapa, kterého jsem odpálkovala. Je to třetí chlap, který dnes večer za mnou přišel a řekl: "Tak ty jsi bojovník, jo?"

 Myslím, že je bezpečné říct, že ti chlapi se o mě zajímali méně jako o ženu a více jako o balení "bojovníka", tak jsem jim všem zdvořile řekla, aby odkráčeli. Mám plné ruce práce s určitým bojovníkem a nemám zájem o nikoho jiného.

 Zvlášť, když vím, bez stínu pochybnosti, že sex by ani nešel porovnat, jak řekl bojovník.

 Jo, jsem zničená, v pořádku.

 Vezmu nápoj, který drží, a mlasknu. "Roztomilý? To si nemyslím. Ten chlap je idiot. " Jasně, že bych mohla být krásným, potetovaným mužem trochu zaujatá, ale stále… "Roztomilý" není slovo, kterým bych popsala toho chlapa.

Vytrhnu jí nápoj z ruky a rychle ho dopiju. "Oficiálně tě teď odříznu. Tvoje vagina mi za to poděkuje zítra ráno, až se probudíš sama. "

 Macy se na mě snaží zamračit, ale je příliš opilá. "Já nevím, moje vagina je už docela v poslední době osamělá. Myslím, že má pavučiny. "

Dusím se nad svým pitím. Oči mi slzí a v průdušnicích mi hoří. Když se konečně nadechnu, vypísknu. "Ach můj bože."

 Ona se chichotá, ale to rychle vymírá, když si všimne něčeho za mnou. Její hnědé oči se stanou velké, téměř v transu, když dýchá, "Do prdele, proč jsi mi neřekla, že jsou dva?"

"Co?" Zeptám se, zamračím a otočím se. Moje čelist spadne při pohledu na Declana a Blakea, procházející davem.

Co ten tady dělá?

Malý záblesk naděje přepětí v hrudi, ale hned zmizí, jak zaregistruju napjaté Declanovo obočí, jak se nese. Vypadá nervózně. Proč vypadá nervózně?

"Ahoj," říká, zastaví se přede mnou. "Musíme si promluvit."

 Ach, Bože, on to udělá, že? Chystá mě požádat, abych se odstěhovala.

 Podívám se na Blakea, ale jeho výraz je nevyzpytatelný. Led střílí v mých žilách, takže je těžké přejít z mého místa. Zdá se, jako bych byla zmrzlá na místě.

 S děsivou jasností, si uvědomím, že to je ono. Tak to skončí.

 Kupodivu, nejsem vůbec připravená.

Podívám se dolů na Declanova paže, dlouhé rukávy si posunul k jeho předloktí. Budou mi chybět ty paže. A ta tvář. A ten úsměv. Dolíčky…

 Pomalu přikývnu, říkám: "Dobře." Stojí to všechno, co ve mně je dostat to jedno malé slovo ven.

 Obracím se na Macy, ale ona je příliš zaneprázdněná sledováním Blakea se špatně skrývaným chtíčem. "Budeš v pořádku sama na chvíli?"

 Ona přikývne a odbije mě mávnutím, aniž by se na mě podívala. "Jsem v pořádku. Jdi."

 Blakeova ústa se roztáhnou do úsměvu. "Neboj se, kotě, zabavím tvou holku, jak budeš pryč."

 Declan se zamračí, jakmile má přezdívka vyjde z Blakeových rtů. Ten ho udeří do hrudi a otočí se zády k nám, ztiší hlas, aby něco řekl Blakeovi. Zní to trochu jako, "nezabav jí až moc."

Položím naše skleničky na stolek a následuju Declana daleko od přeplněného, obytného prostoru dolů vinutou chodbou s několika dveřmi. Zastaví se u prvních a uchopí rukojeť. Když je otevře, přejede pokoj letmým pohledem, než mi řekne, ať jdu dovnitř.

Je to slušně velký pokoj pro hosty s vlastní koupelnou. Závěsy jsou otevřené, světla z města pod námi odlévají slabou záři přes jinak tmavou místnost. Královsky-velká postel je uprostřed místnosti, pečlivě uzavřená s čistými liniemi, stejně jako ostatní, moderně zařízená podkroví.

 Dveře se zavřou za Declanem a zvuk zámku mě přinutí se otočit a čelit mu.

 "Já vím, co chceš říct, a já naprosto souhlasím. Měla bych se odstěhovat. "Snažím se zůstat v klidu a objektivní, jak to říkám, tak nějak, aby to bylo jednodušší. Samozřejmě to není, ale je třeba to udělat. Bolí to moc, než abych zůstala, a já nesnesu, slyšet jak mě žádá, abych odešla. Takže to ukončím a budu se snažit to udělat tak čistě, jak jen to je možné. "Budu pryč po tomto víkendu."

 Očekávám, že uvidím úlevu a radost. Místo toho, jsem v šoku, vidět ho… no, v šoku.

 Dívá se na mě, jako bych ho zastřelila.

 Uvolní se a nadechne se. "Cože? Proč? "

"Proč?" Vztek se mou řítí, když zopakuju otázku. Declan kolísá v mém vidění, jak slzy hrozí rozlitím, a já sevřu čelisti, snažím se udržet je na uzdě. "Proč by ne? Declane, dneska je to poprvé, co jsme si řekli víc než pět slov navzájem za dva týdny! Proč bych měla zůstat na další trestání? "

On se zašklebí, ale nejsem si jistá, jestli je to z mých slov nebo zlomeným srdcem, které se ze mě vylévá. Declan si stiskne ruce, dotýká se strany prstů rtů. Jeho oči se vpalují do mě, jak sám říká, "je to to, co si myslíš? Že jsem tě trestal? "Přejde vpřed. "Savannah, nejsem na tebe naštvaný, jsem zraněný. Souhlasila jsi s bojováním, aniž bys se mnou o tom mluvila. A ne, nejde o povolení, "říká, zvedne ruku, aby mě zastavil," ale probrat to se mnou by bylo hezké. Je to velké rozhodnutí, a tebe ani nenapadlo mě zahrnout do něj. Byl jsem jen dodatečná vzpomínka pro tebe, a to mi kurva zlomilo srdce." Zavrtí hlavou, ústa pevně semkne. "Já rozdávám údery na živobytí, ale nikdo mi nemůže ublížit, jako ty. Nikdo mi nemůže dát úder, jako ty, a nechat mě bezdechu a na kusy. "

Jeho hlas stoupá s každým vášnivým slovem, a já jsem tady, němá a uzemněná.

"Proč to nemůžeš vidět? " Pokračuje. "Proč nemůžeš vidět, jak moc se starám? Proč nemůžeš vidět, že bych pro tebe udělal cokoliv! "

"Nežádám tě o to, abys pro mě cokoliv udělal! " Nemůžu si pomoct, ale cítím se obraně, zvlášť teď, když si uvědomuju, že ta naše trhlina byla moje chyba. Strávila jsem celou tu dobu naštvaná na něj a obviňovala ho, když jsem to byla já, kdo nás do toho dostal. 

 "To nemusíš!" Zařve zpátky. "Chci pro tebe vše dělat. Chci se o tebe starat, kotě- "

 "Řekl jsem ti, abys mi tak neříkal." Cítím, jak mi slza zasáhne do rtu. Plácnu ho po ruce, jak se pro mě natáhne. Bolí mě slyšet, to jméno, a cítím se hloupě, že mě na prvním místě to k němu táhlo. "Já nejsem tvoje kotě, už ne."

 Jeho se čelist zpřísňuje. "Ano, jsi." Slova vypustí silně a jistě. Oči mu plají s takovou hloubkou a emocí, která mě zcela zničí, když se obrátí v lesklé a neprolité slzami.

Moje hrdlo hoří silou, jak se snažím všechno v sobě držet. Jediné, co mohu udělat je, že zavrtím hlavou.

Declan uzavírá mezeru mezi námi, uchopí mou čelist a nutí mě se na něj podívat. "Ano. Tak dlouho, jak budu žít a dýchat, budeš moje kotě. Nezáleží na tom, kolik kilometrů je mezi námi a kolik času projde. Nikdy na tebe nepomyslím jinak než na mou. "

Prsty mi přejede dolů na paže, jak roztřeseně dýchá. "Tyto ruce?" Přináší mi ruce k obličeji a políbí na zadní straně každé z nich. "Tyto prsty?" Říká a políbil polštářky. "Moje. Všechno z toho. "Podívá se dolů a mne můj levý prsteníček, jak osamělá slza padá po jeho tváře. "Nezáleží na tom, zda budeš mít tady prsten někoho jiného, jednoho dne," dá mi na světě nejsmutnější úsměv, říká: "Bude pořád můj."

Oči mě bodají, jak nepojmenovaná emoce vře uvnitř mě. Dusí mě. Je bolavá.

"A tohle?" Stiskne svou dlaní na mém srdci a podívám se dolů na jeho kotvu na hřbetu jeho ruky, abych se mohla podívat na cokoliv, jen ne na jeho zmučený výraz ve tváři. "Bije rychle, když se tě dotknu, že ano? "

Mé zrádné srdce skáče v reakci, která mu zkřiví koutky úst. Jak moje srdce křečovitě uhání proti jeho ruce, Declanův palec sleduje údolíčko kůže vystavené z výstřihu mých šatů. 

"To proto, že je moje," říká. "Můžeš předstírat, že to není vše, co chceš, ale srdce nelže."

