WWA - 9. kapitola

Překlad: Sim

9. kapitola (Holčičí noc)

Další den jsem pracovala sama.
Užívala jsem si čas strávený s Kelsey, ale ona byla jedním z těch lidí, co vždycky házeli starostlivé pohledy a já to nenáviděla. Nenáviděla jsem, když se lidé kvůli mně cítili špatně. Byla jsem v pohodě. Pořád jsem se držela. Byla jsem v pořádku. Byl to jenom jeden den.
Byl pátek odpoledne a já byla ráda, protože jsem potřebovala víkend, abych si pročistila hlavu. Potom, co jsem skončila v dvacátém devátém patře, jsem si sbalila věci a hodila si batoh na rameno. Před tím, než jsem se mohla otočit, jsem vrazila přímo do Monicy.
"Promiň," zamumlala jsem a rychle udělala krok vzad.
Monica se na mě podívala a založila si ruce na hrudi, vlasy jí zářily od světla nad námi. Měla na sobě černé šaty, černé boty a make-up, který na ní vypadal opravdu dobře. "Nemusíš se omlouvat," řekla a svěsila ruce. Obešla mě a posadila se na okraj mého stolu. Co zatraceně chtěla?
"Podívej." Zavěsila jsem si palce za popruhy svého batohu. "Jestli jsi tady, abys mě otravovala, byla na mě naštvaná, srážela mě nebo jen nenáviděla to, že tady pracuju, tak toho nech. Mrzí mě, že si myslíš, že jsem nějaká tvoje konkurence, protože nejsem. Nejsem tady kvůli ničemu jinému, než práci a vydělání si na živobytí a budoucnost. Nechci Franka a rozhodně není můj-"
"Wóóu." Zasmála se a přerušila mě tak v půlce věty. "Odřízni s kalhotky z tvýho zadku, holka."
Povzdychla jsem si a sklopila pohled.
"Okay," vzala ze stolu kancelářskou sponku a ohnula jí do zadu. "Byla jsem velká mrcha. Ano, myslela jsem si, že se mi pokoušíš ukrást mého chlapa a omlouvám se. Jsem jen….ochranářská, co se týče toho, co je moje. Frank a já jsme víc, než to vypadá. Vídáme se už čtyři roky."
Oči se mi rozšířily šokem. "Tak dlouho?" vydechla jsem.
"Yep." Ušklíbla se, zřejmě hrdá na to, že jí to zrovna s ním vydrželo tak dlouho. "Frank je sladkej a včera večer, když jsem byla u něj doma, tak jsme mluvili…. o tobě. Nejdřív jsem si myslela, že se mi chystá říct, že se o tebe zajímá a byla jsem naštvaná…házela jsem věcmi na jeho koule, ale nakonec jsem skončila tím, že jsem mu je masírovala."
Polkla jsem. Wow. Nemá žádnej slovní filtr.
"V každém případě se mi Frank chtěl omluvit. A chceš vědět, co jsem si nejdřív myslela?" zeptala se a podívala se na mě.
Stiskla jsem rty k sobě.
Znovu ohnula kancelářskou sponku a překřížila si nohy. "Myslela jsem si ,Srát na ní'. Byla jsi mi úplně u prdele…ale pak jsem si uvědomila, jak nevinná jsi. A pak, potom, co jsem sledovala pozdě v noci televizi, jsem si uvědomila, kdo přesně si."
Přimhouřila jsem oči. "Co tím myslíš?" Můj tón byl opatrný. Opravdu jsem to chtěla vědět?
"Chci říct, že vím, kdo jsi. Vím, proč jsou pro tebe FireNine tak důležití. Vím, proč ti Frank dal tuhle stáž. Kvůli Gagi Grendelovi. Miluješ ho. Ty jsi ta holka, která ,odešla'." Monica protočila oči a naznačila prsty ve vzduchu uvozovky.
Zavrtěla jsem hlavou a odmávla jí. "Gage a já jsme jenom přátelé."
"Jasně," uchechtla se. "A já nevím, jak ho správně někomu vykouřit."
