FT - 6. kapitola

Překlad: Simča, Kača

Julia

Položím na stůl svoji prázdnou skleničku piva a hned zjistím, že se cítím o trochu víc uvolněně. Hostinec Oceanfront je jeden z mých neoblíbenějších míst, kam chodím v létě; jsou tu keramické stoly se zapálenými svíčkami rozprostřené podél pláže, pochodně osvětlující soumrak a jemná hudba v pozadí. Všechno se to slučuje do uvolněné, romantické atmosféry. Dnes je klidnější než obvykle, za což jsem vděčná. Nejsem v náladě na velký dav.

"Ještě jedno?" zeptá se Wyatt roztomile, vytrhujíc mě z myšlenek.

Opravdu chci říct ne. Snažím se být dobrá společnost, ale mé myšlenky jsou pohlcené Jaxsonem, což mě štve. Přes rok jsem se ho tvrdě snažila pustit z hlavy. Přešla jsem z myšlení na něho každou sekundu každého dne, jenom na jednou nebo dvakrát za den. Wyatt a já jsme tady byli jenom půl hodiny a já nechci být hrubá, "Jistě, možná ještě jedno. Děkuju." Doufám, že se chytí na tu část 'ještě jedno'.

Wyatt mávne na číšnici mou prázdnou sklenicí, dávajíc jí vědět, aby přinesla další. "Musím říct, Julie, že mě překvapuje zjištění, že jsi holka na pivo." Neřekl to hrubě, ale něco na tom způsobu, jak to řekl, znělo, jako by nesouhlasil. Kdyby jen věděl, proč to mám ráda…

"Takže, už ti dali vědět o tvém pohovoru?" zeptá se, vytahujíc mě z mých zrádných myšlenek.

"Ještě ne, ale doufám, že brzo dají. Vím, že letní prázdniny sotva začaly, ale jestli se tam nedostanu, budu se muset podívat po jiné škole. Což nebude tak špatné, jen doufám ve Foothills (pozn. překl.- základní škola v USA). Opravdu jsem si tam užila svoji praxi a chci učit na základce. Opravdu bych ráda zůstala tady v Sunset Bay."

"Řeknu tátovi, aby si pro tebe promluvil s ředitelem," říká Wyatt a nachytá mě nepřipravenou.

"Oh ne! To opravdu není nutné, ale děkuji ti."

"Proč ne? Je na pozici moci, Julie, nech ho ji využít."

Kompletně s tím tvrzením nesouhlasím, ale našlapuju opatrně, nechci se ho dotknout. "Ne, opravdu Wyatte, je pro mě důležité se tam dostat sama. Chci, aby mě chtěli zaměstnat, protože mě tam chtějí, ne kvůli tvému otci."

"Dobře, jak je libo," pokrčí rameny, zdá se otrávený, že jsem odmítla jeho nabídku.

Cítím se nepohodlně, tak změním téma, "Jak jde práce tobě?"

"Skvěle!" říká a znovu se lehce usmívá, "Právě jsem ulovil velkého klienta z Charlestonu. Byly jsme tři, co jsme o tu společnost bojovali a včera jsem obdržel telefonát, že jsem ho dostal. Už si získávám nějakou reputaci," říká hrdě. Wyatt právě začal svoji vlastní soukromou praxi specializovanou na právo obchodních společností.

"To je vážně skvělé, Wyatte. Gratuluju." Chystám se zrovna zeptat na další otázku, ale slova se mi zaseknou v krku, když mi pohled padne na tři lidi, kteří právě vcházejí: Jaxson, Cooper a Kayla.

Co to sakra?

Wyatt si všimne mého šoku a otáčí se, "To si ze mě kurva děláš srandu."

Kayla se na mě omluvně dívá, když si sedají k baru. Jaxson k němu sedí zády a cítím, jak na mě zírá. Když se naše oči setkají, srdce mi začne bušit z intenzity jeho pohledu.

Nenávidím, že i po té době, ve mně pořád vzbuzuje ty pocity.

"Tys mu řekla, že jdeme sem!" Ptá se Wyatt vyčítavě, vytrhává mě z mých myšlenek.

"Ne, neřekla."

Jaxson ze mě sundává oči, když se Wyatt otočí. Zírají na sebe a nenávist se z nich valí ve vlnách. To způsobuje, že se můj žaludek zaplní strachem.

"Možná bychom prostě měli jít," říkám znepokojeně.

"Srát na to, nikam nejdeme. Pokud se ten kretén chce dívat, tak ho nechej, stejně si na to i tak bude muset zvyknout."

Poslední poznámka se přidá k mému neklidu. Musím být dneska večer k Wyattovi otevřená. Cítím se hrozně, ale nechci ho vodit za nos. Už teď si myslí, že je to víc vážné, než je.

Kayla se zvedne z židle a kývne na mě hlavou, ať ji následuju. "Budu hned zpátky, jen si zajdu na dámy."

Wyatt roztržitě kývne, zatímco někomu zuřivě píše na mobilu. Zvedám se a loudám se za Kaylou. Když vstoupíme na záchody, rychle se ke mně otočí a začne se omlouvat, "Omlouvám se, Julie."

"Co se to sakra děje, Kaylo?" Vím, že se musí dít něco špatného, protože toho Kaylu moc nedonutí kňučet, ona je ta silná na prolomení.

"Poslouchej, Jules, Jaxson začal vyšilovat, a to myslím šíleně! On a Coop se kvůli tomu poprali."

