Kiss Me Goodbye

Překlad: Alice
Kor.: Majuš

AUDREY

Asher Devlin.

Můj nejlepší kámoš. Můj partner na zločiny. Můj zachránce v matice.

Žvýkající si spodní ret a svírající svůj batoh na hrudi, ho sleduji přes školní dvůr. Jsem znepokojená.

Změnil se. V mnoha směrech. V poslední době se vzdálil, ztišil. Nesedí se mnou ve školním autobusu. Nesedí se mnou na hodinách angličtiny. Nevyhledává mě během přestávky. Nesdílí se mnou svou čokoládu, to je něco, co dělal, odkdy se přestěhoval do sousedství a stal se mým nejlepším kamarádem před pěti lety.

V jeho očích je tvrdost, která tam předtím nebyla. Ztuhlost v jeho postoji. Jako kdyby se postavil za ocelový štít s hroty, kterej mě drží dál. Jako kdybych se stala v jeho očích neviditelná.

"Audrey!" Dylan kráčel ke mně, smějíc se. "Jdeme na zmrzlinu. Pojď taky."

Sluce mě hřálo na tváři, a zmrzlina zněla dobře. Rafe se Zanem mířili k nám, diskutující o něčem, jejich hlavy ohnuté k sobě.

"Kde je Tess?" zeptala jsem se, snažíc se získat nějaký čas, abych viděla, jestli Ash za mnou přijde. Dívala jsem se přímo na něj hodně dlouho, ale on se tvářil, že si kontroluje mobil. Vím, že to jen předstírá. Musí to jen předstírat. Jsem si jistá, že mě viděl. Nemůže se nestarat. To není možné.

Bolest se usídlila v mé hrudi.

"Audrey?" Dylan na mě zíral. "Tess to dneska nestihne, její máma přijde na návštěvu. Jdeš?"

"Běžte napřed. Já vás doženu."

Dylan si povzdechnul a já věděla, že je zklamaný. "Ash zase vyvádí?"

Pokrčila jsem rameny.

"Mimochodem, co se s ním vlastně děje?" Dylan a Ash jsou dvojka ve fotbalovém týmu. Nejlepší kamarádi.

"Ty mi řekni ty."

"V poslední době se chová divně."

Říkej mi o tom.

Dylan pokynul na Rafea a Zanea a společně odešli, nechali mě samotnou, abych vyřešila hádanku jménem Asher Devlin.

Zhluboka jsem se nadechla a vykročila k Ashovi. Jo, změnil se v mnoha směrech, to musím přiznat, a ne všechny jsou špatné. Vždycky býval vysokej kluk, ale teď se začal i rozšiřovat, jeho ramena silná a hruď pevná. Jeho brada je hranatá, a to dělá jeho ústa měkká víc, jak...

Víc jako co? Horko se mi šířilo po krku. Co se to se mnou děje? Je to kluk. Kluci nejsou zajímaví. Jsou hloupí, arogantní, oškliví, směšní a páchnoucí.

"Ashi," řekla jsem nahlas a postavila se před něj.

Jeho oči se rozšířily, ledově modré, lemované tmavými řasy, a okej, možná tenhle kluk není ošklivý. Nebo směšný. Nebo páchnoucí. Voní tak dobře, jako jemnej pot a koření. A pro tu hloupou a arogantní část...mé hodnocení se tady zastavilo.

"Auds," řekl, jeho nízký hlas mi byl známej a cizí, hluboký a neobvyklý. Teď znovu, byl prohlubující.

Není důvod, proč bych se měla chvět. "Čau, Ashi."

"Čau."

Má tmavou skvrnku na bradě. Je to modřina? Tess řekla, že slyšela, že se Ash včera po škole rval. Nemůžu tomu uvěřit. Ash není takový, ale skvrnka vypadá jako modřina, když se lépe podívám.

Odkašlala jsem si. "Nechtěl bys zmrzlinu? Zane, Rafe a Dylan jdou."

"Ne, to prošvihnu."

Jeho hlas měl vždycky chraplák, a dnes poprvé jsem to cítila až na kůži, jako imaginární dotek. Jak je to možné?

