DAO - 15. kapitola

Překlad: Simča

Savannah

"Dobře, počkej, takže ty a Declan jste…" Macy se otočí ke mně, její teplé, čokoládové oči se na mě přimhouří, když si složí nohy na gauči. "Spolubydlící?" Ptá se, uchopí půllitr Chunky Monkey (příchuť zmrzliny Ben & Jerrys) z konferenčního stolku.

Podívám se dolů ke svému Cherry Garcia (další přáchuť). Přikývnu a vydlabu další zdravou dávku jediné terapie, kterou si mohu dovolit. "Spolubydlící" není to tak docela pravda, ale je to jednodušší, než jí říct pravdu, že jsem žila v autě, dokud mě Declan nevzal dovnitř.

 Macy může být kamarádka, ale já nejsem připravená to s nikým sdílet, ještě ne. Stále mám svou hrdost, sakra, i když jsem sešitá už dvěma litry Ben & Jerrys nejlepší kvality.

 "A vy jste spolu spali," říká, opakuje to, co jsem jí právě řekla.

Přikrčím se a znovu přikývnu, říkám: "Dvakrát," jako by to mohlo spravit něco totálně hloupého.

 Macy se šklebí a vyndá si lžíci z pusy, ukazuje jí na mě. "Jsi v háji, víš to, že jo?"

 Zasténám, položím zmrzlinu na Macyin konferenční stolek. Najednou se necítím tak dobře.

"Nechápej mě špatně, zlato, je zkurveně sexy," říká se smíchem. Její malý termín náklonnosti ve mně vyvolá úsměv, navzdory mini-zhroucení.

 Opravdu si užívám v poslední době trávit čas s Macy. Je v pohodě jako peklo a vtipná jako blázen. Kdo by to řekl?

 "Já bych klidně vyměnila svou levou kozu, abych měla šanci se na něm projet až do Orlanda, ale já nejsem ta, kdo musí žít s tím chlapem," zavrtí hlavou, takže kudrnatý pramen, jí uniká z nepořádného drdolu. "Co si sakra lidi myslíte? Nikdy se nezapleť se spolubydlícím. To je instrukce číslo 1. "

 No, zřejmě se neorientuju v pravidlech. Moje chyba. Povzdechnu si a padnu znovu do plyšových, bledě modrých polštářů. "Co mám dělat? On je takový blbec ohledně té celé věci s bojováním. "

 Ve skutečnosti, to není pravda. Být blbcem by znamenalo, že je zlý, ale to není. On je vůči mně nijaký, protože se mi vyhýbá.

Declan si vyměnil svou pracovní dobu, protože právě teď nemůže trénovat, takže já otevírám a on zavírá. Teď jsem pryč, jak vstane, a on čeká, až zaspím, aby se mohl vrátit domů. Jediný okamžik, kdy ho vidím, je, když trénuju hned po směně, ale i tak on je většinou zalezlý ve své kanceláři.

 Je to jako, by si svou práci hromadil, když mám trénink, tak aby nemusel přijít a vidět mě.

 Přední dveře Macyina bytu bouchnou a já poskočím. Tlumené zvuky, chichotání a naříkání znějí z venčí, a Macy obrátí oči v sloup. "Kelsey je doma. Hurá. "

 Ah."Spolubydlící z pekla", jak jí tak láskyplně říká.

 Dveře se otevřou a vklopýtá nepořádek zamotaných končetin, škádlení rukou a proplétající se jazyky. Kelsey si nás nějak zvládá všimnout sedících na gauči a odvrací hlavu od chlapa, která se jí snaží sníst tvář. Její hnědé oči se rozšíří, jak ten chlap prsty tahá za její krátké hnědé vlasy a snaží se zpátky vrhnout na její make - up. "Ach," říká. "Ty jsi doma."