Žaludek mi klesne, nenávidím, že se on a Cooper kvůli mně dostali do rvačky. "Urgoval, že musí vědět, kde jste šli. Samozřejmě jsem ho seřvala a řekla, ať jde do prdele. Ale… oba, on i Coop, řekli, že jsi v nebezpečí, Julie. Vím, že to říkali i předtím, ale tentokrát to bylo jiné," Kayla se na chvíli zastaví a vypadá starostlivě. Potom zatřese hlavou a řekne: "Jules, řekli mi, že Wyatt fyzicky týrá holky, se kterými byl."

"Cože!?" Dívám se na Kaylu, jako by byla šílená.

"Já vím, řekla jsem jim, že na tebe nikdy nevztáhl ruku, ale oba přísahali, že je to jenom otázka času. Prosím, nebuď na mě naštvaná, nevěděla jsem, co dělat. Bála jsem se o tebe."

"Nejsem na tebe naštvaná. Jenom nevím, co si myslet. Wyatt se nikdy o nic takového nepokusil. Musí to být nedorozumění," říkám, zoufale tomu toužím věřit. Byl se mnou vždycky tak klidný, i když jsem dnes večer viděla věci, které mě překvapily. Ale stejně, můžu si opravdu představit Wyatta fyzicky ubližovat ženě?

"Já nevím, Jules, pokud by to byl jenom Jaxson, potom možná. Ale obě známe Coopera, většinu času je dost rozumný. Nevím, proč nám to nikdy dřív neřekli. I když teď se to zdá jako by něco tajili."

"Dobře, nemusíte se o mě bát, protože tohle bude naše poslední rande. Opravdu jsem se snažila k němu mít city, Kaylo, ale prostě tu nejsou," říkám a cítím se vinně.

"Neciť se špatně, Julie, nemůžeš změnit to, co k někomu cítíš."

No jen co je pravda.

"Každopádně, Cooper a já jsme tady, abychom se ujistili, že Jaxson nezpůsobí problémy. Slíbil, že nezpůsobí."

"Jo, dobře, jenom to, že je tady, způsobuje problémy," povzdechnu si unaveně. "Řeknu Wyattovi, aby mě vzal po drinku domů, což bude doufám brzy. Prosím snaž se zvládnout Jaxsona, dnes večer už nepotřebuju další drama."

"Jasně. Opravdu se znovu omlouvám, Julie."

Pevně ji obejmu, "Neomlouvej se, rozumím tomu. Udělala bych to samé," lehce se na ni usměju, ukazuju ji, že to myslím vážně.

"Ok, pojďme odsud, než se strhne peklo," říká Kayla, když otevírá dveře.

V tu chvíli, co následuju Kaylu ze dveří, na sobě cítím Jaxsonův pohled, ale ignoruju to a neohlížím se tím směrem. Wyatt sleduje Kaylu vrátit se k jejímu místu. "Všechno v pořádku?" ptá se otráveně.

Snažím se vymyslet něco rychlého, co říct. Ale nechci mu říct opravdový důvod, proč Kayla řekla Jaxsonovi, kde jsme byli.

Přikývnu a snažím se nasadit na obličej uklidňující úsměv. "Ano, všechno je v pořádku. Naneštěstí byla Kayla vyšikanována, aby jim řekla, kde jsme šli." Což není lež…jen to není celá pravda. Wyatt naštvaně zavrčí, "Není to kurva jejich věc."

Z toho komentáře ztuhnu, on se natáhne a vezme mě za ruku. "Omlouvám se, neměl jsem to říkat. Můžeme ho prostě ignorovat? Nechci, aby to zničilo náš večer." Hladí mi ruku palcem a já můžu na zádech cítit Jaxsonův hořící pohled.

Lehce se na Wyatta usměju a přemístím ruku z jeho, snažím se, aby to vypadalo, jakože potřebuju vzít své pivo. "Jo, samozřejmě."

Hodně si loknu ze svého piva, zoufale to chci dopít a dostat se sakra odsud. Když skončím, položím sklenici na stůl a cítím se lehce opilá (pozn. překl. - nebo se tak trochu motá, není ještě opilá, ale cítí vliv toho alkoholu). Moc jsem dnes nejedla a pořád jen zřídka piju. Dívám se na Wyattovu sklenici, abych viděla, že je pořád do půlky plná whisky.

Skvělé!

"Další?" zeptá se nadějně.

"Ne, radši ne, brzy vstávám, abych zítra ráno navštívila babičku v domově důchodců. Mají palačinkovou snídani, aby oslavili její narozeniny." Je to spíš něco jako pozdní snídaně, takže to není tak brzy, ale to nepotřebuje vědět.

Wyatt vypadá zklamaně, ale zeptá se, "Kolik Margaret slaví?"

"Sedmdesát," říkám a hrdě se směju. Nikdo by jí nikdy nehádal její věk, vypadá tak o deset let mladší.

Všimnu si, že se Wyatt roztržitě ohlíží, je to jakoby něco hledal. Následuju jeho pohled, ale nevidím nic neobvyklého.

"Je všechno v pořádku, Wyatte?" moje otázka ho vystraší z jeho rozrušení.

"Ano, omlouvám se…takže, mám velkou novinku, o kterou se podělit. Můj táta se rozhodl kandidovat na starostu," říká hrdě.

Wyattův táta kandidující na starostu mě trošku děsí, abych byla upřímná, zvláště po tom předchozím komentáři ohledně jeho pozice síly. Ale nechám si to pro sebe.

"Páni, to je skvělé. Budeš pomáhat s jeho kampaní?"

