Vedl ji po dlouhé chodbě, která vedla kolem jeho apartmá do západního křídla domu.
Myšlenka, že šla skrz opravdový palác, nahá, přidala na neskutečnosti toho okamžiku.
Ale neměla čas se nad tím pozdržet. Prsty obalené okolo jejích nedávaly žádný prostor pro rozpolcenost nebo se z toho vykroutit. A vzrušení, které se v ní stupňovalo, udělalo nemožným změnit názor.
Zach zastavil před velkými klenutými dveřmi a zadal kód na bezpečnostní panel umístěný v rámu.
Mechanismus klikl a Zach otevřel. Stoupl si ke straně a jemně ji postrčil do místnosti.
Bethany si nebyla jistá, co od herny očekávat. V jejích nejdivočejších představách očekávala repliku zvrhlých salonků v Zachových letounech.
Nemohla se více mýlit. Když zmínil hračky, opravdu tím myslel hračky.
Důmyslné přístroje, velké a malé, byly uspořádány po místnosti, každý kus více podnětný, než ten předchozí.
Uprostřed místnosti, velká kožená houpačka zakončená kolébkou a popruhy, postavená na robustním stojanu. Už jednu viděla na rozlučce se svobodou, ale nebylo to nic v porovnání s touhle propracovanou. Uchvácena představami, které ji v mysli napadaly, zvedla ruku a přejela prsty přes hladkou, chladnou kůži.
„Představuješ si sama sebe připoutanou, Broskvičko?“ Zašeptal ji Zach do ucha. „Tvoje krásné tělo široce otevřené pro mě, zatímco do tebe buším?“
Žár jeho těla ji pohladil po zádech a ona se otřásla nad zvráceným hříchem v jeho hlase. Bradavky jí ztvrdly myšlenkou sehrát tenhle scénář a v pánvi se jí stočila touha. Nutila se to prodýchat.
Omezení.
„Hmm, možná.
Spustila ruka a posunula se k dalšímu kousku vybavení.
Indigově zbarvené křeslo s vysokou opěrkou na záda vypadalo zcela neškodně, dokud ji jednoduché stisknutí přepínače na straně nerozdýchalo. Robertek, který vystoupal z prostředka sedadla, byl černý, mohutný a žilnatý. Byl tak jako živý, že přistoupila blíže, aby se dotkla, jen aby ho rukou pevně uchopila.
„Tohle nebudeš potřebovat.“
Zasmála se. „Zaznamenala jsem tady náznak žárlivosti, milenče?“ Škádlila ho.
„Ne bejby, jediný okamžik, kdy by ses dostala k tomu to použít, by bylo, když bych byl příliš vyčerpaný z šukání tě na to, abych pohnul jediným svalem. A zaručuju ti, že to se nikdy nestane.“
Vedl ji kolem upraveného lehátka vybaveného pouty na ruce a skleněné skříňky, ve které bylo vše od análních kuliček a svorek na bradavky po biče s dlouhými střapci a erekční kroužky.
„Wau, a to jsem si myslela, že můj šuplík s hračkami je působivý.“
Ušklíbl se. „Beru rozkoš vážně,“ řekl.
„To můžu říct,“ odpověděla. Došla k další skříňce označené „Pravda nebo úkol“ (pozn. obdoba naší hry vadí nevadí) a zastavila. Uvnitř byl balíček karet a dva předměty – nádherně zpracovaný unisex pás cudnosti a černá hedvábná páska na oči.
Zach zastavil vedle ní a sledoval její pohled. „Další věc, kterou nebudeš potřebovat.“
„Proč jsi si tak jistý?“
„Protože my nehrajeme hry. To už jsme přešli.“
„Ale hry můžou být zábava, Zachu. A bavit se bylo důvodem, proč jsem šla na tuhle cestu, pamatuješ?“
Nebyla si jistá, jestli to připomínala sama sobě a nebo jemu. Někde na cestě, začala zapomínat, proč především nastoupila do letounu klubu Indigo.
