TB - 9. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Po víkendu a bezesných nocí jsem se víc než těšila na setkání s Neilem. Jakmile jsem se v pondělí

ráno probudila, dostala jsem se do stádia nejvyšší pohotovosti. Osprchovala a oblékla jsem se.

Cestou do práce jsem zapnula autopilota, zatímco jsem myslela na slova z příruček. Neilův páteční

trik se sushi způsobil, že moje libido bylo nastartováno na maximální výkon a jedině Neil ho

dokáže vrátit do normálních hodnot. Věřte mi, že jsem se ho snažila utlumit celý víkend s pomocí

hraček, které mi poslal. Ale bez ohledu na to, kolikrát jsem vyvrcholila, stále jsem cítila hladovou

potřebu.

Zahlédla jsem ho pár kroků od stanice metra přes ulici u budovy. V časném ranním světle stál vedle

svého Maybache, na tváři úsměv, jaký jsem u něj ještě nikdy nezahlédla. Když otevřel jeho dvířka,

pochopila jsem to.

Z auta vystoupila žena mého věku. Byla to Emma, o tom nebylo pochyb. Srdce se mi zastavilo.

Měla v sobě zemitou krásu, blond vlasy ji chaoticky vyčnívaly z drdolu, který měla pod pánskou

čepicí a na sobě měla uměle vyšisovanou džínovou bundou, která na ni byla trochu větší. Vypadala

tak skvěle, tak trochu jako rocková hvězda i dcera, kterou tatínek drží v objetí.

Připadala jsem si jako voyeur. Do této části Neilova života nepatřím. I když jsem se stala nevinným

svědkem tohoto setkání, měla jsem z toho pocit, jako bych ho špehovala. Sklonila jsem hlavu a

doufala jsem, že si nevšimne, než přejdu ulici a vyjdu po širokých schodech.

Nemohla jsem si pomoct, ale zaslechla jsem jeho otázku: "Zavoláš mi, až nastoupíš?"

Slyšela jsem i její odpověď. Přízvuk měla téměř totožný, jako její otec. "Ano, samozřejmě. Ale víš,

že nerada létám. Neboj se o mě, vezmu si Valium."

Zbytek hovoru už jsem neslyšela, protože jsem otočnými skleněnými dveřmi vklouzla do vestibulu

budovy. Aniž bych se zastavila, ukázala jsem ostraze u stolu průkaz a pokračovala dál. Zatímco

jsem čekala na výtah, intenzivně jsem si byla vědoma Neilovi vůně a jeho přítomnosti za mnou.

Aniž bych si to uvědomila, měla jsem do paměti vrytou vůni jeho kolínské i rytmus jeho dechu.

Hlavou mi probleskl šok. Jak to, že jsem o něm během posledních pěti dní získala tyhle informace?

Co se to k čertu se mnou děje? Nebo byly ukryty v mém podvědomí od té noci po celých šest let? A

pokud ano, to už jsem se definitivně zbláznila?

"Dobrý ráno, slečno Scaife," klidně mě pozdravil a já otočila hlavu. Stál u mě blíž, než bych čekala,

že by mohl být a jakmile se otevřely dveře výtahu, společně jsme nastoupili.

"Dobré ráno," podařilo se mi mu odpovědět, zatímco jsme stáli ve výtahu bok po boku s dalšími

zaměstnanci Porteras a dalším firem, co se nacházely v budově.

"Užila sis víkend?" příjemně se zeptal s pohledem upřeným na měnící se čísla nad dveřmi. Výtah se

zastavil, tři lidé vystoupili a už jsme zbyli pouze čtyři. Bohužel obě další osoby byli zaměstnanci

Porteras a poslouchali náš rozhovor. Ne snad, že by je fascinoval. Nebyla jsem tak domýšlivá,

abych si myslela, že bych já byla ten důvod, proč poslouchají. Neil byl však jejich nový šéf a oni se

tím snažili zjistit něco o jeho chování.

Neil se také držel své role a předstíral, že si jich nevšímá. Rozhodla jsem se, že ho trochu vyvedu z

konceptu a rozverně jsem odpověděla: "Ano, celý víkend jsem strávila v posteli a četla si."

Bylo vidět, jak mu kolem límce začínal rudnout krk. Potlačila jsem úšklebek.

Když jsme došli do kanceláře, Deja už před ní čekala a místo kabelky měla v ruce koženou aktovku

s cvočkama. Se zářivým úsměvem poznamenala: "Hlásím se do služby."

"Dobré ráno, paní slečno Williamsová," pozdravil ji Neil.

"Říkejte mi Deja, je mi to tak příjemnější." Podala ruku nejdřív jemu, potom i mě a ukazovala na

mě prstem, když z paměti lovila moje jméno. "Sophia, že ano?"

"Těsně vedle, Sophie."

V kanceláři jsem nejprve uklidila Neilův kabát a potom i svůj a ukázala, kam si může Deja uložit

věci. "Přišla jsem pozdě. Zase," zašeptla jsem jí. "Obvykle chodím v čas, ale jak v tomhle týdnu

došlo k převzetí časopisu, je to tady šílené."

"Z Auto Watch přichází velké změny?" zeptala se.

Zarazila jsem se. Nebyla jsem si jistá, o čem mluví. "Promiňte?"

