SR - 34. kapitola

Překlad: Marta

Radio City Music Hall, New York, draft národní fotbalové ligy

O čtyři měsíce později…

„První draft… pro příští sezónu národní fotbalové ligy…pro tým Seattle Seahawks…je…quarterback…

Romeo Prince…z…Alabama Crimson Tide!!!“

Teplá vlna úlevy zaplavila moje tělo a zavřel jsem oči.

Dokázal jsem to. A k sakru, byl jsem první výběr draftu. Byl jsem zasraně nejlepší hráč v zemi… nakonec jsem za něco stál.

Nadšený pronikavý výkřik mi zněl v uchu a moje holka mě vytáhla na nohy.

Nemohl jsem odolat pokušení, abych jí v ten moment nechytil, přizvedl jsem si jí ke rtům a políbil jí, znova a znova. Odtáhl jsem se a zašeptala, „Zlato, dokázal jsi to.“ Když jsem se podíval do Mollyných očí, vzpomněl jsem si na dobu, kdy jsem si nebyl jistý, jestli se vůbec ke mně někdy vrátí, jestli jí bude záležet na tom, být tu vedle mě, když se můj život změnil a mé sny se staly skutečností, nebo alespoň polovina mých snů.

Stevard mi poklepal na rameno.

„Pane Prince, musíme jít teď na jeviště. Prosím, následujte mě.“

Přikývl jsem a stiskl ruku Molly ještě jednou. Otočil jsem se k chodbě a zatraceně obrovská kamera mě následovala celou cestu.

Vzal jsem si kšiltovku Seahawků, kterou mi podávali a umístil si jí na hlavu, šel jsem na pódium.

Světla a zvuk byly oslepující.

Komisař (pozn. pověřená osoba, zástupce) si mě přitáhl blíž, když mi potřásal rukou a řekl, „Výborně, synu! Musíš se cítit právě teď zatraceně šťastný!“

Lehce omámený tou vší pozorností jsem jen otupěle přikývl a podal mi můj dres Seahawks. Ten pocit z toho, mít ho v dlaních, a PRINCE 7 na zádech, byl příliš, abych to pojmul.

Musel jsem udělat zasraně velké prohlášení tisku, odpovídat otázku za otázkou o tom, jak se cítím, že půjdu do Seattlu. Jak má člověk vyjádřit slovy, že sen se stává skutečností? Byl jsem nadšený, neuvěřitelně nadšený a také to jsem řekl tisíci novinářů – koneckonců to byla zasraná NFL – ale v břiše se mi usadil takový nesprávný pocit. Skličující pocit pochybností v mé mysli.

Věděl jsem, co to bylo… Mol. Ještě se nerozhodla o zatracené škole pro její další studium. Už jsme spolu žili měsíce. Po tom, co jsme byli opět spolu, jsme se téměř okamžitě přestěhovali do našeho vlastního apartmánu a viděl jsem jí ucházet se o spoustu škol, ale neodvážil jsem se to nadnést z obavy, že bychom žili zase znova odděleně. V tomto bodě mého života jsem věděl, že bych nemohl bez ní být. Sakra, nemohl jsem spát, pokud nebyla stočená vedle mého boku.

Tyhle myšlenky si stále hrály v mojí mysli, když jsem potřásal milionem rukou, seznamoval se s tucty zaměstnanců Seahawks a v čase, kdy jsem se dostal zpátky do ‚zelené‘ místnosti – moji přátelé a Molly byli stále v pekelně závratné euforii z mého úspěchu – já jsem byl připravený trhat si zasrané vlasy starostí.

Moje holka na mě blikla obrovským úsměvem a vrhla se mi do náruče, tiskla polibky po mém celém obličeji a zapěla, „Miluji tě, miluji tě, miluji tě…“

Snažil jsem se zmírnit svojí úzkost, vytáhl jsem si jí na hruď, pravděpodobně jsem jí držel příliš těsně. Zřejmě držel, protože když jsem jí nechal jít, měla stažené obočí a zeptala se, „Co? Co se děje?“

Mohla ve mně číst jako v knize.

Zadíval jsem se jí přes rameno a všimnul si, že naši přátelé na nás zírají, usmívají se… No, kromě Ally. Byla také zamračená, když vycítila můj divný obrat v náladě.

