FT - 20. kapitola

Překlad: Eva

Julie

"Tak Julie, s radostí ti oznamuji, že jsi naprosto zdravá," řekne doktorka Bayer s úsměvem a podívá se na moje výsledky.

Vrátím jí úsměv, "Je to tedy jen stres?"

"Vlastně ne. Jsi těhotná."

"Co?"

Zeširoka se usměje, "Jsi těhotná."

"Ale, ale to je nemožné. Řekla jste mi, že nemůžu otěhotnět."

"Ne. Řekla jsem, že tvoje šance na otěhotnění jsou malé, ale neřekla jsem, že to je nemožné."

"Ale já beru prášky?"

Její výraz zvážní, "Ano, což je něco, s čím teď budeš muset přestat. Je to velice neobvyklé, ale slyšela jsem, že už se to stalo."

Jsem těhotná. Položím své ruce na břicho, po těle se mi rozprostře teplo.

"Naposledy, když jsme spolu mluvili, jste nebyla sexuálně aktivní. Zřejmě se to změnilo?"

Jemně se zasměji, "Ano. Je to velice nové, ale je to někdo, koho znám už velmi dlouho. Někdo, do koho jsem zamilovaná už celou věčnost."

Zasměje se, "To je dobré slyšet. Vím, jak strašně tě bolelo, když jsem ti řekla o tvém stavu. Pošleme tě na ultrazvuk. Tak můžeme určit datum, ale to se ukáže i na testu. Můžu říct, že se to stalo hned na začátku."

Něco píše na kus papíru a podá mi to. "To jsou prenatální vitamíny, které si můžeš vyzvednout. Moje kancelář ti zavolá a řekne ti datum tvého ultrazvuku." Něžně položí ruku na mé rameno, "Jsem šťastná, že se to podařilo."

Emoce ucpou moje hrdlo, "Já také."

A byla jsem. Tak dlouho, co si pamatuju, jsem chtěla být matkou a když jsem se dozvěděla, že se to nikdy nestane, zlomilo mi to srdce. Zjištění, že budu mít dítě, které jsem vždy chtěla a také že to bude Jexsonovo ... .

O bože, Jaxson!

Jaxson

Jdu do tělocvičny Velkého Mika, abych se tu potkal s Cadem a Sawyerem. Zjednali jsme si schůzku s Mikem, abychom probrali obchod. Čím víc jsem přemýšlel nad koupí tělocvičny, tím víc jsem to chtěl udělat. Sawyer, Cade a já jsme přišli na několik docela dost skvělých sraček, které bychom chtěli udělat s tímto místem.

A abych byl upřímný, líbí se mi nápad, že uvíznou poblíž. Jo Sawyer mi zkurveně leze pod kůži, zvláště když se zasraně naváží do mě a Julie. Ale jinak než Cooper, tito chlapi jsou jako bratři, které jsem nikdy neměl. Byli jsme v pekle a vrátili se spolu, doslova …

"Čau chlape. Kde je Julie?" zeptá se Sawyer a přeruší moje myšlenky. On a Cade ke mně jdou od tréninkového ringu.

"Má schůzku s doktorem pak se má setkat s Kaylou a budou probírat svatební sračky. Cooper řekl, že jí pak hodí domů."

"Jak se jí daří?" zeptá se Cade.

Pokrčím rameny, "Lépe, řekl bych. Druhý den zjistila, že dostala práci na základní škole, na kterou čekala. Vypadá to, že jí to zlepšilo náladu."

"Takže, půjdeme si to vyřídit s tím hajzlem, nebo co?"

Vypustím povzdech a rukou si prohrnu vlasy, "Jo. Jenom se musím rozhodnout, jak se s ním vypořádám. Nechci to pro Coopa dělat zasraně těžký."

"Jen nám dej vědět, až na to přijdeš," řekne Cade.

Přikývnu, "To udělám."

Velký Mike vystrčí svojí hlavu z kanceláře a zeširoka se zakření, "Pojďte dovnitř chlapci, budeme mluvit o obchodu."

O dvě hodiny později, smlouvy byly uzavřeny a věci se dávají do pohybu, abychom mohli převzít tělocvičnu. Normálně, myšlenka na závazek, jako je tento, mě zasraně rozruší, ale právě teď to vypadá dobře, opravdu dobře. A já se nemůžu dočkat, až uvidím Juliin obličej, až jí to řeknu.