"Víte, tam, kde šéf pracoval předtím, než koupil Porteras?" Vypadala, že ji překvapilo, že mi stále

nedochází, co tím myslela, a obě jsme na chvíli nebyly schopné dalšího slova. Pak se stále zmatená

zeptala: "Copak jsi sem nenastoupila s panem Elwoodem? Z jeho magazínu o autech?"

"Aha!" zavrtěla jsem hlavou. Ulevilo se mi, že jsme se konečně pochopily. "Ne, byla jsem tady

asistentkou Gabrielly Wintersové. Pro Neila pracuju pět dní." Rychle jsem dodala "Mám na mysli

pana ElWooda."

Dopoledne jsem strávila tím, že jsem Deju prováděla kancelářemi, seznamovala s lidmi a

vysvětlovala, jak funguje systém vnitropodnikové pošty a telefonů. Nad seznamem úkolů pro

dnešní den jsem jí pečlivě vysvětlila postupy nastavené v Porteras.

Ani jednou mě nepřerušila nebo požádala o zopakování toho, co dělám. Byla velice učenlivá a bylo

zřejmé, že se rychle chápe, co jí říkám, což byla oproti některým spolupracovníkům - zejména

druhé Gabrielliny asistentky - příjemná změna. Deja vážně odváděla dobrou práci, ale nechtěla tím

předvést, že bude lepší než já. Každou minutou se mi víc a víc líbila.

O půl dvanácté vrazil do kanceláře Rudy s tím, že nezbytně nutně potřebuje mluvit s Neilem.

Zatímco se seznamoval s Dejou, došla jsem k Neilovým dveřím a zaklepala na ně. Jednodušší by

mu bylo zavolat, ale byla jsem zoufalá tím, že jsem ho za celý den nepotkala o samotě. Na stole

jsem mu nechala iPad, ale celé dopoledne jednal s různými lidmi. Netušila jsem, jestli si už našel

čas otevřít si ho a zjistit, co je nahráno na pozadí.

"Vstupte," ozvalo se a téměř hned, jak jsem vstoupila, jsem odpověď znala.

"Zavřete dveře," řekl stroze, vstal a vyšel mi naproti. Jak mi přikázal, zamkla jsem. Když jsem se

otočila od dveří, stál už vedle mě.

"Pokud toho na tebe bude hodně nebo ti to bude nepříjemné, vyslovením slova "červená" mě

zastavíš, slovem "žlutá" pak donutíš zpomalit," zašeptal mi do ucha, takže Deja ani Rudy to přes

dveře nemohli slyšet. "Je to jako semafor," objasnil mi. "Rozumíš?"

"Jo," řekla jsem téměř bez dechu a opřela se o něj.

Pevně mě chytil kolem obou zápěstí a odtáhl mě ke stolu. Rukou mě podepřel vzadu za krk, ohnul

mě přes něj a vyhrnul mi černou koženou sukni. Pod ní jsem měla černé punčocháče s výrazným

vzorem a on mi přes ně mačkal rozkrok, když se nade mě naklonil.

Nadzvedla jsem trochu hlavu a ústy jsem odfoukla zatoulaný pramínek vlasů. "Co potom znamená

zelená?"

U ucha jsem cítila, jak se mu ústa rozvlnila úsměvem. "To by znamenalo "pokračuj." Stejně jako na

semaforu, jak jsem řekl."

Prsty přejížděl přes materiál mých punčocháčů a moje tělo si bylo víc než vědomo tvrdého okraje

stolu, který se zarýval do mých stehen.

Zavrtěla jsem se v jeho sevření a řekla: "Zelená."

Mnohem rychleji, než bych čekala, mně uprostřed roztrhl punčocháče, nahmatal kalhotky a shrnul

je na stranu. Když pak dvěma prsty nahmatal mé vlhké, připravené tělo, unikl mi přidušený vzlyk.

Nevzrušeně se natáhl po telefonu a vytočil moji linku. "Dejo? Řekněte Rudymu, že se sejdeme v

autě... Ne, není to urgentní. "Urgentní" znamená, že se chce sejít na skleničku. Řekněte mu, že budu

dole za pět minut. Musím nejdřív se Sophií projít plán na zbytek týdne, pak už se k tomu

nedostanu... Ne, teď ne. Teď zůstaňte u telefonu, Sophie Vám pak ukáže, kde jsme skončili."

Při tom rozhovoru jsem se držela stolu, snažila se uklidnit, i když jsem cítila svůj zrychlený puls až

v uších, který téměř přehlušil zvuk jejich konverzace. Prsty měl stále zaklíněné v mém klíně tak

hluboko, jak jen to šlo, až jsem měla pocit, že se mi dostal dovnitř i klouby. Uvnitř se ve mně mísily

žhavé jikry potěšení i bolesti. Přemýšlela jsem, jak bych si mohla sama ulevit a přitom zůstat tak

tiše, jak jen je to možné.

Opřel se o mě a políbil mi ušní lalůček, jeho tělo bylo přitisknuté ke mně a znemožnilo mi jakýkoli

pohyb. "Vidím, že můj dárek, co jsem ti poslal, tě potěšil."

Zakňučela jsem a snažila se pohnout boky, abych si uvolnila vnitřní tlak. Nedovolil mi to, ale

pomalu ve mně kroužil svými prsty.

"A četla jsi knihy. Dokonce jsi na okraj napsala pár poznámek." Zhluboka dýchal, zatímco mi zuby

oždiboval ušní lalůček. Celým tělem mi probíhaly žhavé vlny potěšení. "U jedné části jsem našel

poznámku, která mě zaujala. Můžu ti ji přečíst?"