Ježíši, tomu chlápkovi je buď úplně jedno, že má publikum nebo má vážně vidiny. A vidiny myslím jako Kelsyinu vagínu, protože je jen dvě sekundy od toho, aby jí sundal kalhotky hned před námi.

Macy jim věnuje upjatý úsměv. "Je mi líto. Myslím, že to znamená, že si budete muset zamrdat ve tvém pokoji. "

Ten chlap se šklebí a vytáhne pískavou Kelsey do náruče. Ona zabalí nohy kolem jeho pasu a on říká: "Pokud se dostaneme tak daleko," jak jí vede z obývacího pokoje do chodby. O vteřinu později, dveře se hlasitě zavřou a další tlumené chichotání vyjde ven.

Macy si odkašle a ponoří lžíci zpět do poloviny, roztavené zmrzliny. "Omlouvám se za to. Zatím ještě nerozbořily dům. "

"Bože, nedělala sis ohledně ní srandu."

 Zasměje se. "Nekecej. Jedna rada – nikdy si nehledej spolubydlící bez inzerátu. "Její tváře se nafouknou, když vydechne pomalu. Krouží lžíci na hrudkovité směsi, snižuje hlas a říká, "tak trochu jim v tomhle závidím. "

Odfrknu si a popadnu zmrzlinu z jejího konferenčního stolku. "Co, chceš mít sex na veřejnosti taky?"

 "Ne," říká jízlivě, stiskne rty, aby se nerozesmála. "Ale bylo by to fajn, mít s někým takovou vášeň. Ztratit se v někom, chtít někoho přímo na místě a to i bez postele." Mračí se a stáhne zmrzlinu dolů. "Nikdy jsem se ani nepřiblížila k tomu mít takovou vášeň s někým."

 Nakrknutá, vyčerpaná část mě chce zakroutit očima a říct Macy, že vášeň je přeceňovaná, ale není tomu tak. Dává vám pocit života tak, jak nic jiného nemůže.

Kousnu se zuby do rtu, když zírám dolů na růžový nepořádek mé Ben & Jerry pohárku. Znovu prožívám hřejivý, impulsivní sex v autě s Declanem. Bylo nám jedno, kde jsme byli. Ani jsme se nezastavili, abychom se ujistili, zda nás nikdo nemohl vidět.

 Je to šílené, jak za dva týdny, něco, co je tak horkého, může zmrznout. Jen to dokazuje, že jsem měla pravdu. Nic netrvá věčně.

 Ale určitě je to zábava.

 Macy zavrtí hlavou, jako by něco vymazala. "Tak z Declana se stal blbec? Řekl ti něco ohledně toho bojování?"

 Pokrčím rameny a položím pohárek vedle Macyiného, otřu si ruce do svých jogínských kalhot. "Nedělej to."

 "To je všechno? Neřekl proč? "

 "Bojí se, že si ublížím."

 Macy pozvedne obočí a vypadá vzdáleně. Její výraz jakoby říkal: "No, ehm, ublížíš si," tak jasně, řekla to nahlas.

Zamračím se a podívám se zpět na katastrofální reality show, která je na její televizní obrazovce. "To nepomáhá, Mace."

 "Omlouvám se, prostě… Jsi si jistá, že chceš bojovat? Musí tu být jednodušší způsob, jak platit školné."

Střelím na ní pohled. "Opravdu chceš se mnou mluvit o přijetí na hovno práce, abys dostala nějaké rychlé peníze?"

 Macy má štěstí. Má rodiče, kteří by pro ni udělali i hovna, můžou si dovolit platit za její školné a knihy. Pracuje pouze pro pokrytí její poloviny nájemného a drobností, což je téměř nic. O věci jako její auto, telefon, a pojištění se stará její tatínek a maminka.

A pokud by mě její rodiče nechtěli adoptovat nebo jsem se rozhodla prodat ledvinu, nevidím jinou další možnost, jak získat peníze.

"Mrcho".

