Opposition - 7. kapitola

Překlad: Janka
Kor.: Majuš

KATY

Daemon měl v ložnici zapnutou televizi na nízkou hlasitost, když jsem vešla s ručníkem omotaným kolem sebe. Podíval se na mě a jeho řasy se snížily, když se jeho pohled přesouval od špiček mých-teď už čistých-prstů až k vršku mé mokré hlavy.

„Ahoj.“ Zdálo se, jako by zapomněl, co sledoval, což byl jeden z těch kanálů zpráv ze světa. Neviděla jsem zprávy, odkdy jsem odešla ze srubu.

„Pojď sem.“ Natáhl ruku z místa, kde seděl, na okraji postele.

Pokoj byl vrácený do stavu, jak vypadal, než jsem se tam dostala se Sadi, s výjimkou závěsů a židle. Pořád ležely v kouscích na podlaze. Přikrývky a povlaky na polštáře byly vyměněné.

Držela jsem ručník tam, kde byl uvázaný, a přešla k posteli. Začala jsem si sedat vedle něj, ale zahákl mi paži kolem pasu a přitáhl si mě do klína. Pokoj byl chladný, ale jeho tělesné teplo do mě okamžitě prosáklo. Byl jako chodící a mluvící elektrická deka.

V televizi hlasatel se stříbrnými vlasy slavnostně zíral do kamery, když mluvil. V horní části obrazovky bylo živé video přidružené stanice v L. A. Bylo to natáčené z helikoptéry, která kroužila kolem zarmouceného města, záběry kouřících budov, přeplněné dopravy na hlavních silnicích a ulic přecpaných lidmi, nevěstily nic dobrého. Pak malá obrazovka napravo přepnula na živý vstup z New York City, pouštějící stejný druh záběrů.

„Zdroje věří, že počáteční útok začal v Las Vegas, a my se pokoušíme získat potvrzení.“ Únava byla vyryta do linií hlasatelova obličeje a zachmuřila jeho tón. „Existují domněnky, že sprcha meteoritů před třemi nocemi, ve skutečnosti nebyly meteority, ale –“ Odkašlal si a zdálo se, že bojoval s dalšími slovy. „Ale byl to první příchod rozsáhlé… mimozemské invaze.“

„Myslím, že se právě zakoktal na slově mimozemské,“ komentoval Daemon suše.

Přikývla jsem. Ten chlápek vypadal, jako by nemohl uvěřit, že to právě řekl v národní televizi. Hlasatel se koukl na papíry před sebou, a pomalu zavrtěl hlavou.

„Pořád čekáme na doktora Kapura, abychom zjistili, jestli můžeme získat nějaký náhled do… zapojené biologie a možné dosáhnutí cíle, ale zatím to, co víme, je, že po masovém příjezdu bylo jistou dobu ticho, a pak –“ vzhlédl k obrazovce s napjatými rysy, „byl strategický, cílený útok v každém hlavním městě na celém světě. Nejsou žádná konečná čísla, ale očekáváme, že ztráta životů bude značná v těchto oblastech a okolních městech.“

Zachvěla jsem se při zdrcující hrůze toho všeho. I když jsem byla to, co jsem byla, a viděla toho tolik za poslední rok, bylo toho až příliš moc na úplné pochopení všeho. Už to nebyl jen můj svět, který se změnil. Svět všech se změnil.

Daemonovy paže se utáhly kolem mého pasu, když sledoval televizi. Neřekl nic, protože to byla jedna z těch chvil, kdy nebyla žádná slova dost silná na to, abychom popsali, co jsme cítili.

V televizi se mužovy prsty zkroutily kolem listů papírů v jeho rukou. „To, co víme, je, že útoky na města trvaly pár hodin, ale tahle… tahle mimozemská forma života od té doby nebyla viděna.“

Podívala jsem se na Daemona a sledovala, jak mu sval v čelisti kmital. Měla jsem tušení, proč neviděli žádného Luxena. Teď už nebyli ve svých skutečných podobách.

