Block - 8. kapitola

Překlad: Jilyan

FilmováHvězda@VaughnAsher

Grace mi bušila svými malými pěstmi do zad, dožadující se, abych ji položil dolů.

„Půjdeš se mnou ochotněji? Nebo bych tě měl nést celou cestu až nahoru?“

Vydechne, zatímco jdu a natřásám s ní. „Půjdu ochotně.“

Postavím ji na zem a ona si narovná šaty, dívající se kolem na lidi, kteří teď zírají na nás. Uhladí si vlasy a pak napřímí bradu a ramena, duševně se připravuje na konfrontaci, když se mi podívá do očí. „Nepůjdu do tvého pokoje, Ashere. To určitě ne. A jestli mně znovu zdvihneš, budu křičet“

A pak se otočí na patě a zamíří do restaurace. Osloví hostesku a pak zmizí uvnitř.

Ježíši Kristě. Unavuje mně. Strávil jsem nejhorší hodinu mého života pokoušením se vyhrát příležitost ji dnes vidět a vyjasnit si to s ní a ona mně vyšplouchne, jako nějakého… nějakého… jako bych byl nikdo. Přejedu si dlaněmi po obličeji a zamířím za ní. Znovu.

Proč, Ashere? Proč si na tu holku tak fixovaný?

Podívám se kolem na všechny ženy v hotelu. Tolik možností na výběr. Zachytil jsem deset, nebo patnáct, které by byly kandidátky pro mé sexuální aktivity. Několik jich dokonce zachytí můj pohled a otevřeně se mnou flirtují. Ale já je nechci. Chci tu, která ode mě právě odkráčela.

Naštvaně vydechnu a následuji ji. „Dobrý večer,“ řeknu hostesce. „Mám schůzku s tou ženou, která právě vešla. Jenom“-

„Je mi líto, pane. Ta dáma mi řekla, že ji obtěžujete a požádala mně, abych zavolal ochranku, pokud se ji pokusíte sledovat.“

„Děláte si srandu, že? Chodíme spolu.“

„Je mi líto, ta dáma řekla, že nemá zájem a chce být“-

„Jsem si jistý, že je to nedorozumění. Možná myslela někoho jiného?“

Hosteska se na mně ušklíbne. „Je tu nějaký další Vaughn Asher, který vypadá jako vy? Možná jste jeho dvojče?“

„Ha ha.“ Nakouknu přes hostesko lomeno ochranku a zahlídnu Grace na baru, vykládat si s barmanem. Restaurace je tichá a téměř prázdná. „Podívejte, jen mně pusťte dovnitř, abych si s ní mohl promluvit, dobře? Očividně můžete vidět, že jsme se trochu pohádali“-

„Trochu pohádali?“ Zasměje se hosteska. „Chlape, vaše přítelkyně je těhotná a vy jste ji podváděl s tou ženou, která řekla, že neví nic o vašem utajeném životě. Takže“-

„Nic z toho není pravda, jasný? Potřebuji jen minutku, abych vysvětlil Grace, co se stalo a pak uvidí, že já jsem tu oběť. Já! Nikdy jsem s tou děvkou v televizi nechodil a ona rozhodně nenosí moje dítě, jelikož jsem s ní nespal šest měsíců. Je to podvodnice, lhářka, zlatokopka! Jsem nevinný a vy, madam, jí pomáháte uskutečnit plán na zničení mého života. Ta žena,“ řeknu, dostatečně nahlas, aby se Grace otočila, „je ta, o kterou mám zájem. Grace,“ zavolám. „Jenom mně vyslechni.“ Podívám se zpátky na hostesku. „Pět minut. Jenom mi dejte pět minut a jestli bude slečna Kinsella chtít, abych oešel, tak odejdu. Ale jsem unavený ze zasvěcování cizinců, kteří si myslí, že ví, co se kurva děje, když neví, do mých věcí. Dnes budu mít svou řeč, ať chcete, nebo ne.“

Hosteska překříží paže a ušklíbne se. Ale v ten moment přijde muž v obleku, který vypadá, jako manažer. „Můžu vám s něčím pomoct?“

„Ano,“ řeknu klidně. „Ta žena na baru je moje přítelkyně. Dnes jsem byl veřejně obviněn, neprávem, a já potřebuji pět minut, abych řekl svou část. To je všechno. Pět. Minut.“

Sjede mně pohledem od hlavy až k patě. „Neviditelný muž?“ Usměje se. „Oh, jo! Zbožňuji ten film! Zaválel si, co?“

„To jo.“ Samolibě se na hostesku podívám, zatímco po celou dobu vysílám manažerovi svůj hvězdný úsměv. „Takže, podívejte“- podívám se na jeho jmenovku- „Pane Sollene, potřebuji jen chvíli. Ta žena na baru je jediný důvod, proč jsem právě teď ve Vegas. Potřebuji si promluvit. Prosím.“

Dívám se na něho, když zvažuje své rozhodnutí.

