TB - 7. kapitola

Překlad: Sinnel
Kor.: Jitka

Ležela jsem na měkké pohodlné posteli v hotelovém pokoji. Hlavu jsem měla položenou na Neilově

rameni a on mě líně hladil ve vlasech. Jediné světlo přicházelo z venkovního osvětlení New

Yorských ulic a bledě modrého světla budíku.

"Je už jedna hodina," zasténala jsem. Nechtělo se mi vstávat. Chtěla jsem zůstat přitulena k Neilovi,

abych se mohla ohřívat o jeho teplou kůži a spát, dokud mě znovu neprobudí dalšími intimními

hrátkami.

Neplánovala jsem, že se tady tak dlouho zdržím. Skutečně jsem nechtěla. Zvlášť, když se teď

technicky jednalo o jeho domov a zůstat s ním první noc, tak dlouho mi přišlo přes čáru. Zvedla

jsem hlavu a bradou se mu opřela o hrudní. "Musím jít."

"Dobře, zítra jdeš do práce." Ušklíbl se, když zvedl ruku. Na chvíli jsem se o ni opřela.

"Předpokládám, že máš příšerného šéfa, který tě zítra nenechá odpočinout."

Posadila jsem se a zamračila na něho. "Dá mi můj příšerný šéf, který mě opíchal, zítra volno?"

"Ne," zasmál se a zvedl ruce, rukama mi zabránil uhodit ho do brady. "Ne, skutečně tě zítra budu

potřebovat. Na ráno mám domluvený pohovor a chci, abys u toho byla. Chtěl jsem vidět tvůj výraz,

když sis myslela, že bys měla zítra volno.

"Ty kreténe." zasmála jsem se a lehce jsem se dotkla jeho úst. Mínila jsem to jen jako rychlý

polibek, ale rukou mě přidržel na kříži a druhou si mě přitáhl za šíji. Důkladně mě políbil.

"Jsi si jistá, že nechceš zůstat?" zeptal se mezi druhým a třetím číslem. Skutečně měl výdrž jako

sedmnáctiletý nadržený klučina. Byla jsem mladší o dvacet čtyři let, a vážně jsem začala

pochybovat, jestli s ním budu schopná držet krok

Zavrtěla jsem hlavou a donutila se vstát z postele. Pokud bych zůstala o něco déle, byla bych už

moc unavená, než abych zvládla cestu domů. "Kamarádi s výhodami u sebe nepřespávají. Vysvětlili

jsme si to."

"Máš pravdu. Omlouvám se, že jsem tak nenasytný." Posadil se a rozsvítil lampičku u postele.

"Dovol mi, abych ti pomohl posbírat věci."

Zabalila jsem se do tenké přikrývky, která byla spadlá na podlaze. Ne, že bych byla přehnaně

stydlivá, ale přece jen jsem si pak nepřipadala tolik jako coura, když jsme nebyli oba zcela nazí.

Neil měl zřejmě podobné pocity, protože si k flanelovým pyžamovým kalhotám přes hlavu přetáhl

tričko Led Zeppelin, které mi předtím půjčil na večer.

Podprsenka ležela na schodech, šaty dole. Jakmile jsem je našla, natáhla jsem si je. "Ještě potřebuji

kalhotky."

"Oh, opravdu?" Sehnul se, aby zvedl jednu botu, kterou jsem večer v místnosti ztratila. "Ano,

myslím, že je mám."

Choval se příliš nevinně. Určitě měl něco za lubem. "Můžeš mi je vrátit?"

"Co kdybych řekl, že ti je nedám?" S botou se vrátil k pohovce a posadil se. "Co kdybychom si o ně

zahráli, Sophie?"

"Co máš na mysli?" Pomalu jsem k němu přistoupila. Jednou rukou si mě přidržel, abych se od něj

neodešla. Moje tělo se chvělo, vyžadovalo jeho pozornost.

"Myslím, že není tajemstvím, že během styku chci mít nad vším kontrolu." Zvedl moji botu, zlehka

mě poplácal po stehně, abych nohu zvedla. Přidržel mi kotník a pak mi nasadil nejprve špičku, a

pak i patu boty. Nepustil mě však. Stála jsem tam, sevřená jeho tvrdými stehny. Sukně krátkých šatů

se mi vyhrnula až nad boky a zcela mě odhalila.