"Samozřejmě." Začne mi vyprávět, jaké jsou jejich plány, když něco v rohu mého vidění zachytí mou pozornost. Ohlédnu se po ostatních a nevidím nikoho jiného než Melissu Carmicheal třít se o Jaxsona jako nějaký pes v říji. Páni! Tenhle večer je čím dál tím lepší a lepší. Černé koktejlové šaty, které má na sobě, jsou o pár čísel menší a její podpatky jsou tak vysoké, že na nich stěží stojí. Melissa bývala na střední velmi pěkná, ale posledních pár let pro ni nebylo dobrých. Je v Jaxsonovém věku, takže o dva roky starší než já, ale vypadá o deset let starší. Slyšela jsem drby, že má problémy s drogami a způsob jakým šla z kopce, mě nepřekvapoval. Sledovala jsem ji vyzývavě šeptat do Jaxsonova ucha a nenávidím tu okamžitou žárlivost, kterou cítím. Kvůli Jaxsonova nezájmu bych se měla cítit líp, ale necítím.

"Ti dva jsou pro sebe bez pochyby jako stvoření," zavrčí Wyatt, tím komentářem mě otravuje.

Otočím pohled pryč z Jaxsona, nechci sledovat, jestli se rozhodne s ní jít domů. Jen z myšlenky těch dvou spolu se mi dělá špatně.

Moje pozornost se k těm dvěma vrátí znovu, když slyším Melissu zvýšit hlas.

"No tak, Jaxsone! Nepamatuješ si snad, jak skvělí jsme bývali?"

"Dost! Myslím to vážně. Jdi domů a vyspi se z toho," říká Jaxson, snaží se jí nevšímat.

"Pojď se mnou a ukážu ti, co ti chybělo."

Protočím nad tou arogancí oči, někdo ji potřebuje usadit zpátky na její místo. Ty dvě piva, které jsem pila, mě nutí myslet si, že bych měla být ta osoba.

Nech to být, Julie, to není tvůj problém.

"Mluvím vážně, Melisso, odejdi! Ztrapňuješ se!"

To ji naštve a změní se mrchu. "Slyšela jsem, že jsi to v námořnictvu nemohl zvládnout. Hádám, že nejsi takový tvrďák, jak sis myslel."

Nad její poznámkou k němu zalapám po dechu. Dobře, to stačí. Ta mrcha půjde ke dnu! Postavím se cílevědomě ze židle.

"Co si sakra myslíš, že děláš, Julie? Drž se od toho dál!" Křičí si pod vousy zuřivě Wyatt.

Ignoruju ho, razím si to k nim a postavím se před ochranářsky před Jaxsona.

"Vycouvej! Řekl, že nemá zájem, takže se přestaň snažit kurvit a chop se té rady." Snažím se udržet hlas tak tichý, jak je to možné, nechci na nás upoutat pozornost. Všimnu si, že její oči pohasly a má mokrou bílou hmotu na spodku nosu potvrzující drby, které jsem slyšela.

"Hleď si svých věcí, mrcho," říká a silně mě strčí, vrážím přímo do Jaxsona. Tolik k nepřitahování pozornosti…

Jaxson mě popadne za ramena, aby mě stabilizoval. "Už na ni nikdy nepokládej své zasrané ruce, Melisso!" Vyhrožuje Jaxson.

"Samozřejmě! Nechtěli jsme, aby se něco stalo tvé milované Jules. Nechtěli co?" Vyplivne a přemístí svůj pohled z Jaxsona na mě, "Opravdu si myslíš, že jsi pro něj něco jiného než my ostatní?" Ušklíbne se a nakloní se blíž, "Poté co jsme skončili s šukáním, smáli jsme se, jak patetická jsi byla. Proč si myslíš, že vlastně odešel? Nemohl se dočkat, až se tě zbaví."

Nenávidím, že mi její slova ublížila. Jaxson se napjal a potom se přese mě nakloní, popadá ji hrubě za paži a na chvíli se její samolibý výraz přemění v obavy. "Jsi zasraná lhářka a ona to ví. Nesnaž se vytahovat tyhle sračky. Byli jsme spolu jednu noc, jednu, které lituju. Nedělej, jako by to bylo něco víc, než to bylo. Teď jdi kurva pryč odsud, než tě vyhodím."

Vytrhne naštvaně paži z Jaxsonova sevření, "Myslím, že jsi zapomněl, odkud pocházíš, Jaxsone. Myslíš si, že jenom kvůli tomu, že ses přidal k námořnictvu, tak jsi lepší člověk? Pořád nejsi nic jiného než odpad, pokaždé jsi byl a vždycky budeš."

Udělám k ní hrozivý krok, "Jediný odpad jsi tady ty, takže všem udělej tu laskavost a jdi zpět tam, od jakéhokoliv rohu jsi dnes večer přišla. A když už jsi v tom, otři si nos," zvednu z baru ubrousek a hodím ho na ni. Slyším Kaylu kašlat, jak se snaží zakrýt smích.

Melissa se dotkne svého nosu, uvědomuje si, co tam je. Místo aby se cítila trapně, jak by se cítili normální lidi, změní se ještě ve větší mrchu. Nakloní se blíž k mému obličeji, její výraz je zaplněný takovou nenávistí, že mi to způsobuje chvění v páteři. "Myslíš si, že jsi lepší než všichni ostatní. Oklamala jsi hodně tím svým nevinným malým chováním, ale vždycky jsem tě znala lépe. Nejsi nic víc než děvka, stejně jako byla tvá mrtvá matka."

Slyším Kaylu zalapat po dechu a než se stihnu ovládat, zvednu pěst a praštím ji rovnou do obličeje, což způsobuje, že ji hlava vystřelí zpět. Slyším odporné křupnutí a tekoucí krev mezi jejími prsty, kde si drží nos.

Chystám se na ni skočit, ale Jaxson mě ve vzduchu chytí, než na ni stihnu dosáhnout. "Neopovažuj se do toho zatahovat moji matku, ty mrcho!" Křičím, snažím se osvobodit z Jaxsonova držení. Nenávidím, že mi po obličeji tečou slzy, ukazují, jak moc mě její poznámka bolí.