Okay. Trapný. Ale nakonec, ona vypadala jako profík v posteli. Frank s ní nebyl jen tak bezdůvodně.
"Podívej, přišla jsem, abych se omluvila. Nebudu se k tobě chovat jako mrcha, nebudu tě otravovat a už nebudu před tebou chytračit. Jsi opravdu talentovaná holka a myslím si, bez ohledu na to, že tě sem dostal Gage, že si zasloužíš tady být stejně tak, jako zbytek nás. Jsem žárlivá a když vidím Franka, jak se usmívá a flirtuje, tak jsem…vážně potvora. A on to ví. Líbí se mu ta moje divoká stránka. Myslím, že to dělá schválně." Seskočila z mého stolu a ušklíbla si, když zahodila sponku do koše.
"Uhm…díky," řekla jsem.
"To nestojí za to. Když budeš potřebovat pomoc, tak mi řekni." Prošla kolem mě a zamířila ke dveřím, ale před tím, než zahnula za roh, podívala se na mě přes rameno. "A..uhm… vím, jak pro tebe musí být těžký randit s někým, jako je on. Jsi tak klidná a sladká. Viděla jsem tě včera a dneska ráno a nevím, co se děje, ale musí to být špatný. A mám strach, že to přestáváš zvládat. Nevzdávej to. Jdi si za tím, co miluješ. Vydrž. Někdy někteří lidé nestojí za oběť, ale když jo, tak to poznáš."
Monica vynutila úsměv a potom vyšla, mizíc za rohem. Zhluboka jsem se nadechla a podívala jsem se na podlahu. V očích se mi objevily slzy, ale já zavrtěla hlavou a vyndala si z batohu klíče. Pospíšila jsem si ven z kanceláře, kterou jsem sdílela s Kelsey, zamkla za sebou a potom zamířila k nejbližšímu výtahu, doufajíc, že nepotkám nikoho, kdo by se mnou zkoušel mluvit.
Jen jsem chtěla být sama.
Když jsem dorazila dom, věděla jsem, že musím dokončit projekt, který mi zadala Monica. Tak moc jako jsem milovala svou práci, tak moc jsem nenáviděla ten projekt, protože měl co dělat s FireNine….
Všechno, co jsem dělala, souviselo s kapelou. Nemohla jsem to vystát, ale byla to práce mých snů a já se tím musela prokousat. Ale tuhle noc bude těžší a těžší to vydržet.
Vzala jsem si foťák a počítač a posadila jsem se ke stolu. Zhluboka jsem se nadechla, zapnula počítač, zapojila foťák přes USB a potom jsem otevřela složku, kde jsem měla fotky.
Nejdřív jsem byla v pohodě. Našla jsem několik fotek Gage, které se mi hodily do projektu a vytiskla jsem se. Byla jsem silná a byla jsem na to pyšná - dokud jsem nenašla fotky nás dvou. Stál vedle mě, tvář přitisknutou k mojí a usmíval se. A já byla…šťastná. Byla až divný, jak se to všechno podělalo. Bolelo mě o tom přemýšlet. Bylo to, jako by mi hrudí projížděl nůž a nořil se hlouběji a hlouběji, čím víc jsem se dívala na ty fotky. Pokračovala jsem v jejich prohlížení, dívajíc se na to, jak Gage fotil mě. Byli dobré, ale s každou další, kterou jsem viděla, se moje oči plnily slzami. Srdce mi tlouklo, dlaně se mi potily, když jsem si vzpomněla, co se dělo potom, když jsme se přestali fotit. Jak jsme se líbali, milovali, usmívali…. Nebylo tu nic, co jsem mohla říct. Nemohla jsem myslet jasně. Bolelo to. Trhalo mě to. Slzy dopadly na stůl a já se zhroutila, založila jsem si ruce na stole a zabořila do nich obličej. Nikdy jsem nebyla tak ubrečená, ale teď bylo na čase brečet - na čase nechat to plynout. Nemohla jsem si pomoc. Nevěděla jsem, co jsem udělala špatně. Co se stalo? Vedli jsme si tak dobře a já byla připravená všechno s ním napravit.