Pak se jeho pohled prořezal do mé hrudi, a kruci, já věděla, co dělá, prohlíží si mě. Ze šoku jsem o krok ustoupila. Viděla jsem kluky to dělat pořád, ale nikdy ne jeho to dělat se mnou. Nebo jsem si to alespoň nevšimla.

Protože jsme přátelé. A přátelé to nedělají.

Tak proč jsem fascinována jeho pusou, těmi krásnými tvary, způsobem, jakým se koutek nazvedne v jemném úsměvu? Jeho oči jsou teď soustředěné na mé tváři a nahnul se nade mě, zvednul ruku, jako by se chtěl dotknout mého líce.

Pak se otřásl jako ze snu a spustil svou ruku. "Musím jít."

A s tím prošel kolem mě a náhlil se ven přes školní bránu.

***

Kavárna je přecpaná. Nicméně, Tessa a já jsme našli poloprázdný stůl na konci dlouhé místnosti a usadili se. Objednala si burger a hranolky, její standardní strava. Děvče má rádo laciné a mastné jídlo. Kdybych se stravovala jako ona, měla bych tak o tři čísla víc. Také fičí na roztrhaných džínách a obscénních teniskách. Na všem, co jí její rodiče nedovolí, když je doma, v Chicagu, Říkala, že když je s nima, musí si oblékat sukně a podpatky, dělat si vlasy a chovat se jako dospělá.

A bohatá. Protože je. Vlastně, její rodiče jsou. Ale když je tady, v Madisonu, žijící u své tety, může si dělat, co se jí zlíbí, a je to celkem divoška. Má seznam "tyhle kluky chci políbit" a bere je jednoho po druhém. Nikdo se ještě nepřišel stěžovat.

Ale je tady jeden kluk, kterýho na seznamu nemá, protože je to ten, koho skutečně chce: Dylan. Vím to, protože zčervená kdykoli ho spatří a kouká na něj, když se nedívá. A vtipná věc je, že on děla tu samou věc, když se nedívá ona.

To je sladký.

Mám plán dát je dohromady na oslavě u Rafea, v jeho domě tuhle sobotu. Okej, není to naplánovaný plán, ale jenom nápad. Držím si palce, aby to vyšlo. Chci ji vidět šťastnou, a Dylana také. Ten kluk měl také svůj seznam, to je víc jako očividný. Jako kdyby si oba razili

svou cestu přes školu, chodící kolem sebe, snažící se nikdy nesetkat. Jsem připravená překazit jim jejich plány. A tohle je mise, v které neplánuju selhat.

Zamračila jsem se při té myšlence a otočila se, abych si ukradla něco z Tessina talíře. Pak jsem uviděla Ashe. Sedí s jídlem o několik stolů dál, s chlapcem, kterého neznám. Zvedla jsem ruku, zamávala na něj a pokynula jim, aby se přidali. Jeho pohled je přímo na mě a já složila ruku, čekající, až se připojí, až zvedne svůj talíř a prorazí si cestu k nám. Vždycky jsme spolu jedli. No, na rozdíl od těch časů, se teď ukazoval méně a méně.

Ale jenom tam seděl, pracoval pusou. Pak otočil svůj pohled na svůj podnos a zvednul vidličku s nožem.

Moje ústa klesla až na zem. Proč to dělá? Mě, své nejlepší kamarádce? Cítím, jak mě každej pozoruje, jako bych byla blázen. Mávám jako idiot a pak se můj obličej zřítí, když mě ignoruje, jako bych byla jenom špína pod jeho botou. Ježíši.

"Ignoruj ho, Audrey. Zastaví se. To je jasné." Tessa mě objala kolem ramen. Musí znova procházet svou budhistickou fází. Stává se to jednou za rok.

Soustředila jsem se, abych zadržela slzy. "Myslíš? Je takový už několik týdnů. Ukazuje mi záda."

I když tohle bylo poprvé, co mě veřejně odmítnul. Poprvé, co se mnou nechtěl jíst. Zvedla jsem svůj ledový čaj a upila si, nechala chlad naplnit moje žíly.

"Kromě toho, když se na tebe dívá, jeho oči jsou jako rentgeny, srší ohněm a všechno."

Dusila jsem se ledovým čajem. "Co?"

