BFL - 22. kapitola

Překlad: Dráža

Tak popravdě tahle kapitola mi dala zabrat, takže tímto zádám všechny co jsou zběhlé v lékařské termologii ať hóóódně přimhouří oči, pro mě je to španělská vesnice v četině natož v Aj. Snažila jsem prostě abyl byl jasný problém snad to bude pro každého pochopitelné ;)

Jack McLachlan

Naši přátelé a rodina vědí o dítěti už několik týdnů, ale měli jsme strach než se překlenulo prvních dvanáct týdnů. Konečně jsme mohli dýchat úlevou, že riziko potratu bylo za námi.

Slyšeli jsme, že ranní nevolnost se po dvanácti až čtrnácti týdnech zlepší, ale doufali jsme, že to bude  spíše dříve než později. Posledních několik týdnů bylo pro L mizerných, ale nikdy si nestěžuje. V ranních hodinách dělá co potřebuje, při poslechu mlácení a bouchání ze stavebních prácí v jejím studiu, a pak pracuje na skládání hudby jakmile je schopná vstát a pohybovat se. Není to ideální, ale nějak to zvládá. 

Jsem připraven do práce, ale seděl jsem vedle L na posteli, zatímco ona trpí další ranní nevolností. Sakra, to bylo neúprosný, ale aspoň to není mimo obvyklé ranní hodiny. Slyšel jsem, že některé ženy tím prochází celý den. "Máš na dnešek něco plánováno?" 

"Doufám, že udělám poslední úpravy písně kterou jsem napsala pro Southern Ophelia a poté se chci jít na chvilku podívat na Addison." 

"Jak zvládá celou tu věc s postelí a zbytkem věcí?" 

"Obávám se, že ne moc dobře. Cítí se jako zvíře v kleci, ale já jí pořád říkám, aby byla v klidu nebo skončí  zpátky v nemocnici. Její lékař ji varoval, že pokud by měla problémy doma, musel by ji hospitalizovat po zbytek těhotenství." 

Je mi jedno, kdo je, měla by to prostě zvládnout. "Jsem si jistý, že se nudí a s tím je potřeba něco udělat. Možná, že projekt by zahltil všechny její myšlenky. 

Proč nenajmeš návrháře interiérů na dekoraci dětského  pokoje? To může být náš dar pro ni." 

"Jsi úžasný. Ona nebyla schopna dostat se ven a cokoliv koupit od té doby co zjistili, že to bude kluk, takže  bude nadšená." Posadí se a obejme. "Ráda bych tě políbila, kdyby se mi nechtělo zvracet." 

"Pěkný, L. Díky moc." 

Pokrčí rameny. "Víš co myslím." 

Dalším důvodem proč musí ty ranní nevolnosti přestat. Moje žena mě nebude líbat, nebo něco jiného, v ranních  hodinách, a opravdu mi chybí ranní dovádění předtím než jsem se šel před prací vysprchovat. Evan mě varoval, že dítě by mohlo být pták-blokátor-a to je-ale pouze ráno. L's těhotenské hormony ji naplňují a je připravena jít na to všechno v dalších denních hodinách. Opravdu. "Takže nedostanu zlobivé poledne po obědě?" 

"Ne, pokud bys do toho nemohl přemluvit paní Porcelli?" 

Mohl bych projít celým svým životem, aniž bych slyšet to co teď řekla. "Sakra, L. Mohla jsi prostě říct, že ne." 

"Ale to by nebylo zdaleka tak zábavné." 

                                                                              ***

Spustí se budík a probudí mě z jednoho z mých více erotických snů, takže jsem tvrdý. Sakra. 

Ležím v posteli a nepřemýšlým o ničem jiném než o jediné věci, která může ulevit mojí zuřící erekci, ale je to k ničemu. To nezmizí bez nějaké akce a já vím čemu dávám přednost.

Jsme na čtrnácti týdnech a L se tento týden cítila  mnohem lépe, tak jsem se rozhodl vyzkoušet vody. Ona leží na boku, zády ke mně a já se začnu plížit rukou kolem jejího pasu. Třu spodek jejího břicha, kde roste  naše dítě a poznám novou pevnost. Minulý týden to tam nebylo.  