Zvedl jsem ruku ke kamarádům, omlouvajíc sebe a Molly, potřeboval jsem se vypořádat s těma sračkama hned teď. Táhl jsem jí do chodby, ujistil jsem se, že jsme byli sami. Usmála se a hravě mě zatahala za vrchol mé čepice, ale mohl jsem vidět to napětí kolem jejích očí… Myslela si, že jsem nebyl šťastný.

Sáhl jsem po kšiltovce a sundal si jí, řekl jsem, „Jsem šťastný, bejby.“ Nechtěl jsem, aby to špatně pochopila. „Ale nemůžu to udělat bez tebe. Seattle. Jdu do Seattlu. Žádala jsi o stipendium na Harvard, Yale a Stanford, o kterých vím. Byla jsi tak zasraně tajnůstkářská a já z toho šílím. Mohli bychom být na různých stranách země, co já vím, a potřebuju tě u sebe. Nemyslím si, že to můžu udělat bez tebe.“

„Rome- “ snažila se mě přerušit, ale musel jsem to všechno ze sebe dostat předtím, než by mě to sežralo za živa.

„Mám jen pocit, že je to náročné, protože vím, že bys od všeho upustila kvůli mně. Ale taky chci, aby se splnily tvoje sny. Nevím, jak mít oboje, tebe a fotbal.“

Její obličej byl klidný, dokonce uvolněný a nemohl jsem pochopit, jaktože nevyšilovala tak jako já. Byla nakonec s tím v pohodě, že bychom byli od sebe?

Chytla mě za ruku, přitiskla polibek na každý z mých prstů předtím, než se svěřila, „Romeo, utíkala jsem od problémů celý život, nikdy se nevrátila, ale ty jsi první osoba, ke které jsem běžela zpátky. To pro mě znamená hodně. Vytáhl jsi mě z temnoty.“

Ztěžka jsem polkl, když vzala mou ruku, kterou právě políbila a přitiskla si jí proti jejímu znova plochému břichu. Rozhodli jsme se, že počkáme, než budeme mít další děti, počkáme, dokud nebudeme starší, víc usedlejší, ale přesto mě stále řezalo na kusy vědět, že bychom se už připravovali na příchod našeho andílka, kdyby věci šly jinak.

S jemným stisknutím ruky mě přinutila znova se soustředit, „A dal jsi mi naději. Naději, že jednoho dne budu dobrá máma…až nastane správný čas, a že budu mít rodinu…v tobě.“

Nemohl jsem promluvit, a když se naklonila a přitiskla polibek na vytetovaná andělská křídla na mé hrudi, oči se mi zavřely a musel jsem se zhluboka nadechnout. „Jednou jsi mi řekl, že jednoho dne se dostaneš pryč, že jednoho dne budeš svým vlastním pánem a že jednoho dne získáš vše, co si přeješ.“ Řekl, před všemi těmi měsíci v jejím pokoji, ale co jsem chtěl teď, bylo skončit výhradně v jejích rukách.

Vzal jsem její tvář do dlaní a řekl, „Ale co chci, jsi ty. Všechno co chci, je s tebou. Ty jsi moje ‚jednoho dne‘.“

Podala mi obálku z její kapsy a na rtech měla malý úsměv.

„Tvoje jednoho dne je konečně tady.“

Okamžitě jsem jí trhnutím otevřel a četl krátký odstavec:

Slečno Shakespearová,

Univerzita Washington, Seattle Vám s potěšením oznamuje, že jste byla přijata na doktorský program Náboženské filozofie. Pro potvrzení Vašeho místa nás prosím kontaktujte pomocí níže uvedených metod.

Srdce mi bušilo a ruce se mi skutečně třásly. Vzhlédl jsem ke své holce a nemohl jsem to vstřebat. Půjde se mnou?

Udělala by tohle pro mě?

Ale… jak?