Kdy jsem musel naposled někoho prosit, aby mi dal to, co chci? Kdy jsem byl naposledy odmítnut? Možná měl Conner pravdu. Možná byl můj život příliš lehký a když jde do tuhých, potopím se a nevím, jak z toho vyplavat.

„Dobře,“ řekne manažer. „Pět minut. Ale jestli udělá scénu, budu muset zavolat ochranku a oba budete vyvedeni.“

„Platí.“ Kolegiálně ho poplácám po zádech, když kolem něj projdu a narovnám si bundu. Zamířím k baru a Grace mi ani nevěnuje pozornost. Klábosí s barmanem, který mně vidí přicházet a omluví se, když se posadím dvě stoličky od ní.

„Hej“, řeknu tiše . „Promiň, že jsem tě tam zdvihl. Bylo troufalé si myslet, že bys se mnou dnes večer mluvila, ještě k tomu v mém pokoji.“

„Další margaritu,“ zavolá Grace na barmana.

Zachytím jeho pohled a zvednu prst. „Skotskou, prosím. Z vrchní police.“

„Nemám zájem o tvou výmluvu, Vaughne. Vážně.“ Poprvé se mi dnes podívá do očí. „Vážně, nemám zájem. Nebudu s tebou hrát hry. Nedělám ze sebe těžko získatelnou. Nepředstírám, že jsem naštvaná. Ani nejen naštvaná. Prostě nemám zájem. Nejsi takový, jako jsem si myslela. A beru, že jsem si tě vyfantazírovala. Dobře?“ řekne, lehce třese hlavou. „Beru to. Byla to má chyba, dělat z tebe nějakého prince Krasoně. Takže není fér, že jsem v tebe měla tak vysoké očekávání. Omlouvám se, že jsem tě vinila z něčeho, co jsem zavinila.“

Barman donese naše drinky a vezme Graceinu prázdnou sklenici pryč. Usrknu si skotské, potom ji celou vypiji a položí sklenici na bar. „Další, prosím.“ Barman přikývne a přesune se, aby ji podal. Položím si hlavu do dlaní. „Grace,“ řeknu, třu si spánky. „Jenom z legrace, řekni mi jak má verze prince Krasoně vypadá. Jak to, že do ní nezapadám?“ Vzhlédnu k ní, ale ona se dívá na její růžové pití, hraje si s papírovým deštníkem. „Byl jsem milejší? Víc štědřejší? Co skutečnému Vaughnovi Asherovi chybí?“

Podívá se mi do očí, ale trvá to jen krátce. Její oči se vrátí zpátky stejně rychle a pokrčí rameny. „Nevím. Fantasie byla… okouzlující. Ani ne jako princ. Byl vážně, vážně okouzlující. Byl vtipný a nebral příliš vážně sebe, ani ostatní. Žertuje se mnou a rozesmává mně. Ty...“ Nepodívá se na mně, jenom pokračuje v zírání do svého drinku. „K vůli tobě jsem smutná. Připadám si nedostatečná. Hloupá, malá a patetická.“

Kurva. „Jak to? Čím jsem ti to přivodil? Protože to nebyl můj závěr. Dobře?“ Natáhnu se a překryji její malou ruku svou. „Nikdy jsem nechtěl, aby ses tak cítila. Chtěl jsem tě vzrušit.“

