WHI - 28. kapitola

Překlad: Sim
Kor.: Tory

Následující ráno jsme si s Gagem zavolali pokojovou službu, aby nám donesla nějakou snídani. Dala jsem si skořicové ovesné vločky s plátky banánu a Gage si dal jednoduše misku studených cereálií.

Zatímco jsme jedli, trochu mě štvalo, že skoro nemluvil. Jo, pořád se usmíval a dotýkal se mě, ale vypadal trochu mimo. Snažila jsem se na to nemyslet, ale pokaždé, když jsem se mu podívala do očí, viděla jsem v nich miliony otázek. A taky v nich byl smutek a bolest z minulé noci.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se nakonec, když jsem dojedla.

Podíval se na mě přes misku cereálií a jeho přikývl. "V pohodě, Ellie."

"Jsi si jistý? Vypadáš trochu… mimo."

Usmál se a vypil mléko z misky před tím, než jí položil na stolek. "Jsem v pohodě, Ellie.

Cítím se mnohem líp, ale… Chci se tě na něco zeptat."

"Fajn." Napřímila jsem se a položila lžičku do misky. "Do toho."

"Jsou tu dvě věci, o kterých chci mluvit."

Přikývla jsem a polkla, povzdechl si a prohrábl si rukou mokré vlasy.

"První je věc je tvoje PTSD. Řekni mi o tom. Proč se to děje, jak to kontroluješ… a tak.

Minulou noc si se třásla a chvěla. Nevěděl jsem, jestli tě mám vzbudit nebo nechat být, ale pak ses probudila."

"Vážně?" zašeptala jsem.

Přikývl, ale já si vůbec nemohla vzpomenout, že bych se probudila.

Znovu jsem polkla a položila prsty na stůl. Za Gagem bylo to okno, které odhalovalo pohled na přístav a lodě a jachty v zálivu. Několik racků se motalo kolem plachet, plácalo křídly, točilo se a kroužilo. Při východu slunce to vypadalo opravdu nádherně.

"Moje máma…" zarazila jsem se a zavřela rychle oči. Gageovo židle vrzla po podlaze a já vzhlédla ve chvíli, kdy se postavil, aby si posunul židli vedle mě.

"Co s ní?" zeptal se.

"Byla mrcha," suše jsem se zasmála. Neusmál se. Jeho obličej byl přísný, čekal, co řeknu dál.

"Řekněme, že to byla nejhorší matka na světě. Od doby, co jsem si začala věci pamatovat, všechny vzpomínky, co na ní mám, jsou špatné. Byla manipulativní hrubá lhářka. Neměla ani tušení o významu slova rodina - nic o ochraně své vlastní krve." Sevřela jsem lžičku, ale on se naklonil dopředu, lžičku mi sebral a propletl si se mnou prsty. "Mám začít s mou nejhorší vzpomínkou na ní?" zeptala jsem se a vynutila úsměv.

"Jestli je to to, co chceš, abych slyšel," zašeptal a díval se na mě. Sevřela jsem jeho ruku a nutila samu sebe, abych se nesesypala. Ben mi pořád dokola opakoval, abych na to nevzpomínala - abych na to zapomněla - ale být s Gagem mě pořád nutilo vzpomínat. Moje minulost. Moje bolest. Na všechno z toho.

"Fajn… Bylo mi čerstvě třináct. Nebyla jsem už dítě ale teenager a upřímně, byla jsem z toho nadšená. Nečekala jsem, že by mi máma něco dala k narozeninám, ale obvykle bývala milejší a nechala mě na pokoji. Alespoň věděla, kdy mám narozeniny," pokrčila jsem rameny. Usmál se.

"Pamatuju si to, jako by to bylo včera. Den, kdy se máma vzdala, bylo to několik týdnů po mých třináctých narozeninách. Její manžel se jmenoval Jeremy. Měl pivní břicho, byl plešatý, měl zkažený zuby a strašnej tělesnej zápach. Nevěděla jsem, co na něm moje matka vidí. Byla to mrcha, jo, ale věrný obraz mě. Bledá kůže a tak. Ale byla nádherná. Světle modré oči, stejný nos, pusa, tváře, dolíčky. Jediný rozdíl je, že její vlasy byly tmavší, než moje, ale jinak jsme úplné protiklady. Přiznávám, že svou osobnost mám po Benovi." Vzala jsem pramen mých vlasů a natočila si ho kolem prstu. Cítila jsem, jak na mě Gage zírá, ale já se na něj už nedívala. Zírala jsem do své prázdné misky, mysl naprosto vzdálenou, jak jsem na všechno vzpomínala.

,,Jeremy byl nejdřív v pohodě. Sotva jsme spolu mluvili a to byl důvod, proč jsem si myslela, že je to milej chlap - protože mě neotravoval. Pracoval pro instalatérskou společnost a pracoval od brzkého rána pozdě do noci. Někdy nepřišel domů a já našla svojí mámu, jak brečí v ložnici, pravděpodobně kvůli němu. Byl to nevěrník… a lhář. A pak tu byla jedna noc, když jsem byla v osmé třídě, kdy věci nabraly… špatný směr.

