Raw - 22. kapitola

Překlad: Kikina

Lexi

Sahám pro svého panáka a vyklopím ho do sebe. Nejsem moc velký piják, ale Nikky, Dave a já už jsme spolu nějaké panáky vypili. Pamatuju si ty časy jako zábavu. Ale najednou přemýšlím, proč mi to tentokrát zábavný nepřijde.

"Jsem tady, užívám si noc s jednou ze svejch holek…"

Bez přemýšlení se natáhnu pro dalšího panáka a pokouším se zapít toho chlapa, který otrávil můj obvykle-jasně-myslící mozek.

Chytit si taxíka v tuhle noční dobu do baru a zpít se do němoty, se v tu chvíli zdálo jako dobrý nápad.

Ale jak vždycky říkala moje máma:

Po druhý ráno se nikdy nestane nic dobrýho.

******

Twitch

Po zapnutí GPS sledovacího systému, kterej jsem Lexi nainstaloval do telefonu, jsem překvapenej, když zjistím, že je v tom zaplivanym baru, kterej často v tuhle dobu ve městě navštěvuju. V tu chvíli si ale uvědomím, že důvod, proč jsem tam často chodil je, že Lexi tam chodila se svými přáteli.

Je snadný hlídat někoho, když je většinou po vašem boku. Už jsem Lexi nepotřeboval sledovat. Kromě toho, Lexi na dosah ruky dává vzdálené Lexi na frak každej den v tejdnu.

Sedí u baru, dívá se na prázdný panáky před sebou a zastírá svý emoce, když jako robot mluví ke chlapovi vedle ní. Při pohledu na toho chlapa, jak jí pokládá ruku na paži, ve mně roste vztek a tak si jdu stoupnout za ní.

"Vstaň, Lexi. Jdeme," říkám jí, když jí vezmu za zápěstí.

Vzhlídne a její tvář prozrazuje, jak je ublížená. Vykroutí se z mýho sevření a zamumlá, "Ne. Nikam s tebou nejdu. Zůstávám tady. Zůstávám tady s-" Odmlčí se, než se s prosebným pohledem podívá na toho chlapa. Ten se zachechtá, "Brad." A ona oznámí, "Zůstávám s Bradem!"

Tentokrát ji sevřu pevněji a přikládám jí rty k uchu, "Nezůstáváš. Jdeme domů."

Jdeme domů? Chtěl jsem říct 'ke mně domů'. Tohle je… Ani to teď nechci analyzovat. Mám tady větší starosti.

Vyrve svoje zápěstí z mý ruky, oči má prázdné a hlas chladný. "S tebou jít nechci. Ty všechno zničíš."

Píchne mě na hrudi.

No do prdele. Zkurveně to bodá. Jako prase.

Není to lež, ale stejně to bolí.

Nikdy předtím jsem neprosil. Nikdy v životě. A jsem si kurva jistej, že ani teď nezačnu. Předstírám jako že nic a zachechtám se, "Kotě, co si vůbec myslíš, že tady děláš? Tohle místo… není pro takový, jako jsi ty."

Ale už neřeknu, "Seš až moc dobrá na to, abys byla na takovýmhle místě. Místo jako je tohle, vytahuje tvoje dobro a otupuje tvou jiskru. A já mám tvou jiskru rád."

Zírá mi na hruď a přistoupí ke mně o krok blíž a sklíčeně zašeptá, "Jsem tady, abych nechala Brada mě ošukat." Začne mi tikat ve tváři a hlava mi vybuchne. Přistoupí ještě blíž a dodává, "Ošuká mě. Bude mě šukat, dokud na tebe nezapomenu. Dokud nezapomenu, že jsem tě vůbec někdy potkala. Pomáhá mi dostat tě ven z hlavy a mě se líbí, když na tebe nemyslím." Podívá se mi do očí a šeptem zopakuje, "Všechno totiž zničíš."