 Podívám se na Macy, ústa má zkroucena do úšklebku. Jen ona může vymyslet takový termín náklonosti.

Popadnu polštář vedle mě a třísknu jím po ní, tím jí rozesměju. Pak si povzdechnu a řeknu: "Proč si všichni myslí, že to nezvládnu? Není to, jako bych měla bojovat až do smrti, nebo jít proti Hulkovi. Bojuji s holkou, která není o moc větší než tvůj hubený zadek, "zamumlám, překřížím si ruce. "Myslím, že to zvládnu."

Vlastně si začínám v ringu věřit, a za to všechno vděčím Marcusovi. Jeho výcvik a povzbuzování dělá zázraky. A to pomáhá, že nedává nesmyslné komplimenty. Když řekne něco pozitivního, myslí to vážně.

Macy se zamračí. "Počkej, kdo ti řekl, že to nezvládneš? Řekl to Declan? "

 Podívám se od ní. Přeju si, abych se mohla ponořit do gauče a celý mě polkl. "Nemusel."

 "Ach, zlato…" Vtáhne mě do rychlého objetí, a nemůžu si pomoct, ale trochu ztuhnu v její náruči. Macy je objímač, naučila jsem, že si na to budu muset začít zvykat.

 Když jsem konečně zpátky ve své příjemné bublině osobního prostoru, Macy říká: "Jsem si jistá, že nakopeš její hubený zadek, ale je to pořád docela děsivé. Declan má o tebe jenom strach. Víš, jací kluci jsou. Je to banda kundiček, která nemůže formulovat velké, strašidelné věci, které cítí." Krčí rameny. "Možná, že bys mu to měla trochu usnadnit. "

Declan není jako většina chlapů. Nemá problém artikulovat, jak se cítí, s těmi jeho krásnými ústy. Jsou požehnáním i prokletím, protože sladké dítě Ježíšovo, jsou horké věci, které z nich přicházejí a sakra, pokud to není jeden z důvodů, proč jsem v této šlamastice.

 S povzdechem se mračím na Macy. "Měla bys být na mé straně, pamatuješ?"

"Jsem. Jen říkám, nebuď na něj tak tvrdá. Zřejmě mu na tobě záleží…" Stiskne mé rameno a šklebí se. "Chci říct, jak by nemohl? Máš takovou vítěznou osobnost, a tak. "

 Ústa mi zaškubou do úsměvu. "Mrcho".

***

Přední dveře se otevřou hned, jak položím naše talíře na stůl.

 Perfektní načasování.

 Spěchám ven do haly. Declan se pozastaví, když mě vidí, sklopí oči, než zavře a zamkne za sebou dveře.

 Nevypadá rád, že mě vidí. Vůbec.

 S úsměvem nervózně ukážu palcem směrem ke kuchyňskému koutu a řeknu: "Přišel jsi právě včas na večeři. Udělala jsem špagety." Úmyslně jsem zůstala vzhůru, abych navařila, takže si můžeme sednout a jíst společně. Macy měla pravdu, měla bych mu to usnadnit a tohle je můj pokus o rozšíření smíru. Nepřiznám se, že je to má vina, nebo vzdám boj, ale možná, snad, to může být prvním krokem se vrátit k… nám. Normálu. Ať už sakra jsme byli předtím cokoliv, než to všechno šlo do prdele.

 Declan se podívá na stůl, ale neudělá žádný pohyb, abychom se posadili. "Nemusela jsi mi dělat večeři, pokud chceš sex. Mohla jsi jen požádat." Nafoukaně se ušklíbne. "Víš, že jsem vždy pro."

Moje rty se stáhnou, jak moje podráždění ve mně poblikává, a po milionté, lituji, že jsem šla té noci za ním do sprchy. Co jsem si sakra myslela?

 No, jo, chyběl mi jeho arogantní, panovačný zadek a nechtěla jsem se s ním hádat. To samé jsem si myslela dnes večer před tím, než vešel dovnitř a otevřel svá stupidní ústa.

