Asher - 7. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Majuš

AUDREY

Pokud si dobře vzpomínám, měla jsem dvanáct. Vím to, protože jsem si poranila můj loket během letních prázdnin. Táta, máma a já jsme jeli na chatu u jezera a já jsem spadla na ostrý kámen a roztrhala si loket. Trvalo deset odboček k nejbližší pohotovosti, aby zastavili krvácení. Ash to ještě neviděl.

"Mám novou jizvu." Vždycky jsme si je porovnávali, "je na mém lokti."

"Nevěřím ti." Ash se na mě zašklebil, jeho tmavé vlasy trčely do všech stran. Přejel si přes ně mokrou rukou, než mě pocákal. "Viděl jsem tvoje lokty. Nic tam není."

"Je nová."

"Jo, jasně."

"A je velká." Řekla jsem.

"Mám i větší."

"Říkáš to celou dobu a já je ještě neviděla." Třela jsem si svou jizvu na lokti pře oblečení, "vsadím se, že moje jizvy jsou větší a ošklivější."

Ash se zamračil, pak se mu vyjasnilo. "Dělá ti to starosti?"

Kousla jsem se do spodního rtu.

"Když ti ukážu svoje, ukážeš mi své taky?" řekl Ash a usmál se, co mě vždy přimělo cítit se líp.

*****

Od napadení v kampusu uběhl jeden týden. Natahovala jsem se na mé béžové pohovce, opírající si nohu. Otok na mém kotníku už konečně zmizel a chození už nebylo tak bolestivý.

"Vypadá to o dost lépe." Moje kamarádka z angličtiny, Dakota, se roztahuje vedle mě, růžové pramínky ve vlasech se jí pod neonem lesknou.

Pokaždé, když se kouknu na mou nohu, vzpomenu si, jak se o mě Ash staral. Jak mě nesl. Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi to mohlo líbit. Koneckonců, přemýšlela jsem o sobě jako o nezávislé a silné ženě, schopné se o sebe postarat. Jenže moje mysl se zaplnila teplem. Cítila jsem se ochraňována, bylo o mě postaráno. Držel mě, jako by se o mě bál. Mé srdce zběsile bušilo.

"Co plánuješ na Vánoce?" zeptala se Dakota.

Mé tváře zčervenaly. "Zůstávám tady."

"Přijede tvoje máma?"

"Ne, ne. Nemá čas." Snažila jsem se zakrýt zklamání v mém hlase. Doufala jsem, že se moje máma zastaví. Chybí mi. Ale když mi volala předešlou noc, říkala, že připravuje novej projekt

o mladých bezdomovcích a bude mít moc práce celé prázdniny. Respektuju máminou touhu pomáhat druhým. Tak jsem polka knedlík v krku a usmála se.

"Moje máma a já spolu vaříme o Vánocích." Řekla Dakota. "Je to tradice. Zítra odjíždím. Velká rodinná sešlost. Bude tam i babička."

Je těžké si ji představit jako hospodyňku: Jak vaří ve velké kuchyni, bratranci a sestřenice běhají kolem. Její rodina je možná jako ona. Možná má její babička také růžové pramínky ve vlasech.

"Nad čím se šklebíš?" Hodila po mě polštář a zasmála se.

Chytila jsem polštář. "Nad ničím."

"Jo, jasně. Nad ničím. Myslela si na něco zvrácenýho, ty malá mrcho, že jo?"

"Nic takovýho. Musí být skvělé mít tak velkou rodinu."

Vzdechla si. "Někdy je to únavné, ale jo, je to zábava."

Byly jsme si bližší po několika týdnech, zůstávaly jsme vzhůru dlouho do noci kvůli studiu, srkaly silnou kávu a žvýkaly hořkou čokoládu. Trvala na tom, abychom si pouštěly punkrockovou muziku, která vyvolávala boleti hlavy.

