Undescribable - 24. kapitola

Překlad: Markéta

SLADE

„Jsi si jistý, že bude v pořádku?“ ptá se Josh, když si nabere vajíčka.

„Jo. Vůbec nevím, jak se mohla takhle opít.“ Zavrtím hlavou. „Chci říct, jo, měla pár panáků a několik Long Islandů, ale na své narozeniny toho vypila víc a takhle neonemocněla.“ Dal jsem si na talíř několik palačinek.

„ Onemocněla?“ ptá se překvapeně.

„Jo. Šel jsem do našeho pokoje, kde jsem ji našel v mdlobách na posteli. Svlékl jsem ji a ona se probudila. Řekla mi, že se necítí dobře, tak jsem ji doprovodil do koupelny. Myslel jsem si, že snad nepřestane zvracet.“ Bylo to hrozné. Nenáviděl jsem, když jsem ji takto viděl. Byla tak mimo, že ani nevěděla, co se kolem ní děje.

„Možná jí ten barman dal něco do pití.“

Položím talíř a podívám se na něj.

„Cože? To se mohlo stát.“

Stisknu čelist. „Proč by to dělal?“ Chci ho dopadnout a nakopat mu prdel, jestli je to to, co se stalo. „Věděl, že je se mnou. Byl jsem tam s ní. Odešel jsem na toaletu na tři minuty a když jsem se vrátil, už tam nebyla.“ A jakmile jsem se vrátil k baru, zjistil jsem, že odešla. Šel jsem za ní přímo do našeho pokoje.

„Nevím. Možná se mýlím.“ Odchází najít nějaké místo. Zvedám svůj talíř a následuju ho.

„Takže, jak je to s tebou a Courtney?“ napiju se svého pomerančového džusu.

„Mám ji rád. Nejen proto, že je žhavá, ale je s ní zábava.“ Jsem rád, že ji má rád, ale obávám se, že se vrátí ke svému starému já, až Court odjede do Tulsy.

„To je dobře. Jsem rád, že jste vy dva spolu.“ Beru si sousto lupínků.

„Do prdele! Jsi v pěkném průšvihu.“

„O čem to mluvíš?“ skloním hlavu, abych si nabral další jídlo.

„Sam a Courtney jsou právě na cestě sem a Sam vypadá pěkně naštvaně.“ Směje se.

Otočím se, abych se na ni podíval a srdce se mi zastaví, zatímco se mi postaví pták. Vždycky vypadá ve všem oblečená nádherně a v podpatkách a s kudrnatými rozpuštěnými vlasy, ale právě teď vypadá kurevsky žhavě, že by to mělo být nelegální.

Vlasy má sepnutí ve vysokém copu a její růžové tričko s Berany objímá pevně její tělo, ukazujíc plný hrudník. Má na sobě vybledlý pár modrých džínů, které mají díry, má je posazené nízko na bocích, takže můžu vidět náznak jejího opáleného břicha s jasně růžovým páskem.

Kurva.

Nutí mě slintat. Můžu doslova cítit, jak mi přes své sluneční brýle propaluje díry do těla a díky tomu se otočím. Usměju se pro sebe. Dnešek bude tak zábavný. Přijde a posadí se vedle mě, berouc mě za ruku, aniž by řekla jediné slovo.

„Dobré ráno Anděli.“ Přisunu jí svůj talíř a položím si lokty na stůl, položím si bradu do dlaní.

Slyším, jak se Courtney směje. Jsem rád, že nejsem jediný, kdo to shledává legrační. Její rozmrzelost mě nutí se na ni vrhnout. Nemyslím si, že by věděla, že mě to dohání k šílenství. Kdyby měla sebemenší tušení, nikdy by na mě nebyla naštvaná.

„Jak se cítíš?“ ptám se tak sladce, jak jen to umím.

Uřeže si kousek palačinky vidličkou a pak si ji strčí do úst. Stále má na nose sluneční brýle a já si nemůžu pomoct, jak mi připadá roztomilá. „Vypadáš, že je ti fajn.“ Zvednu ze stolu loket a položím ji ruku na stehno. Ztuhne, když kloužu svou rukou výš, nacházejíc díru, která je těsně pod kapsama. Vsunu do ní prst a nechám ho cestovat výš, dokud necítím krajkové kalhotky.

Vyrvu ruku zpět. „Au!“ zapištím. Ona mě bodla svou plastovou vidličkou! „Bodla jsi mě,“ směju se. Nebolelo to; jen jsem to nečekal.

Josh s Courtney se smějí tak hodně, až nemůžou popadnout dech. Anděl se kousne do spodního rtu a můžu říct, že se snaží nesmát. Sáhnu pro sluneční brýle a sundám je. Ty nádherné zelené oči se uzamknou s mými a vidím, že se velice snaží zůstat na mě naštvaná, ale nefunguje to.