Hádám, že on nebyl.

***

Další dva týdny jsem byla naprosto nemožná.
Dopovala jsem se kávou, koblihami a čímkoliv, čím jsem si mohla způsobit sladkou agonii. Sotva jsem s Kelsey mluvila, protože mi dávala takové ty starostlivé pohledy a z nějakýho důvodu jsem se víc sbližovala s Monicou. Nebyla vlastně tak špatná, když jsem jí poznala. Byla sexuální blázen a milovala zacházet do detailů o tom, jak někomu vykouřit nebo jak si to užít na chlapovo ptákovi, ale byla jsem schopná jí zvládat. Byla jsem prostě jen ráda, že byla ten typ, který byl zaujatý sám sebou a moc se nezajímala o to, jak se vede mně.
Nevěděla jsem, kdo jsem. Nevěděla jsem kým se stávám, ale věděla jsem, že nejsem ta šťastná, obyčejná Eliza Smith, kterou jsem bývala.
Byla jsem naštvaná a zahořklá. Každá maličkost mě otravovala a občas jsem brečela dlouho do noci, protože jsem mohla cítit Gage na levé straně mojí postele dokonce i potom, co jsem vyměnila povlečení. Bolelo to. Zabíjelo mě to. Pravděpodobně se mi mstil za to, jak jsem zlomila jeho srdce. Teď jsem věděla, jak moc to muselo bolet jeho. Ne, že by to před tím nebolelo i mě. Bolelo. Chyběl mi každý den. Myslela jsem na něj každý den. Chtěla jsem ho. Každý. Den. Byl můj první ve spoustě věcech, takže samozřejmě jsem se přes něj jen tak nemohla dostat.
O několik dní později, během obědové pauzy se Kelsey rozhodla to vzdát a přišla za mnou. Dělala dobrou práci v tom, aby mi dala můj prostor a já to oceňovala, ale věděla jsem, že toho se mnou má už dost. Vešla do odpočinkové místnosti s nádobou jídla v ruce. Potom, co umístila jídlo do mikrovlnky a zapnula tlačítko, otočila se na mě a vynutila úsměv.
"Neviděla jsem už nějakou dobu Gage přijít do AG," řekla.
"Jo. Já vím." Svěsila jsem hlavou a snažila se soustředit na detektivní příběh v mé ruce. Romantika nebylo něco, na co jsem měla chuť číst. Nic šťavnatýho. Násilí bylo to, co jsem chtěla číst. Kelsey si povzdychla a potom mikrovlnka zapípala. Neobtěžovala se jí otevřít. Místo toho se posadila vedle mě, vzala mi knihu a zavřela ji před tím, než jí položila na stůl. "Hej!" Zamračila jsem se a dívala se z ní na mou knihu.
"Řekni mi, co se do prdele děje," vyštěkla. "Vážně. Vidím, jak se motáš víc kolem ty mrchy Monicy víc, než kolem mě. Máš pod očima zatracený kruhy, jako bys nespala už několik dní. Ani opravdu nejíš během přestávek na oběd. Jen čteš, srkáš kafe, kreslíš a nebo maluješ." Rozhodila ruce ve vzduchu ve chvíli, kdy já si založila svoje. "Elizo, vážně. Znám tenhle pohled. Znám tuhle bolest. Procházela jsem tím celých tři sta osmdesát pět dní, než jsem se přes to dostala. Pochopím to, když mi to řekneš."
"Nevím, o čem to mluvíš. Prostě mi prosím vrať knihu." Natáhla jsem se pro knihu, ale byla rychlejší a odstrčila jí ode mě.
"Ne, dokud to nevyklopíš."
"Nechci. Snažím se na to nemyslet."
"Nemusíš na to myslet. Jenom to řekni."
"Je těžký to říct nahlas." Zhluboka jsem se nadechla a potom se natáhla přes stůl, abych si zvala knížku. Jenže před tím, než jsem jí stihla uchopit, Kelsey mi odstrčila ruku a zavrtěla hlavou, vytahujíc si brýle víc na oči.