 Cítím návrat sarkastického vaření, a usměju se jízlivě na oplátku. "Ne, díky. Nejsem v náladě zůstat neuspokojená a na suchu dnes večer. "

 Declanův samolibý pohled roste, jak ke mně přejde. "V žádném případě jsem tě nenechal v suchu."

 Dobře, teď je z Declana kretén. Můj obličej je v plamenech, když se otočím na podpatku a zamířím zpět do jídelního koutu a chytím talíře, pak jdu do kuchyně. "Chceš být osel, buď osel. Jen jsem se snažila… to je jedno. "Talíře řinčejí na desce, vyndám koš ze skříňky.

 "Snažila ses jen o co?" Declanův hlas změkne, když přijde za mnou.

 "Na tom nezáleží."

Declan je teď jako cizinec, a to opravdu kurva bolí, že jsem ztratila nejbližší věc, kterou jsem kdy měla s nejlepším přítelem. A navíc to, že se cítím hloupě, že mi chybí, protože se nezdá, že to necítí stejně.

Jak to mohl tak snadno se mnou vzdát – s námi? A po tom všem, co řekl, všechna prohlášení která učinil o získání mě. Bolo to všechno lež? Chtěl se dostat jen do mých kalhotek jako každý jiný chlap?

 Moje mysl se automaticky flirtuje zpět do oné noci ve sprše. Vzal si, co chtěl bez ohledu na mé potřeby. Možná jsem ho provokovala, a možná jsem celou tu věc podcenila, ale stejně to od něj bylo kreténské.

 A on říká, že jsem zlý člověk.

 Sex nebyl ani mým záměrem, té noci. Je pravda, že jsem věděla, že se něco takového stane, ale to nebyl můj jediný účel. Věřte mi, že pokud bych se chtěla uvolnit, tak si to udělám sama místo toho, abych se před ním takto obnažila. Chtělo to hodně odvahy, abych se před ním svlékla a pak jít do té sprchy. Byla jsem tak drzá, té noci, a to bylo vše pro Declana. Chtěla jsem mu ukázat, že se stále snažím - že ho stále chci, ale to vše se rozpadlo před mým obličejem.

Tak proč se tvrdohlavě držím toho, že vše se vrátí do normálu? Nevrátí. Vidím, že už ne.

 Obávám se, že škoda, která byla provedena, je nevratná. Teď se cítím kolem něj nevítaná. Nemyslím si, že mě tady chce, ale kvůli té hloupé smlouvě, nemůže žádat, abych odešla.

 Moje hrdlo se stahuje. Zajímalo by mě, jestli je to důvod, proč je na mě takový kretén. Možná, že je nervózní, říct mi, abych vypadla z jeho bytu

Jo, dobře, tvou zprávu jsem dostala hlasitě a jasně, debile.

 Naštvaně házím naše nespotřebované špagety do kontejneru, když cítím ruku na rameni a slyším jeho přemlouvání, "Mluv se mnou, kotě."

 Slyšet, tu zatracenou přezdívku ve mně vyvolá vzteklou reakci. Otočím se a strčím Declana do hrudi. Překvapeně se zapotácí. "Ne." Slzy naplňují mé oči, jak má hruď bolí. Připadá mi, jako by jí rozřízl.

 Po dobu dvou týdnů mi tak neřekl. Nikdy jsem si nemyslela, že bych jí ještě někdy slyšela. Teď bych si přála, aby jí neřekl, protože hořkosladký pocit ve mně mě rve na kusy.

 Moje ruka se třese, když na něj ukážu. "Už mi tak neříkej. Ztratil jsi toto právo. "

 Declan moudře nic neříká, jak kolem něj projdu a vrátím se do svého pokoje a zabouchnu za sebou dveře. Pro mě za mě ať si strčí někam to moje snažení.