Opřu si svůj obličej o její a dám jí pusu. Zastavím se ve chvíli, kdy se mé rty dotknou jejích. Nebude mmoci odolat, vím, že své rty přitlačí k mým, aby mě políbila. Takový prostě Anděl je.

Cítím, jak se její rty usmívají proti těm mým. „Omlouvám se. Nebolelo to?“ zašeptá.

„Jo.“ Usměju se.

„Co když to políbím? Pomůže to?“

Lehce zavrtím hlavou. „Pomůže to, pokud mě políbíš na rty.“

Přitlačí své rty k mým a dává mi něžný polibek, otevírajíc své rty pro mě jen trošku. Odtáhne se a posadí na židli, když udělám to samé, stále jí pozorujíc. Bože, je tak úžasná a celá moje. miluju všechno na téhle ženě.

„Nevrátím ti zpět ten talíř. Budeš si muset zajít pro jiný.“ Samolibě se usměje, když si strčí do úst více palačinek.

Usměju se a pokývám hlavou. „To zní fér.“

„Chceš můj talíř, nebo chceš donést něco jiného?“ ptá se Josh Courtney.

„Mají sušenky?“

„Ano.“

„Dala bych si nějaké sušenky a omáčku prosím.“ Zatřepe na něj netopýříma řasama. Už si ho omotala kolem prstu.

„Pojďme Joshi. Vrátíme se zpět do řady.“ Vstaneme a začnem odcházet, když mě Anděl zastaví.

„Slade,“ řekne svým nádherně sladkým hlasem.

Zastavím se a otočím, dávajíc jí pohled, který říká ‘vím přesně, co děláš a zaplatíš za to později‘. „Ano Anděli?“

Zvedne mou sklenici pomerančového džusu. „Asi budeš potřebovat taky svoje nové pití.“ Usmívá se, když mi vypije poslední zbytek pomerančového džusu, který mi zbýval ve skleničce.

Přikývnu hlavou s obrovským úsměvem na tváři. „Dobrá.“

„Díky zlato,“ zamrká říkajíc tak, jako by mi dala na výběr vzít si své nové pití.

Otočím se od holek a vidím před sebou Joshe s jasně červenou tváří. Snaží se nesmát.

„Jen to vypusť.“

Zavrtí hlavou a směje se.

Vezmeme nové talíře a vracíme se, abychom se připojili k holkám.

____________________________

„V kolik je vstup?“ ptá se Courtney Joshe.

„V jednu. Hra začíná ve tři, takže myslím, že bychom tam mohli vniknout zadními dveřmi.“

„Nepiju.“ Anděl mi dává vážný pohled.

Položím ruku na její. „Dobře. Jak se cítíš? Vypadáš, jako by ti bylo fajn.“

Stiskne mi ruku. „Jsem v pořádku.“

„No, pokud chcete jít zadním vchodem, měli bychom opustit hotel před jednou.“ Vytráhnu ruku z Andělovy. „Vím, že je to méně než jednu míli, ale můžeme zkusit být tam dřív, takže můžeme zaparkovat auto co nejblíž.“ Spojím své ruce dohromady na stole. „Můžeme dát dolů zavazadlový prostor a jen tak tam sedět. Plus, čím blíž se dostaneme, bude pak snadnější se dostat pryč, až bude po všem.“

Podívám se a sleduju Anděla, když dojídá z mého talíře. Usměju se, když jí položím ruce na tvář. „Už jsem ti říkal, že jsi dokonalá?“

Zamyšleně ke mně nakloní hlavu. „Ne.“ Kouše v puse topinku.

„Tak ti to říkám.“

Usmívá se, když se postaví.

„Kam jdeš?“

„Jdu na toaletu. Hned jsem zpátky.“ Otočí se a odchází od stolu, dávajíc mi výhled na její kulatý zadeček v těchto těsných, nízkých džínách.

„Nikdy jsem ji neviděla takhle šťastnou.“ Podívám se na Courtney. „Opravdu.“

Přikývne. „I když na Tebe byla ráno naštvaná, můžu říct, že je šťastná.“

„Zdá se, že se na mě zlobí často.“ To není dobré.

Pokrčí rameny. „O tom je vztah. Nikdo neví, jak ti ublížit víc, než ten, koho miluješ.“

Nikdy jsem o tom takhle nepřemýšlel. Jen mačkám tlačítka. Líbí se mi, když je na mě naštvaná. To mi ukazuje, že se přede mnou neklaní a neustoupí mi. Má páteř a nebojí se ji použít.

A já to miluju.

Není nic víc sexy, než žena, která si jde za svým.

SAMANTHA

„Jste opilí?“

Slade měl alespoň šest piv. Josh jich měl pět. Počítala jsem je. Vlastně jsem jím ohromena. Asi toho moc minulou noc nevypil. Myslím, že raději zůstane střízlivý a bude mluvit s Courtney, než aby se ožral a nevzpomínal si, o čem se bavili.

