Obsidian - 22. kapitola

Překlad: Nela

Ten večer, kdy se pořádal absolventský ples, jsem byla pěkně nervózní. Obrovská část mně chtěla zavolat Simonovi a vycouvat, hlavně po tom, co odmítl společnou jízdu s ostatníma a chtěl mně vyzvednout sám. Ale máma mi koupila šaty a Dee, na mně odvedla mimořádnou práci, a já vypadala opravdu hezky.

Vlasy jsem měla natočené a vyčesané nahoru, odhalovaly tak můj krk. Dee mi nechala vytažených jen pár strategicky rozmístěných loken, které se mi kroutily kolem spánků a dosahovaly až na moje obnažená ramena. Dokonce mi vlasy nalakovala vanilkově vonícím lakem, který v sobě měl nějaký lesklý věcičky, takže když jsem se pohybovala, moje vlasy se nádherně třpytily. Díky kouřovým linkám, které mi Dee namalovala, vypadaly moje oči větší a vroucně hnědé. Taky jsem si byla celkem jistá, že mi nalepila umělý řasy, protože moje řasy nikdy nebyly tak dlouhý ani tak hustý. Poslední zásah, který na mně udělala, než odspěchala na sraz s Lesou byl lesk, který mi namalovala na rty, najednou byly plnější a v barvě rubínů.

Než jsem sešla dolů, prohlídla jsem se v zrcadle. Připadala jsem si, jako když se koukám na nějakou cizinku a udělala jsem si pomyslnou poznámku, že musím makeup nosit častěji.

Ve chvíli, kdy mě máma uviděla, začala brečet. Čekala jsem, než se vrátí s foťákem a udělá asi tisíc fotek. Když si mně tam fotila, byla oblečená v sesterský uniformně, takže mi celá ta situace přišla krapet komická.

„Ten kluk, Simon,“ začala a nakrčila čelo.

„Nikdy si se o něm nezmínila.“

Pane Bože. „Jsme kamarádi. Nic víc, takže se nemáš vůbec čeho bát.“

Věnovala mi mateřský pohled. „A co se vlastně stalo s tím klukem odvedle - Daemonem? Párkrát si s ním přece byla venku, mám pravdu?“

Pokrčila jsem rameny. Tak tohle byla konverzace, kterou jsem před mámou nemohla ani nakousnout. „Uh, my jsme anti přátelé…“

„Co?“ Svraštila na mně obočí.

„Nic,“ povzdechla jsem si a podívala se na svoje ruce. Na prstech jsem neměla ani náznak něčeho, co by připomínalo, že jsem si je skřípla. A přece jsem kolem sebe měla stopu, která slabě zářila. „Jsme přátelé.“

„No, to je ale škoda.“ Natáhla se a upravila mi, nezvednou loknu. „Vypadal jako opravdu milý kluk.“

Daemon? Milej kluk? Um, asi ne. Naší konverzaci ukončil hlasitý zvuk motoru, který se ozval z venku. Poodešla jsem k oknu a mrkla ven. Pane Bože. Simonovo auto mělo velikost ponorky.

„Proč jste vy dva taky nešli před plesem na večeři?“ Ptala se mně máma, zatímco se zase vyzbrojovala foťákem, na další kolo fotek.

Protože Simon odmítl jet se všema dohromady, tak já jsem odmítla chodit ještě na večeři. Takže mně měl Simon vyzvednout, a ani z toho jsem nebyla bůhví jak odvázaná, ale potkat se až na plese se zdálo stupidní. A navíc on měl lístky.

Neodpověděla jsem jí a šla otevřít dveře. Stál tam Simon a měl na sobě smoking. Byla jsem tak trochu překvapená, že měli takovej, do kterýho se vešel. Očima, které vypadaly krapet zamlženě, mně sjel od hlavy až k patě, takovým způsobem, že moje kůže chytla barvu mých šatů.

„Vypadáš žhavě,“ řekl mi a vyndal kytičku, která měla přijít kolem mýho zápěstí.