Přikývla jsem a snažila se nedat najevo zklamání, když z mé broskvičky vytáhl prsty a odtáhl se.

Zvedl iPad, zapnul obrazovku a otevřel na ní knihu. "Tady, v tom odstavci o tom, jaký jsi

submisivní typ..."

Můj dech byl náhle čím dál hlasitější. Vzhlédl s lehkým pokřiveným úsměvem. "Napsala jsi "tvoje".

Jak jsi to, Sophie, myslela?"

"Nevěděla jsem, jak jinak to nazvat." Nasucho jsem polkla, náhle mě v krku vyschlo. Byla jsem

ochotná s ním dělat spoustu věcí, o kterých bych nikdy neřekla, že jsem jich schopna, ale připustit

to nahlas? Dokonce jsem se při tom na něho ani nedokázala podívat. Měla bych na tom zapracovat.

Možná v budoucnu, až se mi uklidní žaludek, kde jsem cítila najednou nevolnost i touhu. "Když

jsme spolu, já... nechci, abys měl nade mnou měl občas kontrolou, potřebuji, abych byla zcela pod

tvou kontrolou. Ale to, co s tebou cítím, nechci zažít s nikým jiným. Chci, abys mě ovládnul.

Nechci, aby to se mnou prováděl někdo jiný. Jen ty. Díky tobě cítím věci, které by mě nikdy

nenapadly. Chci toho zažít víc. Chci být... tvoje. Zcela pod tvou kontrolou. Ale děsí mě to."

Zvedla jsem hlavu. Když jsme se setkali pohledem, byla jsem šokována něhou, kterou měl v očích.

Celé tělo se mi třáslo. Byla jsem tak frustrovaná, že se mě nedotýká, že bych se nejradši rozbrečela.

Možná bylo bláhové, že jsem mu to řekla právě teď, když hrozilo nebezpečí, že by sem někdo mohl

přijít a nachytat nás při tom. Možná za to mohl uplynulý víkend plný nenaplněné touhy, který jsem

strávila čtením velmi erotických knih.

Celá jsem se třásla, přesně tak jako narkoman, když mu seberou jeho drogu.

"Ach, Sophie." V jeho hlase bylo slyšet nefalšovaný cit a napětí. Na okamžik vypadal, jako by

nevěděl, co má dělat. Pak ke mně přistoupil, vzal moje chvějící se tělo do náruče, posadil se a

přitáhl si mě do klína. Rukou zabloudil mezi moje stehna a jemnými konečky hladil můj klitoris.

Přitiskla jsem se k němu, rukama ho objala kolem krku a obličej mu zabořila do ramene. Snažila

jsem se přestat vzlykat. Po obličeji mi tekly slzy a vpíjely se do jeho košile. Styděla jsem se za to,

jak moc ho chci a že nedokážu svoje emoce dostat pod kontrolu. Pořád se mi třáslo celé tělo,

vdechovala jsem vůni jeho kolínské a užívala si dotyku jeho holé kůže na svých zápěstích.

Přesně tohle jsem potřebovala, cítit jeho dotyk, žádnou plastovou hračku nebo svoji ruku.

Potřebovala jsem být s ním a být zcela pod jeho kontrolou.

Stáhl mi trochu sukni dolů a trochu se odtáhl - jen tolik, aby se mi mohl podívat do očí. "Už je to

lepší?"

S výdechem jsem přikývla.

"Sophie, omlouvám se."

Sklouzla jsem mu z klína a otřela si oči. Nenáviděla jsem se, že mi na tvářích zůstaly zřetelně

viditelné cestičky po slzách. Určitě jsem si zničila make-up. "Ne, já se omlouvám. Nechtěla jsem

brečet. Přísahám, že nejsem psycho -"

"Samozřejmě, že ne." Na ta slova dal velký důraz.

"Toto je zcela moje chyba. V pátek jsem tě provokoval a pak jsem tě poslal domů se zásobou knížek

o submisivním myšlení. Vybalil jsem to na tebe najednou, i když jsem věděl, jak jsi v tom

nezkušená. Ještě na to nejsi připravena."

"O to nejde," trvala jsem na svém. Skutečně mi na tom nezáleželo. "Kdyby mi někdo řekl, že mě

ohneš o stůl a v průběhu pracovního dne mě donutíš vyvrcholit jen díky pohybům svých prstů,

prohlásila bych, že nemá všech pět pohromadě. Zvládnu to, opravdu."

"Tady se nejedná o tvou vůli. Nemusíš se za to stydět, to já bych na to měl myslet." Podíval se na

pozůstatky stop řasenky na své košili a pak si na ní oblékl sako, aby je zakryl. "Bylo to ode mě

nezodpovědné a sobecké, že jsem to nechal zajít tak daleko, aniž bys na to byla připravena."

Rozpačitě jsem stála před jeho stolem a nevěděla, co mám dělat nebo jak na to odpověď. S nikým

jiným jsem se takhle ještě nikdy necítila. Mozek mi obvykle funguje na plné obrátky a jsem vždy o

pár kroků dopředu. Teď jsem však měla v hlavě prázdno.

"Přijdeš ke mně večer?" zeptal se a z peněženky vytáhl černou vstupní kartu. "Promluvit si?

Neočekávám, že se spolu vyspíme:"

"Určitě." Kartu jsem si od něj vzala.

