Opal - 35. kapitola

Překlad: KitKat
Kor.: Majuš

Odpoledne před plesem, stála v mém pokoji Dee, točila mi vlasy kolem středně rozháněné kulmy. Zatímco konverzace byla trochu trapná, polevilo to asi v polovině stylingového procesu. Rozhovor byl klidný a lehký v době, kdy mi vlasy připnula do složitého účesu, který předvedl celou její těžkou práci.

Aplikovala jsem si svůj vlastní make-up pod oči, když si sedla na okraj mé postele, ruce sepjaté v klíně. Šla do jednoduchého zatočeného ohonu, s jejími vlasy omotanými kolem toho v hustém drdolu, klasický vzhled, který dokonale zvýraznil její hranatý obličej.

Třela jsem si prstem pod okem, rozmazávala hnědou linku. „Těšíš se na dnešní večer?“

Pokrčila rameny. „Jen to chci udělat, protože, víš, je to náš poslední rok. Asi to bude náš poslední společný rok-nás všech spolu-a já to chci zažít. Vím, že by Adam chtěl, abych šla a bavila se.“

Položila jsem moji tužku do tašky a přehrabovala se pro moji řasenku. „To by chtěl,“ řekla jsem, podívala se zpátky do ložnice. „Zdál se jako druh člověka, který by pro tebe chtěl to nejlepší bez ohledu na to, co to pro něj znamenalo.“

Objevil se úsměv a pak zmizel. „To byl.“

S pocitem smutku, jsem se otočila zpátky k zrcadlu a můj pohled padl na zlatou tubu. Měla by být dnes večer s Adamem. „Dee já –“

„Já vím.“ V jednu sekundu byla na mojí posteli a v další stála ve dveřích. Její spodní polovina se ztrácela a páni, bylo divné to vidět. „Vím, že je ti to líto. Vím, že jsi nikdy neplánovala Adamovu smrt.“

Otočila jsem se k ní, točila jsem kus obsidiánu mezi prsty.“ Všechno bych změnila, kdybych mohla.“

Její pohled se mihnul ode mě, usadil se na mém rameni. „Bojíš se zítřejšího večera?“

Dívajíc se ještě jednou do zrcadla, jsem zamrkala slzy. Na okamžik jsem měla pocit, jako bychom byli tak daleko, ale pak se dveře zabouchli v mé tváři. Dobře, možná jsme někde došli, ale ne tak daleko jak jsem chtěla. Takže, přestaň být posera, uklidnila jsem se. Bude to hodně vyplýtvaného make-upu.

„Katy?“

„Bojím se,“ přiznala jsem, trochu se zasmála. „Kdo by se nebál? Ale snažím se na to nemyslet. To bylo to, co jsem udělala minule, a to jsem zešílela.“

„Zcvokla bych se bez ohledu na to, jestli jsem vyděšená-vlastně, všechno co dělám je, že čekám v autě.“ V blesku zmizela ve dveřích a znovu se objevila v šatníku. Láskyplně rozbalila moje šaty na ples. „Jen buď opatrná a postarej se, aby byli moji bratři v bezpečí. Dobře?“

Moje srdce zakopla a já jsem neváhala. „Dobře.“

Vyměňujíc si místa, ona skončila se svým make-upem, a já jsem vklouzla do mých šatů. Máma se objevila v mém pokoji s foťákem v ruce, a tady jsme šli znovu. Vyfotila Dee a mě, měla zaslzené oči, mluvila o tom, jak jsem si hrála, převlékajíc se do jejích šatů a bot, pobíhala po domě nahá a to bylo všechno předtím, než Dee odešla a Daemon přišel.

Odtud by se to mohlo jen zhoršovat.

Ale když Daemon vstoupil do obývacího pokoje, kde jsem čekala, pohrávala si s malým psaníčkem, které mi dala máma, byla jsem ohromeně němá.

Daemonovi to slušelo prakticky v čemkoliv-v džínách, v teplákové soupravě, v dřevorubeckém vybavení-ale v černém obleku, navrženém k jeho širokým ramenům a úzkým bokům, vypadal naprosto úžasně. Tmavé vlny mu spadly přes čelo, shrnul si je na stranu. Držel hezkou kytičku v jedné ruce. Když si narovnal svou kravatu, jeho pohled začal u špiček mých bot a pomalu se plížil nahoru, zastavil se na několika místech, a já doufala, že si toho máma nevšimla. Jeho prsty na kravatě znehybněly a já zrudla, cítíc intenzitu jeho pohledu a jeho schválení. Daemon měl rád červenou.