"Zírá na tebe, když se nedíváš, a má ten svůj vážně pronikavej pohled, jako kdyby trpěl. Jako kdyby si mu trhala srdce z hrudi a-"

"Tess, zmlkni!" Strčila jsem do ní a posunula se na židli. "Sleduješ moc telenovel."

"Nesleduju. Skutečně se na tebe tak dívá."

"Blbost." Ale cítila jsem se o trochu líp.

Nemůžu zapomenout, jak se na mě díval na školním dvoře, horko v jeho pohledu. Nechápu, proč mě to znepokojovalo a těšilo tak moc. Proč chci ten pohled na jeho tváři vidět znova. Nechápu, co se s ním děje. Proč je rozporuplný, když býval nejvíc stabilní věcí v mém životě.

Zane vklouznul na židli vedle mě. Jeho tmavé vlasy byly uprostřed postavené do špice a jeho tmavé oči rozšířené. "Proč tyhle smutné tváře?"

Sklonila jsem hlavu nad moje jídlo a polkla. Chuť byla pryč. Pak jsem znovu vzhlédla, protože přísahám, že jsem na sobě cítila pohled, a jsem si docela jistá, že je Ashův, zírá přímo na mě, jeho oči jasné. Trhnul sebou, když se naše oči setkaly a pak se odvrátil. Chová se fakt divně, abych byla upřímná.

"Jdeš na Rafeovu párty v sobotu?" Tessa ukázala na Zanea hranolkem. "Řekni, že ano."

"Ano," usmál se. "Bude to skvělé. Všichni tam budou a bude to pecka, protože jeho rodiče jsou pryč z města."

"Alkohol?" zeptala se Tessa.

Zane se usmál víc. "Neřekl jsem, že to bude skvělé? Dylan přijede taky, ale později, a Ash-"

"Koho zajímá, jestli Dylan přijde?" Tessa se zamračila a odkousla si z burgeru.

Zane potřásl hlavou a sebral svou colu. "Co máte ty a Dylan za problém? Přísahám, že vás nechápu, debilové. Buď se milujete, nebo se nenávidíte a já nevím, co je co."

"Nenávist." Řekla Tessa s burgrem v ruce. "Čistá nenávist."

Zane si odfrknul. "A proč bys ho nenáviděla?"

Tessa si povzdechla a polkla. "Proč ne?"

"Správně, co je tady k nenávisti?" řekla jsem si pro sebe.

Dylan je vysokej a hezkej, stavěný jako bůh, s blond vlasy. Když se usměje, ukážou se jamky. Velice sexy jamky. Holky z něj omdlívají pořád. Když nad tím přemýšlím, možná je to to, co na něm nenávidí. Dává to smysl. Jen je potřebuju postrčit k sobě, aby se mohli políbit. Mám divnou představu v mé hlavě, že když někoho políbíš, okamžitě víš, jestli je ten pravý. Jako čarovné spojení putující přes pusy. Možná jsem já překoukaná telenovel.

"Hej, Ashi!" Zane se otočil na židli a zamával.

Ash, který vstával ze židle, zvedl ruku. Jeho pohled po mě šlehnul, a náhle vyslal obrovskej úsměv a mrknul na mě. Nechávajíc mě němou. Okej, co to bylo?

"Ash přijde na párty také." Řekl Zane, otáčející se zpět k nám. "Myslím, že se potřebuje trochu uvolnit."

"Co potřebuje, je kopanec do koulí," řekla Tessa vesele, a já se zasmála-protože se na mě usmál a zamrkal.

Blázním? Neměla bych být rozzlobená, že mě předtím ignoroval? Ale moje tváře hořely a nemohla jsem se přestat usmívat. Tenhle kluk byl tak matoucí.

"Co ten debil udělal tentokrát?" Zeptal se Zane.

"Chová se divně." Řekla Tessa.

Zane to nekomentoval, ponořil se do špaget. A to mě ujistilo, že se chová divně taky. Jako kdyby věděl, že Ash není sám sebou, jako kdyby věděl proč-a nechtěl to prozradit.

***

Párty byla v plném proudu, když jsem s Tessou přijela. Bylo ještě celkem teplo, okna byla otevřená a punkrocková muzika se šířila do zahrady a dvorku. Když bude jen o trochu hlasitější, vsadím se, že to policie přijde zkontrolovat.