Julie

Srdce mi bilo strachy celou cestu domů.

"Všechno v pořádku Julie? Jsi nějak potichu," zeptá se Cooper a letno na mě starostlivě pohlédne.

Kayla se na mě podívá účastně. Chtěla jsem to říct Jaxsonovi jako prvnímu, ale Kayla hned poznala, že je něco špatně. Tak jsem ztratila nervy a řekla jí to a jsem ráda, že jsem to udělala. Byla ze mě neuvěřitelně šťastná a sdílela moje rozčílení, ale vím, že je také nervózní z Jaxsonova reakce.

Nasadila jsem na obličej velký, falešný úsměv, "Jsem v pořádku. Jsem jen unavená, to je všechno,"Hádám, že mi Cooper neuvěřil, ale naštěstí to nechal být.

Kayla se nenápadně natáhne a jemně stiskne mojí ruku. Hluboce si povzdechnu a věnuji jí malý úsměv. Možná se strachuji zbytečně. Vím, Jexson říkal, že mít děti je něco, co nikdy nechce, ale hodně se od toho změnilo. A mezi námi je nový soulad od té noci, po jeho noční můře. Té noci, kdy se mi konečně otevřel. Řekl mi, že mě chce navždycky. Jistě to něco znamená?

Moje myšlenky jsou náhle přerušeny, když Cooper zatočí na mojí příjezdovou cestu. "Děkuji za odvoz Coopere."

"Bez problému."

Otočím se ke Kayle a obejmu ji, "Uvidíme se zítra ráno. Nemůžu se dočkat, až půjdeme nakupovat šaty."

"Já také,"řekne rozzářeně, pak ztiší hlas, "zavolej mi, když budeš potřebovat."

Přikývnu a lehce se na ní usměji. Jakmile odcházím od auta, Jaxson vychází z domu, aby mě přivítal.

Mávne na Coopa, než odjede.

"Ahoj krásko," přitáhne si mě k sobě, moje ruce se obalí kolem jeho krku a jeho ruce se přitisknou na můj zadek. Jeho vůně mě obklopí a oprostí mě od strachu, když mi dá ten nekrásnější polibek.

Zavrním," Tedy, ahoj i tobě," zašeptám proti jeho rtům.

"Co tvoje prohlídka? Co ti doktorka řekla?"

A tady to je, můj strach se vrátí v plné síle. Jaxson se toho okamžitě chytí, "Julie, zlato, je všechno v pořádku?"

Zhluboka se nadechnu a kývnu hlavou, "Ano, ale můžeme jít dovnitř a popovídat si?"

Přikývne a v jeho vyraze jsou najednou obavy. Popadnu jeho ruku a zamířím do domu. Posadím ho na gauč v obýváku. Moje srdce tluče tak hlasitě, že jsem si jistá, že to Jaxson může slyšet také. Sednu si vedle něj a otočím na něj obličej. Moje kolena z nervozity divoce poskočí nahoru a dolu. Jaxson mi odtáhne ruku od pusy a já zjistím, že jsem si kousala nehty.

" Julie, vyvádíš mě zatraceně z míry. Co se děje? Řekla ti doktorka špatné zprávy? Jsi nemocná?"

Zavrtím hlavou, a zhluboka vydechnu, "Umm ne, není to nic takového. No, tak, noo," znovu vypustím hluboký výdech, "Jsem těhotná."

Jexson se nepohne, ani nemrkne. Jen na mě zírá, jeho oči jsou bez výrazu.

Uh oh.

"Co jsi to právě řekla?" řekne přidušeně.

"Jsem těhotná," zašeptám nervózně.

Vyletí z gauče a začne horečně pochodovat, znovu a znovu si pohrabuje vlasy.

"Jak se to do prdele stalo?"

Předpokládám, že to je řečnická otázka, tak neodpovím.

"Myslel jsem, že nemůžeš otěhotnět?"

"Také jsem si to myslela. Dozvěděla jsem se, že můj případ je velice neobvyklý, ale stalo se a já jsem jedna z těch šťastných.

Přestane pochodovat a v šoku na mě vztekle zírá, "Štastná!? Julie, kurva na tom není nic šťastného. Do prdele!"zařve a vyřítí se do kuchyně.