Tak a oficiálně mám tohohle rozhovoru dost.

Chytám ji za loket, přitahuju si ji k sobě, když ten kretén Brad vstává a vystartuje, "Hej! Vypadni od ní! Nechce s tebou jít. Slyšels-"

Sahám si za jeansy a vytahuju svou dvaatřicítku poloautomat a zamířím mu přímo doprostřed čela. Se zvednutýma rukama ustupuje tak rychle, až zády narazí na stoličku.

Ale já ještě odejít nemůžu. Právě teď jeho ponížení potřebuju. Potřebuju, aby se poučil. Jak přesně, to si nejsem jistej. Ale chci vidět jeho strach.

Lexi mě zatáhne za loket a poraženě tiše říká, "Okay, Twitchi. Vyhráls. Půjdu s tebou. Nech ho být a půjdeme, zlato. Jen ty a já."

Teď jsem na řadě já, abych vytrhl loket z jejího alkoholem oslabenýho sevření. S dvěma dlouhýma krokama mu silně přitlačím hlaveň pistole na čelo. Když slyším jeho zafňukání, uspokojí mě to. Projede mnou teplo. Nakláním se k němu blíž a skrz zaťatý zuby mu tiše říkám, "Chceš mi něco říct, chytráku? Tak to kurva řekni."

Brad se začne třást a já na sobě cítím oči. Skoro všichni v baru mě sledují. Štěstí, že znám barmana. Dobře. Jimmy a já spolu máme nějaký obchody. Vím, že ví, že dělám jen to, co si myslím, že musí udělat.

Dávám Bradovi celejch třicet vteřin na odpověď, než zašeptám, "Jo, to jsem si myslel," a vzdálím se od něj. Vracím kolt zpátky za pas kalhot, jdu se postavit vedle Lexi, obejmu ji rukou kolem ramen a přitáhnu si ji k boku. Rukou mi sklouzne na hruď a pevně mě chytne za tričko. "Jdeme, zlato. Pojď," zašeptá.

Zvedám prst, ukážu na toho chvějícího se kreténa Brada a hlasitě pronesu, "Nikdo si nehraje s mýma věcma. Nikdo se ani nedotkne toho, co je moje. Tohle…" Sklouznu rukou Lexi na zadek, a předvádím show, když ho držím v dlani a sevřu. Silně. "…tohle je moje. Je to jasný?"

Brad - pořád s rukama vzhůru - energicky přikývne a já vím, že pochopil.

Brad. I Lexi.

Je sobecký držet si ji u sebe, když vím, že chce nějakej čas o samotě. Vím to. Ale nemůžu ji nechat být.

Potřebuješ ji.

Nepotřebuju nikoho. Jsem jenom sobeckej.

Tohle aspoň sám sobě říkám.

******

"Odešlas."

Vezu Lexi zpátky k ní do bytu, vím, že si musíme promluvit o tom, co se stalo. Tahle celá věc s máš přítelkyni, zašla až příliš daleko. Opakuju, "Odešlas po tom, cos řekla, že to neuděláš."

Dívá se ven z okýnka a nešťastně zamumlá, "Jo, no, usoudila jsem, že když ty nedodržíš slib, tak bych ani já svůj dodržet neměla."

Jsou chvíli jako je tahle, kdy si přeju, aby mi mozek pracoval jako komukoli jinýmu.

Zhluboka se nadechuju a marně se snažím uklidnit svoje zuřivě bijící srdce. "Já ne… Není to tak… Nemyslel jsem to tak, Anděli. Přísahám. Nikdo jinej není. Jen ty."

Trpělivě čekám, ale neodpoví. Proč jsem si myslel, že řeknu to, co musím říct a ona mi prostě vběhne do náručí a zavrká, 'Jsem tvoje!'?

Pitomý filmy a jejich pitomý udobřovací scény.

