Asher - 8. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Majuš

ASHER

Co je to kurva se mnou? Přitlačil jsem ji ke zdi, a pak ji líbal. Soustřeďoval jsem se na ni. Znovu.

A pak zatlačila na mé modřiny na zádech, když si mě přitahovala k sobě a já bouchnul rukama přímo do zdi. Vystrašil jsem ji. Změnil se na násilníka. Změnil se na tátu. Ježíši.

Vtrhnul jsem do koupelny, zabouchnul za sebou dveře a opřel ruce o umyvadlo. Co do pekla tady dělá? Zane mi neřekl, že přijde, nebo že bych měl opustit byt.

Možná, to je důvod, proč mi to neřekl. Debil. Zná mě až příliš dobře. A ona nemá žádné právo tu být, tak sladká a krásná, s jejíma kudrlinama a hezkýma očima, s vybledlou jizvou na tváři, která do mě vhání potřebu držet ji. Má mysl se změnila na kaši, nutící mě chtít zapomenout na mé rozhodnutí a být s ní, ponořit se do ní tak hluboko, že se staneme jedním celkem. Nečelit skutečnému životu.

Představivost. Nemůžu si ji dovolit. Nemůžu doufat v nic. Naučil jsem se to. Mimochodem, ona nenabídne naději. Nenabídne nic. A já jen beru a beru.

Chci tebe. Řekla to. Vykoktala to. Slyšel jsem to. Správně? Už si nejsem jistý. Hned potom vypadala zmateně. Možná jsem si to představoval. Nebo možná jsem ji vystrašil a ona zpanikařila, vyhrkujíc věci, které nemyslela vážně. Věci, které jsem chtěl slyšet tak moc.

Sehnul jsem hlavu a roztřeseně se nadechl. Vidět ji, být jí poblíž, je jako droga. Přináší závislost. Nebezpečnou závislost.

Kolosálně špatnej nápad.

Před dvěma týdny to nebylo tak špatné. Ale teď... Teď jsem se rozhodl a potkal lidi, kteří mi pomohli vidět jasně.

Procházel jsem znova ulicemi, šel do podniků, které jsem navštěvoval před několika měsíci, když jsem utíkal z domova, sladkého domova. Tyhle podniky byly místa, kde se scházeli týpci, aby bojovali pro peníze, v tmavém sklepě, v rezavých klecích. Kde se sází a špinavé účty se vybavujou adrenalinem, strachem a prolitou krví. Na smrt.

V Bulldogu mě znají, tam jsem jednou bojoval, abych vypustil trochu páry. Alespoň v rváčském klubu jsem věděl, když mě někdo chtěl napadnout, věděl jsem, že klec je jeviště, a co se ode mě očekává. Tentokrát budu bojovat o peníze. O šanci žít. Před dvěma týdny jsem nedělal nic nezákonného a potenciálně smrtelného. Teď ale jdu do toho a měl bych Audrey z toho vynechat. Vynechat z mého posraného života. Teď, když se dostanu z koupelny a ona tu ještě bude, budu se muset držet svého nového rozhodnutí.

***

Audrey je pořád tady. Slyšel jsem její hlas hned, jak jsem vyšel z koupelny a já se zastavil, mé zrádné tělo zareagovalo, jako by ho někdo zasáhl elektrickým drátem. Chvění mnou proběhlo a já ztuhl, vzpomínajíc na polibek, na její sladkou chuť, její měkké tělo proti mému. K čertu.

Zvládnul jsem se přizpůsobit sám sobě a dýchal pomalu, snažil se uklidnit svůj penis.

Dolu, kamaráde. Tohle není pro tebe.

Jo...

Proč neodchází? Nebyl jsem k ní už dost hrubý? Proč tady ještě pořád je?

Možná nepřišla kvůli mně. Možná to byla její kamarádka, ta punková holka, kdo ji sem přivedl. Jo, to dává smysl. Té holce, Dakotě, se očividně líbí Zane, a pravděpodobně sem dovedla i Audrey, proti její vůli.

A proč sakra mě ta myšlenka zklamala? Nerozhodl jsem se právě, že budu Audrey držet dál od sebe? Že je dobré, aby mě nenáviděla?

Mám to v hlavě popletené.

Narovnal jsem svá bolavá záda a soustředil se na pohyb, abych zamířil k místu, kde ostatní seděli. Ale jen jsem se opřel o dveře dívajíc se na ně. Na pohovce.

Mé žití se rozčtvrtilo, nikde nemůžu být sám a mít soukromí. Nikam nepatřím, nemám žádné dveře, které bych zavřel, když se takhle cítím.

Jednoho dne, řekl jsem si. Mám plán, našetřím víc peněz a budu mít své vlastní místo, svůj pokoj, jako každá normální osoba. Auto, abych se mohl pohybovat. Právo objednat si pizzu pozdě v noci, když budu chtít. Bezpečné místo, kde můžu zamknout dveře a pokojně spát. Něco, co je v těchto dnech nemožné. Nemůžu spočítat, kolikrát jsem se probudil zalitý studeným potem. Stále vidím sám sebe, jak otevírám dveře do domu a vím, že dostanu ránu. Nebo se najdu ležet na podlaze, neschopný se pohnout, jak přese mě proniká bolest, a vím, že brzy umřu.