"Nenávidím tě! Proč to vždycky musíš být ty?" Předtím než může říct něco dalšího, Wyatt ji popadne za paži a vleče ji pryč z restaurace.

Jaxson mě nese ven a vezme mě na opačnou stranu parkoviště, než kde je ona. "Nech mě jít, Jaxsone, ještě jsem s ní neskončila," říkám, pořád se snažím osvobodit. Jsem tak šílená zuřivostí, vše co chci udělat je, ji znovu uhodit.

"Klídek, Julie, nestojí za to. Nech to být, zlato," šeptá mi Jaxson konejšivě do ucha. Klesnu do jeho náručí a vzlykám, když se bolest dostane přes můj vztek. "Nemůžu uvěřit, že to řekla o mé matce."

"Věděla, že ti to ublíží, nenech ji vyhrát, Julie."

Má pravdu. Uklidním se a snažím se dostat pod kontrolu. Jaxson mě otočí, takže mu čelím. Položí ruku pod mou bradu, nutí mě se mu podívat do tváře a láskyplně mi setře slzy.

Potom mě překvapí, když se zeptá: "Kdy ses sakra přeměnila na Mika Tysona?"

Vybuchnu přes slzy smíchy a on se usměje nazpátek. Můžu si jen představovat, jak vypadám. Nikdy předtím jsem nikoho neuhodila. Cítím se trošku trapně, ale nelituju toho. Můj smích odumře, když přemýšlím nad jejím komentářem o mé matce, "Zasloužila si to," zašeptám smutně.

Přikývne, jeho úsměv vybledne, "Jo, zasloužila," přitlačí mě k sobě a obtočí okolo mě paže. Já obtočím svoje okolo jeho pasu a dýchám jeho dobře známou vůni. Být proti jeho tvrdému, teplému tělu mi přináší povědomé pohodlí, které mi chybělo. Obejmu ho těsněji a zapomenu na naše problémy, jen na chvíli. "Nemusela jsi mě přijít bránit, Jules," zašeptá mi do vlasů.

"Ano, musela, byla už mimo hranici. A není to, jako bys ji mohl uhodit. Plus, měla jsem dva drinky, takže jsem cítila, jakože je to moje místo."

Zachichotá se a tře mi záda v uklidňujících kruzích, potom se předkloní a políbí mě na vršek hlavy.

"Co to sakra děláš? Dej z ní své zasrané ruce pryč!"

Oh kurva! Wyattova zlost zničí náš moment. Jaxson se napne a zatlačí mě za sebe.

"Wyatte, uklidni se!" říkám zděšeně.

Jaxson a Wyatt jdou proti sobě, když odněkud vyběhne Cooper a Kayla.

"V klidu, Jaxsone," říká Cooper, staví se mezi ně s rukou na Jaxsonově hrudníku.

Kayla vyběhne a pevně mě obejme, "Jules, jsi v pořádku?"

"Ano, jsem v pohodě," obejmu ji nazpátek, zajímám se, kde celou dobu byli.

Ustoupí, "Nemůžu uvěřit, co ta mrcha řekla! Kdybys jí nezlomila nos, já se sakra chytala."

Wyatt nás vyruší, "Pojďme, Julie, hned teď odcházíme!"

"Hlídej si tón, kreténe!" Jaxson se nakloní přes Coopera a strčí do Wyatta.

"To je v pohodě, Jaxsone, i tak chci jít domů," obejmu se, bez jeho těla cítím zimu. Jdu ho obejít, když vytrčí ruku, zastavuje mě.

"Nemusíš s ním odejít, Julie, pojď domů s námi."

Jedna moje část chce udělat přesně tohle, zvláště potom co se na mě zdá Wyatt naštvaný. Ale už jsem se udělala příliš zranitelnou s Jaxsonem a potřebuju se postavit Wyattovi a ukončit to, ať už si myslí cokoliv, že co tohle je.

Nedívám se na Jaxsona, když odpovídám, obávám se, že vycouvám, když to udělám, "Potřebuju jít s Wyattem, omlouvám se. Promluvíme si později, slibuju."

Jdu pryč, když mi Kayla položí ruku na rameno, "Julie, jsi si jistá?" dívá se v obavách na Wyatta.

Konejšivě se na ni usměju, "Budu v pořádku, Kaylo."

Neunikne mi Wyattův samolibý úsměv směřující k Jaxsonovi, než se otočí.

Vzhlédnu k Jaxsonovi, když odjíždíme a proudí ve mně vina z výrazu v jeho obličeji.

"Co sis sakra myslela, Julie, zapojit se do té sračky?"

Trhnu hlavou a šokovaně se na něj podívám. Než něco stihnu říct, pokračuje. "Úplně jsi mě ztrapnila. Musím si udržovat tvář, zvlášť před svým otcem."

O můj Bože! Mohl by být ten nejvíce arogantní člověk, jakého jsem kdy potkala. "Nemůžu uvěřit, že jsi na mě naštvaný za to, že jsem se za sebe postavila. Tys snad neslyšel, co říkala o mé matce?"

"Nic by neřekla, kdyby sis hleděla svých věcí," křičí na mě zpět.

"Stavěla jsem se za svého kamaráda. Potřebovala usadit zpět na své místo."

"Vlastně! Ten stejný kamarád, který tě před rokem odhodil."

Ok, to mě ranilo. Teď si přeju, abych o tom Wyattovi nikdy neřekla. Slzy mě píchají v očích nad tím, jaký je kretén.

"Ty to víš, Melissa mu neřekla nic, co by nebyla pravda. Jaxson je zasraná nula, nechápu, jak to nemůžeš vidět."

"On není nula! Nemluv o něm takhle," křičím na něj, naštvaná a raněná. Popadne volant silněji a zlostně na mě hledí, posílá přese mě trhnutí strachu.