Kreslila jsem si na našem stole v kuchyni. Jeremy přišel domů kolem jedné ráno a jeho oči byly podlité krví. Jeho oblečení bylo lajdácký a nechutný a jakmile vešel, jeho pohled se setkal s mým. Ale jen ten jeho byl vražedný. Moje máma seděla na pohovce a zírala na něj.

Byla unavená, ale věděla stejně tak dobře jako já, co se stane. Postavila se a podívala se mým směrem. 'Říkala jsem jí to,' řekla a ukázala na mě. 'Říkala jsem jí přesně to, co jsi řekl a neudělala to. Nechtěla.'

Jeremy třískl dveřmi a pamatuju si, jak jsem byla vyděšená. 'Potom hádám, že trest je nevyhnutelný,' řekl. Byla jsem vystrašená. Nikdy jsem ho neslyšela znít tak temně anebo dokonce vidět mámu se tak chvět strachy před ním tak moc. Jeremy došel ke mně a sevřel mou paži a já vyjekla, protože jeho sevření bylo moc pevné. Pamatuju si, že to zanechalo modřinu, kterou jsem musela týdny schovávat. Moje srdce bilo, jak mě vláčel před sebou, svíral mi vlasy a táhl mě po podlaze." Stiskla jsem rty k sobě, jak mi vyschlo v hrdle. Stiskla jsem víčka k sobě a cítila, jak mi Gage stiskl ruku. Několikrát mě políbil na tvář, na spánek a na čelo, a šeptal, že je vše v pořádku a ať pokračuju. Přikývla jsem a polkla všechny emoce.

"Dotáhl mě do máminy ložnice…" Můj hlas se zlomil, jak jsem stiskla víčka pevněji, ale nemohla jsem přeprat slzy nebo vzpomínky. "On… mrštil mnou na postel… a moje máma tam prostě jen stála a všechno sledovala. Pořád opakoval, jak moc potřeboval ty peníze, jak to bylo pro něj důležité a jak mi za to dá lekci. Máma se jen usmála, založila si ruce a zavrtěla na mě hlavou. Nenáviděla jsem jí tak moc, že mi nepomohla, dokonce ani když jsem brečela - když jsem jí prosila, aby mě ochránila. To, co mi řekla, mě bolelo mnohem víc, než cokoliv a od toho dne jsem jí slyšela vždycky říkat. 'Mrzí mě to Lizo, ale věděla jsi, jak je to důležité. Když potřebujeme peníze, není to vtip. Měla jsi udělat, o co jsi byla žádána.'"

Neuvědomila jsem si, že popotahuju a otírám si obličej volnou rukou. Vzpomínky mě spalovaly. Kroutil se mi žaludek a bylo mi na zvracení. Dech se mi přeměnil v lapání po dechu a Gage uchopil můj obličej a přinutil mě tak se na něj podívat. "Elizo, dýchej. Uklidni se a dýchej, miláčku."

Polkla jsem a přikývla, doufajíc, že to bude fungovat. Nemohla jsem ho vidět, jak se mi zatmívalo před očima, ale věděla jsem, že jeho oči byly plné utrpení. Jeho obličej byl tvrdší a čelist měl zatnutou, ale kýval hlavou a neustále opakoval, ať dýchám. Překvapivě, když jsem se podívala na jeho obličej, moje funění pomalu odeznívalo a moje sevření kolem jeho paže povolilo. Všiml si toho a usmál se na mě, naklonil se dopředu a slíbal mé slzy. "To je moje sladká Ellie," zašeptal a políbil mě na nos.

Lehce jsem se usmála a sklouzla pohledem do klína. "Je jen hrozně těžký o tom zase přemýšlet. Praštil mě tak moc, dokonce i po téhle noci. Další noc mě stáhl z postele a mrštil se mnou o zeď. Znovu jsem brečela a prosila mámu, ale ona se jen otočila a odešla pryč. Po téhle noci už jsem jí nikdy nevěřila. Zbil mě… Zanechal na mě rány, které se hojily měsíce. Měla jsem všude modřiny od jeho ran kolem hlavy, mlátil mě do břicha… třískal mě do zad, několikrát mi tekla krev z nosu, když jsem narazila hlavou do podlahy." Fňukla jsem a několik dalších slz mi steklo po tváři.

"Nejhorší část…," řekla jsem přidušeně, "byla, že se nikdy neobtěžovala mi pomoc, dokud z toho neměla něco na oplátku. Dokud jsem pro ní něco neukradla nebo dokud jsem nesouhlasila, že se budu prát s nějakou holkou v mém věku, aby z toho ona dostala nějaký extra prachy. Myslela jsem si, že je to dobrá věc. Naučila jsem se, jak sama za sebe bojovat, dokonce i když jsem skončila s monoklem nebo natrženým rtem. Začala jsem se bránit proti Jeremymu, když jsem byla na střední, ale on byl vždycky silnější. Uměla jsem přeprat děti na ulici, kteří si ze mě dělali srandu. Většinou jsem vyhrála… ale nebyla jsem to já. Chtěla jsem normální dětství a normální život. Nelíbilo se mi, jak žiju pro ně, kradu pro ně, lámu kosti a prolévám krev pro ně.

