SR - EPILOG

Překlad: Marta

Tuscaloosa, Alabama

O šest měsíců později… 

Do prdele. Quarterback Tidů, kterého jsem sledoval na záznamu, který mi právě poslal trenér, mi sebral řeč. Jeho rychlé nohy, síla jeho přihrávky a jeho průběh hry byly úplné. Byl trojitá hrozba a bez pochyb to dítě mělo nějaké vážně podělané dovednosti.

Uslyšel jsem rychlé dupání nohou po schodech. Rychle jsem vypnul televizi, zápolil jsem s ovladače a pak jsem vyskočil na nohy, právě když Molly prošla dveřmi.

Podívala se mi do očí a zamračila se. „Romeo Prince! Díváš se na záznam zápasu, když jsi mi měl pomáhat zařídit vše na tuhle zatracenou kolaudační párty, kterou jsi naplánoval?“

Do prdele. Tohle nevyhraju.

„Já- “

„Nechci to slyšet!“ Zvedla Molly ruku, aby mě umlčela. „Lítám kolem tohohle domu jako hadr na holi, rozděluju jídlo, rovnám děti a ty se schováváš tady nahoře v našem pokoji?“ Popošla dopředu a píchla mě do hrudi. „Týden Romeo! Byli jsme zpátky týden a ty naplánuješ večírek… Díky! Stěží máme vybaleno!“

Molly stála přede mnou, celá frustrovaná, oblečená ve fialových letních šatech – vypadala zasraně nádherně.

„Oh, ne,“ varovala mě pevným pohybem ukazováčku.

Sáhl jsem dolů, popadl látku šatů a přitáhl si jí blíž. „Co?“ Zeptal jsem se s úšklebkem.

Zatlačila mě do hrudi a zavrtěla hlavou.

„Ani na to nemysli.“

„Ale, bejby- “

„Žádné, ale, bejby,“ odstrčila mi Molly ruku z jejího pasu a ustoupila. „Teď dostaň zadek na ten dvorek a zapal gril.“

Přimhouřil jsem oči, sklonil se a zašeptal, „Večer tě tak ošukám za tenhle postoj, Shakespearová.“ Pak jsem vyšel z ložnice a zamířil po schodech dolů, smál jsem se, když jsem uslyšel dlouhý, sexuálně frustrovaný povzdech mojí ženy.

Zvuk hrajících si dětí v herně se rozléhal do haly, a právě když jsem zamířil do kuchyně, zazněl zvonek u dveří. Zkontroloval jsem hodiny na zdi, zasténal jsem podrážděně. Naši přátelé tu byli o hodinu dříve. Molly mě zabije.

Prudce jsem otevřel dveře a okamžitě jsem ztuhnul. Dospívající dítě – ne, oprava – dospívající kluk, vysoký, široce stavěný, s namyšleným úsměvem rozprostřeným na tváři.

„Střela Prince! Jsem velký fanda, kámo.“  Pohnul se, aby si ťuknul pěstí, ale ani jsem se nenamáhal zvednout ruku.

„Kdo kurva jsi?“ zeptal jsem se, dítě trochu zbledlo, když jsem si překřížil ruce na hrudi. Jo, možná jsem právě odešel do sportovního důchodu, ale stále jsem měl dobrou sadu zbraní.

„Err… já… já jsem…“

„Asher!“ Moje hlava se otočila, jen abych viděl mou dceru jdoucí mým směrem, samý úsměv pro debila u mých dveří.

Oh. Do pekla. Ne.

Úplně jsem se otočil k Taylor a blokoval vstup do chodby, zeptal jsem se, „Kdo to je a co sakra dělá u mých dveří?“

Taylor se zastavila v chůzi a její obličej zazářil červenou. „Tati! Přestaň! Uvádíš mě do rozpaků!“

„Kdo je to? Nebudu se ptát znova.“ Přetočila oči a řekla, „Je moje rande.“ Byl jsem si zatraceně kurevsky jistý, že se mi začalo kouřit z uší, protože tahle tři slova mě právě spalovala.

„Ještě jednou?“ zeptal jsem se stroze, víte, jen pro upřesnění.

„Je.Moje.Rande,“ řekla pomalu, vyslovujíc každé slovo přehnaně.

Kurva. Nejen, že vypadala přesně jako já: blonďaté vlasy a hnědé oči, ale měla drzý, žádný-sračky postoj. Mohl jsem teď vidět, jak bylo Molly, když se musela zabývat s touhle zatraceně nepříjemnou náladovou sračkou.