Kruci, ani nedostala šanci zažít jednu jedinou klubovou akci. A s každým dnem stráveným v Zachově sféře bytí, sklouzávala hlouběji do neznámého území. Území, kde se jí země třásla pod nohama myšlenkou, že tenhle výlet skončí a myšlenkou jak odchází, až k tomu dojde.
Protože bez ohledu na to, co řekl v Paříži, tahle věc mezi nimi … tahle fantazie neměla žádnou skutečnou trvanlivost. Světy, ze kterých jsou, byly tak rozdílné pro nějaký druh vztahu, aby to mezi nimi fungovalo.
Její život byl v New Yorku. Jeho nebyl. A jestli ji Chris něčemu naučil, bylo to to, jak jednoduché je být oklamaný někým, koho miluješ, i když žijete ve stejném městě.
Zachary Savage byl sexy, dominantní, nesmírně charismatický muž, na kterého se ženy samy vrhaly. Měl také mezinárodní obchodní zájmy, které ho odvádějí do míst po celém světě. Byla by jako na trní v okamžiku, kdy by od ní odešel do doby, než by se vrátil. Její schopnost věřit byla omezená díky Chrisovi.
Byl to život, který pro sebe chtěla, i když krátkodobě? Roztřeseně vydechla a on se k ní prudce otočil.
„Co se děje?“ zeptal se, oči přimhouřené.
Rychle zavrtěla hlavou. „Nic. Co je tohle?“ Ukázala na poslední, velký předmět v místnosti.
Bylo to pokryté černou hedvábnou látkou a umístěné na protější stěně místnosti.
Sklouzl na ní dalším žhnoucím úsměvem a táhl ji za sebou, dokud nestáli před tím kouskem. S pevným zatáhnutím, stáhl látku pryč.
Kříž ve tvaru písmene X (St. Andrew´s Cross) vyrobený z oceli a kůže, vysoký dobrých sedm stop, se opíral v rohu. Třmeny pro ruce a nohy ležely uvolněné, připravené pro ochotnou oběť, která by přistoupila a rozevřela se k rozkoši. Dvojité nýty lemovaly hrany kříže a Bethany na vteřinu zavřela oči, šokující obraz sebe na tom kříži, její tělo otírající se proti těmto nýtům, jí probleskl myslí.
Nenápadný pohled na Zacha zachytil, jak se na ni soustředěně dívá. Malý úsměv, který se mu mihl přes rty, jí řekl, že jí četl myšlenky.
„Takže, s tímhle se určitě můžeme bavit.“
„Myslíš tím, že ty můžeš. Neobtěžuj se to popřít, Savagi. Vidím tě slintat nad myšlenkou držet mě uvězněnou a moct si se mnou dělat co chceš.“
Zasmál se a ona byla bezmocná odolat tomu hlubokému, sytému zvuku, který jí mířil pod kůži a sváděl ji. Když jí obtočil rukou v týle a přitáhl si ji blíže, ochotně šla. Třel ji palcem tam a zpět po rtech, předtím než sklonil hlavu, aby přilepil svá ústa na její. Když se o několik vteřin později vzpamatovali, oba těžce oddychovali.
„Můžeš mi to dávat za vinu? Objevovat různý způsoby, kterýma tě udělám, se stalo mojí posedlostí. Jednoduše se tě nemůžu nabažit, Bethany.“
Slabost, která napadla její tělo, nebyla ničím novým. Ale vědomí, že vážně riskovala zamilovat se do tohoto muže, bylo.
„Takže, chceš si něco vybrat a vyzkoušet to? Kříž, možná?“ zašeptal ji do rtů.
Chtěla odpovědět ano tak moc, že se jí tělo třáslo touhou. Stálo ji to každý kousek kontroly, aby řekla „Možná později.“
Jeho ohromené překvapení jí přineslo čas, který potřebovala. Vykroutila se a vyběhla z místnosti. Byla v polovině chodby, než ji chytil.
„Bethany?“ v jeho hlase byly rozpaky.
„Jenom potřebuju –“
Chytil ji za zápěstí a donutil ji zastavit. „Co se k čertu děje?“ obava v jeho hlase byla nepochybná.