"Výborně. Teď bych byl rád, kdyby sis po zbytek dne vzala volno."

"To není nutné," rychle jsem odpověděla a štípla jsem se do tváří. Dobrý bože, cítila jsem se hrozně.

"Už jsem se vzpamatovala."

"Já vím, že ano." Postavil se vedle mě, rukou mi přejížděl po paži a přes košili mě hladil. Mluvil

tiše a trpělivě. "Nenabízím ti to kvůli tomu, jak jsi reagovala. Je to kvůli tomu, co jsem udělal a

chci, aby to dělat správně. To co se stalo, je výsledkem mého špatného přístupu k tobě. Říká se

tomu sub-drop a určitě jsi o tom četla v knížkách, co jsem ti nahrál."

"Jo," Četla jsem o tom, ale dost jsem tam přeskakovala. "Myslela jsem, že mě se to netýká, protože

já..."

"Své emoce zvládáš pouhou silou vůle?" doplnil Neil se zvednutým obočím.

Nešťastně jsem popotáhla.

"Někdy je to nevyhnutelné. Ale tady to tak nebylo. Měl jsem se ti mnohem víc věnovat, než tě do

toho hodím se vším všudy. A teď ti to nemůžu pomoci pořádně zpracovat, protože jsem byl tak

hloupý, že jsem ti to způsobil v práci. Vezmi si prosím volný den. Ber to ode mě jako dárek.

Dostaneš ho zaplacený. Jsem si jistý, že Deja je víc než schopná, aby to tady bez tebe půl dne

zvládla, my se večer sejdeme v mém apartmá a promluvíme si o tom. Ale do té doby se o sebe

prosím postarej. Cítím se příšerně, že teď toho pro tebe nemůžu udělat víc."

"Jsi si jistý?" Stále jsem váhala, nechtěla jsem nějaké zvláštní zacházení. I když jít domů, dát si

horkou vanu a pak si zdřímnout znělo lákavě. "Myslím, že toho využiju, ale -"

"Porteras už existuje padesát let, a pochybuju, že kvůli tomu, že si jeden vezmeš volno, najednou

zkrachuje." Sklonil se ke mně a políbil mě na tvář. Dotyk jeho tváře byl mnohem měkčí než tu

poslední noc, nebylo na ní ostré strniště vousů a já si o to víc vychutnávala dotek jeho rtů.

"Chvíli tady počkej. Odejdu jako první a pak řekni Deje, že ti není dobře. Uvidíme se večer." Lehce

mi stiskl rameno a pak odešel a nechal za sebou otevřené dveře.

Počkala jsem pár minut, abych měla jistotu, že už skutečně odešel. Sundala jsem ozdobné zrcadlo,

které už od Gabrielly viselo vedle stolu a sedla si k jeho počítači a zapnula jeho monitor. Ihned jsem

spustila Photo Booth.

"Jsi stejně domýšlivý jako my ostatní, pane Elwoode," zašeptala jsem. "Jen jsi při tom záludnější."

Zkontrolovala jsem si svůj obličej a otřela oči kapesníkem. Nevypadalo to až tak špatně. Uvolnila

jsem ramena a zhluboka se nadechla, než jsem se vrátila zpět ke svému stolu.

"Jsi v pořádku?" zeptala se mě Deja hned, jak jsem se objevila. Seděla na mé židli, ale hned mi ji

uvolnila.

Zahanbeně jsem přikývla. "Díky, jsem v pořádku, jen... není mi moc dobře. Jdu domů."

"On tě zdeptal?" Mírně ke mně natočila hlavu, jako kdyby se chystala ustupovat. "Nechci pracovat s

šílencem."

"On není šílenec, nemyslel to tak, já jen..." Nechtěla jsem Deje lhát, ale ani jsem jí nemohla říct

celou pravdu. Rychle jsem vyřešila: "Jsou problémy s těma všema věcma ohledně převzetí

společnosti. Měla jsem ráda svojí bývalou šéfku."

"Pokud je to tak, tak to chápu." Napůl se s porozuměním ušklíbla a pak přikývla. "Vidíš, a já si

myslela, že jsi naštvaná kvůli tomu, že Ti beru Tvou starou práci a že jsi skutečně ráda pracovala s

panem Elwoodem nebo tak nějak. Myslela jsem, že se na předání už dlouho společně pracovalo."

"Ne, známe se jen chvíli." Tohle nevyznělo tak špatně. Lidé se potkávají a seznamují každý den, a

přitom nejsou kurvy.

Složila si ruce na prsou a tváří ji projel výraz porozumění. "OK. Dobře, to všechno vysvětluje."

"Vysvětluje co?" Odejdi, už odejdi, nechceš, abyste se staly kamarádkami, protože pak bys byla v

pokušení ji všechno vyklopit. Už jdi -

"Nevím, jestli to lze jednoduše vyjádřit." Konečky prstů jedné ruky si přitiskla na čelo. "Je mi to

trapné, ale nějak jsem nabyla domu, že mezi Vámi něco je... Já nevím, jak to říct. Něco jako v té

komedii s Jamesem Spaderem a Maggie Gyllenhaal."

Ústa se mi údivem otevřela dokořán a doufala jsem, že je to šokem, protože ta představa, že by jí to

došlo, byla šílená. "Wow, máš úžasnou představivost."

Řekla jsem "představivost" a ne intuici, že ano?

