FT - 10. kapitola

Překlad: Simča, Kača

Julia

Dalšího rána se probouzím ve své posteli s tepláky stále na sobě a dekou přehozenou přes sebe. Uvědomuju si, že jsem minulý večer usnula při sledování filmu a Jaxson mě musel odnést sem nahoru. Protáhnu se a přemýšlím o včerejších událostech. Pořád nemůžu uvěřit, jak mimo jsem byla ohledně Wyatta. Jak mohl být tak dlouho v tomto městě, aniž by si lidi uvědomili, jak šílený je?

Myšlenky mi přeruší vyzvánějící mobil. Natáhnu se a vezmu ho, vidím zprávu od Kayly.

Kayla: Buď v pátek v 7 připravená. Ujisti se, že budeš oblečená v černým oblečení a vezmi si čepici. Jdeme zmlátit toho hajzla.

S tím vším, co se včera stalo s Wyattem, jsem na Kaylu zapomněla, kvůli tomu se cítím hrozně. Pořád jsem šokovaná, že by to Cooper vůbec udělal. Chci si o tom promluvit s Jaxsonem, ale neudělám to, protože vím, že by to před Cooperem neudržel v tajnosti.

Slyším zapnout sprchu v koupelně na chodbě, což mi říká, že je Jaxson vzhůru. Rozhodnu se vstát a taky si jednu dát, snažím se být rychlá, abych mu mohla udělat snídani, až bude hotový. Jsem vděčná, že se moje žebra zlepšují a už je nepotřebuju obvázat. Převleču se do vybledlých džínových kraťasů a měkkého růžového tílka. Pár dalších dnů by měly být pařáky. Poté, co si udělám vlasy, slyším Jaxsona chodit vedle po svém pokoji.

Vyjdu a vidím jeho dveře pootevřené. Strčím dovnitř hlavu, "Ahoj, chceš…" slova mi v krku odumřou a nasaju ostrý bolestivý nádech na pohled přede mnou. Jaxson je tváří ode mě, bez trička a velké tetování pokrývá polovinu jeho zad. Je to ten nejkrásnější anděl, jakého jsem kdy viděla. Její podrobnosti jsou tak osobité, že byste přísahali, že byla skutečná. Okolo ní víří temnota, ale z její krásy ji to nic neubírá. Celé tetování je tmavé, většinou černé a stínované, až na andělovy oči. Její oči jsou jasně zelenomodré…stejné barvy jako moje. Ačkoliv je tetování masivní a krásné, nijak to nepřekrývá příšerné jizvy, které značkují jeho kůži. Vypadá to jako by ho někdo bičoval nebo řezal… Nevím, co z toho a nejsem si jistá, jestli to chci vědět. Očima prohlížím jeho záda a střetnu se s jeho pevným pohledem. Tváře mám mokré od slz a srdce mi bolestivě buší raněním. Můžu říct, že se snaží změřit moji reakci. Snažím se mluvit, říct něco, ale nemůžu říct nic, slova mám zamrzlá v krku.

Pročistím si hrdlo, "Omlouvám se, já…neuvědomila jsem si, že se převlékáš." Zavřu dveře a rychle jdu dolů do kuchyně.

Nakloním se nad dřezem a položím si třesoucí ruce na břicho, cítím, že mi bude špatně, "Ach bože, ach bože," řeknu potichu a přiškrceně, snažím se zadržet vzlykání.

Jak mu to mohl někdo udělat? Komukoliv? Co znamená to tetování?

Vytrhnu se ze svých myšlenek, když za sebou slyším Jaxsona přijít do kuchyně. Rychle si utřu slzy, snažím se skrýt ten fakt, že tam vůbec byly a začnu se v kuchyni zaměstnávat.

Pročistím si hrdlo, "Co chceš ke snídani? Můžu udělat vajíčka, palačinky…"

"Julie," Jaxson se mě snaží přerušit, ale dál se hýbu a mluvím přes něj.

"Nemám žádnou slaninu, ale můžu udělat francouzský toast, nebo jestli chceš, můžeme jít do města a jíst v restauraci."

"Julie, přestaň!" Natáhne se a přitlačí mě proti sobě.

Dál už slzy neskrývám. Postavím se na špičky a obtočím mu ruce pevně okolo krku, "Ó můj Bože, co ti to udělali?"