Její pohled byl plný očekávání, ale všechno, co jsem z pusy mohl dostat, bylo, „Ty…Máš…? Co?“

Zachichotala se, vytáhla mi dopis ze ztuhlých rukou a řekla, „Také jsem žádala o stipendium do Seattlu. Když se doktor Adams před všemi těmi měsíci zmínil, že je tu možnost, že tam půjdeš, vyhledala jsem si, jak draft funguje a vypočítala šance na Seattle. Nechtěla jsem ti to říct, v případě, že by to nevyšlo. Ale vyplatilo se to. Jdu s tebou do Seattlu, zlato. Díváš se na novou studentku doktorátu filosofie. Před dvaceti pěti minutami jsem odeslala potvrzující email.“ Kurva. Když řekla tyhle slova, uvědomil jsem si, že jsme to dokázali. Proti všemu, proti každé překážce hozené přes naši cestu – ztráty a všechna ta bolest – zatraceně jsme to dokázali. Oba jsme dostali, co jsme chtěli a pořád jsme byli spolu.

Neschopný pojmout moje štěstí, narazil jsem rty proti jejím a mysl se mi ubírala k poslednímu chybějícímu kroku. Chtěl jsem Molly navždy a v mém srdci jsem věděl, že tu byla jen jediná věc, která by udělala všechno perfektní.

Odpoutal jsem se od jejích rtů, zadíval jsem se jí přímo do očí a řekl, „Vezmi si mě.“

Její ústa se otevřela v šoku a zajíkla se, „C-co?“

Držel jsem její tvář v rukou a zopakoval jsem, „Vezmi si mě. Vezmi si mě zítra, dneska večer, tak rychle jak můžeme. Jen kurva, vezmi si mě, Shakespearová. Nech mě udělat tě oficiálně mou.“

„Ale… Ale…“

Přitiskl jsem jí proti zdi a opakoval jsem, „Miluju tě. Miluju tě víc než cokoliv. Nemůžu a nechci být znova bez tebe. Chci ti dát všechno, co bude možné. Chci ti dát tvoje štěstí…Chci ti dát jednoho dne děti. Vezmi si mě. Buď se mnou. Měj navždy…se mnou.“

Dech se jí zrychlil, jak jsem držel svůj pohled uzamčený s jejím. Záplava spokojenosti se jí usadila ve tváři a pak učinila můj zasraný smysl života.

„Ano!“ vykřikla.

„Řekni to znova.“ Potřeboval jsem slyšet to jedno malé – ale mocné – slovo ještě jednou… jen abych si byl jistý.

„Ano. Samozřejmě, že si tě vezmu!“ Zachichotala se a líbal jsem jí vším, co jsem měl, dokud se znova nezachichotala proti mým rtům.

„Čemu se teď sakra směješ, Shakespearová?“ zeptal jsem se jí, spokojenost se stávala nakažlivou.

„Tomu, že dva prokletí milenci – v našem příběhu – našli způsob, jak být spolu i přes nepřízeň, proti všem překážkám, konečně dostali jejich šťastně až do smrti.“

Zasraní Romeo a Julie…

Ach, cokoliv. Moje holka chtěla pohádku?

Mohla zatraceně dobře jednu mít. Přidržel jsem si ji blíž a zašeptal, „Nikdy nebyl pravdivější příběh o vydobyté lásce žalem než tento o Molly Juliet a Romeovi.“ Oba jsme se na chvíli odmlčeli, pohledy uzamčené, než jsme vybuchli smíchy.

„A kde, Romeo Prince, ses naučil tohle?“

Pokrčil jsem rameny a odpověděl, „Google. Kde jinde!“ Molly se nemohla zastavit od chichotání.

Přizvedl jsem si její ruku k ústům a políbil jsem jí prázdný prsteníček. „Potřebuješ prsten.“

„To je v pořádku. Vyřešíme to později. Nepotřebuji přece prsten. Jsem šťastná s tím, že tě prostě jen mám.“

„Seru na to!“ řekl jsem trošku příliš nahlas. Vypořádáme se s tím právě teď.“

„Ale… ale… draft…“

„Skončil. Jedeme do Seattlu. Nepotřebujeme tu dýl zůstávat a právě teď jdeme získat tvůj prsten.“ Odmlčel jsem se a podíval se dolů na mojí nervózní snoubenku – kurva! moje snoubenka -  a otázka mi přišla na mysl. „Nebo bychom se měli prostě teď vzít?“

Polkla a zašeptala, „Co? Kde?“

Pokrčil jsem rameny. „Vegas? Můžeme tam být za pár hodin.“ Vzrušení z té myšlenky bylo téměř příliš, abych to snesl.