Sjedu rukou níže a líbu ji na šíji, než jsem ji vjel rukou mezi nohy a začal třít nahoru a dolů. 

"Babe, chystám se  do sprchy." 

"Proč ti nevěřím?" 

Přitisknu moji tvrdost-proti jejímu zadku. "Omlouvám se. Měl jsem opravdu dobrý sen pokud ho budík neodehnal pryč a já bych to chtěl zlikvidovat." Likvidace je mírně řečeno. Chci být uvnitř L tak moc. Líbám ji na šíji a rameno. "Ale je v pořádku, pokud se na to necítíš. Moje dlaň může lépe poznat můj penis ve sprše."  

Položí ruku kolem mého zápěstí a odtáhne ji pryč od jejího těla, tím zničila mé doufání v brzké ranní šukání, ale pak mě šokuje, když sklouzne dolů na všechny čtyři a začne pohybovat slabinama tam a zpět. "Ošukej mě zezadu." 

To nemusí říkat dvakrát.

Srčil jsem ruku hlouběji do jejích kalhotek a uslyšel praskání vlákna. Nikdy jsem neroztrhl její spodní prádlo, ale ten zvuk je žhavý, v rozkroku s nimi tvrdě skubnu a trhám je, abych měl přístup dostat se dovnitř ní. "Oh, kurva." Chci do ní penis vrazit tvrdě, ale nemůžu. Mám fobii, že to jí nebo dítě bolí, takže jsem použil každou unci sebeovládání, abych se dostal dovnitř jemně. 

Udělal jsem jen několik tahů v L, než mi řekla. "Vím, že to chceš tvrději, než je tohle." 

Toto není náš způsob tvrdého šukání, ale stále je to dobrý. "Chci, ale víš, proč se držím zpátky." Já jsem jí řekl, mé obavy. 

Odtáhne se pryč ode mě. "Lehni si na záda." To je, jak to teď většinou děláme, s L na vrcholu, a nevadí mi to ani trochu. Má to pod kontrolou, a jsem schopen užít sex bez strachu, že s ní budu příliš hrubý. Oba si bereme to, co potřebujeme. 

Pohnu rukou k jejímu klitorisu a hladím ho, jak klouže nahoru a dolů na mém penisu. Chci aby se taky udělala. Kdyby ne, cítil bych se jako sobecký a nedostatečný  milenec. "Dává ti to dobrý pocit?" 

"Jo, nepřestávej." 

A stejně jako dvě perfektně synchronizované bomby jsme spolu explodovali. 

                                                                           ***

Osmnáct týdnů-skoro v polovině těhotenství. Nemůžu uvěřit, jak moc se L's břicho v posledním měsíci změnilo. Je to malý hrbolek který můžete jen stěží vidět pod jejím oblečením, ale já jsem ohromen tím, jak to vypadá, když leží na zádech, jako pevný grapefruit vyčnívající z jejího podbřišku. 

L má dnes návštěvu u své OB. Musel jsem vynechat její poslední kontrolu kvůli práci, ale dnes bych si to nenechal ujít ani za nic na světě. Jde na její první čtyřrozměrný ultrazvuk. Díval jsem se on-line na některé z fotek a dnes bychom měli mít možnost vidět poprvé tvář našeho dítěte. 

Dr. Sommersby přichází do místnosti a ze všeho nejdřív dělá všechny ty rutinní věci. Poprvé cítím tep, a  přísahám to spouští něco v mé hrudi, pocit který jsem nikdy předtím necítil, a tento šílený obraz skočí do mé hlavy s mé srdce roste stejně jako The Grinch’s*.(*omlouvám se opravdu nevím co to je, snad nějaká postava)

"Jsi v pohodě?" 

"To je poprvé co slyším tlukot srdce. Nevěděl jsem, že to ve mě vyvolá takový pocit." 

Dr. Sommersby se směje. "No, pane McLachlan, budete cítit hodně různých věcí, když uvidíte vaše dítě na tomto  ultrazvuku. On nebo ona bude vypadat hodně odlišně, než když jsme se dívali v šesti týdnech."