Zavrtěla hlavou. „Všechno tohle, co se děje … je to mimo to, co bych obvykle dělala.
Zamračil se. „A není to ve skutečnosti všechno, co jsi dělala, jakmile jsme se potkali?“
„Ano. Ale to neznamená, že se čas od času trochu nevyděsím.“
Střelil pohledem na dveře za nimi a zpět na ni. „A to tam vzadu tě vyděsilo?
„Ne. Dobře, možná trochu. Ale právě teď si jen chci dát trochu oddych.“
Ostře se nadechl. „Trochu oddych? Co přesně to znamená?“
Skousla si ret. „Žádný sex. Jeden den.“
„Ne. K čertu, ne.“
„Zachu –“
„Bethany,“ zavrčel zpět. Jeho rty byly sevřené a linky ohraničující jeho ústa se prohloubily. „Dám ti cokoliv chceš, kromě tohohle.“
„Ale tohle je to, co chci. Nemůžu jasně uvažovat, když jsme takhle.“ Zamávala rukou mezi nimi.
Přistoupil k ní, uzavřel mezeru mezi nimi. Sklouzl jí oběma rukama za šíji a naklonil jí hlavu nahoru. „Nechci, abys jasně uvažovala. Chci tě nepřemýšlející, když jsi se mnou, stejně jako jsem já, když jsem s tebou.“
„Zachu, tohle je šílený …“
Zíral na ni několik vteřin, než si povzdychl. „Není to šílený, ale vyhrála si. Žádný sex po zbytek dne.“
„Opravdu?“ Nebyla si jistá, jak vzít jeho kapitulaci.
Sklonil se a sklouzl rty po jejích. „Neříkej to tak potěšeně. Vše co děláš je, že mučíš nás oba. Zbytečně. Myslím, že to můžeme zkusit a zaměstnat se nějakým jiným způsobem. Mám představu, co bychom mohli dělat.“
Usmála se, ale hned srovnala výraz, když se zamračil nad její radostí.
„Ehm, něco konkrétního, co bych měla vědět?“
Zavrtěl hlavou, odstoupil a vzal ji za ruku. „Je to překvapení. Ale budeš se potřebovat pohodlně obléct, nejlépe do kalhot. A máš dovoleno mít na sobě kalhotky. Jenom pro tentokrát.“
Zaujatá, pomalu přikývla. Když vešli do jeho pokoje, zarazil se.
„Co?“ zeptala se.
„Nemyslím, že bych tady měl být. Dej si sprchu a připrav se. Já použiju jinou koupelnu.“
Sklouzla pohledem přes jeho tělo, nad kterým se jí sbíhaly sliny až k jeho bujné erekci, která neodeznívala. Touha do ní uhodila tak silně, že se divila, na co myslela, když požádala o žádný sex.
„Já … ehm …“ Bože, i mluvení bylo těžký.
Rozšířily se mu nozdry a ustoupil dozadu. „Jdi, Bethany.“
Otočila se a zamířila do sprchy. Nepotřebovala se ohlédnout zpět, aby věděla, že jeho pohled je přišpendlený na jejím zadku. Rozpálený žhavý pocit všude po celé kůži byl dostatečným důkazem.
Přestože byl trochu naštvaný kvůli té dohodě o žádném sexu, Zach byl rád, že se dostane na několik hodin ven z domu.
Ačkoliv byla jediná, kdo pro to hlasoval, ten kluzký pocit ztráty kontroly, který zažíval od té doby, co ji přivedl do Marakéše, se rychle stupňoval. Skutečnost, že chtěl bez ohledu na to pokračovat, byla ještě více znepokojující.
Necítil se takhle nevyrovnaný, tak bezmocný, od doby před šesti lety. Od … Farrah.
Když si to uvědomil, ztuhl.
Vedle něho, vzadu v jeho SUV, Bethany se na něj podívala. „Hej, máme tichou domácnost?“ škádlila ho, ačkoliv v jejích očích byla stopa ostražitosti.
