SR - 25. kapitola

Překlad: Marta

„Je to hotový?“ zeptal jsem se Diany, manažerky obchodu klubu Tidů, když jsem vstoupil.

Obličej se jí rozzářil a zářivě se usmála, „To je jasný, drahoušku. Je to tak zatraceně roztomilý, že jsem téměř umřela!“ Opřel jsem se o pult a čekal jsem, když zmizela dozadu a pak se vrátila nesoucí to pyšně, abych se podíval.

„Ježiši Kriste,“ zašeptal jsem a pýcha mi vybuchla v hrudi.

„Hej, žádný rouhání!“ žertovala Diana. „Ale jo, chápu, proč jsi to řekl. Rozkošné, že?“

„Je to perfektní,“ odpověděl jsem, zatraceně jsem ztratil řeč.

Zabalila to do hedvábného papíru a dala do bílé dárkové krabičky. Podívala se na mě a zeptala se, „Takže, pro koho to je, drahoušku?“

„Pro příbuzného,“ odpověděl jsem, naprosto bez zaváhání. Nikdo to ještě nesměl vědět.

Se širokým úsměvem se zachichotala, „No budeš jejich nejoblíbenější osoba na celém zatraceném světě, když jim dáš dárek jako tenhle!“

„Jo, to doufám.“

Vzal jsem dárkovou krabičku a schoval jí do zadní části svého auta, vydal jsem se na silnici, abych jel vyzvednout svou holku. Trvalo to několik týdnů domluvit schůzku, ale zajistil jsem jí nejlepšího porodníka a gynekologa v celé Tuscaloose a mířili jsme právě tam na naší první schůzku.

Bylo nám doporučeno, abychom přišli na kontrolu brzo kvůli potížím, které měla Mollynina maminka při porodu. Slyšet tuhle konverzaci při úvodním setkání s gynekologem způsobilo, že jsem se málem zbláznil. Tak jako by nebylo dost, jaké starosti jsem si dělal o našeho andílka kvůli mým rodičům, zjistit, že Mollyna máma zemřela na něco, co se nazývá těžká preeklampsie , téměř způsobilo, že jsem se zhroutil na podlahu. Bylo nám doporučeno, abychom si kvůli tomu vybrali gynekologa co nejdříve a požádal jsem doktora Adamse o okamžitou schůzku.

Zasraná preeklampsie – jen další starost, která se přidala na již tak vysokou hromadu až do nebe.

Zaklepal jsem u Molly na dveře, odpověděla s nervózním úsměvem a okamžitě se přisunula k objetí.

„Jsi v pořádku, bejby?“ zeptal jsem se a třel jí záda.

Vzhlédla a odpověděla, „Jen nervózní, myslím.“

Uchopila mě za ruku a naklonil jsem hlavou k autu, „Pojďme.“

„Vy musíte být Molly. Jsem doktor Adams.“ Představil se, vstávající, aby nás pozdravil.

„Těší mě, doktore Adamsi.“ Molly mu potřásla rukou a otočila se ke mně, pokládajíc mi ruku na paži. „ Toto je můj přítel Romeo.“

Doktor mi poslal obrovský úsměv, potřásl rukou a řekl, „Rád se s tebou setkávám, Střelo. Jsem velký fanoušek – jsem držitel permanentky.“

„A poznávám Váš obličej, slečno Shakespearová.  Šťastný talisman, který pomáhá Střele dovést nás k mistrovství, znova.“

Sledoval jsem Molly, jak zčervenala, stále nenáviděla pozornost a zabalil jsem si jí do objetí. „To určitě je. Děkuji, pane.“

A pak se zeptal na otázku, na kterou jsem mu opravdu nechtěl odpovědět. „Nějaké nové zprávy o draftu? Seattle Seahawks tuhle sezónu umírají. Jejich quarterback byl nucen předčasně odejít kvůli zranění a ty jsi jistý vítězstvím pro první návrh.“

Vrhl jsem panický pohled k Mol. V den, kdy jsem se dozvěděl, že Seattle vypadá jako možnost, Molly zjistila, že je těhotná a já jsem se neodvážil se jí o tom zmínit.

Nebyl jsem si jistý, jestli tam byla pro nás budoucnost.