„Střelo, no tak. Můžeme na tomhle zapracovat- “ otočil jsem se k tomu dítěti u mých vstupních dveří, když promluvil, a bez jediného slova na odpověď jsem zabouchnul dveře před jeho zasraným obličejem.

„Tati!“ zakřičela Taylor. „Měla jsem s ním jít na rande!“

„K čertu, měla! Odkdy chodíš na rande a proč jsi mě sakra nepožádala o dovolení? Protože ti teď říkám, holčičko, že kluk má v hlavě pouze jednu věc a leda houby bude dělat tyhle věci s mojí čtrnáctiletou dcerou! Rozumíš mi?“

„Mami!“

„Mol!“

Molly letěla ze schodů, když jsem zastrašoval mou dceru, její postoj teď napodoboval můj, naše pohledy uzamčené.

„Co se děje? Proč na sebe navzájem křičíte?“

Otočil jsem se k Mol a zeptal se, „Věděla jsi, že plánovala jít dneska na rande?“ Mollyny vykulené oči střelily k naší dceři.

„Taylor, víš, že nejsi dost stará, abys mohla randit.“

„Ale mami! Já - “ v odpovídající puberťácké módě si založila ruce v bok.

„Ale nic. Máš na týden domácí vězení za to, že jsi byla tak záludná a šla proti našim pravidlům. Teď se jdi podívat na své bratry. Naši hosté tu brzo budou a na tohle nemám čas.“ Taylor se přetočila na patách a naštvaně dupala do herny, křičíc, „Diktátoři!“

Když bouchly dveře, pomalu jsem vydechl, abych se sakra uklidnil a podíval jsem se na Molly, která byla stále na schodech, mrkající v šoku.

„Randění, Mol? Nejsem ještě připravený na tyhle sračky.“ Molly po mě hodila úsměvem a začala se chichotat.

„Je puberťačka, muselo být jasné, že to přijde dřív nebo později. To je to, co dostaneš, když máš holku, zlato. Můžeš se těšit na roky a roky schůzek.“

„Jsme zpátky v Alabamě týden a najednou její zadek pronásledují hormony nabití sráči?“ Opřel jsem se o zeď a přeběhl si rukou po tváři. „Byl to jeden z těch zmrdů, Mol. Vím přesně, co s ní chtějí dělat. Kriste! Zabiju je. Z těhle sraček předčasně  zešedivým!“

Molly zavrtěla hlavou a prošla kolem mě, smějící se, „Ví, že nemůže randit, dokud jí nebude 16 let, takže se uklidni, máš dva roky, aby ses na tu skutečnost připravil.“ Pokračovala v chůzi do kuchyně, podívala se přes rameno a dodala, „A samozřejmě dva roky na to, zásobit se výrobky ‚Jen pro muže‘. Víš, na všechny ty šedivé vlasy, které budeš mít.“  Blikla na mě škádlivým úsměvem a rychle zamířila na dvorek – Oh, to právě neudělala.

Rychle jsem vyběhl za svojí ženou, sevřel jí do náruče, čímž jsem jí donutil překvapeně vykřiknout. Usadil jsem se na opuštěnou lavičku, mimo dohled a položil jsem si jí na klín. Potopil jsem se do jejích jemných rtů, do pěstí vzal její dlouhé hnědé vlasy a vzal jsem si, co jsem chtěl.

Jako vždycky se podřídila mým požadavkům.

Uvolnili jsme se z objetí o několik minut později, oba lapající po dechu, a Molly se mi třela proti tvrdosti mých džínů.

„Mol… “ varoval jsem ji.

„Mm-hmm?“ odpověděla nevinně, kurevsky nadržené zajiskření v jejích zlatohnědých očích.

Zaťal jsem čelist, jak jsem bojoval se svou potřebou a zasyčel jsem přes zaťaté zuby, „Nehraj si s ohněm, Shakespearová. Je to příliš, aby se s tím vyrovnala malá anglická holka.“

„Co můžu říct? Přijmu to riziko.“ Pokrčila rameny a široce se usmála.

Molly sledovala, jak sebou moje rty škubly, a během několika sekund jsme oba vybuchli smíchy. Objal jsem jí těsně kolem krku a strčil jí hlavu do vlasů.