"Všimla jsem si," zavtipkovala jsem. Ano, vždy to tak bylo. Už když jsme spolu byli poprvé, tak

jsem navzdory své nezkušenosti vycítila jeho dominantní povahu, kterou projevoval. Dneska v noci

tomu bylo podobně, on ve všem rozhodoval a musím v rozpacích přiznat, že se mi to moc líbilo.

Bylo neuvěřitelně osvobozující, když jsem nemusela přemýšlet o tom, co by chtěl. Zejména, když

vypadalo, že jediná věc, na kterou myslí je, vzít mě tolikrát, kolikrát to je jen možné.

Když mi prsty přejížděl po zadní části lýtka, zachvěla jsem se. Vypadalo, že to nezaregistroval, i

když se jeho ruka vydala výš po mé noze. "Už jsi někdy zkoušela experimentovat s nadřazeností a

podřízeností?"

Moje radostné očekávání kleslo. "Ano."

"Byla jsi dominantní nebo submisivní?" Jeho prsty se mi dostaly ke kolenu a v jeho ohybu mě

polechtaly."

"Jeden z mých ex chtěl, abych ho svázala a dělala s ním různé věci." Potřásla jsem hlavou. "Nebylo

to nic pro mě. Měla jsem u toho pocit, jako by mi říkal "tady", "udělej tohle". Nezaujalo mě to."

"Samozřejmě, pokud ti to předvedl takhle." Nepřestával mě hladit a každý další dotek jeho prstů

zvyšoval moje vzrušení. "Líbí se mi ta myšlenka, že je to jako hra - pro mě a pro tebe. Jak ti můžu

pomoc zažít a vyzkoušet věci, které jsi nezažila. Pro tebe to znamenalo zkusit se vzdát se na chvíli

kontroly sama nad sebou a vyzkoušet své limity." Stále při tom hladil mou nohu. "Budeš-li to

ochotna zkusit, nic z toho se nedostane ven z téhle místnosti." Jeho rty rozvlnil lehký úsměv. "Už jsi

někdy byla v intimním vztahu v submisivní roli?"

"Jen s tebou."

"Vadí ti to?" Přestal pohybovat rukou, zatímco čekal na odpověď, soustředil se na mou tvář.

Dokázala bych to? Je pravda, že jsem silná, nezávislá mladá žena. Podle všeho bych si s tím mužem

hrát neměla. Ale pokaždé, když mi Neil svým hlubokým, vážným hlasem něco přikázal, málem

jsem roztála touhou.

"Upřímně?"

"Ano, Sophie, nechci, abys lhala. Myslím, že se komunikace šíleně přeceňuje." Sklonil hlavu a

políbil mě na koleno.

Pokrčila jsem rameny. "Myslím, že mi to nevadí až tak, jak by mělo."

"Proč by tě to mělo trápit?" Ústy sklouzl až k lýtku, které předtím hladil svojí rukou.

"Protože si myslím, že by se mi nemělo líbit, pokud by mi nějaký muž říkal, co mám dělat."

Zhluboka jsem se nadechla.

Zvedl hlavu a zadíval se mi do očí. "Myslím, že ty a já jsme v tomhle směru podobní. V určitých

situacích se nestaráme o to, co bychom měli dělat."

V tomhle jsem mu musela dát za pravdu.

"Nenavrhuji, že by se jednalo o submisivitu dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu," objasnil.

"Ve svém životě mám dost vlastních problémů. Nepotřebuji na sebe vzít další odpovědnost za

někoho dalšího, o koho bych se musel ve dne v noci starat. To co mám rád je, přebrat kontrolu

během intimních hrátek, lehčí svazování a hrátky se smysly. To je to, o co mi jde. I kdybys s to

nechtěla vyzkoušet, nic to nezmění na naší dohodě o příležitostném vztahu. Budu spokojený, ať se

rozhodneš přijmout nebo ne. Nicméně určitě nebudu mít žádné námitky, pokud se rozhodneš

zmíněné možnosti prozkoumat."

"No..." předstírala jsem, že tu možnost zvažuju. Trochu jsem od sebe odtáhla kolena, čímž jsem mu

nabídla lepší výhled. " Jednou bych něco z toho mohla vyzkoušet."