 Zatracená věc vynechá jeden úder, jak můj žaludek udělá to, co je napsáno na jeho kloubech, pod kotvy. (Má tam myslím napsáno sink – topit se.)

 Vezme mě za ruku do své volné a umístí ji na vrcholu svého srdce. "Cítíš to, že? Tyto divoké, bláznivé údery? To mi děláš, "říká, tiskne dlaň do své hrudi, tak že můžu cítit každý nestabilní úder.

 Zavrtím hlavou, cítím vlhké skvrny, stékající mi po tváři ve stálý proud. "Přestaň," pláču, snažím se vytáhnout mou ruku.

Ale on nepřestane. Položí svou druhou ruku na vrcholu mé, tiskne je k hrudi. "Nemůžu přestat, Savannah. Pořád ti to ještě nedochází? Miluju tě. Miluju tě tak moc, až to kurva bolí, tak že nemůžu ani dýchat, kurva a tvoje stálá lhostejnost mi láme srdce, každý zatracený den. "

Moje oči střílí do jeho, jak se vzduch vyřítí z mých plic. Řekl, že mě miluje? Nemůže mě milovat. To je prostě…

Úzkost se zmocní mého krku, uzavírá mé dýchací cesty, jak se moje mysl vymyká kontrole. "Nemůžeš mě milovat. Nemůžeš…"

 Co jsem to udělala? Jak jsem mohla, nechala zajít věci tak daleko? Skutečné pocity se neměli zapojit, a rozhodně se neměli ublížit. Ach, Bože, to je moc.

Nic z toho se nemělo stát.

Declanův hrudník se rychle zvedá a klesá. "Miluju. Mé srdce patří tobě. Je mi bez tebe k ničemu, takže pokud odejdeš, tak si ho vezmeš sebou. Nechci ho pokud, tu nebudeš. Bude mrtvé a zlomené, takže mě zbav mého utrpení a vezmi si ho, prosím." Slza sklouzne a udeří mu po tváři, jak zoufale drží mou ruku na svém srdci. "Vezmi si ho! "

"Nechci ho. " Dusím se vzlyky.   Přísahám, že cítím, jak se jeho srdce rozbijí pod mými konečky prstů, a já nenávidím, že mu ubližuju, ale je to pravda. 

 Nechci jeho srdce. Je to příliš mnoho povinností, a já nemám ponětí, jak se postarat o něco tak vzácného. Já nevím, jak být někomu něco a ani nechci být. Ponechává to příliš velký prostor, se zranit. Nikdy jsem si nemyslela, že člověk, který bude raněn, bude Declan místo mě, a za to je mi to opravdu líto.

 Kéž bych mohla být tak statečná jako on a jít do neznáma s hlavou vztyčenou a mít srdce dokořán, ale já nemůžu, jsem kurva zbabělec. Declan si zaslouží někoho s větší vírou někoho, jehož srdce není vadné a bude ho milovat tak, jak si zaslouží být milován. Nejsem si jistá, jestli budu schopna ho milovat tak volně, bez výhrad. Není fér ho nechat doufat v naději, že se budu snažit na to přijít.

On si zaslouží víc. A já doufám, že jednoho dne to najde. Aby však mohl, musím ho nechat jít.

 Declanův výraz plápolá. "To nemyslíš vážně. Máš strach a snažíš se mě odstrčit. "

 "Je mi líto, jestli jsem tě v tom nechala. Mělo to být jen dočasné, Declane. Řekla jsem ti na začátku, že pokud to uděláme, pak je to čistě fyzicky. "Koušu si spodní ret, abych zadržela chvění, jak pokrčím rameny a vytlačím dalších pár slov. "Šukali jsme dvakrát. To není vztah, je to jen sex. "

 Nechává ruce spadnout dolu. "Opravdu to chceš udělat? Ty opravdu chceš zlehčovat to, co máme?" Směje se hořce a zavrtí hlavou. "Páni. Ty jsi víc v prdeli, než jsem si myslel. "

To bolí, ale to, co bolí ještě víc, je výraz v jeho tváři. Je to realizace toho, co jsem se snažila mu říct, že se nedám zachránit.

 Jeho oči se otočí do studeného výsměchu, když kroky přiblíží. "Nerad ti to ničím, kotě, ale nikdy jsem tě opravdu neošukal." Moje záda narazí na zeď, jak se naklání. Rukama mě drží v kleci. Rty jsou nebezpečně mých, zamumlá. "Chceš vidět rozdíl, než půjdeš?"

Ano, prosím.

Polknu, snažím se nepodívat na jeho potetované předloktí vedle mé hlavy, nebo na jeho kroužek ve rtu, který je tak blízko. Držím si jazyk za zuby, abych se ho nemohla dotknout. Ta zatracená stříbrná obruč je jako můj kryptonit. 

 Jeho blízkost a teplo jeho slov, mé jádro se sevře ve známém očekávání. Já ho chci. Vždycky ho budu chtít. Ale to neznamená, že to je dobrý nápad. Sex komplikuje jen věci, a ty naše jsou už dost komplikované.

 Nějak, z Boží milosti, dokážu říct, "M-my neměli bychom." Ano, můj hlas je nejistý a bez dechu, ale co na tom? Měla bych dostat sušenku pouze za ucelená slova v tomto bodě.

 Declanovy rty mi přejíždí po čelisti, jak líbá cestu až na pulzní místa na krku. Mé oči třepotají zavřené, když uchopím ruce v pěst na svých bocích, abych se nenatáhla a nedotkla se ho, protože se ho opravdu chci dotknout. Chci proklouznout svýma rukama pod jeho tričko a cítit teplo a tvrdost jeho svalů, nebo mu zamotat prsty ve vlasech, zatímco ho hloupě políbím.

 Ale neměla bych. Sex to jen stěží a zmate ho. Nemůžu být teď sobecká, i když moje mysl mi říká, abych využila, co bude jistě naše poslední chvíle.

 "Říká kdo?" Jeho dech je na mé kůži horký. "Já jsem ten, kdo bude opuštěn. Měl bych alespoň dostat dárek na rozloučenou, nezdá se ti?"

Mé srdce praská. To musí být nejošklivější věc, kterou mi kdy řekl, a to i když vím, že si to zasloužím, ale stále se mi chce ho do krku seknout. Tak se s tím vypořádám a říkám mu: "Ty jsi kretén," jak se snažím odtlačit od něj.

"Říká holka, která mi právě vytrhla zkurvené srdce."

 No jasně.

 On mě stáhne zpátky, až mě znovu přitlačí ke zdi, ale odmítám se na něj podívat. Odrazená, jeho klouby pasouc se na mém žaludku přes mé šaty. Hází salta na jeho dotek, pak klesne někam poblíž na nohy, když mi bere ušní lalůček do jeho horkých, vlhkých úst. Posílá mráz na všechna správná místa.

 "Víš, že to bude dobré," zamumlá, přejíždí mi ucho svými hříšnými slovy.

 "Dobré", by to ani nepopsalo. Bylo by to tak úžasně fantastické. Budu později nervózní, v kómatu z nepořádku.

Umístím své ruce na jeho prsa s úmyslem ho odtlačit pryč, ale široké, pevné svaly pod sebou, jsou velmi rušivé. Všechno, co chci udělat, je vytrhnout mu tričko a uctívat ho ústy. "Ne, pokud budeš zlý. Buď milejší." Hmm. To neznělo moc přesvědčivě vůbec, že?

Jeho prsty sjíždí níž, hladí mi vnitřky stehen, jak jimi klouže pod mými šaty. Tím můj tep prudce roste na plné obrátky a mé kalhotky se na mě lepí, jak jsem vlhčí a bolavá.

 Proč že to není to dobrý nápad?

 Mé oči se stisknou zavřené, jak moje hlava padne na stranu. To není fér. Jak mě může přemoci, k takovému chvění, jen pár slovy a nepředstavitelnými doteky?

 "Jsem unavený z toho, být milý. Podívej se, kam mě to dostalo. Teď chci být velmi, velmi zlý, drsný a špatný, "říká pomalu, bolestně ve mně vyvolává každé erotické slovo.

Špetka strachu se plazí s touhou proudící skrze mne. Co přesně myslí tím "drsný?" Vím ze zkušenosti, že drsný sex a šukání není vždy stejné.

 Nechci řešit drsné.

 Posouvá se výš, přesune prsty po pás mých kalhotek a proklouzne do mých trapně mokrých záhybů. Zkušeně prsty krouží přes můj citlivý bod, takže moje prsty se hluboko zatnou do jeho ramenou, jak zapomenu na své jméno.

Do prdele, jak se můžu cítit tak dobře jen s prsty?

 Declan políbí mou čelist. "Myslíš, že to zvládneš?"

 Moje nohy škubnou, jak pracuje mezi nimi, tře mě v pravidelném rytmu, který mou pusu rozdělí a moje kolena se vzdávají. Chci říct, že ano, protože v tuto chvíli myslím, že bych mohla, zvládnou všechno, co mi hodí přes nohy, tak dlouho, dokud se mě nepřestane dotýkat, ale já stále váhám.

Nikdy jsem se nevzdala kontroly s někým velmi dlouhou dobu. Líbí se mi být ve vedení, pokud jde o sex. Pokaždé jsem to dělala. V posledních dvou letech, jsem byla na vrcholu. Cokoliv jiného je pro mě nervózní. Cítím se… bezmocná. Bezmocná. A odmítám se tak cítit. Nejsem oběť.