Natáhnu se pro její ruku a jsem překvapenej, že mě nechá. Propletu naše prsty, přitáhnu si její ruku na stehno a zkusím to znova, "Nejsem zvyklej mít jen jednu ženu, Lex." Odfrkne si a já se přikrčím, protože vím (teď), že jsem neřekl moc dobrou věc. "Myslím tím, že jsem se nikdy nedal jen jedný ženě. Vyhýbal jsem se vztahům, protože se mi nelíbilo to, co s nima přichází. Tohle je jedna z těch věcí."

Zamumlá, "Sám jsi to řekl. Ublížíš mi."

Nezlehčuju svoje slova a pokrčím rameny, "To je nevyhnutelný, zlato. Jsem si jistej, že ty mě ublížíš taky. Ale to je prostě něco, co se stane, když ti na někom hodně záleží. Každý byl někdy raněný." Obrátí ke mně svoje smutný oči a já dodávám, "Ale to dělá ze sladkýho o tolik sladší. Kdyby byl každej vztah perfektní, pomysli na to, jak by se každej nudil. To ani nemluvím o tom, že udobřovací sex je zkurveně fantastickej."

Zaškubne rty a já vím, že jsem jí dostal. Otočí obličej zpátky k okýnku, "Jsi ňouma."

Zvednu naše ruce k mým ústům a lehce jí kousnu do prstů, "Jsem tvůj ňouma."

Okamžitě otáčí hlavu a ve vší vážnosti se ptá, "Myslíš to vážně?" Pauza. "Jsi můj? Jenom můj?"

Žádný lži. "Úplně." Nevypadá moc přesvědčeně. Políbím ji na hřbet ruky a řeknu něco, co jsem neměl v plánu ji říct. "Vlastníš mě."

Zastavujeme na červenou a já se k ní tělem otočím, vezmu jí tváře do dlaní a hlavu si přitáhnu ke svý. Dotýkáme se nosy, zatínám čelist a s falešným klidem zašeptám, "Ale nemůžeš mě opustit. Vůbec nikdy."

V očích se jí usadí smutek a já vím, že si myslí, že mám problémy. Nemýlí se. Mám problémy. Políbí mě na špičku nosu. "Copak ty to nevíš?"

Zamračím se a ona se usměje.

Naše rty se dotknou. Zašeptá do nich, "Ty jsi to, co vyplňuje díru v mém srdci."

Proudí skrze mě hřejivý pocit. Srdce se mi s kopnutím rozběhne. Cítím se nejlíp za celej svůj život.

Pak to zničí.

"Zachránil jsi mě. Jsi můj hrdina."

Pouštím jí tváře, odtáhnu se a podívám se jí do očí. "Ne. Nejsem. Nemáš ani tušení jak moc se mýlíš." Zhluboka se nedechnu a s výdechem říkám, "To čím chceš, abych byl… nemůžu nikdy bejt. To nejsem já." Výraz mi ochladne. "Já jsem v tomhle příběhu ten padouch."

Auto za námi zatroubí na klakson, ale já se dál dívám Lexi upřeně do očí. Zmateně se rozhlíží kolem, proč ještě nejedeme. Auto zatroubí ještě jednou a mě začne tikat sval v čelisti. Mám důvod, proč ještě nejedeme, a já potřebuju, aby mě pochopila.

Viděla moje opravdový já.

Tohle je důležitý. Je to důležitý, protože se se mnou zasekla na celej život.

A ještě to neví.

Z venku se ozve tlumený, "Rozjeď se, kreténe!". Já si pomalu a uváženě ohýbám hlavu ze strany na stranu, abych si prokřupal krk. Motor nechávám běžet a vystupuju z auta. Vidím, jak Lexi překvapeně otevřela svoje krásný ústa a sladce jí říkám, "Hned jsem zpátky, Anděli."

Přicházím k očividně nasranýmu chlápkovi, kterej stáhne okýnko a posmívá se, "Uhni si to svoje luxusní fáro ke straně. Tohle není parkoviště."