L si stáhne dolů kalhotky a doktorka začne skenování. Minutu mi trvá než se zorientuju, ale pak je to jasné. "Podívej se, L." Zasměju se-možná dokonce nějak zachichotám. "To je ručika, a vidím všechny prsty." Sleduji obrazovku, uchvácen tím na co se dívám, protože je to mnohem lepší, když vidíte své vlastní dítě. 

Nejsem si jistý jestli jsem vůbec mrkl z obavy, že něco zmeškám. Pohybuje se tak moc-ale ona nic necítí. "Cítíš  ty kotrmelce?" 

"Možná, že malé třepotání-tu a tam, ale jak se dítě pohybuje jsem nezaregistrovala. Myslela jsem, že to bylo nadýmání, nebo tak něco." zahihňá se. 

Dr. Sommersby pohybuje sondou a dostaneme perfektní záběr tváře, takže se zastaví. "To je hezký človíček." 

"Podívej se na to. Musí to být holka, protože ten malý obličej vypadá stejně jako tvůj." 

Laurelyn neodvrátí oči od obrazovky ani na chvíli. "Já myslím, že ne. To je rozhodně tvůj nos a brada, takže si myslím, že je to kluk." 

"Chcete zjistit, kdo má pravdu?" 

Ani jeden z nás neodpoví, protože jsme měli tuto diskusi týdny. Ona by to ráda věděla, aby nakoupila vše pro  určité pohlaví, a byla připravená až dítě přijde. Zabíjí ji, že Addison už ví, že má kluka. Ale chtěl bych být překvapen. Myslím si, že nic by nebylo více zvláštní než vidět své dítě poprvé a slyšet jestli je to kluk nebo holka. 

"Už jsem viděla ten pohled. Nejste v souladu, co?" 

L zavrtí hlavou. "Ne, a nikdo neustoupí." 

"Vždycky to můžu napsat a zalepit do obálky pro toho kdo to chce vědět." 

Nejraději bych teď řekl, že když to bude vědět, může jí to proklouznout v běžném rozhovoru nebo 

bych to zjistil, když uvidím dětský pokoj vymalovaný růžově nebo modrě. Tak jsem se vzdal, odtlačil stranou to co jsem chtěl já, stejně tak jako to vždy s L dělám, protože ji tak moc miluju a chci, aby byla šťastná. "To je v pořádku. Můžete nám to říct." 

"Uvidíme, jestli to malé strašidýlko bude spolupracovat a ukáže se nám." Pohybuje sondou 

přes L's břicho. "Dělám to ze zvyku, dokud nedostanu zelenou, takže to nemůžu nechtěně prozradit." Myslím, že jsem zadžel dech a čekal, až uslyším verdikt. Mám syna nebo dceru? 

"Ne, ne neříkejte nám to." L se na mě podívá a stiskne mi ruku. "Budu to vědět až se dítě narodí, a potom nakoupím všechny ty oblečky. Zasloužíš si mít toto překvapení." 

"Ale ty bys to ráda věděla." 

"Je to v pořádku. Budu zbytek mého života vědět, jestli je to kluk nebo holka, takže pojďme si nyní projít pocitem  úzkosti z nevědění." 

Skloním se abych ji políbil. "Děkuji ti, lásko." 

"Tak dobře, pak, budeme dál měřit." Naše zábava je u konce, jak diagnostická část ultrazvuku začíná-už ne tak roztomilé záběry z funkcí dítěte. "Laurelyn, měla jste nějaké stahy?" 

"Ne, nevím o tom." Zasmála se, ale pak uviděla  znepokojený pohled na tváři dr. Sommersby. "Předpokládám, že je to něco co bych měla poznat, ne?" 

"Jste poprvé máma, takže možná ne. Jakékoliv křeče,  vůbec?" 

"Ne, nic. Děje se něco?" Slyšel jsem paniku v jejím hlase a to posílá mé srdce závodit. 

"Délka vašeho čípku je zkrácena a vypadáte rozšířená. Membrány zúžené přes děložní čípek." 

"Já nevím, co to znamená." 