Oběti říkají "ne", a já ne.

 Kromě toho věřím Declanovi. On by mi nikdy neublížil. Když bych mu neřekla, aby přestal, v jakékoliv situaci, ve které budeme. Vím to.

Jeho ruka je před mým obličejem, spočívající na stěně. Ruku mu sundám z ramene, přejíždím jí po potetovaných šlachách, dokud neuchopím vnější strany zápěstí. Mé rty tisknou měkký polibek na vnitřní stranu jeho paže, a když se stáhnu zpět, mohu stále cítit, přetrvávající teplo z jeho kůže jako značku.

Uzamknu oči s ním. Kousnu se do rtu, jak mě prsty hladí, a přikývnu.

"Dobře."

Vklouzne dovnitř mě, chytí můj vzdech svými ústy, když mě divoce líbá. Můžu ochutnat slzy na našich rtech, všechny slané a sladké, jak dám ruce v pěst po stranách jeho trička. Na okamžik, všechny naše problémy zmizí na pouhý šum pozadí, dokud nezáleží jen na jediné věci a to jeho náročných úst, které se dostávají na každý čtvereční centimetr mě.

 Vsaju jeho kroužek do pusy a absorbuju následující zasténání, které přes něj hučí. Miluju ten zkurvený zvuk. Je tak hrdelní a zvířecí, a sexy jako peklo.

 Jeho ruka opustí má tanga a putuje zpět, aby uchopila můj zadek. Tiskne mé boky k svým, jak mu putuju rukou po zádech až k vlasům. Pak náhle mé nohy opustí zem, jak mě zvedne. Nohy se mi automaticky zabalí kolem něj, jak mě napůl nese a napůl klopýtá se mnou do postele. Je asi těžké, vidět kam jde, když se naše ústa vůbec od sebe neodtrhnou…

Moje tělo sklouže dolů po něm, jak mě položí u postele, takže moje tvrzené bradavky brní z tření. Mám v úmyslu mu servat šaty a lehnout si na něj, ale předtím, než mám příležitost, se stáhne zpátky a říká: "Otoč se."

Co?

Dívám se na jeho červené, lehce opuchlé rty, jak se snažím dát tomu smysl. Zřejmě jsem zapomněla anglický jazyk díky mému chtíči plného oparu. Když se dost rychle nepohnu, otočí mě k čelu postele a tahá mi lem šatů do pasu. Prsty zahákne v mých kalhotkách, jak je tlačí dolů.

Natahuju krk. Přes rameno ho vidím klečet na zemi, jak je odstraňuje. Jeho ruce kloužou po stranách mých stehen, jak se postaví a hadi mě rukama kolem mého břicha, pohybující se k mým ňadrům přes slabou textilii mých šatů.

 Moje hlava padá zpět, jak prsty dráždí moje bradavky. Tím na mé kůži naskočí husina a tělo mi ještě víc rozpálí. Cítím to rovnou mezi nohama, moje kundička se sevře bolestivě a netrpělivě.

Můžu prakticky slyšet její křik, "dej mi, dej mi, dej!"

Jeho rafinované prsty jsou pryč příliš brzy, jak říká, "Roztáhni nohy a ohni se." Jeho hlas je přímo u ucha, hrubý a nízký, a třesu se v očekávání, dokud opravdu zaregistruju, co právě řekl.

"Co?" Lehce zpanikařím, snažím se na něj podívat přes rameno, ale on mě drží na svém místě.

 "Udělej to, nebo ti naplácám."

 Jeho slova zažehnou novou vlnu tepla a touhy, které se rozvine hluboko v břiše, i přes mé obavy. To je tak… otevřené. Neměla bych se na posteli, kde schovat, kdybych se sklonila a roztáhla nohy. To by mě nechalo zcela na milost a nemilost.

Srdce mi tluče tak silně, až si upřímně myslím, že by mohlo selhat, když se váhavě ohnu přes neskutečně vysokou postel a roztáhnu nohy od sebe o něco více než na šířku ramen. Ten mi tlačí rukou na záda, tak že jdu dolů a můj obličeje se opírá o měkkou přikrývku. To vyvolá ve mně něco dávno pohřbené. Práší svou cestu na povrch a mé oči se zmáčknou zavřené, jak najednou vrazím zpět do tohoto suterénu, skloním se na gauči s mou tvář přitisknutou k sedáku. Stud čerpá skrze mne hořce, silně, a pomalu, jak se snažím dýchat.

Roztáhnu své nohy dál od sebe, Declan říká: "víc".

 Jeho známý hlas mě trhá zpátky do přítomnosti, a otevřu oči, zamrkám, jak jsem v místnosti.

 Jsem v pořádku. Declan je tady, a jsem v pořádku.

Zaprvé se nic neděje a čekám v plné kráse. Otočila bych se a podívala se na něj, co tím vůbec myslel o naplácání.

Mokré teplo olizuje mou štěrbinu a já zalapám po dechu a trhnu sebou nad nečekaným kontaktem. Declan chytne moje stehna, uklidňuje mě, jak olizuje další pomalou, mučivou cestu do mě. Chytím v pěst deku vedle mé hlavy, jak trapné zvuky projdou z mých rtů, a můj dech se zrychluje. Počáteční šok zhasne, a je rychle nahrazen vzrušením, jak dělá tuto úžasnou, spletitou věc se svým obratným jazykem, díky němuž se mé nohy chvějí, jak pod ním taju. 

"Chutnáš -kurva- neuvěřitelně," zamumlá proti mně.

To, co začalo, jako jemné škádlení se rychle promění v hluboké. Omamně vztahuje a vytahuje svá horká, vlhká ústa. Hlava se mi točí, jak moje tělo uzamyká. Napětí se mi usazuje do každého svalu, jak cítím blížící se uvolnění. Začíná kvést v centru mého nitra, přesně tam, kde mě on pohlcuje, když se náhle odtáhne a já zůstávám před ním svíjející se a v bolavé louži.

Křičím ve frustraci, škrábu povlečení, abych se neotočila a strčila mu hlavu tam dolů, aby dokončil, co začal. Slyším šustění oblečení, pak zvuk jeho zipu a jeho chraplavý hlas.

 "Promiň, kotě, ale musím cítit to stlačení mého penisu, když se uděláš." Umístí ruku na bok. Teplá, tvrdá špička klouže po mých kluzných záhybech. Syčí, zatím co já lapám po dechu. "Víš, jak úzká jsi, když se uděláš?"

Zavrtím hlavou proti přikrývce. Krátce zavřu oči, když se tře hlavou kolem mého klitorisu v rovnoměrných kruzích. Proč mě trestá tak nemilosrdně? To není fér.

 "Tak, jak se svíráš a rozevíráš kolem mě… Je to, jako by tvoje kundička mého ptáka dojila." Jeho dech je drsný jak sám říká," je to kurva nejlepší pocit na světě. "

 Přímo na zavolanou se mé zdi sevřou, jak čekám bezdechu v očekávání. Už jsem se zmínila, jak moc miluju jeho oplzlou mluvu?

Declan klouže podél mě a chystá se do mého vchodu. Jeho sametová špička se začne tlačit do mě a já sténám. 

 "Nemůžeme to dělat bez kondomu," říká skřípavě, aniž by se snažil zastavit nebo zpomalit.

Kousnu se do rtu, pokradmu se na něj podívám přes rameno. "Jen se neudělej ve mně, jo?" Moje oči se upírají na jeho potetované předloktí, když uchopí mé boky, poté švihnu pohledem výš a obdivuju, jak jeho bílé Henley tričko táhnouc se po celém jeho bicepsu. Je opravdu škoda, že ho nemůžu sledovat v této poloze…

Pomohlo by to více než jedním způsobem.

"Vytáhnu ho, slibuju."

Trochu ho vytáhne, smáčí ho s mým vzrušením a pak do mě jednou vklouzne. Syrově, žhavě bez zábran. Za mými víčky vypuknou hvězdičky z plného lahodného pocitu, posedlý jím. Drtím přikrývku v mých pěstech a sténám do matrace, zatímco jeho prsty jsou zatnuty hluboko do mě. Myslím, že slyším jeho nadávky pohřbeny někde v jeho nesrozumitelných zvucích, když se ze mě vytáhne a vtlačí vpřed, takže moje prsa se tou silou odrazí.

Brzy stanoví trvalé tempo. Jediné zvuky, které naplňují místnost, jsou jeho drsné dechy a pleskání jeho kůže proti mojí. Je to příliš známé, a já cítím proklouznutí zpět do nebezpečného území, když Declan mluví a táhne mě zpět do tohoto okamžiku.

"Cítím se v tobě, kurva dobře," řekne chraplavě. "Je to, jako bys byla pro mě zrozená."

 "Mluv," dýchám do matrace, lpím na jeho slovech, jako by mohly zakotvit, tady a teď. "Potřebuju slyšet tvůj hlas."

 Declan sténá, když do mě přiráží. "Ty jsi tak mokrá. Je to kvůli mně? Způsobil jsem já, že jsi tak mokrá?"

 Přikývnu, jak mě nezvučné zasténání opustí.

 Buší do mě tvrději. "Řekni to," vyštěkne.

 Lapu po dechu, cítím známé napětí rozvíjející se dole. Vyzívá mě dál do otrockého rytmu svých boků, jak do mě přiráží znovu a znovu. "Ano, je pro tebe. Jen tebe." Dostanu se mezi nohy a dotknout se sama sebe, zoufale se snažíc dostat do výšin, které na mě čekají.