Zvedne mě a obtočí mi nohy okolo svého pasu. Jde a posadí mě na linku, ale stojí mezi mýma nohama, když ho pevně držím.

"Neplač kvůli mně, Julie," šeptá chraplavě a tře mi záda.

"Nenávidím, že ti někdo ublížil," zmáčknu ho pevněji, chci odstranit jeho bolest.

"Vyvázli jsme, je po všem." Když říká 'my' nutí mě to vzpomenout si, že nebyl jediný zraněný. Zakloním se a podívám se na něj, "Byli Sawyer a Cade ti další s tebou?"

Kývne hlavou. Zavřu oči a pláču ještě více, "Jsou v pořádku?"

Jaxson si opře čelo proti mému. "Jo, zlato, jsou v pořádku. Všichni jsme. Možná jsme trochu zkurvení, ale co na tom je nového?" Zašklebí se a vím, že se mě snaží rozesmát, ale není na tom nic vtipného.

"Nevtipkuj."

Jeho výraz zvážní, "Teď už tomu rozumíš, Julie? Chápeš, proč jsem tě poslal pryč? Vidím tě takhle zraněnou a kurva mě to ničí. Věř mi, když říkám, že to, co bys viděla v nemocnici, bylo 100 krát horší než to, co jsi viděla právě teď."

Chvíli nad tím přemýšlím, potom kývnu, "Ano, rozumím, ale to nic nemění na faktu, že jsem tam pro tebe chtěla být. Ano, ublížilo by mi to, kdybych tě tak viděla, ale chtěla jsem ti pomoct, chtěla jsem ti to usnadnit."

"Potom, co jsi viděla to tetování, nechápeš, co jsi udělala? Ten anděl jsi ty, Julie, byla jsi tam v té temnotě pořád se mnou. Pokaždé, když nás ti hajzlové přišli mučit, ztratil jsem se ve své mysli a myslel na tebe." Dech mi s těmi slovy obsadí plíce. "Myslel jsem na tvůj úsměv a tvé nádherné oči. Potom jsem myslel na tu noc, kdy jsem byl pohřebený v tvém teplém těle a úplně jsem se v tobě ztratil. To dělalo všechno, čím jsem si prošel snesitelným, nutilo mě to bojovat, abych se odtamtud kurva dostal."

Jeho nádherná slova jsou má zkáza. Popadnu jeho tričko a přimáčknu rty na jeho. Nezabere mu žádný čas vyjít ze svého omráčeného stavu, a políbí mě nazpět. Jeho polibek je tvrdý a mocný, když se navzájem napadáme rty. Zalapám po vzduchu, když pohne rty od mých a vleče je po mém krku. Zatlačí zády na linku a nakloní se přese mě, zatímco stále stojí mezi mýma nohama. Stáhne mi vršek mého tílka dolů společně s mou podprsenkou a osvobozuje mi prsa. Zasténá a sevře mi bradavky svou horkou pusou. Prohnu se, zasténám a propletu si prsty jeho pořád vlhkými vlasy. Tělo mi hoří potřebou; zakymácím se boky a zafňukám, když přijdu do kontaktu s jeho pevným břichem. Dále se zoufale kymácím proti němu, potřebuju jakýkoliv tlak, aby mi pomohl ulevit pulzování, které probíhá mezi mýma nohama. Jaxson sáhne mezi naše těla, odepne mi knoflík a rychle strčí ruku do mých kalhotek.

"Ach, kurva!" zanadává drsně, tře mojí vlhkostí nahoru a dolů a nutí mě naříkat.

Když si namaže prsty mým vzrušením, tvrdě do mě strčí dva prsty. "Aaach, ano!" Chytnu se jeho bicepsů, prsty se mi ztratí v rýhách jeho svalů. Moje sténání a naříkání jsou tak hlasité z té senzace ovládající mé tělo, že neslyším klepání na dveře, ne dokud se Jaxson nenapne.

Ztuhnu a znovu poslouchám, modlím se, aby to nebyly…jo, jsou to moje dveře.

"To jako vážně?" zeptá se Jaxson podrážděně.

Jediné, co můžu udělat je zanaříkat a není to potěšené zanaříkání, je to zmučené zanaříkání. Slzy mi tečou z očí, protože bolestivě pulzuju tak velkou potřebou.