Když jsme se oba uklidnili, zvedl jsem hlavu a řekl, „Nemůžu uvěřit, že jsem tohle předtím řekl. Byl jsem tak v prdeli a plný svých vlastních sraček.“

„Děláš si srandu? Přinutil jsi mě po tobě tak toužit, že jsem skoro shořela na místě! Mohla bych zůstat v té zátoce napořád.“ Naklonil jsem se blíž a svůdně zašeptal, „Jestliže se nepletu, hořela si kolem mých třech prstů krátce potom.“ Hravě mě plácla po hrudi a odpověděla, „Jo a hodila jsem tě na trávu!“ Ztuhnul jsem při jejím vzpomínání na tu scénu a prakticky jsem jí skoro odhodil na zem, neschopný ovládnout svůj hysterický smích. „Hodila mě?“ Molly vyplázla jazyk a já jí plácnul přes pevný zadek. „Jak to, že i když žiješ ve Státech už přes dvacet let, je tvůj přízvuk stále stejně silný?“

„To říkáš ty! Není tu žádné třepotání, které dělá jižní hlas, nebo je?“ Oh, právě si koledovala o malér.

Uchopil jsem jí za stehna a přitáhl jí tak, aby se mi rozkročila nad pasem, což jí přinutilo zasténat, když jsem ihned drtil svého ptáka proti jejímu středu. Ruce jsem uzamknul na jejích tvářích a umlčel jí, „Měl bych tě vzít do starého srubu a vyšukat z tebe tyhle sračky, kvůli starým časům. Je tady asi něco v Alabamské vodě, co mě nutí chtít vlastnit každou zasranou část tebe, vyplnit každou dírku.“

„No, myslím, že noví majitelé by možná měli něco, co k tomu říct,“ zamumlala, snažíc se ovládnout od zasténání nahlas.

„Noví majitelé mi můžou být u prdele!“ řekl jsem krátce. Oči se mi zavřely, když se Molly začala kývat dopředu a dozadu proti mému ptákovi.

„Vezmu si tě přímo tady, Mol. Nemysli si, že ne,“ vyhrožoval jsem, tentokrát beze srandy, když jsem jí přejížděl po spodním rtu, ruce jsem spustil z jejího obličeje, abych jí mohl stisknout prsa.

„Je dobře, že mě pořád chceš i po tolika letech. Čtyři děti nejsou zrovna lichotivý k ženskému tělu.“

Pokládal jsem jí polibky podél krku, lízal a kousal. „Děláš si ze mě kurva srandu? Jsi tak zatraceně žhavá, až je to neuvěřitelné. Kriste, chci tě teď víc než kdykoliv předtím.“

„Jo, čtyři děti to můžou dokázat. Jsi nenasytný, vždycky jsi byl.“ 

Obočí mi nadskočilo. „Chceš se pokusit o číslo pět?“ Byl jsem smrtelně vážný.

„Žádná zatracená šance!“

Moje přerušení smíchem jí uvolnilo. Věděl jsem, že milovala mít děti, zbožňovala být mámou, ale pořád mi říkala, že tři kluci pod sedm let a pubertální holka byli docela dost, aby se s tím vypořádala a byla u toho na plný úvazek profesorkou.

„Ačkoliv, jen abys věděla, jsem připravený, když budeš chtít. Chci tolik dětí, kolik můžeme vyrobit,“ pronesl jsem významně. Miloval jsem mít velkou rodinu. Miloval jsem být táta.

Byla to zatraceně nejlepší věc na světě.

Tyhle karamelové oči se v žertu zúžily.

„Snažíš se o svůj vlastní fotbalový tým, že?“

„Jo, a je to sakra hodně dětí. Potřebujeme silný útok, obranu a samozřejmě speciální tým…“ Moll se zachichotala a umlčela mě tím, že narazila rty proti mým.

„Eww! To je hnus!“ Přerušil nás vysoký pronikavý výkřik, otočili jsme hlavy na stranu, přičemž jsme čelili naší znechucené, šokované dceři, která zírala na naší kompromitující pozici.

Jestli se to dítě Asher vrátilo, chystám se toho sráče vykastrovat.

Molly si okamžitě urovnala vlasy a chystala se přesunout z mého klína, ale podržel jsem jí pevně za pas a zašeptal jí do ucha, „Nehýbej se, pokud nechceš naší holčičku doživotně vyděsit.“ Věděl jsem, že v tom okamžiku to ucítila, jak jsem tvrdý, a nemohla si pomoct, ale začervenala se, když zůstala na místě, skrývající mou… umm… nepříjemnou situaci.