Roztržitě se usmál, stále neschopen zpracovat tu jednu myšlenku planoucí mu v mysli.
Farrah.
Jediná osoba, na kterou nechtěl myslet. Obzvláště ne, když byl s Bethany.
A zatím … přivedl Bethany sem, na jediné místo, které zaručovalo, že bude přemýšlet o tom, co se stalo před šesti lety. Ze všech jeho nemovitostí po celém světě vybral tuhle jednu …
Kriste, terapeut by si na něm smlsnul.
Hebké ruce ho pohladily po tváři, přivedly ho zpět do současnosti. Chytil Bethaninu ruku a políbil ji na klouby.
V jejím úsměvu byla vidět úleva a on si uvědomil, že byl poslední půlhodinu většinou zticha.
SUV zatočilo na prašnou cestu a do výhledu se jim vyhoupla řada beduínských stanů.
„Připravena na své překvapení?“
„Ehm, ne. Nelíbí se mi ten výraz, který máš v očích, Savagi.“
Jeho úsměv se rozšířil a bolest v hrudi se trochu zmírnila. Jemně jí sklouzl prstem po tváři a naklonil se blíž.
„Nepřipustím, aby se ti stalo něco špatného, ale nemůžu slíbit, že nebudeš bláznivě nadšená.“
„Uf, to mě děsí ještě víc.“
Smál se, když vyrazili k největšímu stanu. Červeno zlatý stan stál uprostřed tábořiště. Několik místních beduínů je pozdravilo a vedlo dovnitř. Na Perských kobercích ležely velké buclaté polštáře a v nejvyšším bodu stanu byly zavěšené nerozsvícené Marocké lampy.
Ta scéna vypadala, jako vystřižená z filmu a Zach sledoval, jak to Bethany vstřebávala.
„Ok, zatím se mi to líbí. Ale proč mám ten pocit, že to je jako vyčkávání před tím, než mě napálíš?“
Vzal ji za ruku a táhl ji dopředu.
„Měj trochu důvěry, Broskvičko. Kdybych se tě chystal napálit, nikdy bys nepoznala, kdy to přijde.“
Otevřel klopu na druhé straně stanu a pobouřená kletba jí zamrzla na rtech.
Zírala na z většiny bílého velblouda, který stál zírající na ní zpět ze vzdálenosti šesti stop. Několik dalších velbloudů bylo rozptýleno v ohradě, ale její pohled se vrátil k tomu bílému.
Pohnul se vpřed ve stejný okamžik, jako ona. Překvapeně sebou trhla a pohlédla na Zacha.
„Můžu se ho dotkout?“ zeptala se užasle šeptem.
„Jasně, do toho.“
Přejela rukou zvířeti dolů po krku, potom stáhla ruku zpět, když velbloud otočil hlavu a upřeně na ni hleděl.
„Ups, nemyslím, že se mu to líbilo.“
Zasmál se. „Myslím, že se nemůže dočkat, až začneme.“
„Začneme s čím?“ zeptala se, podezření v jejích očích vzrůstalo.
Zach kývl na čekající hlídače. První přistoupil se sedlem, které vypadalo jako židle. Na několik ostrých slov v beduínštině se velbloud ladně složil na zem.
Několik hlídačů udělalo to samé s jejich zvířaty, když se další hosté vyřítili z různých stanů.
Slyšel, jak Bethany měkce zalapala po dechu.
„Ehm, doufám, že to není to, co si myslím.
Za ním stál Philip s kloboukem s širokým okrajem, o který ho požádal, aby vzal s sebou. Zach ho vzal a umístil jí ho na hlavu.
„Je to přesně to, co si myslíš, Broskvičko. Jdeme jezdit na velbloudech.“
Bethaniny radostné výkřiky o chvíli později přiměly Zacha ohlédnout se na ní, jak klusala za ním, pevně svírala dvě dřevěná madla, která vyčnívala ze sedla.
Za poslední půl hodinu zajeli hlouběji do pouště s patnácti dalšími jezdci. Vysoké a nízké písečné duny se vlnily přes červenohnědý obzor. Pod jejich nohama, červený písek vířil prach, jak přes něj velbloudovy nohy tloukly.
