FT - 24. kapitola

Překlad: Eva

Julie

"Do hajzlu s tím Melisso, zvedni svůj zasranej telefon. Poslouchej, policajti už vědí, že jí mám. Je to jen otázka čase, než najdu chatu. Okamžitě se sem dostaň!

Slyším Wyattův znepokojivý hlas zatím, co zase pochoduje tam a zpět. Už si nejsem ani jistá, kolikrát jsem ztratila a nabyla vědomí zatím, co mě opakovaně tloukl mým telefonem a nakonec ho rozbil o můj obličej.

Silný pach pronikne mými smysly, zaštípá mě v nose. Otevřu oči, zase bojuji s vlnou bolesti, kterou to přinese. Vzhlédnu a vidím Wyatta lít na zdi benzín.

Takže Jaxsonovi nelhal, chce mě upálit. Žadonila jsem, prosila a bojovala s Wyattem se vším, s čím jsem mohla, ale skončilo to pouze bezcitným vysmáním, nechutným laskáním a tvrdým bitím.

To bylo po tom, co jsem nakonec přijala, že se odtud nedostanu, přinejmenším ne živá. Moje zničené tělo bylo téměř blízko smrti, mohla jsem to cítit.

Bolest se přese mne přelila. Vím, že musím chránit ten nádherný, malý život ve mně před Wyattem. Vře ve mně vztek. Vědět, že nikdy nepoznám, nepodržím nebo nepolíbím mé dítě. Vím, že jsem opravdu riskovala, když jsem řekla Jaxsonovi, že ho miluji před Wyattem. Ale potřebovala jsem, aby ty slova ode mě slyšel. Potřebovala jsem, aby věděl, že ať se stalo cokoliv, pořád ho miluji. Moje srdce bolí vědomím, že už nikdy neucítím jeho dotek, neuvidím jeho modré oči nebo jeho sexy, samolibý úsměv. Nejvíc ze všeho bolí, že tohle ho zabije, protože navzdory jeho činům vím, i navzdory pochybnostem, že mě Jaxson miluje.

"Ah, už si zase vzhůru. Právě v čas. Není to žádná sranda, když spíš."

Namísto strachu z Wyattova posmívačného hlasu ve mně proudil pouze zuřivost. Nenávidím ho za to, že mi to dělá, at' se stane cokoli, vždycky ho za to budu nenávidět.

Wyatt položí kanistr s benzínem, stoupne si přede mě a stáhne si triko. "Konečně si s tebou můžu trochu užít Julie, plány se změnily, takže to budeme muset udělat rychle," pak se zlomyslně zazubí, "ale slibuji, že to pořád bude zasraně skvělý," tře si svojí erekci, které se tlačí přes džíny.

Odvrátím hlavu, nečekám, nechci vidět, co se stane příště, a prosím za temnotu, která tancuje kolem okraje mé mysli, aby mě znovu pohltila. Bylo to blízko, pravděpodobně jediný úder by mě tam poslal.

Wyatt si na mě vyleze, jeho horký dech pálí stranu mého obličeje. Zavřu oči a snažím se být otupělá, nechci cítit jeho nahou hrud' na mojí nebo erekci, která se mi tlačí mezi stehna.

"Podívej se na mě, děvko!"

Ignoruji jeho příkaz a pevně zavřu oči, "Říkám kurva, podívej se na mě!" plácne mě do rozbitého obličeje a já zatnu zuby bolestí. Mdloby mě skoro pohlcují, ale ještě ne zcela. Cítím studený, ostrý předmět okolo křivky mých prsou. Donutí mě to otevřít oči. Wyatt se nade mnou naklání s krutým úsměškem a přejíždí velkým nožem přes moji hrud'. Můj obličej je bezvýrazný. Vím, že pokud bych mu ukázala strach, akorát by ho to uspokojilo.

Sklouzne čepelí pod jedno z mých prsou a zamrzne, "Řekni, že mě chceš." zhluboka, nadrženě zafuní, jeho oči divoce zuří hladem.

"Ne," má odpověď je tichá ale pevná. Moje poslední slovo nebude nic, co by ho mohlo uspokojit. Doufám, že ho to rozčílí natolik, že ukončí můj život rychle.

Uchechte se, jako by si užíval můj odpor, "Špatná odpověď, srdíčko." Jeho ruka se pevně obtočí kole mého krku, pustí jenom trochu kyslíku, pak ostrá čepel prořízne ramínka mé podprsenky.

"Řekni mi, že jsi moje!" Zuřivě sevře zuby a přirazí svoji erekci proti mně.

Uvolní mé hrdlo, tak abych mohla mluvit, a já vím, že slova, která vypustím, budou má poslední, "Ne! Nikdy nebudu tvoje. Nikdy jsem nebyla. Vždy jsem patřila jenom Jaxsonovi a doufám, že až tě najde, zemřeš pomalou a bolestivou smrtí."