Naštěstí zastavíme o dvě minuty později u mého domu. Rychle vystoupím, nechci tu s ním být ani o sekundu déle. Wyatt vypne motor auta a já se na něj vyčerpaně dívám, když jde okolo, aby se postavil přede mě.

"Co to děláš?"

"Jdu dovnitř, ještě jsme neskončili s mluvením."

"Nemám nic dalšího, co ti říct. Už tě nikdy nechci znovu vidět, Wyatte, takže se ode mě sakra drž dál!" Otočím se, abych odešla, když mě popadne za paži s těžkým nádechem, což způsobuje, že sebou škubnu. Jeho výraz je tak plný hněvu, že mi začne srdce bušit strachem.

"Wyatt, pusť mi tu paži!" říkám pevně, snažím se skrýt chvění mého hlasu.

Škubne mnou proti sobě, "Tohle mi kurva neuděláš. Byl jsem roky trpělivý, zatímco ty jsi nebyla nic jiného než cock-tease (pozn. překl. - holka, která klukům slibuje, že se s nimi vyspí, ale neudělá to). Nenechám tě být jenom proto, že je ten kretén zpět ve městě."

"To nemá s Jaxsonem nic společného."

"Nelži mi kurva! Má to s ním společného všechno," křičí zuřivě.

"Ne nemá, přísahám. Wyatte, plánovala jsem ti to říct dnes večer po našem rande. Nemám k tobě ty samé city, které máš ty ke mně." Snažím se zůstat klidná, abych z toho mohla najít cestu ven. Kurva, měla jsem poslouchat Jaxsona.

"Dokážu ti, Julie, jak skvělí můžeme být," Wyatt se dívá na moji pusu, jakoby mě plánoval políbit, způsobujíc, že je moje tělo plné zhnusení.

"Ne! Přestaň! Myslím to vážně, Wyatte, jdi ode mě pryč!" křičím. Z ničeho nic, slyším skučení pneumatiky, když mi jasné světlo oslepí oči. Tentokrát, když zatlačím silněji, mě v tu samou chvíli Wyatt pustí, takže spadnu dozadu. Přistanu tvrdě, uhodím se do hlavy o kámen a kloužu po štěrku na své příjezdové cestě. Chytnu se za hlavu, když se mi přes ni rozbíhá bolest.

Jaxson

Tělo si mi naplní horkým vztekem, když vidím Julii uhodit se o zem. Vyskočím z náklaďáku předtím, než mě Cooper zastaví. "Roztrhám tě na kusy, kreténe, jsi kurva mrtvý!" Rychle shodím Wyatta na zem a začnu ho mlátit pěstmi.

"Dost Jaxsone!" Cooper se mě snaží odtlačit, ale bojuju proti němu, nenechávám ho zpomalit rány… Vím, že když nepřestanu, tak ho zabiju, ale můj vztek trhá na cucky jakoukoliv kontrolu, co mám. "Do prdele s tím! Řekl jsem dost!" Cooper mě konečně popadne dobře a odtlačí mě od Wyatta.

"Proboha, Julie, krvácíš!" Ohlédnu se zpanikařeně po Kayle, na kolenou vedle Julie, jak ji pomáhá se posadit.

"Kurva!" Osvobodím se od Coopera a běžím vedle Julie. "Nech mě se podívat, zlato," vezmu ji něžně za obličej.

Dezorientovaně se na mě podívá, když jí krev teče dolů z rohu čela. Kyala si roztrhne šálu, kterou má okolo krku a podá mi ji. Držím ji u její hlavy a snažím se zastavit krvácení.

"Myslím, že jsem v pořádku," říká slabě.

"Chci ho zatčeného, McKayi! Vznáším obvinění," křičí Wyatt, když se zvedá, plive krev z pusy.

"Ne!" Brečí Julie, když sebou škube, drží se v bolestech za hlavu.

"Shhh, bude to v pohodě," zvednu ji a nesu ji k náklaďáku. "Pojďme Coope, potřebuje jít hned k doktorovi!"

Ohlédnu se po Wyattovi, "Za to kurva zaplatíš!"

"Byla to nehoda. Julie, víš, že bych ti nikdy neublížil, že? Miluju tě!"

Co to kurva právě řekl? Snaží se k ní jít, zatímco ji držím v náručí. Ten kluk má větší koule, než jsem si myslel.

Naštěstí ho Cooper zastaví, než stihne přijít ještě blíž… "Vypadni odsud, Jenningsi, později tě přijdu navštívit," potom před sebou nažene plačící Kaylu do náklaďáku.

Nastoupím dozadu a držím Julii mezi mýma nohama. Držím jí hlavu na svém hrudníku, přidržuju ji šálu na místě. Podívám se dolů na její slzy proužkovaný obličej, "Omlouvám se, měla jsem tě poslechnout," pláče slabě, způsobuje, že se můj hrudník sevře.

Můj krk je příliš sevřený, abych mluvil, takže se nakloním a políbím ji na hlavu. Potom se jí začnou zavírat oči. Kurva! "Hej, Jules, neusínej. Potřebuju, abys zůstala vzhůru, ano? No tak, podívej se na mě."

"Jsem tak unavená," zamumlá ospale, stěží udržuje otevřené oči.

"Já vím, zlato, ale ještě ne, můžeš spát, až tě uvidí doktor."

Můžu říct, že se snaží, ale nejsem si jistý, jestli bude schopná vydržet o něco déle. "Pospěš si, chlape, co kurva tak dlouho trvá?"

"Jedeme pouze dvě minuty. Jsme skoro tam."