Dr. Sommersby zastaví vyšetření. "Když jde matka rodit, její děloha má v tu dobu kontrakce, to je to co způsobuje, že se děložní hrdlo zkrátí, ztenčí a rozšíří. Kontrakce jsou zpočátku mírné a postupně se stávají více intezivní, ale pro jedno procento žen to není tento případ. Mají oslabenou krční tkáň z nějakého důvodu, a hmotnost plodu způsobuje roztažení bez kontrakcí u všech. To obvykle není diagnostikováno dokud matka nemá v druhém trimestru potrat. Obávám se, že to je to co tu děje." 

Slyšel jsem slovo potrat a jsem zmatený. Myslel jsem, že už jsme byli za daným rizikem. 

"Jak je to vážné?" 

"Kriticcké, obávám se. Jste alespoň dva centimetry." 

To je příliš brzy. I já už to vím, ale ptám se tak jako tak. "A co dítě?" 

"Životaschopnost je považována až po čtyřiadvaceti  týdnech, ale i tehdy přežití toho 

těhotenství je kolem padesáti procent a celoživotní  deficity mohou být zničující." 

"To je nejméně pět týdnů." Laurelyn se na mě podívá, její tvář stáhlá bolestí. Nemusí říkat nic, pochybuji, že by mohla i v případě kdyby se snažila, protože jsme oba pochopili, co to znamená. Naše dítě nepřežije jestliže se narodí právě teď. 

"Máme dvě možnosti: nechat přírodu vzít jeho průběh a umožnit ukončit těhotenství svou vlastní cestou, nebo udělat všechno možné, aby jsme ho udrželi." 

Dívali jsme se se na sebe a nepotřebovali čas na to, aby jsme to probrali. "Chceme udělat vše možné co je třeba udělat." 

"Měli byste vědět, to bude velmi dlouhá cesta. Budeme rozhodovat o plánu péče na denní bázi, protože se váš stav se může rychle změnit." Dr. Sommersby zvedne telefon k volání. "Chci abyste byla převezena do nemocnice sanitkou. Protože pokud se zúžené membrány prozrhnou, už není cesty zpět." 

Nastává šok a Laurelyn začne plakat. "Je mi to moc líto. Nevěděla jsem, že je něco špatně. Cítila jsem se úplně normálně." 

To není její chyba. Je moje. Já jsem ten, kdo do ní pěchoval své péro, když jsem si měl nechal pro sebe. "Myslím, že jsem to byl já kdo to udělal-minulou noc. Byl jsem s tebou příliš drsný." Věděl jsem, že ji i dítěti nakonec ublížím. 

Dr. Sommersby ukončí svůj hovor. "Přimula jsem vás na porodní, takže až tam přijedete bude vše připraveno. Sestry budou s vámi dělat spoustu věcí najednou, ale co je nejdůležitější, budete mít přísný klid na lůžku v Trendelenburg poloze.

To znamená, že hlava vaší postele bude v nížší poloze než nohy, takže budete téměř stát na hlavě. Bude to  nepříjemná pozice, ale když budeme mít štěstí, membrány se vrátí nahoru do děložního čípku. Pokud se tak stane, mohu vám pak operačně umístit kroužek abych to tím uzavřela." 

"Jak dlouho bude kroužek ve mě?" 

"Já bych to viděla asi tak do třiceti šesti týdnů." 

"Takže je tu šance, že bych mohla dítě donosit celé funkční období?" 

"Máme šanci, když budu schopna dostat do vás kroužek, ale je to složitější, protože je tam riziko 

spojené s umístěním. Jehla kterou bych použila k sešití by mohla protrhnout plodovou vodu. To je důvod, proč chci, aby jste ležela hlavou dolů, aby se to mohlo  vrátit zpět do děložního čípku, nebo se o to nebudu ani pokoušet." 

To je hrozné, jak peklo. Nevzpomínám si, že bych někdy zažil pocit takové hrůzy. 

"Mohl jsem to způsobit při sexu?" Vina kterou cítím mě zabíjí, a jestli jsem to udělal, měl bych vědět že já jsem na vině.  