Tvářím se pokáraně, zachechtám se a skloním se k otevřenýmu okýnku, "Já vím, ale moje holka si chtěla promluvit, tak jsme měli svoji chvilku." Moje ruka vystřelí rychlostí blesku a chytá ho kolem krku. Lapá po dechu, když se drápe po mý ruce. Zachechtám se, "Musíš si dávat bacha, na koho si otvíráš hubu, páprdo. Nikdy nevíš, jestli ta slova nebudu tvoje poslední. Chápeš mě?"

Ten chlap s vykulenýma očima přikývne. Pouštím mu hrdlo a dívám se jak supí. Ukážu na bok auta a říkám mu, "Objeď to. Není to tak těžký."

Chlap to udělá a já jdu zpátky do svýho auta. Sedám si, otočím se k Lexi a říkám ji, "Tohle je důvod, proč mě nemůžeš opustit."

Ještě jednou zmateně svraští obličej a já jí vysvětlím, "Kotě, bylo by to mnohem horší, kdybys tady nebyla. Díky tobě dělám věci jako je tahle…" Palcem ukážu k zadku auta. "…míň. Jsi pro mě dobrá. Děláš to jednodušší."

Oči má vykulený zájmem a šeptem se zeptá, "Co dělám jednodušší?"

Smutně se usměju. "Život."

Bere mě za ruku a odhodlaně promluví. "Já tě neopustím, Twi-" Zastaví se a váhavě se zeptá. "Ráda bych věděla… mám na mysli, jen v případě, že bys mi chtěl říct… ja-jak se jmenuješ?"

Měl bych jí to říct. Hned. Všechno, co by přišlo potom, by to udělalo jednodušší.

Ale najednou jsem k smrti vyděšenej, že to na ní bude moc a ona mě opustí.

Takže spíš než abych jí řekl všechno, dávám jí jen malou nápovědu. "Tony. Jmenuju se Tony."

Rty jí zdobí malej úsměv. Ten malej úsměv se neskutečně roztáhne. Pak se na mě usmívá přímo zářivě. "Líbí se mi to," říká prostě. "Hodí se k tobě."

Přijíždím k jejímu domu a pevně svírám volant, abych se k ní nezachoval jako neandrtálec a neodtáhl jí za vlasy zpátky do svý ložnice. Zaparkuju u jejího bytu a potutelně se zeptám, "Chceš, abych šel nahoru?"

Zasměje se, "Um. Ne. Budu v pohodě, Tw-" Zasměje se. "Tony. Budu v pohodě, Tony."

Nasazuju svůj nejsmutnější obličej a zamumlám, "A co ten úžasnej sex na udobřenou, kterej máme mít?"

Naklání se přes sedadlo a políbí mě na rty. "Očekávání to udělá ještě úžasnější."

Líbá mě znovu a znovu a já jí říkám do rtů, "Okay. Žádnej sex." Další polibek. "Tak mě aspoň nech ti olíznout kundičku."

Její tělo se otřásá tichým smíchem. Odtáhne se. "Vystupuju z auta. Nechoď za mnou. Mám pánev a vím jak ji použít."

Dlaní si hladím penis a sklesle říkám, "Ty seš tak umanutá, Anděli."

Pořád se směje, zavírá dveře a vrtí hlavou. Mávne mi, já ji pošlu polibek a přemýšlím, kdy se to vlastně stalo.

Kdy jsem se do Lexi doopravdy zamiloval?

To, co jsem k ní cítil se mi teď zdá jako nebezpečná a nezdravá posedlost. Chtěl jsem jí ublížit. To teď už nechci. Chci, aby byla šťastná. Protože ona dělá šťastným mě.

Jsem šťastnej. Poprvý v životě.

Usmívám se na její vzdalující se postavu a přemýšlím.

Úsměv mi zmizí.

Musím jí to říct.

Všechno.

******

Lexi

Směju se nahlas, mluvím s Nikky a Daveem na mobilu, zatímco si odemykám dveře bytu.