Declan

Ztratil jsem toto právo? Ztratil jsem toto právo?

Nemůžu uvěřit, že to řekla. Vždycky bude moje kotě, ať už chce nebo ne.

Žaludek se mi stáhne, když si uvědomím, že "nechce". Už nechce být moje kotě. Nechci být moje nic…

Podlaha z tvrdého dřeva se změní na vodnatou a zkreslenou, jak na ní zírám, moje oči bodají s každou neprolitou slzou. To, co řekla mě bodlo tak hluboko až mě to zasraně vykuchalo. Nechal jsem své srdce a vnitřnosti krvavé na podlaze v bordelu. Dívám se zpátky na její zavřené dveře, ruce stisknu v pěsti, jak automaticky udělám krok k nim.

 Možná nebude chtít být moje, ale já jsem její tělem i duší. Kurva mě vlastní, takže její hubený, protivný zadek je přilepený ke mně. A pokud se jí to nelíbí?

 Má. Zasranou. Smůlu.

 Jsem půl sekundy od toho otevřít dokořán její dveře a vtrhnout tam, když se racionální část mého mozku probere a říká, že to nemusí být nejlepší nápad. Jsem obvykle bastard, pokud jde o Savannah. On trvá dost hlasitě na tom, abych se tam dostal napnutý, ale já sám vím, že bych tím věci ještě víc zesral. 

Moje čelist zatne, když položím ruku na zárubně dveří. Instinkt ve mně křičí, abych za ni bojoval, vkročil do jejího pokoje a do jejího srdce, ale nemůžu riskovat, že jí tím ještě víc nezastraším. Už jsem to udělal, díky své senzační polovičce.

Opravdu jsem si myslel, že to zkusí a vrátí se ke mně, ale místo toho je ke mně chladná. Stejně jako já to nesnáším, musím přiznat, že je to dobrý tah. Poslední dva týdny s ní nemluvit, nevidět jí, ale věděl, že je přímo na chodbě?

 Bylo to peklo.

 Dokonce jsem se snažil dát jí ochutnat její vlastní medicínu a to vyhýbat se jí, ale jsem si jistý, že to šlo bez povšimnutí. Koneckonců, jak by si mohla všimnout, že nejsem okolo, když ona taky ne?

 A teď večer, prostě z ničeho, se chová stejně, jako když bylo vše při normálu.

 Co – to - k - čertu.

 Nemůžu držet krok s jejími výkyvy nálad. Odstaví mě? Nebo je to začátek dalšího sprchového incidentu?

Mám na mysli, jestli chce sex, vše, co stačí udělat, je říct mi to. Nemusela projít záminkou "večeře," když na mě musela do večera čekat.

 Sakra, jak víc o tom přemýšlím, tím víc jsem naštvaný a právě teď si to nemůžu dovolit. Nesmím být hloupý. Každé rozhodnutí, které jsem udělal, ohledně téhle holce bylo instinktivní reakce, a podívejte se, kam mě dostala: Snažím se překročit nepřátelské linie a začne to něčím jako 3. Světová válka. Savannah hodí první granát s jejím "Ztratil jsi toto právo" komentářem a přistál v pohodě. Roztrhal mě na kusy, ale ještě stojím. A když tam půjdu a opětuju palbu, nebude asi žádný přeživší, dokud neskončíme.

 Musím se jen nadechnout a jít pryč. Promluvím si s ní, až budu mít šanci vychladnout. Oba jsme naštvaní, a když tam vjedu jako parní válec, naštvaný a ublížený bude se to stupňovat jen od desíti k úrovni ohrožení.

Všechno tohle vím, a přesto moje střeva mi říkají, abych neodcházel. Pořád mi říkají, že musím bojovat za to, co chci.

 Jsem šílený jako peklo, a myslím, že bych jí mohl dokonce trochu nenávidět, ale pořád jí chci. Sakra. Já ji chci víc, než jsem kdy chtěl cokoliv.