Byla jsem ta uzavřená holka, která nevěděla, co se svým životem, kam jít nebo jak vyřešit jakoukoliv situaci. Potom, co jsem se přestěhovala k Benovi, věci se začaly zlepšovat, ale nevěděla jsem, jak se kolem něj mám chovat - jak se chovat kolem kohokoliv - takže jsem byla většinou zticha. Neříkala jsem nikomu nic a držela jsem si od všech ten největší odstup, jaký jsem jen mohla." Podívala jsem se na Gage, který už na mě zíral, oříškové oči mu planuly upřímností. "Nezačala jsem být sama sebou, dokud jsem nebyla kolem tebe."

Široce se usmál, až mu to odhalilo jasně bílé zuby, od kterých se odrazil sluneční svit ze širokého okna. "Jsem rád, že jsem mohl pomoc, Elizo," zašeptal a políbil mě. Chytl mě za zadní část krku a já zasténala, padajíc do jeho objetí. Po chvíli se odtáhl a několikrát mě políbil na tvář, než se posadil zpátky. "Wow… To bylo… spoustu věcí, které jsi musela nést. Mrzí mě, že se ti tohle stalo. Jestli chceš, tak ho můžeme najít a já mu nakopu prdel." Zakřenila jsem se a zavrtěla hlavou. "Ne. To nebude nutný. Oba jsou moji minulost a já se už nikdy nevrátím zpátky."

"Ale co Ben? Kde byl během toho všeho?"

Pokrčila jsem rameny. "Když jsem se poprvé nastěhovala k Benovi, řekl mi, že zjistil, že je gay, když jsem byla miminko. Přestal spát s mojí mámou, přestal chodit domů a trávil většinu času s nějakým mužem, co se jmenoval Franco. Hádám, že nakonec přišel den, kdy sebral kuráž a rozhodl se to říct mojí matce a když to udělal, vykopla ho ven a vyhrožovala mu, že jestli se ještě někdy ukáže, tak ho dotáhne k soudu a bude požadovat alimenty. Z toho co vím, Ben odjakživa žil z tenkého rozpočtu. Několikrát mi řekl, že by si mě i vzal, ale moje matka byla dobrá. Nikdy neviděl tu její hrubou stránku. Když jsem mu řekla o tom, jak sledovala, jak mě Jeremy mlátí, byl v šoku. Nikdy si nemyslel, že by nechala někoho, aby mi ublížil, protože jsem byla všechno, co měla."

Povzdechla jsem si a znovu pokrčila rameny. "Očividně se spletl. Chtěla jsem zavolat Benovi pokaždé, když jsem se cítila ublížená nebo sama, ale nevěděla jsem, kde je. Přestěhovali jsme se, šla jsem do nové školy a ona si změnila telefonní číslo. Zjistila jsem, že Ben nebydlel na stejném místě, jak mi řekl, když jsem ho jednou po škole chtěla navštívit. Někdo mi tehdy řekl, že byl odtamtud vyhozen. Jeho telefon byl vždycky vypnutý, protože nemohl platit účty, takže to skončilo tím, že jsme ztratili kontakt, dokud nenavštívil všechny střední školy v

Suffolku jen, aby mě našel. Říká mi každý den, že by udělal cokoliv, aby mi pomohl, ale myslel si, že jsem na tom s mou matkou dobře. V jednom měl pravdu, máma měla aspoň práci. Mohla platit účty. Mohla mě krmit. Ben tohle nemohl. Nebyl dostatečně placený."

Gage přikývl, sevřel mou ruku a propletl si prsty s mýma. "To je vážně od tvojí mámy pěkně sráčský."

"Jo, já vím. Je sobecká. Vždycky byla. Nevím, jak to nemohl nevidět."

Gage si povzdechl, vrtíc hlavou. Na několik sekund byl potichu, potom se na mě podíval a vynutil ůsměv. "Takže… Ta další věc, na kterou jsem se chtěl zeptat, byla ohledně tvého odjezdu…" Odmlčel se a prohrábl si rukou vlasy. "Je tu nějaký způsob, jak tě můžu přimět, abys zůstala? Víš, že bych pro tebe udělal cokoliv, že jo?"

Sklopila jsem pohled a skousla si koutek spodního rtu. "Gagi… Nemůžu zůstat. Škola pro mě hrozně moc znamená. Musím si postavit svůj vlastní život. Mám stipendium na Virginijské univerzitě. Musím pracovat na svém titulu."

"Ale já ti můžu pomoc. Udělám cokoliv chceš, stačí říct."

Zavrtěla jsem hlavou. "Jsem si jistá, že bys pro mě dělal cokoliv." Chytla jsem jeho obličej.

"Vím, že bys pro mě udělal cokoliv, ale tohle je něco, co musím udělat sama. Chci si postavit svůj vlastní život, nechci někoho, kdo to udělá za mě. Stejně tak jako ty a tvoje kapela jste pro to museli tvrdě pracovat, abyste se dostali tam, kde jste, a já chci pracovat stejně tak tvrdě, abych byla úspěšná. Chci být schopná se ohlídnout a být si jistá, že jsem dosáhla svých snů.