Vstanu a následuji ho. Opírá se o pult, hlavu svěšenou, jeho tělo vibruje s… dobře, nejsem si jistá čím. Vztekem? Strachem? Nejspíš obojím.

Přistoupím k němu a položím svoji ruku na jeho záda, "Vím, že to je šok Jaxi, byl to, byl to pro mě taky šok, ale všechno bude v pořádku. Uvidíš."

Pohne se, v pohybu setřese moji ruku, a když se na mě podívá, moje srdce mi klesne do žaludku. V očích má takový vztek. Přísahala bych, že mě právě nenávidí.

Zkouším odsunout stranou svoje emoce. Vím, že je vyděšený.

"Nic na tom není zasraně v pořádku, Julie. Nic. Ne pro mě, ne pro tebe a specielně ne pro to zasrané dítě. Nepamatuješ si, kdo je můj otec?"

A najednou mi to je naprosto jasné. Nejvíc se bojí toho, že bude jako jeho otec.

"Pamatuji si na všechno kolem tvého otce a jsem šťastná, že jsem ho nikdy nepoznala. Ale tvůj otec s námi nemá nic společného." Pomalu se k němu přiblížím a pokouším se chytnout jeho ruku, "Vůbec nejsi jako tvůj otec Jaxsone." Odsune svojí ruku pryč, před tím, než jí můžu chytit. Dá mi jasně najevo, že nechce, abych se ho dotkla.

"O čem to do hajzlu mluvíš? Jsem přesně jako můj otec, protože je to všechno, co jsem znal, když jsem vyrůstal. Proč si myslíš, že jsem ti říkal, že nikdy nechci děti? Jaké části z toho jsi nerozuměla?"

Mísí se ve mně zlost s bolestí. "Jaxsone, chováš se, jako bych to udělala úmyslně, proboha."

"Udělala?"

Přimhouřím své uslzené oči, "Buď opatrný Jaxsone, protože ne vždy můžeš vzít zpátky, to, co řekneš. Nejsem lhářka a ty to víš." Zatne čelist a probodává mě pohledem. Zhluboka se nadechnu a snažím si udržet kontrolu. Vyzkouším jinou taktiku. "Poslouchej, vím, že jsi v šoku a možná trochu vyděšený,"sarkasticky se ušklíbne, ale já pokračuji, nenechám ho, aby mě přerušil, "já jsem, ale jsem také hrozně šťastná. Nikdy jsem si nemyslela, že se mi to stane. Myslela jsem, že nikdy nebudu mít šanci stát se matkou a nejlepší na tom pro mě je, že je tvoje. Milujeme se Jaxsone. My…"

"Nevkládej mi slova do úst, Julie."

Trhnu sebou, jeho slova se zaříznou do mého srdce jako ostrá čepel. A první z mnoha slz steče po mé tváři.

Snažím se zhluboka nadechnout, ale zjistím, že nemůžu, protože to tak bolí, "Říkáš, že mě nemiluješ, Jaxsone? Huh? Je to, to, co říkáš?"

Kompletně se ztrácím, "Říkám ti, že nechci posrané dítě! Ale ty jsi mě zatraceně neposlouchala! Opakovaně udeří do ledničky a pak popadne mojí křišťálovou vázu plnou květin, hodí a rozbije ji o zeď. Sklo se roztříští po celé místnosti. Hlasité rozbití skla způsobí, že se mi podlomí nohy strachem.

"Přestaň! Děsíš mě!" vzlykavě zakřičím skrz jeho hrubost.

Vrhne se ke mně a drsně mě popadne za paže, "Dobře, už je kurva na čase!" zuřivost v jeho očích a jeho řev je pro mě víc, než můžu snést. Zavřu oči a zakryju si uši. "Celou dobu jsem ti říkal, že se máš kurva držet dál, ale ty jsi mě neposlouchala, sama sebe jsi přesvědčila o tom …." jeho slova náhle odumřou.

Jsem roztřesená a uplakaná. Moje oči jsou stále zavřené a ruce mám přes uši. Risknu to a otevřu je a to co vidím, mě donutí rozbrečet se ještě usilovněji: strach, paniku a sebe averzi.

"Ježiši. Omlouvám se. Musím do prdele odtud," odtáhne se ode mne.