"Jo, až moc velkou. Omlouvám se. Nesnažím se narážet na Tvou nebo vaši pracovní morálku. To je

vše." Zavrtěla hlavou. "Omlouvám se. Víš co, pojďme začít znovu. Ahoj, jsem Deja."

Donutila jsem se zasmát a doufala, že to nezní psychoticky. "To je v pořádku. Omluva přijata."

"Ne, z mé strany to bylo zcela mimo." Pokrčila rameny. "Jen... všimla jsi si, jak se na Tebe podíval?

A jak se na Tebe vždycky dívá?"

"Ne, toho jsem si nikdy nevšimla." Najednou jsem si vzpomněla, že mám předstírat, že mi není

dobře. Zamrkala jsem a položila si ruku na čelo. "Omlouvám se, mám záchvat migrény a to světlo

mě přivádí k šílenství. Zvládneš to tu dneska sama?"

"V pohodě, myslím, že to tady mám pod kontrolou." Přejela rukou přes stůl. "Přijdeš zítra?"

"Jo." Ale jsem si jistá, že zítra bude dál spekulovat o romantickém vztahu mezi mnou a šéfem.

* * * *

Většinu odpoledne jsem odpočívala, přesně tak, jak Neil předpovídal. Stále jsem byla v rozpacích z

toho, k čemu dopoledne došlo a zklamaná sama ze sebe, jak moc na mě ten rozhovor o sexu citově

dolehl.

Jo, v těch knihách bylo zmíněno, že ty situace mohou vyvolat zvýšenou produkci endorfinů a díky

tomu zacloumat s city. Nicméně já jsem nikdy neměla problém oddělovat sex od citů.

Když jsem k němu v osm dorazila, vstoupila jsem do místnosti a z podkroví se ozývaly zvuky

sprchy. Z reproduktorů David Bowie hlasitě zpíval "Lady Stardust". Docela jsem začala litovat

dočasné Neilovy sousedy.

Přemýšlela jsem, jestli mám zůstat dole nebo se k němu nahoře připojit. Pak jsem si vzpomněla, že

si chce dneska večer povídat. Možná, že už po tom všem se mnou nechce spát? Nebyla jsem si jistá,

jak si vyložit to, o čem jsme si povídali. Nakonec jsem odložila tašky, které jsem si přinesla,

odložila kabát a zamířila po schodech nahoru.

Sprchový kout v koupelně byl postavený v "evropském" stylu. Evropani zřejmě milují, když jim

přímo na podlahu koupelny dopadají litry vody. Když jsem naposledy tu zatracenou sprchu použila,

nepodařilo se mi to úplně zvládnout a byla bych dala přednost jednoduché skleněné zástěně.

Teď jsem si názor poopravila, když jsem si uvědomila, jaký mám díky tomu úžasný výhled.

Neil stál pod sprchou, vlasy měl shrnuté z obličeje dozadu. Obyčejné stropní světlo vrhalo na jeho

tělo stíny, prohlubovalo linie svalů na jeho zádech a nohách. Nicméně nejlepší na tom, že jsem

Neila přistihla ve sprše, byl jeho hlasitý, příšerný zpěv. Vždycky jsem si ho pamatovala jako zcela

klidného a vyrovnaného nadčlověka. Když jsem ho nachytala v soukromí koupelny, jak si hraje na

rockovou hvězdu, tu představu mi kompletně zničil. Přece jen je člověkem s normálními praštěnými

návyky a šíleným zpěvem ve sprše jako každý z nás ostatních.

Díky tomuto objevu se mi značně ulevilo, že jsem se zasmála. Překvapeně otočil hlavou za zvukem.

Momentální výraz šoku se mu během okamžiku proměnil ve stydlivý úsměv. Z očí si vytřel vodu.

"Jsem si zcela jistý, že špehování spolupracovníka ve sprše je v Porteras bráno jako sexuální

harašení." Vypnul vodu a natáhl si pro ručník, který si omotal kolem pasu.

"To, že jsi mě jen pomocí prstů donutil vyvrcholit na tvém stolu určitě také. Neříkám však, že by mi

to vadilo..." Když došel až ke mně s ručníkem umístěným nízko na bocích, ztratila jsem se v

myšlenkách. Natáhl se ke mně, aby mě objal, ale uhnula jsem. "Ne! Jsi úplně mokrý! Půjdu dolů,

tak se tady moc nezdržuj."

Rychle jsem sešla zpátky dolů do obýváku, kde jsem začala z plastových tašek, které jsem přinesla,

vybalovat krabičky. Neil za chvilku dorazil za mnou, bosý, nahoře bez, na sobě jen černé bavlněné

pyžamové kalhoty. Naklonil se mi přes rameno a z vlasů mu stále padaly kapičky vody.

"Co to je?" zeptal se, zatímco mi na krk dal rychlý mokrý polibek. Vyjekla jsem a uhnula hlavou na

stranu, aby mi na něj nepadaly další teď už studené kapky.

"To je ode mě, na oplátku za hamburgery z poslední noci. Doufám, že máš rád strašně mastnou

čínu." Odstranila jsem víčko z jedné krabičky a vdechovala vůni kuřecích kousků barvy

pomerančové limonády.

"Čím mastnější, tím lepší." S úsměvem si sedl na pohovku. "Vypadáš, že už se zase cítíš dobře."

"Ano," věnovala jsem mu drobný úsměv. "Je mi líto, co se dneska stalo, byla jsem totálně v prdeli."