Měla ráda mix starých písniček od Sex Pistols a The Clash, a z těch novějších, kterým se říká postpunkové, to byly písničky od Joy Division a The Cure. Některé večery jsem to byla já, kdo pouštěl svoje oblíbené skladby-keltskou a neoklasickou hudbu. Dakota na mě udělala obličej a já se smála tak moc, že jsem se skoro zadusila kávou. Je skvělý mít kamaráda, který o mě moc neví, teda o nehodě, a který mě neobtěžuje udělat něco ohledně Ashe, přítele, který věří mé nové radostné tváři. Možná to zní sobecky, ale jsem taky šťastná s někým bez přetvářky. Každý, koho v tomhle městě znám, má černé skvrny v minulosti. Tessa, Dylan, Rafe a Zane taky. Cítím to, i když nevím všechny detaily.

A Ash. Jeho máma je mrtvá, jeho bratr odjel bůhví kde, jeho otec je opilec a vrah. Jo, je skvělé mít věčně usměvavou přítelkyni, která pravidelně ujíždí na čokoládě a kávě a má záchvaty chichotání.

Mimochodem, Tessa se chová divně, odkdy nás načapala s Ashem spolu po útoku. Nepřestala se ptát, jestli Ash zavolal a já jí konečně na rovinu řekla, aby toho nechala. On je ten, kdo mě znovu políbil a znovu odešel! A pak mi ani nezvedal telefon. Všechno mi je to jasný. Nechce mě vidět nebo mě slyšet a já jsem s tím v pohodě. Musím být. Mám snad na výběr?

Okej, na začátku jsem se od něj držela dál, pak jsem mu dovolila se přiblížit, a podívejme se, co se stalo. Potřebuju pauzu a žádné drama. Moje studium je dobrá záminka. Zrušila jsem naše večerní flákání se a střetávaní v kavárně. Takže jsem nebyla překvapená, když se Tessa zjevila u mých dveří, oblečená v úzkých kalhotách a šedém kabátu s velkým úsměvem na rtech. Popadla mě v okamžiku, kdy jsem otevřela dveře a silně mě objala.

"Tess." Smála jsem se a snažila se uvolnit ze sevření. "Co se děje? Co tady děláš?"

"Neřekla jsem, že je tvůj byt po cestě-"

"K tvému bytu. Jo, já vím." Dokončila jsem. "Vypadáš, jako bys měla dobré zprávy. Vzal tě ten kluk z matiky na rande? Jak se jen jmenoval...Andrew?"

"Kdo?" Divila se Tessa. "Ach, ani si nepamatuju jeho jméno. Bože, máš paměť slona."

Překroutila jsem oči. "Tak obrovskou, jak jen slon může mít. Pojď dál."

Dakota na nás udiveně pohlédla zpod jejich tmavých řas. "Ahoj."

"Ahoj, já jsem Tessa."

"Dakota."

Tessa se usadila a její úsměv zeslábl.

"Jsme spolužačky z angličtiny." Řekla jsem, najednou poněkud neklidně. Odmítala jsem Tessu několik dnů a tady jsem, flákám se s úplně novou kamarádkou. "Horké kakao?"

"Jo, prosím."

"Já, ehm, měla bych už jít." Řekla Dakota, vstala a třela si ruce o její krátkou fialovou sukni. Její černé kanady zavrzaly na podlaze z tmavého dřeva. "Mám zítra hodně práce."

"Počkej, kam ten spěch?" Sakra, má pocit, že se jí chci zbavit? "Zůstaň ještě chvíli."

"Ne, vážně bych už měla jít." Zašklebila se na mě. "Vidíme se, Audrey, Krásné Vánoce."

Přikývla jsem a vyprovodila ji ke dveřím. "Tobě taky."

Když jsem se vrátila do pokoje, viděla jsem, jak Tessa relaxuje. Mám pravdu. Potřebuju s ní trávit víc času. Možná si myslí, že jsem ji vyměnila. To jí nemůžu dovolit si myslet. Mám ji ráda a ona tady vždycky pro mě byla, i přes její naléhání, týkající se Ashe.