 "Kurva," zamumlám, tlačím se daleko od jejích dveří. Přecházím po chodbě, tahám se za vlasy, abych neprorazil pěstí zeď, když můj telefon začne vibrovat v kapse.

 Bezmyšlenkovitě ho vytáhnu ven a podívám se na obrazovku, vidím textovku od Blakea. Přejdu palcem přes obrazovku a čtu:

Jdu dnes večer k Paddymu. Přidáš se?

 Podívám se na Savannah dveře. Myslím si, že nemusí být špatný nápad, když na chvíli půjdu z domu. Nemůžu nic zničit, pokud tu nebudu… že ne?

***

Tekoucí voda mě vzbudí. Mé omámené oči se otevřou, jakmile to udělám, hned je mi to líto. Zasténám, jak se snažím zaostřit.

 Do prdele, to je to slunce v pokoji semnou? Proč je to tady tak zatraceně jasné? A proč světlo, způsobuje, že mé oční bulvy mají pocit, jako kdyby byly vydloubnuty lžící a nahodile byly strčeny zpátky?

 Moje hlava mě zabíjí. Ústa jsou sušší než na Sahaře. Dodávám, že k souhrnné vrstvě studu a lítosti cítím, jak se na mé kůži drží nemytý kabát potu a je zřejmé, že jsem udělal něco neuvěřitelně hloupého minulou noc. Víte, kromě vypití mé váhy whisky.

Když můžu svoje víčka nechat otevřená, můj starý pokoj v domě mých prarodičů přichází do centra pozornosti. Stále vypadá stejně, jako když jsem odcházel, i když dům patří teď Blakeovi.

 To mě nepřekvapuje. Co udělá s volnou ložnicí kromě usazování prachu?

 Můj mozek se cáká kolem, co jistě musí být velké množství Wild Turkey (whisky), jak se pomalu posadím. Bolest se odráží kolem mé hlavy do kořene nosu, když mrknu. Různé plakáty kapel lemují téměř každý centimetr stěn.

O době, kdy si uvědomuji, že jsem nahý, si také uvědomím, zvuk tekoucí vody přicházející z koupelny, která spojuje můj starý pokoj se starým Blakeovým pokojem. Natahuju krk, vidím napůl nahou holku v ničem, jen ve spodním prádle, čistit si zuby. 

 Má krev se změní v led, jak jí sleduju, zmrazený hrůzou, až si mě všimne, jak zírám. Usměje se s kartáčkem v puse. "Dobré ráno, sluníčko." Její oči se po mě uznale toulají, a já táhnu kostkované prostěradlo vyš kolem svého pasu.

Neudělal jsem to. Matko Boží, prosím, řekni mi, že ne.

 Můj žaludek se víří, ale není to z toho alkoholu. Snažím se filtrovat přes nejasné vzpomínky na minulou noc, ale nemám žádnou vzpomínku na sex.

 Tak proč polonahá holka vypadá tak povědomě?

Strach se mne rolí po zádech.

 Pavučina asi tucty snímků se mi promítá v hlavě, jak se snažím vzpomenout si na včerejší noc. Vzpomínám si na setkání s Blakeam u Paddyho a…

 Brunetka v koupelně tam byla. Přišla ke mně, když jsem byl na sračky. Normálně bych s ní šel do uličky s těmi jejími pevnými křivkami a odhalujícím oblečením a dokonale zhotovenou tváři, ale nemohl jsem mít menší zájem.

Pamatuju si, jak jsem myslel na to, že rty téhle holky nemůžou být tak jemné jako Savannah a nebylo by od ní tak sladké slyšet jí říkat mé jméno, jak bych byl v ní. Pořád by to bylo pěkné – sex je vždycky, ale já nechtěl " pěkné", ne, když nebe na mě čekalo doma.