Vzhlédne k mým očím a já si téměř přeji, aby to neudělala. Její výraz překypuje zklamáním a vypadá unaveně. Vážně vypadá smutně. Vypadá, jako by předtím hodně brečela a to make up docela neskryje. „Chtěl jsi vzrušit sebe, Vaughne. Chtěl jsi potěšit sebe. Ne mně. Všechno, co jsi udělal, od vybrání toho oblečení, po poslání peněz na můj účet, všechno to bylo výhodné pro tebe. Myslím,že si sám lžeš. Jsi dlouhý řetězec sebe uspokojujících lží. Nevím jak to děláš, nebo, jak se ti podařilo, aby tolik dívek spolupracovalo. Ale všechny tvé dobré úmysly byly jen dobrý podvod. A i když v srdci vím“- sevře pěsti a drží je před svým hrudníkem-“že ta pohádka je smyšlená, že neexistuje a že si chytám zklamání, je mi to jedno. Protože si zasloužím šťastný konec, Vaughne. Zasloužím. Možná si to nemyslíš. Možná si myslíš, že jsem jenom nějaké hloupá holčička, která nemá právo toto od muže očekávat. Ale je mi to jedno. Možná ten muž neexistuje a možná strávím zbytek života sama, čekající na prince. Je mi to jedno. Odmítám s tebou hrát hry.“

A pak sáhne do jejího malého psaníčka, aby vytáhla svou kreditku a mávne jí na barmana. „Skončila jsem, Vaughne. A víš, věřím ti ohledně té holky v televizi. Díky za ty peníze na charitu. Ujistím se, že skončí u vhodných organizací a pošlu ti účet, aby sis to mohl napsat do daňového přiznání.“

Barman na mně zakroutí hlavou, když vezme její kartu a já si sevřu dlaní bradu a začnu si ji třít. Mysl mi víří nápady, jak se zoufale snažím najít z tohohle cestu ven.

Ale Grace se vyjádřila jasně, že nemá zájem o mé hry.

„Grace,“ řeknu jemně, zatímco podepisuje doklad a dává si kartu zpátky do kabelky. „Nechceš si se mnou dát večeři? Tady?“

Postaví se a narovná si šaty a pak se mi podívá do očí. „Ne, Vaughne. Nechci.“

Natáhnu se a dotknu se jejího ramena, něžně a to stačí, aby jí to zabránilo v otočení se ode mě. „Grace, prosím neodcházej. Jenom ještě minutu poslouchej, dobře? Protože… protože...možná nejsem tvůj princ, ale myslím, že ty jsi má princezna. Přísahám, nikdy jsem ani nevěděl, že nějakou hledám. Jen jsem vždycky věděl, že ženy, se kterými jsem byl pro mě nic neznamenaly. Ale Grace, když jsem byl nahoře v tom soukromém apartmánu a ty jsi byla poslána pryč, něco jsem si uvědomil. Uvědomil jsem si, že tě mám rád. Hodně. A nevím, co to znamená, nebo kam to vede, ale mám tě rád a chci se s tebou pořád vídat. Chci tě lépe poznat. Chci mít s tebou šanci. Chci další šanci, být tvůj princ. Uvědomuji si, že jsem vážně špatná náhražka, ale může se mnou být sranda. Můžu žertovat. Může tě přimět cítit všechny ty věci, po kterých toužíš, Grace. Vím, že můžu.“

Podívá se na mně se slzami v očích a potřese hlavou. „Nemyslím si. Myslím, že pokud ti dám další šanci, zlomíš mi srdce, Vaughne. Věřím v tebe, protože taková holka jsem. Jsem beznadějně naivní. Roztrháš mně a opustíš, tak, jak jsi to udělal s těmi ostatními. A nemyslím, že to můžu přežít. Vážně ne. Myslím...“ Ztěžka polkne. „Myslím, že pokud do tebe investuji a budu v tebe věřit a dám ti své srdce...“ Vzhlédne ke mně a slza jí steče po tváři. „A ty mi zlomíš srdce? Myslím, že už bych se z toho nemusela vzpamatovat.“

„Takže je lepší vůbec neriskovat? Je lepší mně odmítnout a ochránit své srdce, i když to, co ti dám by tě mohlo učinit celou a kompletní? Protože si nemyslím, že je to správně, Grace. Myslím, že to je horší, než žít se zlomeným srdcem. I když selžeme a ten šťastný konec nás mine, budeme ho žít tak dlouho, jak bude trvat. Není lepší žít?“

Usměje se, ale je to úsměv napnutý a smutný. „Ne, Vaughne. Někdy není lepší žít. Vím to lépe než jiní. Někdy žít je to nejhorší, co se člověku může přihodit.“