Hlavní beduínský jezdec vydal několik ostrých výkřiků a zvířata zvýšila rychlost.
Bethany na něj znovu letmo pohlédla, z čiré radosti v její tváři se mu zadrhl dech. Dříve tenhle pohled viděl, jenom když šukali. Rychle se stával na tomhle výrazu závislým. K čertu, věděl, že to proto mu připadalo zatraceně těžké udržet od ní své ruce dál. A proč tlačil myšlenky na návrat do reálného světa dál a dál pryč.
Navzdory tomu, co odvážně tvrdil v Paříži, vážně přemýšlel, jestli tahle věc mezi nimi může přežít venku z té bubliny, do které je umístil. Jistě, všechno co tvrdil, že by se mohlo stát, se pravděpodobně stát mohlo, ale i on věděl, že byly síly, které byly mimo jeho kontrolu.
Ty samé síly, které od něj odtrhly pryč Farrah.
Bože, proč o ní dneska k čertu přemýšlel? Zatnul zuby, když si přiznal, že do určité míry používal sex s Bethany, aby potlačil, co mu způsobovalo být v Marakéši.
Ale stejně jako si zakazoval o tom přemýšlet, věděl, že bude muset brzy čelit skutečnému světu. I když tady chtěl zůstat na neurčito, což věděl, že nemůže, Bethany měla život, ke kterému se vrátí. Život, kterého toužil být součástí …
Jenom potřeboval vymyslet solidní plán, aby se to stalo.
„Haló, zpátky na Zem, Savagi.“
Znovu se zaměřil na ženu, která seděla na bílém velbloudovi, její dlouhé vlasy vlály ve vánku. „Užíváš si to, Broskvičko?“
„K čertu, jo, miluju každou minutu toho.“ Její pohled klesl k jeho ústům a olízla si rty. Vědomí, že ho chtěla políbit, mu sevřelo vnitřnosti, jak ho ohnivý chtíč rozervával. „Děkuju ti.“
„Později mi můžeš poděkovat pořádně,“ odpověděl.
Její pohled potemněl a zpevnila úchop na sedle. Hrozilo, že pokušení naklonit se a políbit ji, ho přemůže.
Ostrý řev vedoucího beduínského jezdce přinesl vítané rozptýlení.
Jejich oči se setkaly ve výrazu, který přiměl jeho vnitřnosti vřít. Kopl do boků svého velblouda a otočil ho.
Se vrůstající jistotou každou minutu v sedle, Bethany otočila svého vlastního velblouda a zařadila se ke zbytku jezdců.
Pohled, který mu poslala, když vedoucí jezdec zvedl svou pušku, byl jak provokativní, tak rozveselený. S výstřelem, zabodla paty do svého velblouda a utíkala pryč. Zach jí nechal ve vedení, spokojeně se vyžíval v jejím vzrušení a sledoval svůdný tvar jejího zadečku, jedouce přímo za ní.
S jejím odhodláním dojela druhá a on se zašklebil, jak triumfálně zavýskala a mávala svým kloboukem nad hlavou.
Přivedl svého velblouda blíže k jejímu a zatáhl ji k sobě, jakmile oba sesedli.
Bože, miloval cítit ji ve svém náručí. Tak moc, až vlákno strachu prořízlo jeho potěšení. Ale to mu zdaleka nestačilo na to, aby uvolnil své sevření.
„Hey, Broskvičko,“ zamumlal měkce.
„Hey,“ odpověděla, sklouzla mu rukou kolem pasu. Její dech mu ovanul tvář, tvrdě polkl.
„Jsi bolavá?“
Zasténala a opatrně se pohnula. „Víc než jsem kdy v životě byla.“
Tlumeně se zasmál a přisunul se blíže, aby jeho slova nebyla zaslechnuta. „Hmm, potom jsem tě nešukal správně.“
Její prsty se křečovitě sevřely kolem jeho pasu. „Zatraceně, jenom ty to můžeš vzít jako výzvu. To je zcela rozdílná bolest, Savagi.“
Bože, dokonce miloval, když ho oslovovala Savagi. Pohlédl na její plná ústa, každá buňka jeho těla křičela, aby jí ochutnal. Přinutil se zůstat v klidu a respektovat své okolí.