Určitě za méně než minutu později jsme se přiřítili na pohotovost. Kayla drží otevřené zadní dveře, zatímco vybíhám s Julii v náručí. Když vejdu přes dveře, spatří mě sestra a přibíhá s postelí.

"Co se stalo?"

"Spadla a udeřila se do hlavy," říká Kayla sestře, když neochotně pokládám Julii, nechci ji pustit. Následuju sestru, když ji začne odvážet pryč.

"Je na něco alergická? Nějaké léky?" Ježíši! Já nevím, je? Nikdy nebývala…nemyslím si to. Sakra! Měl bych to vědět.

"Ne," odpoví Kayla a pláče.

"Slyšíte mě, slečno? Jak se jmenujete?" Křičí sestra a způsobuje, že Julie sténá bolestí.

"Ježíši, madam, musíte kurva takhle křičet, má šílenou bolest hlavy."

"V klidu, Jaxsone, jen se snaží dělat svoji práci," říká Cooper, snaží se mě uklidnit.

"Dobře, může to dělat tišeji."

Když se dostaneme do pokoje, sestra se mi snaží zabránit ve vstupu. "Pane, nemůžete jít dovnitř, musíte počkat tady."

"To si nemyslím, madam. Jdu tam, kam jde ona."

"Pane, omlouvám se…"

"Prosím, nechte ho zůstat se mnou," šeptá slabě Julie a popadá mě za ruku.

Podívám se na sestru a ať se opováží říct ne. "Tak dobře!" říká, vzdávajíc se, "Ale radši se kroťte, nebo půjdete pryč. Šerife, chci vás tady pro případ, že ho budu potřebovat vyvést."

"Počkám vás tady, kluci. Jen mi hned přijďte říct, kdy ji můžu vidět," říká Kayla.

Cooper ji políbí, "Bude v pořádku, zlato. Co kdybys nám přinesla kafe z kavárny? Snad až se vrátíš zpátky, budeme mít nějaké odpovědi."

Unikne mi zbytek konverzace, protože následuju sestru, zatímco mi Julie pořád drží ruku.

Julia otevírá o trochu víc oči, když sestra ztlumí světlo.

"Je to lepší?" ptá se sestra něžně.

Dobře, přinejmenším prozatím přestala zkurveně řvát.

"Ano, trošku. Děkuji."

"Na stupnici od jedné do desíti, jak moc vás to bolí?"

"Asi osm."

"Jste zraněná ještě někde jinde?"

"Žebra," říká a ukazuje na levou stranu.

Kurva, ani mě nenapadlo zkontrolovat ji kvůli dalším zraněním. Sestra vezme prostěradlo, aby zakryla Juliinu dolní půlku, a potom ji zvedne šaty a odhaluje její nádherné tónované břicho. Nasaju ostrý nádech při pohledu na její žebra. Už se zabarvují do modra a má silniční odřeninu začínající od jejích boků až nahoru, kde je její podprsenka.

"Páni, na co jste spadla, drahoušku?" ptá se sestra v úžasu.

"Na mou příjezdovou cestu, no, spíš jsem uklouzla, hádám," Julie se na mě úzkostlivě dívá. Sedím na židli vedle její postele a zvedám jí ruku k mé puse. Snažím se kontrolovat tu zuřivost, která mě pohlcuje, nechci ji naštvat ještě víc.

"Doktor přijde každou minutu. A mezitím vám zajdu pro něco proti bolesti."

Když sestra odejde, Julie se na mě smutně dívá, "Jak jsi věděl, že máš přijít?"

"Kayla mi řekla, že to s ním skončíš. Věděl jsem, že to neskončí dobře."

"Ze všeho jsem udělala zmatek. Moc se omlouvám," říká a dotýká se mé pusy, která je roztržená z toho, jak jsme na sebe s Cooperem skočili.

Zakroutím hlavou, "Není to tvoje chyba, zlato," předtím než můžu říct něco dalšího, vejde doktor a vypadá víc jako student medicíny, než doktor.

"Ahoj, Julie!" říká a povědomě se na ni usmívá.

"Zdravím, doktore Carsone."

"Říkej mi Blaku, pamatuješ?" říká s mrknutím.

Kdo je kurva tenhle kretén?

Vidím ho prohlížet si Juliiny boky, kde ji prostěradlo nezakrývá. Vytáhnu ho nahoru a zakrývám jí polovinu břicha. Když se podívá na můj zamračený pohled, ztratí trochu svého sebevědomí.

"A vy jste?"

"Kamarád," říkám výhružně.

Unaveně odvrátí pohled a potom si odkašle, "Sestra Debbie říkala, že jste dost spadla," jde k Juliině zraněné straně a odloží šálu. "To bude potřebovat pár stehů."

Než začne zašívat, ptá se jí na jednoduché otázky, jako je její věk a jméno. Rozhodnu se, že jestli se ji ten debil zeptá na její číslo, složím ho, naštěstí to neudělá.

Svítí jí světlem do očí a prověřuje otřes mozku, když ji začne vyšetřovat čelo okolo rány prsty a nutí ji sténat bolestí.

"Dávej pozor, kreténe," říkám varovně.

"Ježíši, Jaxsone, dej pokoj. Snaží se jí pomoct," říká Cooper.

Kurva! Má pravdu, potřebuju vychladnout. Zhluboka se nadechnu, abych se uklidnil, a podívám se na doktora, "Omlouvám se, jen buďte opatrný. Má velké bolesti."

Doktor kývne a pokračuje v práci. Sestra přinese Julii léky proti bolesti, zatímco ji doktor začne dělat stehy. Je to pouze pár minut předtím, než ustoupí a podívá se na ni, "Dobře, Julie, vše je hotové. Teď máš malý otřes mozku. Takže máme dvě možnosti, buď zůstaneš na noc tady a budeš potřebovat probudit každé dvě hodiny, nebo pokud máš někoho doma, kdo to může dělat, tak tě můžu nechat jít domů s nimi. Taky ti dám s sebou něco na bolest. Budeš to na den nebo dva potřebovat."