Vždycky tu bude čas pro nás. Neboj." Pokusila jsem se to říct nepřidušeně. Bolelo mě to říkat, zvlášť proto, že koutky jeho očí zrudly a leskly se, ale už podruhé přikývl.

"Jedinou věcí, kterou po tobě chci, je, abychom si řekli sbohem tím správným způsobem.

Nechci, aby tohle mezi námi umřelo. Miluju to až moc. Miluju tebe zatraceně moc. Nemyslel jsem si, že je to pro mě možné, ale… zatraceně…. Je to zasraně neuvěřitelný." Usmál se a já se upřímně usmála taky, jak jsem si ho přitáhla k sobě. Nebyla jsem si jistá, jak mu řeknu sbohem, ale alespoň mi to nedělal těžší. "Jen o tom přemýšlej, ELizo. Vím, že jsi vyděšená, že ti možná ublížím a zapomenu na tebe, ale slibuju ti, že se snažím. Slibuju ti, že nezapomenu. Vím, že ti můžu dát svět a dokonce víc, kdybys chtěla. Snažil bych se co nejvíc, abys byla šťastná."

"Já vím," zašeptala jsem mu do ramene, ale věděla jsem, že o tom nepotřebuju přemýšlet. Musela jsem jít.

***

Během cesty zpátky k autobusům jsme se mazlili a mluvili o tom, jaké bude jejich sobotní vystoupení. Řekl mi, že to má na háku a že kluci cvičili tak moc, že není jiná cesta, než aby byli naprosto úžasný. Souhlasila jsem. Kluci cvičili většinou ráno anebo brzo odpoledne. Bylo těžké to dělat bez Deeda, ale zvládli to. Deed cvičil v autobuse, snažil se získat zpátky svou sílu. Pořád zněl úžasně.

Když jsme vjeli na parkoviště, vyskočila jsem z auta a Gage mě na rozloučenou políbil. Měl rozhovor v rádiu za třicet minut a nemohl se opozdit. Naše prsty se pomalu odpojovaly, jak couval, na tváři hřejivý a milující úsměv. Nakonec si ukradl poslední polibek a potom naskočil zpět do auta. Sledovala jsem ho, jak odjíždí a povzdechla si.

Neviděla jsem Gage po zbytek dne. Věděla jsem, že je s kapelou, takže jsem si udělala čas a kreslila si. Kreslila jsem Gageovo krásný obličej, samozřejmě. Dokonce jsem vytvořila nové logo FireNine a myslela si, že je fakt dobrý.

Potom se vrátily čerstvé, krásné vzpomínky. Jak jsem malovala Gageovi po celém těle.

Sledovala, jak barva zakryla některá z jeho tetování. Způsob, jakým jsem se křenila a on se smál, když mi udělal barevnou tečku na čelo. Povzdechla jsem si, protože to bylo tak živé, tak romantické… tak neskutečné.

***

Další ráno jsem se cítila, jako bych měla vrhnout. Byla sobota, den, kdy měli kluci show.

Myslet na to mi nedělalo dobře od žaludku. Bylo mi tak zle, že jsem se dokonce nejela podívat na show. Věděla jsem, že jsem měla. Měla jsem tam být, abych podpořila Gage, ale moje tělo odmítalo jakýkoliv pohyb. Celý den jsem si svírala žaludek, koš po svém boku.

Nenáviděla jsem, jak jsem se cítila, jak osamělá jsem byla. Myslela jsem si, že to přeháním…

Aspoň do doby, než jsem opravdu zvracela.

Vypila jsem trochu pomerančového džusu, abych si utišila žaludek, a potom jsem vešla do pokoje, abych udělala něco, co jsem opravdu dělat nechtěla. Balení. Zabalila jsem všechno, ustlala jsem postel, načechrala polštáře a dokonce jsem uklidila koupelnu. Uklidila jsem taky obývák, a když jsem měla všechno hotovo, svezla jsem se na gauč a oči mi zaplavily slzy.

Zadržovala jsem se, polkla a dýchala nosem.

Gage se tu noc neukázal a mě z toho bolelo srdce, ale věděla jsem, že to bylo nutné. Možná věděl, že nehodlám přijmout jeho nabídku a že jsem si vybrala jít domů. Možná věděl stejně tak jako já, že musím jít, dokonce i když on to nechce. Měla jsem tím být potěšená… že?

Měla jsem být šťastná, že pro mě alespoň nebude tak těžké odejít. Nemusela bych se strachovat, že mu ublížím.

Nakonec mi slzy stekly a já si uvědomila, že možná někde dělá něco s nějakou jinou holkou.

Jakoukoliv holkou. Mohl to dělat jen, aby zapomněl. Pravděpodobně věděl, že nebude schopný mě zastavit, takže jsem se zlomila a vzlykala do rukou, dokud už jsem nebyla schopná ani brečet. Nenáviděla jsem, jak moc to bolelo. Jak moc láska bolela. Byla jsem zvyklá na to být sama, odhánět kluky a dělat si svoje vlastní věci a potom bum, byl tu Gage Grendel. Měl moje srdce a já ani nevěděla, že jsem mu ho dala.