Jak jsem se táhla do kuchyně, zaneprázdněná hledáním mléka a vyndáním balení Swiss Miss, nepřestala jsem myslet na to, že jsem měla ty dvě dát dohromady, aby byly kamarádky.

"Tady to je." Tessa si vzala hrnek s kočkami a podržela i můj, dokud jsem se neposadila na pohovku a nezastrčila jsi nohu pod sebe. "Tak...jak je?"

Tessa usrkla z kakaa a chvíli byla zticha. Pak řekla: "Jde o Ashe."

Panebože. "No tak, Tesso, nech toho."

"Aud-" vypadala sklíčeně. "Jsem si jistá, že chceš-"

Potřásla jsem hlavou a zastavila ji. Musím se pohnout dál. Musím se opět postavit na nohy. Získat zpět mou důvěru a dostat se přes smutek. Chci být šťastná. A Ash... Vypadá to, jako by byl centrem každého mého žalu.

Tessa si povzdechla a položila hrnek na stůl. Její oči byly smutné. "Podívej, chápu. Ublížil ti, ale bylo to už dávno, Aud. Oba jste byli prakticky děti. Vím, že máš pocit, že zradil vaše přátelství, protože tě začal ignorovat."

"Tess." Moje ruce se třásly. Položila jsem kakao a založila si ruce. "Proč mi ho musíš pořád připomínat?"

"Proč myslíš?" Vyhodila ruce do vzduchu. "Jen chci, abyste byli aspoň přátelé. Máte toho dost společného."

"Jo?" Otvírám se a spouštím svou obranu, nemohu si pomoct. "Jako co?"

"Oba jste byli zraněni stejnou osobou."

Ztuhla jsem. Tohle nechci poslouchat. "Je mi to líto, jestli se Ash viní za nehodu, ale nemůžeš to porovnávat s tím, co se stalo mě a mámě."

"To jsem nemyslela." Zhluboka se nadechla a vstala. Její vysoké podpatky nechávaly stopy na mém plyšovém koberci. "Ale myslela jsem, že bys možná chtěla vědět, proč ti Ash nezvedal mobil nebo nezavolal zpátky."

Teď má mou pozornost. "Proč?"

Zaváhala. To je divné. Ona mi to chtěla říct a teď to vypadá, jako bych ji nutila k odpovědi.

"Cítím se jako stará drbna, když ti to teď říkám," konečně zamumlala, "ale vím, že Ash by ti to nikdy neřekl. Jeho táta ho bije. Děje se to už spoustu let. Nikdy o tom nemluvil, ale já si poskládala informace od Zanea."

Krucinál. Její slova do mě pomalu prosakovala jako ledové háky. Chlad se usadil v mé hrudi. "Jak dlouho?"

"Nejsem si jistá. Dlouho před nehodou."

"To jsem nevěděla." Nikdy mi nic neřekl. Nikdy jsem si ničeho nevšimla. A byl to můj přítel.

"Víš to teď." Tessa vypadala vytočeně. Je naštvaná na mě? Má právo, aby byla?

Snažím se vzpomenout si, jaký byl tehdy Ash. Pohmožděný? Jistě, že měl modřiny, většinu času. Nemohl se držet dát od rvaček a...

To ne. Náhle jsem zjistila, jak snadné bylo modřiny skrýt za rvačky. Jak si každý myslel, že jeho táta by byl poslední, kdo by na něj vztáhl ruku. Dýchala jsem i přes bolest v mé hrudi. "Co to má co dělat s tím, že mi nezavolal zpátky?"

Tessa na mě zírala. "Tu noc, co odjel odsud, ho jeho otec dobil až příliš. Ash odešel a zapomněl svůj mobil u otce. Proto ti to nikdy nezvedl. Zane ho našel a vzal ho k sobě domů"

Ježíši. "Je v pořádku?"