"Ashi." Zane přišel ke mně, popadl mě za rameno a dovedl mě do obýváku. Nechal jsem ho uchopit mě, protože jsem nevěřil svému pohybu. Kdybych pohnul brvou, mohl bych začít mlátit lidi. Musím se uklidnit.

Tak jsem nechal Zanea, aby mě usadil na pohovku a strčil mi pití do ruky. Studené, mokré. Pivo. Instinktivně jsem ho sevřel.

Dakota sedí na opěradle gauče a Audrey je v křesle. Přesně proti mně. Daleko.

Dobře. Lepší pro ni. Musím tomu věřit, bože, ale je to těžký, když je tam a já se dívám přímo na ni. Přesunul jsem pohled na své vychlazené pivo a polknul. Sakra, jsem vzrušený. Znovu. Kruci.

Držel jsem svou láhev v strategické pozici, skrýval se tak, jak nejvíc jsem mohl a snažil se myslet na jiné věci, abych zklidnil svou erekci. Jako na obličej mé učitelky historie ze školy. Můj nedostatek peněz a co budu dělat, abych to napravil. Pěst mého otce.

Okej, poslední myšlenka zabila mou erekci za méně než dvě sekundy, to je nový rekord.

"Země volá Ashe." Zane mi zamával před obličejem. Kdy si sednul vedle mě? "Slyšel si, co řekla Audrey?"

"Co?" Zamračil jsem se na své pivo, nebyl jsem si jistý, jestli to chci vědět.

"Řekla, že tě zve k sobě na Vánoce."

Potřásl jsem hlavou. Asi dobře neslyším.

"Můžeš přijít ke mně," řekla, její hlas byl slabý a váhavý. "Ostatní budou pryč z města. Můžeme se spolu najíst."

"Ne." Slova ze mě vyplula dřív, než jsem o tom stihl popřemýšlet. "Ne."

Zane ucuknul. "No tak, ty debile, je moc milá. A jsou Vánoce. Nemůžeš tady zůstat úplně sám."

"Samozřejmě že můžu."

V jejích očích byla bolest a já se proklínal, moje hruď byla tak těsná, že jsem si na ni musel položit ruku a přetřít si ji. Nenávidím se, když jí způsobuju bolest, ale je to pro její dobro.

Musím si to neustále připomínat.

Vstala, nedívala se na mě a její hlas byl tenký, když řekla: "Popřemýšlej o tom. Prosím, Ashi. Budu moc ráda, když přijdeš."

K čertu s tím. Nezní, jako by to hrála. Přál jsem si, aby vyslovila tahle slova už dávno předtím. Dal bych za to mou pravou ruku.

Musíš být opatrný s tím, co si přeješ v tomhle zvráceném světě.

***

"Chtěla jen být milá," zamumlal Zane poté, co Audrey s Dakotou odešly. Projel si rukama po vyholených stranách jeho hlavy. "Co je to s tebou?"

"Mnoho věcí," řekl jsem, "chceš seznam?"

"Sklapni."

"Ty ses ptal."

Zane se postavil přímo přede mě, mračíc se. "Myslíš, že seš vtipnej?"

Pokrčil jsem rameny. "Myslíš si ty, že jsem vtipnej?"

"Krucinál, Ashi," narovnal se. "Nechtěl jsem, aby přišla, protože jsem si myslel, že je to kráva. Ale ukázalo se, že si to měl být ty, o koho jsem se měl strachovat."

"Ehm, vážně?"

"Ano, ty debile. Alespoň si mohl být slušný. Mohli byste být přátelé."

"Ona nepotřebuje přítele, jako jsem já."

"K čertu s tím. Co to kurva vlastně znamená-přítele, jako jsem já?"Napodobil můj hlas a udělal obličej. "Tohle je kravina a ty to víš."

"Když říkáš." Nepotřebuju tyhle sračky.

"Jsi jeden z nejvíce zvládajících kluků, které znám, Ashi. Tak dostaň svou hlavu ven ze své prdele a vyřeš Vánoce."

Tohle se rozhodně nestane. Položil jsem pivo na stůl, mé ruce se třásly. "Neměl by ses připravovat na svou cestu?"

"Snažíš se mě vytočit? Pomátl ses snad?"

"Polib mi prdel, Z-mane."

"Ne, ale díky. Jdu se sbalit."

Odešel do svého pokoje a já zůstal sedět a zíral na protější zeď. Vánoce. Za dva dni. Zítra je Štedrej Den.

Čas tak utíká. Co můžu udělat? Musím dát své plány do pohybu a našetřit dost peněz, najít místo, kde bych mohl zůstat a vrátit se do mé večerní školy a dokončit vzdělání. To by mohlo otevřít víc dveří. Najít mi lepší práci. Legální.

A pak možná Audrey bude...

Bude co? Nebuď takový idiot. Je příliš mnoho "co když" v mém plánu. Vrátím se do klubu, a přinutím je vzít mě. A vyhrát. Pokud možná bez ochrnutí na celej život.

Srát na Vánoce. Nejdu k Audrey nebo kamkoliv jinam. Budu trénovat. Budu připraven. Zvládnu to. Pro jednou v životě můžu dát gól.

Obrátím svůj život naopak.