Dnešek byl dobrý den. Utratila jsem nějaké peníze, které nám darovala Falcon Plastics. Dala jsem padesát tisíc novému útulku pro ženy, který zoufale potřeboval financovat, dala jsem deset tisíc na charitu, která se zaměřuje na krmení bezdomovců, a dala jsem pětadvacet tisíc na program, který je známý svou spoluprací se zneužívanými dětmi v pěstounské péči.

Smála jsem se a usmívala jako úplný ňouma celý den. Twitch je můj ňouma. Sám to řekl. Takže jsem musela uspořádat telefonní hovor se svými kamarády a říct jim, co se událo mezi mnou a mým mužem. Dobře, ne všechno. Jen to nezbytně nutné.

Dave zařve, "Seš s ním? Jakože 'zlato, jsem doma' s ním?"

Nikky se mu vysměje, "Myslím, že přesně víš, co myslí, kámo." Pak zaječí, "Ach můj Bože! Mám z tebe takovou radost, zlato! Věděla jsem, že to bude fungovat. Prostě jsem to věděla."

Pozpátku vcházím do bytu a říkám jim, "Jo. Je to oficiální. Jsem s Twitchem. A budu super šťastná, když mě v tom oba podpoříte. Nemůžu zaručit, že to nebude těžké, ale-" Vyjeknu překvapením, když mě kolem pasu chytí silná ruka. Tváře mám v jednom ohni, protože mě nachytal, jak o něm tak otevřeně mluvím se svými přáteli. Ale potřebuju dopovědět větu. "Ale můžu zaručit, že to bude stát za to." Pro jeho klid rychle dodám, "Když do toho oba dáme sto procent."

Jsem odměněna stisknutím.

Opírám se do něj a on mě políbí na tvář; nechává na mě rty a já zavírám oči, vdechujíc jeho vůni.

Tu vůni miluju.

Celý můj stresující pracovní den je zapomenut a to jen díky malému objetí a jeho vůni.

Dave zní pořád překvapeně, "Já tě podpořím, zlato! Ani si nevzpomínám, kdy naposledy jsi šla na rande, takže tohle je obrovský. Vím, že bys do toho nešla bez pořádnýho promyšlení." Pak řekne něco, co mi připomene, proč ho mám ráda. "Možná ho jen potřebuju poznat. Někdy můžeme jít na večeři. Všichni. Jestli je pro tebe důležitej, budu se snažit, zlatíčko."

Se sevřeným hrdlem zašeptám, "Dave."

Nikky roztřeseným hlasem řekne, "Aaaa, Dave! Kvůli tomuhle tě miluju a nenávidím zároveň! Žádnej chlap by neměl bejt tak sladkej. Ničíš nás pro všechny ostatní."

Pak Dave svým dokonalým stylem tu chvilku zničí. "Okay, fajn. Žádný další kecy. Ale řekni mi jednu věc…" Dramaticky se pro efekt odmlčí a pak, "…jak velký má péro?"

Nikky a já obě zakřičíme, "Dave!" a pak se rychle dáme do smíchu.

V tu chvíli mi Tony vytrhne mobil z ruky a svým nejlepších chraplákem jim říká, "Je to zkurvený monstrum."

Směju se tak moc, až mi tečou slzy a slyším, jak Nikky ječí smíchy. Úplně poslední věc, kterou slyším, než mým kamarádům zavěsí, je Dave křičící, "Hola!"

Otírám si oči a chechtám se, "To bylo legrační. Kdo mohl vědět, že budeš vtipnej?"

Beze slova se usměje, stáhne mi kabelku z ramene a položí ji na podlahu u dveří. Přejde ke gauči a sedne si. Pak roztáhne nohy, hodí mezi ně na podlahu polštář a přikáže, "Lexi, sedni si."

Kdyby neřekl moje jméno, asi bych se rozhlížela kolem, na koho to mluví. Tohle je prostě divné. Nechci sedět na zemi.