Od té doby moje tváře odpovídaly mým šatům. Došel ke mně s tím vykračováním rockové hvězdy a zastavil se přede mnou, sklonil hlavu a zašeptal: „Vypadáš nádherně.“

Hluboké třepotání začalo v mém žaludku a šířilo se. „Díky. Sám nevypadáš špatně.“

Máma se kolem nás třepotala jako nevypočitatelný ptáček, fotila a nadělala s tím nad námi. Pokaždé, když se podívala na Daemona, měla „srnčí oči“ výraz ve tváři. Byla jím naprosto uchvácena. Udělala hodně fotek jeho, dávající mi kytičku a vázající ji kolem mého zápěstí. Kytička byla jednoduchá růže, plně vykvetlá, obklopená zelenými listy a dětským dechem. Krásná. Pózovaly jsme na máminy fotky a celý průběh byl přirozený, nic jako Simon a absolventský ples. Moje myšlenky putovaly k Simonovi, když jsme udělali ještě pár fotek a Daemon se vyměnil za foťák, takže jsme, mohli udělat, nějaké matka-a-dcera.

Byl Simon naživu? Blake přísahal, že naposled, kdy viděl Simona, kluk byl naživu, když ho DOD odvezlo pryč. Cokoliv se Simonovi stalo, bylo, protože mě viděl ztratit kontrolu nad Zdrojem. Další možná smrt související se mnou, a Simon musel být mrtvý, protože proč by ho DOD nebo Daedalus chtěli živého? Byl jen člověk… Vzpomněla jsem si na Carissu.

Daemon mi položil ruku na záda. „Kde jsi?“

Zamrkala jsem, vtáhla se zpátky do přítomnosti. „Jsem tady, přímo s tebou.“

„V to doufám.“

Máma přišla a vtáhla mě do objetí. „Zlato, ty vypadáš tak krásně-oba dva vypadáte nádherně dohromady.“

Daemon ustoupil, usmíval se přes její rameno.

„Jen tomu nemůžu uvěřit. Tvůj maturitní ples“ řekla, popotahovala, když zacouvala, dívajíc se na Daemona. „Bylo to jen včera, když běhala po našem domě, strhávala si plenky –“

„Mami,“ odsekla jsem, konečně skočila do konverzace. Její vyprávění jakéhokoliv dětského příběhu Katy bylo dost špatné. Každý, kdo je slyšel, bylo ponížení. Ale s Daemonem to bylo asi tisíckrát děsivější.

Daemonovy oči se rozzářili zájmem. „Máte fotky? Prosím, řekněte mi, že máte fotky.“

Její tvář se roztáhla v širokém úsměvu. „Vlastně, mám!“ Otočila se směrem ke knihovně v rohu, která byla plná ponižujících fotek. „Zaznamenala jsem každou –“

„Ach, koukněte na čas.“ Popadla jsem Daemona za ruku a zatáhla. On se ani nepohnul. „Opravdu potřebujeme jít.“

„Vždycky je zítřek,“ řekl mojí mámě, mrknul. „Je to tak?“

„Nejdu do práce do pěti.“ Usmála se.

Tak to se nestane. Na cestě ven se zastavila a dala mi další pusu. „ Vypadáš tak krásně, zlato. Myslím to vážně.“

„Díky.“ Stiskla jsem ji zpátky.

Držela se, jako by nikdy nechtěla odejít a mně to nevadilo, protože po včerejší noci, tam byla šance, že se možná nemusím vrátit. Takže jsem potřebovala maminčino objetí a byla jsem příliš hrdá to přiznat.

„Jsem šťastná za tebe,“ zašeptala. „Je to hodný kluk.“

Dala jsem jí vodnatý úsměv. „Já vím –“

„Dobře.“ Odtáhla se, poplácala mě po pažích oběma rukama. „Večerka?“

„Já –“

„Dnes žádnou nemáš.“ K mému šoku se usmála. „Jen se chovej slušně a nedělej nic, čeho by si ráno litovala.“ Její pohled se přesunul přes moje rameno a zamumlala. „Ne moc.“

„Mami!“

Usmívajíc se, mi dala zářící šťouchanec. „Jsem stará, ne mrtvá. Teď jdi a bav se.“

Odešla jsem, jak nejrychleji jsem mohla. „Neslyšel jsi poslední část, že ne?“

Daemon se usmál.