No, tohle je Rafeův dům. Je to jeho styl hudby. Doufám, že to nebude jediné, co dneska bude hrát. A doufám také v další věc, Ashe. Doufám, že ho uvidím, doufám, že se na mě opět usměje tým obrovským úšklebkem, že na mě mrkne... A to ho vrátí zpátky ke mně. Chyběl mi můj nejlepší kamarád.

Jo, to je důvod, proč ho chci vidět. Jenom to. Ne vdechovat jeho kořenitou vůni, sledovat hru svalů na jeho široké hrudi nebo sledovat způsob, jakým jeho oči ztmavnou, když je šťastný.

Páni. Je tohle jako být opilý? Moje myšlenky se vymykaly kontrole.

"Tamhle je Rafe!" Tessa mě tahala přes zahradu do proplněného dvorku. V zemi jsou zapíchnuté pochodně, jejich plameny vlají ve vánku, pomalu tancují. Vysoké duby lemují konec dvorku. Bylo to kouzelné, jak se léto pomalu posouvalo do zimy. Bylo cítit změnu.

Poznala jsem Dylana už z dálky. Bylo lehké ho najít, byl trofej uprostřed chichotajících se holek. Tenhle kluk byl zrozený být hvězdou. Zajímalo by mě, jestli rozdává své podepsané fotografie. No. To by byla dlouhá řada přes celou ulici.

Myslím, že dokážu vidět kouř z Tessiných uší. Ta holka se tak rozzlobila, že to bylo vtipné. Držím si palce, abych je dneska dala dohromady, a oni si uvědomí, jak po sobě touží.

"Vidíš Zanea?" Na mé misi potřebuju pomoc. Uvidíme, jestli má nějaké nápady. Já přemýšlím nad hrou pravda nebo skutek a nechat je se políbit, ale co když budou raději chtít pravdu než polibek? Pak to nevyjde. Možná se budeme muset uchýlit k fyzické reakci, a hodit je na sebe. Doufám, že je Zane hravej.

"Ne, nevidím ho." Ale vtáhla mě do davu, děcka našeho věku stály kolem, popíjející pivo a sodu a bůhví co ještě. "Pojď na drink."

Prozkoumaly jsme chladiče v zadní části dvora a vybraly si chlazenou limonádu. Pro mě žádnej alkohol, protože táta to vycítí na míle daleko, a pak dostanu domácí vězení. Tessina teta, na druhou stranu, se už nemohla starat méně. Tessa popadla pivo a v okamžiku se zařadila mezi bandu kluků z chemické třídy.

Bože, závidím jí její sebedůvěru. I když, jak o tom přemýšlím, začne být hlasitá a ukecanější pokud je Dylan poblíž. Ha.

Soustředila jsem se na nalezení Zanea, ale pořád jsem ho neviděla. Po tom, co jsem zkontrolovala dvůr, vstoupila jsem do domu. Vevnitř, hudba řvala a množství lidí se strkalo a pletlo mezi stoly a židlemi a já se cítila trochu klaustrofobicky. Nemám ráda stísněné prostory a vypadalo to, že nemohu šlápnout na rovnou zem, šlapala jsem lidem na nohy. Ale jsem na misi a nemůžu se stáhnout. Podívala jsem se do každého pokoje, velkého obýváku, kuchyně, i do ložnic a koupelen. Kde je Zane? On byl ten, kdo slíbil divokou jízdu na téhle párty, nebo ne?

Nakonec jsem to vzdala. Možná se zastaví později. Žádný Zane, žádný Ash. Tahle party mě nebavila. I když moje plány nebudou zmařeny. Dám Tessu a Dylana dohromady, i kdyby co. Nebo se o to můžu alespoň pokusit.

Změna taktiky. Když nemůžu použít Zanea, aby vytáhnul Dylana z jeho kruhu fanynek na rande naslepo s Tessou, musím to udělat já. Všechno sama.

Ale když jsem vyšla ven, neviděla jsem Tessu a kruh kolem Dylana byl větší. Zane by věděl, co říct, aby Dylanovi vytáhnul hlavu z prdele, nebo alespoň z jeho dívčího zástupu, ale co mu mám říct já? ´Hej, nechej všechny ty krásný holky, který tě chtějí políbit a sahat na tebe a pojď se mnou, protože je tu další krásná holka, která čeká, aby udělala to samé? I když to ještě neví nebo to nepřijímá? A, ksakru, nemůžu ji nikde najít. Jen tu počkej, o samotě, dál od svých fanynek, dokud ji nenajdu, okej? Jo...