„Také jsme obdrželi záznam, velmi děsivého a… a upřímně zneklidňujícího vývoje. Upřímně řečeno, na to nejsou slova, a pokud jste ještě neviděli tohle video, upozorňuju, že není vhodné pro mladší diváky.“ Podíval se mimo obrazovku a přikývl. „Tohle video poslal divák z Miami na Floridě. Domníváme se, že bylo zachyceno mobilem někdy včera, během útoků.“

Obrazovka napravo přepnula na roztřesený záznam, a pak se zvětšila, zabírající celou plochu televize. Moje oči se rozšířily. Vypadalo to, že ten, co to natáčel, se ukryl za auto.

Na obrazovce byl Luxen v plném režimu zářícího červa, když pronásledoval muže, který vypadal, že měl kolem dvaceti. Luxenovy pohyby byly tak plynulé jako tekoucí voda, když přinutil muže couvnout k opuštěnému městskému autobusu. Do mužova obličeje se vryl děs, když se Luxen napřáhl a položil zářící bílou ruku na střed jeho hrudníku.

Věděla jsem, co se stane.

„Ach můj Bože. Ach můj Bože.“ Ten, kdo to natáčel, šeptal znovu a znovu, když Luxen rapidně vstřebával mužovu DNA, nabírající jeho fyzickou podobu a charakteristiku, dokud z něj nezbylo nic víc, než jen vysušená skořápka zmuchlaná na zemi. Video se začalo třást víc, a pak jsem mohla říct, že se snažil dostat co nejdál od místa, kde se všechno událo.

Když video skončilo, na obrazovce se objevil hlasatel a vypadal, jako by zestárl o desetiletí. „Pořád čekáme na tiskovou konferenci od prezidenta Spojených států, ale obdrželi jsme zprávu, že vládní osobnosti v obléhaných městech budou dnes později poskytovat prohlášení.“

„Jak to dělají?“ zeptala jsem se.

Daemon věděl, na co se ptám. „Když jsme dorazili a přivedl nás Daedalus, byli jsme přizpůsobeni.“ Jeho ruce mi sklouzly po pažích k mým chladným rukám. Složil své ruce na mé. „My tři jsme byli vystaveni člověku v průběhu času. Trvalo to několik měsíců, a když jsme se konečně proměnili do našich lidských podob, měli jsme jeho vlastnosti: Tmavé vlasy, barvu pokožky, rysy obličeje. Byl jako náhradník, ale nezabili jsme ho. Alespoň pokud vím. Když jsme se přestěhovali spolu s… Matthewem a Thompsonovými, už jsme ho nikdy neviděli.“

Daemon nikdy předtím nezašel do takových detailů, a když jsem se pokoušela představit si tři malé mimozemské batolata, jak v průběhu času vstřebávají DNA člověka, bolel mě mozek. Jak proboha Daedalus donutil lidi, aby se na to dali?

„Takže tihle Luxeni dělají to, co vy, ale rychleji? Teda, až příliš rychle?“ zeptala jsem se.

Přikývl. „Dělají přesně to, co jsme byli naučeni dělat my.“ Přivedl si naše spojené ruky ke rtům a políbil mě na klouby. „Je to zvláštní. Vědí toho tolik, až příliš na to, že tady nebyli, ale pak je tady hodně toho, co nevědí. Někdo nebo něco s nimi muselo odsud spolupracovat.“

„Sadi?“ Jeho obočí se zvedlo. „Nemyslím jenom ji, ale nevšiml sis? Nepohybuje se a nemluví jako ostatní Luxeni,“ vysvětlila jsem. „Je víc lidská. Myslím, že tady byla.“

Koutky jeho rtů poklesly. „Nevšiml jsem si, ale snažím se od ní držet co nejdál. Je trochu víc zatížená na doteky.“

Pomalé pálení hněvu mi planulo žílami. „Opravdu ji nemám ráda.“

„Já vím.“ Políbil mě na tvář, a pak mě něžně zvedl z jeho klína. Na nohou jsem se trochu zahoupala, čímž jsem si od něj vysloužila ustaraný pohled. „Potřebuješ si odpočinout. Máme pár hodin, než vyjde slunce, a bude se konat tisková konference.“