"Já se o ni budu starat," říkám předtím, než může Julie odpovědět.

"To jsem si myslel," zamumlá si doktor pod vousy, což způsobuje, že na něj znovu pohlédnu.

Julia se na mě překvapeně podívá, "Ne! To je v pohodě, Jaxsone, zůstanu tady. Nepotřebuju tebe nebo kohokoliv jiného držet celou noc vzhůru." říká provinile.

"Nehádej se, Julie, řekl jsem, že to udělám."

Spustí unavený výdech, "Dobře, děkuji."

Doktor se na mě podívá, "Jak jsem řekl, je důležité ji probouzet každé dvě hodiny. Ptejte se jí na jednoduché otázky, jako je její jméno a věk. Léky ji omámí a trošku dezorientují, takže to očekávejte. Ale bude schopná vám odpovědět na jednoduché otázky. Pokud se bude zdát, že se zhoršuje, přineste ji sem, jinak očekávám úplné zotavení."

"Děkuji ti, Blaku." Napnu se, když Julie použije jeho křestní jméno.

"Bez problému," mrkne na ni znovu. To je ale pitomec. Vidí můj pohled a odkašle si. "Sestra Debbie ti obváže žebra a ukáže ti, jak se postarat o oblékání. Opatruj se, slečno Julie."

Otočím se k Julii, když opustí místnost, "Jak se cítíš?"

"Bolest se zmírnila, jsem jen opravdu unavená. Kde je Kayla?"

"Jdu pro ni," říká Cooper a odchází ze dveří.

Sestra vchází, když on odejde, "Dobře, zlato, dám vám na žebra nějakou mastičku a obvážu vás. Mažte si to pár dní, zabrání to infekci. Zakryjte si to potravinovou fólií, když se budete sprchovat, ano? Budete s tím nejspíš potřebovat pomoct."

"Budu jí pomáhat," říkám a konejším sestru. Sleduju a pozorně poslouchám její instrukce.

"Dobře, vše vyřízeno, můžete odejít, až budete připravená. Dejte si na čas."

"Děkuji," říká unaveně Julie, stěží drží otevřené oči.

Kayla spěchá do dveří a oči má zarudlé pláčem. Nakloní se a jemně Julii obejme. "Jsem tak ráda, že jsi v pořádku."

"Potřebuju vědět, co se dnes večer stalo, Julie," říká Cooper, vměšuje se do hovoru.

"Teď ne! Je až moc unavená. Můžeme si o tom promluvit zítra," říkám pevně.

Cooper frustrovaně vydechne, "Dobře, ale nemůžeme to jen tak nechat. Mám takový pocit, že budu mít toho zasraného otce za zadkem, takže potřebuju znát detaily."

Zapomněl jsem na to, že je Cooper šerif. Můžu si jenom představovat, jaké sračky snáší, když jedná s arogantními tupci, jako jsou Jenningsovi.

"Pojďme, Jules, vypadneme odsud," říká Kayla, když jí pomáhá z postele.

"Whoa," chytá se Julie Kayly nestabilně.

Rychle přiběhnu a zvednu ji.

"Můžu chodit, Jaxsone, jen potřebuju chvíli." Ignoruju její protest a pokračuju v chůzi. Když dojdeme k náklaďáku, podívám se dolů, abych ji viděl tvrdě usnout. Ježíši, to netrvalo dlouho.

O deset minut později mi Cooper a Kayla pomáhají dostat Julii do domu. "Její pokoj je nahoře po schodech vpravo," říká potichu Kayla.

"Díky," teď se podívám na Coopa, "Zavolám ti zítra, až se probudí."

Začnu stoupat po schodech, když na mě Kayla vystartuje, "Žádné intimnosti, Jaxsone, nebo ti nakopu prdel." Zakroutím hlavou, ať už ji Cooper ukazoval cokoliv, potřebuje to zmírnit. Už je to podruhé, co mi vyhrožuje, že mi způsobí fyzickou bolest.

Zhasnu světla, když vejdu do Juliina pokoje a položím ji jemně na postel.

Kurva! Co budu sakra dělat s jejími šaty? Běžím dolů a doufám, že Kayla a Cooper neodešli. Vidím zadní světla Coopova auta, když odjíždí pryč. Sakra! Jdu zpět dovnitř a nerozhodně na Julii zírám…Jen na to nemysli a udělej to. Zhluboka se nadechnu, otočím ji, takže leží na nezraněné straně a rozepnu ji šaty, potom ji obrátím zpět na záda. Začnu ji stahovat šaty dolů po těle, když zasténá, "Mmmm, Jaxsone." Do řiti! Zamrznu, myslím si, že je vzhůru a můj ztuhlý pták právě teď tvrdne. Když se podívám blíže, vidím, že tvrdě spí. Kriste! Zhluboka se nadechnu a snažím se kontrolovat tu potřebu, která mě pohlcuje. Když ji šaty sundám úplně, rozhodnu se sám sebe mučit víc a zírám na její nádherně vytesané tělo. Ježíši! Je zkurveně perfektní. Samozřejmě, že její podprsenka a kalhotky ladí s šaty, které měla na sobě, bledě žlutá vypadá proti její olivově hladké kůži dobře. Vztek přese mě znovu proudí, když vidím její obvázané žebra, které na ní vypadají úplně nemístně. Zatřesu hlavou, přetáhnu přes ni deku a posadím se na podlahu vedle její postele. Nebojím se, že usnu, takže se neobtěžuju nastavit budík. V námořnictvu jsme byli vycvičeni fungovat s málem nebo žádným spánkem po celé dny. Opřu si hlavu o stěnu a sleduju jí spát.