"Podívej se na mě, Elizo a řekni mi, co udělal."
Nemohla jsem se na ní podívat a nemohla jsem vystát její soucit. Nutilo mě to se rozpadat a já se nechtěla rozpadnout. Vedla jsem si dobře. Nemluvila jsem o tom a nemyslela na to a byla jsem v pohodě…aspoň jsem si to myslela. Byla jsem znecitlivěná vůči jeho nepřítomnosti. Bylo to stejně tak dobrý, jako nemyslet na to. "Kelsey, já-" Znovu jsem se zhluboka nadechla. "Opravdu se omlouvám, že jsem se ti vyhýbala. Jen vím, že když budu kolem tebe, tak to nezvládnu a řeknu ti to. A když ti to řeknu, začnu na něj myslet a to nechci."
Kelsey zůstala potichu. Jako by věděla, že jí to stejně řeknu.
"Okay," vydechla jsem a na chvíli se odmlčela. "Gage se mnou nemluvil od chvíle, kdy jsme spolu měli oběd a potom spolu strávili noc."
Ticho. "Co myslíš, že dělá? Slyšela jsem, že kapela připravuje nové CD. Montana to včera tweetnul."
"Jo, ale zabere to jenom - kolik? - deset vteřin zavolat zpátky," vyštěkla jsem na ní. Nemyslela jsem to tak. Opravdu jsem to tak nemyslela. "Omlouvám se," zlomil se mi hlas. "Jsem mrcha. Omlouvám se. Jsem jen…" Do prdele! Přemýšlet o něm mě rvalo ve dví. "Jenom mám hrozné obavy. Víš, že můj otec je jejich manažer a já mu volala, ale říkal, že Gage se neuvidí s rukama ještě další týden nebo dokud neskončí jeho dovolená."
"Oh." Kelseyin hlas byl naplněn smutkem. Položila svou ruku na mojí a já vzhlédla, abych se na ní podívala, cítila jsem slzy v koutcích očí, které žádaly o to, aby mohly spadnout. Odmítala jsem jim to dovolit. "Hmmm…možná bychom si měli dneska večer udělat holčičí noc. Můžeme si objednat pizzu, dát si zmrzlinu, koblihy a sledovat nějaké zábavné filmy. Cokoliv budeš chtít. Chci o tom s tebou mluvit. Myslím, že ti můžu pomoc, i když ne moc, tak aspoň trochu." Usmála se od ucha k uchu a já se usmála zpátky, ale potom se ozvalo od dveří odkašlání a naše pohledy se zaměřily na Monicu, která tam stále s rukama překříženýma na hrudi.
"Už je po pauze, dámy. Máme projekt, který musíme dokončit," řekla a vešla do místnosti. Povzdychly jsme si, vzaly si naše věci a zvedly se od stolu. "Ale," řekla křenící se Monica, ,,když mě pozvete na vaší dámskou jízdu, tak vám dám ještě dalších dvacet minut."
Rozzářila jsem se úlevou, sledujíc Monicy hřejivý úsměv. A potom jsem se podívala na Kelsey, která se a Monicu pro změnu mračila. "Ty ten svůj zvědavej nos strčíš všude, hm?" zamumlala, přitahujíc si zpátky židli a znovu se posadila. "Jak dlouho jsi poslouchala?"
"Eh." Monica pokrčila rameny. "Občas je to tady pěkně nudný. A jestli mám být konkrétní, tak řekněme, že celou dobu." Vzala si můj pytlík brambůrek, otevřela ho a vložila si jeden do pusy. "Takže jsem vítaná nebo co? Frank bude mimo město kvůli nějakej schůzce a já budu sama. Žádný úkol nebo cokoliv, co bych mohla dělat až to zítřka…a mohla bych toho využít na skvělou holčičí noc."
"Jistě," řekla jsem.
"Nevím," řekla Kelsey ve stejnou chvíli.
