Asher - 5. kapitola

Překlad: Alice
Kor.: Majuš

AUDREY

Dveře bytu se zavřely s jemním kliknutím. Zamračila jsem se a snažila se vidět přes Tessinu blonďatou hlavu. Kde je Ash?

Stále se vzpamatovávám z polibku. Byl sladký a jemný a připomněl mi, jak moc mi chyběl. Čekala jsem, dokud si Tessa nesundá kabát a nepřidá se ke mně na gauči, pak jsem odpověděla.

"Nikdy jsem neřekla, že ho nenávidím," řekla jsem. "Jen bylo těžký ho znovu vidět, to je vše. Ale teď je to jiný. Dneska byl úžasný. Cítím se hrozně kvůli tomu, jak jsem se k němu zachovala."

Zachránil mě. Držel mě. Chtěla jsem Tesse říct všechny tyhle věci, ale ne teď. Ne když je Asher tady.

"Já ti to říkala," řekla Tessa hrdě a já ji v tom nechala.

"Kde je?" Snažila jsem se vidět přes mou vysmátou kamarádku. Je pořád tady, nebo ne? Šel so koupelny.

Otočila se. "Byl přímo tady."

Jenže už není. Ta skutečnost se do mě zabořila. Slyšela jsem dveře, ale nemyslela jsem si že... Odešel bez rozloučení. Znova mě překvapil. Vydechla jsem zklamáním. Co jsem si myslela, že se stane? Chovala jsem se k němu, jako by neexistoval. Oprava: Chovala jsem se k němu dvakrát jako ke špíně, nebo jako by byl mor. Vyhýbala jsem se mu, utekla od něj. Svou část splnil jako každý dobrý člověk.

Dobrý člověk. Pod tím zlým klukem se skrývá dobrý člověk. Zane měl pravdu. Po odchodu... Můžu ho za to vinit? Dnes, po tak dlouhém čase?

Ano. V hloubi mé duše, ano. Viděla jsem ho, jak líbá hodně jiných holek, jenže nikdy to nechtěl znova zkusit se mnou, a to bolelo.

Ale nemůžu nadále popírat pravdu. Miluju Ashe. Sakra.

"Jak se ti vede?" Stiskla jsem Tessinu ruku a snažila se nedát najevo, jak moc mě její načasovaní štve, "myslela jsem, že v pondělí studuješ španělštinu s Erin."

Erin je ve druháku. Mám dojem, že by měla být ve třetím ročníku, protože jsem si sakra jistá, že je o dva roky starší, ale nemůžu to odpřisáhnout. Pomáhá Tesse s některými kurzy. Jsou dobré kamarádky, očividně. Před návratem jsem to nevěděla.

"To ano, jenže Erin to dneska zrušila a víš, že tvůj byt je po cestě k mému, že jo? Jen si mě sem nikdy nepozvala," udělala na mě obličej, nakrčila nos a vyplázla jazyk. To vzalo jedovatost z její věty.

A má pravdu. Svěsila jsem hlavu. "Promiň."

"Víš, všechno to mluvení o klucích...já tě nechtěla do ničeho tlačit." Silně stlačila mé ruce a upřímnost se jí zračila v očích. "Často-dobře, většinu času-jsem otevřela svou velkou pusu a řekla vše, co mě napadlo. Vím, že toho máš teď mnoho, nový byt, školu... Já tady byla celej svůj život a mám potíže si představit, jak těžký to musí být. A chci tady bít pro tebe."

Vděčně jsem se usmála. "Promiň, že jsem taková osina v zadku. Budu se snažit být více společenská."

"To je moje holka. Udělám nám horké kakao."

Dívala jsem se, jak odchází a nedobrovolně pohlédla na dveře, kterýma Ash zmizel. Celý večer se zdál být neskutečný. Nebyla jsem si jistá, jestli se mi to přisnilo, ale má noha pulzovala a já ho stále dokázala cítit, jemné pižmo na jeho pokožce, citrusovou vůni jeho šamponu. Byl tady. Skutečně byl tady. A odešel protože...