 Naštvaný nebo ne, Savannah je stále moje a já bych ne – myslím tím, nemyslím si, že bych…

Ach Bože. To se mi nemůže dít.

Neuvěřitelně dutý pocit mnou přejíždí, když si uvědomím, že to co jsme se Savannah měli, je opravdu u konce. Je to mrtvý, a já jsem ten, kdo dal poslední hřebík do rakve.

Pomalu zamrkám, protože všechno se zdá být neskutečné. Připadá mi, jako by bomba vybuchla v mé hrudi a já se snažím držet dohromady, snažím se dýchat přes bolest.

 Sním. To musí být nějaká noční můra.

 Stejně jako začnu vzdychat, voda se vypne a slyším kroky do mého pokoje.  Otře si ústa hřbetem ruky. "Omlouvám se, jestli jsem tě vzbudila. Blake řekl, že bych mohla použít tvojí koupelnu. "

Moje vykulené oči na ní znovu pohlédnou. "To řekl Blake?"

 Zamračí se, podívá na otevřené dveře mého pokoje, do prázdné chodby. Je to skoro, jako by se bála, že jí nevěřím. "Jo…"

"Takže jsi byla s Balekam minulou noc." A ne se mnou.

 Její obočí se pevně stáhne, nad mým výrokem, a můžu říct, že oba přemýšlíme, kolik jsem toho vypil v noci? "Něco takového," říká.

 Oh, díky bohu.

 Úleva mi povodní mé oči. Myslím, že jsem zestárnul o dobrých deset let za posledních dese minut. Do prdele.

 "Nemusíš vypadat, že se ti tak ulevilo."

Její naštvaný tón mě nutí se na ní ohlédnout a vidím mírné zamračení na její make - upem rozmazané tváři. "Neboj se, včera v noci jsi byl dobrý kluk. Všechny části těla sis nechal pro sebe, "říká, ukáže na můj polonahý stav, když se olízne. "Bez ohledu na to, jak moc jsem se snažila."

Vypustím napjatý úsměv na ni, než odkráčí z místnosti. Když jsem konečně sám, padám zpátky na postel. Pořád mám pocit, jako by mi mělo srdce vypadnout ze zadku, a když zírám do stropu, uvědomím si, že přesně takový budíček jsem potřeboval.

Tato hovna se Savannah už stačila a to všechno vychází z toho hloupého bojování, s kterým souhlasila a které nás dva staví do tak zpíčené situace, ve které teď jsme. Je tu ještě hodně přetrvávajícího hněvu a bolesti ohledně jejího rozhodnutí udělat něco tak nebezpečného, aniž by to se mnou probrala. Budu buď muset najít způsob, jak se přesto dostat, nebo… najít způsob, jak se přes to dostat.

To je jediná možnost, jiná není.

 Matrace kvičí, když zabalím prostěradlo kolem sebe a pomalu vylezu z postele. Moje pulzující hlava protestuje, když se ohnu dolů a zvednu své džíny. Mé boxerky nejsou na hromádce oblečení rozházené na podlaze a já mám moc velkou kocovinu, abych se dostal na ruce a kolena a díval se pod postel. Pokrčím rameny a strčím nohy do džínů.

 Vypadá to, že budu na chvíli naostro.

 Poté, co si vytáhnu džíny přes boky a zapnu si zip, chytím tričko a boty. Líně jdu po schodech dolů, beru schodu po dvou, když vidím, Blakea, koupelnovou holku a blond barmanku dělat snídani v kuchyni. Koupelnová holka se na mě plaše usměje a krátce zamává, zatímco Blake mi prsty ve vzduchu naznačí – ne tak nenápadně, že je opíchal v noci obě.

Zvednu mu palec, před tím, než usednu na jednu z kuchyňských židlí. Zasténám a položím si hlavu na stůl. Moje současná tíseň nemá nic společného s kocovinou, ale má co dočinění s tím, že Blake o tom nebude držet hubu.

Nikdy.