"Ne. S nekompetentním děložním čípkem, není nic co můžete udělat, aby se tomu zabránilo. A není

způsob jak to zjistit, dokud se ten problém nevyskytne.  Ale dobrá zpráva je, že víme, že Laurelynin čípek je slabý, takže ji v jejím dalším těhotenství budu sledovat, a někde kolem čtrnácti týdnů umístním kroužek, než se to stane znovu." 

Ani jsem o dalším těhotenství neuvažoval. Sotva zvládám toto jedno. "Takže je možné aby znovu otěhotněla a dítě donosila?" 

"Pokud se to včas zašije, neměly by být žádné komplikace." To je taková úleva, slyšet. 

Přijede anbulance a já mohu jen stát a dívat se, jak se pohybují s ní na nosítkách. "Vy jste její manžel?" 

"Ano jsem." 

"Nemůžeme vás nechat jet s ní, ale můžete nás sledovat ve vašem voze." 

Chci se hádat, říct jim, že jsou nejspíš na hlavu, jestli si myslí, že mě odděldí od mé manželky, ale to by způsobylo zbytečné zpoždění. "Dobře." Políbil jsem ji na čelo. "Budu hned za tebou." 

Jsem v závěsu za ambulancí, když mě zasáhne tvrdá realita-Laurelyn a já jsme mohli přijít o naše dítě. Najednou všechny problémy na které jsme narazili do této doby se zdají tak bezvýznamné. "Ach, Bože prosím, postarej se o Laurelyn a naše dítě. Prosím neber nám to maličké, než to mělo šanci žít." 

Než jsem zaparkoval a našel jí byla už L přijata na pokoj. Přesně jak Dr. Sommersby slíbila, byla už umístěna v posteli hlavou dolů a nohama nahoru. Gravitace. To je to co jsme použili aby otěhotněla a teď to vypadá, že to použijem aby to tak i zůstalo. 

Sestry dělají různé věci pro L ve stejném čase-jedna spuštění IV, další umístňuje sondy na monitorování břicha, třetí žádá dlouhý seznam otázek o jejím zdravotním stavu. Je to hodně útrpný vidět jak vaše manželka musí dělat tolik věcí současně. A já nemám nad ničím z toho žádnou kontrolu. Vše, co mohu udělat, je sedět vzadu a doufat, že tito lidé vědí, co dělají. 

O hodinu později je ta smršť kolem L u konce. 

Uvelebila se-nejlépe jak to jde, když je téměř obrácená  vzhůru nohama a my jsme zůstali poprvé sami od té doby co tento zlý sen začal. Pospíchám se židlí k čelu postele, tak aby mě mohla vidět a beru ji za ruku. Naklonil jsem se a políbil ji. "Můžu pro tebe něco udělat?" 

"Probuď mě a řekni mi, že je to jen zlý sen." 

"Všechno bude v pořádku. Naše dítě má bojovné srdce. Ona je část tebe, takže nemá na výběr." 

"Řekl jsi ona. Jsi tak přesvědčen, že to dítě je dívka."

Jsem. "Ty jsi tak přesvědčená, že je to kluk." 

"Proč holka? Myslela jsem, že každý muž chce syna." 

Příliš velký důraz je kladen na muže, kteří chtějí syny. "Když jsem tě ztratil, měl jsem hodně času v mých rukách. A většinu jsem ho strávil přemýšlením o tom, jak by vypadala moje budoucnost, kdybych tě dostal zpátky. Ty jak držíš holčičku s dlouhými hnědými kudrlinkami a tvýma hnědýma očima ... to je to co jsem vždycky viděl a myslím, že její obraz ve mne uvízl, ale budu nadšen z každého dítete které mi dáš." 

Slzy vyplní její oči, ale běží linkou k jejím vlasům místo po tvářích. Natáhnu se abych jí je setřel. "Měl bych zavolat rodiče, aby věděli co se děje. Jsem si jistý, že moje máma bude okamžitě v autě." 

"Řekni jí, že nemusí chodit. Není nic, co si může dělat, když vypadám ... takto." 

"Jako by to bylo možné." Margaret McLachlan tu bude za méně než čtyři hodiny. Předvídám a soucítím s každým kdo se jí dostane do její cesty. 