Hrozné zjištění mi stouplo do hlavy. Co když zachytil, co Tessa řekla o mé nenávisti vůči němu? Tessa to řekla jako žert, ale odkud by to Ash mohl vědět?

Tyhle myšlenky mě trápily, když Tessa vešla do pokoje s kouřícími hrnky a sedla si vedle mě.

"Vysyp to," pípla. "Co se stalo tvému kotníku a jak tě Ash našel?"

Zaváhala jsem. Je to stále čerstvý a jeho náhlý odchod stále bolí. "Řeknu. Ale mám esej, kterou musím napsat. Kdybys mi mohla donést knihy a laptop sem na gauč, tak to neodevzdám pozdě."

Tessa zatrucovala. "Audrey Celine Morrisonová, myslíš to vážně? Teď, když jsem tady a ty si zraněná, myslíš, že tě nechám se učit? Potřebuju všechny detaily ze setkání se sexy problémovým klukem, ženská. Tak dělej."

Sexy. Jo, ten kluk je sexy a taky problémový, nemůžu to déle popírat. "Okej, dobře."

Tak jsem řekla Tesse všechno, co se stalo v kampusu. Od šklebení přešla do zděšení, její oči kulatý jako mince. "Sakra, Audrey, Zítra ti koupím slzák. Dala jsi ochrance v kampusu vědět o tom útoku?"

Potřásla jsem hlavou. Ani mi to nepřišlo na mysl.

"Udělej to. A nikdy se neopovažuj chodit sama v noci po kampusu."

Přísahám, že už ne. Jsem příliš vylekaná jít sama po dnešku. Možná tu už nebude někdo-Ash-aby mě zachránil. Stále vidím, jak zatočil s útočníky, sílu jeho těla, kontrolované a plynulé pohyby jeho svalů. Způsob, jakým mě k sobě tisknul.

Přestaň. Bojovala jsem se snahou soustředit se na něco jiného.

"Měla bys mu zavolat." Řekla Tessa a nechala mi chvilku, abych zjistila, koho myslí.

"Ashovi?"

"Komu jinému, ty blbá?"

Zatřásla jsem hlavou, abych se soustředila. Cokoliv ho přinutilo odejít beze slova, měla bych se ujistit, že ví... Co? Že není pravdou to, že ho nenávidím?

To není, nebo jo? Nikdy jsem k němu necítila nenávist. Byla jsem raněna jeho chováním a pak zděšena, že jeho táta byl ten, kdo zničil můj život. Protože mi na Ashovi záleželo.

Páni. Mám mu zavolat?

"Pošli mi jeho číslo," řekla jsem, "možná zavolám."

Sáhla do kabelky a vyndala svůj mobil. "Jo, hned teď."

"Řekla jsem, že mu možná zavolám. Možná. Klídek."

Přecházela prstem po obrazovce a poslala mi číslo. Můj mobil zapípal uvnitř mé tašky, když dostal správu. "Jen si s ním promluv, jo? Myslím..."

"Myslíš co?"

"Že ho to zabolelo."

"Nejsi příliš melodramatická?" Sehnula jsem se a posunula sáček mraženého hrášku na noze. "Je to muž. Ti nemají skutečný city."

Tessa protočila oči. "Né každý kluk je debil, víš? Jen proto, že ty si randila s nejhoršími..."

Jemně jsem ji ťukla do ramene. "Dobře, fajn, buďme vážné. Bolí ho to, rozumím."

Žvýkala jsi spodní ret, tenhle dětský výraz vypadal zamyšleně. "Nevíš toho o Ashovi moc, že ne?"

Otevřela jsem pusu, abych protestovala, abych řekla: Jistěže vím! Koneckonců, byli jsme sousedi dlouhou dobu, spolužáci a přátelé. Jenže skutečností je, že Tessa má opět pravdu. Stěží znám Ashe. Stěží si pamatuju jeho staršího bratra, Tylera. Nebo jeho matku. Prakticky o nich nic nevím. O něm. Všechno, co si pamatuju, je, že měl potíže ve škole a v sousedství, ale nevím nic o jeho osobním životě.