"To velmi rád slyším." Hravě mě pošimral na noze, zatímco mi pomáhal vstát, rukou zabrousil pod

šaty, do mého klína. Svaly se mi kolem jeho ruky sevřely a zasténala jsem. Vydal ze sebe hlasitý

zvuk, jak se svými rty snažil dobýt mezi mé, zatímco svými prsty pomalu pohyboval tam a zpět. "Je

něco, co bys chtěla právě teď vyzkoušet?"

"Musím jít," chichotala jsem se a uhýbala ústy. Najednou mě donutil o krok ustoupit, prsty měl stále

ještě v mém klíně, až jsem mezi lopatkami cítila chladný povrch zrcadlové stěny. Políbil mě, druhou

rukou mi přejel po paži dolů, a držel mě tím, že si se mnou propletl prsty.

"Tak běž," zamumlal se svými ústy, kterými mě dráždil po čelisti a rukou stále bloudil v mém klíně.

"Ale půjdeš tak, jak jsi oblečená. Nahá pod těmito velmi krátkými šaty."

Zasténala jsem, když v pomalém, smyslném tempu přejížděl v oblasti mého klitorisu. Stehny jsem

mu stiskla ruku, abych si ji tam podržela.

"Půjdeš tak, jak jsi, nebudeš mít na sobě nic, čím bys před světem zakryla svoji holou broskvičku.

Chci, abys při tom přemýšlela, proč to děláš. Pro koho to děláš." Jeho ruka se přestala pohybovat a

zadíval se mi přímo do očí. Intenzita jeho pohledu mnou projela jako oheň. Našel můj bod G a tvrdě

ho stiskl. "Mysli při tom, jak ses cítila, když jsi čekala, než přijdu a jak ses sama sebe dotýkala,

když jsem se díval. Pamatuj, že to všechno děláš jen pro mě. Teď, když jsme spolu, je to jen pro

mě."

Je neuvěřitelné, že po noci nekonečného potěšení, prožívám další úžasný orgasmus. Stáhly se mi

všechny svaly, snažila jsem se přitom balancovat na nohách, ale musela jsem se ho přidržovat,

abych neztratila rovnováhu. Zaklonila jsem hlavu, ale chytil mě za bradu a donutil mě, abych se na

něho dívala, zatímco mi přikazoval: "Otevři oči."

Poslechla jsem ho, v momentě kdy se naše pohledy setkaly, přivedl mě k vyvrcholení pouhým

zatlačením prstů. Vyjekla jsem a začala se svíjet, šokovaná tím, jak se mi tělem najednou rozlil žár i

mráz.

Vyklouzl prsty z mého těla a strčil je do mých úst. Poslušně jsem rozevřela rty a začala jsem prsty

olizovat, zatímco jsem čerpala energii z jeho upřeného pohledu. Zrychlil se mi puls až do té míry, že

jsem si byla jistá, že to může vidět v mých očích.

"Zavolám ti auto. Souhlasíš?" zeptal se, vzal mě za ruku a zvedl ji ke svým rtům. Zlíbal mi konečky

prstů, hezky jeden po druhém.

"Výborně. To poslední, co bych chtěla, je vystavit svůj holý zadek na sedačce v metru." Odtáhla

jsem se a uvolnila svoje prsty z jeho sevření. Když jsem byla tak blízko u něho, nebyla jsem

schopna se starat o cokoli jiného. Nechtěla jsem, aby byl náš vztah tak důvěrný. Alespoň co se týče

emocionální stránky. Zatím ještě ne.

Promiňte, slečno Scaifeová, co znamená to "zatím ještě?". V duchu jsem si vynadala.

Myslím si, že Neil si mých rozpaků všiml. "Zavolám na recepci. Rychle to zajistí."

Vrátil se nahoru, ale já jsem zůstala tam, kde jsem byla. Jít za ním a tím pádem se s ním znovu

ocitnout v blízkosti postele není dobrý nápad. Když jsem se otočila, abych zkontrolovala svůj

vzhled v zrcadle, třásly se mi nohy. Rty jsem měla oteklé, oči jasné, tváře růžové. Vlasy jsem měla

rozcuchané, když jsem se je pokusila prsty pročísnout, dopadlo to ještě hůř. Jak jsem se zpotila,

všechny se zkroutily.