„Co potřebuješ, miláčku?“ zeptala se Molly, předstírající normálnost.

Taylor zavrtěla v hrůze hlavou, stála pořád na místě jako předtím. „Volala jsem vás oba, ale neslyšeli jste mě. Teď můžu vidět proč.“ Molly se na mě podívala a museli jsme se oba držet, abychom se nesmáli napomínání naší dcery.

„Cokoliv. Podívejte, oba jste hlavní reportáží ve večerních zprávách, myslela jsem, že byste to chtěli vědět. Je to o tom, že táta vzal práci trenéra Tidů. A o tobě taky, mami, o tom, že ses stala profesorkou na Alabamské universitě a že jste oba vzali místa na stejné škole. Říkali, že budou vyprávět váš životní příběh nebo něco takového.“

Molly se ke mně otočila a pozvedla obočí. „Věděl jsi o tom?“

Neměl jsem ponětí a zavrtěl jsem zmateně hlavou.

„Budeme tam za chvilku, princezno. Běž zpátky dovnitř.“ Taylor se otočila a rozeběhla se bez ohlédnutí zpátky dovnitř.

Molly mi okamžitě seskočila z klína a přejela si rukou po čele, „Zajímalo by mě, co budou říkat?“

Dokonce i po tak dlouhé době nesnášela být v centru pozornosti.

Vstal jsem, upravil si džíny a zvedl jsem ruku, abych vzal její. „Tak se pojďme podívat, co?“ Sevřela mou ruku a zamířili jsme po cestě do domu, přímo rovnou do obývacího pokoje. Naše čtyři děti seděly seřazené na obrovské sedačce z černé kůže, oči přilepené k obrazovce. Moll ztuhla na místě, milující úsměv nastíněný na rtech.

Když jsem se otočil k TV, běžel sestřih nás obou spolu s hudbou „Hall of Fame“ (pozn. síň slávy) od The Script.  Bylo tu všechno, vzpomínky z našich životů: polibky před zápasy Tidů, když jsme byli na vysoké… my dva, jak se držíme za ruce při procházení po kampusu… polibky při mistrovství severozápadní divize… Molin dramatický návrat na národní mistrovství… přehlídka při návratu Tidů domů, kdy jsem odmítl pustit její ruku… draft NFll, kde jsem byl první výběr a požádal jsem mou holku o ruku… naše promoce, jak se objímáme a smějeme se v talárech… fotka paparazzů z letiště, když odcházíme do Seattlu, všichni naši přátelé mávající nám v pozadí… moje první hra za Seahawks a Molly sedící v hledišti, kde mi fandí… záběry Moll v průběhu let, jak je těhotná s každým z našich čtyř dětí… mnoho výher Superbowlu a nakonec já, před několika měsíci na stadionu Centurylink, když vyřazovali můj dres, obklopený mou ženou a našima čtyřma dětmi.  Sestřih končil jednoduchým nápisem s textem:

„Vítejte doma, Romeo a Molly Princeovi. Navždy Tidi!“

Moderátoři pokračovali v diskuzi o herním plánu nadcházející sezóny Tidů a když jsem se podíval na naše čtyři děti – které na nás mlčky zíraly – všimnul jsem si, že Molly plakala. Byl jsem tím taky pěkně zahlcený.

„Mami, tati, vypadáte tak mladí na těch obrázcích,“ Isaac, náš nejstarší chlapec, řekl tiše. S jeho hnědými vlnitými vlasy a brýlemi byl jediný, který vypadal jako Mol, s odpovídajícím IQ… roztomilý malý podivín skrz naskrz.

„Byli jsme mladí, mladý muži,“ zamumlal jsem, pořád zírající na komentátory na obrazovce, ale neposlouchal jsem ani slovo, které říkali, ruce jsem svíral téměř bolestivě kolem Mol. „Vypadá to jako před spoustou let, ale podivně také jako včera.“

„Nazývali vás Alabamským Romeem a Julií,“ řekla tiše Taylor, její nálada byla zapomenutá. „Na začátku říkali, že váš příběh byl tady slavný.“

Molly se smála a přikývla hlavou, „To nás tak začal nazývat tisk. Protože bohužel všechny problémy, které jsme měli, když jsme byli spolu, byli veřejně známé.“

„S rodiči táty?“ zeptala se váhavě a okamžitě mnou projelo to staré bodnutí v hrudi.