Složila jsem si ruce na okraji mého ručníku. „Proč nás tam chce?“

„Na to nemůžu přijít. Rolland říká, že mě nemůže přečíst, ale já jej taky ne.“ Daemon se natáhl za sebe, zvedající dlouhou košili. „Byl jsem schopný najít ti tohle na spaní.“

Byla to pánská košile a opravdu jsem se snažila nemyslet na to, odkud přišla, když jsem si ji vzala a převlíkla si ji přes hlavu. Vykroutila jsem se z ručníku a košile mi sahala téměř po kolena.

„Zůstanu s tebou.“ Zvedl se, dívající se na dveře. „Nemyslím, že to vzbudí podezření.“

Ne, když si mysleli, že jsme si vyšukávali mozky z hlav. Moje tváře se zahřály, i když bylo hloupé být tím zahanbená, ale bylo to, jako by mě Luxeni viděli jen jako Daemonův majetek a nic jiného. To způsobilo, že jsem se ve své kůži cítila svědivě a bylo mi špatně od žaludku.

Vlezla jsem do postele a lehla si na bok. Daemon plul po pokoji, kontrolující dveře a okna, i když jsme oba věděli, že to bylo zbytečné, a pak vypnul televizi. Postel se za mnou prohnula, když se tam usadila jeho váha. Daemonova paže mě objala kolem pasu, přitahující mě k jeho hrudi a do jeho tepla. Uhladil mi vlasy za ucho, když jeho dech tančil na mém spánku. Moje oči se zavřely, když se mi jeho rty otřely o kůži.

„Byli jsme i v horších situacích,“ zašeptal. „Z téhle se dostaneme taky.“

Byli jsme už i v horších? S Daedalusem jsme alespoň věděli, že nás chtěli živé. Živé, abychom pro ně dělali děsné věci, ale to tak nějak znělo líp. S Luxeny jsem někde v hloubce věděla, že by se nemohli starat méně, jestli bychom se zítra probudili mrtví. Myslím, že Daemon si to uvědomoval taky.

„Musíme se odsud dostat.“ Zírala jsem do tmy pokoje. „Zítra, když nás vezmou ven, to bude dokonalá příležitost.“

Daemon neodpověděl a po pár chvílích jsem zavřela oči. Zítřek může být naše jediná možnost dostat se odsud, ale v cestě nám stála jedna obrovská věc, jediná věc, která by Daemona zastavila v cestě. A tou věcí byla Dee.

DAEMON

Dawson vypadal tak neklidně, jak jsem se já cítil, když stál před pokojem, kde Kat spala. Nebyl jsem překvapený, že mě hledal v těchhle ranních hodinách, kdy většina, pokud ne všichni, Luxeni spali a vůbec se nestarali, jestli se je někdo nepokusí sejmout.

Lidi si vždycky mysleli, že jsem byl arogantní, ale sakra, těchto Luxenů se nic nedotklo. Sejmout je, zatímco spali, bylo něco, nad čím jsme uvažovali hned první ráno, kdy jsme si uvědomili, že oni opravdu šli do říše snů, ale ani jeden z nás nebyl tak hloupý. Byli bychom schopní sejmout pár z nich, ale bylo jich víc než dva tucty, a nebyly to jenom naše životy, které bychom riskovaly.

„Jak jí je?“ zeptal se Dawson tichým hlasem, když kývl na zavřené dveře.

„Konečně usnula.“ Opřel jsem se o zeď, sledující konec chodby. Nikdo jiný tady nahoře nespal, dokonce ani Dee, ale byl jsem ostražitý.

„Opravdu mi to je líto. Ví to, že?“ Dawson si vrazil ruku do vlasů, dělající obličej. „Dlužím jí všechno a –“

„Ona to ví.“ Přesunul jsem váhu. „Víš, proč byla v supermarketu s Archerem? Ukázalo se, že pro Beth vybírali prenatální věci.“ Krev mu zmizela z obličeje. „Byla nemocná a nevím, jestli to je normální, nebo to znamená něco víc.“

Přemýšlel jsem nad těmi zatracenými dětmi v Oblasti 51, ale pochyboval jsem, že byl teď ten správný čas zeptat se Dawsona, jestli o nich věděl, abych ho nevyděsil.