Zašklebila jsem se, když jsem zaslechla mámu, jak si odkašlala. Vzala jsem si kytku, ustoupila stranou a pustila Simona dovnitř. „Mami, tohle je Simon.“

Simon vykročil kupředu a potřásl mámě rukou, kterou k němu natahovala.

„Tak teď vidím, po kom se Katy tak vyvedla.“

Máma zvedla jedno obočí a změnila se v Ledovou Královnu. Simonův vtípek se nevyvedl. „No, nejsi ty milej.“

Stoupla jsem si vedle něj a nasadila si kytku na zápěstí, byla jsem vděčná, že to není ta, co se musí připínat. Simon podstoupil focení snad tisíce dalších fotek, u čehož mě ochotně chytil kolem pasu a usmíval se do foťáku.

„Oh. Skoro bych zapomněla.“ Máma zmizela v obýváku a vrátila se s krajkovým šálem. Přehodila mi ho přes ramena. „To tě udrží alespoň trochu v teple.“

„Díky,“ řekla jsem a sevřela šál těsněji, byla jsem za to, že mně zakryje, vděčnější, než si vůbec mohla představit. Předtím se mi ty šaty zdály perfektní, ale teď, když vedle mě Simon prakticky slintal blahem nad mým výstřihem, jsem se cítila nepohodlně, že jsem měla tolik obnažený kůže.

Zatímco Simon čekal venku, máma si mně zatáhla stranou. „Určitě mi zavolej, až dorazíš domu. Kdyby se cokoliv stalo, tak mi taky zavolej. Jasný? Dnes večer pracuju ve Winchesteru.“ Podívala se zamračeně ven ze dveří. „Ale pokud bude potřeba, můžu odejít.“

„Mami, budu v pohodě.“ Naklonila jsem se k ní a dala jí pusu na tvář. „Mám tě ráda.“

„Taky tě mám ráda.“ Odvedla mně ke dveřím. „Opravdu vypadáš nádherně.“

Odešla jsem z domu dřív, než jí mohly zase vyhrknout slzy.

Vylézt nahoru do auta vyžadovalo strategické šplhání. Byla jsem překvapená, že jsem nepotřebovala žádný stupátko.

„Člověče, fakt vypadáš rajcovně.“ Simon si hodil do pusy mentolku a pak vycouval z naší příjezdovky.

Doufala jsem, že ty mentolky nedlabal z nějakých konkrétních důvodů.

„Díky. Taky vypadáš dobře.“

A to byl veškerý rozsah naší konverzace. Ukázalo se, že Simon nebyl zrovna duchaplný společník. Jak šokující. Jízda ke škole byla dlouhá a trapná, a já celou dobu svírala konce svýho šálu, jako kdyby neměl přijít žádný zítřek. Během cesty, se na mně několikrát podíval, usmíval se a házel do sebe další mentolky.

Nemohla jsem se dočkat, až se dostaneme do školy.

Když jsme dorazili na parkoviště, přišla jsem na pravý důvod těch mentolek. Simon vytáhl z vnitřní kapsy smokingu stříbrnou placatku a dlouze si lokl. A pak mi jí taky nabídl.

Chlastal. Tak to byl prostě skvělej začátek. Odmítla jsem jeho nabídku a už jsem vymýšlela, s kým pojedu domu. Samotný pití mně nevadilo. Jízda s opilým řidičem už jo.

Nějak ho netrápilo, že jsem ho odmítla a zastrčil placatku zpátky do saka. „Vydrž. Pomůžu ti dolu.“

No, to od něj bylo hezký, protože jsem přemýšlela nad tím, jak se odsud sakra mám dostat zase zpátky na zem. Otevřel dveře a usmíval se. „Děkuju.“

„Nechceš si tu nechat kabelku?“ Zeptal se.

Oh, to určitě. Zavrtěla jsem hlavou a pustila konec šálu, který jsem svírala v ruce. Simon mně vzal za ruku a pomohl mi dolu z auta. Zatáhl mně víc, než musel a já s klopýtnutím dopadla na jeho silný hrudník.