Plná utrpení jsem se postavila a šla do svého pokoje, vůbec nepřipravená na neděli. Byl čas; věděla jsem to. Musela jsem to nechat být a říct sama sobě, že můj život a moje kariéra jsou důležitější… dokonce i když mě během toho bude bolet srdce.

***

V neděli jsem se probudila brzo. Vypla jsem budíka na mobilu, vyšplhala z postele, vyčistila si zuby, oblíkla se a potom jsem popadla svou tašku. Ben už čekal v kuchyni s hrnkem v ruce, který pravděpodobně obsahoval kafe. Upravila jsem si tašku na rameni a vynutila úsměv.

"Dobrý ráno, zlato," zašeptal.

"Dobrý ráno," povzdechla jsem si a upustila tašku ve dveřích. Vklouzla jsem prsty do mých zadních zadních kapes a zírala na Bena, který zíral na mě. "Co?" zeptala jsem se, najednou rozpačitě. Věděla jsem, že vypadám hrozně z nedostatku spánku, ale nemusel na mě tak zírat.

"Nic," řekl jednoduše a upil z hrnku.

"Už je Marco venku?" zeptala jsem se a znovu si sebrala tašku. Čím dřív budu doma, tím líp.

Nemohla jsem se víc zdržovat kolem, protože zdržovat se, znamenalo otálet.

"Jo, Lizo, jdi," vynutil úsměv, ale moje obočí se nakrčilo, jak jsem byla zmatená jeho krátkými odpověďmi.

"Proč se na mě díváš takhle?" zeptala jsem se nakonec a otočila jsem se, abych se na něj podívala.

Přestal pít z hrnku, jak se podíval do mých nateklých očí. Položil hrnek na linku a povzdechl si a já nenáviděla, že jsem svou bolest srdce přenášela i na něj. "Lizo," zamumlal znovu a vyšel z kuchyně. Přešel ke mně, vtáhl si mě do náruče a já pevně zavřela víčka, abych zabránila slzám. "Vím, že jsi naštvaná, že musíš jít," řekl a přejel mi dlaní po zádech.

"Omlouvám se, že to tak musí být. Je mi to tak hrozně líto." Lehce mě za ramena odtáhl od sebe a po tvářích mi začaly téct slzy. "Víš stejně tak dobře jako já, že škola a tvoje budoucnost jsou na prvním místě. Je to vše, o čem jsi kdy mluvila. Přijde to před každého muže, bez ohledu na to, jestli má tvé srdce nebo ne. Vždycky tu bude šance, abys znovu Gage viděla - "

"Nebude to stejný, Bene," řekla jsem, přerušujíc ho uprostřed věty.

"Jak by nebylo?"

"Prostě… nebude. Vím to. Neviděla jsem ho dvě noci. Ví to stejně tak, jako já."

"Dvě noci?" Oddělil od sebe rty, než si mě přitáhl zpět. "Oh, mrzí mě to, medvídku Lizo."

"To je v pohodě. Jen mi usnadnil můj odchod." Otočila jsem se k Benovi zády a předklonila se, abych si sebrala tašku. "Budu připravená vyrazit, až budeš ty."

Jeho rty se otevřely, jako by se něco chystal říct, ale rozhod se si to nechat pro sebe, jen kývl hlavou. Otevřela jsem dveře a ve chvíli, kdy jsem to udělala, můj dech se zadrhl při pohledu na Gage. Moje srdce vynechalo úder při pohledu na jeho pěst, kterou se zrovna chystal zaklepat.

Jeho pohled se zhoupl, když se dveře otevřely a jakmile mě uviděl, jeho oči zjemněly. Měl pod nimi tmavé kruhy, jako kdyby nespal už pěkně dlouho. Jeho oblečení vypadalo obnošeně a vlasy měl rozcuchanější, než normálně, ale pořád neuvěřitelně sexy. Podívala jsem se přes rameno vděčná, že Ben se vydal pryč chodbou. Potom jsem se podívala na Gage, který udělal krok dozadu, a jeho oči prosily. "Elizo, můžeme si promluvit?" zeptal se. Hned potom, co se zeptal, se podíval na tašku v mé ruce a na tu na mém rameni.

"Není tu nic, o čem bychom mluvili, Gagi." Seskočila jsem na zem a prošla kolem něj a dál přes parkoviště, abych se dostala k Marcovu autu, ale před tím, než jsem to mohla udělal mě chytil za paži a otočil mě.

"Elizo, zastav. Omlouvám se. Byl jsem… Byl jsem zdržen."

"Čím, Gagi?" vyštěkla jsem a vyškubla mu ruku. Polkl a skonil hlavu. "S nějakou zasranou děvkou? S nějakou čubkou, co tě chce jenom kvůli tvojí slávě?"

Můj tón byl krutý, věděla jsem to, ale byla jsem naštvaná. Nemohla jsem se zastavit. "Myslela jsem, že jsme se bavili. Vlastně jsem chtěla něco víc. Chystala jsem se ti říct sbohem tím správným způsobem, ale ty si prostě… Ty jsi zmizel." Oči mě pálily a můj hlas se zlomil.

Zvedl ruku a natáhl se pro můj obličej, ale já se odtáhla. "Nedotýkej se mě. Prostě jdi pryč."