Tessa polkla. Bolest v mé hrudi se zvětšila. Také jsem se postavila, moje tělo vibrovalo napětím. "Nic z toho jsem nevěděla."

"No, teď už jo. Co s tím chceš dělat?" Řekla to jako výzvu a předtím, než jsem stihla odpovědět, zvedla svou kabelku. "Já jdu domů. Zavolej, když budeš chtít mluvit."

Přikývla jsem, ztuhlá, a dívala se, jak odchází.

Je tohle důvod, proč zůstal tak vzdálený a násilnický? Proč mě odsunul? Proč mi o tom neřekl? Myslel si, že nebudu na jeho straně?

A teď, když vím... Co s tím udělám? Dobrá otázka. Co můžu udělat? Co chci udělat?

Posadila jsem se. Ash.

Moje noční můra se vrací: Ash je v autě se mnou, Ash umírá, a můj strach, že se mu něco stane. Něco se mu stalo, a ten strach je zpátky, čerstvý a bodající.

Musím ho vidět, i kdybych jen měla přesvědčit sama sebe, že je v pořádku.

***

Udělat rozhodnutí není dost. Musím to udělat. Ale pokaždé, když jsem zvedla telefon, zpanikařila jsem. Co když mě nechce vidět? Co mu řeknu? Jak můžeme napravit vztah, který byl tak dlouho porouchaný?

Tessina slova mi stále zněla v uších. Jeho otec ho dobil až příliš... Moje krev zamrzla v mých žilách. Zvedla jsem mobil. Byl tady pro mě, když mě napadli ti kluci. Postaral se o mě. Nezpanikařil ani na jedinou sekundu. Zavolala jsem Tesse.

"Ahoj." Zněla poněkud vzdáleně, a já myslím, že kvůli mně, ale jedno po druhém. "To bylo rychlý. Ani ne dvě hodiny."

"Potřebuju mluvit s Ashem."

"Jo." Její hlas se zlomil. "Jo. To potřebuješ."

Zamračila jsem se. "Co se děje, Tess? Jsi v pořádku?"

Chvíli byla zticha. Dlouhou chvíli. "Jasně. Jsem v pořádku."

Polkla jsem. "Pohádala ses s rodiči?"

"Ano."

"Co řekli tentokrát?"

"Nic novýho. Jak plýtvám svým životem a znemožňuju se ve škole. A jak se mám znovu vrátit k Seanovi. Nic neobvyklého."

"Bože, to mě mrzí." Tessiny rodiče mají za sebou kus práce. Bohatí a arogantní, nenechají ji dýchat bez jejich zásahu. A co se týče Seana, Tess mi řekla jen útržky. Je to ex-přítel, a očividně absolutní blb. Jednou řekla, že ji zranil, opustil ji a nikdy neřekl proč. Snažila jsem se vytáhnout z ní víc informací, ale ona se uzavřela. "Chceš si o tom promluvit?"

"Ne, ne teď." Vždycky to řekla. "Jen zavolej Zaneovi a střetni se s Ashem. Udělej to, Aud."

Popotáhla a mně se zlomilo srdce.

"Udělám," slíbila jsem. "A zítra tě zvu na kafe a popovídáme si, okej?"

"Nemůžu. Jedu na prázdniny domů. Kdy přijede tvoje máma?"

"Nepřijede." Vzdychla jsem. "Tak si zavoláme, okej?" Teď budu já žebrat o její čas. Zasloužím si to.

"Dohodnuto." Popotáhla znovu. "Dej mi vědět, jak to šlo."

Sevřela jsem mobil silněji. "Okej, to stačí. Jsem na cestě a ty se můžeš vyplakat na mém rameni a můžeme si udělat kakao-"

"Ne, já-" vysmrkala se. "Ne dnes, Auds. Budu v pohodě."

"Okej." Doufám, že jsem ji neodehnala tak daleko, že už nebudeme přítelkyně. "Promluvíme si."