„Jseš v pohodě?“ Zeptal se a usmíval se.

Přikývla jsem a snažila se ignorovat ten nepříjemný pocit, co se mi rozléval v břiše.

Už jsem slyšela pravidelný rytmus hudby z tělocvičny. Zastavili jsme se před zamlženými dveřmi a Simon si mně přitáhl k sobě, do trapného obětí.

„Jsem rád, že si chtěla jít na ten ples se mnou,“ řekl mi. Jeho dech byl cítit mentolem a výrazným aroma alkoholu. „To jsme na tom stejně,“ odpověděla jsem a snažila se to myslet vážně. Položila jsem ruce na jeho urostlý hrudník a odtlačila se od něj. „Měli bysme jít dovnitř.“

Usmíval se a jedna jeho ruka mi sklouzla po zádech až na bok. Ztuhla jsem a říkala si, že to byla jen nehoda. Musela být. Určitě by nechtěl působit tímhle dojmem, když jsme spolu ještě ani netančili.

Tělocvična byla vyzdobená do podzimního tématu.

Ze stropu visely pruhy listoví a listí pokrývalo i dveře. Všude byly rozmístěné dýně a spousta balónků, které byly rozmístěné v rozích a podél pódia.

Jakmile jsme vstoupili dovnitř, obklopili nás Simonovi kamarádi. Někteří z nich mně shlídli a ne-zrovna-diskrétně poplácávali Simona po zádech. Jakoby až teď viděli, že mám nějaký prsa, najednou jsem byla cool. Kluci jsou někdy tak dětinští. Zatímco si dokola podávali placatku, kterou Simon přinesl, vyměnila jsem si strojené pozdravy s holkama jeho kamarádů. Všechny to byly roztleskávačky. Nuda.

Prohledávala jsem dav a zahlídla Lesu s jejím doprovodem. „Hned jsem zpátky.“

Než mně mohl Simon zastavit, vyrazila jsem k ní. Když její doprovod kývl mým směrem, otočila se. Usmála jsem se na ní. „Vypadáš úchvatně.“ Musela jsem křičet, aby mně přes hudbu vůbec slyšela.

„To ty taky!“ V rychlosti mně objala a pak se zase odtáhla. „Chová se slušně?“

„Zatím. Neva?“ Když Lesa zavrtěla hlavou, sundala jsem si šál a odložila ho na jejich stůl. „Odvedli tu dobrou práci.“ Lesa přikývla. „Ale pořád je to jenom tělocvična.“ Zasmála se. „Má to prostě ten čmuch.“

Byla to pravda. Carissa se k nám rychle přidala a táhla nás, mínus kluci, na taneční parket. Ne, že by mi to vadilo. Tancovaly jsme spolu, smály se a trdlovaly. Lesa tančila jako štětka po dvou jointech a Carissa v jednu chvíli předváděla robotí tanec.

Zahlídla jsem Dee, jak blízko pódia mluvila s Adamem. Rychle jsem holkám zamávala a zamířila jsem k nim.

„Dee!“

Otočila se ke mně, oči se jí pod oslepujícím osvětlením leskly. „Ahoj.“

Zastavila jsem se a očima přeskakovala z jednoho na druhého. Adam se na mně upjatě usmál a pak odešel někam do davu tanečníků. „Je všechno v pohodě?“ Vzala jsem jí za ruku a stiskla ji. „Ty si brečela?“

„Ne. Ne!“ Malíčkem volné ruky se utřela pod očima. „To jen že… myslím si, že se mnou Adam nechtěl jít a vlastně si vůbec nejsem jistá, že já tu chci být. A je to…“ Zavrtěla hlavou a pustila mně.