Dělej Audrey, mysli. Nemůžu působit bezradně. Tessa by mě nikdy nenechala to překonat.

"Pamatuju si, že jeho máma byla nemocná." Snažila jsem se vzpomenout si na víc. Co tam ještě bylo? Po polibku a poté, jak se začal dostávat do rvaček, vynechávat školu a ignorovat mě. Tam jsem to utnula, víc se na něj neptala a ignorovala všechny novinky, které jsem o něm slyšela. Jo, byla jsem naštvaná.

"Zemřela. Před dvěma lety. Leukemie."

Zírala jsem. Nevěděla jsem, co na to říct. "Panebože, to je strašný. Proč jsi mi to neřekla? Proč mi to Dylan neřekl?"

"Opravdu?" Tessa protočila oči. "Zakázala jsi nám co i jen zmínit jeho jméno. Pamatuješ?"

Dobrý bože. Skryla jsem si tvář do dlaní a chtěla jsem zmizet. Přála jsem si, aby mě Zem polkla.

"Hej." Tessa mě pohladila po ramenech, "Je to v pořádku, holka. Měla si depresi. Potřebovala jsi čas. Došlo nám to. Neodsuzujeme tě."

Není to v pořádku.

"Je tu toho víc," řekla Tessa a já se napjala.

"Víc?"

"Jeho otec pije. Vždycky to dělal. Ale poté, co Ashova máma onemocněla a zemřela, zhoršilo se to. A pak se stala ta nehoda a-" Tessa polkla a posmutněla. "Věci se nijak nezlepšili."

Zachvěla jsem se. Ashova tátu si pamatuju dobře. Mohutný chlap s bradkou, stavěný jako tank, jeho nos byl křivý z tolika zlomení v ringu. Slavný ex boxer. Napjatý, tichý muž. Ash o něm nikdy nemluvil. Jeho táta by měl hnít ve vězení, ale nehnije, díky nevysvětlitelným okolnostem. Nevím, jaké to byly. To je tak nefér.

"Přemýšlej o tom, že mu zavoláš, okej? Slib mi to." Tessa si usrkla z kakaa a byla tak vážná, jakou jsem ji ještě nikdy neviděla. "Aspoň aby věděl, že ho neviníš za nehodu. Zane řekl, že se dost vinil sám."

Vážně? Do hajzlu. Teď se cítím jako pořádná kráva. "Budu nad tím přemýšlet. Určitě."

Postavila se z gauče, zvedla mou tašku, přinesla mi můj laptop a knihy.

"Skvělé. Teď si udělej úkoly a já tě vyzvednu ráno, okej?"

Přikývla jsem. Příliš mnoho na přemýšlení.

Dlouho poté, jak Tessa odjela, a nechala mě jí slíbit, že půjdu sobotu večer ven a že ji znovu nezruším, jsem zírala na můj mobil, nerozhodná.

Měla bych mu zavolat? Co mu řeknu?

Ahoj, odešel si bez rozloučení. Ježíši. To zní jako horká linka.

Ahoj, slyšel si něco z toho, co řekla Tessa? Dělala si srandu, víš?

Ano, správně. Chovala jsem se k tobě jako kráva, ale nikdy jsem k tobě nepociťovala nenávist. Jako, už ne. Už nikdy.

Mimochodem, je mi líto, že tvoje máma umřela.

Pro boha. Jak nepřesvědčivý a hrozný. Položila jsem telefon a zkontrolovala svůj kotník. Už nebyl napuchlý. Led pomohl a Ash měl pravděpodobně pravdu, nebylo to tak hrozný. Ash...

Zapnula jsem laptop, otevřela esej snažící se soustředit. Nápady na esej jsem si přehrávala v hlavě dokola a dokola, když jsem byla napadena, a teď jsem tam měla jen velkou díru. Jsem unavená. Je pozdě. Upřímně řečeno, pořád jsem se třásla. Nikdy předtím jsem nebyla napadena, a způsob, jakým na mě ti kluci sahali...