Neměla bych mít problém s tím, abych si vžila do naší malé "hry." Už teď jsem se cítila nezbedně a

to jsem ještě ani neodešla z hotelového pokoje. Proběhlo mnou vzrušení. Při každém kroku, který

udělám, bych měla přemýšlet o Neilovi, o tom, že chce, abych udělala něco "špatného", a já to

udělám, protože mi to řekl. Všechna nejistota, kterou jsem cítila před večerním setkáním, se znovu

vynořila. Co se mezi námi odehraje?

Mohla bys s tím mít potíže.

Právě když jsem si do vaku na oděvy posbírala svoje pracovní oblečení a peněženku, objevil se na

schodišti Neil. "Za pět minut tu bude auto."

"Myslím, že na něj počkám dole na recepci." Určitě si nebudu moct sednout a Bůh mi pomoz,

pokud mi něco upadne, ale aspoň to zabrání tomu, abych s ním opět neskončila v posteli.

Přistoupil ke mně a objal mě. To objetí bylo překvapivě sladké.

"Děkuji ti za nádherně strávený dnešní večer."

"Já taky." Stoupla jsem si na špičky a políbila na tvář. "Zopakujeme si to brzy?"

"Doufám, že ano. Jo, a iPad si vezmi zítra do práce. Chci do něho dodat další věci."

"Provedu," ujistila jsem ho, a protože už jsem nevěděla, co říct, dodala jsem: "Uvidíme se zítra."

"Ano, zítra ráno." Skoro stydlivě se usmál, když za mnou zavíral dveře.

* * * *

Neil mě natolik oslnil, že jsem zapomněla, co je za den. Nebo spíš jaký měl být. Technicky vzato, je

už po půlnoci. Když jsem se dostala domů, odlíčila jsem a vlezla do postele, bylo už půl třetí.

Bezmyšlenkovitě jsem na mobilu zapnula budík.

O půl šesté mě probudilo pronikavé pípání a málem jsem nebyla schopna od sebe odlepit oční

víčka. Holly seděla v nohách mé postele s doširoka rozevřenými očima a hrnkem kávy. Na sobě

měla růžovou běžeckou soupravu a pod ní šedou sportovní podprsenku. "Tady někdo zapomněl na

svoji ranní schůzku."

"Už si vzpomínám." Posadila jsem se a bolestí zamrkala. Všechny svaly v mém těle proti tomu

pohybu protestovali. Ve čtvrtek ráno spolu obvykle chodíme běhat, ale já jsem si toho užila dost s

Neilem. "Musím?"

"Jo. Sama jsi mi říkala, že výmluvy jsou zakázané." Ve tváři se jí rozlil nezbedný úsměv. "A musíš

mi popsat včerejší noc."

Některá přátelství mají jasně nastavená hranice, kdy povídání končí před prahem ložnice. Ale u nás

to tak není. Zpotila jsem se a s kalným pohledem vylezla z postele. "Dej mi deset minut."

Holly a já jsme členkami posilovny, která je otevřena dvacet čtyři hodin denně a je jen blok od

našeho bytu. Je to malé studio a nejlepší na něm je, že brzo ráno tam obvykle téměř nikdo není. Což

není dobré pro majitele, ale nám to vyhovuje. Například, když potřebuju soukromí, abych mohla

dopodrobna vyprávět o divokých sexuálních hrátkách se svým šéfem, zatímco se snažím dostat do

formy na stroji určeném pro kardio cvičení.

"Ne, to není možné!" zalapala Holly po dechu a napila se ze své růžové hliníkové láhve na vodu.

Tím výkřikem reagovala na mé šeptané líčení, když jsme se dostali ke konci a jeho nabídce.

"Přesně tak to řekl," přísahala jsem na svou čest a rukou se dotkla srdce. "Pamatuješ si, jak jsem ti

vyprávěla o té noci v L.A. Jak jsem popisovala, že to pro mě navždy byl ten nejúžasnější sexuální

zážitek? Tak teď to minimálně desetinásobně překonal." Po zádech mi jen díky té vzpomínce přejel

mráz. "Nejzvrácenější na tom je to, že si to chci zopakovat. Minulou noc jsme se spolu vyspali

třikrát. Těsně před tím, než jsem odešla, mě znovu přinutil vyvrcholit. Za tu krátkou chvíli s ním

jsem měla tolik orgasmů, kolik jsem jich zažila za posledních šest let se všemi muži, se kterýma

jsem se za tu dobu vyspala."

"Chce, abyste v tom spolu pokračovali?" zeptala se, zatímco na displeji stiskla tlačítko.