„Jo, miláčku,“ odpověděla Moll, když mi sklouzla rukou kolem zad, třela je nahoru a dolů uklidňujícími pohyby. Nenáviděl jsem jakoukoliv připomínku mých rodičů a roky sraček, které jsem utrpěl jejich rukama… zejména potrat. Nikdy jsem je znova neviděl po setkání s tátou v pracovně toho dne. Oba byli dávno pryč. Máma se upila k předčasné smrti dva roky po tom, co opustila Alabamu, a táta měl infarkt před deseti lety během výkonu trestu. Dávno jsme se rozhodli být upřímní k dětem – no upřímný tak, jak jejich věk dovolil. Naše problémy byly dobře zdokumentovaný a nechtěli jsme, aby slyšeli cokoliv z naší minulosti od někoho jiného než od nás.

„Běž, tati!“ vykřikli náhle Eli a Archie z gauče, naprosto ignorující náš rozhovor. Oba vzrušeně skákali nahoru a dolů, přitahujíc pozornost zpátky k nim.

Naši nejmladší kluci běželi před velkou televizi, tleskali a křičeli, když míjeli obrázky mě, hrajícího fotbal, jeden za druhým: jak běžím, přihrávám, skóruju touchdown. Všichni jsme vybuchli smíchy, když Eli, ten nejmladší, běžel naplno na Archieho, složil ho na zem a křičel, „Boom!“poplácal se po hrudi a pak ukázal k obloze, moje – nyní slavná – oslava touchdownu.

Uvolnil jsem se z Moliny ruky a běžel hravě na Eliho, zvedl jsem ho nad hlavu a složil na zem. Pištěl a smál se, kroutil se na zemi, když jsem ho lechtal. Archie mi pak vyskočil na záda, obalil jeho maličké paže kolem mého krku. Když jsem se podíval na ostatní dva na gauči, Isaac odhodil iPad, aby ho podpořil. Dokonce Taylor, která nejdříve na nás protáčela oči, nakonec podlehla pokušení, a se zaječením přiběhla a vyskočila nahoru.

„Nechte mě, vy příšery!“ zakřičel jsem dramaticky, když jsem je zkoušel shodit ze zad.

„Nikdy!“

„Máme tě přišpendlenýho, tati!“

„Sejmuli jsme Střelu!“

Byli jsme hromada rukou a nohou, chichotání a výkřiků. A pak jsem vzhlédnul k Moll, která nás sledovala a smála se nám, a najednou bylo ticho, jak se na ní zaměřilo pět párů očí, a rychle ztratila svůj úsměv.

Couvala se zvednutými pažemi a varovala mě, „Oh, ne. Ani na to nemysli, nemám čas…“

Zakýval jsem obočím, když jsem řekl, „Děti, máma utíká. Obrano, jste se mnou? Jedna, dva, tři, break…“

Souhlasné výkřiky se ozývaly po velké místnosti, když nás pět zahájilo pronásledování. Molly se s křikem otočila, utíkala ke kuchyni a přímo rovnou na dvůr. Udělala první krok na trávník, když jsem jí zezadu zasáhl a chránil jí vlastním tělem před zraněním, když jsme padali na trávu, naše čtyři děti se bláznivě hromadily nahoru na nás.

„Vzdáváš se?“ vykřikl jsem, když jsme jí všichni lechtali při její kapitulaci, její tělo skákalo a třáslo se na měkké trávě.

 „Vzdávám, vzdávám se!“ dusila se hysterickým smíchem, neschopná vydržet lechtání na žebrech – byla to její slabina.

„Děti, jděte si pro míč. Já a máma potřebujeme chvíli, abychom připravili všechno na párty,“ nařídil jsem a naše krásné děti, stále nabité energií, běžely k přístřešku na hraní a pryč z našeho dohledu. Taylor se na mě dozadu podívala a hodila po mě malý, omluvný úsměv – byli jsme opět zadobře.

Podíval jsem se dolů na mou žhavou a frustrovanou manželku, připnul jsem si ruce za hlavou a rozkročil se nad jejími boky. „Mmm… tak trochu se mi líbí tahle pozice, do které jsem tě dostal.“

Molly škubla boky, snažíc se mě shodit, a našpulila rty.