"Ne, ne, to byla skutečně moje chyba." Svraštil obočí. "Občas si pletu tvoje... nadšení se zkušeností.

Vím, že jsi ochotna vyzkoušet nové věci a mě to šíleně vzrušuje. Tentokrát jsem, ale překročil

hranice."

"Obvykle při sexu nejsem tak duševně vyřízená. Docela dobře při tom zvládám emoce držet pod

kontrolou." Bez obalu, tohle znělo trochu uboze. "To, co tím chci říct -"

"Nebuď hloupá, Sophie, nechci, abys od sexu emoce úplně oddělila." Tón jeho hlasu změkl. "Podle

toho, co vím, to ani v případě výborného sexu nejde. Přinejmenším pocit štěstí je vedlejším

duševním výsledkem sexu."

Dostal mě. Nikdy jsem nezažila podobný ohromující sexuální zážitek, jen přijatelný. Povzdechla

jsem si. "Dobře, máš pravdu. Jsem přecitlivělá. Při sexu s tebou jsem přecitlivělá. Jde jen o to...

mám pocit, že jsem byla šest let střízlivá a teď jsem spadla pod vlak. Jsem na tobě zcela závislá.

Děsí mě to."

"Souhlasím." Natáhl se mě a za ruku si mě přitáhl a posadil vedle sebe. Bylo to divné - byla jsem

zcela oblečená a on mě tiskl ke své nahé kůži.

Nechtěla jsem se extra nastrojit, takže jsem na sobě měla strečové džíny a modrý pruhovaný svetr.

Přišlo mi to jako tak akorát.

"Cítím to podobně. Je to opojné a matoucí, když se tě snažím odlišit od Sophie, kterou jsem ve své

mysli uchovával šest let." Propletl si se mnou prsty na rukou a pokračoval. "Dneska ráno jsem viděl

obě dvě. Aniž bychom to spolu nejdřív prokonzultovali, vytáhl jsem na tebe v tom netradičním

prostředí hodně tvrdou hru. Moc se za to omlouvám, a pokud budeš souhlasit, že budeme v našem

vztahu pokračovat, slibuji, že v budoucnu už podobnou chybu nezopakuji."

"Jestli budu chtít pokračovat?" Trochu vyplašeně jsem se posadila a opřela se loktem o nízké

opěradlo pohovky. "Pokud?"

"Nechci, aby ses se mnou ještě někdy cítila jako v pasti," přiznal. "A nechci, abychom se vrhli do

dominantně submisivního vztahu, pokud se toho bojíš. Chci, abys neměla strach mi říct, pokud by ti

cokoli bylo nepříjemné nebo bys měla pocit, že celé nefunguje. Nebudu se ti mstít ani zacházet do

extrémů."

Skopla jsem z nohou svoje baleríny a prsy mu hladila jeho velkou bosou nohou. "Ve Velké knize

zvrhlostí jsem četla o odepírání orgasmu. Myslím, že jsi to dělal. Ale to má být trestem, ne?"

"Samozřejmě, že to může být použito jako trest, ale já to raději beru jako vlastní druh hry." Zvedl

ruku a uhladil mi jí několik zatoulaných pramínků z mého drdolu, které mi spadly do obličeje. Prsty

zabloudil i na bradu a pak mi ji zvedl, abych se mu podívala do očí.

"V podstatě, i když ty knihy, které jsem ti nahrál, nejdou do hloubky, jsou tam některé poměrně

zajímavé věci, kterými lze podporovat emoční kontrolu a orgasmus. Nikdy bych však s tebou s

ničím takovým nezačal bez tvého výslovného souhlasu.

"Jaké věci máš na mysli?" Najednou jsem si uvědomila, že se mi obličejem rozlévá horkost a

očekáváním zrychluje puls. Jako by se najednou všechno převrátilo - i když nechápu, jak se to stalo,

odhadovala jsem ho a byla jsem ve stádiu sexuální pohotovosti.

Jeho odpověď byla věcnější, než jsem čekala. "Tréninkem lze docílit toho, aby tvoje tělo reagovalo

na určitý sled doteků nebo vyslovené příkazy, a tys vyvrcholila na povel."

Už jen díky zvuku jeho hlasu jsem se ve mně všechno sevřelo příslibem očekávání, takže jsem si

dokázala snadno představit, že bych se udělala jen díky vyřčeným slovům. "To mi přijde dost

nebezpečné. Co kdybys mi to přikázal zrovna ve chvíli kdy, kdybychom byli na veřejnosti?"

"Pouze, pokud bys mě o to požádala," tiše odpověděl. "Tohle vyžaduje extrémní důvěru mezi

oběma osobami. K té myšlence se můžeme vrátit později. Pojďme dnes v noci začít jen se základy.

Samozřejmě, jen pokud chceš."

"Ehm, jo. Když jsi byl ve sprše, chtěla jsem se s tebou strašně moc vyspat," řekla jsem a sama sebe

šokovala otevřeností prohlášení. "Ale nejdřív se pojďme najíst."

Sice mi nepřišlo příliš sexy nacpat se čínou, ale měla jsem hlad a zvuky mého prázdného žaludku

by se zřejmě příliš dobře nevyjímaly při erotické předehře.

Posadili jsme se na pohovce a začali zápasit hůlkami s obsahem papírových krabiček, když mě

náhle napadlo. "Ach bože, omlouvám se. V práci jsi říkal, že nechceš jíst věci, které obsahují

množství soli."