„Pojď, dáme si nějaký oběd. Potom tě vezmu na místo, kde to ještě vylepšíme.“
„Další překvapení?“
Přikývl. „Tohle budeš taky milovat. Slibuju.“
*****
Bethany se vynořila z převlékací kabinky luxusních lázní, kam ji Zach přivedl, po jízdě na velbloudech a usmála se na sloužícího, který jí podával tlustý župan.
„Tudy, prosím.“
Sluha ji vedl po chodbě s tmavě šedě zbarvenými zdmi. Krátké svíčky usazené ve zdech poskytovali měkké, romantické světlo a ze skrytých reproduktorů hrála orientální hudba. Přes klenutá okna, jemný vánek přinášel nádherné vůně z pečlivě pěstěných zahrad a vzdychla, když sluha ustoupil stranou, aby mohla projít.
Místnost byla vyzdobená zlatými a stříbrnými mozaikovými dlaždicemi a byl zde masážní stůl. Přes prostředek místnosti byla roztažena bílá opona a zakrývala, co leželo za ní.
Zvědavá, postoupila k ní dopředu a zalapala po dechu, když se odsunula a zpoza ní se vynořil Zach. Bílý ručník uvázaný okolo jeho pasu nemohl skrýt jeho mužnost.
Její tep stoupal, jak pohledem sklouzla přes jeho vlhkou pokožku. Pevně ji chytil za ramena, otočil ji a kráčel s ní zpět k masážnímu stolu.
„Čas na tvou masáž.“
Stáhl jí župan z ramen, pověsil ho za dveře a otočil zámkem, než se vrátil, aby jí pomohl na stůl.
„Stojí za to se ptát, jestli máš dovolené tohle tady dělat?“
„Dělat co? Zavedla jsi den bez sexu, pamatuješ? Jsem tady, jen abych se ujistil, že máš ty nejlepší možné chvilky. Bez sexu.“
Ostré bodnutí zklamání jí přimělo zkousnout si ret, když se usadila zpět na stůl.
Sáhl přes ni, aby uchopil láhev obsahující jantarově zbarvenou tekutinu. Pružnost jeho břišních svalů a teplo jeho zlatavé pokožky způsobilo, že chtěla odvolat její bez sexovou dohodu a skočit na něj právě tady a teď.
Ale být pryč z jeho domu, sledovat ho spolupracovat s ostatními během vyjížďky a na obědě, sedět vedle něj při tom, co by pravděpodobně mohla nazvat jejich první rande, jí ukázalo, že chtěla Zacharyho Savage také mimo ložnici. Chtěla více randit. Chtěla o něm vědět víc, než to, co ho dělá tvrdým a jak dlouho udrží v posteli kontrolu.
K tomu potřebovala být schopná odolat tomu, vidět ho takhle a nedotknout se ho. Potřebovala na sobě cítit jeho ruce a přenést se přes to. Jinak by byl sex všechno, co by měli.
Zadrhl se jí dech.
Co se k čertu stalo s tím, prostě se bavit?
Zachytila jeho pohled na sobě a stiskla oční víčka. Nebyla připravená si na tuhle otázku odpovědět, nebyla připravená přiznat si, že se jí dělo něco, co ji sakra hodně děsilo.
Jeho ruce jí sklouzly nahoru po bříšku a ona bojovala s tím, aby nezešílela.
Stálo za to, uvažovat o budoucnosti s tímto mužem? Všechny její instinkty křičely ano, ale její hlava jí proti tomu varovala.
Zach v Paříži řekl, že to po tomhle výletě to neskončí.
A přesto, po týdnu, nevěděla víc, než hrstku faktů o muži, který naplňoval každou z jejích sexuálních fantazií.
Zamilovat se do něj – pokud by si dovolila zamilovat se do něj – by bylo jako zamilovat se do ducha.