„Cože?“ Nejsem si jistý, jestli ta poznámka dává smysl, ale otočí se a já zareaguji popadnutím jí a přitáhnutím si ji blízko k sobě. „Grace, prosím. Jedna večeře. To není žádný risk, zlatíčko. Žádný. Jenom večeře. Musí jíst, nech mně tě nakrmit.“ Vzhlédne ke mně a já vím, že si oba představujeme naše rande na střeše jejího bytu. „Ne jako tenkrát. Jenom normální večeře. S normální konverzací. Dlužím ti tajemství, pamatuješ? Řekni mi o tvém dni a já ti řeknu o svém. Myslím, že jsme oba měli špatný den. Nechceš si o tom s někým promluvit?“

Zavrtí nesouhlasně hlavou a já jsem zoufalý. Selhávám. Zkurveně selhávám. Je zcela vážně rozhodnutá odejít a není tu nic, co bych mohl říct, aby ji to zastavilo. „Prosím, nech mně ti říct alespoň o tom mém. Dobře? Potřebuji přítele, Grace. Nemám si s kým promluvit.“

„Nechci poslouchat o tvých problémech, Vaughne. Mám dost svých.“

Zkusí se znovu otočit, ale já ji držím pevně. „Dobře, to stačí. Žádné problémy. Tak… tak… neh mně říct ti o svých snech. Sny, Grace. Věděla si, že když jsem vyrůstal, chtěl jsem být surfař?“

Zasměje se a já uvidím záblesk na konci tunelu. „Jo,“ řeknu. „Zkurvený surfař?“

Nakloní hlavu, možná zaujatá. „Surfuješ?“

Teď se zasměji já. „Ne. Snažil jsem se, ale zpropadený bože, byl jsem v tom příšerný. A abych byl upřímný, tak trochu nesnáším oceán.“

„Vždycky jsem chtěla šnorchlovat a potápět se. Ale nikdy jsem neměla příležitost.“

„Potápět se, huh? Jednou jsem to zkusil, ale bylo to pro filmovou roli, kterou jsem nedostal, takže jsem to znovu nezopakoval. Ale vsadím se… vsadím se, že ty bys v tom byla skvělá, Grace. Vsadím se, že by se mi to líbilo, kdybychom to dělali spolu. Měli bychom se jít potápět na Saint Thomas, místo toho,… no, toho, co jsme dělali.“

Její ramena se uvolní, ale já ji sevřu pevněji. „Dej si se mnou večeři. Prosím. Pojďme mluvit o snech.“

Potřese hlavou nesouhlasně, ještě předtím, než domluvím. „Bojím se to udělat, Vaughne. Vážně. Protože to by mohlo vzbudit naději a já si o tobě nechci dělat naděje. Já jenom… prostě ti nevěřím. Myslím, že v minutě, kdy se uvolním, mně opustíš.“

„Nevím, jak to napravit, Grace. Nemůžu ti říct nic, co by tě přimělo mi věřit. Můžu ti to jen ukázat a ty mi nedáš šanci ti to ukázat, protože si nemyslíš, že si to zasloužím. Tak jak změním tvůj názor, když mi nedáš další šanci?“

„I kdybych ti dnes večer dala další šanci a i když by to bylo úžasné, nemám žádnou záruku, že zítřek bude stejně dobrý. Co když se probudím a věci budou horší? Nemůžu to udělat.“

„Jen poslouchej. Nikdo nemá zaručené štěstí, Grace. To je absurdní. Tvá laťka je neskutečně vysoko. Jak můžu předvídat budoucnost a slíbit ti dobré dny po zbytek tvého života? To je nemožné. A ty to víš. Říkáš mi ty věci jen jako výmluvu. Abys mně přinutila odejít. Jestli věci budou zítra na nic, pak se s nimi vypořádáme. Tak jak to lidé dělají. Jedno rande, Grace. Právě teď. Nikdy jsme neměli opravdové rande. Myslím na veřejnosti. Teď jsme na veřejnosti. Tato restaurace je útulná a tichá. A vsadím se, že tady mají dobré jídlo. Dej si se mnou večeři. Jestli nechceš vyprávět o svých snech, poslouchej mně vyprávět o těch mých.“ Přikývne k mé hrudi a já si opřu bradu o její hlavu. „Jedna večeře. Jen mi dej pár hodin jídla a konverzace. To je vše oč žádám.“

Je v mém náručí nechybná a tichá. Hodně zraněná. Velmi podezřívavá. Hodně zranitelná. A tak velmi, velmi, velmi toužící po výhře.

„Dnes vyhraješ, Grace. Vyhraješ. Budu tvůj, pokud ty budeš moje.“