"Audrey!" Rafe mířil přímo ke mně, projel si rukou po hřívě blonďatých vlasů. Jeho zlaté oči se smály. "Stihla si to."

"Všechno nejlepší," řekla jsem, a přestala se soustředit na hledání Tessy. Bože, co když se zapletla s klukem, jak ji a Dylana donutím se políbit? "Skvělá párty."

"Díky."

"Jsou tvoji rodiče pryč z města?" To bylo zvláštní, v den jeho narozenin.

"Jo. Vlastně, moje narozeniny byli před třemi dny." Zašklebil se.

Jo jasně. "No, šťastné opožděné narozeniny. Hej, neviděl si Zanea? Nebo Tess?"

"Viděl jsem Zanea před chvilkou. Byl s Ashem." Rafe ukázal na dům. "Šel dovnitř."

Tam se uchýlila i má pozornost a zájem o mou misi. "Ash je tady?" Zavřela jsem ústa, protože bych se neměla starat, ne potom, jak se ke mně choval.

"Hej, tam je Tess." Rafe ukázal na vzdálený konec zahrady, ke starým dubům a jejich pohybujícím se stínům.

Viděla jsem lesk jejích blond vlasů, pak i kluka, a povzdechla jsem si. Možná je už příliš pozdě. Tessa je nalepená na vysokém, dlouhovlasém klukovi. Myslím, že je asi o dva roky starší. Ksakru. Proč to dělá tak složité? Proč líbá někoho jinýho, ne Dylana? Když se snaží o to, aby žárlil, nefunguje to. Vypadá to, jako by soutěžili, kdo políbí víc lidí.

Pro někoho jako já, kdo nikdy nikoho nepolíbil-na ústa, polibky na krk se nepočítají- je to nepochopitelné. Polibky něco znamenají. Nedáváš je jen tak někomu. Jsou jako otázka a odpověď dohromady, zkouška, kterou dáš jen tomu, koho skutečně chceš.

Možná jsem jediná, která to vidí takovým způsobem?

Rafe se otočil, aby přijal blahopřání od skupiny dívek a kluků a já se vzdálila do domu. Myšlenka na Ashe mě táhla jako lano s háčkem, přestože jsem byla neklidná, přestože jsem byla naštvaná a smutná. Hudba se změnila, když jsem vstoupila před francouzské dveře do obýváku, z punkrocku do jemných zvuků balady.

Možná si sousedi začali stěžovat, myslím, menší zmatek následoval na parketu. Skákání a křik ustal a začali se formovat dvojice, obtáčející ruce kolem sebe a houpající se do rytmu. Možná bych odsud raději měla vypadnout. Ale jak jsem se otočila, všimla jsem si Ashe a Zanea opírající se o zeď v hluboké konverzaci, tmavé hlavy skloněné k sobě.

Nerozhodná, jestli mám odejít nebo zůstat, jsem na ně zírala. Špatný pocit se rozšířil v mé hlavě. Žárlím na Zanea. Jsem nasraná na Ashe. Až do tohohle léta mi Ash zvyknul všechno říkat. Já jsem jeho nejlepší kamarádka, ne Zane. Co se stalo s naším kamarádstvím? Jejich konverzace vypadá vážná-ale proč ji Ash nevede se mnou?

Zane na mě pohlédnul a jeho oči se rozšířily. Sakra, přistihnul mě zírat. Otočila jsem se na odchod, láhev s limonádou mi skoro vyklouzla z ruky. Dívka do mě strčila a láhev spadla, rozbila se o podlahu vteřinu předtím, než jsem ji následovala, rozvalující se mezi pohybujícími se těly na parketu.

Čas se zastavil. Moje hlava narazila na podlahu a nic mi nedávalo smysl. Barvy se mi hýbaly před očima, světlá zářila. Pak mě sebraly silné ruce a postavily mě na nohy. Obličej se vyformoval v mém vidění. Bledé oči, které se rozšířily, tmavé obočí, a tmavé rozcuchané vlasy.

