BFP - 41. kapitola

Překlad: Dráža
Kor.: Jana

Laurelyn Prescott

Jedeme zpět na Avalon a já myslím na to, jak jsem si poslední tři dny s rodinou Jacka Henryho užila. Posledních sedmdesát dva hodin jsme strávili předstíráním, že jsme zamilovaní až po uši. Bylo to tak snadné hrát tuto roli, musím se ptát sama sebe, jestli jsem to vůbec předstírala.

Jsem zvědavá, jestli teď, když jsme daleko od jeho rodiny, se budeme chovat normálně jako předtím, nebo jestli budeme pokračovat v naší romantické maškarádě. Bojím se zeptat, protože případná odpověď-je mi to jedno-mě děsí.

Natáhne se k mé ruce a tře mi palcem rameno.

"Ty jsi nějaká tichá."

Nemůžu mu říct na co myslím. Šílel by. Myslím.

"Máš skvělou rodinu. Jsem ráda, že jsem se s nimi seznámila."

"Taky si myslí, že jsi docela skvělá. Hlavně maminka. Byla v sedmém nebi, že nás mohla vidět spolu."

Pak stiskne mou ruku. "Děkuji ti za pomoc, udělat jí šťastnou."

"Bylo mi potěšením." A bylo to moje absolutní potěšení.

Usnula jsem v autě a je už pozdě, když se dostaneme na vinici. Paní Porcelli už je na noc pryč, ale zjišťujeme, že nám nechala uvítací-domácí večeři na kamnech. Nikdy mi nevadilo vaření nebo uklízení, ale musím přiznat, že přijít a nalézt po pěti hodinách jízdy domácí-vařené jídlo je

třešnička na dortu co se týče žití s Jackem Henrym.

Ten přináší naše zavazadla z auta a nechává je v prádelně, než se ke mě připojí v kuchyni. Zvedla

jsem horní část pekáče, aby jsme viděli co máme.

Hmm, možná je to nějaký druh kuřecí směsi? "Voní to dobře. Jsi teď připraven na večeři?"

Cítím ho za sebou a jeho ruce se plíží pod mými bavlněnými šaty. "Teď jsem připraven na dezert."

Mmm ... Tohle na něm miluju.

Jde rovnou na věc a posune svou ruku na přední stranu mých kalhotek. "Jacku Henry, právě jsme prošli dveřmi. " Zkontroluju hodiny na sporáku. Je jen 17:15. Co když se paní Porcelli stále

potuluje kolem?

"Už je to týden," zasténal mi do ucha, přičemž mě dráždí prsty.

"Je to jen tři dny," opravila jsem ho, když zvrátila hlavu dozadu na jeho hruď. Ale mohli by to být tři minuty a věřím, že bych ho chtěla znovu. Vklouzne dovnitř mě prstem a pak dalším.

"Nemůžu si pomoct. Připadá mi to jako věčnost od té doby jsem byl naposledy v tobě."

Cítím jeho skálopevnou tvrdou erekci otírající se o můj zadek, zatímco on klouže prsty dovnitř

mě a ven.

Způsob, jakým je jeho ruka umístěna mi způsobuje, že mi jeho dlaň tře můj sladký bod a každý zdvih mě přivádí blíž k orgasmu.

"Udělej se pro mě, Laurelyn, a až se uděláš, řekni při tom mé jméno."

Teď tisknu jeho ruce, a pořád dokola si v hlavě opakuju jeho jméno, dokud nespadnu přes okraj do čistého zapomnění. "Jacku Henry," křičím, když přijdou známé křeče, které tak miluju.

Uslyším zvuk trhání obalu, takže vím co dělá. Cítím, jak se jeho prsty zaháknou kolem pasu mých kalhotek a stáhne je po nohou dolů nohy, dokavaď z nich nevystoupím.

"Chytni se pultu. Nebudeme dělat to dělat v ložnici. "

Zabalím své ruce kolem okraje pevné žuly přede mnou, přičemž mi kolenem odtlačí nohy od sebe. Jedna z jeho rukou mě obejme kolem pasu a vytáhne mě tak, že jsem se sklonila přesně tak, jak mě chce. Cítím ho tam, přesně proti mému mokrému jádru, a pak ho do mě silně vrazí s jeho zadržovanou sexuální frustrací.

Zakřičím překvapením náhlého vniknutí a on se zastaví. "Příliš hrubý?"

Chvilku mi trvá než se přizpůsobím této pozici a pak se proti němu zhoupnu, abych mu dala

najevo, že chci pokračovat. "Ne, nepřestávej."

Sladíme své pohyby a on do mě buší znovu a znovu, dokud neuslyším mé jméno. To je to jak poznám, že se udělal. Takže ho následuji.