Zalapám šokovaně po dechu, když do mě Jaxson začne strkat prsty znovu. Podívám se do jeho ledově modrého pohledu, který rozpáleně hoří chtíčem. "Neopustím tě, zlato, ale máš na to jenom pár sekund, takže se snaž nebýt moc hlasitá." Má na tváři hříšný úšklebek a je to tak sexy, že ho chytnu za hlavu a znovu mu přimáčknu své rty na jeho. Houpu v rytmu boky proti jeho prstům a dýchání se mi zrychluje s očekáváním mého vyvrcholení. Jaxson odtáhne své rty, "To je ono, zlato, pusť to." Zatlačí na můj klitoris, zatímco do mě tvrdě strká prsty. To bylo ono. Stává se ze mě…kompletně třesoucí chaos. Jaxson mi znovu přimáčkne rty na mé a vdechuje mé vzdychání.

Poté, co ochabnu a jsem nasycená, všimnu si, že klepání přestalo. Z ničeho nic cítím vibrování mezi mýma nohama, "Eek!" vyjeknu vyděšeně.

Jaxson se zasměje, "To je jenom můj mobil."

Vytáhne ruku z mých kraťasů a já zalapám po dechu, když vezme ty dva prsty, které byly uvnitř mě a strčí si je do pusy, cucá z nich tu mokrost.

Zaúpí, obličej má divoký, "Jdi do koupelny a uprav se; to je Cooper." Potom se otočí a jde otevřít dveře.

Zvednu se a upravím si tílko, potom roztřeseně spěchám do koupelny, nohy mám jako želé z toho intenzivního orgasmu, který se přese mě právě roztříštil. Cáknu si na obličej vodu a snažím se zbavit toho červeného tónu mé kůže. Slyším Jaxsona a Coopera mluvit z kuchyně… Když slyším Cooperův hlas, nutí mě to vzpomenout si na Kaylu a začnu cítit vztek. Zhluboka se nadechnu, snažím se ho udusat, nechci nic prozradit.

Odcházím z koupelny a vejdu do kuchyně. Jaxsonův výraz zaplněný chtíčem zmizel a na jeho místě je frustrace a vztek. Cooper se otočí a má stejný pohled, ale taky se mu těžce dívá do mých očí… Přepokládám, že může hádat, co jsme s Jaxsonem měli v plánu.

"Ahoj, Julie."

"Coopere," říkám s pousmáním. Musím nechat ten vztek, který cítím, vloudit se mi do hlasu, protože se na mě oba, on i Jaxson, zmateně podívají.

Cooper si pročistí hrdlo, "Uh, chtěl jsem přijít a dát ti vědět, že jsem dneska Jenningsovi doručil ten soudní zákaz a taky jsem se do něj položil za to, že se tu včera večer stavil. Už by tě znovu neměl otravovat."

Vydechnu, cítím se špatně za to, že jsem na něj byla hrubá, "Děkuji," řeknu tentokrát mileji.

Kývne hlavou, "Taky jsem zjistil, že to byla Jenny, kdo mu o tom soudním zákazu řekl. Dneska ráno jsem jí dal padáka."

"To jsi nemusel dělat," říkám a cítím se vinně, i přesto že vím, že bych neměla.

Jaxson zavrčí, "Ta děvka má štěstí, že to je jediné, co dostala."

"Pokud někde uvidíš Wyatta, chci, abys mi hned zavolala. Kdyby se náhodou ukázal na stejném místě jako ty, musí okamžitě odejít, nemá jinou možnost."

"Dobře," říkám a znovu se cítím vinně, což je tak pitomé, protože vím, že si to zaslouží. "Musí být pořádně naštvaný, co?" ptám se a nervózně si koušu nehty.

Cooper pokrčí rameny, "Jo a taky překvapený. Myslím, že doufal, že tě včera vyděsil natolik, že to stáhneš. Jsem rád, že jsi to neudělala, teď už ví, že to myslíš vážně, takže věřím, že tě nechá na pokoji. Tak jako tak si myslím, že je dobře, že tu s tebou Jaxson na chvíli zůstává."

Pohlédnu na Jaxsona, jeho výraz je úplně prázdný a já hned vím, že nebudeme pokračovat tam, kde jsme přestali, tolik k mému zklamání… "Každopádně bych se měl radši vrátit, ale chtěl jsem se stavit a říct ti osobně, že je o to postaráno."