„Můžu slyšet, jak přemýšlíš, Broskvičko. Jsi ztuhlá, jako prkno. Uvolni se.“
Vyčistila si mysl od znepokojujících myšlenek a poddala se důkladné, hypnoticky uklidňující masáži.
Plula na blaženém moři rozkoše, když se jí jeho ruce přenesly přes ramena a odtáhly se.
„Můžeš si odškrtnout položku na seznamu, o kterém jsi ani nevěděla, že ho máš, spolu s jízdou na velbloudovi. Co takhle zdolat něco jiného?“
Pomalu otevřela oči. Malý úsměv mu pozvedl koutek úst, ale jeho oči byly vážné. „O čem to mluvíš?“ Zeptala se, pocit pohodlí se vytrácel.
Zvedl ji ze stolu a pomalu ji postavil na nohy. Propletla prsty s jeho, když ji vedl k zástěně a uchopil jeden její konec.
„Tvoje svaly jsou pořád bolavé. Myslím, že horká koupel udělá zázraky –“
Ve vnitřnostech jí ztuhl strach. „Ne. Masáž a sprcha bylo všechno, co jsem potřebovala.“
„Bethany …“
„Zachu –“
Zarazila se, když závěs sklouzl zpět. Čtvercová zapuštěná vana byla obložená mozaikovými dlaždicemi, jako zbytek místnosti. Z vody, ve které plavaly okvětní lístky růží, stoupala pára a vůně eukalyptového oleje přepadla její smysly, jak vešla.
Ale nic nemohlo rozptýlit její strach, jak zírala na vodu.
Shodil svůj ručník a otočil se k ní čelem.
„Věříš mi, že nedopustím, aby se ti něco stalo?“ zeptal se, jeho hlas pevný a neústupný.
Zavrtěla hlavou, na co se jí ptal. „Věřit ti tady není problém, Zachu. Já si jenom nemyslím … Nemůžu to udělat.“
„Necháváš strach vyhrát. Necháváš toho kreténa, který ti ublížil, vyhrát.“
Kousek hněvu propíchl její strach. „A ty se mě snažíš přimět udělat něco, co nechci udělat. Je tohle fér?“ zašeptala.
„Ne. Ale radši budu hrát trochu nečestně, než abych tě nechal dál žít se strachem.“
Vstoupil do vody. Sahala mu jenom do půlky lýtek.
V překvapení po něm blýskla pohledem a on pozvedl jedno obočí. „Myslíš, že bych tě poslal do hluboké vody poprvé, co se o tohle pokusíš?“
„Neřekla jsem, že to udělám.“
Pohlédla z něho na vodu. Udělala krok blíže a uvědomila si, že mohla téměř rozeznat dno vany. Její srdce jí tlouklo do žeber, jak se nutila nepřemýšlet o tom, co se jí stalo, když byla naposledy blízko vodní plochy. Ale vzpomínka na to, být ponořená, pocit, že se jí plíce trhají nedostatkem kyslíku, když jí silné ruce držely dole, bylo to příliš silné.
Přiškrceně zalapala po dechu a snažila se vymanit z těch děsivých pocitů.
Zach vyskočil z vody a zachytil ji. Políbil ji na spánek, zabořil tvář do jejích vlasů a pevně ji držel, jak se jí chvělo tělo.
„Je to dobrý. Nemusíme to udělat právě teď, jestli nechceš.“
Sevřela oční víčka, ale vůně koupele jí zůstávala v nose. Držela se ho a pomalu otevřela oči.
Po téměř deset let, nechala strach řídit její život.
Necháváš toho kreténa, který ti ublížil, vyhrát.
„No tak, bejby. Omlouvám se, že jsem tě do tohohle tlačil.“
Sklouzl jí rukou kolem pasu a otočil ji ke sprše na opačném konci místnosti.
Nohama se zapřela. „Počkej.“
Znehybněl, ale neřekl nic, šedý pohled se do ní zavrtával.
„Chci to udělat.“
Děkuji za překlad
OdpovědětVymazat