"Pravidla jsou od toho, aby se porušovala. Občas…" opravil se po provinilé pauze.

Jeho rezervovaná odpověď ve mně rozblikala výstražnou kontrolku. "Tu předchozí noc jsi jedl

burger, ačkoli jsi říkal, že nejíš červené maso."

"Většinou se snažím o své zdraví starat," řekl unaveně. "Ale je to dost depresivní, když sedím vedle

někoho, kdo se narodil ve stejném roce, ve kterém mi začal selhávat metabolismus. Můj otec zemřel

v padesáti a já vím, že mi vyměřený čas také odtikává. Takže se snažím držet se ve formě a vyhýbat

se věcem, které nejsou zdravé. Špatné potraviny, stres a mnoho dalšího. Ale občasná výjimka mě

nezabije."

Připadla jsem si jako idiot, že otevírám téma, ke kterému měl zřejmě averzi. Z krabičky s opečeným

hovězím masem jsem vyndala kousek brokolice a podržela jsem ji před ním. "Hej, Neile, našla jsem

ti něco k jídlu."

Vrhl na mě velmi přísný pohled, ale nedokázal ho udržet moc dlouho. Pak se se mnou rozesmál,

když jsem mu dala kousnout.

"Fuj, už jsem přecpaná." Poklepala jsem si rukou na břicho, které se mi jídlem trochu nafouklo.

"Doufám, že se ti líbí ženy s bříškem."

"Mám tě rád," řekl zcela vážně poté, co upil ze své skleničky vody. "Každým způsobem, kterým tě

můžu mít."

"Tak to máme společné," zakřenila jsem se na něj. "Oh! Mám pro tebe vytištěné výsledky, co mi

přišly mailem." Vyskočila jsem z pohovky a šla pro svou tašku. Ty slova jsem řekla hlavně proto,

aby se na první pohled nelekl těch papíru, protože v hlavičce bylo logo kliniky Plánovaného

rodičovství.

"Certifikát o tom, že nejsem nemocná." Podala jsem mu výtisk. "A tady je seznam chorob, na které

mě testovali. Ještě čekám na výsledky testů na tuberkulózu nebo něčeho takového."

Než se podíval na papíry, hodil po mě rychlým pohledem. "Okamžik, můj už mi přišel také."

Odložil jídlo a otřel si ústa jedním z papírových ubrousků, které byly přiloženy v tašce. Pak vstal a z

pultu u baru zvedl iPad. Když mi ho podával, hvízdla jsem nad tím, jaký to na mě udělalo dojem.

"Lékař má tvůj e-mail?"

"Je to online aplikace, která ti ukáže vše potřebné." Odmlčel se. "A i něco navíc, co není..."

"Myslíš, že se chci přehrabovat ve tvojí fascinující anamnéze? Zkusím se tomu pokušení ubránit."

Periferním viděním jsem přejela základní informace, kde bylo uvedeno, že měří metr devadesát a

váží 81 kilogramů. "Dobře, takže z toho můžeme vycházet a když zapomeneme na celý ten výstup s

sub drop syndromem..."

Když uviděl, jak se snažím dívat kamkoli jinam, než na něho, s tichým smíchem prohlásil: "Začnu s

tvým pozadím."

Zamířila jsem ke schodišti, vděčná za to, že moje pozadí v džínách vypadá vždycky tak skvěle.

"Doufám, že ložnice pro tebe není příliš "vanilková"", řekla jsem na nejvyšším schodu.

"Všechno, co teď budeme dělat, bude hodně "vanilkové"", ujistil mě. Zatím nejsi na nic extrémního

připravena. Kromě toho tady nemám ani silné provazy nebo pádlo, běžně s nimi necestuji."

Chtěl na mě někdy použít pádlo? Náhlý příval tepla uvnitř mě donutil sevřít stehna. "Dobře, máš

ruku. A opasek."

Úsměvem se zavřenými rty na mě vyslal vlnu čirého chtíče, až se mi pootevřela ústa, prohloubil

dech a viditelně začal zvedat a klesat hrudník. Pomalu šel ke mně. Kůže na nahých ramenou se mu

leskla stejně jako pohled jeho očí, když se jimi na mě podíval. Bylo to tak zvláštní, jak rychle se byl

schopen změnit. Četla jsem, že na dominanci a její podání má vliv způsob myšlení. Zauvažovala

jsem, jestli také cítí, jak se náhle změnil. Byla jsem příliš nejistá, abych se ho na to zeptala.

Jedním prstem sledoval můj dlouhý pramen vlasů, které mi z chaotického drdolu vyklouzl na krk,

až ke klíční kosti. "Kdybych na tebe použil pásek, nemohla by ses týden posadit."

Za přivřenými víčky jsem cítila, jak se mi celým tělem rozlévá vlna extáze. Potřebovala jsem se

vzpamatovat. Nebo ne? Nebo by mi mohl teď pomoc?

"Sophie, vrať se zpátky," řekl jemně, ale pevně a já jsem otevřela oči. "Dnešní noc se nestane nic

jiného, než to co budeš chtít. Ale i tak tě každopádně musím chránit i samu před sebou. Žádný

pásek. Chceš si vybrat bezpečnostní slovo nebo zase použijeme semafor?"

"Červená, žlutá, zelená?" odpočítávala jsem na prstech. "To zní dobře. Snadné k zapamatování."

