BFL - 23. kapitola

Překlad: Dráža

Laurelyn McLachlan

Moc jsem toho minulou noc nenaspala. Dokonce i poté co jsem dostala prášek na spaní to bylo jen v malých intervalech. Nemyslím si, že Jack Henry jedinkrát za celou noc složil hlavu, i když jsem ho opakovaně žádala, aby se pokusil vyspat. Sestra mu ukázala, jak rozložit křeslo na postel, ale pokaždé odmítl, a když jsem otevřela oči nebo se posunula, sklouzl na okraj svého sedadla a ptal se mě, jestli jsem v pořádku. Je jako hlídací pes dohlížející na mě a naše dítě. 

Vyčistila jsem si zuby a Jack Henry mi pomáhá se umýt. "Řekl jsi Margaret, že dnes ráno bude proveden ultrazvuk?" 

Stojí u mého lůžka na sobě bavlněné pyžamové kalhoty a tričko, mnul si zátylek. Má příkladnou postelovou hlavu, ačkoli vůbec nespal, a nemohl by vypadat více rozkošně. "Jo. Chce zůstat a dívat se, jestli je s tebou všechno okej." 

Samozřejmě, pro mě je to v pořádku. "Mně to nevadí. Ráda bych aby viděla dítě." 

"Bude mít opravdu radost. Nikdy nebyla s Em, když jí dělali ultrazvuk." 

Skoro se bojím zeptat na mou mámu, ale musím. "Nikdy jsi se o tom zmínil, ale mluvil jsi s mojí mámou?" 

"Mluvil." 

"Co říkala?" 

Vypadá, že přemýší co by měl říct. "Řekl jsem jí, co se děje, a že budeme dělat vše pro to, abychom dítě zachránili." 

"Co o tom říkala?" 

"Zeptala se, jestli jsi potratila a pak mi řekla, že chce s tebou mluvit, protože má dobré zprávy. Ona a tvůj táta se budou brát." Vypadá, že je rozzlobený. "Nemyslím si, že její načasování bylo vhodný, tak jsem jí řekl, že spíš a že jí zavoláme později." 

Dotaz o potratu bez jakéhokoliv zájmu o mně nebo dítě, a pak přeskočí rovnou na její dobrou zprávou ... to bolí. Ale to je přesně moje máma. Nechápu tu její odtažitost. Ani jsem své dítě ještě neviděla, a už vím, že jeho štěští upřednostním před svým vlastním. To je to, co skutečná matka dělá. 

Ona doufala, že jsem dítě potratila, protože si myslí, že bych měla následovat mou kariéru, namísto rodiny. To je pro mě problém, a já si nejsem jistá, že bude i nadále držet místo v mém životě, pokud si bude přát aby mé dítě bylo pryč. "Pravděpodobně nebude volat aby mě zkontrolovala, ale pokud to udělá, ať jí sestra řekne, že s ní nemůžu mluvit." Opravdu ji právě teď nemůžu zvládnout.

Margaret dorazí jen pár okamžiků předtím, než Dr. Sommersby přichází do místnosti kůli mému scanu. "Je v pořádku, pokud má tchýně zůstane?" 

"Pokud to nevadí vám tak mě určitě ne." 

Dívám se na Margaret a ona má na sobě obrovský úsměv. Takhle by měla vypadat babička, která je u vytržení z toho, že uvidí svého vnuka, a nechce aby byl pryč. "Ano. Byla bych velmi ráda aby byla tady." 

Ultrazvukový postup je stejný jako včera-spousta měření a dokumentování-ale Dr. Sommersby je milá a ukázaže  Margaret nějaké skvělé makrosnímky dítěte. Ona se mnou souhlasí, že dítě vypadá jako Jack Henry, ale nakonec není žádná změna v membránách, takže budeme pokračovat v tom, co jsme dělali včera. Budu i nadále ležet s hlavou dolů a zítra zkontrolujeme jestli se to nezlepšilo.