"Ne," říká, připne mi ruku za zády a drží za zápěstí. Panika se hrotí ve mně, ale neztlumí ohromující vzrušení. Místo toho mu dává ostré hrany. "Jestli se uděláš, bude to z mého ptáka, a jak tě šukám. Rozumíš? "

 Declanův hlas uklidňuje pryč paniku a zanechává něco jiného, spaluje na svém místě. Něco dobrého. To je něco jiného. To je Declan. Zaměřím se na to. "Ano," sténám. Volnou rukou drtím prostěradlo.

Ruka stále drží můj bok a o vteřinu později jí cítím obalenou kolem mého culíku. Křičím jak mi Declan táhne hlavu dozadu, takže moje záda se ohnou, zatímco on do mě přiráží. Má kolena a přední část stehen se tisknou o stranu matrace s mým ramenem stále mezi námi, když se tyčí za mnou. Nepatrná změna polohy, ho táhne na všechna má správná místa, a já se cítím napnutá kolem něj.

"Bože," Declan naříká. "Jsi blízko, cítím to. Uděláš se na mém ptákovi?"

Lapám po dechu a proklínám, cítil se blíž a blíž k mému uvolnění. Bude to epické, vím to.

"Do prdele," říká. "Dostávám se tímhle způsobem tak hluboko. Můžu – všechno - cítit," říká se svými výpady. 

Moje svaly se hned nad ním stahují, jak se on uklidňuje a celé mé tělo křičí na protest. Proč se zastavuje? Skoro tam Jsem!

 "Nepřestávej, nepřestávej, nepřestávej!" Křičím zoufale, když ho tlačím zpátky svými boky.

 Uvolní moje zápěstí a moje vlasy. Sevře moje boky ještě jednou, když do mě buší a vypustí se do mě. Každý sval se uzamkne, jak přílivová vlna extáze se šíří přes mé nitro. Křičím, jak mi krev vyplňuje uši, následuje zvuk mého bušící srdce a mělký dech.

 Nejasně, slyším Declanovo zasténání, zatímco jeho pohyby jsou trhané. Teplo mě zaplňuje, ale já jsem příliš zaneprázdněná druhým orgasmem, který mě ovívá, takže mé prsty na nohou se zkroutí a prsty svírají deku, když se tlačím dozadu za výpadem a výpadem.

Declan prsty nakonec uvolní mé boky ze smrtícího sevření. Nakloní se dopředu a opře si čelo na mé rameno. Vtiskne mi pusu na záda.

 Má opilost slábne jak ošklivé, známé emoce se plazí na povrch a naskočí mi husí kůže. Nedaří se mi chytit dech, mé oči jsou zavřené, jak se snažím zastavit vzpomínku.

Bolest se kupí přes mou ruku, jak jí kroutí za mými zády a mačká můj obličej do béžové tkaniny pohovky. Jediné, co cítím, je vůně Febreze (osvěžovač vzduchu), když za mnou zavrčí. Kolena vklíněná mezi moje, jak je roztáhne a skloní se nad sedadlo, zatímco bere svůj "dluh." Moje nohy se třesou, jak hanba ucpává mé hrdlo a horké slzy proudí po bocích mých tváří, ale ne proto, že to bolí.

 Ne, slzy jsou, protože moje zrádné tělo nepřestane na něj reagovat.

 Pláču, protože jsem se právě udělala.

Declan

 Otřesy pulsují skrze mě a posílají mráz po mé páteři. Myslím, že mi na chvíli odumřel mozek, jak vyklouznu ze Savannah, protože mi trvá chvíli uvědomit si, proč je tu tolik extra… vlhkosti.

 Strach do mě praští, když se znovu opřu  a podívám se na ni, ještě ohnutou. Sleduju husté, bílé kapičky z ní pramenit.

 Ach, kurva.

Nevytáhnul jsem ho.

 Do prdele, do prdele, do prdele! Ona je na pračkách, ne? To není tak velký problém… že ne?

 Moje mysl závodí, když si spustím ruku do mých mírně zpocených vlasů. Řekla mi, že nemám přestat, požadovala to, opravdu, takže jsem to neudělal, a pak já pak…

 Zatraceně. Nikdy jsem to neměl dělat bez kondomu.

Moje pozornost se vytrhne na Savannah, když se narovná. Chvění jí potřásá, jak se snaží kolem mě projít a jsou to…? Ona…? "Ty pláčeš?" Zastrčím ho zpět do džínů a natáhnu se. Snažím se ji zastavit, ale ona se vykroutí z mého sevření. Její odmítnutí, abych se jí nedotýkal, mě řeže až do kostí.

Její hlas zní pískavě tenký, jak sama říká, "Jsem v pořádku. Jen se musím umýt. "Popotáhne, stáhne si šaty zpátky dolů, když její oči poklesnou na mou hruď.

 Toto zdánlivě malé gesto mě naprosto zabíjí, protože vím, co dělá. Tím, že se vyhýbá očnímu kontaktu, snaží se ode mě a od toho vzdálit.

To by mě nemělo překvapit, to je to, co dělá, ale je to pocit, jako by mě střelila do střev, zvlášť po tom, co jsme právě udělali. Myslím, Ježíši Kriste, že moje sperma z ní vytéká. Nemůžu se už dostat blíž, než to.

 No, to nebude fungovat. Nenechám jí postavit bariéry mezi námi. Roztrhnul jsem je jednou, a udělám to znovu a znovu, a znovu, pokud budu muset. Udělám cokoliv, abych jí získal. Od této chvíle to musí vědět. Musí vědět, že jí nikdy nenechám jít, aniž bych jí neknokautoval nebo porazil bojem, dokud nás oba nenechám citově zničené.

 Ona je moje. Miluju ji, a ona je moje.

 "Hej," říkám konejšivě, zvednu jí bradu tak, že je nucena se na mě podívat.

 "Nesahej na mě." Její hlas je trhaný, když mi odstrčí ruku, a uvědomuji si, že je to velmi velký problém. Někdo, kdo je na práškách by tak nevyšiloval.

 Strach kvete v mé hrudi, tak že moje srdce je jako olovo, jak se snažím nemlátit proti mému hrudnímu koši. Panika stoupá, ale já jí utlačuju.

 Musím být v klidu. Pokud jsou dva lidi v panice, tak to nevede nikam.

Slzy jí proudí po tváři a ona je tvrdohlavě otírá. Chci tak moc jí zabalit své paže kolem ní. Zabíjí mě, že mi to nedovolí. "Savannah, je mi to moc líto. Chtěl jsem ho vytáhnout, chtěl, ale pak jsi- "

 Mé rty se stáhnou do tenké linky, abych nic víc neřekl. Není to její vina, je moje, a nemá smysl ukazovat prstem. Co se stalo, stalo se. Musíme se rozhodnout, co dál.

"Půjdu teď ven a seženu ti ranní pilulku, dobře? Postarám se o to a bude to, jako by se nic nestalo. Jenom…" Spolknu knedlík v krku, sleduju její slzy rychleji téct. Proč nevypadá, že se jí ulevilo? "Nezavírej se kvůli tomu přede mnou. Mluv se mnou. Prosím. "

Každý okamžik, kdy není v mých rukou, je čisté mučení. Pořád se na mě nepodívá. Musím cítit její pleť proti mně a dívat se do těch rtuťových očí, které jsou čistá kurva magie. Jsou to jediné oči na naší planetě, které způsobuje, že moje srdce přeskočí tlukot s jediným pohledem.

Možná to zní trochu chromě, ale jsem si jistý, že moje Bro Card (imaginární karta, která je mezi dvěma kamarády, bratry, kteří se něco dluží a vyměňují si laskavosti) by byla zrušena, pokud bych to někdy přiznal nahlas, ale je to pravda, ale teď to musím cítit. Potřebuji vědět, že jsme v pořádku.

 "To není-" kouše se do rtu, podívá se stranou a zavrtí hlavou. "Je to okay," říká, protlačí se kolem mne, když míří do koupelny. "Já jen chci být sama, jo?" Přejde do temné koupelny a začne zavírat dveře.

Je to symbolické. Mám pocit, jako by zavřela dveře na nás, a to způsobí, že mé srdce buší, jak se mé pěsti zatnou. Bojuju nebo se dám na režim útěku, a nikdy si nevybírám útěk.

 Vykročí, vpřed, můj hlas je nízký a jasný, jak jí říkám: "Ne, to není o-kurva-kay. Zavři ty zatracený dveře a já je vyrazím."

Dveře se zastaví, ale je skrytá na druhé straně. Položím své ruce na rám dveří, dotknu se hlavou chladného dřeva. "Víš, že tě nemůžu nechat o samotě, ne po tom, co se právě stalo. Byla jsi v pořádku, až do… "

Počkat, byla v pořádku? Neviděl jsem její tvář, slyšel jsem jen její vzdechy a výkřiky. V zápalu okamžiku, to znělo dobře, ale pokud tomu tak bylo, tak proč mě odhání?

 Nemyslím si, že jsem byl příliš hrubý. Ve skutečnosti jsem se trochu držel zpátky. Ale Savannah to možná tak nevidí.

Zašklebím se při té myšlence a třu rukou hruď. Najednou mám pocit, že praská na dvě části. "Já… Ublížil jsem ti? "

Slyším její potahování a pak, "ne."