„Ach, Bože…“

Zaklonil hlavu dozadu, smál se a vzal mě za ruku. „Pojďte, paní, váš vůz čeká.“

Zasmála jsem se, když jsem vlezla do Dolly a jakmile jsem byla uvnitř, dohadovali jsme se o rádiu, dokud jsme nebyli v půli cesty do školy a Daemon se na mě bočně podíval. „Opravdu vypadáš nádherně, Kotě. Myslím to vážně.“

Usmála jsem se, přejížděla prsty po korálcích na mém psaníčku. „Děkuju.“

Chvíli bylo ticho. „Myslím si, že si taky vypadala nádherně na absolventském plese.“

Hlava se mi k němu prudce otočila, zapomínajíc na psaníčko. „Opravdu?“

„Do pekla jo. Nenáviděl jsem, že jsi byla s někým jiným.“ Zasmál se mému výrazu a pak se znovu zaměřil na tmavou silnici. Lehký úsměv mě zatahal za srdce. „Když jsem tě viděl se Simonem? Chtěl jsem z něho vymlátit to stále milující svinstvo a sebrat tě pryč.“

Zasmála jsem se. Někdy jsem zapomněla, že během těchhle prvních bouřlivých měsíců, co jsme se znali, možná jeho malinká část mě měla ráda.

„Takže, jo, pak si myslím, že jsi krásná.“

Kousla jsem se do rtu a doufala, že jsem si nerozmazala lesk na rtech. „Vždycky jsem si myslela, že jsi byl…“ Krásný nebyl zrovna přesný, mužský popis, takže jsem vyšla s: „Velmi pohledný.“

„Co tím myslíš, že sis to vždycky myslela, byl jsem neuvěřitelně sexy a ty jsi ze mě nemohla odtrhnout oči.“

„Opravdu potřebujeme zapracovat na tvé skromnosti.“ Lesy byly za okny rozmazané, a já mohla vidět svůj úsměv v odraze. „Ale Bože, někdy mě to vytáčí.“

„Je to součástí mého kouzla.“ Odfrkla jsem si.

Ples se konal na stejném místě jako absolventský-tělocvična střední školy. Opravdu to tu bylo vyzdobené. Parkoviště bylo plné, a protože jsme šli trochu pozdě, museli jsme nechat Dolly v sekci krvácení z nosu. Daemon mě chytil za ruku, když jsme kráčeli do školy. Vzduch byl teplý, jen s náznakem chladu. Noci byly téměř chladné, tady v květnu. Ale nepotřebovala jsem šátek nebo něco, ne s Daemonem vedle sebe. Vždycky vysílal neuvěřitelné množství tepla. Na absolventském plese byla tělocvična přeměněna všemi podzimními slavnostními dekoracemi, ale na maturitním plese, byly bílá světla podél stropu a dolů do uzavřených tribun, které tvořili oslnivý efekt vodopádů. Velké, listnaté kytky v květináčích byly donesené dovnitř, obklopující bílé linie stolů na okraji matného parketu. Hudba byla hlasitá, a já jsem sotva slyšela, co mi Daemon říkal, když mě tahal dopředu. Lesa se z ničeho nic objevila, vzala mě za ruku a táhla mě k parketu. Vypadala úžasně v tmavě modrých trubkovitých šatech, které lichotili jejím křivkám přesýpacích hodin. Na parketu byly kolem nás ostatní holky. Smích se mísil s rytmem a já myslela na klub v Martinsburgu a na klece. Zcela odlišné světy.

Daemon se objevil, kradl mě od holek. Byl to pomalý tanec a jeho ruce se perfektně hodili kolem mého pasu. Položila jsem si tvář na jeho rameno, ráda, že on a Dee mě přesvědčovali udělat tu plesovou věc. Dostat se ven a dělat tohle, byl skvělý pocit, jako sedmi tunová hmotnost, padající z mých ramen. Daemon si pobroukával spolu s písničkou, jeho bradou se otíral o mé tváře tak často. Líbil se mi způsob, jak jeho hrudník hučel proti mému, připomínajíc mi přirozený způsob, jak se jeho tělo cítí.