Nakrčím na něj obličej, "Kam jdeš?" Nechci, aby to znělo tak podezřívavě, ale zní.

"Uh, zpět do práce."

"Jsi si tím jistý?" Ugh, drž hubu, Julie!

Cooper se na mě dívá, jako bych přišla o rozum a taky můžu říct, že je otrávený mou otázkou. "Ano, jsem si jistý, proč?"

Pokrčím rameny, "Jen jsem zvědavá. Díky, že ses zastavil." Jdu ke dřezu a vezmu si sklenici vody. Koutkem oka vidím, jak se Cooper dívá na Jaxsona, tiše se ho ptá, jestli ví, o co jde. Jaxson pokrčí rameny, dává mu vědět, že nemá vůbec tušení.

Sakra, doufám, že to nic nezničilo a nepřišel na nás. Coop zakroutí hlavou, zamumlá ahoj a potom vyjde ze dveří. Cítím, že na mě Jaxson zírá, ale ignoruju to a věnuju velkou pozornost sklenici vody v mé ruce.

"O co šlo?"

"Cože?" Předstírám nevědomost.

"Tvoje podezřívavé otázky, co to bylo?"

"Jen mě zajímalo, jestli jde zpět do práce."

"Kam jinam by šel?"

"Já nevím, Jaxsone, a ty?" Do prdele! Teď ho obviňuju taky.

"Co to s tebou kurva je?"

Hluboce vydechnu, "Promiň, to je jedno…zapomeň, že jsem něco říkala."

Rozhodnu se změnit téma, ale ne na méně nepříjemné, "Takže promluvíme si o tom, co se právě stalo?"

Pokrčí rameny, "Není moc o čem mluvit, zápal momentu, byli jsme pohlceni emocemi."

"Opravdu Jaxsone, takhle to teď budeme dělat?"

"Co chceš, abych řekl, Julie? Nevím, co mám sakra dělat. Chceš nám vyšukat mozky? Jo, já chci, ale co budeme dělat potom?"

"Proč se musíme rozhodnout? Proč nemůžeme zjistit, kam to povede?"

"Ježíši, Julie, nevím, jak to udělat, nikdy předtím jsem kurva neměl přítelkyni. To víš."

Protočím oči, "Dobře, je to celkem lehké, Jaxsone, víš, bude to úplně to samé, co máme teď, až na to, že budeme mít sex, hodně sexu. To mi zní jako dobrá dohoda."

Nesměje se, jako jsem doufala, že bude.

"A co budeme dělat, až nám vyprší čas? Protože když jednou změníme náš vztah, už se nevrátíme k tomu, že budeme jenom přátelé."

"Proč musíme mít časový limit?"

"Protože, Julie, jednoho dne se budeš chtít vdát a mít děti, něco co já nemám nikdy v plánu."

Žaludek mi klesne, když to řekne a srdce se mi převrátí bolestí, "Jo, tak dobře, až jednou budu opravdu chtít mít děti, Jaxsone, nikdy se to nestane, protože já děti mít nemůžu." Ty slova jsou surové a bolestivé, když vyjdou.

"O čem to sakra mluvíš, že nemůžeš mít děti?"

Silně polknu a podívám se jinam, když to vysvětluju, "Mám syndrom polycystických ovarií. Zjistila jsem to potom, co jsem se vrátila z tvé maturity. Šla jsem na prohlídku, potom co jsme…no však víš a ukázalo se to. Neovuluju, protože nemám menstruační cykly tak často, jak bych měla. Proto jsem na práškách. Doktor mi řekl, že šance na to, že budu mít děti, jsou malé až mizivé."

"Do prdele!" Jaxson přejde a obejme mě, "To je mi líto, Julie, byla bys dobrá máma."

Pokrčím rameny a zůstanu potichu, nechci o tom mluvit, je to moc bolestivé.

"Podívej, pojďme dělat malé krůčky, pojďme se vrátit tam, kde jsme byli předtím, potom můžeme pokračovat odtamtud. Nechci tě znovu ztratit, Julie."

"Neztratils mě, Jaxsone, odstrčils mě. To je rozdíl."

S tím vyklouznu z jeho sevření a odejdu, neudělá nic, aby mě zastavil, ale ani to od něj nečekám. Jsem unavená z toho být odmítnutá a rozhodnu se, že od této chvíle, nebudou z mé strany žádné pokusy. Zbytek je na něm.