"Elizo, omlouvám se. Přísahám. Byl jsem zdržen. Penelope prostě nechtěla odejít. Vydírala mě potom, co nás spolu viděla v pátek večer. Sledovala mě. Nevím, jak to dělá, ale vydírala mě, že řekne o Kris, jestli nestrávím čas s ní. Nenechám jí to udělat."

Zamračila jsem se na něj a zabodla mu prst do hrudi. "Ty jsi byl s Penelope?!" Zavrčela jsem.

"Vážně!"

"Omlouvám se! Řekl jsem ti o ní! Ví příliš. Snažil jsem se dovolat Benovi, aby se s tebou spojil. Volal jsem skoro pořád, když jsem měl šanci, ale vždycky jsem spadl do hlasovky - dokonce jsem přišel i sem, když jsem měl šanci, ale nikdo mi neodpověděl!"

"Přísahal si, Gagi. Ty jsi zasraně přísahal, že jí kvůli mně opustíš!"

"Elizo, já… mrzí mě to."

Zavrtěla jsem hlavou s nedůvěrou v očích. Nemohla jsem mu věřit. Zatím co já jsem byla sama a strachovala se o něj, tak on byl s ní. Špatný myšlenky mi přišly na mysl a já mu chtěla strašně moc jednu vrazit, ale držela jsem, kousajíc se do rtu.

"Je dobře, že jsi byl s ní, Gagi," řekla jsem. "To je dobře."

Jeho oči se naplnily bolestí. "Proč? Proč tohle říkáš?"

"Protože je teď jednodušší odejít. Teď bude jednodušší zapomenout na to, cokoliv mezi námi bylo. Věděla jsem, že by to nemohlo fungovat."

Otevřel pusu a zalapal po dechu. Udělal krok dozadu, jako bych ho střelila přímo do srdce.

Pravděpodobně se tak musel cítit, protože když jsem si přehrála v hlavě, co jsem řekla, uvědomila jsem si, jak krutě ta slova zněla. Ale on mi ublížil. Nemohla jsem to nechat být. Ta noc, kterou jsme spolu sdíleli v hotelu… co to pro něj znamenalo?

"Nevím, proč jsem do tebe vkládala takovou víru. Varoval si mě před sebou. Jsi zasraně sobeckej, Gagi."

"Elizo, nemyslíš nic z toho vážně. Omlouvám se. Přísahám." Natáhl se pro mou ruku a já s ní trhla pryč.

"Nedotýkej se mě, do prdele," zavrčela jsem.

Bezradně se na mě podíval a já ho chtěla opustit, byla jsem vytočená. Nemohla jsem se na něj ani podívat. Byl lhář. Byl můj první ve všem a on to prostě… zničil. Myslela jsem si, že máme víc, ale vědět, že byl s Penelope dva dny, tak jsem se pravděpodobně spletla.

Rozhodla jsem se, že už nemám co říct. Musela jsem jít.

Okamžitě.

Otočila jsem se, hodila si tašku na záda a bojovala se slzami, ale Gage se mi postavil do cesty a zastavil mě. "Elizo, neopouštěj mě. Prosím," zašeptal a sevřel mou ruku. Oči měl uslzené, ale já zavrtěla hlavou. Nemohla jsem se na něj podívat. Nemohla jsem si spojovat jeho bolest s mou. Mohla bych se zhroutit. Nepotřebovala jsem se zhroutit. "Snažil jsem se najít čas, abych tě našel a změnil tvůj názor, mrzí mě, že jsem jí nechal dostat se nám do cesty.

Omlouvám se, že jsem poslední dvě noci nestrávil s tebou. Bylo to všechno, co jsem chtěl, ale… ale ona mě držela zpátky. Věděla, že jí chci odkopnout kvůli tobě a křičela. Vydírala mě, že odhalí všechno o mě, všechno o Kris."

Zavrtěla jsem hlavou. "Musím jít, Gagi."

"Elizo, ne, prosím," prosil, svíral mou ruku a opřel se svým čelem o moje. "Elizo, znamenáš pro mě hrozně moc. Nemůžeš mě jak tak opustit."

Odmítla jsem otevřít oči. Nemohla jsem se na něj podívat. Nemohla jsem se zlomit. Jen jsem znovu zavrtěla hlavou a doufala, že mě nechá jít.

"Jen o tom přemýšlej, Elizo. Můžu se o tebe postarat. Můžu ti sehnat práci jako grafičce.

Když budeš chtít, udělám to hned. Můžu ti koupit byt - uh… dům. Vím, jak moc miluješ číst… Můžu ti postavit milion polic na knihy… koupit ti milion knížek, pokud tě to bude dělat šťastnou. Dám ti klidně vlastní studio, kde můžeš kreslit a malovat, kdykoliv budeš chtít. Můžeme spolu žít, až tohle turné skončí. Nechám tě vybrat, kde budeme žít - jakýkoliv stát. Kdekoliv. Nezáleží mi na tom, pokud budeme spolu. Kdykoliv budu muset nějak jít, můžeš jít se mnou. Můžeš se mnou cestovat. Můžeme pokračovat být šťastní… Povedeme si dobře." Jeho hlas se zlomil a tím způsobil, že jsem konečně otevřela oči. Slzy mu tekly dolů po tvářích a já si skousla spodní ret. Věděl moc dobře, že tohle mi ublíží ještě víc.