„Ne,“ odpoví Slade, když si mě k sobě pevněji přitáhne.

Jdeme na stadion z parkoviště. Poslední tři hodiny jsme nedělali nic jiného, než chodili kolem s fanoušky. Bylo to ohromující.

„No, tak proč jdeš tak nakřivo?“ zasměju se, když ho potlačím doleva.

„Protože je těžké takhle chodit.“ Odtahuje ode mě paži a zastaví se.

„Co to děláš?“ Hodím na něj oko, když se stojí na chodníku.

„Pojď sem.“ Natáhne svou ruku, když se skloní. Zmateně se na něj dívám. Zamává svou rukou, která je ke mně natažená. Jdu k němu a on si mě postaví za sebe. „Naskoč.“ Sehne se ještě níž. Směju se, když mu vyskočím na záda. „Drž se.“ Zabalí ruce pod mýma kolenama, když mě nese cestou zpět, jako malé selátko. Začne utíkat, aby dohnal Joshe s Courtney, kteří jdou před námi. Huhňám se, když se moje tělo houpe nahoru a dolů.

„Přestaň utíkat.“

Přiblížíme se k nim a vyděsíme Courtney, když Slade zakřičí „Boo!“ za jejími zády. „Vy dva jste směšní.“ Otočí se na nás a začne se smát. „Ach počkat. Přinesla jsem foťák.“ Vytáhne svůj foťák z kabelky. „Úsměv!“

Usmíváme se, zatímco mě Slade stále drží na zádech.

Dostali jsme se ke dlouhé řadě na stadion. Mohla bych se tím trošku povabit.

Nakloním se dolů, takže se moje ústa nacházejí v blízkosti jeho ucha. „Slade,“ povzdechnu si. Cítím, jak jeho tělo ztuhne. Musím se kousnout do rtu, abych se mu nesmála do ucha. Vím, co to s ním dělá, když vyslovím jeho jméno. Pořád chci, aby zaplatil za to, jak mě včera v noci opil.

A vím, jak to udělám.

Odkašle si. „Ano, Anděli?“ řekne chraplavým hlasem.

Podruhé začnu hádat, co dělám. Chci ho, ale nutit ho, aby chtěl on mě není moc dobrý nápad. Jsme kousek od začátku fotbalového zápasu. Není to, jako bychom mířili domů z oběda nebo něco takového.

Rozhodnu se pokračovat ve svém plánu. Vystrčím jazyk, olíznu mu s ním ucho, pak mu kousnu do lalůčku a vsaju ho do pusy. Cítím, jak se zachvěje a já se usměju. „Zlato, já – “

Zakvičím, když mě spustí na nohy a tahem si mě přehodí, takže mu visím přes rameno. Visím na jeho tričku se znakem Beranů, zatímco se snažím popadnout dech.

„Ano Anděli?“ samolibě se na mě usmívá. „Co jsi chtěla?“ přivře oči.

Zúžím na něj oči a kroutím se, dokud mě nepoloží dolů. Otočím se k němu zády a překřížím ruce na hrudi, že jsem naštvaná. Jen jsem si s ním chtěla pohrát a on skončil s tím, že si hrál se mnou.

Zabalí ruce kolem mé hrudi a položí si bradu na vrchol mé hlavy. „Víš. Asi budu litovat, že tohle říkám ….“

Mluví se mnou? Protože já ho ignoruju!

Sundá bradu z mé hlavy a přesune ji tak, že mi zašeptá do ucha. „Rozpaluje mě, když se na mě zlobíš, chci tě o to víc šukat, tvrdě šukat. Je to jako výzva Anděli. Jako bys mě vyzývala, abych z tvé tváře setřel ten naštvaný výraz. A ty víš, že já od výzvy neustoupím.“

Bože, to znělo tak sexy.

Naskočí mi husí kůže, když mnou projíždí teplo. Cítím, jak se svou erekcí tře proti mým zádům. „Vidíš, Anděli.“ Tlačí se na mě. „Vidíš, jak moc způsobuješ, že tě chci? Kdyby bylo po mém, odnesu tě k náklaďáku a ošukám tě na zadním sedadle, dokud se mi neomluvíš za to, jak jsi vyslovila moje jméno. Víš, že mě to dovádí k šílenství, Anděli. K takovému šílenství, že chci do tebe strčit svého ptáka a šukat tě tvrdě a rychle, zatímco budeš křičet moje jméno.“

Cítím, jak se mi podlamují nohy. Jsem pro něj teď tak mokrá. Nemusel by mě odnést k náklaďáku. Do pekla, ojela bych ho tady.

Jo, to zní jako skvělý plán.