 Ona lže.

 Oči se mi zavřou, můj hlas je silný s emocemi, jak říkám, "Kurva, Savannah, proč jsi něco neřekla?"

 "Neublížil jsi mi." Její hlas kolísá. "Jsem v pořádku."

 "Blbost. Kurva bys neplakala, kdybys byla v pořádku. "

 "Declane-"

"Ne." Tlačím do dveří a vejdu dovnitř do koupelny. Savannah stojící u zdi, svírá kliku. Světlo z okna se šíří do potemnělého prostoru. Je to dost vidět na levou stranu jejího těla a její uplakanou tvář. Opřu se o pult, založím si své ruce na hrudi. "Nedovolím ti se z toho vykroutit. Pořád ode mě utíkáš, a tentokrát ti to nedovolím. Zasraně se mnou mluv, Savannah. "

 "Nechci!"

 Její výkřik se ozývá v klidném místě, a náhlý výbuch mě donutí sebou ucuknout. Škytá a vzlyká, utře si obličej a skoro neslyšně říká: "nechci, abys to věděl."

 Moje hrdlo se bolestně uzavírá na její paniku vyrytou na její tváři. Strach se usazuje jako těžká váha v jámě mého žaludku. Nevím, co se děje, ale je to špatné, opravdu kurva špatně, a já jsem vyděšený, zjištěním, co to je. Na okamžik co všechno slyším, je bušení srdce, když se jí pomalu zeptám, "Nechceš, abych věděl, co?"

Její ret se chvěje, když se její oči pálí do mě, prosíc mě. "Nech to plavat. Prosím, Declane, já tě prosím, nech to být. "

"Ty mě děsíš." Beru krok směrem k ní, otřu jí slzy. Otočí hlavu, dokud se nedívám na její profil. Padající vlhkost narazí na třesoucí se spodní ret, který zkousne. Kvůli tomu mé oči bodají, jak moje srdce vynechává. "Dovol mi, abych se tě dotknul." Prosím, hlas mám napjatý. "Prosím. Nemáš tušení, jak moc to bolí, že mi to nedovolíš." Přísahám, že v hloubi své duše, je tupá bolest, která prostě nepřestává.

Její oči jsou zavřené, takže slzy se rozlijí po zarudlých tvářích.

 Nemůžu to už kurva vydržet. Vtáhnu ji k sobě a zabalím paže kolem jí, vděčný, že se nesnaží mě tentokrát odstrčit. Třese se vzlyky, jak jí držím blízko sebe, tak blízko, aniž bych přerušil její přívod vzduchu. Moje ruce kloužou po zádech, přes nejměkčí kůži, co jsem kdy měl tu čest se dotknout, když mé oči se zavřou a stisknou, pohřbím svou tvář do jejího krku. Inhaluju hltavě její jahodovou vůní kůže a vlasů, jako topící se člověk, který právě přichází o vzduch.

"Miluju tě. Nic, co bys mi řekla, to nemůže změnit, slyšíš? Vůbec nic. "

 Zavrtí hlavou a stáhne se zpět. "To nevíš. Nevíš, co jsem udělala. "

 "Byla jsi s někým jiným?" Řekla mi, že nebyla, ale i kdyby byla, nezměnilo by to způsob, jakým se cítím. Zlomilo by mi to kurva srdce.

 Mračí se, když si utírá slzy. "Ne. Říkala jsem ti, že ne. "

 "Dobře. Já taky ne. "Uchopím její obličej do dlaní, políbím jí na čelo. "A teď mi řekni, proč pláčeš, protože já nikam nejdu. Jsem v tom, Savannah. "

 Znovu zavrtí hlavou. "Já nemůžu. Budeš si myslet, že jsem nechutná. Už mě nebudeš chtít, vím to."

 "To se nikdy nestane. A teď mi řekni, co se děje." Mou myslí přejíždí všechny hrozné scénáře. 

Vydechne se a nadechne, jak říká, "Pamatuješ na naše první rande? Myslel sis, že jsem ti řekla to nejhorší, abych tě odradila, a já jsem řekla... "

 "Řekla jsi, že to nebyli nejhorší věci," říkám otupěle, pustím od ní ruce. Pamatuju si náš rozhovor. 

Zdá se, jako by se podlaha pode mnou nakláněla, když zaregistruju zasmušilý výraz na její tváři. Říká, že vše, co potřebuju vědět, ale některá masochistická část mne potřebuje jí to slyšet říct.

Moje plíce, jako by chtěly pracovat, a moje nohy se nezdají být schopny se pohybovat. Pomalu zamrkám, téměř neznatelně, a vydechuju každý zapadlý dech, který mě opustí a každý úder mého srdce. Tvrdohlavě srdce bije, protože vím, že to bude naposledy. Co se mi Savannah chystá říct, mě zabije, jsem si tím jistý.

 "Byl to poslední dětský domov, ve kterém jsem byla, než mě vyhodili, když mi bylo osmnáct."

 Nechci to slyšet. Já nemůžu. Nemyslím si, že to moje psychika zvládne.

 Zatnu čelist, snažím se zapřít. Je to k ničemu, já vím. Není příprava na něco takového.

 "Manžel, on- slíbil mi, že budu moci zůstat a dokončit svůj poslední ročník, tak dlouho, dokud já… pro něj budu něco dělat. "

 Mé oči se zavřou, jak náročně bojuju se vztekem, který cítím, jak se prosakuje do každé buňky v mém těle. "Jaké věci?" Zeptám se, pomalu a rozvážně.

 Zavrtí hlavou ještě jednou, kousne se do rtu tak silně, zůstane otisk zubů. "Declane, prosím."

 Polknu, jak se mé zaťaté pěsti uvolní. "Řekni mi to. Musím to slyšet. "

Olízne si rty a založí si ruce na hrudi. "Začalo to fotkami. Vzal mě sebou do sklepa, kde jsem si sundala oblečení a pózovala a on… mi říkal jak pózovat. Ale po nějaké době mu to nestačilo. Chtěl se mě i dotýkat. "

Její slova mi udělají díru přímo do mé hrudi a já jí nechávám krvácet ven, když bojuju po dechu. "Znásilnil tě?"

 Jediná slza jí teče po tváři, když se dívá pryč. "Není to znásilnění, pokud jsem s tím souhlasila."

Můj hrudník se svírá, jak na ní zírám, ale nemyslím si, že opravdu dýchám. Je to pocit, jako bych se dusil. "Kurva to je! On tě vydíral, Savannah. Ježíši, bylo ti sedmnáct! To samo o sobě je znásilnění. "

Pravý horký hněv hoří skrze mne, spaluje vše, co mi stojí v cestě a opouští mučivou bolest ve svých stopách. Něco zásadního ve mně právě zemřelo. Myslím, že to je to málo, z mé nevinnosti.

Chystám se ho zabít. Jako Bůh mi je svědkem, vystopuju ho a ukončím to.

 Savannah zavrtí důrazně hlavou. "Nebylo to znásilnění. Nemohlo být. Já - "

 Náhle se zadrhne a dívá se dolů na podlahu.

 "Co?" Zeptám se s obavou slyšet něco víc.

Její hlas je nepatrný, jak říká, "neřekla jsem ne. Byla jsem mladá a hloupá, a upřímně jsem si myslela, že dodrží svou část dohody. Takže pokaždé, když mě ohnul přes gauč a držel mě, nechala jsem ho. "

Žluč se mi zvedne, nad obrazy, toho co mi právě řekla a které se mi vpálili do mozku. Pak si uvědomím, jak děsivé podobné to je tomu, jak jsem si jí vzal a snažím se dýchat přes nutkání vyprázdnit svůj žaludek na podlahu. To je to, co jí vyvedlo z míry. Já jsem jí zasraně přišpendlil dolů a vzal si jí zezadu, jako to monstrum.

Prsty mi prohrábnou vlasy, tahám za ně, jak mi slzy zamlží vidění. Proč mi neřekla, abych přestal? Proč mi dovolila to udělat? Potřebuju to vědět, ale tlak v mém krku mi nedovoluje promluvit.

Jediná věc, která mě napadla, když jsem do Savannah bušil, bylo, že jsem se cítil správně. Neměl jsem strach ze zesrané věci, co se stává, když nepoužijete ochranu. Možná, že jsem byl drsný, ale nikdy neuctivý. Každý tah a dotek byl proveden s láskou a nejlepšími úmysly, ale zvrácený zkurvysyn to zničil, protože teď nemůžu přemýšlet, aniž bych nezašel na to temné, zkroucené místo.

Vše, co jsme právě sdíleli, je poskvrněno.

Savannah popotáhne a utře si nos, dívá se na vše jiného než na mě. "Stalo se to jen párkrát. Nutil mě se dívat na porno, zatímco on… se mě dotýkal." Škytne a nadechne se. "Nejprve to bylo jemné. Nebyl drsný, dokud nedošlo na sex. O-On chtěl, abych reagovala. Snažila jsem se, aby to tak nebylo, ale reagovala jsem. Bylo to ponižující, dívat se na to, zatím co on -" Zavrtí hlavou, stiskne své rty. "Nenáviděla jsem, co mi dělal. Pořád jsem čekala, že se mé tělo vypne, jako to je ve filmech, víš? Ale nebylo to tak. Mělo to opačný efekt. Všechny mé smysly byly zvýšeny a mé tělo… nezdálo se, že by poznamenalo, že jsem byla traumatizována, protože jsem byla…" Zatřese se, jak z ní vycházejí vzlyky. A děsivá skutečnost se nade mnou přežene, než to řekne. "Byla jsem mokrá. " Sevře oči. "Jednou jsem se dokonce i udělala. "

Ach, Bože. Mé srdce se rozlomí do milionů trhlin. Vypadá tak znechucená sama se sebou, že mé srdce se znovu zlomí, jestli nějaké ještě existuje.