„No, ale ty vypadáš v těch šatech božsky!“ Bylo mi jí líto. Nezdálo se mi fér, že neměla možnost výběru, co se randění týkalo. Obzvlášť, když jsem uvážila, že každý mužský Luxen, kterýho jsem zatím potkala, byl blbec. Vzhledem k tomu, že vyrůstali všichni pohromadě, to muselo být, jako kdyby šla na ples se svým vlastním bráchou. „Hele,“ řekla jsem, protože jsem dostala nápad. „Kdybys chtěla, můžeme se zdejchnout. Pudem v těch nádherných šatech do kina a dáme si spoustu zmrzliny. To zní zábavně ne? Nebo si můžeme pučit Statečný Srdce. Miluješ ten film.“ Dee se zasmála, oči měla zase veselé a pevně mně objala. „Ne. Užijeme si to tady. Jaký je tvoje rande?“

Rozhlídla jsem se kolem, ale nikde jsem ho neviděla. „Pravděpodobně je někde sťaty.“

„Ale ne.“ Zastrčila si pramen vlasů za ucho. Měla je rozpuštěné a natažené a padali jí přes ramena jako temný vodopád. „Chlastá hodně?“

„Zatím ne, ale chtěla jsem se zeptat, jestli bych se s váma mohla svést domu?“

„Samozřejmě.“ Začala mně strkat směrem k tanečnímu parketu.

„Asi pojedeme ještě na párty s táborákem. Takže buď můžeš jít s náma anebo tě vysadíme doma.“

Simon se o žádný párty nezmínil, takže možná budu mít kliku a zapomene na mně úplně. S Dee jsme ruku v ruce obešly taneční parket. Už jsem skoro vzdala hledání Lesy v tom davu, ale pak jsem totálně znehybněla.

Zahlídla jsem na bílém stole malou svíčku ve skle. Vydávala jemně mihotavou zář, která tančila po Daemonových lícních kostech a plných rtech. Ash nebyla nikde v dohledu a upřímně, mně vůbec nezajímalo, kde byla.

Daemonův pohled byl tak soustředěný, že jsem nechtěně o krok ustoupila, ale oči jsem z něj nespustila. Hluboko uvnitř mě se rozvinula ta známá touha, která skrze mě vystřelovala blesky vzrušení a to - to byl druh pocitu, který si nemůžete vynutit ani na povel zopakovat. A pak se přede mnou z ničeho nic objevil Simon, chytil mně za ruku a táhl mně na taneční parket pryč od Dee. Nehráli pomalou písničku, ale stejně mi kolem pasu omotal ty jeho svalnatý ruce a přitáhl si mně k sobě. Do žeber se mi zařízl ostrý okraj placatky.

„Zmizela si mi,“ řekl mi a rty se dotýkal mýho ucha, můj krk zaplavily výpary alkoholu. „Už jsem si myslel, že ses na mně vyprdla.“

„Ne, jen sem viděla kamarádky.“ Snažila jsem se odtáhnout, ale držel mně pevně. „Kde jsou tvoji kamarádi?“

„He?“ zakřičel, neslyšel mně přes hlasitou hudbu. „Dneska večer bude na poli párty. Všichni tam půjdou.“ Jednu ruku měl položenou na mých zádech tak nízko, že mi prsty šahal na zadek. „Měli bysme taky jít.“

Sakra. „Já nevím. Mám večerku.“ Zakřičela jsem zpátky a snažila se odmanévrovat jeho ruku z mojí zadnice.

„No a? Je přece absolventský ples. Čas pařit.“

Neobtěžovala jsem se s odpovědí, měla jsem totiž co dělat, abych se vyhýbala jeho rukám, které byly všude. Tancovali jsme ještě další písničku, než jsem se mohla úspěšně osvobodit a to jen proto, že mě zachránila Carissa.

Spatřila jsem Ash, seděla u stolu a vypadala nakrkle, zatímco Daemon zíral do země. Po přestávce na záchod a několika dalších písničkách jsem opět skončila se Simonem.

Na to, že byl člověk, rozhodně věděl, jak se k někomu nenápadně připlížit.