„Kat si taky není jistá. Nikdo z nás neví o těhotenství ani hovno.“

Zavřel oči, když vydechl. „Vím, že nemůžeme odejít bez Dee, ale…“

Ale jak dlouho jsem mohl očekávat, že se Dawson bude držet dál od Beth, od dívky, kterou miloval, od dívky, která čekala jeho dítě? Od dívky, která ho právě teď potřebovala víc, než cokoliv jiného? Jak dlouho jsem mohl čekat já?

Než Kat skončila tady, byl jsem ochotný zůstat nablízku, abych zjistil, kdo vedl Luxeny, a jak on nebo ona plánoval provést konečnou strategii, protože jsem věděl, že Kat byla v bezpečí s Lucem a Archerem. Nesnášel jsem, že jsem nemohl být s ní, zpropadeně mě to vytáčelo, že jsem ani nebyl schopný přemýšlet nad ní, ze strachu, že to ostatní zachytí. Ale teď?

Srát na Luxeny. Srát na lidstvo. Nechtěl jsem, aby byla Kat tady. Každá buňka mého bytí se dožadovala, abych ji chránil, i když jsem věděl, že toho byla plně schopná sama, ale chtěl jsem ji odsud daleko. Sakra, držel bych si ji v bublinkové fólii, kdyby to nebylo tak děsivé a nevhodné, jelikož jsem měl příšerný zlozvyk posedle ji praskat, dokud nezbyla ani jediná bublinka. Dostat ji odsud, bylo to, co jsem chtěl, ale nemohl jsem. Jak jsme mohli odejít, když byla Dee takováhle? Museli jsme zničit jejich kontrolu nad ní, ale ani jeden z nás neznal kouzelný klíč, který by to udělal. A za čím bychom já a Kat utíkali? Jaká budoucnost čekala na Dawsona, Bethany a… a jejich dítě? Nevěděl jsem.

V průběhu pár minut, co jsem Dawsonovi řekl, že byla Beth nemocná, pod očima mu rozkvetly tmavé stíny obav, a já přemýšlel, jestli jsem si tu část neměl nechat pro sebe. Odtlačil jsem se od stěny, rukou sevřel Dawsonovo rameno a stiskl. Když se naše pohledy uzamkly, kolem hrudi se mi omotal tlak jako svěrák. Nebylo to poprvé, co se mi ta myšlenka objevila v hlavě. Od té doby, co jsem si uvědomil, že bude Kat součástí tohohle všeho, bylo to tam, na okraji mého vědomí. Věděl jsem, že pro Dawsona to bylo stejné.

Zachvěl se, když položil ruku na moje rameno. „Nemůžu už déle čekat.“

Tím myslel, že spíš dříve, než později uteče za Beth, s nebo bez sestry.

„Já vím.“ Opravdová bolest mi projela hrudí při myšlence, že bychom nechali Dee napospas těmhle věcem, ke kterým jsem nechtěl přitáhnout žádné příbuzenství.

Dawson přikývl, když odstoupil, spouštějící ruku. „Tohle je na hovno.“

Přidušeně jsem se zasmál, když jsem se podíval na zavřené dveře. „Můžeš tady chvíli zůstat, zatímco jí najdu něco k oblečení?“

„Samozřejmě.“

Nechal jsem Dawsona u dveří a zamířil do nedalekého pokoje, kde Dee kradla oblečení. Ten pokoj byl samý nepořádek. Postel zničená. Prádelník převrácený a věci rozházené. Překročil jsem lahvičky parfémů a fotografie, a pak vstoupil do šatny. Hledal jsem něco, co vypadalo, že by Kat sedělo a uvědomil jsem si, že nebylo mnoho možností.