Otočím se těžce dýchajíc a tak připravena. Projdu kolem něj směrem k náklaďáku, když mě chytí za opasek a přitlačí si mě na svou hruď.

„Tak pojďme,“ říkám bez dechu.

Usmívá se vítězným úsměvem jeho dětsky modré oči mu jiskří. Stojím tam uchvácena. Přitáhne si mě k hrudi, když se na něj podívám. Jsem zmatená. Myslela jsem, že jdeme do náklaďáku?

Zavrtí hlavou. Řekla jsem to nahlas? Nakloní se a já zatajím dech, když mi vsune ruku do vlasů a svými rty mi ojíždí ucho.

„Škádlení je na hovno, že?“ odtáhnu se od něj a jeho ruce mu spadnou podél těla. Zasměje se.

Zkřížím ruce na hrudi. „Absolutně se ti teď nebudu omlouvat.“ Vystrčím kyčle a nasadím si na oči sluneční brýle, dávajíc mu svůj nejlepší naštvaný pohled, který svedu, ačkoli všechno co chci dělat je smát se. V téhle hře je dobrý, ale já si dělám poznámky.

„Uvidíme,“ zasměje se.

Začneme se posunovat dopředu, když vstoupíme na stadion. Nejprve jdeme najít naše sedadla, pak nás kluci nechají, aby donesli nějaké piva a párky v rohlíku. S Courtney mluvíme o tom, jak si budeme chybět, až se zítra vrátí domů.

Kluci se vrací s rukama plnýma věcí, když nám dávají naše párky v rohlíku.

„Tady zlato.“ Natáhnu se a nechám ho si ukousnout mého párku v rohlíku. Nemá si ho ode mě jak vzít. V každé ruce má pivo. Sklonil svou hlavu a ukousl si velký kus, což jsem se zasmála.

Přemýšlím, jak daleko jsme se dostali od našeho prvního telefonátu. Zamilovala jsem se do někoho, kdo změnil můj život k lepšímu. Nikdy bych to nepřiznala, ale líbí se mi s ním bojovat. To mi napovídá, že to co cítím, je skutečné. Že je to láska, kterou mám a já nechci, aby někdy odešla, i kdyby on odešel. I když se na něj zlobím, pořád ho miluju. Že myšlenky na to, že ode mě odejde mi berou dech a stahují můj hrudník.

Jakmile vyslovím ta slova ‘Miluju tě‘, opustí mě. Odejde, protože bych to měla vzdát. Vím, že mě trošku miluje, ale jediný důvod, proč je stále se mnou je, protože chce vyhrát. Možná bere tento vztah jako výzvu. Vyzývá mě, abych to vzdala jako první. No, mám pro něj zprávu. Umím držet jazyk za zuby a nepronášet ta dvě slova, která nás zničí. Pojedu i nadále v zajetých kolejích vlaku, dokud nedojedem do cíle. A jakmile odejde, budu držet svou hlavu vysoko a nechám si své zlomené srdce jen pro sebe.

„Slade, kde je moje pivo?“

„Ach promiň, zapoměl jsem.“ Slade se nakloní a dá Joshovi do ruky jeho pivo.

„Zapoměl jsi, že držíš dvě piva?“ ptám se a usměju se na něj. Jeho oči jsou na trávníku a vidím, jak se na mě podívá. Když se znova zadívá na trávník i nadále ho pozoruju. Otočí hlavu a podívá se na mě. „Co je?“ hloupě se uculí.

Zavrtím hlavou. Nakloní se a položí mi volnou ruku na tvář. Odtáhnu se. „Co je?“ ptá se s vážným výrazem ve tváři.

„Máš ledovou ruku,“ směju se.

„Promiň. Jo, necítím je. Tady ….“ Rychle si je mne o své nohavice a pak mi je vrátí na tvář. „Je to lepší?“

Přikývnu. I když jsou pořád ledové, nevadí mi to. Byla to jen reakce prvního pocit. Nakloní se a jeho oči najdou moje, když se o něj opřu a přitlačím své rty k těm jeho, zavírajíc oči. Cítím, jak mi jeho jazyk vklouzne do úst a setká se s mým. Miluju, jak sladké dokážou být jeho polibky.

Každý začne křičet, ale on nepřestane. Přesune ruku na zadní část mého krku a drží ho pevněji, jakoby si myslel, že se odtáhnu.

Ani náhodou!

„Nikdy se toho nenabažím.“ Odtáhne svou tvář jen pár centimetrů od mé.

„Cože?“ Jak to jen dělá, že jsem bez dechu z jeho polibků?

„Tvé měkké rty.“ Palcem přejede po mém spodním rtu. „To jak chutnáš. Jak jsi nádherná.“

Nemohu od něj odtrhnout oči. Cítím, jak mé zdi opadávají s každým jeho slovem, které řekne.

To může být těžší, než si vůbec dokážu představit.