Přikývla jsem. "Z toho, jak jsme spolu mluvili, jsem měla pocit, že chce, aby se z toho stalo něco

pravidelného. A když to tak..."

Zarazila jsem se. Nevěděla jsem, jestli zvládnu vyslovit nahlas to, co teď přijde. Měla jsem strach z

toho, co by si o tom mohla myslet, což bylo bláznivé, vzhledem k tomu, jak otevřeně a výstředně se

běžně chovala. Překvapilo mě, jak moc mi záleželo na tom, co si bude o Neilovi myslet a bála jsem

se ovlivňovat ji, aby si o něm neudělala úsudek ještě před tím, než se s ním setká.

Proč by na tom mělo záležet? Setřásla jsem ze sebe svůj strach. "Tak dobře, ale nesměj se. Chce,

abychom spolu prováděli určité druhy praktik ze sféry dominance a podrobení se."

Oči se jí rozšířily. "Ach můj bože, proč bych se tomu potom měla smát? Zní to žhavě. Půjdeš do

toho?"

"Jo, aspoň jednou to zkusím. Přinejmenším budu vědět, jestli to za to bude stát." Sama pro sebe

jsem se ušklíbla.

"Podívej se na to tak, že v sexu je dovoleno vše, s čím souhlasíš." Jak se Holly zasmála, ukázala

dokonalé bílé zuby. "Takže když to tak vezmeme, jak by se ti líbilo být oblečena v kůži a naplácat

mu nebo -"

Chytila láhev s vodou, kterou jsem po ní hodila. Málem jsem se udusila.

"Jak to děláš, že to bereš jako něco tak úžasného a přitom o tom mluvíš tak racionálně? Ale ne. On

bude šéf."

"Copak, nemůže se toho v práci za celý den nabažit?" Zavrtěla hlavou. "Podívej se, dělej si, co

chceš. Nemyslím, že bych se někým nechala svázat."

Docvičily jsme a já jsem zamířila zpět do bytu, abych se osprchovala a oblékla do práce. Holly se

rychle osprchovala už v posilovně a zamířila rovnou na focení. Nikdy jsem zcela nedokázala zakrýt

závist, že má práci, kdy je nejen přijatelné, ale dokonce i žádoucí, aby vypadala tak ošuntěle a

neupraveně, jak jen je to možné. Dneska fotí pro American Apparel, takže je potřeba, aby na sobě

měla celý den pohodlné oblečení, a aby vypadala, jako by právě přišla z boje.

Jo, ty sama vypadáš, jako bys vyšla z války, připomněla jsem si, když jsem hodila klíče do kabelky

a odešla do práce. Opravdu jsem to přehnala… a to teď nemluvím o tělocvičně. Bolely mě svaly

vnitřních stehen, hlas jsem měla ochraptělý z výkřiků rozkoše a dokonce jsem cítila i konečky prstů

o nohou, jak jsem je měla zkroucené. Cítila jsem se rozkošně zvráceně z toho, že jdu do práce, kde

potkám šéfa, se kterým jsem si půlku noci užívala jako coura a díky kterému mě bolí všechny svaly

i další partie mého těla.

Téměř jsem musela běžet, abych stihla vlak a i pak jsem pospíchala celou cestu do kanceláře. I když

jsem vyrazila později než obvykle, nechtěla jsem přijít až po Neilovi. Nechtěla jsem, aby si myslel,

že sex s ním používám jako výmluvu k tomu, že chodím do práce pozdě. Naštěstí pro mě ještě

nedorazil.

Rychle jsem uklidila kabát, na jeho stůl položila iPad a pak jsem se zastavila a do souboru připsala

poznámku

Děkuji za nádhernou noc. Můžeš mi prosím vrátit kalhotky? Právě teď na sobě možná jedny mám

nebo nemám...

Pro sebe jsem se usmála. Samozřejmě, že jsem si pod svou zelenou přiléhavou sukni kalhotky

oblékla, ale to přece nemůže vědět.

"Promiňte?"

Vyděšeně jsem zvedla hlavu a provinile zavřela kryt iPadu. "Mohu Vám nějak pomoci?"

Žena, která stála ve dveřích, byla skvěle oblečena. Měla na sobě černé kožené kalhoty z matné

kůže, módně vyšisované tričko s fotkou kapely, kterou jsem neposlouchala, ale o které se všude

mluví a zlatý náhrdelník s třásněmi. Měla světlou, mírně opálenou bezchybnou pokožku a rty

přejeté jen leskem, aby "nahý" vzhled rtů vyrovnával dramatický vzhled silně nalíčených očí.