"Um. Obvykle sedím tady," říkám mu a ukážu na volné místo po jeho boku.

Jdu kolem něj a on se poplácá po koleni. "Lexi, sedni si."

Najednou se cítím jako pes, kterého páníček volá k noze. Je to ponižující a totálně potupné. Nechci ale začít náš den hádkou, tak se přesouvám vedle něj a říkám, "Prostě si sednu na svoje obvyklé místo," zatímco se pokouším zaparkovat svůj zadek na té pohodlné pohovce.

Právě když pokládám zadek, chytí mě rukou kolem pasu a stáhne mě na podlahu mezi nohy. Zamumlá, "To je lepší."

Zatínám čelist.

Tohle je můj byt. A já si sakra budu sedět, kde chci! Tohle je absurdní! Proč tohle dovoluju?

Vím, že se mu líbí, když může ovládat, ale tohle je směšné.

Nesvá a ztuhlá, otevřu pusu, abych mu něco řekla, když se skloní a zašeptá mi do ucha, "Myslím, že přijdeš na to, že obvykle dostanu to, co chci."

Můj mozek otevře pusu dokořán.

Ten má ale kurva nervy!

Najednou mi přesouvá ruce na ramena a pevně je hněte. Můj ztuhlý postoj se zhroutí, hlava mi spadne dopředu a já tiše zasténám. Říká, "Pracuješ tak tvrdě. Seš celá ztuhlá. Potřebuješ pauzu. Ty malý hajzlíci se o sebe chvíli postaraj sami. Udělej si volno."

Zamumlám, "Nejsou to malý hajzlíci."

"Jo, jsou, zlato. Vím to, protože jsem jedním taky byl. I když moje sociální pracovnice byla kráva. Ta děvka mě celou tu zkurvenou dobu pořád jen pronásledovala, abych dospěl a našel si práci. Pak jsem si ji našel a ona mě donutila skončit."

To je neobvyklé. Zamračím se. "Jakou práci?"

"Dealování trávy."

Vyprsknu smíchy. "Ach můj Bože. Tys musel být číslo. Jsem ráda, že jsem nebyla tvoje sociální pracovnice."

"Kotě, kdybys ty byla moje sociální pracovnice, byl bych v lati. A dělal bych ty sračky jen proto, abych na tebe zapůsobil. Stejně jako Mickey."

Usměju se. "Jak se Mickey má? Už mě nenavštěvuje."

Proudí mnou dokonalá blaženost, jak Tonyho ruce zpracovávají moje svaly na kaši. Řekne, "Jo, to bude moje vina. Pořád ho něčím zaměstnávám. Dávám mu hodně stupidních úkolů. Věci, který ani nejsou potřeba. Prostě nechci, aby byl zpátky na ulici a dealoval za směšný prachy. Nechci, aby byl jako já. Chci, aby byl lepší. Získá titul a bude někdo. Zapiš si moje slova. Ten kluk je chytrej."

Vím, že je Michael chytrý. Má velký potenciál. To o čem jsem si původně myslela, že je špatný nápad se obrátilo v něco, za co jsem vděčná. Jsem ráda, že pracuje s Tonym. Může se od něj hodně naučit.

Můžou se toho hodně naučit od sebe navzájem.

"Dobře, řekni mu, ať za mnou zajde. Mámě medvědici chybí její mládě."

Přestane mě masírovat, já se zapřením o jeho kolena zvedám a protáhnu si krk. Chytne mě za ruku, otočí k sobě a stáhne si mě mezi rozevřené nohy blíž k sobě. Dívá se na mě nahoru a tiše pronese, "Poslechneš příště, až tě požádám, abys něco udělala?"

Vděčná za masáž ramen bez dechu odpovím, "Jo."

Škubne rty, "Hodná holka."

A já myslím, že jsem se do něj právě zamilovala ještě víc.