"Auds!" Je to Ash, kterej mě držel, tlačil si mě na hruď. "Jsi v pořádku?"

Věci mi pořád nedávaly smysl. Nechala jsem ho kolébat mě a moje hlava odpočívala na jeho rameni. Dýchal těžce, jakoby se o mě bál.

"Jsem v pohodě," dostala jsem ze sebe. Hudba byla jen vzdálený zvuk k pulzu, kterej mi putoval přes tělo. Nebo je to možná jeho pulz. Těžko říct.

Bylo skvělé opírat se o něj, podepíral mě svou svalnatou paží, a cítit jeho kořeněnou vůni. Uvědomila jsem si, že to není kolínská. Je to jeho kůže. Tak voněl Ash.

"Je ti špatně?" zeptal se jemně. "Chceš jít na vzduch?"

Neopověděla jsem. Nemohla jsem.

Hudba hrála, ale on se nepohyboval. Dýchal na můj krk, teplý, lechtavý. Chci se ho zeptat, proč se mi vyhýbá, co se to děje-ale nechci pokazit tenhle perfektní moment, když se chová, jako by se o mě bál. Jako bych byla střed jeho světa.

Ale pak se pohnul, otočil se tak, že měl ruku kolem mých zad a a tlačil mě ven. Mezi lidmi. Ven z domu. Nevidím Zanea. Nevidím nic, jsem si jen super vědomá jeho silných rukou, tepla šířícího se do mého boku a pevného těla, které mě drží.

Studený vzduch mě udeřil do obličeje a mlha se trochu rozplynula. Kráčím z Rafeova domu, v Ashově náručí. Sním?

Vedl mě přes trávník, naváděl mě, jako bych byla slepá-a já mám také pocit, že jsem, takže kdy byste se mě zeptali, co vidím, nevěděla bych vám odpovědět-a kolem domu. Je tady více klidu, žádné okno není otevřené, aby pustilo hudbu a hluk ven. Také je chladněji a já se zatřásla.

Ash mě přitisknul víc k sobě. "Je ti zima?"

Potřásla jsem hlavou. Kráčíme při domě, upravený plot odděluje jeden pozemek od druhého. Další dub rozprostíral svoje větve nad námi, zakrývajíc noční oblohu. Listí se třepe a šustí. Ptáček uletěl. Je tady malá kamenná lavička. Ash zastavil a posadil mě na ni.

"Cítíš se líp?" zeptal se.

Jeho bledé oči jsou znepokojené, a já mu chtěla říct, že jsem jen upadla. Narazila jsem do někoho a to je vše, ale jenom jsem přikývla.

Posadil se vedle mě, ruce položil mezi svá kolena. Měsíční světlo svítilo přes listí, barvící jeho pleť do černobílé. Modřina na jeho bradě vypadala jemnější, jako před několika dny. Zvedla jsem ruku, abych se jí dotkla předtím, než stačila moje mysl říct ne, a on ucukl, když strniště poškrábalo moje prsty.

"Bolí to?" zeptala jsem se.

Otočil pohled na mě. Jeho oči byly ve svitu měsíce stříbrné. Položil ruku na mou, tlačící si ji proti svému líci. Posunula jsem ruku výš, kde jeho strniště končilo a jeho pleť byla jemná a hladká. Tak horká. Přepalovala mi prsty.

Přiblížil tvář ke mně. "Auds..."

Chraplavost v jeho hlase se přese mě převalila, a já zalapala po dechu. Zvedla jsem pohled do jeho očí. I v sedu byl vyšší než já. Jeho teplej dech mě ovanul, cítila jsem něco ovocného, co musel vypít. Znova jsem se zatřásla, a on pustil mou ruku, aby mě obejmul. Nepřitáhnul si mě jako dříve. Zíral na mě dolů, a jeho pusa byla sotva palec od mé.

Proč jsem tak hypnotizována jeho pusou?

Ale jeho pohled klesnul na moje rty. Vypadalo to, že hypnotizování je vzájemné. Těžce polknul, jeho hrdlo se pohnulo-a pak mě políbil, tlačil teplo do mé pusy.