!Co myslím tím, že nevíš? Zeptala se Monica s nakrčeným čelem. "Vážně, Kelsey. Nic nezničím. Budu sladká. Trochu se měním. Zeptej se Elizy. Už na ní nejsem taková mrcha."
"Ale pořád jsi mrcha, konstatovala Kelsey a ušklíbla se nad svým jídlem.
"Cokoliv." Odmávla jí Monica. "Jdeme k Elize domů že? Od chvíle, když řekla, že můžu přijít, tak tam budu. Kolem sedmé?"
Usmála jsem se. "Sedm bude perfektní."
"Dobře." Monica upustila pytlík mých brambůrků a sklouzla rukama po stole, aby se postavila. "Dneska večer bude sranda."
Vynutila jsem úsměv před tím, než se otočila a vyšla z místnosti.
"Ugh." Kelsey zavrtěla hlavou.
Zasmála jsem se. "Co?"
"Vážně? Ze všech lidí zrovna Monica?"
"Je v pohodě, přísahám. Nemyslím si, že bude otravná, když tam budeme jenom my."
"Uvidíme," zamumlala Kelsey zatím, co jedla těstoviny. "Ale přísahám, že jestli bude mluvit o tom, jak saje Frankovo - jak pořád podotýká - žhavý koule a dlouhýho ptáka, tak odcházím." Naznačila uvozovky ve vzduchu a já vyprskla smíchy. "On je sexy, ale takhle holka nemá vůbec kontrolu nad tím, co říká. Nepotřebuju vědět každý sexuální detail o mém šéfovi. Trochu mě to děsí, když ho pak vidím. Všechno, co pak vidím je Monica klečící před ním a kouřící mu ho."
Opravdu mě zabijela. Nemohla jsem si pomoc a smála se, protože když jsem viděla Franka, měla jsem naprosto stejnou představu.
Nejspíš to bylo to, co jsem potřebovala. Strávit nějaký čas s holkama. S individuama, které mohly rozumět mé bolesti.
Věděla jsem, že to bude dobrá noc….aspoň jsem doufala.

Můj plán: udělat dnešní noc zábavnou a nemyslet na Gage Grendela.
Byl to chytrý plán a bylo nejlepší začít hned, jak přijdou holky. Zavolala jsem Benovi hned, jak jsem se dostala domů a řekla mu o mých plánech na večer.
"Oh, Medvídku Liz, to je skvělé! Jsem tak rád, že se tam chováš hezky," řekl.
Zasmála jsem se a položila na stolek velkou krabici popcornu. ,,Vždycky se chovám hezky."
"Ne s holkami."
Zasmála jsem se, protože jsem věděla přesně, co mi připomínal. Moje - ne -tak-skvělé boje v kleci. "Cokoliv. Jak je na Hawaii?"
"Hawaii je ú-ža-sná. Milovala bys to tady."
"To jsem si jistá." Usmála jsem se. Byla tu jedna věc, kterou jsem Benovi neřekla. Neřekla jsem mu, že Gage se mnou už chvíli nemluvil. Nechtěla jsem mezi nimi žádný drama a z nějakého důvodu se to zdála jako nejlepší věc. Byla jsem dospělá. Nepotřebovala jsem svého dramatického gay otce zatahovat do svých problémů.
"Tak jaký byl tvůj víkend s Gagem?" zeptal se Ben.
Přestala jsem se dobývat do krabice popcornu a můj puls se zastavil. Zhluboka jsem se nadechla a zavrtěla jsem hlavou. "Bylo to fajn."
"Jen fajn?"
"Jo, Jen fajn. Odešel další den."
"Oh, opravdu? No, doufám, že to byla zábava. Zní to, jako bys byla naštvaná."