Moje slova mají takový účinek, jaký jsem očekávala, divoká zuřivost se prudce přehrne přes jeho tvář, "Ty zasraná děvko!" Zasadí dvě tvrdé rány do mého obličeje, temnota se mi krutě vysmívá, skoro mě stáhne dolů. Moje oči se znovu zavřou, ale ne protože jsem je přinutila. "Budu tě šukat tak dlouho, doku mi neochabne pták, pak tě upálím a budu pozorovat, jak zasraně hoříš, než z tebe nezůstane nic, jen popel." Jeho ruka se utáhne kolem mého krku a zamezí přívodu kyslíku, cítím ho šátrat ve spodkách, pak popadne strany mých kalhotek.

Temnota se konečně začne přibližovat a já jí vděčně vítám.

Zrovna, když jsem před pádem do nicoty, rozzuřený řev prořízne ticho v místnosti, "Ty zkurvysynu!"

Wyatt najednou zmizí. Jeho váha mě přestane tlačit do madrace. Popadám dech a prskám, kvůli tlaku, který jsem měla kolem hrdla. Hlasitá rána pošle vlnu žhavé exploze kolem mě. Snažím se otevřít oči, abych viděla, co se dělej, ale nemůžu. Křik a rozzuřené nadávky naplní vzduch, mísí se se zvukem praskání ohně. Hned si uvědomím, že někdo musel zapálit benzín a vypukl požár.

Uslyším nepříjemné křupnutí a pak už nic.

Ruce jsou rychle na mě, ale není to dotek, který přivítám, uvědomím si, že už nikdy neucítím Jaxsona.

Udělal to.

Moje úleva se změní ve smutek, a je jedno jak těžce se snažím, nemůžu otevřít oči. Tvrdě bojuji proti temnotě, i když ani ne před pár minutami jsem doufala, že mě pohltí.

"Julie, zlato, můžeš mě slyšet?"

"Jaxsone,"potichu zavzlykám, nejsem si ani jistá, jestli mě slyší přes moje citlivé, ochraptělý hrdlo.

"Jsem to já zlato. Jsem tu, dostanu tě odtud, jen se mě drž." Cítím ho, mě tahá za řetězy, "Kurva! Kde jsou ty zasraný klíče."

Zafňukám, když ucítím plameny příliš blízko na to, aby to bylo příjemné. Moje hrdlo začne pálit, díky silnému kouři, který mi znemožňuje dýchat a moje srdce se zlomí, nad vědomím, že Jaxson může velice dobře zemřít se mnou, kvůli těm řetězům.

Slyším ho klít a tahat usilovněji, "Jen běž, prosím Jaxsone. Nechci, abys umřel taky."

"Ne! Neříkej to kurva, neopustím tě. Oba se odtud dostaneme."

Jeho slova slyším jen z dálky a cítím, jak mě něco unáší, moje tělo to vzdávám. Ale já proti tomu bojuji, aspoň na tak dlouho, abych zamumlala slova, která chci, aby byla má poslední: "Miluji tě." Nejsem si jistá, zda jsem ty slova vyslovila, před tím než mě konečně vezme temnota.

Jaxson

"Julie!" zařvu její jméno, " Snaž se zůstat vzhůru." "Kurva!"

Snažím se na ní nedívat, snažím se nepřemýšlet, proč náhle přestala mluvit nebo že je tak hrozně pomlácená. Rozhlížím se zběsile kolem sebe, abych našel cokoliv, co můžu použít, abych rozbil tenhle zasraný řetěz, ale hustý, černý kouř znemožňuje vidět cokoli v okolí. Vím, že mi ubíhá čas, opřu se o lokty a snažím se vyrvat tu sračku z kovového rámu postele. Obzvláště tu tyč, kolem které je ten řetěz obmotaný. Táhám celou svojí váhou. Opakovaně do té zasraný věci kopu a snažím se být opatrný vůči Juliinýmu zápěstí. Konečně ta tyčka praskne.

Vzdáleně slyším hlasité tříštění, "Jaxsone!" Slyším Cadeho křičet mé jméno přes plameny.

"Jo, přímo tady!"

Popadnu rozbitou tyčku z čela postele a vezmu Juliiny svázané zápěstí a položím je okolo mého krku. Vyzvednu ji a snažím se nemyslet na to, jak je její tělo zničené.

"Vydrž zlato, jsme skoro venku," zašeptám do jejích vlasů.

Cade, Sawyer a Cooper přicházejí kolem rohu, skrz hustý kouř. Cade nese sekyru, která by se mi kurva hodila před dvěma minutami.

"Kde jste kurva chlapi byli?"zaprskám.

"Snažili jsme se najít jinou cestu dovnitř, ten zasraný vstup byl v plamenech hned po tom, co jsi sem vběhl. Udělali jsme malou díru v jednom z těch pokojů." vysvětluje rychle Sawyer.

Vyskočil jsem z Cooperova auta, ještě než vůbec stačil zastavit a díky bohu, že jsem to udělal.