Usmála se a měla ten nejpříjemnější, vroucí úsměv, který jsem kdy viděla na komkoli jiném než

lidech s příjmením Osmond.

"Ahoj, poslalo mě sem oddělení lidských zdrojů. Na osmou mám domluvený pohovor."

"Ano, samo." Pobídla jsem jí, aby se se mnou vrátila k mému stolu a přes rameno jsem jí sdělovala:

"Je mi líto, ale pan Elwood se dnes ráno přijde déle -"

"Ne, už jsem tady." Poznámka pronesená Neilovým hlasem mě překvapila. Vyšel zezadu z

místnosti, kde byl stroj na kávu. Zvedl obočí, zatímco usrkával nápoj z prostého černého hrnku.

Otočila jsem se na ženu. "Mohu Vám něco nabídnout? Kávu? Vodu? Sodu?"

"Ne, díky." Tmavé rovné vlasy si odhrnula přes rameno a podala Neilovi ruku. "Jsem Deja

Williams."

"Neil Elwood." Potřásl ji rukou a nasměroval ke své kanceláři. "Pokud Vám to nebude vadit, chtěl

bych, aby u rozhovoru byla moje asistentka Sophie. Je tady mnohem déle než já a ví lépe než já, co

se tady děje."

Následovala jsem je do kanceláře a snažila jsem se ovládnout své rozpaky a červeň, co se mi

vkrádala do tváří. Jak mi mohlo uniknout, že už přišel? Nepřišla jsem o moc déle než obvykle a

navíc, jak to bude připadat té kandidátce? Že nebude příliš těžké mě nahradit. Aspoň tak to

momentálně vypadá.

Neil se zastavil u stolu a odklopil kryt iPadu. Na obrazovce stále svítila moje poznámka. Viděla

jsem, jak se koutkem úst ušklíbl, když to četl a musela jsem sebrat všechnu svoji vůli, abych na to

nereagovala.

Na okamžik se na mě zadíval, než se plně začal věnovat Deje Williams, která seděla naproti němu.

Stále jsem se nedostala přes to, abych se na ostatní ženy nedívala jako na konkurenci. Je to ošklivé,

ale je to tak. Deja by se mohla stát mým kryptonitem. Byla šik, krásná a zábavná. Na všechny

otázky odpovídala upřímně, ale s laskavým, bezpečným humorem. Byla dokonalá. Dle všech svých

obvyklých výpočtů bych ji měla okamžitě začít nenávidět.

To však bylo nemožné. Když se jí Neil zeptal, proč chce pracovat v našem oboru, odpověděla:

"Původně jsem se chtěla vypracovat z podatelny v Rock Monhtly, až bych se stala redaktorkou. Pak

jsem zjistila, že psaní není nic pro mě." Řekla nám, co se jí na posledním šéfovi líbilo: "Margot

nebyla moc konkrétní v tom, co chce, ale pohybovaly jsme se na stejné vlnové délce, takže jsem si

vždy byla jistá tím, co chce."

Vrchol dokonalosti představovalo to, že Deja musela ze své práce odejít proto, že její šéfka v Rock

Monthly končí. Nechtěla přesně to místo, které uvolňuji, ale potřebuje ho a je připravena odvádět

dobrou práci.

I kdybych v Porteras nezůstala, chtěla jsem vědět, že o práci, kterou jsem dělala dva roky, bude

postaráno. Ona byla tou nejlepší osobou, která to dokáže. Byla jsem o tom přesvědčena.

Myslím, že Neil o tom byl také přesvědčený, ale hrál to skvěle. "Tak mi řekněte, proč se znovu

hlásíte na pozici někoho asistentky, pokud se snažíte vystoupat nahoru?"

Deja pokrčila rameny: "Jsem v té práci dobrá. Podívejte, měla bych držet svých silných stránek.

Když jsem nejlepší v tom, co dělám, budu to dělat, dokonce i když to není hlavní role."

Teď jsem konečně pochopila, co mi na ní tak líbí. Stejně jako Holly byla pro mě něco jako dlouho

ztracená sestra nebo tak nějak. Obě měly ty samé podivné postoje, díky kterým mi přišly

sympatické.