Stiskla jsem rty k sobě. Byla jsem víc, než naštvaná. Byla jsem přímo nasraná. Bylo nejlepší nechat Bena, aby věděl, co nejmíň. "Jsem v pohodě." Vynutila jsem smích a potom jsem se ho zeptala na toho nového chlapa s modrýma očima, o kterém mluvil. Ben naprosto zapomněl na mou náladu a zašel do každého detailu o osobnosti toho nového chlapa. Jmenoval se Leo Clark a byl to jeden z koordinátorů nahrávání nového alba kluků. Podle Bena, ho Leo pozval ven jako první, ale jak své tátu znala. Aby získal nějakou pozornost, tak hodně flirtoval. Upřímně, byl v tom lepší, než já. On a Leo spolu mluvili něco málo přes měsíc. Bylo to roztomilý. Alespoň někdo byl šťastný.
"No, Lizo, musím jít. Mám hovor, který musím vyřídit a potom jdu na pláž, abych nachytal trochu sluníčka. Miluju tě a doufám, že se dnes večer budeš s holkami bavit."
"Budu. Díky Bene, taky tě miluju."
Ukončila jsem hovor a potom jsem si povzdychla, založila jsem si ruce a opřela se zády o linku. Opravdu jsem potřebovala, abych se s holkami dnešní noc bavila. Byla jsem unavená přemýšlením o Gageovi. Můj plán byl dostat ho z mojí hlavy a věděla jsem, že aby to fungovalo, musela jsem se chovat, jako že se mnou není nic špatně.
Hodila jsem pytlík popcornu do mikrovlnky, vyšla jsem z kuchyně a vešla do obýváku, pustila jsem si mix Fall Out Boy a Paramore a potom jsem si vlezla do sprchy. Byl čas, abych byla svěží. Čas se bavit a výt holčičí…..jakkoliv se to dělalo.

***

Kelsey se ukázalo jako první s pořádnou dávkou filmů a taškou. Jakmile vešla do mého apartmá, položila věci na zem a přitáhla si mě do objetí. "Jak se cítíš?"
"Dobře," usmála jsem se, odtahujíc se, abych se jí podívala do očí. Alespoň už neměla ten soucitní pohled.
"Tak, poslouchej," řekla a tleskla rukama. Natáhla se pro filmy, ale potom se zarazila, znovu tleskla rukama a udělala nějakej podivnej zvuk. ,,Oh, sakra! Miluju tu písničku. OneRepublic, že? Jejich nový CD je úžasný!"
Usmála jsem se na ní. "Jo. Mám je hodně ráda. Válí."
"Dobře." Vzala několik filmů a zvedla je. "Mám první sérii True Blood, první a druhou sérii Upířích Deníků a první sérii Teen Wolf. Snažila jsem se držet dál od takových těch slaďáren."
Vzala jsem si od ní ty seriály a podívala se na ně. "Uhm.. Možná bychom mohli začít s True Blood. Vypadá to jako to největší hardcore."
"Jo. Jasná věc. Jo a taky…" Kelsey se otočila a zamířila ke své tašce. Prohrábla se v ní a vylovila krabičku, křenila se od ucha k uchu. "Uděláme si brownies. No tak. Čokoláda řeší všechny problémy." Zagestikulovala směrem ke kuchyni a já se zasmála, následujíc jí.
"Opravdu do tohohle večera vkládáš hodně úsilí," řekla jsem a natáhla se do skříňky, abych vytáhla misku. "Cítím se hloupě, když vše, na co jsem myslela, bylo udělat popcorn."
Kelsey vyprskla smíchy, vzala si ode mě misku a položila ji na linku. "No, neočekávala bych od tebe víc. Nevypadáš jako holka, co přemýšlí o pečení."
"Dostalas mě." Povzdychla jsem si, usmívajíc se, když vzala všechny ingredience, které potřebovala.
"Takže, před tím, než se sem Monica dostane a strhne veškerou pozornost na sebe," začala Kelsey a vyndala vejce s kartonu."Myslím, že bychom si měli promluvit o tom, proč tady doopravdy jsem."
"Myslíš mluvit o Gageovi?" zamumlala jsem a posadila se na linku. Houpala jsem nohama, zatímco Kelsey přikývla a požádala mě o lžičku. Vytáhla jsem jednu ze sušáku a podala jí ji. "Co s ním?"
"Proč prostě jen tak odešel?" zeptala se.