Původní paní domu byla zřejmě velmi malá ženská. Pravděpodobně nikdy nesnědla dvojitý cheeseburger, soudíc podle velikosti a stylu šatů. Vytáhl jsem oslnivé, třpytivě modré šaty. Až k boku byl rozparek a navzdory všemu jsem si v nich představil Kat. A pak jsem si Kat představil bez nich. Ten obrázek mě zasáhl jako rána do žaludku. Skvělý. Teď budu celé ráno chodící erekce. Přesně tohle jsem potřeboval.

Konečně jsem našel bílé kalhoty, které vypadaly, že jí budou sedět a černý svetr s krátkými rukávy. Taky tam byly žabky její velikosti. Poté, co jsem shromáždil všechny věci, jsem se otočil a vrátil se do hlavního pokoje, a náhodou se podíval na noční stolek vedle postele. Zcela jsem se zastavil. Šuplíky byly otevřené. V jednom byly hračky vhodné do obchodu pro dospělé. Člověče, starosta a jeho žena tuším měli rádi sprosťárny. V horním šuplíku byly další… zajímavé věci. Mezi nimi byla černá krabice plná kondomů. Opravdu to nebylo nutné, ale… Vzal jsem hrst a strčil si je do zadní kapsy. Lepší bylo být připravený. Usmíval jsem se sám pro sebe, otočil se a spěchal zpátky k místu, kde čekal Dawson.

„Proč se tak přihlouple usmíváš?“ zeptal se.

„Jen tak.“

Střelil po mně pohledem, který říkal, že věděl své. „Potřebuješ ještě něco?“ Když jsem potřásl hlavou, začal odcházet, ale pak se zastavil. „Rolland tě chce dnes na konferenci?“

S jednou rukou na klice dveří jsem přikývl. „Kat tam chce taky.“ Dawson se zamračil. „Musíme být připraveni na cokoliv,“ řekl jsem mu.

Zhluboka se nadechl, přikývl a já jsem ho sledoval vzdalovat se chodbou. Vešel jsem do pokoje a byl jsem překvapený, když jsem našel Kat sedět v posteli. Její vlasy přirozeně uschly a padaly dolů v chaotických vlnách, přes její ramena a paže.

„Je všechno v pořádku?“ Promnula si oči zkroucenými pěstmi.

„Jo. Našel jsem ti oblečení.“ Chvíli jsem na ni jenom zíral, když spustila ruce, odhodila přikrývku a vstala. Moje srdce bušilo.

Někdy-a stávalo se to v náhodných chvílích-jsem byl překvapený skutečností, že byla moje a já byl její. Tohle byla jedna z těch chvil. Nabídl jsem jí ukradené oblečení.

„Pro tebe,“ dodal jsem jako naprostý idiot.

Na obličeji se jí objevil unavený úsměv, když si ode mě vzala oblečení. „Děkuji.“

Sledoval jsem ji, jak kolem mě prošla a zmizela v koupelně, a stál jsem tam, když se zapnula voda. Pořád bylo příliš brzy a mohla ještě spát, ale jelikož jsem byl sobecký kretén, byl jsem šťastný, že byla vzhůru. Ačkoli bylo na hovno, že jsem ji nemohl sledovat převlíkat se. Byl by to povzbuzovač, který jsem potřeboval.

Ale pak se dveře otevřely a já jsem pořád stál uprostřed pokoje, když vyšla ven. Naštěstí pro mě, kalhoty, které jsem jí dal, jí až tak moc neseděly. Byly asi o jednu velikost menší, obepínající její hezky tvarovaný zadek jako rukavice, a to ze mě dělalo opravdu šťastného muže.

Kat zachytila můj pohled a protočila oči. „Díky Bohu, že jsou tyhle kalhoty elastické.“

„Právě teď mám nevhodně načasované myšlenky,“ řekl jsem jí.