-----

O dva týdny později

Probudila jsem ve čtyři ráno s texty prohánějícími se mi hlavou. Téměř jsem vstala z postele a šla k pianu, ale nakonec jsem to neudělala. Nemohu vystát představu, že ztratím co-by jen jednu minutu ležící vedle Jacka Henryho.

Poté, co odejde do práce, jsem se vyškrábala k pianu a hraji melodii, která tančila v mé hlavě celé ráno a snažila se vzpomenout na přesná slova, o kterých jsem si byla jistá, že je nemůžu zapomenout. Zapisuji texty vyprávějící můj příběh-to, že by mě zajímalo, kdo bude na mém místě poté co budu pryč a jak jsem tajně zoufale doufala, že si mě nechá, protože ho tak moc miluji. Je to boj, protože moje ruka není dostatečně rychlá, aby stíhala zapisovat text, jak proudí z mé hlavy.

Dala jsem slova a hudbu dohromady a zpívám nahlas, abych nastavila melodii a měla nejlepší zvuk.

Zvýšila jsem při refrénu o tón.

Jak jsem zpívala, mám pocit, že mě někdo sleduje. Vzhledem k tomu, že mě paní Porcelli často poslouchá hrát, jsem se podívala ke dveřím v očekávání, že ji uvidím, ale není tomu tak. Je to Margaret McLachlan.

Srdce mi skočí do krku. Okamžitě jsem si pomyslela, že se něco hrozného stalo s Henrymu a ona vidí strach v mých očích. "Nic se neděje, Laurelyn."

Dám si ruku na hruď, jako bych chtěla uklidnit mé nestabilní srdce. Vstávám od piana a ona se semnou setká na půli cesty k objetí. "Jack Henry je venku na vinici. Měla bych mu zavolat?"

"Ne. Nepřišla jsem, abych se viděla s ním."

Jsem zmatená, takže poukážu směrem k pohovce.

"Pojďme si sednout. Chtěla byste kávu?"

"Ne. Jsem v pořádku, děkuji." Ona se posadí na pohovku a já sedím na okraji stoličky naproti ní. Zdá se, že je to vhodné místo, abych byla-na okraji moji stoličky, protože bych ráda věděla, co ji přivedlo na Avalon.

"Je mi to líto. Já bych se ohlásila, ale neměla jsem jak na tebe dostat číslo, krom Jacka Henryho a nechtěla jsem, aby věděl, že jsem přijedu, abych se s tebou viděla."

To je zpráva, kterou jsem nečekala. "Vy jste tady, aby jste mluvila semnou?"

"Ano, Laurelyn. Vím, že jsi zde už pouze na dva týdny, a já mám něco, co ti chci říct."

Pořádně se chytím stoličky, aby můj zadek nespadnul na podlahu. "Dobře."

"Znám svého syna velmi dobře, a Jack Henry tě miluje. Vidím to v jeho očích pokaždé, když se na tebe dívá." Je to láska co viděla, nebo to byla fasáda? "Nevzal by tě, aby jsi se s námi setkala, nebo by tě nevzal do našeho domu, kdyby to nebyla pravda. Věř mi. To není něco, co bere na lehkou váhu."

Ona se usmívá. "Takže teď, já budu velmi drzou a vměšující se matkou. Miluješ mého syna?"

Wow. Jsem překvapena její otázkou, ale já odpověď znám, aniž bych o tom musela přemýšlet.

Měl bych být obezřetná, a nebýt ochotna přiznat jí to tak snadno, ale nechci nic víc, než vykřičet to do světa. "Ano. Miluji Jacka Henryho moc."

Usmívá se ještě víc a hladí polštář vedle ní.

"Pojď si sednout vedle mě."

Vstávám ze stoličky, a sednu si vedle ní. Otočí se směrem ke mě a chytne mě za ruce. "Věř mi, že bude tvrdohlavý osel, až nastane čas, aby jsi ho za pár týdnů opustila. On nebude chtít ukázat své srdce, a nepožádá tě, abys zůstala, ale bude se cítit hodně špatně, jestli ho opustíš. Jestliže ho miluješ, budeš muset strávit zbytek vašeho společného času, ukazováním mu, proč by tě měl požádat, aby jsi zůstala."

Whoa. Nejsem si jistá, ale myslím si, že Margaret McLachlan mi radí, jak získat jejího syna. Ví, že jsem to s ním už dělala, že?

Jak to mám udělat, aby pochopila naší dohodu, aniž bych jí to řekla? "Věděli jsme, že spolu

budeme jen tři měsíce, takže jsme se hned na začátku dohodli, že náš vztah nebude vážný. Já si nemyslím, že by v tomhle změnil jeho názor."

Stiskne mi ruce. "Zlato, nezáleží na tom s čím jste souhlasili. Pokud se máte vzájemně rádi tak to vše mění. Věř mi. Na ničem jiném nezáleží. A trochu popostrčení, aby si to rozmyslel, neuškodí."

Jo. To je přesně to, co jsem si myslela, že naznačuje.