Zrušila jsem hovor a posadila se na postel. Nejsem ospalá, ale příliš nabuzená. Zhluboka jsem se nadechla. Teď nebo nikdy.

Mé prsty se třásly, jak jsem přecházela po obrazovce na Zaneovo číslo. Zeptám se ho, jestli můžu navštívit Ashe zítra po škole. Ze všech starostí, které na mě číhaly přes den, jsem nečekala, že Zane bude překážkou. Ukázalo se, že je nesvůj mít mě v jeho bytě.

"Já nevím, Audrey..."

Zamrkala jsem v tichu, které následovalo. "Zane. Nezdržím se, chci si je promluvit s Ashem."

"Jo, já vím." Povzdechl si. "A to není nejlepší nápad."

Ach. "A proč ne?"

"Ash je pro mě jako brácha. Dostal se přes spoustu sraček a teď nepotřebuje tvou osobní reakci."

Okej. Tucet rozzlobených odseknutí se mi dralo na jazyk: Ty se o něj bojíš? A co já? A co fakt, že mě opustil první? Nebo že jeho otec zabil mého? Ale nemohla jsem vydat ani hlásek, protože...protože to znělo sobecky a já byla sobecká a snažím se přes to dostat.

"Jen musím vědět," třela jsem si oči, "je v pořádku?"

"Je v pohodě. Já ne-"

"Tessa mi řekla, co se stalo. Přísahám, že jsem nevěděla, jaký je jeho otec hajzl."

"Ví to jen málo lidí." Odpověděl Zane tvrdě. "Ash nechtěl, aby to věděli."

"Chápu."

"Řeknu mu, že si volala."

"Prosím, dovol mi přijet, Zane"

"Proč?"

Skvělý. "Protože jsem ho vinila za všechno. A on to ví. Nepřemýšlela jsem jasně."

Zane si odfrknul. "A teď se chceš omluvit?"

"Možná."

"Možná není dost. Chápu, proč si ho vinila. Ale když si nejseš jistá, že se teď chováš jinak, tak-"

Čekala jsem. "Tak co?"

Zavrčel. "Chtěl jsem říct, aby ses držela od něj dál. Ale to je to, co Dylan řekl jemu o tobě, a já to neudělám. Nejsem jeho chůva, jen jeho přítel."

Dylan řekl Ashovi co? Krucinál. "To znamená, že můžu přijet?"

Zane si povzdechl. "Když mi slíbíš, že se budeš chovat hezky-"

"Slibuji. Zítra?"

"Jo, zítra odpoledne, protože zítra večer odjíždím z města a nenechám tebe a Ashe o samotě."

Auvajs. Hádám, že jsem si to zasloužila. "Uvidíme se kolem šesté."

***

Nakonec jsem nešla sama. Byla se mnou Dakota. V momentě, kdy slyšela, že mířím k Zaneovi, nalepila se na mě a už jsem se jí nezbavila. Což je divné. Má něco za lubem se Zanem?

Bylo to víc, než jen myšlenka, ta věc byla očividná, když Zane otevřel dveře, jeho pankáč byl teď nabarvený na tmavě modro. Košile s dlouhými rukávy skrývala jeho potetované ruce.

Zvedl obočí.

"Ahoj, Zane." Dakota zamávala s mohutným úšklebkem. "Jsem Audreyna kamarádka. Ráda tě poznávám."

Kriste, může to být ještě víc do očí bijící? Jsem zahanbená jejím zájmem.

Ale Zane vypadal okouzlený tímhle divadýlkem, koutky jeho úst se zvedaly. "Pojďte dál, holky."

Tvrdě se na mě podíval, jak jsem vstoupila, ale neřekl nic. Byt byl tichý, obývací pokoj orámovaný kresbami a pohovka byla prázdná. Rozhlížela jsem se kolem, snažící se najít Ashe, ale on tady nebyl. Dakota nevypadala, že by si pamatovala důvod naší návštěvy. Popadla mě a tahala k jedné z kreseb na Zaneově zdi.  