Ach, proboha, Ash mě líbá, jeho rty jsou jemnější než oblaky, teplejší než slunce. Pak jeho ruka zatlačila na má záda, jeho pusa se pohybovala proti mé, posílajíc proudy potěšení po mé páteři. Moje ruce vystřelily v jejich vlastním souhlasu a omotaly se kolem jeho krku, prsty si hrály s konečky jeho jemných vlasů. Ash zasténal do mé pusy, a jeho ruce kroužily po mých bocích, a já zavzdychala. Jeho polibek se prohloubil, jeho rty se šíleně pohybovaly po mých, jeho jazyk se proplétal s mým, jeho hruď se zvedala. Naše těla se přibližovala, dokud nebyl mezi námi žádný prostor, dokud jsem necítila každej jeho nádech, každej nepatrný pohyb jeho rtů.

Tenhle polibek...je tak úžasný. Držet ho, dotýkat se ho, ochutnávat ho. Něco ve mně kliklo, jako dvě části spájející se do sebe, puzzle zapadající do jednotného obrázku. Bylo to tak skvělé, až mě zabolelo v hrudi a pálily mě oči.

A když mě zasáhla skutečnost, přerušila jsem polibek, abych se ostře nadechla. Ash zasténal a pohlédl na mě zmatenýma očima. Kousal se do oteklých rtů a ohnul se, že se naše čela spojila.

"Jsi tak krásná," zašeptal. "Já jsem myslel, já-"

Nikdy nedokončil myšlenku. Jeho ústa našla má znova, a já dostala ten pocit, že mě nechce přestat líbat. Jako bych byla jeho oblíbený dezert, jako bych byla jeho oblíbené místo na zemi a on tam chce zůstat.

Moje srdce se mi přetočilo v hrudi, vynechalo úder, protože přesne tak jsem se cítila. Nikdy jsem nechtěla, aby tenhle moment skončil, nikdy jsem nechtěla, aby mě jeho ruce pustily.

Ale hlas zavolal mé jméno, a já zvedla pohled na někoho, kdo přicházel. Byl to Dylan. Ash sebou trhnul, jeho oči rozšířené. Zaklel pro sebe a pustil mě. Zahalila mě zima, když se postavil a zamířil k Dylanovi. Ledový kámen obalil mé srdce. Je to v pořádku, říkala jsem si. Nemůže mě držet věčně. Neznamená to, že je konec. Raději něco začíná. Špatnej pocit se mi rozhostil v žaludku, dělajíc mi nechuť. Je to směšné. Tahle pusa nás oba překvapila, řekla bych. Musím dát Ashovi čas. Dát čas oběma, protože náš vztah se mění. Začal se měnit, když se naše rty spojily.

Dylan dorazil. Na čele se mu udělaly vrásky. "Neviděli jste Tessu? Nemůžu ji nikde najít."

"Je okej?" zeptala jsem se, vstávající, jeho ustaraná tvář se mi vryla so mých spletitých myšlenek. "Proč ji hledáš?"

Škrábal se vzadu na hlavě. "Někdo mi řekl, že nastoupila s Rayem do auta, aby ji vzal na projížďku. Nevěřím mu. O autě i o ní."

Ray byl ten kluk, kterého jsem s ní viděla dříve. Nevěděla jsem, že je zlosyn. "Zkoušel si jí zavolat na mobil?" hmatajíc po mém, jsem se zeptala.

"Jo. Nezvedala."

Nicméně jsem to zkusila, ale jo, bez odpovědi. "Jdeme."

***

Hledali jsme kolem dvorku a domu, doufající, že tam někde je. Bylo to jako deja vu z dřívějška. Zane a Rafe se také přidali, ale výsledky jsou chabé.

"Vezmeme si auto," řekl Rafe, "Budeme jezdit kolem, dokud je nenajdeme."

"Debile, to nemůžeš udělat." Zane udeřil Rafa pěstí do ramene. "Když se něco stane, když nás zastaví poldové, nikdy neuslyšíš konec od nás."

"Nestarám se. Dylan má pravdu, Ray je celkem šílený a má rád závodění. Je to nebezpečné."

Shromáždili jsme se při vstupní bráně. Párty za námi pokračovala, hlasitá a zábavní. Zkoušela jsem vytočit Tessino číslo znova a znova, strach kolem mě omotal své ledové prsty. Co když se něco stalo? Co když Ray naboural? Co když... Ne.

"Zavolám si taxi a půjdu je hledat kolem," řekla jsem.