"Můžu toho pro tebe tolik udělat, Elizo. Jen… nenechávej to všechno, co jsme měli, za sebou. Zůstaň. Prosím. Neodházej takhle." Najednou se mě zmocnila vina. Slzy mu dál tekly po tvářích dolů a já si kousala spodní ret, chtěla jsem se držet dál, ale bylo to nemožné. Vidět ho brečet mě nutilo brečet taky. Vidět ho zlomeného a zničeného mě ničilo taky.

"Gagi, nemůžu," zašeptala jsem. "Nemůžu. Musím se vrátit. Mám svůj vlastní žít, který musím žít. Řekla jsem ti to."

"Můžeš. Miluješ mě, správně? Můžeš si svůj život vybudovat se mnou." Uchopil můj obličej a přitáhl si mé rty ke svým. "Můžeš, Elizo. Zůstaň se mnou. Přísahám, že Penelope odkopnu.

Jestli je to to, čeho se bojíš, zavolám jí hned teď a řeknu jí, že jsme skončili. Všechno to pro tebe udělám, Elizo. Řeknu jí, ať klidně řekne o Kris celýmu zatracenýmu světu a o mně, jen pokud tě budu moc držet v náruči. Seru na ní. Miluju tebe. Prosím…" Prosil mě, slzy mu dál proudily. Věděla jsem, že to říká jen proto, aby si mě udržel. Nemyslel to tak. Nenechá Penelope tak jednoduše vyhrát. "Prosím, neopouštěj mě. Nedělej mě znovu prázdným. Nerozbíjej mě."

Polkla jsem vzlyk a upustila svoje tašky. Jeho oči se naplnily nadějí při pohledu na moje tašky na zemi, ale já chytla jeho obličej a hluboce, vášnivě ho políbila. Nevím, jak dlouho jsem ho líbala, ale snažila jsem se to všechno nechat být. Chtěla jsem být v jeho objetí po zbytek života. Chtěla jsem, aby mě takhle líbal každou hodinu každého dne, ale věděla jsem, že to nejde. Ne teď. Musela jsem jít. Musela jsem jít za tím, co jsem chtěla. Bez ohledu na to, jak mě to rvalo napůl - musela jsem jít.

"Miluju tě, Gagi, ale nemůžu zůstat."

Pohladila jsem ho po tváři a on zavrtěl hlavou, vzlykajíc, když si položil čelo na moje rameno.

Sevřel mě pevně v náruči, odmítajíc mě nechat odejít. Pokoušela jsem se odtáhnout, ale s každým dalším pokusem mě sevřel pevněji, vrtíc hlavou. "Elizo… já tě žádám."

"Já… Já nemůžu, Gagi."

"Můžeš!" vykřikl a konečně mě pustil. "Můžeš! Nechápeš, jak moc tě potřebuju. Potřebuju tvůj úsměv, tvou přízeň… tvou lásku. Potřebuju všechno, abych byl šťastný. Nebudu šťastný, pokud odejdeš, a ty to víš! Ty taky nebudeš šťastná, tak prostě… se mnou zůstaň. Prosím.

Poslouchej své srdce, Elizo. Miluješ mě! Nedělej to."

Skousla jsem si spodní ret skoro do krve. Zavrtěla jsem hlavou. Čím dýl jsem tu stála a brečela s ním, tím těžší a těžší to pro mě bylo. "Musím jít, Gagi. Omlouvám se. Jednou se znovu potkáme," ujistila jsem ho. "Na něco přijdeme."

"Elizo, ne! Do prdele… ne. Přestaň. Nenechám tě odejít." Zastavil mě od sbírání mých tašek.

Zírala jsem do jeho ublížených, naštvaných očí. Pořád mu tekly slzy a můj pohled se znovu zamlžil. Něco hlasitého se ozvalo za ním, skoro jako bouchnutí dveří, ale nemohla jsem se podívat pryč. Deedovo hlas křičel Gagevo jméno, ale ani jeden z nás se nepodíval jeho směrem. Znovu mě sevřel a já se pomalu odtáhla.

"Gagi, musíš mě nechat jít," zašeptala jsem a zavrtěla hlavou.

Nic neřekl. Jen mě dál držel za paži. Chystal se kolem mě utáhnout paže a já bych ho nechala, pokud by mě někdo neodtáhl za ramena pryč, aby mě od něj dostal. Moje oči visely pořád na Gageovi, kterého drželi Roy a Montana. Nebyla jsem si jistá, kdo mě chytil jako první, ale podle ruky, která mě na zádech jemně hladila do kruhu, jsem si myslela, že to byl Ben.