"Ne Jaxsone, neopouštěj mě. Prosím," žadoním přes moje vzlyky.

Ale je příliš pozdě, už vychází ze dveří. Stojím tu přimražená několik minut. Snažím se vstřebat, co se právě stalo. Ta bolest je na mě až moc a já se zhroutím na kolena. Jeho slova mi opakovaně zní v hlavě: 'Já, kurva, nechci to dítě'.

Nevím, jak dlouho jsem brečela zírajíc na rozbité sklo kolem mě. Najednou bouchnou moje přední dveře. Vzhlednu, modlím se, aby to byl Jaxson, ale jsou to Sawyer a Cade.

Sawyer uvidí tu spoušť a běží ke mně, "Ježiši, Julie, co se do prdele stalo? Jsi v pořádku?"

Zakroutím hlavou, že nejsem. Protože to je pravda, nejsem v pořádku, ne když to všechno tak bolí.

"Julie, můžeš mi sakra říct, co se stalo? Jaxson nám zavolal, abychom sem přišli, jakmile jsme se ukázali, řítil se odtud a vypadal jako hovno, bez jakéhokoliv vysvětlení …"

"Nechce to dítě,"zašeptám. Říci ty slova nahlas je mučivý, "Jsem těhotná, Sawyere, ale on nás nechce."

Sawyer hlasitě vydechne a pak obalí svoje paže kolem mě. "Ježiši Kriste, ten zasranej, tupej osel, zkurvený hovado."

Pevně mě obejme a já ho nechám. Mám pocit, že kdyby to neudělal, rozletěla bych se na kusy, doslova. "Myslela jsem, že mě miluje," zašeptám mezi vzlyky.

"Ani na sekundu si nemysli, že ne. Je to jenom hloupej osel, kterej má v hlavě nasráno. Ale věř mi, Julie, že tě miluje."

"Je to pravda, miluje," přidá se Cade.

Zavrtím hlavou, nevím, čemu mám už věřit. Byla jsem si tak jistá, že ano, ale když si uvědomím, co jsem teď viděla, už si nejsem jistá ničím. Třeba ta smutná pravda je, že na tom nezáleží, jestli mě miluje, protože, možná láska není všechno.

"Poslouchej, proč jí nevezmeš nahoru. Já to tu uklidím."Řekne Cade Sawyerovi.

Sawyer mi pomůže na nohy, "Tak pojď." Obejme mě kolem ramen, když mě vede nahoru," Chceš, abych někomu zavolal? Kayle, možná?"

Zavrtím hlavou, "Ne, děkuji, jenom se půjdu zkusit vypsat. Potřebuji brzy vstávat. Kayla a já jdeme koupit šaty zítra ráno."přikývne a starostlivě se na mě podívá.

"Je mi líto, kluci, že jste tu uvázaní se mnou," řeknu a cítím se provinile.

Zakroutí hlavou, "Nevadí mi být tu Julie. Je mi jen líto, že je to právě teď takový blbec."

Pokrčím rameny, "Vím, je vyděšený. Já jen …" Povzdechnu si, " Miluji ho tak moc Sawyere, až to bolí. Nechci ho ztratit."

Sawyer mě znova obejme, "Jen mu dej čas Julie. Potřebuje si to srovnat v hlavě. Ale kdybych byl tebou, nechal bych ho plazit se, až si z toho natrhne prdel, po tom, co se vrátí. A já vím, že se vrátí, spíš dříve než později."

Můžu jenom doufat, že má pravdu.

Jaxson

Po čtyřhodinové jízdě nocí, zastavím na okraji města před motelem, abych se mohl pár hodin prospat. Tedy aspoň se o to snažím, ale usnout se zdá nemožné, protože pokaždé, když zavřu posraný oči, můžu vidět jenom ten její nádherný, uplakaný obličej, který se zračí strachem a mění v bolestný. Její tělo se třáslo, zatím co si zoufale snažila zakrýt uši, aby neslyšela moje hrubosti.

Všechno kvůli mně.