„Ne,“ řekla tichým hlasem a vzrušení uvnitř mě se vytratilo.

„Ne?“

Sevřela mi ruku a řekla, „Chci si tě vzít, co nejdříve to bude možné, ale ne v nějaké laciné kapli nebo u nějakého pochybného tlustého Elvise!“

Přitáhl jsem si jí na hruď a zabalil pěsti v jejích vlasech. Zeptal jsem se, „Tak kde?“ Smutně se usmála a řekla, „Moji rodiče utekli do Gretna Green.“

„Kde to kurva je?“

„Ve Skotsku.“

Skotsko? Fajn, cokoliv. „Domluveno. Jdeme sehnat další let.“

Zatřásla hlavou, ale tentokrát se smála, a řekla, „Ne. Dělám si srandu. Nechci tohle. Chci, abychom měli náš vlastní příběh. Chci, abychom si udělali naše vlastní vzpomínky. Chci, aby tahle svatba byla provedená dobře.“

Zasténal jsem podrážděně. „Mol, proboha, jen tě chci udělat mou. Vlastníš mě každým způsobem, tvarem i formou. Jen mi dej tohle, brzo. Nech mě mít tě taky.“ Přejela mi rukou po tváři, přitiskla polibek na mé rty a zašeptala, „Ok, zlato. Jak chceš. Kdekoliv chceš.“

„Domluveno. Vezmeme se, jakmile budeme zpátky v Alabamě, ale právě teď ti jdeme sehnat prsten.“

Vzal jsem Molly za ruku, miloval jsem zvuk jejího vzrušeného zapištění vedle mě. Vraceli jsme se do místnosti, šli jsme k našim kamarádům a dal jsem Molly ruku kolem ramen. Naši přátelé po sobě házeli tázavé pohledy, pozorně nás sledujíc.

„Budeme se brát,“ oznámil jsem pyšně, „ a právě teď jdeme Molly sehnat zásnubní prsten. Pokud se chcete připojit, pojďte.“ Všechna jejich ústa se otevřela v šoku předtím, než Cass zazářila obrovským úsměvem, zařvala ohlušujícím pokřikem a pak se na náš všichni vrhli vzrušením.

*****

„Takže, o jakých šatech jsi přemýšlela?“

„No… já- “

„Protože já mám nějaké nápady, víš, o střihu, který by padnul tvému tělu,“ pokračovala Ally a nemohl jsem si pomoct, ale smál jsem se, jak Molly seděla, s koktáním se dostávala přes příval otázek, které po ní stříleli její přítelkyně. Zasnoubili jsme se před třemi hodinami, ale její kamarádky už měly naplánovaný celý zatracený svatební den.

„A já ti můžu udělat vlasy, takže si to můžeš odškrtnout ze seznamu úkolů. Oh, a můžu domluvit s mámou, aby ušila šaty pro družičky.“ Lexi se odmlčela a její oči se rozšířily. „To samozřejmě v případě, jestli jsme tvoje družičky…“  Gestikulovala k holkám u stolu.

Molly se natáhla přes stůl a sevřela Lexi ruku. „Samozřejmě lidi, že jste moje družičky. Jste moje nejlepší přítelkyně.“  Cass a Lexi zářily vzrušením a Molly se otočila k Ally. „A ráda bych věděla, jestli budeš moje svědkyně?“

Ally zalapala po dechu a tmavě hnědé oči se jí zalily slzami předtím, než se vrhla do objetí mé šokované holky. „Oh můj Bože, drahoušku, bude mi ctí!“

Molly ji rozpačitě poplácala po zádech, šťastný úsměv na její tváři, a zachytila můj pohled, jak jí sleduju. Převrátila oči, což mě donutilo se smát.

Byla tak zatraceně roztomilá.

Po přijetí mého návrhu jsme všichni vyrazili do rušných ulic New Yorku a začali naše hledání pro její zásnubní prsten. Ally měla v hlavě jen jedno místo a táhla nás k Tiffanymu, vtipkujíc, „Rome je bohatý jako peklo. Není to, jako že by si to nemohl dovolit!“

Když si Molly všimla většiny cen na prstenech, oči jí téměř vylezly z důlků. Stiskla mi ruku a řekla, „Rome, já… já nemůžu, některé z těch prstenů jsou drahé jako auto. Je to příliš.“

Pokrčil jsem rameny, přitáhl si jí blíž a odpověděl jsem, „Stojíš za to, bejby. Dostaneš, cokoliv si přeješ.“ Ale mohl jsem vidět, že je pevně rozhodnutá.