Tak rozdílní od způsobu, jakým mě držel Ash a jak se mě dotýkal. Jako kdybych byla ta nejvzácnější věc na světě.

Čas na mobilu ukazoval jedenáct. Co když už Ash spí?

Dobrej pokus, Audrey.

Otevřela jsem správu od Tess a zmáčkla volat. Čekala jsem, jak telefon zvonil, zvonil a zvonil, až dokud jsem nespadla do hlasové schránky. Zrušila jsem hovor bez zanechání odkazu. Ash se dneska zřejmě se mnou nechce bavit. Umím pochopit proč. Zkusím to zítra.

***

Tou noc jsem měla sen. Noční můra začala jako obvykle. Byla jsem v autě s tátou a jeli jsme po prázdné ulici. Byla tma. Mrholilo. Okna na autě byla zamžena. Táta se soustředil na řízení, a čas od času si posouval jeho hrubé brýle na nose. Jeho krátký, hnědý vlasy byly uhlazeny do strany. Vždycky měl kolem sebe roztržitou auru, i když se soustředil. Na líci měl rozmazaný inkoust. Všechnu svou práci architekta dělal na počítači, ale miloval čmárat na papír.

A já se na něj dívala, vědomá si toho, jaké mám štěstí ho vidět, ale nevěděla jsem proč. "Chyběl jsi mi," řekla jsem. "Už to je nějaká doba."

"Teď žiju daleko," odpověděl, jeho pusa se zkroutila, "trvá mi to déle se sem dole dostat."

Vzdechla jsem si. Vím, že má pravdu, ale nedokázala jsem si vzpomenout, proč bydlí daleko. "Můžeš jezdit autem."

"Auta se sem nedostanou," řekl a znova to dávalo smysl, ale detaily mi utekly.

"Jsem ráda, že si to stihl." Posunula jsem se na sedadle. Neklid sevřel můj žaludek a nutkání otevřít dveře a utéct bylo příliš silné. Ale nemůžu ho opustit. Ne teď, když dorazil z takové dálky, aby mě viděl. Otevřela jsem pusu, abych se zeptala, jak se mu vede, pak jsem si uvědomila, že to není můj táta. Už ne. Jeho tmavé vlasy jsou rozcuchané a brýle jsou pryč. Znala jsem tyhle bledě modré oči.  

Ash.

"Neměla bys tady být," řekl, "já jsem ten, kdo by měl."

"Tohle není tvoje místo."

"Tohle bylo vždycky mé místo." Jeho výraz byl hrozivý. "Zasloužím si to."

Položila jsem ruku na volant. "Ne. Měl bys vypadnout, dokud ještě můžeš."

Potřásl hlavou, jeho oči zaměřené dopředu. "Pro mě je pozdě."

"Ne, Ashi. Vypadni dokud-" Pak přišel náraz, hluk, bolest. Bojovala jsem, mlátila jsem, snažila se uniknout. Nikdy to nefungovalo.

Vzbudila jsem se ječící v posteli zakroucená do plachet a povlečení. Pro boha. Bolelo mě v hrudi a hluboké nádechy stoupaly mým hrdlem. Křečovitě jsem polkla.

Jsem v pořádku. Byla to jen noční můra.

Nebo většina z toho. Mé prsty procházely po jizvě na stehně, kde se ocel zažrala do mého masa, pak se posunuly víš, na můj podbřišek, kde jsem byla operována kvůli vnitřnímu krvácení z jater a ledvin.

Jsi v pohodě, říkala jsem sama sobě. Je konec. Přežila jsi. Jsi naživu.

Ale tlak v mé hrudi nepřestal a já bojovala s dechem. Už nějakou dobu jsem neměla záchvat. Mé prsty procházely po mé největší jizvě, té na noze. Proč jsem snila o Asherovi? A věci, které řekl v tom snu...