Silně polknu a tvrdě sevřu zuby, kvůli bolesti rodící se v mé hrudi. Jediná věc, která pro mě na celém zatraceném světě znamená nejvíc a já to tak poseru. Kdo mohl tušit, že se právě budu nenávidět ještě víc, než se už nenávidím. Byl jsem totálně v prdeli a najednou jsem zaparkoval před jediným místem, které jsem se chystal navštívit už od té doby, co jsem opustil nemocnici… Annu. Naposledy jsem jí viděl v nemocnici. Žádala mě, abych jí někdy přišel navštívit. Nejsem si jistý proč poslední noc, ze všech nocí, ale po tom, co jsem opustil její domov, jsem jezdil hodiny jako v mrákotách a tohle bylo místo, kde mě to vyhodilo. Žije v opravdu krásné ulici, velký dům s obrovským trávníkem, o který se perfektně starají. Na příjezdové cestě parkuje vozidlo, které stojí nejméně 80.000 dolarů. Nejsem překvapený, její otec je chirurg.

Vypnu motor a opřu hlavu zpátky na opěrátko. Počkám další hodinu, než zaťukám na dveře, nechci nikoho vzbudit, což je na hovno, protože mi to dává čas na přemýšlení.

'Jsem těhotná'.

Juliina slova mi zní v hlavě a přivozují mi zase paniku a strach. Ježiši Kriste. Jak do prdele si můžu myslet, že jsem schopen být otcem, když můj jediný vzor byl alkoholik, který nenáviděl děti, především ty svoje. Pochybuji, že bych byl tak posranej, kdyby se moje máma držela kolem. Ale ne, ona zasraně odešla, protože se jí dařilo lépe bez mého neschopného otce a hádám, že usoudila, že se jí bude dařit lépe i beze mě, poté co mě tam nechala. Sevře se mi hrdlo, snažím se odrazit další vlnu bolesti, kterou tyto myšlenky přivolají.

Julie je jediná osoba, která tu kdy pro mě byla, kdykoli jsem jí potřeboval. A co udělám, když potřebuje ona mě? Propadnu záchvatu vzteku a odstrčím jí. Jo, zasraně se teď tak moc nesnáším, že bych nejradši vrazil sám sobě facku.

Moje myšlenky se utnou, když uvidím Anninu matku vyjít z domu v županu a vzít noviny přede dveřmi. Tak, o nic nejde. Otevřu dveře auta a vydám se směrem k ní. Narovná se a pár minut mě nervózně pozoruje. Pozná mě a postřehnu šok v jejích očích, když se přiblížím.

"Můj ty bože, Jaxsone?"

Přikývnu a nervózně si povzdechnu, "Ahoj Susan, promiň, že jsem tě tak nečekaně přepadl. Projížděl jsem kolem a chtěl jsem se zatavit, abych se podíval, jak se daří Anně," dobře, malá lež.

Usměje se, přistoupí ke mně a pevně mě obejme, "Samozřejmě. Anna bude nadšená, že tě uvidí. Pojď dál. Zrovna se připravuje do kostela."

Potkal jsem Susanu a jejího manžela Billa v nemocnici. Oba vypadali jako opravdu dobří lidé, dobří rodiče, a já jsem byl rád, že je Anna má. Popadne mě za ruku a táhne do domu. Bill právě v obleku vychází z kuchyně, když vcházím do dveří.

"Bille, podívej se, kdo přišel navštívit Annu," řekne Susana s laskavým úsměvem.

Chvilku Billovi trvá, než mě pozná. Také se usměje a podá mi ruku.

"Jak se máš Jaxsone?"

Sevřu jeho ruku v pevném stisku, "Mám se dobře. Omlouvám se, že jsem se objevil tak neočekávaně."

Susana odmávne mojí omluvu, "Nesmysl, v našem domě jsi vždy vítaný."

Bill přikývne, "Rozhodně."

"Mami, s kým to mluvíš?"

Moje srdce poskočí a rozbuší se, když uslyším seshora Annin hlas.

Susana se zeširoka usměje, "Proč nejdeš dolů a nepodíváš se? Někdo tě chce vidět."

"Mě?"

Stále stojím ve vchodu, což je přímo naproti schodům. Uslyším Annino dupání před tím, než jí uvidím. Vypadá nádherně, nevinně a mladistvě. Vůbec nevypadá, jako ta pošramocená dívka, kterou jsem viděl před rokem.