Myšlenka na Wyatta a jeho poslední zasranou výhružku Julii, mnou stále pumpuje vztek. Krátce postřehnu, jak se Cooper kouká na Wyattovo bezvládné tělo na zemi, jeho hlava je nepřirozeně přetočená, tam kde jsem mu zlomil vaz. Ignoruji otázku v jeho očích.

Najednou se za mnou ozvala rána a žár za mnou žhnul, jako v pekle. Byl blíž, než jsem si myslel.

"Musíme odtud vypadnout, hned!" Cooper nás vytrhl z pozorování destrukce, která byla za námi. "Máme asi minutu před tím, než ty plameny dorazí k posraný, benzínový nádrži."

Následuji Cadeho vedení skrz vznášející se černý kouř. Držím Julie blízko mého hrudníku. Vede mě ke koupelně s dírou ve zdi, která je dostatečně velká, abychom jí prolezli. Všichni mi udělají místo, abych vylezl první. Pojednou mě udeří čerství vzduch a já nakopnu svojí prdel, abych se dostala tak daleko od toho domu, jak jen to je možné, než exploduje. Dosáhnu dostatečné vzdálenosti přes travnaté pole, před tím než to divoce vybouchne, ale vlna výbuchu mi stejně podlomí nohy. Otočím se ve vzduchu a Julii k sobě přitisknu těsněji. Kryji ji zády, abych zmírnil náš náraz. Jakmile dopadneme na zem, rychle jí schovám pod sebe a chráním jí před jakýmikoliv padajícími troskami.

Po minutě, kdy necítím, že by kolem nás něco padalo, posadám se a podívám se na ní: opravdu se na ní podívám. A to co vidím, roztříští moje srdce na milion zaraných kousků, "Julie, zlato, probuď se!"Horečně jí začnu projíždět rukama po jejím zničeným těle, zaznamenám každý škrábanec, které má na těle. Odkašlu si a uchopím ji za ramen, "Julie! Probuď se zasraně!" ale ona je pořád bez života. Panika mě ochromí, když nenahmatám její pulz, "Ne, ne, ne!" zvednu ji a kolébám její tělo proti mému hrudníku a jemně s ní kolébám dopředu a dozadu. Pak poprvé, do té doby, co mi bylo sedm let, se rozbrečím,…mučivé vzlyky podbarvené emocemi z hlouby mého nitra se vyhrnou z mé hrudi a smáčí její vlasy tam, kde mám zabořený svůj obličej, "Prosím, neopouštěj mě do hajzlu. Omlouvám se, tak zasraně se omlouvám. Miluju tě tak moc. Prosím Julie vzbuď se!"

Myslel jsem, že jsem zrovna zažil nejvíc mučivou bolest srdce, kterou jsem kdy za svůj život cítil, ale mýlil jsem se. To co cítím teď, je tak tisíckrát silnější než jsem cítil kdykoliv před tím.

Moje srdce zasraně bolí tak moc, že jsem překvapený, že pořád ještě tluče.

O sekundu později se ke mně nakloní Coooper a položí ruku na moje rameno, "Jaxsone, chlape, záchranáři jsou tady, nech je, ať jí pomůžou."

Vzhlédnu a uvidím tři záchranáře běžící k nám. Opatrně Julii položím, ale zůstanu vedle ní a držím ji za ruku.

"Omlouvám se, pane, potřebujeme, abyste se odtáhl, abychom měli místo na ošetření její zranění, "No tak chlape, dej jim prostor, ať jí můžou pomoct."

"Buďte s ní opatrní, je těhotná," otupěle zachroptím zatím, co nechám Coopera, aby mě odtáhl. Cítím Sawyera a Cadeho postavit se po mých stranách, ale nepodívám se na ně, protože nemůžu odtáhnout svoje oči z Julie.

Bezmocně pozoruji a cítím svůj strach růst, zatím co na ní pracují záchranáři, "Kurva, je tak nehybná," zadusím se. Ignoruji jednu záchranářku, která se soucitem pohlédne na moji slzy potřísněnou tvář.

Cooper mi zmáčkne rameno, "Bude v pořádku chlape, vím to. Měj víru."

Vnoří ruce do vlasů a začnu se kolébat dopředu a dozadu. Víru! Něco co jsem nikdy neměl, ale Julie vždy věřila. Zavřu oči a udělám něco, co jsem nikdy před tím neudělal, modlím se.

"Svatá sračko!" zhluboka vydechnu, rozžehne se mi v hrudi.

Cooper se zasměje a plácne mě do zad, "Vidíš? Co jsem ti kurva říkal, jo."

"Chci jít s ní," následuji záchranáře, když jí nakládají do sanitky. Jeden kluk na mě přikývne, dává mi souhlas. Najednou postřehnu ten zmatek s hasiči a policejními auty, před tím než nastoupím do sanitky vedle Julie.

"Tak, potkáme se tam," zařve Cooper, než zavřou dveře sanitky.

Popadnu Juliinu studenou ruku a přiložím si ji k ústům, "Všechno bude v pořádku Julie, jen to prosím vydrž."