Dokonce jsme ani nemluvili o našem dalším kroku kromě toho, abychom se ujistili, že bylo naše dítě zdravé.

Nepohodlně jsem přešlápnul a odpověděl jsem, „Vím tolik co Vy, pane, ale z toho, co jsem slyšel od mého trenéra, Seattle je pro mě velká možnost.“

Posadili jsme se a obdržel jsem od Molly dlouhé stisknutí ruky. Promluvíme si o Seattlu později – skvělé.

„Ok, vy dva, pojďme se setkat s vaším dítětem,“ řekl doktor Adams vzrušeně.

Když nastal čas na ultrazvuk, přísahal bych, že jsem nikdy nebyl kvůli ničemu víc nervózní. Doktor vložil dlouhou – něco co vypadalo jako kamera – věc do mojí holky a ta mi sevřela ruku, mačkajíc ji jako by to byl svěrák, takže jsem jí políbil na každý z prstů.

Když se na obrazovce vedle hlavy Molly objevil maličký obrázek, všechen vzduch opustil moje tělo. Cítil jsem Molly ztuhnout a znova upevnila sevření mé ruky, ale já nemohl promluvit. Nevím, co se sakra v té chvíli stalo, ale silně jsem si uvědomoval, že to, na co jsem se právě díval, bylo dítě, které jsme moje holka a já vytvořili a změní nám to celý život.

Miloval jsem Molly víc než cokoliv a často jsem uvažoval, jestli se vůbec něco jiného v mém životě přiblížilo tomu, co jsem cítil k ní, ale vidět naše dítě, slyšet jeho maličké bijící srdce, uvědomil jsem si, že bych mohl milovat někoho dalšího úplně jiným způsobem. Muž, který si nemyslel, že by mohl vůbec někoho milovat, být schopný takové emoce, právě tady v této místnosti držel za ruku ženu, která nejen otevřela jeho oči a srdce, ale také mu darovala perfektní část z nich obou: dítě.

Ucítil jsem vlhko na své tváři a uvědomil jsem si, že jsem brečel a vůbec kdy poprvé to bylo štěstím.

„Všechno vypadá skvěle a měří, tak jak jste si myslela…okolo…ah…asi na osm týdnů,“ řekl dr. Adams a přerušil tak mojí fixaci na obrazovku.

Sedm měsíců. Za sedm měsíců bychom měli mít maličkého z nás dvou.

Doktor Adams předal Molly obrázek z ultrazvuku. Vstal jsem a políbil jí na hlavu, sledoval jsem, jak zírá nevěřícně na našeho malého andílka. Otočila se ke mně, usmála se a položila fotku na postel vedle sebe. Chápala, že jsem byl okouzlený vším, co se dělo v poslední době a jako vždy věděla, že jsem ten obrázek potřeboval vidět první. Bylo to ujištění, že můj život byl teď nesrovnatelně lepší.

„Teď se můžete, Molly, obléknout a uvidíme se opět asi za dva měsíce, pokud se nesetkáte s žádnými problémy, které jsme probírali, pak byste potřebovala přijít hned zpátky.“ Vysoký krevní tlak, závratě, otoky, bolesti hlavy, bolesti břicha, rozmazané vidění… To mě poser, seznam se zdál nekonečný. Věděl jsem, že jsem se stal arogantním čurákem, ale do prdele, nebyl žádný způsob, že bych ztratil dvě nejcennější věci v mém životě. Nikdy bych si to neodpustil, kdyby se to stalo.

„Můžeme pak zjistit pohlaví?“ zeptala se Molly tiše.

„Doufejme,“odpověděl doktor a poplácal mě po zádech, nutíc mě vzhlédnout od maličkého obrázku našeho dítěte. „Gratuluji, synu, uvidíme se na mistrovském šampionátu v Georgii a jeďte Tidi!“

„Jeďte Tidi,“ zaskřehotal jsem.

Dr. Adams odešel a Molly mi dala do ruky obrázek předtím, než se zavrtěla, aby se dostala dolů z postele.

Když jsem pozoroval její spokojenou tvář, malý, šťastný úsměv stále na jejích rtech, jen jsem jí potřeboval držet. Vzal jsem jí do náruče, drtil jí na své hrudi, jen jsem se nadechoval její vanilkové vůně.