"Tohle je úžasný." Nadchla se. "Vidíš, jak jsou ty linie odvážné, a jak jemné jsou barvy? Je to génius. Ach, můj Bože. Umírám touhou jednu mít."

"Holka, už máš spoustu tetování," řekla jsem roztržitě. Kde k čertu je Ash? Odešel, když zjistil, že se stavím?

"Máš ráda tetování?" Zane se postavil vedle ní, zájem se mu zračil ve tváři. Cucal jsi kroužek v jazyku. Je nervózní.

"Jsi bůh," řekla Dakota a já protočila oči. "Šetřím si peníze, abych si mohla jedno pořídit."

"Co máš na mysli?"

Očividně nad tým ani nemusela přemýšlet. "Draka. Stejného, kterým tetuješ svůj gang."

Zaneovy oči se zúžily. "Kdo ti řekl o těch tetováních?"

Polkla. "Viděla jsem je na Rafeovi. Hraje v mé kapele."

"Zapomeň na to." Napětí v Zaneovi se stupňovalo. "Takový typ tetování není pro tebe. Najdi si něco jinýho."

Dakota se kousla do rtu. "Neznáš mě. Jak můžeš vědět, že není pro mě?"

Okej, tahle konverzace se vymyká mému chápání. Nejsem si jistá, jestli přesně vím, o čem se baví, a mám jiné věci, o které se zajímám.

"Ukaž mi své tetování," řekl Zane.

A pak se Dakota začala svlékat, převlíkla svou tyrkysovou blůzu přes hlavu. Páni.

Ustoupila jsem, nechala je tak. Otočila jsem se a...zamrzla.

Ash je tady, opírá se o dveře, a pozoruje mě svýma napuchlýma očima, ruce založené na hrudi. Jeho tmavé vlasy mu padají do čela v lesklých pramíncích. Pamatuju si, jak hebké byly proti mým prstům, když mě nesl.

Jeho pusa se otevřela a já se snažila odehnat strach z mé tváře, když se pohnul. Jeho slabě modré oči na mě vysely, ale neviděla jsem v nich hněv. Jenom opatrnost a údiv. A pak jsem si všimla tmavou modřinu na bradě a pod okem. A taky to byl způsob, jakým se pohyboval, co do mě vhánělo ztuhlost. Prošel kolem mě na černou pohovku, a já zůstala zírat na jeho pevná záda a roztomilý zadek, moje mysl byla prázdná.

Pro boha Audrey. Podívala jsem se jinam, mé tváře hořely.

"Co chceš?" zeptal se Ash, jeho hlas byl nízký a tvrdý. Ach, to je hněv, který jsem postrádala v jeho očích.

"Vidět tě."

Posadil se a podíval se jinam. Přinutila jsem se hýbat. Přešla jsem k opačnému konci pohovky a posadila se. Cítila jsem se, jako bych hrála svou divadelní část na základní škole. Obecenství zamrzlo.

Měla jsem co říct, ale má mysl se vyprázdnila. Vidět ho tak zblízka, dělalo věci horšími. Můj mozek byl zaměstnaný jeho zevnějškem, jeho krásnými křivkami, jeho silným tělem. Můj mozek má svůj obvyklý zkrat.

Předklonil se, ruce nechal viset mezi svými džínově oděnými koleny. Vlasy mu spadly do obličeje, skrývající jeho výraz. Nemůžu odtrhnout zrak od jeho dlouhých prstů, a od čerstvé jizvy na jeho kloubech. Nemůžu přestat myslet na to, jak mě zachránil.

"Dáte si něco k pití?" zeptal se Zane a Dakota-díkybohu už oblečená-mířila do kuchyně, jako kdyby jí tohle místo patřilo.

Když nikdo z nás neodpověděl, Zane si povzdechl, následoval ji a nechal nás o samotě v pokoji.

