Checkmate - EPILOG

Překlad: Nini

O rok později…

Connor

"Komu myslíš, že bychom měli zavolat?" Zeptala se Rory, když se k němu přitulila blíž.
"Tvýmu tátovi?" Navrhl Connor a nebyl si jistý, že volat jeho tchánovi ve dvě ráno, aby zachránil jejich zadky z vězení, byl nejlepší nápad, ale to bylo jediné, co v tuto chvíli měl.
"Ne," povzdechla si Rory a položila ruku na jeho hruď, když se snažila uvelebit, ale lavice v zadržovací cele jí to ztěžovala.
"Proč ne?" Zeptal se a vtisknul jí polibek do ještě vlhkých vlasů.
"Protože bych mu musela vysvětlit, proč nás zatkli," řekla s roztomilým trucováním.
Connor se zasmál, když omotal ruku kolem jejích ramen a přitáhl si ji blíž. "Za pár hodin budou všichni ve městě vědět, co se stalo."
"Tohle město stojí za prd," zamumlala, což ho rozesmálo.
"Nemůžeš vinit nikoho jiného, než samu sebe," řekl a trhl sebou, když ho hrubě šťouchla do boku.
"Měl jsi prostě říct ne," řekla a zaklonila hlavu, aby se na něj mohla zamračit.
"To je pravda, ale ty bys šla po mých bradavkách, kdybych řekl ne," řekl se smíchem, když ho znovu šťouchla.
"Aspoň že to není to nejhorší, co jsme kdy udělali," zamumlala, vzdávajíc se snahy uvelebit se na dřevěné lavici a posadila se mu na klín.
"Udělejte nějaký prostor mezi vámi dvěma, hned," policista sedící za stolem na ně vyštěkl.
Connor položil ruku na velké Roryino břicho, když se podíval na policistu, "Pokud chcete dát nějaký prostor mezi nás, tak odsud pusťte mojí ženu."
"To nemůžu udělat a ty to víš," řekl policista a nevypadal příliš nadšeně, že má těhotnou ženu zavřenou v cele. Connor tím taky zrovna nadšený nebyl. Pokud by se po něm jeho hormonální žena nenatáhla, zatímco je odvážel domů, po další pozdně věčerní zastávce pro hamburgery a shake, a nezačala ho hladit přes jeho kalhoty, použil by rozum a nezajel by na jejich staré parkoviště u střední školy, aby jí pomohl postarat se o její jiné potřeby.
Na jeho obranu musel říct, že ho opravdu nenapadlo, že by někdo mohl být schopen vidět jeho auto od silnice, ne s tou bouřkou venku, která znemožňovala cokoliv vidět. Aspoň tentokrát nepřišli bouchat na jeho okno, dokud neskončili a Rory byla oblečená. Nenáviděl, že by někdo mohl vidět tělo jeho nádherné ženy, ale párkrát se to stalo, kdy se věci vymkly z rukou, jako třeba dnes večer.

"Zavoláme mým bratrům," navrhla Rory a položila mu hlavu na rameno.
"Nemůžeme, odmítli nás vyplácet z vězení na pět let, kvůli tomu, co se stalo minulý měsíc na Halloween festivalu."
"To nebyla moje chyba!"
"Psst, já vím, zlato," zalhal. Byla to její chyba, ale nehodlal to své velmi hormonální ženě říct. Konec konců, nebyl přeci žádný zatracený idiot.
"Andrew?" Navrhla nadějně.
"Ne, jel do Bostonu na víkend, pomoc získat peníze na výzkum leukémie, procházkou po Bostonu"
"Ach, sakra," řekla a svěsila ramena. "A co Jacob?"
"Ne, dokud nebude po šesté. Znáš jeho pravidla, "řekl Connor a vtiskl jí další polibek do vlastů, když střelil další pohled na hodiny a přál si, aby je mohl urychlit, aby mohli zavolat jejech asistentovi. Kdyby ten muž, nebyl tak zatraceně dobrý, Connor by vystřelil prdel toho hajzla na měsíc, ale ten muž byl zatracený bůh s počítačem, tak že by pak byli v háji.
Několik minut nic neříkala a on si myslel, že usnula, takže když pak s obtížemi vylezla z jeho klína a kolébala se ke dveřím, byl překvapený, ale její další slova ho přiměla zasténat.
"Musím na záchod," oznámila, hladíc si bříško, když se opřela o zeď.
"Musíte počkat na ženského důstojníka," řekl důstojník, střílejíc jí soucitný pohled, asi myslel, že to bude stačit, aby se Rory zase odkolébala a sedla si.
To nestačilo.
"Ne, budete mě muset vzít vy," řekla a ošila se.
"Je mi líto, madam, ale budete muset počkat na ženského důstojníka."
"Jsem v devátém měsíci těhotenství s chlapcem, jehož představa zábavy je hrát si na kopanou do mého močového měchýře, a vy si opravdu myslíte, že mohu počkat?" Zeptala se, a on věděl, že kdyby je neoddělovala sada tyčí, že by tomu důstojníkovi právě teď nakopala prdel.
Connor vstal a připojil ke své ženě u mříží. "Prostě jí pusťte. Nepotřebuje tady být. Požádejte někoho, aby ji vzal domů, a já tu zůstanu. "
"Jak k čertu si myslíš, že tohle bude fungovat?" Zeptala se ho Rory s vražedný pohledem, a on věděl, že ji ovládly zase hormony.
Jo, těhotenství bylo ztraceně výbušné.