Gage křičel moje jméno a prosil mě, abych neodcházela. Abych zůstala. Křičel to opakovaně a já se nemohla přinutit, abych se podívala pryč od jeho bolesti. Montana ho tlačil do hrudi dozadu, dívajíc se na mě, a Roy držel Gageovo paže, svírajíc mu je za jeho zády, aby sebou nemohl zmítat. "Elizo, nemůžeš mě takhle zasraně opustit!" Křičel Gage znovu. Trhla jsem sebou a pak mě někdo strčil na koženou sedačku auta a zavřel za mnou dveře… Ale pořád jsem ho mohla vidět. A jako by on mohl vidět mě skrz tónovací sklo. Pořád na mě zíral, žíla na krku mu pumpovala, jak se Montana s Royem snažili použít všechnu sílu, aby ho dostali k autobusu FireNine. Chvíli na to se objevil Deed, oči široce otevřené šokem, jak spěchal na pomoc Montanovi s Royem.

Ale už nebylo třeba Deedovo pomoci, protože Gage to vzdal. Přestal křičet a kluci se ho snažili držet, ale on skončil na kolenou. Zalapala jsem po dechu a po tváři mi stekly slzy.

Vzlykala jsem a ani jsem si toho nevšimla. Dusila jsem se potřebou dostat se z auta, abych ho utěšila, ale nemohla jsem. Nemohla jsem se přinutit to udělat, protože jsem musela jít.

Ale jak Gage zavolal naposledy moje jméno, něco se ve mně zlomilo. Sevřela sem kliku u dveří auta, vyskočila ven a rozběhla se Gageovo směrem. Hlavu měl pořád skloněnou, takže mě nemohl vidět, ale já se nezastavila. Srazila bych se s ním, kdybych musela. Udělala bych cokoliv, aby věděl, že ho miluju celým mým srdcem. Milovala jsem ho a žádná vzdálenost to nemohla změnit.

Byla jsem skoro u něj - jen několik kroků - ale před tím, než jsem se k němu dostala, jeden z ochranky mě chytil a já zakvílela, když mě táhl zpátky k autu. "Gagi, mrzí mě to!" křičela jsem a bojovala, jak nejvíc to šlo s pevnými pažemi, které mě svíraly. "Omlouvám se. Miluju tě."

Slyšel mě, věděla jsem to, protože zavrtěl hlavou a pořád jí držel dole. Chlápek z ochranky mě strčil zátky do auta, zapnul kolem mě pás a zabouchnul dveře před tím, než se před ně postavil, aby se ujistil, že už se znovu nedostanu ven. Všimla jsem si světla od blesku z foťáku, ale nebyla jsem si jistá, odkud to přichází. Otočila jsem se a podívala z okýnka kolem Gage. Cal tam stál s foťákem v ruce, oči široce otevřené, jak zíral na Gage, který klečel na kolenou. Potom si pospíšil zpátky dovnitř, vytahujíc za chůze telefon. Nevěděla jsem, co dělá, ale bylo mi to fuk. Nemyslela jsem jasně. Byla jsem raněná.

Zlomená.

Prázdná.

Jakmile Ben hodil tašky do kufru, zavřel ho a naskočil na sedadlo vedle mě, nařídil Marcovi, aby vyjel a přitáhl si mě k sobě, hladíc mě po vlasech a ujišťujíc mě, že všechno bude v pořádku. Ale já věděla, že nebude. Byla jsem raněná, zničená uvnitř, ale bylo lepší nedívat se zpátky.

Jakmile jsem plná utrpení políbila Bena na rozloučenou a nastoupila do letadla, zírala jsem z okýnka a naprosto se zhroutila. Vzlyk za vzlykem. Slza za slzou. Měla jsem štěstí, že jsem v letadle byla sama, protože jsem měla čas sama pro sebe, abych to všechno nechala jít.

Vyrovnat se s bolestí, ublížením a smutkem. Zlomila jsem Gage. Vzala jsem si sebou jeho štěstí. Zanechala jsem v něm díru a nechala ho samotného, znovu naprosto prázdného.

Ten čas, kdy jsem ho nemohla vystát, říkala jsem si pořád dokola, že to je to, kdo je. Jeho způsob - spaní s holkama, flirtování, paření, pití a ubližování holkám… To všechno byl on, protože to byl jeho jediný způsob, jak mohl zapomenout - jediný způsob, kdy nemusel nic cítit. Jediný způsob, kdy si nemusel pamatovat svou minulost a jak se od něj Kristina vzdálila.

Ale nějaká jeho část se změnila. Nebyla to úplná změna, ale bylo to dost, a ta nejsmutnější, nejvíc srdceryvná část byla, že ta změna byla kvůli mně. Ty změny se staly, aby mě mohl milovat.

A od chvíle, kdy jsem byla na cestě domů - od chvíle, kdy jsem ho opustila, společně se vztahem, ve kterém chtěl pokračovat a držet ho mezi námi - od té chvíle jsem věděla, že jsem ho zničila. Věděla jsem, že dřív nebo později se vrátí k tomu, co dělal, čím jsem pohrdala, jen aby nemusel znovu trpět tu bolest, to utrpení, zlomené srdce. Jednoduše se pokusí zapomenout na někoho, kdo byl tak blízko jeho srdci.

A já nenáviděla tu bolest ve mně.

Nenáviděla jsem to - protože kvůli mým prioritám, mému životu a mým rozhodnutím - budu ta jediná, kdo bude viněn za to, že roztříštil srdce Gage Grendela.

***

Konec prvního dílu.