"Takže jsem nebyla znásilněná. Nemohla jsem být. "Snaží se zocelit, ale to jí nežeru, ani na vteřinu.

Zvednu jí bradu a uzamknu své oči s jejími. Potřebuju, aby mi uvěřila každé slovo, které se chystám říct je upřímné a plné přesvědčení. "Nemůžeš ovládat reakce svého těla. Není to tak, že můžeš vypnout svá nervová zakončení. Pokud by sem nějaký chlap přišel, svázal mě, a začal si hrát s mým nádobíčkem, asi bych ztvrdnul. Jsem si jistý, že bych to sakra nechtěl, ale stimulace je stimulace, bez ohledu na okolnosti. Nemůžeš říct, že tvé tělo nebude cítit něco, co se s ním děje, takže po dobu jedné sekundy si nemysli, že tvá reakce byla v pořádku, když ti to ten zvrácený zmrd udělal. To, ne. To neomlouvá ani hovno. Ten hajzl že využil. "Svaly na bradě se mi napínají, když jí češu dozadu vlasy. "Prosím, řekni mi, že jsi poslala jeho zadek do vězení za to, co udělal."

Savannah klesne pohledem. "Řekl mi, že by mi nikdo nevěřil. Řekl -" Rdousí se, jak její tváře se zvrátily do srdcervoucího výrazu. "Řekl, že na nějaké úrovni jsem to musela chtít, když jsem byla tak mokrá." Utře si nos, vydechne a roztřeseně se nadechne. "Tak jako tak, vždycky měl na sobě kondom. Všechny zkoušky by prokázaly, že jsem měla sex. Bez viditelných známek nuceni a žádné z jeho DNA, by na něj nic neušilo. Řekl, že vše, co by se dokázalo, by bylo, že jsem děvka. "

"Ty nejsi děvka."

Když neuzná to, co jsem řekl, donutím jí se na mě ještě jednou podívat "Ty nejsi. Nenech ho se ti dostat do hlavy, aby sis o sobě myslela něco méně, za to co ti udělal. Byla jsi jen dítě, kurva." Zlost, hnus, a smutek se ve mně shromažďuje, když se dívám na její krásnou uplakanou tvář. Jak mohl takto někdo ublížit někomu jinému?

Vyrůstáním vám znovu a znovu říkali, že příšery nejsou skutečné, ale to je blbost. Jsou skutečné, prostě jen nevypadají jako vrčící, rozeklané, rohaté verze, které se nám zjevovali, když jsme byly děti. Reálná monstra jsou zákeřnější. Skutečné příšery se vydávají za sousedy, manželé, nebo dokonce členy vaší církve. Je to naprosto děsivé přemýšlet o tom, čeho někteří lidé jsou schopni, a čím víc myslím na to, co se Savannah stalo, tím víc musím něco rozbít.

Měla být chráněná před tím hajzlem. Někdo měl na ní dávat pozor. Systém by neměl jen tak selhat.

 Moje ruce se sevřou v pěst, jak bojuju s tím, abych neudělal díru do zdi. "Tak mi dopomáhej Bůh, pokud ten kus hovna pořád chodí kolem, jako svobodný člověk…"

 Zavrtí hlavou a vydechne. "Ne. Zemřel několik týdnů poté, co jsem se odstěhovala. Šílená nehoda na nějakém staveništi, kde pracoval. Bylo to ve všech novinách." Popotáhne, utře si nos. "Myslím, že karma je opravdu mrcha, co?"

 Její ústa zaškubou do polovičatého úsměvu, a to mi dává naději. Pořád je to ta holka, kterou znám a miluju.

 Přitáhnu si jí k sobě, zabalím paže kolem ní. Otírá se o můj hrudník, popotahuje, jak říká, "nezasloužím si tě."

 "Nesmysl," Líbám ji na temeno hlavy a setřu zbytek slz. "Pojďme domů, jo?"

 "Domů?"

 "Jo, domů. Náš domov. Nerad ti to kazím, ale jen tak ti neumožním se z toho dostat tak snadno. " Moje ruka uchopí stranu jejího obličeje, jak můj palec jí hladí po tváři. "Pamatuješ si, co jsem říkal? Bez ohledu na to, jak rychle budeš utíkat, budu vždy hned za tebou. "

Položí ruku na mou, zavřela oči, když pohlcuje můj dotyk. "Budu tě držet za slovo."

***

Poté, co dám svůj telefon na vibrace a položím ho na noční stolek, zkontroluju Savannah. Sedí ve vaně plné vody, kolena má zkroucené k hrudi, vlasy vyčesané do spony, a moje oči přejedou po celé hladké, bledé kůží přede mnou. Cítím, jak můj pták si všimne její celé nahoty, a to zejména v době, jako je tato, ale nemůžu si pomoct.

 Mám dvě fungující oči a penis. Viním je.

 Vypnu vodu, zavřu víko na záchodě a sednu si na něj. Lokty si položím na kolena. Savannah zavěsí paže kolem svých nohou a opírá si bradu o rameno, jak slabý úsměv se dotkne rtů. "Ahoj."

 Jsem tak směšně rád, že se může vůbec usmívat po tom hovně, kterým si prošla. Moje holka je tak zatraceně silná. Pýcha bobtná v mé hrudi, jak se na ní upřeně dívám, a bez ohledu na to, jak moc bych mohl být zděšený pomyšlením na to, jak fyzicky bude bojovat s nějakou jinou holkou, věřím, že si povede dobře.

Moje holka je to rozený bojovník, v každém slova smyslu.

"Ahoj," řeknu s úsměvem zpátky. Je malý, ale skutečný, a je to dobrý krok. Před dvaceti minutami, jsem si byl jistý, že se nikdy znovu neusměju.

 Podívá se na mě tázavě, když vstanu a začnu se svlékat z džínů, pak se podívá kolem sebe. "Nemyslím si, že je tu prostor pro nás oba."

 "To není to, co mám na mysli," řeknu, nechám si boxerky, jak vylezu z džínů. Beru žínku ze stojanu na ručníky a její sprchový gel ze sprchové přihrádky.

 "Můžeš použít místo toho svůj?"

 Její plachý hlas mě zastaví a podívám se na ni. Savannah pokrčí rameny a říká: "Voní jako ty. Je to uklidňující. "

Šmarjá, přímo to cítím. Už jsem se zmínil, jak moc miluju, miluju, miluju tuto holku?

 Dám její sprchový gel zpátky a vezmu místo toho svůj. "Otoč se," řeknu a čekám, dokud není ke mně zády, potom vstoupím do teplé vody a sednout si na římsu vany.

Namočím žínku do vody a jemně jí navlhčím záda, a pak i ramena. Vystříkám mýdlo na žínku, udělám pěnu ji a začnu jí umývat.

 Vydá ze sebe spokojený, hučivý zvuk, jak pracuju, zavře oči, jak naklání hlavu dopředu. Když je pěkná a namydlená, položím žínku stranou a použiju své ruce. Kloužu po měkké, krémové kůži, pod svými prsty.

"Občas jsem ho používala, když jsme spolu nemluvili. Měla jsem pocit, že jsem k tobě blíž, když už nic jiného." Nakloní hlavu a podívá se na mě. "Je to divné?"

 Políbím ji na čelo, běžím jí rukama po pažích. "Myslíš si, že je divné, že jsem použil tvůj šampón? Protože jsem to udělal. Možná jsem dokonce jednou nebo dvakrát ve sprše masturboval, zatímco jsem to čuchal a myslel na tebe. "

 Její úsměv se rozšiřuje. "Ta poslední část je trochu divná, ale i trochu sladké."

 "Podivně sladké je to, co mi jde."

Zvednu žínku, skončím umýváním jejích zad a ramen, a zavedu jí podpaží. Kňučí smíchy, stříká všude vodu, jak se snaží dostat pryč ode mě. Moje jediná odpověď je, že musím být důkladný. Když jí záda celá opláchnu, řeknu jí, ať vstane a čelí mi.

 Mé oči bloudí po jejím nahém těle, lesknoucí se od vody, jak kape dolů. Má nějaké svaly, jak začala cvičit s Marcusem, a vypadá dobře. Zatraceně dobře. Není jediná věc, kterou vidím a která je méně než naprostá dokonalost.

Polknutím, nechám oči na žínce v ruce.

Chci ji. Po tom všem, co jsem se dozvěděl dnes večer, jí pořád chci. Vždycky budu.

 Část mě cítí, jako bych neměl, jako by nebylo vhodné, mít tyto myšlenky a naléhavě chtít někoho, kdo si prošel tím, co ona… 

 Nevím. Já nevím, co si právě teď myslet.

 Vyčistím si hrdlo, uháním zpátky a poklepu na kousek výstupku, který vykukuje mezi mými stehny. "Dejte si nohu sem."