„Romeo co - “ zeptala se.

„Děkuji ti, Mol. Jen…děkuji ti…,“ řekl jsem. Jako odpověď mi zabalila ruce kolem krku a zašeptala, „Také ti děkuji.“

O hodinu později jsme byli zpátky v pokoji Molly a připravil jsem jí koupel. Využil jsem času o samotě a šel zpátky do svého auta, našel jsem dárek a pak jsem položil bílou krabičku na postel.

O chvíli později se se zaskřípáním otevřely dveře od koupelny a Molly vyšla v mé oblíbené fialové noční košili.  Vypadala nádherně s dlouhými, mokrými vlasy, které jí visely dolů a s brýlemi pevně usazenými na nose. Zamračila se, když zahlédla krabičku.

„Co je tohle?“

„Dárek,“ odpověděl jsem pyšně. Molly se na mě skepticky podívala a přesunula se k posteli, sedajíc si vedle mě.

„Co je to?“ zeptala se a přejela prstem po víčku.

„Otevři to.“

Zavrtěla hlavou a zachichotala se, pomalu otevírala krabičku, tak jemně, že jsem měl pocit, že to trhnutím otevřu místo ní. Srdce mi pokleslo, když jsem si uvědomil, že pravděpodobně nedostávala dárky moc často a udělal jsem si mentální poznámku, abych to napravil.

Odsunula bílý hedvábný papír a ruka jí vylétla k ústům. „Rome…“

„Co si o tom myslíš?“ zeptal jsem se, když jsem uviděl v jejích očích slzy.

Milovala to.

Zvedla maličký dres Tidů z krabičky, prohlížela si ho zepředu, pak ho otočila kolem dokola a zašeptala, „Prince, číslo sedm.“

„Vím, že to zřejmě přináší smůlu, kupovat věci před koncem prvního trimestru, jak víš, protože to může být stále nejisté, ale myslel jsem, že jeden malý dárek by nebyl na škodu.“

Přitiskla si maličký rudý dres Tidů k hrudi, vzhlédla ke mně, naklonila se dopředu a políbila mě něžně na rty. Odtrhla se a studovala ještě jednou dres, podívala se mi přímo do očí a zašeptala, „Budeme rodiče, Rome…“

Usmál jsem se a přišpendlil jí jemně k posteli, poklepal jsem jí na nos, „Taky zatraceně dobří… a já se nemůžu kurva dočkat.“

Ztratila úsměv, zadívala se na postel a zeptala se, „Seattle?“

Moje srdce zakolísalo. „Možná.“ Zvedl jsem jí bradu prstem a řekl jsem, „Hej, podívej se na mě.“ Udělala to, o co jsem jí požádal a řekl jsem, „Jsi zvyklá na déšť, že jo, víš, z Anglie?“

Hodila po mě úsměvem, začervenala se a řekla, „Romeo Prince, ptáš se mě, jestli s tebou půjdu do Seattlu?“

„Ptám se tě, jestli se mnou půjdeš kamkoliv, kam budu draftovaný. Je to ty a já, bejby.“ Naklonila hlavu a opravila mě, „Ne, je to ty, já a náš andílek.“ Nadzvedl jsem obočí a zavtipkoval, „Shakespear/Prince Trifecta?“

Zasmála se hlasitě a souhlasila, „Shakespear/Prince Trifecta.“

Poposedl jsem si k Mollynu břichu a zašeptal jsem, „Slyšel jsi to, andílku? Oficiálně jsi vytvořil nejúžasnější gang v celé Alabamě!“ Molly se zachichotala, když jsem se posunul zpátky k ní na polštář. Zavřela na chviličku oči a přejela špičkami prstů nahoru a dolů po mém holém bicepsu.

„Na co myslíš, bejby?“

Zachytil jsem její pozornost a šťastně vzdychla. „Jen se nemůžu dočkat, až uvidím náš malý uzlík v tvém náručí.“

Srdce jsem cítil, jako by mi vyskočilo až do krku vzrušením a aniž bych řekl jediné slovo v reakci na to, přimáčkl jsem si svou holku ke své hrudi.