Překřížila si ruce pod hrudníkem, přitahující mou pozornost k dalšímu místu jejího těla, kterým jsem byl trošičku fascinován. „Moc překvapená nejsem.“

„Jen jsem myslel, že ti dám vědět.“

Když prošla kolem mě a sehnula se v pase, aby položila žabky na podlahu, opravdu se mi naskytl skvělý pohled a přestal jsem myslet. Možná jsem byl vyčerpaný a nestaral jsem se o to, abych si srovnal priority, zatímco do pokoje prosakoval klid svítání. Možná to bylo těmi šaty, které jsem viděl v šatníku, nebo haraburdím v šuplíku. Možná, že když přišlo na věc, byl jsem chlap, který měl sex na mysli bez ohledu na situaci. Tak jako tak, přestal jsem myslet, a to byl můj běžný problém, kdykoliv jsem byl v její blízkosti. Natáhl jsem se, popadl ji rovnou z podlahy a zvedl ji s jednou rukou kolem jejího pasu. Ze rtů jí unikl překvapený zvuk, když jsem si ji přitáhl k hrudi, a zabořil jsem jí ruku do vlasů, jak jsem přitiskl svou pusu na její. Políbil jsem ji hluboce, bral si všechno, co jsem mohl: Její chuť, její jazyk a každý jemný zvuk, který mi proti puse udělala. V zadní části hlavy jsem věděl, že tohle bych neměl dělat. Sakra, měli bychom plánovat spiknutí a podobné sračky, ale kašlat na to. Jako vždycky jsem ji chtěl.

Položil jsem ji na nohy a putoval jsem malými polibky k jejímu ušnímu lalůčku, když jsem vklouzl prsty pod lem jejího svetru. Její pokožka byla teplá, jemná jako spředené hedvábí. Odtáhl jsem se a převlíkl jí svetr přes hlavu, spouštějící ho na podlahu. Sežehl jsem další cestičku dolů jejím hrdlem, líbající každou malou žlutou sedmikrásku, na některých zůstávající déle, než na jiných. Pak jsem ji otočil a vzduch se mi zastavil v plících.

Jizvy. Tichý, nelidský zvuk se mi zvedl v hrdle.

„Daemone?“ Podívala se přes rameno.

Polkl jsem. „T… to je v pořádku.“

Ale nebylo. Nesnášel jsem, když jsem viděl ty jizvy, i když po nich zbyly jenom slabé růžové čáry s vyhlazenými okraji, ale vždycky budou připomínkou bolesti, kterou utrpěla, a bezmocnosti, kterou jsem cítil. Špatné časy.

Jemně jsem se dotkl jejích ramen, snížil jsem pusu přímo pod její lopatky a uctivě jsem ji políbil na každou jizvu, přející si, abych je mohl nějak smazat, vymazat vzpomínku na celou tu zatracenou věc. Zavřel jsem oči, přesunul pusu na úpatí jejího krku a slíbil si, že udělám příšerné věci. Na jejím těle už nebude žádná jiná jizva. Ani jedna.

S třesoucími prsty jsem rozepnul zapínání a sklouzl ramínky její podprsenky po jejích pažích. Nadechla se, když jsem se narovnal a přitiskl se celým tělem k jejímu. Natáhl jsem se kolem ní a rozepnul malý perlový knoflík na jejích kalhotách, když jsem zachytil její ušní lalůček mezi zuby. Miloval jsem tu část jejího těla a zvuk, který udělala, sežehl mou krev.

„Nemůžu si pomoct, když jsem ve tvé blízkosti,“ zašeptal jsem jí do ucha. „Ale myslím, že to už víš.“

Zadní část její hlavy spočívala na mé hrudi, když jsem klouzal rukama nahoru. Skousla si oteklý spodní ret. Puls jsem cítil v každé části mého těla a chtěl jsem všechno zpomalit, uctít každý její centimetr, ale chtíč a láska mnou divoce cloumaly. Pravda byla, že čas nebyl na naší straně. Později si čas udělám. Zatraceně, dopřejeme si tolik času, že budeme potřebovat přímo tři měsíce samotného, jeden na jednoho kvalitního času.

Když byla tváří ke mně, zved jsem ji, posadil na postel, a zajal její rty v hlubokém, sálajícím polibku, ze kterého jsem zůstal na nohou nejistý. Když jsem se odtáhl, mohl jsem jí v očích vidět hořící bílou záři, a věděl jsem, přesně jako náš tlukot srdce, že její oči zrcadlily mé. Svlékl jsem jí ty zatraceně těsné bílé kalhoty a tehdy jsem se málem ztratil. Podíval jsem se na ni a v otázce zvedl obočí.