Přes obrovské naléhání Ally a mou ochotu koupit jí všechno, co by se jí zatraceně zalíbilo, jsme se o třicet minut později ocitli v malém vintage zlatnictví v Malé Itálii. Moje dívka zvedla jednoduchý, z roku 1930, půl karátový diamantový prsten. Jakmile jí prodavač řekl příběh, který se k němu vázal, Molly byla zamilovaná.

Zřejmě patřil páru, který strávil celý život spolu dohromady, nikdy nestrávili jediný den od sebe potom, co přežili náboženské pronásledování v Německu a přišli do Států po Druhé světové válce. Žili až do stáří, měli obrovskou rodinu s hodně dětmi a zemřeli několik dní po sobě, ten který zůstal, nebyl schopný žít sám. Podle jejich poslední vůle požádali, aby byl prsten prodán pro mladou ženu, která ho bude skutečně milovat a zaslouží si ho.

Molly poslouchala starého zlatníka se slzami, které se jí leskly v očích, a věděl jsem, že našla její vybraný prsten. Byla celá do hlubšího významu věcí a myšlenka na tenhle prsten, po tom všem, čím jsme si prošli, byla perfektní.

A vidět tenhle tenký kousek zlata na jejím prstu bylo pro mě také zasraně dokonalé.

Holčičí výkřik Jimmyho-Dona mě přitáhl z čerstvých vzpomínek a sledoval jsem ho skákat nahoru a dolů u stolu v baru, stočil se ke mně, ruce přitisknuté na hrudi.

„Páni, Rome, prosím, řekni, že jsem tvůj družba. Mám v mysli perfektní oblek! Představuju si celý den… bude to… prostě kouzelné!“

Cass se zamračila jeho vysmívání se dívčímu vzrušení a praštila ho do ruky.

Molly dostala záchvat smíchu z její přítelkyně.

Poplácal jsem Jimmyho-Dona po zádech a řekl se vší vážností, „Víš to, chlape. Reece taky.“ To rychle zastavilo jejich vtipkování a mohl jsem vidět, že ty dva to skutečně zaskočilo, dokonce oněměli.

„Jdu nám sehnat šampaňské na oslavu,“ řekl jsem, vstal z boxu a sklonil hlavu k Austinovi. „Carillo, jdeš?“ Přikývl a připojil se ke mně, když jsem šel k baru. „Jak se cítíš, kámo? Předpokládám, že docela zasraně úžasně.“

Podíval jsem se zpátky na Moll a naše kamarády, šťastné a smějící se, a řekl jsem, „Příliš dobře, chlape. Nemůžu uvěřit, že holka jako ona se chystá si mě skutečně vzít. Jsem šťastný bastard.“

Otočil jsem se zpátky k baru, objednal láhev Cristalu a otočil se čelem k Austinovi. „Takže budeš můj svědek nebo?“

Austin polkl a pomalý úsměv se mu rozšířil na tváři. Plácl rukou do mé a pohnul se, aby mi sevřel rameno. „Kurva, chlape, samozřejmě, že budu!“

„Zdá se to správné potom, co tě znám celý můj zatracený život. Plus, jsi nejbližší věc k tomu, abych měl bratra. Oba jsme si prošli podobnými věcmi a oba jsme tu stále byli, abychom viděli další den.“  Ten chudák musel prožít drsných šest měsíců, ale kurva díky, byl teď na lepším místě.

„Jsem kurva poctěn, kámo, poctěn!“ Švihl pohledem k Lexi, která seděla vedle Molly a spokojený výraz se mu usadil na tváři. „Jen když mi tu laskavost jednoho dne vrátíš.“

 Usmál jsem se pro sebe a řekl, „Hotová věc.“

Po zbytek noci jsme pořádně oslavovali a nikdy jsem se necítil tak šťastný. Molly a já jsme se chystali jít do Seattlu, moje malá Shakespearová souhlasila, že bude mou ženou a po našem návratu do Tuscaloosy jsme museli naplánovat svatbu.