***

Čtvrtý den. Nevěděla jsem, že bych z toho mohla tak rychle šílet, ale šílím. Nechci tady už déle zůstat. Chci být doma na Avalonu. Plakala jsem jako dítě poté, co šel Jack Henry konečně v noci spát, protože jsem nechtěla, aby mě viděl. Extrémě tvrdě jsem to v sobě držela, protože nechci aby on nebo Margaret viděli mou  slabost a nespletli si ho se sobectvím. 

Nechápu jak by tady mohl člověk ležet a nedostat se do  deprese. Možná, že je to přesně to co se semnou právě teď děje, ale budu pokračovat v tom, co pro toto dítě dělám a modlit se aby se membrány stáhli. 

Čekám na brnění a mravenčení, ležící na posteli z hřebíků vzhůru nohama, když jsem zadržela dech a čekala na verdikt. "Nevidím zúžení, Laurelyn. Myslím, že vám na dnes můžeme naplánovat operaci umístnit kroužek." 

Aleluja! Chci se vyskočit z postele a točit kolama od vozu už dole v hale. 

Jack Henry mi stiskne ruku a naklání se aby mě políbil. "Věděl jsem, že to dokážeš. Ani na vteřinu jsem o tobě nepochyboval." 

Věci se pohybují rychle, připraví mě na operaci, a já jsem nervózní. No ... spíš k smrti vyděšená. Stále existují rizika spojené s tímto postupem, takže dosud nejsme z lesa. Ale prognóza je mnohem lepší než byla před čtyřmi dny. 

Moje chirurgická zdravotní sestra anestezioložka přišla do pokoje, aby mě přesunula do OR. Jack Henry vypadá stejně vyděšeně, jak já se cítím. "Zvládneš to perfektně a Dr. Sommersby se o tebe dobře postará. Budu tady čekat." Naklonil se a políbil mě na ústa. 

"Miluju tě, L." 

"Taky tě miluji." 

Jela jsem chodbou dozadu, fluorescenční světla blikají jak se pod nimi pohybujeme. Je to matoucí ubírat se  nesprávným směrem a blikání tomu moc nepomáhá. Je to odporný. "Necítím se dobře."

Postel je zastavena a na mou tvář se umístněna žínka. "Zavřete oči, a nedívejte se na stropní světla." Vzpomínám si jak mi sestry říkaly, abych je neprodleně informovala kdyby se cítila špatně. Zvracení by mohlo  způsobit, že by se membrány nafoukly jako balón, nebo by dokonce mohlo dojít k prasknutí. "Soustřeďte se na svůj dech a pomalu, zhluboka dýchejte. Už jsme skoro tam." Cítím jak mi něco dali do ruky. "To je alkoholový  tampónek. Čichejte to. Pomůže to od nevolnosti." 

Dám si to k nosu a zhluboka se nadechnu. Jako zázrakem, to pomůže. Jsem si jistá, že bych si tento malý trik přála znát před pár měsíci. 

Mrazivý vzduch v operačním sále mě zasáhne, když vjedeme  dovnitř a mé tělo se nedobrovolně se třese ještě před tím, než mělo opravdu šanci vychladnout. Zuby mám pevně sevžené a ta drsnost způsobí, že sebou trhnu. "Mám nějaké teplé deky až vás přesuneme." 

Přesunou mě na stůl uprostřed místnosti. Jasná světla svítí přímo do mého rozkroku. Třmínky čekají, a jsem si jistá, že vím, co bude dál. Budu rozšířena-roztažena tak, že mě každý v této místnosti uvidí. Jak ponižující. Doufám, že mě nějdříve uspí. 

Dívám se a vidím vzhůru nohama tvář sestry anestezioložky jak umístňuje kyslíkovou masku přes 

moje ústa a nos. "Jen trochu čerstvého vzduchu pro vás, paní McLachlan." 

Vzápětí žena stojící nade mnou říká: "Něco vám dám přes IV, a potom se budete cítit opravdu ospalá." 

"Dobře." 

A všechno zčerná.