Tentokrát z něj nebyl tolik cítit alkohol, ale sakra, tancovali jsme v opravdu těsném objetí a ty jeho ruce byly krutě přátelský. Cítila jsem každej kousek jeho těla, ale jemu to evidentně nevadilo. Začala jsem se potit, když mi jednou rukou sklouzl z ramene směrem k pasu a těsně se přitom vyhnul mým prsům. Trhla jsem sebou a zírala na něj. „Simone.“

„Co?“ Vypadal nevině. „Promiň, sklouzla mi ruka.“

Jeho druhá ruka najednou sklouzla na můj dobře vypadající zadek. Podívala jsem se pryč a přemýšlela, co budu sakra dělat. Potřebuju se vypařit. A to rychle.

„Můžu tě vystřídat?“ Ozval se zpoza mě hluboký hlas.

Simonovi modré oči se rozšířily a já se otočila. Stál tam Daemon a ve tváři měl nelítostný výraz. Nedíval se na mě. Jeho pohled byl soustředěný na Simona. Byla v tom výzva. Jako kdyby ho varoval, ať se opováží říct ne.

Po vteřině mně Simon pustil. „Perfektní načasování. Stejně jsem si chtěl dojít pro něco k pití.“

Zvednul na Simona obočí a pak se podíval na mně.

„Zatančíme si?“

Neměla jsem tušení, co měl v plánu a nesměle jsem mu položila ruce na ramena. „To je mi překvapení.“

Nic neřekl, jednou rukou mně chytil kolem pasu a druhou mně vzal za ruku. Hudba zpomalovala, dokud se z ní nestala příjemná pomalá melodie o lásce, její ztrátě a znovunalezení. Koukala jsem se nahoru do těch jeho neobvyklých očí, ohromená tím, jak… něžně mně držel. Bušilo mi srdce a krev se mi hnala v žilách do každé buňky v těle. Muselo to být tím plesem, těmi šaty - nebo způsobem, jak mu padl smoking.

Přitáhl si mně blíž.

Míchali se ve mně obavy a vzrušení. Ta oslnivá světla nad našima hlavami osvětlovala jeho vlasy půlnoční barvy. „Bavíš se dobře… s Ash?“

„Bavíš se s panem Ruka Šmátralka?“

Kousla jsem se do spodního rtu. „Ty seš ňákej chytrej.“

Zachechtal se mi do ucha a já se z toho zachvěla. „My tři jsme sem dorazili společně - Ash, Andrew a já.“ Rukou mně držel za bok, stejně jako před tím Simon, ale na mně to mělo úplně jiný účinek. Pod splývavou látkou mých šatů mi hořela kůže. Daemon si odkašlal a podíval se jinam. „Ty… mimochodem vypadáš nádherně. Fakt. Příliš dobře pro toho idiota.“

Začervenala jsem se a sklonila pohled. „Jseš zhulenej?“

„Bohužel ne, nejsem. Nicméně by mě zajímalo, proč se na to ptáš?“

„Nikdy mi neříkáš nic hezkýho.“

„To je fakt.“ povzdechl si. Daemon se ke mně natiskl ještě o kousek víc a nepatrně pohnul hlavou. Jeho čelist se dotkla mojí tváře a já jsem nadskočila. „Nebudu tě kousat. Ani osahávat. Buď v klidu.“

Spolkla jsem duchaplný komentář, protože pustil můj bok a navedl mou hlavu k jeho rameni. Ve chvíli, kdy jsem se tváří dotkla jeho hrudníku, způsobilo mi to závratě. Ruku opět vrátil nízko na moje záda a tak jsme se pohybovali na pomalou hudbu. Po chvíli si začal něco pobrukovat a já zavřela oči. Tohle… tohle bylo nádherný. Přímo senzační.