O hodinu a půl později se ji snažím probudit, "Jules," zatřesu s ní jemně, zatímco vedle ní sedím na posteli. Zamračí se v obličeji, "No tak, zlato, potřebuju, aby ses probudila."

"Ne!" zamumlá a odstrčí mi ruku pryč, nutí mě se zahihňat.

"Jak se jmenuješ?" Ptám se pobaveně. Když neodpovídá, zatřesu s ní znovu. "No tak, potřebuju, abys mi odpověděla."

Překvapí mě, když zavrčí, "Jmenuju se Julia, mám 24 let a ty jsi Jaxson…můj bývalý nejlepší kamarád. Teď drž hubu a nech mě na pokoji," převrátí se a už není dál chladná.

Sakra! Je naštvaná, když je unavená.

Znovu se usadím na své místo na podlaze. Zjevně je, podle jejího komentáře o bývalém nejlepším kamarádovi, hodně daleko od toho, aby mi odpustila. Najdu způsob, jak to spravit. Vynahradil bych ji to už předtím, kdybych nebyl devět měsíců držen v té zasrané rehabilitační klinice.

Natáhnu si nohy a navážu kontakt s něčím pod její postelí. Natáhnu se, abych viděl, co to je, doufám, že jsem to nerozbil. Jsem šokovaný, jak svině, když vytáhnu zarámovanou fotku Julie a mě z mé maturity. Zapomněl jsem, že nechala Sawyera ji pořídit; ten den vypadala kurva perfektně. Pamatuju si, jak šokovaný jsem byl, když jsem slyšel její povzbuzování, když volali moje jméno, šokovaný a zkurveně šťastný.

Jak zírám na fotku, vynese to napovrch vzpomínky na její maturitu. Přijel jsem, abych ji překvapil, stejně jako ona mě. Bylo to tři roky předtím, než jsem ji viděl naposled. Když jsem se tam dostal, zjistil jsem, že měla přítele, někoho víc na její úrovni, studenta medicíny. Neměla vůbec tušení, že jsem tam byl, nechtěl jsem posrat její vztah. A dobře, abych byl upřímný, nechtěl jsem, aby si uvědomila, jak moc jsem od toho kluka rozdílný, aby si uvědomila, jak nehodný jsem jí doopravdy byl, dokonce i na přátelství. Z toho, co mohl Cooper nashromáždit od Kayly, byl ten kluk pro ni dobrý. Vytáčelo mě myslet na kohokoliv kromě mě, jak se jí dotýká.

Vím, že nemám právo to tak cítit, zvláště po té, co jsem udělal, ale nemůžu si pomoct. Mé emoce a city nikdy nedávaly smysl, když šlo o Julii.

Vytrhnu se ze svých myšlenek, když uslyším Julii zasténat. Je to jen hodina od té doby, co jsem ji probudil naposledy. Ohlédnu se, abych ji viděl, jak se drží za hlavu. Zastrčím fotku zpět pod její postel, potom rychle vstanu a posadím se vedle ní.

"Ahoj, co se děje?" Ptám se, když ji odstraňuju pramínky vlasů z obličeje.

Zmateně na mě zašilhá, "Jaxsone?"

"To jsem já, pamatuješ si dnešní večer?"

Zmateně se rozhlíží, "Něco…myslím. Kolik je hodin?"

"Dvě ráno."

"Opravdu mě bolí hlava," říká bolestivým šepotem.

"Tady, vezmi si něco z toho," popadnu její prášky, vytřepu dva a dávám jí je. Vezmu vodu, kterou jsem přinesl dříve a pomůžu jí se posadit, aby si je vzala.

"Díky," zamumlá. Jdu se znovu přesunout na podlahu, když mě chytne za paži a s panikou se na mě dívá, "Neopouštěj mě!"

"Neopouštím. Sedím hned tam," ukážu na místo na podlaze.

"Lehni si tady se mnou," říká měkce. Ježíši! To je jiná Julie, než ta, kterou jsem probudil před hodinou. Dokážu se ovládat? Podívám se dolů na její prosící oči. Sakra! Nemůžu ji říct ne a ani nechci.

Když si k ní jdu lehnout, rozevře deku, aby mě pozvala dovnitř. Oh, kurva! Evidentně si neuvědomuje, že na sobě nemá nic jiného, než spodní prádlo. "Nedělej to, zlato!" Říkám, rychle kolem ní uzavírám deku, "Budu ležet na dece."

Lehnu si vedle ní a ona se převalí na bok, aby se na mě podívala. Oči má pohaslé a nejsem si jistý, jestli to je kvůli těm lékům, nebo kvůli zranění hlavy. Natáhne se a něžně mi položí ruku na jednu stranu tváře, "Opravdu jsi mi chyběl, Jaxsone."

Hruď se mi bolestivě sevře smutkem v jejím hlase. Vezmu ruku z mé tváře, přivedu si ji ke rtům a dávám ji jemný polibek, "Ty mě taky, zlato," je všechno, co ze sebe dokážu dostat. Přisune se blíž a položí si hlavu na moji hruď. Julia je jediná žena, kterou jsem kdy objímal. Je to pro mě cizí pojem, ale s ní je to přirozené a sakra dobré. Její sladká vůně mě obklopí a opravdu silně se snažím nemyslet na to, co má na sobě, nebo spíš na to, co na sobě pod dekou nemá. Jezdím prsty nahoru a dolů po její nahé paži a za pár sekund už znovu spí. Nastavím si budík a následuju ji, cítím největší klid, jaký jsem necítil od toho večera, co jsem byl pohřbený hluboko v ní.