Zamrzne na vrchu a v šoku na mě zírá. Na tváři se jí objeví obrovský úsměv, "O můj bože. Jaxson?" Seběhne schody, její vzrušení mě rozesměje. Skočí mi do náruče z dolního schodu.

Chytnu jí a uchechtnu se sám pro sebe, "Jak se daří děvče?" zašeptám jí do vlasů.

Její tělo se natlačí do mého a já si uvědomím, že pláče.

No do prdele! Snažím se polknout knedlík v mém krku.

"Jsem tak šťastná, že jsi přišel," zašeptá plačtivě.

"Já také."

"Zlatíčko, proč si s Jaxsonem neuděláte pohodlí v kuchyni, než se já a tatínek připravíme do kostela."

Bill je očividně připravený, ale následuje svoji ženu nahoru po schodech. Postavím Annu na nohy, utře si slzu a slabě se na mě usměje.

"Pojď dál," popadne mojí ruku a táhne mě do jejich obrovské kuchyně. "Dáš si něco k pití? Moje máma udělala kávu."

Posadím se u stolu a mávnu rukou, "Ne, ale děkuji."

Posadí se vedle mě, "Co se týče času, kdy jsi konečně přišel a navštívil mě."

"Pustili mě z klinika přibližně před dvěma měsíci."

"Vypadáš jinak, jsi tak nějak roztomilejší bez té krve a modřin."

Posmívám se, "Tak nějak?"

Zahihňá se, "Naprosto, jsi žhavý a víš to. Kdybych tě nemilovala, jako velkého bráchu, sama bych se do tebe pobláznila."

Její posmívání mě nerozesměje, místo toho se mi stáhne hrudník, "Velký brácha, jo?"

Pokrčí rameny, "Jasně, vždycky jsem chtěla sourozence, a kdybych si mohla vybrat velkého bráchu, byl by přesně jako ty." Její úsměv trochu odumře, její obličej zvážní, "Často na tebe myslím."

"Já na tebe taky prcku. Vypadáš dobře. Jaké to pro tebe bylo, od té doby, cos přišla domů.

"Vlastně vážně dobré. Chodím na konzultace a připojila jsem se k podpůrné skupině, kde jsou další dívky v mém věku, které si prošli tím samým zneužíváním jako já. Hodně to pomáhá. Často se cítím jako moje staré já."

Vydechnu úlevou, její slova zdvihnou půlku tíže, kterou mám na hrudi. Zčervená."Také mám přítele."

"Přítele?" vyštěknu trochu ostřeji, než jsem zamýšlel.

"Ano, je to opravdu skvělý kluk. Zachází se mnou úžasně a je taky opravdu roztomilý," zahihňá se.

Zavrčím, "Co si o něm myslí tvůj otec?"

Zaúpí, "Neptej se. Chceš vědět, co řekl Loganovi, když ho poprvé uviděl, když přišel, aby mě vyzvedl na naše první rande?"

Samolibě se uculím a čekám, co mi řekne. Postaví se naproti mně a položí svoje ruce na má ramena s vážným výrazem, "Řekl: 'Jen abys věděl synu', imituje hluboký hlas jejího otce, 'cokoli budeš dnes večer dělat s mojí holčičkou, ti udělám později já.'"

Zakloním hlavu a rozesměju se. To je kurevsky dobrý.

Znovu zaúpí, ale směje se, "Nesměj se! To byla jeden z nejvíce ponižujících zážitků v mém život, byla jsem rozzuřená. Naštěstí byl Logan dost silný na to, aby odolal tomu týrání. Můj otec není jeho největší fanoušek, především od té doby, co zjistil, že jezdí na motorkách."

Do hajzlu! To dítě jezdí na motorce?

Její hlas se teď ztiší, "Pro mého tátu to bylo opravdu těžké, vše, co se mi stalo."

Na to bych si zasraně vsadil.

"Ale snaží se pro mě, protože ví, že ho mám opravdu ráda."

"Jestliže je ten kluk pro tebe dobrý, pak na tom záleží."

Znovu se rozzáří, "Je, je pro mě opravdu dobrý. Poznáš ho, bude tu každou chvilku. Jde do kostela s námi." Začne se smát, "Nemyslím si, že někdy vůbec vstoupil do kostela, ale přijde, protože ví, že to mého tátu obměkčí."

"Dobrá, jsem rád, že ho poznám."