"Takže-" Ash zvedl pohled a olízl si rty.

Bože, díky tomu gestu mi brněly všechny části těla. Otevřela jsem pusu, abych promluvila, ale zapomněla jsem, co jsem chtěla říct. Moje tělo vždycky vědělo, jak moc chci Ashe, i když je moje mysl zmatená.

"Tvůj kotník vypadá líp," řekl.

Přikývla jsem, hloupě. Musím ze sebe něco vysoukat, musím mu říct, zeptat se ho... Nic nevyšlo z mých úst. Moje hlava je jen prázdná koule. Ticho se protahovalo.

Jeho hnědé obočí se stáhlo. "No, když nemáš, co bys řekla-" Vstal a mířil přes pokoj nechávající mě tady.

"Počkej." Vyskočila jsem na nohy, skoro jsem upadla, a spěchala za ním. Chtěla jsem říct, že mi je to líto, a sotva jsem se dotkla jeho ramen, když se otočil.

Teď na mě zíral, jeho pohled divoký, a já šokovaně ustoupila. Tlačil mě zpátky, dokud jsem nenarazila na zeď. A náhle jsem měla celou délku jeho svalnatýho těla přitisknutou na sobě. Položila jsem ruce na jeho hruď a snažila se ho marně odtlačit. Tlačila jsem proti jeho vypracovaným svalům, chycená mezi strachem a závratí.

"Ashi-"

"Co ode mě chceš?" Vyplivnul každý slovo, jeho ruce byly položené vedle mé hlavy z každé strany. "Co chceš?"

"Já chci-" Nevím. Všechno, co jsem věděla, bylo, že nenávidím hněv v jeho očích, napětí v jeho těle, modřiny na jeho tváři. Chtěla jsem mu to říct. Zvedla jsem ruku a pohladila ho po hranaté bradě. "Tebe."

Zamrkal, jeho oči se rozšířily. Co jsem to řekla? Tebe. Sakra, já to vážně řekla.

Vznášelo se to mezi námi a já otevřela pusu, abych to napravila, ale nedal mi možnost. Jeho velká ruka chytila mou, která spočívala na jeho tváři. Pod jeho kůži jsem mohla cítit, jak jeho žíly pumpujou a jak moc mu buší srdce.

"Nechceš mě," řekl, jeho hlas byl chraplavý, a jeho pohled hledal ten můj, jako kdyby to byla otázka a on čekal na odpověď. "Nejsem dost dobrý."

A znova bylo sotva cítit otazník na konci jeho věty. Nebo si to jen představuju. Jsem chycena v jeho kráse. Miluju jeho vlčí oči, stříbrnomodré s tmavým okolím, pokryté dlouhými řasami. A jeho rty... Jsou perfektní. Zvedla jsem se na špičky, abych je mohla políbit. Je jako gravitace, tahá mě k sobě.

"Měla by ses držet dál," řekl měkce, ale jeho rty se přitiskly na mé, zanechávající spalující stopy. Jeho jazyk si razil cestu do mé pusy. Chutnal jemně a ostře zároveň. Celou mě pohltil a já ztraceně padala, pak jsem ucítila, jak je tvrdý proti pulzujícímu místečku mezi mýma nohama.

Blíž. Chci ho ještě blíž. Moje ruce sjely níž na jeho boky a já ho přitáhla blíž a zatlačila na jeho záda. Velká chyba. Ash sebou trhnul se zastenáním a bouchnul rukama do zdi, nevšímajíc si mou tvář vzdálenou jen o palec.

Co to k čertu? "Ashi, co-?"

"Odejdi," zasyčel a odstoupil ode mě. "Měla si právo mě nenávidět, Auds. Drž se dál."

Sledovala jsem, jak se vzdaluje, mé rty hořely, moje srdce se potápělo. Jako gravitace, nechal mě uvěřit, že lítám, aby mě pak mohl znovu srazit k zemi.