Neil se jí zeptal na pár dalších otázek, pak si s Dejou podali ruce a já ji šla vyprovodit.

"Co myslíš, jak to dopade?" na rovinu se mě zeptala, když jsme šly k recepci.

"Pokud by to záleželo jen na mně, tu práci byste dostala." Možná jsem to neměla říkat. Myslím, že

jsem tím překročila určité hranice. Bylo jen spravedlivé, abych jí na to upozornila. "Nevím, kolik je

dalších kandidátů. Zkusím se za Tebe přimluvit."

"Díky." Obličej jí rozzářil široký mega přátelský úsměv a pak jsme si znovu podaly ruce, protože

jsem nevěděla, co jiného udělat.

Když jsem se vrátila do kanceláře, Neil si právě donesl další hrnek kávy a já se za to na něj

zamračila. "Snažíš se za mě dělat moji práci?"

"Eh?" Podíval se na svůj hrnek. "Nebuď hloupá. Když stojím, můžu si občas pro svůj hrnek dojít

sám. Co si o ní myslíš?"

Kývla jsem a vymýšlela při tom odpověď, ze které by nebyla vidět snaha nějak ji sem protlačit.

Koneckonců, tak jako tak s ní moc dlouho pracovat nebudu. A i když jsem věděla, že by moji práci

skvěle zvládla, alespoň pokud se týče Gabrielliných požadavků, netuším, jak přesně si svou

asistentku představuje Neil. Když jsem však otevřela ústa, jediné co z nich vyšlo, bylo: "Musíš ji

vzít."

Vypadal, že ho to překvapilo. "Tobě se líbila?"

"Copak tobě ne?" Zbláznil se? Byla úžasná. "Skutečně si myslím, že je pro tuhle práci tou správnou

osobou. Mezi lidi tady zapadne, ale nebude tak nervózní, jako ostatní. A má zkušenosti."

"Skutečně za ni tvrdě bojuješ," řekl Neil s lehkým úsměvem. "Znamená to, že bereš tu pozici v

oddělení kosmetiky?"

"Já..." zamračila jsem se. Ještě jsem mu neodpověděla a už děláme pohovor na tu pozici? I když, tak

jako tak se řeší náhrada za mě. "Tos udělal proto, abys mě donutil k rozhodnutí?"

"Ne, tak to nebylo, přísahám." Zamířil do své kanceláře a já ho následovala. "Říkala jsi, že nechceš

být mojí asistentkou a já jsem souhlasil, že by to nebylo vhodné. Proč se tedy nerozhodneš?"

Opřela jsem se o rám dveří a zkřížila ruce. "Ano. Vezmu tu práci."

"Dobře." Otočil se k iPadu a zvedl ho, přičemž ukazoval na moji zprávu na obrazovce. "To

mimochodem není odpověď na můj požadavek. A pokud je máš, tak si je sundej."

Ach můj bože. Mám to udělat? Přes rameno jsem se podívala skleněnou stěnou do vnější kanceláře.

Vzadu, v hale, mluvila Ivanka do své náhlavní soupravy a dveře výtahu se právě otevřely.

"Ne tady," řekl a přitom se mu zachvěly koutky úst, když potlačil úsměv. "Jdi zpátky ke svému stolu

a udělej to. Nenechám si je. Nezačínám si vytvářet nějakou praštěnou kolekci. Jen si mi líbí ta

představa."

"Jak poznáš, jestli jsem to udělala?" Špičkou jazyka jsem přejela horní ret, když jsem se na něj

zasmála.

"To nemůžeš vědět, Sophie. Mohl bych si to zkontrolovat."

Dveře vnější kanceláře se otevřely a Rudy, který přicházel, zamířil rovnou do Neilovy kanceláře.

Neil mu ukázal na židli před stolem a pozdravil se s ním. "Slyšel jsi dnes ráno o Carol?"

"Jo a nejsou to dobré zprávy. Chtějí do únorového čísla o dvě stránky reklam méně a řekli, že by se

to vrátilo v březnu."

Neil se podíval na mně a zvedl obočí. "Myslím, že máte práci, kterou potřebujete udělat, ne?"

"Ano, pane," zacvrlikala jsem a odešla tak, jak si to poručil.

Neil měl pravdu. V žádném případě nemůžu zůstat jeho asistentkou. Nikdy bychom spolu nic

neudělali.