 Umyju jí jednu nohu po druhé, na okamžik se zastavím, kdy se dostanu do horní části jejích vnitřní straně stehen. Je tu ještě důkaz naší předchozí činnosti v malých, uschlých, kousků, které úplně nezmizely ve vodě. Vidět to je jako dostat ránu do srdce. Nesnáším, že se něco takového stalo, tak významného, za takových ošklivých, poskvrněných okolností.

"Omlouvám se," řeknu a podívám se na ni omluvně, předtím než jí jemně drhnu do čista.

 Prsty mi vjede do vlasů, jak jí pečlivě čistím žínkou mezi nohama. "Není to tvoje chyba. Říkala jsem, abys nepřestal," říká, líně si pohrává s mými vlasy. "V té době mi bylo upřímně jedno, jestli ses udělal do mě nebo ne, tak dlouho, dokud jsi nepřestal."

Položím jí nohu zpět do vody a myju jí předek. "Před tím ses starala. Staráš se i teď? "

 Ona pokrčí rameny. "Moje perioda má začít za den nebo dva, takže bych neměla být schopna otěhotnět. Nechtěla jsem jen nic riskovat, víš? "

"Lituješ toho?" Zeptám se, kradu rychlý pohled na její tvář, když jí myju břicho. Nemyslím si, že můžu snést vidět její výraz, když řekne, že ano, tak se dívám zpátky na kousek kůže přede mnou. Je to bezpečnější.

 Savannah ruce sklouznou z mých vlasů k mé bradě, zvedá jí, dokud se nesetkám jejíma očima. "Ani na vteřinu," říká. "A ty?"

 Pokrčím rameny a nechám ruce klesnout na její boky. "Nelíbí se mi, jak se to stalo, ale líbí se mi, že se to stalo."

 Sklouzne prsty zpět do mých vlasů, což způsobí, že si spokojeně povzdechnu, když jí stáhnu k sobě a tisknu si hlavu na její břicho. "Nikdy jsem to předtím nenechala nikoho udělat," říká tiše.

 Líbám místečko těsně nad pupíkem. "Nikdy jsem to předtím nikomu neudělal."

 "Dobře." Zakroutí pramenem mých vlasů kolem prstu. "Líbí se mi, že jsme si navzájem první."

 Neunikne mé pozornosti, že se nedokáže zastavit mě dotýkat, ale v nejmenším mi to nevadí. Možná, že teď potřebuje lásku stejně jako já.

***

Opřu se o Savannah rám dveří, Dívám se, jak sklouzává do kalhotek. Je to jediný kus oblečení, které má na sobě, jak se přehrabuje v horní zásuvce svého prádelníku.

"Užíváš si výhled?" Ptá se ostýchavě s úsměvem, když se na mě podívá a můj upřený pohled.

 "Velice."

Její tvář se změní do nejhezčího odstínu růžové, co jsem kdy viděl. Dokonce se plíží po jejím štíhlém krku, a cítím se trošku zklamaný, když to zmizí pod límcem obrovského trička, které si oblíkne. 

Napadá mě tedy, jestli její reakce by nemohla znamenat něco úplně jiného. Něco, temnějšího, co bych si nikdy před tímto večer netipoval. Zamračím se, ptám se, "Cítíš se nepříjemně, když říkám takové věci? Chceš, abych přestal? "

 Od začátku jsem byl hodně troufalý se Savannah. Říkal jsem tupé, hloupé věci a nikdy jsem nebyl dobrý udržet své ruce pryč od ní. Kdybych věděl, co vím teď… Jo, udělal bych to jinak.

 Nechápejte mě špatně, pořád bych to dělal, jen bych byl jemnější.

 Podívá se dolů a zavře zásuvku. "Necítím se nepříjemně."

"Ne?" Pochyby šněrují mým tónem, jak zavrtí hlavou a přistoupí blíž, zhluboka se nadechne, jak přejde očima z mé hrudi až k očím. Vypadá jako by se snažila najít odvahu něco říct, a já se instinktivně podepřu.

"Když říkáš takové věci… můj žaludek dělá legrační věci a hází moje srdce mimo trať. Mám ráda tento pocit. Myslím, že jsem závislá na tomto pocitu."

Opatrně natáhne ruku a uchopí mé prsty. Zjevně jí není úplně příjemné zahájit náklonnost, ale je také zřejmé, že se snaží. Pro mě. Propletu naše prsty, držím na ní pohled, když si přivedu naše spojené ruce k ústům.

 Usmívá se, když jí políbím hřbet ruky a říká: "Jsi jediný, kvůli komu se tak cítím, takže nemůžeš přestat, jo?"

Nechci říct, nebo dělat něco špatně. Nechci vyvolat nějaké hrozné vzpomínky, ale jak to mám splnit, když nevím, kde její hranice leží? Zjevně si nedůvěřuje, mi to říct, až po skutečnost, ale škoda již byla provedena.

"Dobře," řeknu po pauze. "Jen mi slib, že pokud řeknu nebo něco udělám… co tě vyvede z rovnováhy, nebudeš čekat mi to říct, protože já-"Protože já najednou nevím, jak se chovat kolem tebe a přehodnocuju všechno, co jsem ti kdy řekl nebo udělal. "Nechci ti ublížit. " 

"Nikdy mi neublížíš. " Přinejmenším si myslím, to co říká, když obalí ruce kolem mě a otře se svou tváří o mou hruď.

Bradou položenou na její hlavě, jí pohladím po vlasech. Moje mysl se nevypne. Stále pokračuje mílí za minutu, a to stále se vrací k tomu, čemu nerozumím. "Proč jsi mi neřekla, abych přestal? Proč jsi mě nechala…" Moje ruka se chvěje, jak ze mě slova tiše vyjdou, ale nejsem si ani jistý, že jsem je řekl.

Savannah se stáhne a zkousne si ret. Rychle na mě pohlédne a pak řekne, "Chtěl jsi to a já chtěla tebe. Vezmu si jakýkoliv způsob, jaký mi dáš, i když mi to připomene… ty víš."

Tělo mi ztuhne. "Co to sakra Savannah? Nemusíš tohle postupovat. Přestal bych za tepem srdce, pokud bys něco řekla. Nikdy jsem nechtěl udělat něco, co by ti bylo totálně nepříjemné."

Zamračeně si překříží ruce. "Možná že jsem se cítila trochu nepříjemně, ale věřila jsem ti natolik, abych ti to dovolila, a to je pro mě velký krok. Od té doby – od něj – jsem byla pokaždé, když jsem měla sex, jsem byla nahoře. Nikdy jsem nikomu nevěřila, aby měl nade mnou kontrolu, ale tobě věřím. A ano, udělala jsem to, protože jsi chtěl, ale taky jsem to udělala, protože jsem chtěla - chtěla jsem zjistit, jestli bych mohla. Nechci, aby měl nade mnou takovou moc. Chci být normální. Chci - " Vyjde z ní frustrovaný výdech, jak se její oči lesknou. "Odmítám, aby mě to omezovalo."

Vedu své ruce nahoru a dolů po jejích pažích. "Chápu to. Naprosto to chápu. Ale varování by bylo hezké, předtím než jsme šli tím směrem. Poté si mě nenechala se tě ani dotknout a s tím pláčem, jsem si myslel… Ježíši, myslel jsem si, že jsem ti ublížil. "

Hořce se zasměje a utře si zatoulanou slzu. "Neublížil jsi mi. Já - " polkne a říká," líbilo se mi to. "Její tvář se zkroutí pevně s odporem. "Bože, je to zpackaný, co? Nemělo by se mi líbit něco, co je tak podobné…." Zavrtí hlavou a utírá si slzy. "Nikdy se mi to s ním nelíbilo, to přísahám. Ale s tebou…" Pokrčí rameny.

Stáhnu jí zpět k sobě a zabalím své ruce kolem jejích ramen. "Není to zpackaný. Nic, co uděláme, nebude špinavé a špatné, protože je v tom láska. To proto se ti to líbilo. Bylo to bezpečné. Já jsem bezpečný a musíš to vědět, jinak bys mi nevěřila." Chvíli jí držím, uvažujíc o něčem, ale bojím se zeptat. Pokud řekne ano, bojím se toho, co bych udělal. Ale potřebuju to vědět. V případě, že to je k něčemu dobré někde v této hrůze, potřebuji to vědět.

 Nechávám své oči zavřené, naberu nádech a vypustím. "Byla jsi panna?"

 Zavrtí hlavou proti mně. "Ne. Tohle mi nevzal."

Myslel jsem, že se budu cítit o něco lépe, ale není tomu tak. Je to pořád pocit, jako bych dostal kolenem do koulí.

 Po dalších několika vteřinách, říká: "Vidíš mě teď jinak? Nemyslíš si, že jsem… nechutná? "

 Zamračím se jí do vlasů, říkám: "Ty nejsi nechutná."

 Chtěl bych říct, že jí nevidím jinak, ale to není pravda. Vidím ji jinak, protože dnes večer vrhlo nějaké světlo, na to jak se Savannah stala Savannah. Existuje mnoho věcí, které teď mají smysl.

 Její nedůvěra k mužům a jak si nemyslí, že nejsou schopni se zdržovat kolem. Její zkroucená sebedůvěra, že není nic víc než děvka…

 Není divu, že mi nevěřila, když jsem řekl, že chci víc než sex. Každý druhý chlap, s kterým byla, chtěl jenom jednorázovku. Je to skoro, jako kdyby usilovala o tyto druhy kreténů. Ať už to bylo úmyslné, nebo ne, já nevím, ale je to něco jako sebenaplňující se proroctví.