„Copak?“ Její tváře se zbarvily nejhezčím odstínem růžové. „Nepřinesl jsi mi žádné kalhotky. A upřímně, žádné cizí nosit nebudu.“

Moje ruce jí klouzaly po lýtkách. „S tím nemám žádný problém. Vůbec. Jakože nikdy. A nikdy. Navždycky. Rozumíš mi?“

Jemný smích jí oddělil rty. „Myslím, že tě chápu.“

„Seš si jistá?“ Políbil jsem místo za jejím kolenem, usmívající se, když trhla nohou. „Protože bych z toho mohl udělat pravidlo.“

„Nemyslím si, že je to nutné.“

Zasmál jsem se, když jsem se odtáhl od postele, a svlékl se rychleji, než kdykoli jindy. Její pohled klesl a zalapala po dechu, když se její oči rozzářily. Směšné množství hrdosti mi na rty přivedlo úsměv. „Líbí se ti to?“

Její řasy se zvedly. „Co myslíš?“

„Myslím, že se ti líbí hodně, co vidíš.“

S hlubokým nádechem se jí zvedla hruď. „Ale nemáme žádnou ochranu, a když uvážím, že jsem téměř omdlela, jakmile jsem se dozvěděla, že je Beth těhotná, myslím, že ji opravdu potřebujeme.“

„Mám ji.“ Popadl jsem džínsy a vytáhl kondom. Kupodivu, když jsem se na ni podíval, a viděl ji na posteli, čekající na mě, jenom na mě, téměř jsem zapomněl, jak si ho nasadit. To by bylo trapné.

„Ach můj Bože,“ řekla, hlavou padající zpátky na postel. Pobavené pobouření zbarvilo tón jejího hlasu, ale vypadala jako zatracená bohyně, takhle umístěna.

„Je to jako bys měl speciální dovednosti, když přijde na nalezení kondomů. Opravdu. Musejí padat z oblohy vždycky, když jsi kolem.“

Mrkl jsem, když jsem zuby roztrhal okraj obalu. „Mám dovednosti, které se počítají, Kotě.“

Usmála se a ten její sexy, přivřený pohled mě propracovával až k okraji. Vylezl jsem na ni, obcházející části, na kterých si dám záležet později, pořád dokola. Otevřel jsem pusu, pravděpodobně abych řekl něco odporně arogantního a otevřeně sexuálního, ale cokoliv, co jsem se chystal říct, bylo ztraceno.

Kat se natáhla a sevřela mou čelist, přivádějící mě pro polibek, který mě totálně zničil tím nejdokonalejším způsobem.

Byl jsem ohromen, a zcela překvapen tím, jak mě mohlo její jediné slovo, pohled nebo dotek, nebo jenom sladký polibek poskládat dohromady. A byl jsem jí naprosto pokořený.

Pak tam nebylo žádné mluvení ani přemyšlení. Moje pusa byla všude. Naše ruce se vydaly na průzkum. Zjistil jsem, že byla připravená, a ztratil se v té chvíli, v té vteřině, kdy jsme se políbili. Společně jsme se pohybovali, naše ruce pevně spojené, když jsem zvedl hlavu a zadíval se do jejích šedých očí, zbarvených bílým světlem. Znovu jsem se zamiloval.

Blikající světlo hrálo na zdech, když naše srdce bušila společně najednou. Pevně mě svírala, omotávající kolem mě nohy, přitahující mě blíž, a já jsem zadusil její výkřik polibkem, když třesoucí vír pocitů putoval mou páteří.

Nevěděl jsem, kolik času uběhlo, ale zatímco jsem si ji držel blízko, omotávající každou část mého těla kolem její, takže mezi námi nebyl ani centimetr prostoru, konečně jsem zavřel oči. A navzdory všem blbostem, které se kolem nás podělaly, jsem našel mír.