"Výborně. A věřím ti, že je dokážeš použít. Pokud se stane cokoli, co nechceš, abychom dělali,

stačí, abys ho použila." O krok ustoupil. "Prosím, svlékni se."

Nezaváhala jsem. Shodila jsem ze sebe svetr, který odhalil moji růžovou podprsenku s černými

puntíky a černou krajkou, která lemovala košíčky. Vysvlékla jsem i džíny, pod kterými jsem měla

podobná tanga.

"Přitažlivé," řekl, když si mě s přivřenými očima prohlížel. "Teď si rozpusť vlasy."

Zatímco jsem si z vlasů začala vytahovat sponky, pomalu mě obcházel kolem dokola. Měl tichý,

podmanivý hlas, když se mě zeptal: "Výprask se ti líbí, že, Sophie."

"Ano." Víc než baví. Moje kočička se sevřela při vzpomínce na to sladké očekávání těsně před tím,

než dopadla jeho ruka.

"Ano, Pane," tiše mě opravil. "Když si budeme hrát, budeš mi říkat Pane."

"Výprask se mi líbí, Pane," opravila jsem se.

"Líbilo se ti, když jsem ti poprvé naplácal?" Zastavil se za mnou a svými prsty se mi zabořil do

částečně rozpuštěných vlasů a lehce za ně zatáhl, aby se uvolnil i zbytek. Zbylé sponky spadly na

podlahu, jak jsem měla všechny smysly zbystřené tím, že stál u mě, uslyšela jsem jejich cinknutí.

Bylo těžké soustředit se, když mi prsty malátně přejížděl ve vlasech. Musela jsem potlačit

zasténání, než jsem mu dokázala odpovědět: "Ano, Pane."

"Co se ti na tom líbí? Dej si na čas s odpovědí," doporučil mi. Chloupky na jeho hrudi mě šimraly

na lopatkách a tentokrát už jsem zvuky fňukání potlačit nedokázala.

Sklonil se, aby mi se rty o ucha zašeptal: "Co to bylo?"

Ve stejném rytmu, v jakém mi projížděl pomalými soustředěnými kruhy přes kořínky vlasů, mi

pulsoval i klitoris. Rukama jsem zabloudila mezi svá stehna a chtěla se dotknout svého přirození.

Znehybněl. "Nedotýkej se." Musela jsem sebrat všechnu svou sílu vůle, abych paže vrátila zpátky.

"Odpověz na mou otázku, Sophie." Na ušním lalůčku jsem cítila jeho horký dech. "Řekni mi, co se

ti líbilo na tom, že jsem ti naplácal."

"Líbilo se mi..." olízla jsem si rty. Na podlaze jsem si chtěla přešlápnout, ale nebylo to snadné, když

se mě tak dotýkal. Na okamžik jsem pocítila strach, že za pár minut dosáhnu stádia nejintenzivnější

touhy. Co pak budu dělat zbytek noci?

Pomohlo mi soustředit se na odpověď. "Líbil se mi ten pocit očekávání. Těšení se. A to, co jsem při

tom cítila."

"Co jsi cítila?" Vypletl prsty z mých vlasů a nechal mi je spadnout na ramena jako hedvábný závěs.

Na okamžik ode mě poodstoupil, aby zhasl lampu. V přítmí jsme stáli u sebe, jediné světlo

pocházelo z přízemí.

"Bolelo to. V dobrém slova smyslu. A cítila jsem se nezbedně, jako bych dělala něco, co se

neočekává." Bylo jednodušší o tom mluvit, když se mě nedotýkal. "Ani by mi nevadilo, že bych se

potom nemohla sednout. Bylo by to jako příjemný suvenýr."

Před šesti lety, když jsem přiletěla do New Yorku mě to tak nepotěšilo, ale bylo to způsobeno

zejména tím, že po sexu mi nechal na nočním stolku peníze. Víc než pozadí mě bolela moje pýcha.

Rukama mě objal do náručí. "Takže, naplácání vnímáš spíš než jako trest, jako odměnu?"

Díky jeho dlaním se mi na ruce naskočila husí kůže. "To by pro mě nebyl příliš účinný trest, Pane.

Zlobila bych jen proto, abyste mě musel potrestat."

Měkce se zasmál. "Potom budu muset vymyslet něco jiné." Otočil se ke mně obličejem. "Sundej si

podprsenku."

Prsty se mi třásly, když jsem si dozadu sahala na zapínání. S nečitelným výrazem se na mě díval.

Spona se mi podařila uvolnit a tak jsem si po pažích nechala sklouznout její ramínka.

Počkal, až podprsenka spadne na podlahu a pak se po mě natáhl. Jednou rukou mě začal hladit

kolem bradavky. Stálo mě obrovské úsilí jen tak tam stát a nehýbat se, ale netvrdím, že mě

nepotěšilo, když jsem to dokázala.

Věděla jsem, že mě chce tak moc, jako já jeho. Byl však nějak schopen svou touhu potlačit. Být

trpělivý, dát si na čas. Všechno, co jsem chtěla já, bylo mít ho v sobě.

Pramínkem mých vlasů přejížděl po mém hrudníku a pak se naklonil a ústy uchopil jednu bradavku.

Měla jsem pocit, že se pod náporem emocí rozpustím. Pobaveně ke mně vzhlédl a pak mě pustil.

"Myslím, že ti mám chuť dneska večer ti naplácat, Sophie," řekl tichým hlasem plným nezbedných

příslibů. "Když jsi tak velmi, velmi hodné děvče."