Kyselý strach vyplnil mou pusu. Měla jsem takový zlý pocit. Nejsem z těch, co věří předtuchám, ale náhle jsem se bála o Ashe. Musím se ujistit, že je naživu, v pořádku.

Kruci.

Popadla jsem mobil ze stolku a zmáčkla volat. Jako předtím, zvonil a zvonil. Nezvedl to. Pohlédla jsem na hodiny. Tři ráno. Samozřejmě že nezvedá. Spí. Pravděpodobně si vypnul zvonění.

Strach přetrvával, potily se mi dlaně. Byla to noční můra, říkala jsem si. Vzpomínky. Napadení v kampusu. Možná i věci, které řekla Tessa, o tom, jak Ash viní sám sebe.

Fajn, a měl by zvednout ten podělanej telefon, protože já jsem připravena vylít si srdce, říct mu, že ho neviním. Že ho mám moc, moc ráda, i když jsem vysílala jiné signály. Že mi chyběl tak, že si to ani neumí představit, že chci...

Sevřela jsem prsty kolem mobilu. Nejsem si jistá, co chci. Teď jsem si přála, aby ten nepříjemný strach odešel a nechal mě v klidu.

Zkusila jsem zavolat znovu. Stejnej výsledek. Vzdychajíc, jsem si lehla do postele a pokoušela se usnout.

***

Následující den jsem se dokulhala ven a hledala Tessin džíp. První slova, která mi řekla, když jsem k ní vylezla, byla: "Volala jsi?"

Protočila jsem oči. "Můj kotník pořád bolí, díky za optání."

"Okej, volala jsi?"

"Jo," odfrkla jsem, "nezvedl to."

Tessa si povzdechla. "To je zvláštní."

"Jo?" Zapásala jsem se a natáhla mou bolavou nohu. "Sotva se známe."

"Ale předtím to bylo jiné."

"To bylo už dávno. Mimochodem, myslím si, že slyšel, jak si říkala, že ho nenávidím. Rozumím, proč se mnou nechce mluvit."

"Nemyslím si, že by tomu věřil." Vzdechla několikrát, když jsme se blížily ke kampusu. "Nebo jo?"

"Znáš ho líp, než já," řekla jsem, má hruď byla těsná, protože to přiznání bolelo.

"Tím si nejsem jistá. V každém případě, Ash, kterého znám, tak moc, jak ho znám, by se nevyhýbal tvým hovorům."

"Nuž, udělal to."

Teď vypadala ustaraně, jako kdyby doufala, že lžu, ale uvědomila si, že ne. "To je vážně divné," vdechla si, "vybrala sis kluka s hodně obtížemi."

"Vybrala? Já si ho nevybrala." Neví nic o polibku nebo o mých citech. A když se mi Ash vyhýbá, je to tak lepší.

"Ale chtěla jsi ho tak dlouho. Často jsem si přála, aby ses zamilovala do normálního, šťastného kluka."

"Nejsem zamilovaná do Ashe."

Má slova zněla v mých uších dutě. Protože vím, že jsem. Po celou tu dobu. A vím, že jsem byla znovu odmítnuta. Nejsem si jistá, jestli to přijmu.

Noční můry mě pořád pronásledují, i když Tessa teď vypadá, že má o Ashe obavy... Je to všechno matoucí.

Objevil se jako rytíř v lesklé zbroji, zachránil mě, políbil mě...a pak znovu odešel, bez jediného slova, aby vysvětlil minulost, aby mi vysvětlil, proč mě odložil stranou a ignoroval celou střední.

Často jsem přemýšlela nad tím, jak se mohl změnit z mého nejlepšího přítele na násilnického, agresívního chlapce, o kterém jsem si nebyla jistá, jestli ho znám. A teď nejsou věci o nic jasnější.

Ježíši. Opravdu bych se měla od Ashe držet co nejdál, a teď už napořád. Rodina Devlinů mi přinesla jenom trápení, a toho jsem měla dost na celej život.