„Hele vážně, jaký je to tvoje rande?“

Usmála jsem se. „Je trochu moc přátelský.“

„To jsem si myslel.“ Otočil hlavu a na moment se jeho brada opřela o moje vlasy, pak jí zvedl. „Varoval jsem tě před ním.“

„Daemone,“ řekla jsem tiše, nechtěla jsem zkazit ten nádhernej, mírumilovný okamžik, kterej mně až do teď chlácholil. „Mám ho pod kontrolou.“

Odfrknul si. „Rozhodně to tak vypadá, Kotě. Jeho ruce byly tak rychlý, že jsem začínal pochybovat, jestli je to vůbec člověk.“

Ztuhla jsem a otevřela oči. Chtěla jsem počítat do deseti. Zvládla jsem to k trojce a pak znovu promluvil.

„Měla by ses odsud vytratit a jít domů, dokud je pryč. Dokonce bych mohl říct Dee, aby se změnila v tebe, kdyby to bylo potřeba.“

Byla jsem šokovaná, že by zašel až do takovýho extrému, odtáhla jsem se a podívala nahoru. „To jako bude v pořádku, když bude osahávat tvojí sestru?“

„Vím, že se o sebe dokáže postarat. Na tohohle kluka fakt nemáš.“

Přestali jsme tančit a vůbec jsme nevnímali ostatní páry. Zaplavila mě nedůvěra. „Co prosím? Že na něj nemám?“

„Podívej, přijel jsem svým autem. Můžu nechat Dee jet s Andrewem a já tě odvezu domu.“ Znělo to, jako by to už měl všechno naplánovaný. Pak přimhouřil oči. „Ty doopravdy zvažuješ, že s tím idiotem pak půjdeš na párty?“

„A ty tam jdeš?“ Zeptala jsem se a uvolnila si ruku z tý jeho. Svojí druhou ruku jsem pořád měla na jeho hrudníku a on mně stále držel kolem pasu.

„Nezáleží na tom, jestli tam jdu já.“ Frustrace zdůraznila každé jeho slovo. „Ty na tu párty nejdeš.“

„Nemůžeš mi říkat, co můžu nebo nemůžu dělat, Daemone.“

Pořád mhouřil oči a najednou jsem viděla tu strašidelnou záři, která se v nich začínala tvořit, zcela mu zastínila zorničky. „Dee tě odveze domu. A přísahám, jestli si tě budu muset hodit přes rameno a vynést tě odsud ven, udělám to.“

Ruka, kterou jsem měla položenou na jeho hrudníku, se mi sevřela v pěst. „To bych teda chtěla vidět.“

Usmál se na mně a oči mu v té tmě začínaly zářit. „To se vsadím, že chtěla.“

„Di do háje,“ řekla jsem a ignorovala všechny ty pohledy, který se začínaly dívat naším směrem. Přes jeho rameno jsem zahlídla pana Garrisona, který nás taky pozoroval, a to pracovalo v můj prospěch. „Ty seš ten, kdo tu udělá scénu tím, že mě odsud budeš vynášet.“

Daemon udělat zvuk, který opravdu zněl jako zavrčení. Každej, kdo to měl v hlavě v pořádku, by byl vyděšený, i já bych měla být, vzhledem k tomu, čeho všeho byl schopnej. Ale nebyla jsem. „Náš vetřelčí učitel nás právě sleduje. Co bys řekl, že si bude myslet, až si mě přehodíš přes rameno, hochu?“

Na místě úplně celej ztuhnul.

Usmívala jsem se jako kočka, která zrovna vyžrala akvárko plný delikátních rybiček.

„Si myslím!“

Překvapivě mi vrátil můj úsměv. „Pořád tě podceňuju, Kotě.“

Než jsem měla možnost pořádně si užít svojí škodolibou radost nad mým triumfálním vítězstvím, připlížil se Simon. „Můžem?“ Zeptal se a pohledem přejížděl mezi mnou a Daemonem. „Všichni už odcházejí na párty.“

Daemonův pohled mi říkal, ať se neopovažuju se Simonem odejít. A to bylo tak nějak to rozhodující, proč jsem souhlasila. Nebude ovládat můj život. To zvládnu sama.