Ten hajzl jí vyvrtal do hlavy, že je kurva za to, co jí udělal, a teď příležitostný sex je všechno, co jí je pohodlné, protože je to všechno, co zná. Je to strach z něčeho skutečného a smysluplného, a já si myslím, že je to proto, že v hloubi duše, si nemyslí, že si to zaslouží.

 No, to jsou kecy. Všechno. Ona není poškozené zboží. Může být popraskaná, a tyto trhliny může prohloubit hlouběji, než si uvědomuju, ale není zdrcená.

 A opravdu, kdo nemá pár trhlin? Záleží jen na tom, co s nimi udělat.

S povzdechem říkám: "Vidím, co jsme udělali jinak. Kdybych to věděl, pak bych to tak neudělal. " Odstoupím, ještě jednou jí otřu tvář. Její oči začínají být opuchlé ze všeho jejího pláče, a vypadá vyčerpaně. Nakloním se a políbím ji na hlavu. "Jsi připravená jít do postele?"

 Ona přikývne a sundá ruce z mých boků, ale chytím jí, propletu naše prsty. "Spi se mnou dnes večer?"

 Překvapení rychle přejde její tváři, ale vedu ji do svého pokoje, než ve skutečnosti má šanci cokoliv říct.

Vypnu světla, jak vcházíme pomocí světla z koupelny. Sundám přikrývku, pomůžu jí vylézt, posunu se za ní a přikryju nás.

Ležím na zádech a pozvednu k ní ruku. Nejprve se podívá skepticky na mé pozvání, ale pak se pomalu posune ke mně, dokud si nepoloží hlavu na mou hruď. Je tu dobrá polovina prostoru mezi našimi těly, ale nenechám to být. Jsem chamtivý. Chci od ní všechno. Zabalím ruku kolem jejího pasu a vytáhnu si ji proti sobě. Na vteřinu je vedle mě ztuhlá a nemotorná, dokud neroztaje po mém boku.

 Prsty ponořím pod lem jejího trička, hladící její bok, jak můj nos jí přejíždí vlasy. Je tu ještě stopa jejího šamponu, ale většina její vůně je moje. Nikdy jsem si nemyslel, že bych mohl být udělán do někoho, kdo voní po Axe sprchovém gelu, ale tady to je.

Savannah líne, mapuje vzory na mé hrudi. "Je to hezké," říká, nakloní hlavu dozadu a podívá se na mě.

 "Já vím. Snažil jsem se ti to říct. "

 Její obočí se zpevní, jak vypadá daleko. "Měla jsem strach. Z toho. Z nás. Z tebe. "

 "Ale už nemáš?"

Křivý úsměv se naklání na stranu jejích úst. "Ne, pořád jsem k smrti vyděšená." Krčí rameny a říká: "Bála jsem se tě pustit dovnitř. Nyní, když už jsi, jsem vyděšená, že tě ztratím."

 Ruka, která není zabalená kolem ní, zvedne bradu, dokud její oči nejsou na mých. "Víš, že nikam nepůjdu, že jo? Ani ty. Nechci nic slyšet už nikdy o vystěhování. Ty nikam nepůjdeš. Zablokuju dveře a budu od tebe držet klíče, pokud budu muset. "

 "To bylo dneska mimochodem čurácké." Obrátí oči v sloup a hravě mě praští do břicha. Je stále dost těžké, vyřítit z plic vzduch.

 Víte, co je ještě těžké? Snažit se doplnit vzduch do plic, když se smějete. Je to skoro nemožné.

Když konečně popadnu dech, vrátím se na bok a čelím jí, opřu se o loket, jako ona. "Nechtěl jsem být čurák, jen jsem se snažil, abys se mnou mluvila aspoň pět minut. Chyběla jsi mi. Byl jsem připraven stanovit příměří. Sakra, pokud by byla potřeba, tak bych se klidně před tebou plazil na rukou a kolenou, ale pak jsi řekla -  "

Pak si řekla, že tvé prádlo bylo pro někoho jiného, když jsem se v žertu zeptal, jestli bylo pro mě.

Prsty si hraju s konci vlasů, když si vzpomenu, co řekla. Řekla, to jen proto, aby mi ublížila, a to se stalo. Bylo to kurva brutální.

Z té vzpomínky mě bolí hrudník. Mé srdce je jako Humpty Dumpty (kreslená postavička vajíčka, nevím, co to přesně znamená…) dnes večer, jak se rozbíjí a znovu dává dohromady.

Ačkoli stále některé kusy chybí. Pravděpodobně vždycky budou.

"Je mi líto, že jsem řekla, že nejsem už tvoje kotě. Miluju tu přezdívku. Stýskalo se mi po ní, a když jsem jí dnes v noci slyšela…" Krčí rameny, ústa se jí zkroutí dolů do výčitek svědomí. "Bolelo to."

Ona jí miluje? Nevěděl jsem to. Je nějaký krok mezi "tolerovat" a "milovat"? Vzhledem k tomu, že jsem si přesně tohle myslel.

Očima zamrká, než se podívá dolů. "Řekla opravdu posrané věci, dnes večer a nemyslela jsem je tak." Položí svou dlaň na mé srdce, takže tu zatracenou věc zrychlí. Šedé oči se setkají s mými, jak říká:" já tohle chci, jen prostě nevím, jak se o to starat…"

 Nakloním se, líbám jí po bradě. "Řeknu ti jedno tajemství: Taky nevím, co dělám." Odtáhnu se, vidím malý úsměv na tváři. "Je to všechno pro mě nové, ale spolu to vyřešíme, jo?"

"Jsi si jistý? Jsem- "Ona polkne a prohlíží si konce vlasů. "Jsem opravdu zpackaná. Bude trvat hodně práce a trpělivosti, být semnou, a nebudu se divit, jestli budeš chtít odejít. Ale pokud zůstaneš…" Lapá po dechu, kradmo na mě pohlédne. "Budeš muset zůstat navždy. Vím, že žádám o hodě - "

Má ústa jsou na jejích, dřív než dokončí svou myšlenku. Její rty pohlcují mé, jak vstřebávám její překvapené zvuky, a jak se naše jazyky dotknout, úplně utiší.

Nejprve jí líbám jemně, pomalu, jen spokojeně prozkoumávání úst s lehkými tahy našich rtů a jemné vlnití našich zamotaných jazyků. Ale pak naše dýchání zrychlí, a pomalé, jemné se změní na zoufalé, zběsilé míchání rtů a končetin.

Moje ruka jí uchopí za bok, když přehodí nohu přes můj pas, sladění a tisknutí všech nejlepších částí těla dohromady. Jsem dvě sekundy od obrácení jí na záda a vylezení na ní, když její dřívější slova proniknou mým chtíčem a zmateným mozkem.

 Ona není zvyklá být dole.

 Připomínka je jako být polit ledovou vodou.

Těžce dýchajíc, se stáhnu zpět, držíc moje čelo k jejímu. Upřímně jsem neměl v plánu ztratit kontrolu. Chtěl jsem s tím někam zajít.

 Když najdu svůj hlas, opřu se dozadu a zasunu jí volný pramen vlasů za ucho. "O nic nežádáš. Ty mi nabízíš největší dar, který jsem si nikdy nedovedl představit, a teď přemýšlím, co jsem sakra v životě, udělal, že si to zasloužím." Můj palec jí přejíždí po spodním rtu, když jí držím bradu. "Ale jednou věcí, kterou jsem si jistý? Upřímně jsem ten nejšťastnější zkurvysyn, který kdy chodil po této zemi, protože jsi se mnou po mém boku. "

Savannah zavře oči a padá na záda.  Úsměv jí pomalu kroutí ústa, když položí ruku na hruď a poklepe jí. "Žaludek skáče. Srdce blázní."

 Přísahám, že její oči kurva jiskří, když se na mě znovu podívá. Radost vycházející z ní je nakažlivá a má a nutí mě se do široka usmát, praštěně usmát.

"Bláznivě skáče, hm? " Setřu slzu, jak klouže po straně jejího obličeje. "Myslím, že se mi líbí ti to dělat."

Pohřbí se do mého boku, zaboří obličej proti mému krku. "Já taky."

A pak jen tak ležíme, jako by to byla věčnost. Pohladím všechny dostupné povrchy kůže - paži, bok, záda, když zírám na délku našich propletených těl. Její ruka a noha jsou přehozené přese mě, jak její hlava pomalu stoupá a padá s mými nádechy a výdechy.

 Ve chvíli, kdy si myslím, že usnula, šeptá: "Děkuji ti."

 "Za co?" Zeptám se, můj hlas zní drsně, od toho jak jsem ho dlouho nepoužil.

 "Za to, že jsi mi neřekl, že je ti mě líto."

Ale je mi. Je mi tak líto, co se jí kurva stalo.

 Místo toho, abych to řekl, jí obejmu ještě víc. Někdy slova nestačí.

 Pár minut přejde, než se ozve její ospalý, nezřetelný hlas, říká: "Declane?"

"Hmm?"

"Myslím, že tě miluju."

 Celé mé tělo zamrzne, a když Savannah neříká nic jiného, zvednu hlavu. Její oči jsou zavřené a její dechy jsou hluboké a vyrovnané.

 Jak čekám, až se mi srdce restartuje, stisknu jí polibek na temeno hlavy. "Já vím, kotě." Jen jsem nevěděl, kdy si to uvědomila.