Tohle bude pro L mizérie. Není to ani hodina a ona už klouže směrem k čelu postele tak moc, že její hlava je tlačena proti němu. "Chceš, abych tě vytáhl na postel?" Nebo nahoru? Nevím koho bych měl zavolat. 

"Jo, ale nezatáhni za to." Ukáže na plastové trubky visící na posteli. 

"Co je to?"

Svraští nos. "Katétr." 

Můj Bože. "Uvnitř tebe?" 

"Jo. To je obecně, kam to jde." 

Neviděl jsem, že to do ní dávají. "Proč?"

"Nemůžu se dostat až do koupelny a myslím, že si dokážeš představit, proč mísa nebude fungovat." 

"Ach, L. je mi to moc líto, že jsi ta kdo tímto vším prochází." Vzal bych to za ní okamžitě. 

"Pro naše dítě udělám cokoliv. Zapomenu na vše o tomto trochou nepohodlí, až mi ho dají do náručí." 

Skloním se dolů, abych ji políbil na čelo. "Jí." 

Pomáhám L s přemístěním, než vyjdu na chodbu zavolat svým rodičům. 

Nejsem si jistý, jestli jsem se v mém životě tolik děsil hovoru. Máma se bude zničená. 

Děláme náš normální pozdrav, ale pak přijde ta část, kde jí říkám proč volám. Začal jsem od začátku, dávajíc si pozor, abych nevynechal žádné podrobnosti, a já ji slyším plakat ještě dříve než jsem se dostal k části o kroužku. "Poslouchej, mami. Lékařka je optimistická, že membrány se vrátí zpět dovnitř a tak se může šitím děložní čípek uzavřít. Je tu naděje." 

"Jak to Laurelyn zvládá?" 

"Ona je v pořádku-ochotna udělat cokoli, aby to dítě udržela uvnitř tak dlouho jak jen to bude možné." 

"Balím při tom jak mluvíme. Budu tam hned, jak to půjde." 

To bude dlouhá cesta za Dr. Sommersby. "Nemusíš přijet  hned, mami. Neexistuje nic co bys mohla udělat, kromě toho sedět v nepohodlné židli a dívat se na Laurelyn zatímco ona se pomalu posouvá směrem k čelu  postele." 

"Tak to je to, co bude moje úloha-nezůstanu od toho čtyři hodiny daleko." 

Zavěsím a připravím sám sebe na druhý telefonát který musím udělat a to Jolie Prescott. Stále jsem ji neodpustil, že způsobila Laurelynin pláč, tím že jí rěkla, že udělala s těhotenstvím hloupou chybu. L mi nic takového neřekla, ale v zadní části mé mysli by mě zajímalo, jestli ji její máma přemlouvala k potratu. Jestli to udělala, ví že by nebylo moc chytrý aby mi o tom řekla. Nemyslím si, že bych ji mohl takovou věc odpustit. 

"Jolie, tady je Jack. Laurelyn mě požádala, abych ti  zavolal, protože se něco stalo." 

"Je v pořádku?"

"Ona je, ale jsou tu komplikace s dítětem, a ona je v nemocnici." 

"Ona potratila?" Její hlas zní trochu moc nadějně. 

"Mohla by přijít o dítě, ale doktorka dělá vše pro to, aby se tomu zabránilo." 

"Musím mluvit s Laurelyn protože mám nějaké velké novinky. Jake a já se budeme brát." 

Všechno co vidím, je červená. Co je to za mrchu. Dozvídá se její dcera je v nemocnici bojuje o 

záchranu života jejího vnuka a její reakce je, že musí říct Laurelyn o své radostné zprávě. 

Ne-zasraně-uvěřitelný! Možná, že je duševně nemocná na nějaké úrovni. Žádný rozumný člověk by nebyl tak lhostejný ke svému dítěti. 

"Spí," lžu. Nedovolím jí naštvat Laurelyn. "Řeknu ji ať ti zavolá až se probudí." Nebo možná neřeknu. Nejsem si jistý, že mluvit s její mámou by pro ní bylo právě teď prospěšné. Myslím si, že to by mohlo způsobit mnohem více škody než užitku.