"Potřebuji pomoc nahoru po schodech, a když je Andrew v Bostonu, tak doma nikdo nebude, aby mi mohl pomoct!" Vyštěkla a on si opravdu v tu chvíli přál, aby Andrew zůstal doma. Před jedenácti měsíci Andrew koupil jeho starý dům, takže se Connor nemusel dívat na to, jak přechází do vlastnictví cizinců, a taky to bylo to nejlepší rozhodnutí, které kdy udělal. Rory a Andrew stále měli rádi se popichovat, ale za posledních pár měsíců, se velmi sblížili. Vždycky Rory pomáhal, když byl doma. A byl k ní velmi ochránářský. Konec konců mu zachránila živat a vždycky tam pro něj byla.
"No, já-"
"Jediné, co chci, je jít na záchod a možná dostat malou svačinu a on," řekla a ukázala na ohromeného důstojníka, "mě nenechá a teď ty jsi ochoten zůstat ve vězení, jen aby ses dostal od mně pryč!" zavzlykala, zrovna když se první slza ukázala a on věděl, prostě věděl, že se tentokrát chystá jít po jeho koulích.
Léta si přál, aby se chovala jako dívka a uronila pár slz, a teď dostal, co chtěl, ještě mnohem víc. Plakala nad vším, a opravdu tím myslel vším. Když ji donesl šálek kakaa, plakala. Když jí řekl, že ji miluje, plakala. Když Bunny udělal něco roztomilého, pakala. V případě, že pošta přišla o pět minut později, plakala. Už se nemohl dočka jeho rozumné, normální, šťastné, manželky, až se k němu vrátí. Bože, jak mu chyběla.
Když zabořila tvář do svých dlaní a hlasitě vzlykala, hodil po tom parchantovi, který je tu držel pod zámkem, vražedný pohled. Ten pláč se nezastavil, ach to ne, jen se zhoršil a důstojník brzy začal zápolit se svými klíči a nemohl celu otevřít dost rychle.
"Víte co? Můžete oba jít domů. Promluvím se svým seržantem. Nemusíte být tady a jsem si jistý, že toto nedorzumnění u školy si můžeme vyjasnit až zítra, "řekl důstojník, když otevřel dveře a ukázal jim, aby odešli, vypadjíc, že je začne prosit, aby šli.
"Jste si jistý?" Zeptal se, když se Rory nějak podařilo vzlykat hlasitěji.
"Ano!"
"Děkuji vám," řekl a utěšova Rory, když ji vedl ven z cely, ale chudinka byla ještě dost naštvaná a nechtěla přestat plakat. Nepřestala plakat, ani když se odhlásili a byly jim podány jejich osobní věcí, ani když vyšli z budovy. On byl na rozpacích a nevěděl, co má dělat, když jí pomohl do auta.
Když procházel kolem auta na stranu řidiče, smířil se s nocí, že bude sedět v zatraceném dětském pokoji, který jí zařídil, aby se mohla rozplývat nad každou malou ponožtičkou, plenkou a medvídkem, jen proto, aby byla šťastná. Zhluboka se nadechl, než otevřel dveře, vlezl dovnitř a nastrtoval. A teprve až když vyjel z parkoviště, tak si uvědomil, že jeho žena už nevydává ty děsivé zvlykající zvuky.
"Myslíš, že bychom se mohli zastavit u Roy dinner na cestě domů? Mám chuť na jejich jablečný koláč a horké kakao, "řekla Rory uštěpačně, až ho to vyděsilo.
"Chceš se zastavit na koláč?" Zeptal se opatrně, protože věděl, že špatný tón by ho mohl dostat blízko k smrti.
"Mmmhmm," řekla a kývla, když se natáhl a začal si hrát s rádiem.
"Dobře ......... ..," řekl, aniž by si byl opravdu jist, jak postupovat, takže položil bezpečnou otázku, nebo alespoň v to doufal, že je to bezpečná otázka. "Potřebuješ na záchod?"
"Ne,"řekla jednoduše s pokrčením ramen.
"Ne?"
"Ne, jsem v pohodě," řekla a střelila mu sladký úsměv.
"Tak co to pak všechno mělo znamenat, tam ve vězení?" Zeptal se, divíc se, jestli její hormony ho začaly přivádět k šílenství.
"Měla jsem chuť na koláč," řekla s dalším pokrčením ramen, když se znovu usadil na svém místě.
Zastavil na světlech a na chvíli na ni jen v úžasu zíral. "To všechno jsi udělala pro koláč?"
"A kakao," vyjasňujíc mu to s kývnutím.
Zasmál se, prostě si nemohl pomoct.
"Co je na tom k smíchu?" Zeptala se a natáhla se pro jeho ruku.
"Vy jste nebezpečná žena, paní O'Neilová."
"A na to nezapomínejte, pane O'Neile," řekla škádlivě.
"Nebo co?" Zeptal se a zvedal jejich propletené ruce, aby jí mohl vstisknout polibek na ruku.
"Nebo půjdu pro své kleště," slíbila, což ho přimělo usmát se, protože věděl, zatraceně moc dobře věděl, že to udělá. Nepřijímala od něho žádné hovadiny, a přiváděla ho k šílenství, a on z toho miloval každičkou minutu.