Zněla jsem pokojně a rozhodně v mých uších. Jak se toto stalo? Jak jsem se dostala od plánování Tessina a Dylanova kouzelného polibku k strachování se o její život?

Snažila jsem se myslet na sebe a Ashe, na náš polibek. Bylo to kouzelné. Bylo to také, jak jsem si vždycky přála.

Rafe mě obejmul kolem ramen a zvuk motoru mě probudil z mých myšlenek. Každej se náhlil ulicí, když červená, rozmlácená Honda mířila k nám. Vsadím svou končetinu, že je to Rayovo auto, jinak se nebudu schopná rozčílit. Všechno bylo ještě zajímavější, když auto náhle zastavilo, dveře se otevřely, a Tessa vyklouzla ven. Zabouchla dveře a zamířila k domu dlouhými rozzlobenými kroky. Pak nás uviděla a zaváhala.

I když Dylan ne. Doběhl k ní a popadl ji za ramena. "Tess, co se stalo? Udělal ti něco? Jsi v pořádku?"

Přesně jako se mě ptal Ash, když jsem spadla. Moje hruď se napnula, a i když jsem chtěla utíkat Tesse do náruče a zeptat se jí otázky sama, zůstala jsem stát. Protože způsob, jakým ji Dylan držel, nebyl jen zoufalý, a způsob, jakým se ona o něj opírala, byl sladkej. Možná moje nenaplánované plány nebudou k potřebě. Usmála jsem se, když Tessa něco mumlala Dylanovi do trička, slova byla zahalená. Otočil svůj pohled na auto, které se kymácelo pryč-Ray ani nevystoupil ven-a položil ruce na Tessiny vlasy a zašeptal něco zpátky. Cokoliv se stalo v tom autě, nebylo nakonec tak špatné. Nadechla jsem se úlevou a štěstím, když Dylan vedl Tessu do domu, a naše malá pátrací skupina se začala rozcházet.

Otočila jsem se na Ashe. Není tady. Zamrkala jsem. Byl tady, tak před vteřinou. Kam se ztratil? Sledovala jsem párty na dvorku. Rafe táhnul Zanea směrem k domu, a Dylan vedl Tessu k zadní části dvorku, a já doufám, že pusa bude další krok, ale Ash...

Konečně jsem objevila jeho tmavou hlavu mezi lidma vířícíma na dvorku. Mířil přímo k chladičům. Mířil pryč ode mě. Kráčela jsem za ním. Potřebujeme si promluvit. Potřebuju ho vidět, vidět jeho obličej, jeho oči, přečíst v jeho tváři, že to nejsem jen já. Že to cítí také. Ale když jsem ho zastihla, mluvil s jinou holkou, a byl ke mně otočený zády, i když jsem na něj zavolala a zaťukala mu na rameno. Myslela jsem, že předtím jsem pro něj byla neviditelná. To ale nevysvětluje tohle, když se zdám být nehmotná. Jsem pro Ashe jako duch. Neexistuju.

Moje srdce se roztříštilo. Tohle nezvládnu. Je to příliš. Otočila jsem se a odešla, pryč z párty, pryč od Ashe.

Nikdy předtím jsem tak nebrečela. Jako bych nemohla přestat. Máma s tátou se ze mě pokoušeli dostat slova, abych jim řekla, co se stalo. Možná, když přestanou slzy, řeknu. To chce čas. Protože jak dny plynuly, doufaní, že si Ash uvědomí svou chybu a přijde za mnou, vybledla. Když jsem se zeptala Tessi, jestli se kouká mým směrem, jestli má pořád ten pohled, když se otočím pryč, potřásla hlavou.

Je konec. Ani slovo o tom, co se mezi námi stalo, o způsobu, jakým mě políbil, tak zoufale, tak intenzivně. Tohle je začátek konce. Konec našeho přátelství, kouzla, kterej polibek slíbil. Konec mé důvěry. Mé víry. Myslela jsem, že polibky jsou magické. Jako, že když jsem políbila Ashe, věděla jsem, že je ten pravý pro mě. A jsem si jistá, že to fungovalo. Věděla jsem-nebo myslím, že jo-že je ten správný. Cítila jsem to v kostech.

Ale mýlila jsem se.

KONEC