Nakloní se a uchopí přívěšek, který mi leží na vršku trička. "Musel jsi dát nový řetízek, jak tak koukám." Přikývnu a vzpomenu si, co udělala, aby ho pro mě dostala zpátky. "Už jsi šel a urovnal to s Julií?"

Vyprávěl jsem Anně všechno o mně a Julii i to, že jsem jí poslal pryč. V nemocnici byla pořád kolem mě, bylo to těžké, neříct jí to.

Přikývnu, "Ano, urovnal," hluboce si povzdechnu a pročísnu rukou vlasy. "Vlastně jsem včera večer zjistil, že je se mnou těhotná," když jsem vyslovil ty slova nahlas, poslalo to přese mne novou vlnu paniky.

Anna září dalším velkým úsměvem. Také si myslí, že to je zasraně skvělá zpráva. "Jaxsone, to je fantastický, gratuluji," nakloní se a obejme mě, "wow, tvoje dítě má takové štěstí."

Její slova mě překvapí, "Opravdu? Jak to myslíš?"

"Děláš si ze mě srandu?" kouká na mě v šoku, "podle toho, co jsi mi říkal o Julii, bude úžasná máma. Ale mít tebe za tátu? Nikdo nebude milovat a chránit to dítě jako ty. Tím chci říct, když bude na tvé dítě někdo jenom trochu zlý, bude mi toho mizernýho zmetka opravdu líto," zasměje se, "Myslím tím, i když svého tátu opravdu zbožňuji, vybrala bych si tebe. Proto tě místo toho nazývám svým velkým bratrem," mrkne na mě.

Z několika důvodů mě ty slova udeří jako cihla. Je to, jako by se v mé hlavě zasraně rozsvítilo. Protože pochopím, že má pravdu.

Budu to dítě tak zasraně milovat a nakopu každou prdel, která se mu bude snažit ublížit … nebo jí.

Vidím, jak mě se zvědavostí pozoruje a já se na ní samolibě zašklebím, "Jsi až moc chytrá na to, abys byla dítětem, víš to?"

Vysměje se mi, "Na to si přišel až teď?"

Zasměji se pro sebe a vstanu. Stoupne si také a já jí k sobě přitáhnu, "No, poznal jsem to před lety, už když jsem tě potkal."

Pevně mě obejme, "Jsem opravdu vděčná, že jsem tě potkala, Jaxsone. I když to bylo za tak strašných okolností."

Můj hlas se změní na chraplavý,"Přál bych si, abych tam byl včas, Anno. Nemáš vůbec tušení, jak moc lituju, že jsem to nestihl."

Odtáhne se, hledí na mě se slzami v očích a zavrtí hlavou, "Prosím ne, Jaxsone. To poslední, co vůči mně máš kdy cítit, je vina. Kdyby nebylo tebe, nebyla bych už teď naživu, jen Bůh ví, kde bych teď byla. Ačkoli to byla ta nejvíc bolestná zkušenost v mém životě, nenechám jí, aby mě ničila a ty bys také neměl. Vzala jsem si svůj život zpátky a to všechno díky tobě."

Její slova vytlačila tu zasranou vinu z mé hrudi. Má pravdu, je v pořádku … víc, než jen v pořádku. Držel jsem si obrázek zničené dívky, kterou jsem našel před lety, ale to není všechno, co ona je. Místo toho je chytrý, energický teenager, který žije svůj život tak, jak si zaslouží.

"Jsi silná holka," řeknu, obalím jí ruku kolem ramen, když vycházíme z kuchyně.

Vzhlédne ke mně s nezbedným výrazem, "Jo no, dovedu být silná, když mi ukážeš, jak mám bojovat, jako ty."Začne vyrážet do vzduchu s jejími pěstmi, jako by byla boxer.

Uchechtnu se, ale pak rychle zvážním, "Víš, že to není špatný nápad. Vlastně jsem zrovna koupil tělocvičnu ve svém městě. Můžeš o víkend přijít a navštívit mě. Můžu tě naučit, jak někomu nakopat prdel… zadnici."

Zachichotá se nad mojí skoro nadávkou, ale pak je opravdu zaujatá, "Hergot, vážně? Jo! S největší radostí."

"Dobrá, musíme to probrat s tvými rodiči."