"To se ptáš mě?" ušklíbla jsem se. "Vážně nevím. A sere mě to, protože už dva týdny se snažím přijít na to, co jsem zatraceně udělala špatně - co to bylo, že ho to donutilo odejít. Nechci si myslet, že jsem to byla já. Nechci si připustit, že se na mě snaží zapomenout. Kelsey, tu noc před tím než odešel, se Gage choval tak…mimo. Sotva něco řekl, ale díval se na mě. Nechal mě spát v jeho náruči a dokonce mi řekl, že mě miluje a že vždycky bude před tím, než jsme oba usnuli…. A potom dostanu tohle? Ticho?" Seskočila jsem z linky a začala jsem přecházet za Kelsey, zatím, co mixovala máslo. Zůstala potichu.
"A víš, co si myslíš?"
"Co?" řekla slabě. Pravděpodobně nečekala, že o tom budu chtít mluvit a nebudu se tomu vyhýbat. Ale držela jsem to v sobě dva týdny a zatraceně, jestli to nebyl dobrý pocit říct, co tak těžce spočívalo na mé mysli.
"Myslím, že se mi mstí za loňské léto. Myslím, že se mi snaží něco dokázat - a já to chápu! Bolelo ho to. Nechala jsem naší lásku jít. Já-já jsem to tak vážně nemyslela. Miluju Gage. Miluju ho celým mým srdcem, ale….jak mám sakra dýchat, když mě takhle ignoruje? Jak se mám soustředit, když všechno, na co myslím, se týká jeho? Není sekunda, co uběhne, abych na něj nemyslela. Ani jedna.
Každý ráno ho cítím. Dokonce, i když jsem vyměnila povlečení, tak ho cítím. Když se přetočím na stranu postele, kde byl on, tak ho cítím. Skoro jako by tam byl - a potom mu chci zavolat. Chci mu zavolat, protože se cítím tak bezmocná. Tak sama. Všechno, co chci je slyšet jeho hlas. Jenom chci ujištění, že jsme pořád v pohodě. Jen se chci ujistit, že je všechno v pořádku, ale…jeho zřejmě vůbec nezajímá, jestli je to v pohodě nebo ne." Rozhodila jsem ruce do vzduchu a slzy mi zahořeli v koutcích očí a v tuhle chvíli jsem je nechala spadnout. Moje vykecání bylo to, co jsem potřebovala. Celou tu dobu jsem se snažila přijít na to, jak jsem se cítila, ale vše, co jsem potřebovala, bylo říct to nahlas.
Popotáhla jsem a Kelsey přestala mixovat máslo. Otočila se, sevřela moje ramena a usmála se na mě. "Tohle je dobrý," vydechla. "Tohle je to, co jsi potřebovala celou tu dobu. Pustit to ven. Všechno to bylo v tobě a já jsem ráda, že většina z toho je teď pryč. Chápu tvojí bolest. Jsi raněná. Tohle je jenom začátek, Elizo." Soucitně přimhouřila oči. Další slzy mi stekly po tvářích a já zavřela oči, prosíc je, aby přestaly. Kelsey si mě přitáhla za ramena a pevně mě objala.
"Nechci zničit naší holčičí noc," řekla jsem a usmála se znovu popotahujíc.
"Nezničíš. Tohle je to, proč jsem doopravdy přišla." Kelsey se odtáhla a položila si ruku v bok. "Víš, co si myslím?" zeptala se.
Přejela jsem si rukou přes nos. "Co?"
"Myslím si, že je tohle jedno velké nedorozumění."
Zamračila jsem se. "Jak?"
"Nechápej mě špatně," řekla a zvedla nevinně ruce. "Není žádná omluva na to, proč tě ignoruje, ale…sledovala se někdy v poslední době televizi? Vše, co čem se teď mluví je o FireNine."
"Snažím se televizi vyhýbat," zamumlala jsem.
"No, máš počítač?"
"Jo, mám. Je v mé ložnici. Přinesu ho."
"Dobře, protože to, co se ti chystám ukázat, pravděpodobně vysvětlí, proč ti Gage neodpovídal."