Ke konci písně, jsem otevřela oči a oni se uzamkli s Blakeovými. Hluboce jsem se nadechla. Nečekala jsem, že tady bude, takže vidět Blakea byl tak trochu šok, který skrze mě vystřelil. Byl tu s někým? Žádná dívka blízko něho nebyla, ale to nic nemuselo znamenat. Něco na způsobu, jakým tam stál a sledoval nás, byl pro můj vkus nad přijatelným děsícím faktorem. Vetřel se tam pár, smějící se, když jí kluk ohmatával boky. Když se přesunuly, Blake byl pryč, ale divný, fuj pocit se objevil v mém žaludku. Pocit, který jsem měla, když jsem viděla Blakea, což znamenalo, že jsem se snažila na něj vůbec nemyslet. Vidět ho, mi připomnělo někoho jiného. Zvedla jsem hlavu. „Dawson nepřišel?“

Daemon zavrtěl hlavou. „Ne, myslím, že se cítil, jako by zradil Beth, kdyby to udělal.“

„Páni,“ zašeptala jsem, nevěděla jsem, na co mám myslet. Jeho oddanost k Beh byla víc než obdivuhodná, bylo to trochu děsivě inspirující. Možná to bylo mimozemskou DNA.

Daemonovy paže se napjaly a oblek mu obtáhl ramena. Ano, určitě mimozemská DNA, při práci na mnoha, mnoha úrovních.

Po pomalém tanci, se k nám přidali Andrew a Dee. Vypadala jako bohyně, jak jsem si myslela, v jejích šatech, a svěží, čistě vypadající. Všimla jsem si, že Dee a Andrew mezi sebou drželi nenápadnou vzdálenost. Mně to bylo jasné, že jsou jen přátelé, víc jen proto, že sdílí něco, co ztratili.

Když Daemon odešel pro něco k pití, zpozorovala jsem Ash a její lidské rande… a její malé černé šaty. Ash se usmála jako kočka, která snědla celou rodinu kanárků. „Davide, to je Katy. Nedělej si starosti na vzpomenutí si jejího jména. Pravděpodobně ho zapomeneš.“

Ignorovala jsem ji a nabídla mu ruku. „Ráda tě poznávám.“

David byl hezký-velmi hezký-a mohl by snadno obstát s Luxenem. Měl kudrnaté hnědé vlasy a jeho teplé, whisky zbarvené oči byli tak přátelské.

Podal mi ruku. „Rádo se stalo.“

A zdvořilý. Co tady dělá s Ash?

„Mám jisté nadání,“ zašeptala mi do ucha, jako by mi četla myšlenky, a já jsem se na ni zamračila. „Zeptej se Daemona. Může ti o tom všechno říct.“ Narovnala se, a zasmála.

Namísto zbití ji, což bylo něco, co jsem opravdu chtěla udělat, jsem mohla cítit Zdroj, jak mě prosí, abych ho použila. Sladce jsem se usmála, když jsem šla kolem ní a položila ji mou ruku na odkrytou délku štíhlých zad. Vysoce nabité napětí přešlo z mé ruky do její kůže. Vydávající nízký skřek, Ash vyskočila a otočila se. „Ty…“

Vedle ní, David vypadal zmateně, ale za ním, Dee vypustila smích. Pořád s úsměvem, dávajíc Ash slabé mrknutí předtím, než jsem se otočila. Daemon tam stál s dvěma kelímky, jedno obočí vyklenuté. „Zlé Koťátko,“ zamumlal.

S úsměvem jsem se natáhla a políbila ho. Bylo to nevinný nebo to bylo možná z mojí strany, ale Daemon to úplně přebral. Když jsme se odtáhly, byla jsem bez dechu.

Odcházejíc ze skupiny za sebou, jsme znovu tancovali, tak těsně, že jsem čekala přicházejícího učitele, který by nás od sebe odtrhl. Několikrát jsem tancovala s Lesou a dokonce se připojila jednou Dee. Vypadali jsme směšně, mlátili kolem sebe a bavili se. V době, kdy jsem byla zpátky v náručí Daemona, jsme byli na plese asi dvě hodiny. Někteří už byli na odchodu, vydali se na notoricky známý terén-na párty na statku.

„Jsi už připravená odejít?“ Řekl.