Susan a Bill sejdu schody a v tom stejném okamžiku zazvoní domovní zvonek. Anna vypadá vzrušeně a zčervená, "To je nejspíš Logan."

Vidím Billovo napětí a udržím své uchechtnutí, když si vzpomenu, co tomu dítěti řekl, na jejich prvním rande.

"Ahoj, pojď dál," řekne Anna plaše a pozve toho chlapce dovnitř.

Moje první myšlenka, když ho uvidím je - 'a kurva.' Je vysoký a vypadá o trochu starší než Anna. Má na sobě černou, koženou, motorkářskou bundu a černé tričko. Vlastně mi připomíná mě v jeho věku. A jestli jeho mozek myslí na ty stejný sračky, tak je z něj vymlátím. To dětsko si mě zkoumavě prohlíží a majetnicky obejme Annu kolem ramen. Jop, zasraně přesně jako já. Anna stojí nadšeně vedle něho a kouká na mě. Čeká na schválení. Vůbec netuší, na co teď myslím.

"Lagane, tady tohle je Jaxson. Je od námořnictva, říkala jsem ti, jak mi zachránil život."

Kluk se na mě podívá s úlevou. Natáhne ke mně svou ruku, "Ahoj, rád tě poznávám. Anna mi o tobě hodně vyprávěla."

Přijmu jeho ruku, "Rád tě poznávám, Logane. Anna o tobě říkala dobré věci." zmáčknu jeho ruku tvrději a přitáhnu si ho trochu blíž, "Ujistím se, že to tak zůstane," řeknu nebezpečně nízkým hlasem.

"Jaxsone!" Anna polohlasně zanadává. Pak se podívá na Logana, "Jen si dělá legraci."

"Ne, to nedělám," řeknu naprosto vážně.

Bill se za mnou pochichtává.

Logan se na mě znovu podívá a odtáhne svoji ruku, "Jo, to není něco, s čím byste si měl dělat starosti."

Hm, to dětsko má koule. Ok, možná bude v pohodě.

"Dobrá. Ujisti se, že to tak zůstane a budeme spolu vycházet."

Anna zasténá, "No tak, doprovodím tě ven,"zatahá za moji ruku.

Zamávám na rozloučenou Billovi a Susaně.

"Jsme rádi, že ses stavil, Jaxsone. Přijď kdykoliv," zakřičí Bill ze dveří, velký úsměv rozzáří jeho tvář.

"O můj bože. Nemůžu tomu uvěřit," zašeptá Anna drsně.

"Co? Jen na tebe dávám pozor. To je to, co velký bráchové dělají."

Ztratí trochu ze své rozmrzelosti a samolibě se na mě usměje, "Dobře, vážně co si o něm myslíš?" Okusuje si nervózně nehty. Můj názor pro ni zřejmě hodně znamená.

Povzdechnu si, "Upřímně, to děcko mi připomíná mě. Tak, kdyby nerandil s tebou, myslel bych si, že je vážně bezva, ale protože randí … nesnáším ho."

Usměje se a vletí mi do náruče, " Tak, osobně si myslím, že jsem mohla udělat hodně věcí špatně. A pokud se ukáže, že se v čemkoliv podobá tobě, můžu říct, že jsem zatraceně ta nejšťastnější žena."

Pevně jí obejmu, "No, on je ten nejšťastnější."

Ted' se ode mě odtáhne, "Raději půjdu zpátky dovnitř, bůh ví, co mu teď říká táta."

Zachechtám se, "Správně, raději tam běž. Brzy si promluvíme a dohodneme se na čase, kdy mě přijedeš navštívit."

Usměje se, "Na to se opravdu těším. A ráda poznám Julii."

Slyšet Juliino jméno vyvolá bolest v mojí hrudi, "To budu taky rád."

Logan vyjde z domu, Anna se usměje a mává na mě, zatím co jde k němu, "Uvidíme se brzy Jaxsone."

Zamávám, "Jasně, uvidíme se brzy."

Logan obtočí ruce kolem jejího pasu a přitáhne si jí, pak se na ní dolů podívá … ve stejný okamžik se mi chce smát a zároveň z něj ty sračky vymlátit.

Zatřesu hlavou a spěchám ke svému vozu. Vím že to musím udělat. Jen se modlím k bohu, abych to ještě mohl napravit.