Zatřásl jsem nesouhlasně hlavou a zašeptal jsem, „Chceš to drsně, bejby?“

„Romeo!“ vykřikla znova. Přerušil jsem jí přiražením rtů na její, můj jazyk se okamžitě ponořil do jejích žhavých úst. Sténajíc proti tomu útoku, vypustila Moll neochotné zakňučení. Odtáhl jsem se zpátky a škádlivě olízl okraj jejích chamtivých rtů.

„Hej, Mol,“ řekl jsem s úsměvem.

Cítil jsem její uhánějící srdce proti své hrudi a odpověděla, „Hej, ty.“

„Dáš mi ten šťastný sladký polibek?“ Molly nedokázala ovládnout smích při použití našeho starého rituálu před zápasem. „Jestli to je to, co chceš.“

Můj obličej propukl v největší zasraný úsměv a odpověděl jsem, „To rozhodně ano!“ Uvolnil jsem Mollyny uvězněné ruce, vzal do dlaní její tváře a přesunul se pro nejměkčí polibek.

Ale všechny dobré věci nikdy netrvají nebo bych měl říci, že jsou přerušené hlasitě mumlající zatracenou Texasankou. „Pěkně žhavý, lidi! Jděte do zatracenýho pokoje!“

Povzdechl jsem si proti Mollyným rtům a na zlomek jsem odtáhl hlavu. „Vypadá to, že naši přátelé jsou tady brzo,“ oznámil jsem s předstíraným zklamáním. Pár černých kovbojských bot přistál vedle našich hlav a Cass se na nás dva dolů podívala, držíc se za boky a kousajíc se do rtu. „Pořád kurva jako králíci, vidím! Yeah, Rome,yeahhhhh!“

„Ahoj, Cass,“ řekla Molly, sesunujíc se frustrovaně na záda a ignorujíc Cassiny obvyklé, nevhodné vtipy. Začal jsem se zvedat na nohy, ušklíbnul se na Cass a napřáhl ruku k Moll, abych jí pomohl zvednout se.

„Ahoj, Molls! Chyběla jsi mi, drahoušku!“ zakřičela Cass, napřáhla ruce a přitáhla si Molly k její obrovské hrudi, čímž jí obrala o dech.

Poplácala mě ruka po zádech, a když jsem se otočil, Jimmy-Don napřahoval náruč. „Střelo, dostaň se sakra sem, chlapče!“ Nemohl jsem si pomoct, ale zasmál jsem se, jak se mnou trhnul do objetí tělo na tělo, přerušujíc to pouze, aby řekl, „Všichni jsou tady, lidi. Dospělí se už věnují pití piva.“

„Kurva, jo! Jdeme se ožrat!“ zařvala Cass, s láskou si mě prohlédla a také mě vzala do medvědího objetí.

„Kde jsou všechny děti?“ slyšel jsem ptát se Moll, mávajíc k Lexi, Austinovi, Ally a jejímu manželovi uvnitř domu. Allyin manžel.

Do prdele. Pořád jsem bojoval s tím, kdo to byl.

„Hrají si s míčem za stromy. Všichni křičí na plný pecky, žádný starosti!“ řekla Cass a s mrknutím mě plácla po zadku. Zamířila k Jimmy-Donovi, aby ho vzala za nabízenou ruku a vyrazili k domu.

Šel jsem k mé ženě, zahákl jí ruku kolem krku, umístil jí jemný polibek na hlavu a zašeptal jsem, „Bože, zasraně tě miluju, bejby. Dokončíme, co jsme začali, později.“

„Taky tě zasraně miluju. A nemůžu se zatraceně dočkat,“ zašeptala Moll nazpátek, přitiskla obě paže kolem mého břicha a nemohl jsem si pomoct, ale zachechtal jsem se její nadávce s tím správným anglickým přízvukem.

Byla tak zasraně roztomilá.

Smích od všech našich přátel se ozýval z domu, ozvěna smíchu našich dětí se zachytila v letním vánku a já jsem pevně držel to nejdokonalejší děvče na světě.

Všechno bylo tak, jak mělo být, jak jsme si to přáli mít. Byli jsme šťastní, měli jsme rodinu, vždy jsme měli jeden druhého, a když jsem zastrčil svou úžasnou ženu pod ochranu své paže, cítil jsem se jako nejšťastnější bastard na světě.

Molly Juliet Prince je, a vždy bude, můj domov.

******************************* KONEC *******************************